Browsed by
Tag: zahrada

1 plot = bambilión prkýnek

1 plot = bambilión prkýnek

Tak jsme se pustili do dalšího dobrodružství. Konečně přišla řada na plot, na který se už opravdu těšíme. Už nás totiž fakt točilo, jak každá, kdo jede kolem, na nás čučí. Bohužel, jsme tak nešikovně natočený na silnici, že od příjezdu do vesnice nám vidí za dům na terasu a dokud nepřejedou celý dům, zvládnou čumilové oscanovat dům téměř ze všech stran. A to je něco, co fakt nechceš.

Už loni, když jsme vymýšleli plot, jsme se rozhodli pro dvojité plaňky. Je to super věc. Nejde přes to vidět když se jde/jede kolem, ale přitom přes to fouká vzduch, takže to není tak namáhané. Takže funkční, ale čumilové budou mít útrum. Loni jsme to otestovali na pár prkýnkách a vypadalo to supr. Takže jsme se letos touhle cestou vydali.

Trochu nevýhoda je, že plot spotřebuje téměř 2x tolik prken, než kdyby byl čumil-friendly. Ale jak jsem psal, to nehceš, takže prkna/práci/peníze člověk rád zainvestuje.

Domluvil jsme se s našema tesařema-boudařema-pergolařema, že nám připraví latě a my je natřem. Vypadalo to jako easy nápad. Možná by i byl, kdyby se to nepokazilo (čti: kdybych nebyl vůl).

Prkna dodali už skoro dva měsíce zpět, zrovna když jsem dělal závlahu. Takže sem je dal na polstyreny, přikryl plachtou a nechal být. Po závlaze přišla ale nějaká komplikace v práci, pak dovolená, pak police v boudě, vyklízení bordelu za domem a prodej VPC. A najednou dva měsíce v čudu.

No a co byste řekli. Pod tu plachtu nachcalo. Ne napršelo, ale nachcalo. A ty prkna chytili hipster-patinu ála plíseň. Takže krom toho, že nás čekalo natírání, jsem musel ještě nemalé množství prken zbavovtat plísně. Nakonec to šlo bruskou docela dobře, ale nějaký čas si to vzal a na prknech se to trochu podepsalo. Barvu pak sály o něco víc, takže jsou trochu flekaté. Naštěstí jsou ale flekaté už v základu i ty ostatní, takže jsme to vlastně jen trochu vylepšili.

Samotný natírání byl taky vopruz. Nejdřív jsem zkoušel natírat každé prkno zvlášť. Šlo to supr. Za hodinu bylo skóre tři natřený prkna a jeden nasraný já. Takže tudy ne.

Další pokus byla barvící linka na vleku. Tu jsme postupně s I. pilovali k naprosté dokonalosti, kdy já jsem podával, rovnal, posunoval, odnášel prkna a maloval boky a ona malovala velké plochy.

To šlo dobře. Několik prken najednou, šlo to supr. Jen to pak chtělo vždy rozetřít kapky, co zatekly mezi prkna. Ale když to člověk věděl, nebyl to extra problém.

Natírali jsme to nakonec dva dny. V sobotu první vrstvu, v neděli druhou. Díky horku to schlo opravdu rychle a asi by šlo dát i za jeden den. Ale to už bych tenhle článek nepsal a jen by tu visela černá stuha.

Ten bambilión osm prkýnek vystačil na necelých šest polí plotu. Počítám, že si to natírání s I. ještě pořádně natrénujem. Co se týká množství, tak po cca terasu bude plot dvojitý a druhá půlka pozemku pak už bude jen obyčejný děrovaný, zakončený pravděpodobně dírou v plotě, abychom mohli migrovat se sousedama na návštěvy :).

Další prkna dorazí zase koncem týdne. Takže další víkend bude opět ve znamení natírácí linky.

 

Automatizace závlahy – hardwareová část

Automatizace závlahy – hardwareová část

To je děs, jak ten čas frčí. Koukám, že poslední článek je už zase měsíc starý. Ale bylo toho teď zas nějak moc. Pořádal jsem rozlučku, pak jsem dělal o týden později svědka a o další týden později jsme byli na týden u móóře. Konkretétně v Chorvatsku, kde se všichni asi už úplně zbláznili, protože zdražili na dvojnásobek a kvalitu služeb ještě zhoršili. No nic…

Ale k dnešnímu tématu. Už nějakou dobu mám hotovou závlahu po technologické stránce. Jen nějak furt nebyl čas a materiál na automatizaci. A tak jsem pořád chodil kroutit ventilama ručně :).

Něco málo z elektroniky jsem stihl ještě před dovolenou, ale první nasazení se nakonec uskutečnilo až dnes. Není to sice stále úplně hotové, ale už to umí zalévat a já to nebudu muset dělat ručně. Závlahu jsem postavil nad WemosD1 a relé boardem. Hlavice se mají ovládat pomocí 24V, ale stačí jim i 12V.

Bohužel, trochu jsem to nedomyslel s počtem okruhů. Ačkoli jich mám jen sedm, tak mám ještě dva vstupy (retenčka a vodovodní řad), což dělá celkem devět hlavic a tím pádem devět relé. No, takže 8-relé board byl málo. Takže 8+2 relátek. No a druhý problém byl s Wemosem. Devět výstupů se mi nepovedlo rozchodit. Výstup D4 je využívaný stavovou diodou a D8 mi stávkoval.

Takže bylo nutné nasadit wemosy dva :). Ale zase kdo to má, žejo, blbá závlaha řízená dvěma procesorama :).

O napájení se stará zdroj 12V/5A z Aliny (co jsem měřil, vypadá na tyhle účely dostatečně), k tomu pak DC-DC měnič na 12V-5V pro Wemosy a 12V přes relé na jednotlivé hlavice.

Vše pokusně pospojovat, ověřit funkčnost a otestovat, že se to do té krabičky nějak vejde :). Tou dobou jsem sice ještě nevěděl, jak to nakonec udělám, ale to mne nějak moc netrápilo a tak jsem pokračoval dál :).

Nakonec jsem koupil na relátka a Wemosy ještě o trochu vyšší krabičku a samostatné prostupky. Tou dobou jsem už tušil, jak asi komponenty v krabici rozmístím a tak jsem začal vrtat a skládat.

Abych nemusel všechno kompletovat v kuse až venku, připravil jsem si spoustu věcí pomocí různých spojek a konektorů. Takže jsem toho mohl většinu dodělat ještě u sebe v technické místnosti na stole a venku jsem pak už řešil “jen” konektory.

Tady jde vidět finální test komponent před kompletací krabičky. Nakonec jsem to vymyslel tak, že 8-relé board je přišroubovaný ke dnu krabice, zatímco 2-relé, 2x Wemos a DCDC měnič jsou přilepeny pomocí tavné pistole na bocích krabice.

Trochu jsem se bál, jak to bude držet a vypadat, ale je to naprosto supr. Pistole za pár dolarů z Aliny a kolik parády to udělalo.

Myslím, že by to mohlo držet navěky. Že dřív budu potřebovat něco vyměnit, než že by to pustilo. Oba Wemosy jsem si dal schválně USBčkem nahoru, protože ještě předpokládám update firmwaru (a updatu na dálku zas tak nevěřím).

Druhá krabička je pak o dost méně zajímavá. V ní je jen samotný zdroj, přívod 230V a odchozích 12V. Zatím mám zdroj připojený na klasickou 230V zásuvku, protože mne ještě čeká natahání elektriky ven přes chráničky, dozapojení v rozvaděči, atd. Takže zatím to mám napojené přes prodlužku (trošku na prasáka, no…).

A tady už jsou pak další fotky z dneška, kdy jsem se pustil do instalace venkovní části. Postupně jsem si ven zvládl vynosit tak polovinu dílny, jelikož mi furt něco chybělo.

Nejdřív jsem udělal konektory na ventily v levém boxu. To ještě šlo, protože délka kabelů od ventilů byla dostatečná. Takže akorát propojit s konektorem a trochu zpacifikovat jednotlivé kabely, aby v tom byl pořádek.

Horší to bylo v pravém boxu. Tam už kabely nedosáhly, takže jsem to musel prodlužovat a ještě pak napojovat na konektory. To byl fakt opruz.

A takhle pak vypadalo pozapojování ventilů k relátkům.

A tady už první testování. Kupodivu všechno fungovalo hned napoprvé.

Jediný zádrhel je, že když se krabičky zavřely a daly nalevo od ventilů, došel wifi signál. Takže musí být momentálně krabička s Wemosama těsně pod víkem šachty, aby byla online. To ale výhledově vyřeším tak, že dám na půdu ještě jeden Unify AP a nasměruju ho na zahradu. Tím bych měl pokrýt vše i pro další čidla/ovládání, které plánuju.

A takhle vypadá výsledek. Ten červený kabel vlevo je ta zmiňovaná prodlužka. Ta teď bude dočasně vše napájet, než udělám finální venkovní elektriku. Pro jistou je to ještě zabalené v igelitu a zatažené stříbrnou izolepou. A to je pro teď vše. Pak už následovalo ladění SW a propojení s Loxonem. O tom v dalším článku.

 

Zahradní gadget – vázací nůžky

Zahradní gadget – vázací nůžky

Po delší době tu máme zase jeden Horst Fuchs článek do rubriky Naše zahrada. Tentokrát na téma vázací kleště.

Jak jsem psal dřív, rozjeli jsme naše záhonky a spolu s tím přišla nutnost vázat téměř vše k nějakým kolíkům. Jako nevím jak se to dělá v ostatních rodinnách, ale u nás to byl fakt opruz.

A protože AliExpress řeší každý problém, I. začla hledat, jestli nemají i něco na vázání. No a samozřejmě, měli :). Na českých eshopech za cca 1200Kč, na AliExpressu za 300kč. Takže bylo jasno.

Kleště jsou fakt super. Pomocí prvního namáčknutí se natáhne páska, která se pak pomocí kleští navlíkne rostlinky a tyčky.  A pomocí druhého, silnějšího stisku se páska secvakne a zároveň i uřízne. Takže jde všechno fakt rychle.

Takže je pak vázání i několika desítek kusů rostlinek fakt brnkačka. Ke kleštím je v základu jedna páska a pár sponek. Takže hned z kraje doporučuju objednat i sponky a pásky.

 

Toť vše z dnešního telemarketingu, a pozor, pokud do deseti minut objednáte dvoje kleště, dostanete 2 kusy za cenu dvou 🙂

Závlaha, dějství páté

Závlaha, dějství páté

Už už to máme skoro hotové. Každým dnem se blížíme k vysněnému cíli – mít zahradu a závlahu konečně hotovou. Ale ještě nám tam pořád pár drobností zbývá.

V pondělí jsme měli vyřizovací dopoledne, kdy jsme museli do Brna řešit několik věcí. A když jsme se kolem jedné vrátili, už se mi nechtělo pouštět do ničeho pracovního, tak jsem se pustil rovnou do úprav na zahradě.

První mise byla dosypání dlažby a dousazení všech trysek. Šlo to docela dobře, ale hlína mizela podezřele rychle.

Když jsme se pak pustili do dorovnánání terénu za domem, na hromadě byl chvílema vidět vír, jak rychle to mizelo 🙂

Takže jsme začli trochu strategicky rozmýšlet co a jak srovnat, aby nám ještě trocha hlíny zbyla na budoucí dorovnánání. Ono se to nezdá, ale kolečko hlíny zmizí jak nic.

A tohle nám z naší hromady zbylo. Piedestal na sochy budovatelů 🙂

Zároveň jsme pokročili i se zahrádkou. Máme ji už skoro komplet hotovou.

Postupně jsme přidávali hadice závlahy a I. pak podle toho přesazovala všechny sazenice, co jsme měli. Už teď víme, že příští rok záhony rozvrhneme trochu jinak. Ale jak jsem psal, letos je to testovací provoz :).

A pak konečně ta závlaha. Vše je zapojeno a natlakováno, nikde nic neutíká a trysky připravené. Takže konečně zavlažujeme. Obě zóny trávníků, bresty podél pozemku a záhony.

A když vše tak pěkně fungovalo a měli jsme srovnáno, tak jsme rovnou vysadili i trávu. Takže teď 2x denně zalévám a zalévám. Problém je, že zatím nemám elektroniku a tak musím ventilama otáčet ručně. Ale je to dobrá motivace to udělat co nejdřív 🙂

Momentálně čekám na relátka a zdroj z Aliexpresu. Jen co vše dorazí, začnu s kompletací.  Už teď je ale zalévání o dost jednodušší a ekonomičtější než dřív. Kapkovka u záhonů krásně zalévá jen rostlinky, trysky u brestu kapou jen ke stonkům keříků a na trávu je potřeba mnohem méně vody, protože je postřik rovnoměrný. Prostě nádhera.

A na závěr ještě dvě fotky našeho Brestu. Možná to tak nevypadá, ale Brest prostě valí. Na fotce je stav po třetím zastříhávání, kdy už krásně houstne a roste do šířky. Nebýt stříhání, měl by už tak 0.5m určitě (ale nebyl by tak hustý). Takže pokud potřebujete rychlerostoucí živý plot, určitě doporučuju.

Zahrádka a brest

Zahrádka a brest

Venku nám prší a prší, tak využiju volný čas a energii na další článek. Jak jsem psal minule, jsem trochu pozadu s fotkama/novinkama, tak to dneska snad už doženu.

Začnu brestem, kde bylo hned několik akcí. Jednak jsme prošli všechny rostlinky a nahradili ty, co nezvládly zimu. Z cca 150ks rostlinek jich odešlo tak 10ks, z toho ale minimálně část měla na svědomí naše malá bílá, která tam prostě musí neustále lézt. Naštěstí sme si jich pár nechali v písku z loňska a nakonec jsme stejně ještě doobjednávali, protože jsme bresty ještě trochu rozšířili.

Druhá akce byla o poznání méně zábavná. I se pustila do eliminace všeho plevele kolem brestu a zároveň zarovnávala terén u brestu tak, aby byl vodorovný s chodníkem kolem. To proto, abychom na něj mohli záhy dát fólii proti plevelu a časem pak kamínky nebo mulčovací kůru. Srovnávání byla pakárna, teda alespoň podle vyprávění. Já se toho neúčastnil, jelikož jsem souběžně s tím dělal na závlaze.

Po srovnání a vypletí následovala zmiňéná instalace fólie. To pro mne byla zase dobrá práce, jelikož se opět obešla bez mojí pomoci :). Na druhou stranu, já jsem někde o pár metrů dál zrovna kopal nebo zakopával všechny ty díry. Takže nevím, kdo na tom byl lépe :).

Když měla I. dodělanou fólii, přišla opět řada na mne. Začali jsme s instalací závlahy pro brest.

Jelikož jsme brest nevysadili přesně po 30cm, bylo bez šance použít kapkovací hadici. A tak nezbývalo než udělat závlahu ke každé rostlince. Na to jsme použili závlahové prvky z aliexpresu, protože oproti Doltaku i jiným firmám vyšly tak na 10% ceny za téměř stejné komponenty (linky na závlahové prvky na konci článku).

Nejhorší na tom byla příprava hadiček a trysek. Vše se muselo do sebe pospojovat a pekelně z toho bolely ruce. Hadičky jsme připravovali s I. cca půl na půl a práce to byla hrozná. Ale výsledek opravdu stojí za to. Krásná závlaha přímo k rostlince, takže se ušetří spousta vody.

Ačkoli jsme z Aliexpressu měli objednanou fakt hromadu komponent, stejně nám to nakonec nevystačilo a museli jsme improvizovat. Takže například u nových brestů, které jsme vysadili ještě podél chodníku tak, aby udělaly optickou bariéru mezi zahradou a příchodem k domu, jsme museli použít jiný systém závlahy.

Tam to momentálně kape z větší výšky a není to úplně u rostlinky. Bohužel, přichytávací kolíky, co k tomu máme, zrovna moc nedrží, takže je to zatím takto a časem to možná předělám taky na ty černé střiky, které mi přijdou nejlepší.

Další akce byly záhony. V rohu zahrady jsme si vymezili místo, kde si budem pěstovat vlastní zeleninu. Takže jsem vše znovu zryl a začal připravovat hadičky, zatímco I. začla sázet. Část rostlinek jsme si předpěstovali doma a část jsme nakoupili v zahradnictví. Defakto všechny ty pěkné velké rostlinky co vypadají k světu jsou koupené, zatímco všechny ty malé nebožátka, co možná ani nepřežijí, jsou naše.

Technologii předpěstovávání, stejně jako spoustu dalších zahradních zkušeností, musíme ještě vypilovat. Ale bereme to tak, že je to náš první ročník a tak se nemusí vše úplně povést.

Zahrádka není ještě úplně dodělaná. V levé části už máme rajčata a papriky, v pravé (tam kde to není zryté), jsou vysázené cukety a dýně. Zbývá nám dodělat prostředek, kam dáme ještě několik našich zbývajících rostlinek a pak ještě něco dokoupíme. Bohužel, kvůli dešťům jsme to už nestihli dodělat.

A teď slíbené linky na závlahové prvky:

 

 

Závlaha, dějství čtvrté

Závlaha, dějství čtvrté

Jsem s článkama pozadu, takže dneska trocha rekapitulace minulosti. Poslední dny jsem téměř celé trávil závlahou a zahradou. Když jsem se před měsícem pro dodělání zahrady rozhodl, viděl jsem to na týden max. No, zase nic. Stejně jako u stavby domu, i dokončovačky kolem domu mají stejné časové zákonnistosti. Co může trvat mnohonásobně déle, to taky mnohonásobně déle trvat bude.

Minulý článek o závlaze jsem skončil před zakrytováním řídících ventilů závlahy a hotovým čerpadlem v retenčce. Tak pojdmě chronologicky dále.

Zakrytování ventilů si vzalo celý den. I když se to zprvu nezdálo, byla to makačka. Na dno výkopu se dala geotextílie a na to štěrk. To kvůli případné vlhkosti, aby se měla kam vsáknout. Samotné ventily jsem pak usadil na VPC, aby mi netrčely jen tak ve vzduchu.

Z geošky jsem udělal jakousi vanu, ve které byl štěrk a okolo postupně zasypával hlínou. Teoreticky by šlo vysypat štěrkem komplet vše, díra ale byla dost obrovská a tolik štěrku jsem použít nemohl (pořeboval jsem ho ještě na další akce). Postupně jsem tak vyrobil vanu až do výšky spodní hrany krabice, kterou jsem pak do štěrku usadil a vodováhou vyvážil do finální roviny.

Do krabic samotných jsem pak přivedl ještě všechny chráničky a mezi oběma krabicema udělal propojku pomocí zbytků ze dvou chrániček. Tohle všechno jsem pak postupně začal zasypávat. Zároveň jsem neustále celý systém testoval a měl pod tlakem, abych zjistil případný průsak nebo povolený spoj co nejdřív.

Vše jsem dosypal do téměř finální výšky s tím, že jsem trochu vynechal pro dosypání hezkou hnědou hlínou. Do výkopu jsem totiž vracel většinou hlavně žlutou jílovici, která byla ve spodních vrstvách.

Stejně tak jsem pak dosypal i další dvě minišachty, ve kterých je v jedné uzavírací ventil pro celou rozvodovou krabici (z důvodu servisu a pohrom, už se to vyplatilo 🙂 a ve druhé se sbíhají všechny chráničky ze zahrady.

Krom samotných krabic jsem dorovnal i všechny výkopy na hadice a ostřikovače, takže plocha za domem začla zase vypadat jako zahrada a né nějaké staveniště.

Další z věcí, na kterých jsem dělal, je následující mini-vsak. Je hned vedle terasy a je tam proto, abychom měli někde možnost oplachu věcí či napouštění vody bez nutnosti postříkat fasádu domu a zaprasit celou dlažbu.

Takže jsem se znova pustil do kopání velké díry. Začínám v tom být fakt dobrý :). Do díry jsem pak na dno dal zase geošku a zase vysypal štěrkem. Do štěrku jsem pak usadil 4ks velkorozměrových dlaždic.

Dělat to ale příště, koupil bych rovnou odlitou šachtu z betonu. Sice by byla asi dost těžká a dražší, ale ty nervy s vyvažováním a rovnáním za to nestály. Spoje mezi dlaždicema jsem spojil klasickým lepidlem. Samotnou šachtu jsem pak vyplnil opláchlýma kamenama, které jsme průběžně vysbírali ze zahrady.

Šachta je zatím ve stavu work-in-progress, takže je zakrytá OSBčkem a vedle ní trčí hadice ukončená garden spojkou. Na šachtě se ale bude pokračovat so nevidět, aby i to bylo z krku.

Krom toho jsme pak ještě rozjeli další kolo akce úklid. Spálili jsme další hromadu bordelu a co nešlo nebo nebylo vhodné pálit, čeká před domem na odvoz do sběrného dvora.

V rámci akce úklid jsem se také snažil udat naše zbývající VPC cihly, ale zatím bez úspěchu. Takže pokud byste o ně měl někdo zájem, tak jsou stále k dispozici.

A to je pro dnešek asi zase vše. V přístím článku se už pochlubíme naší mini zahrádkou, dovysázeným brestem a fólií proti plevelu a další částí závlahy pro brest.

Zahradní intermezzo

Zahradní intermezzo

Tak jsem si včera odskočil na horní zahradu. Původně jsem chtěl veškeré práce nechat až po dokončení věcí kolem domu, ale přišel za mnou jeden z brigádníků, že by si potřeboval něco vydělat. Tak jsem mu chtěl vyhovět, navíc namotivovaní brigádníci se neodmítají.

Domluvili jsme se, že v osm ráno společně vyrazíme na zahradu a spálíme všechnu tu biomasu, co jsme loni posekali. Dost jsem se bál, v jakém stavu vlastně zahradu najdu, protože jsem tam od té doby nebyl.

Kupodivu nebyla až tak zarostlá jak jsem se bál. Navíc vykácené hromady už nebyly ani tak velké, jak tenkrát. Bohužel, namísto toho ale byly pěkně zamotané do sebe a k tomu už opět prorostlé šípkem.

Ten je fakt hrozná potvora. Tam kde jsem ho posekal, tak z kmenů už vyrůstalo dvakrát tolik nových výhonků, na několika místech i metr vysokých.

Hned z kraje jsme se pustili do pálení. Původní plán, že rozdělám jen jeden oheň a budem tak vše tahat k němu, vzal hodně rychle za své. Tahání byla neuvěřitelná pakárna a děsně vše zdržovala. Takže jsme pak postupně zakládali ohně v okolí hromad a i tak to byla pořádná dřina.

Naštěstí o cca hodinku později dorazil ještě druhý brigoš, kámoš toho prvního. Že se prý doma nudí, protože na maturu už dávno vše umí a tak bude radši s náma a pomůže. Ideální brigádníci.

Nakonec jsme pálili celý den. Ve třech lidech jsme vše zvládli spálit za cca 9 hodin. Postupně jsme prošli celou zahradou a za námi zůstavaly jen obrovská ohniště.

Před samotným pálením jsme akci nahlásili na hasičích a nejspíš jsme udělali dobře. Celý den z naší zahrady šlehaly vysoké plameny a spousta kouře, takže by nás tam asi nebýt ohlášky i navštívili.

Na samotné pálení jsem měl s sebou i dva kanystry s vodou a hasící přístroj z baráku. Dost jsem se bál, aby se to v takovém měřítku nějak víc nevymklo. Naštěstí krom pár lokálních problémů se nic velkého nestalo.

Nejhorší horká chvilka byla,  když se nám z ničeho nic začal šířit oheň trávou k jedné z větších suchých hromad. Naštěstí jsme pohotově část dřeva odtahali a zároveň oheň udupali. Ale na to, že byla většina trávy zelená a vlastně byla suchá jen ta loňská mrtvá, tak to dokázalo hořet sakra rychle. Nechtěl bych to vidět v dobách delšího sucha, kdy je pěkně vyschlé vše kolem.

Krom tohoto indicentu šlo všechno dobře. Do ohně jsme přidávali s citem tak, aby nebyl úplně mimo kontrolu a stejně jsme většinu času spíš nestíhali fyzicky, než že bychom čekali než něco shoří.

Každopádně máme spálený veškerý bordel, ale tím práce rozhodně nekončí. Zahrada postupně zarůstá a i když jsem ji vzal zase křovinořezem, není to trvalé řešení. Budu muset postupně pokácet všechny staré stromy (a to je většina, protože jsou na tom už fakt dost špatně) a domluvit bagr, který na celé zahradě vytahá všechny kořeny a srovná ji tak, aby šla sekat pojezdovou sekačkou.

To teď ale nemá moc prioritu, takže pokud se zase neozvou brigoši sami, budu pokračovat na věcech kolem domu.

Závlaha, dějství třetí

Závlaha, dějství třetí

Tak je nám už o něco lépe a tak byl čas vyrazit do akce…. (pardon, parafráze ze Statečných autíček, kterých jsem za posledních pár dnů slyšel a viděl díky nemoci celé rodiny až nebezpečně moc 🙂 ).

Každopádně, jakmile mi bylo aspoň trochu dobře, pokračoval jsem v megaakci závlaha.

U minulého článku jsem skončil ve fázi, kde byly všude jen díry a natahané trubky a pár hotových spojů. Od té doby jsem byl tuším ještě 2x v Rousínově pro další a další věci. Nechápu to, ale i když jsem si všechno rozkreslil a spočítal, hromada mi toho chyběla a hromada přebývala. Naštěstí jsem byl s DolTakem domluven, že můžu vše přebytečné a nepoužité vrátit.

Budování závlahy celkově probíhalo dost chaoticky. Nikdy se nedalo nic udělat najednou a v kuse, ale vždycky jsem odbíhal a dělal tisíc věcí najednou. Aby šlo toto zapojit, je potřeba toto vyzkoušet, takže je potřeba toto připravit, jenže na to je potřeba toto. A toto nejde zasypat, protože se musí vyzkoušet, že to tady neteče, takže je potřeba dodělat tady rozvaděč…..

Takže to pak na zahradě vypadalo jak na bojišti. Všechno všude rozkopané a nic neodělané. A nejhorší bylo, když se začly věci sr..kazit.

Přívod vody na zahradu v nezámrzné, tam smyčka na vyfouknutí vody, co půjde pak už jen pod povrchem. Vše složeno, samozřejmě v nejdebilnějším místě a hloubce, tlakový test a ono bác, řach, vodotrysk a díra plná vody. Jasně, asi jsem to blbě smontoval. Tak počkám až voda opadne, pracně se dostanu ke kolenu, znovu vše složím, utáhnu, další test. Bum bác, další vodotrysk. Začínám si připadat jako retard, ale ok, do třetice další pokus. A zase blbě.

No tak to už mám podezření na blbý kus z výroby a vyměňuju ho. Napočtvrté vše ok. T-kus beru pak ze zvědavosti sebou do firmy. A co byste řekli. Nebyl vadný. Problém byl (jde to vidět i na fotce nahoře), že mají dva dodavatele, co dodávají tyhle modré spojky. A každý používá maličko jiný vnitřní mechanismus. A já jsem ho omylem prohodil s jinou spojkou. Na první pohled to vidět nejde, ale nedrží to. Tak to jen kdybyste to někdy řešili :))).

Další fáze pak probíhala vcelku poklidně, jen byla v podobném duchu jak tahání kabelů v baráku. V některých koridorech začínalo být trubkám a chráničkám dost těsno :)). Ale lepší pár chrániček navíc, než někdy ještě muset znova do zahrady takhle kopat.

Pak přišla další radost. Poskládání rozvaděče. Strašně moc závitů, které mohou protékat. A taky protékaly. Naštěstí jsem s takovou variantou počítal, takže jsem si vše nejdřív sestavil a natlakoval na terase, kde jsem to pak postupně fixoval.

Až pak jsem pospojovaný rozvaděč přenesl do vykopané díry a začal ho připojovat naostro. Kupodivu jsem si to připravil docela dobře, takže zapojení na natahané hadice nebyla až taková hrůza, jakou jsem čekal.

Drobných změn a restrukturalizací jsem se v rozvaděči ale bohužel nevyhnul. Původně jsem chtěl do levého rozvaděče nacpat dva vstupní ventily, filtr pro čerpadlo a dva výstupní. Bohužel, jelikož ventil neumí fungovat v protitlaku (tzn. pokud je zavřený a máte tlak z jiné větve, ventil se otevře), je potřeba za ventil dát ještě zpětnou klapku. A to mi to všechno rozbilo.

Nakonec jsem filtr nad přívodem z retenčky přesunul do jiné krabice, kde bude spolu s uzávěrem vody do rozvaděče a jednou z chrániček, která vede pod naší zahradou.

Další krok byla instalace čerpadla. Už jsem to někde psal, je to all-in-one čerpadlo. Jen to hodíte do vody, ono si to hlídá tlak a když je potřeba, samo se zapne. Jediná nevýhoda je, že má pro připojení elektriky už přidělanou koncovku a já ji neprotáhnu chráničkou. Takže ho budu muset fiknout a doufat, že v případě budoucích problémů mi uznají záruku (prý občas jejich dodavatel dělá problémy).

Musím říct, že i když sem si retenčku sám kupoval, sám instalovat a sám v ní už několikrát byl, vždycky se dovnitř bojím. Pokaždý čekám, co za mrtvoly nebo havěti tam najdu :). Navíc průlez tam je jak v pevnosti Boyard, takže fakt nic moc zážitek.

Tentokrát největší překvapení krom několika mrtvých a nafouklých žížal byl žlutej všudepřítomnej hnus. Ať už je to pyl z řepky nebo borovic, je to odporný. A jak to všude poletuje, tak při jakémkoli dešti se to všechno spláchne do retenčky. A tam se z toho udělá jeden velký žlutý škraloup, co pak pokryje úplně všechno.

Čerpadlo jsem v retenčce postavil na dlaždici, aby nenasávalo bordel úplně ze dna. Odtud jsem ho pak připojil pomocí trubek na přivedenou trubku do retenčky. V cestě jsem pak ještě přidal ventil, abych mohl celou větev na zimu vypustit a nebo větev odtlakovat v případě servisu.

To se mi samozřejmě hned hodilo, jelikož po prvním natlakování začal protýkat přesunutý filtr. Takže jsem si rovnou vyzkoušel i odtlakovávání. A kupodivu jsem dal ventil i tak dobře, že při troše námahy se na něj dá dosáhnout zeshora, takže není potřeba slézat do nádrže.

A to je pro dnešní článek vše. Dneska jsem přes den udělal zas další práci, ale nemám všechny fotky, takže si to nechám zase na příště :). Každopádně to po dnešku snad už vypadá, že se blížím do finále. Ale ještě to tak jeden dva dny bude chtít.

Závlaha, dějství druhé

Závlaha, dějství druhé

Je to výmrd. To zas byl nápad…..

Ne, vážně. Fakt jsem si zase naivně myslel, že to dám za pár dnů, že to bude brnkačka a že to bude hned hotové. Já fakt nevím, že jsem z téhle naivity ještě nevyrostl.

Jsou to další dva dny a já jsem zhruba v půlce všech prací. Sice postupuju, ale jde mi to pomalu. Každá další část závlahy znamená najít nový postup, jak co dělat. A to trvá.

Tak například navrtávací objímky. Je to super nápad a když se to naučíte, jde to rychle. Jenže. Musíte přijít na to, jak to dělat. Mě se nakonec osvědšila cesta: udělat malou dírku pomocí prorážecího toolu z Aliexpressu na závlahy, pak to aku-vrtačkou vyvrtat největším možným vrtákem (tuším 12ka) a pak to ručně pomocí 16tky (na železo) zvětšit do požadovaného rozměru.

Jenže, u toho je potřeba být šikovný a nenechat spadnout odřezky z vrtáku dovnitř do hadice, jelikož by mohly ucpat trysky. A když už tam spadnou, tak pěkně pinzetu a vyndat. A než se to člověk naučí, dělá to 20 minut na jednu díru.

A pak přichytit navrtávací objímku, přišroubovat. Jenže, pak zjistíte, že našroubované koleno Vám po dotažení čučí na opačnou stranu než potřebujete. Tak to zkusíte rozebrat, jenže ono už to nejde, jelikož se to do sebe zařízlo. Takže do toho mydlíte vším, co máte po ruce, aby to povolilo. A co byste řekli, nepoučíte se. Za další cca tři objímky to uděláte zase blbě.

A tak ubíha den. Když vyřešíte jeden problém, řešíte další. Do toho neustále kopete další a další díry v zahradě, která už vypadala docela pekně. A finále v nedohlednu.

V koridorech, kde jde více trubek, pak musíte při zasypávání postupovat pomalu, protože jste si navíc vymysleli, že u plotu dáte pak do horní vyrstvy štěrk a dlažbu, aby se to dobře sekalo. Takže ještě měříte výšku, k tomu rovnáte a nastavujete nopku. Bomba.

A neustále se plazíte po kolenou. A jelikož je už horko, tak jste v bermudách, takže posun po čtyřech v rozhrabané hlíně ku..va bolí. Jenže, z podřepu to neuděláte, protože u toho musíte pořád bojovat s těma debilníma objímkama.

A pak všechny ty kolena, téčka a redukce. Abyste je poskládali, musíte to dělat bez rukavic. Potřebujete na to cit, protože jsou tam ty debilní malý gumičky, co mají izolovat, ale co tak strašně rády vypadávají. Jenže, když už to do sebe zastrčíte, utahování holýma rukama je další blbej nápad. Po dni utahování vypadají Vaše ruce jakoby měly lepru. Opravdu něco, co chcete.

Takže k tomu všemu ještě neustále nasazujete a sundaváte rukavice jak debil. Tohle vědět, tak si to asi nechám od někoho nainstalovat. Teda asi do toho momentu, než by mi řek cenu. Ale aspoň bych věděl, že si v tom vedru sebeubližuju za nějakou konkrétní cifru. Takhle? Vim prd a jen tam dělám otroka v 50C.

Ale má to i světlé chvilky. To, když po vykopání výkopu, položení a připravení trubek ho zase zakopete. Pak je na to hezký pohled. Že je konečně něco hotovo.

Takhle hotovo mám momentálně část trávy na jih od domu a dvě ze tří větví za domem na velkém place. Zítra mne čeká usazení dvou boxů na rozvaděč a jeho zapojení na natahané hadice. Pak začnu dodělávat poslední výkop přes celou zahradu, dodělám poslední tři trysky, dotáhnu a zapojím závlahu na budoucí záhony.

Pak mne čeká otestování. Zatím nechávám všechny spoje nazahrnuté a zahrnuju jen hadice. Až bude vše zapojeno, začnu s testováním. A kdyby někde něco vyloženě teklo, můžu to pořád opravit.

Počítám, že je to ještě tak na dva dny. Další dva dny utrpení v 50C. Dám vědět, jestli to přežiju.

Automatická závlaha, dějství první

Automatická závlaha, dějství první

Tak jsme měli přesně jeden den zarovnanou, pro dítě relativně bezpečnou a vcelku pěknou zahradu. Ale víte jak, byla to nuda, tak jsme to komplet rozkopali ;-).

Ale doufám že naposled. Nyní je v programu zautomatizování veškeré závlahy kolem domu. Počínaje trávníkem, pokračujích přes bresty, truhlíky a záhony a konče mlžným oparem nad budoucí pergolou.

 

Začal jsem několika čmáranicemi na papír a studiem typů závlah na googlu. No, zjistil jsem, že je toho mraky a že fakt nevím. Takže jsem si domluvil schůzku ve speciálce na závlahu s tím, že to tam proberu a třeba budu moudřejší.

Vybral jsem firmu z Rousínova, která byla vcelku blízko a měla rozumné ceny. Když jsem tam dorazil a vysvětlil svůj plán, dostal jsem cca hodinu školení na téma závlaha. Už jsem byl moudřejší a chápal jsem, v čem se liší jednotlivá těla závlahových mechanismů, dál pak v čem a jak se liší samotné trysky a jak zhruba by se měla závlaha navrhovat . S nabitýma zkušenostma jsem vyrazil domů rozpočítat co vlastně budu potřebovat. (asi by se to dalo i nechat naprojektovat, ale stejně bych musel promyslet kde co chci mít, takže už je jedno, když si to i vymyslím).

Co se týká nabitého knowhow, tak co se komponent týká, tak:

  • těla ostřikovačů se liší výškou, kam vystřelí tryska, zda má v sobě rovnou reguáltor tlaku, nebo pouští plný tlak z hadice, zda má napevno trysku nebo je tryska volitelná.
  • trysky se liší v délce dostřiku při různých tlacích, v množství spotřebované vody, v úhlu v jakém stříkají, v typu postřiku, tzn. zda dělají mlhu nebo malý proud vody
  • na keře a záhony se dělá kapková závlaha, což může být buď předpřipravená hadice s dírama po 15cm nebo 30cm, která dává cca 12l/hod/metr vody, nebo lze využít klasickou 16mm hadici a naděrovat ji
  • Rozvaděč na závlahu pak většinou obsahuje elektroventily na 24V, které se dají řídít specializovanýma jednotkama, nebo klasicky relátkem+arduinem 🙂

Co se týká samotného návrhu, tak nejdůležitější jsou asi tyto body:

  • jednotlivé trysky na sebe musejí dostříknout. Tzn. nestačí prostor pokrýt jen jednou tryskou, ale vždy okolní trysky musejí dostříknout na sebe navzájem. Je to z důvodu rovnoměrného pokrytí závlahy, neb tryska nestříká v celém spektru stejné množství vody. Tím, že se trysky překrývají, se pak voda rovnoměrně rozprostře.
  • pro každou závlahovou větev je potřeba spočítat celkovou spotřebu vody a nepřekročit kapacitu čerpada či řadu. Pro vodovodní řad se počítá 30l/min.
  • stejně tak je potřeba počítat s tlakem ve větvi. Každý tryská má pro různé tlaky různou vzdálenost dostřiku. Tlak v řadu je 3bary.
  • Pokud je potřeba tlak stáhnout (stáhnout dostřik), lze to docílit buď samostantým regulátorem, nebo úzkou přívodní trubkou, která tlak stáhne (dle tabulek), nebo tělem ostřikovače se zabudovaným regulátorem (dělají se 2.1 a 2.9baru)
  • ideálně nekombinovat různé typy závlahových trysek či výrobců na jedné větvi, jelikož pak jedna část by mohla být více mokrá než druhá. Vždy by měly všechny komponenty dávat na m2 stejné množství vody, aby nedošlo k usychání či přílišnému zalití.
  • je lepší závlaha typu proud vody než mlžný opar, protože v případě větru tryska neuhýba tolik, co drobný poprašek. Stejně tak v případě velkého horka je distribuce vody lepší.

 

S ohledem na výše uvedené jsem začal vymýšlet projekt. Nutno říct, že se mi to postupně dost zkomplikovalo. Začal jsem na dvou zónách závlahy a postupným přidáváním jsem skončil na sedmi okruzích a dvou vstupech do systému (retenčka a vodovodní řad). Značku závlahy jsme nakonec zvolil Hunter, jelikož má cenově rozumné komponenty a zároveň by měl být kvalitní.

Protože se mi nechtělo vše počítat do posledního kusu, s připraveným náčrtkem jsem udělal další otočku do Doltaku (výše zmiňovaná firma na závlahu) a nakoupil komponenty na část závlahy s tím, že postavím první část, seznámím se s komponentama a pak budu pokračovat dál.

No, plán to byl dobrý, jenže jak jsem pokračoval v kopání (a to jsem komponenty ještě ani nevybalil, akorát jsem rozvinul trubky, aby se narovnaly) jsem si uvědomil, že to takhle vlastně nepůjde. Pokud bych nejprve položil trubky, těžko bych je pak už provlíkal do řídící šachty. Takže musím vyřešit šachtu.

Předběžně jsem počítal s tím, že koupím ještě jednu vodoměrnou šachtu, tu zakopu a v ní bude veškerá technologie. Jenže, je to díra jako kráva, navíc by šachta byla zbytečně velká. Tím jsem se dostal k zakázkové šachtě. Našel jsem člověka, co dělá libovolné šachty či jiné věci z plastu. Jenže, trvalo by to a stejně by to stálo +/- 10.000 kč. Ale byl jsem s tím jakžtakž smířený.

Jenže, abych mohl nechat vyrobit šachtu, musím vědět, jak velkou ji vlastně potřebuju. Takže další cesta do Doltaku, tentokrát pro vybavení šachty. Když už jsme měli komponenty vymyšlené, napadlo nás, že by vlastně mohly jít použít dvě maxi-závlahové šachty vedle sebe, kam bych ventily a elektroniku nacpal. Takže zase změna, přeskládat kolena a propojení tak, aby se vše vešlo do dvou šachet.

Sice trocha dalšího laborování, ale ušetřených 8500kč, jelikož jedna šachta vyšla na cca 800kč. S dvěma šachtama a hromadou dalších komponent jsem vyrazil opět domů.

Doma jsem pak dneska poskládal obsah obou šachet, pro jistotu vyzkoušel umístnění v reálu na zahradě a začal pokračovat se závlahou.

Další oser je vykopání drážek. V holé hlíně se to děla dobře, ale když už tam roste tráva, stojí to za prd. Díky trávě drží hlína hodně pohromadě a jakmile se jednou vyryje, nepovedlo se mi ji vrátit nazpět tak, aby nebyla buď propadlá, nebo naopak nepřečnívala. Takže to vyřeším tak, že trávu oklepu, hlínu vrátím a zasadím trávu novou. A ta původní půjde na kompost.

Abych mohl závlahu testovat, vyrobil jsem si debugovací prostředí :). Na 32mm trubku jsem namontoval redukci, díky které můžu zavlažovací větev napájet přes Gardena spojku. Takže můžu postupně testovat těsnost všech spojů a nebudu na konci nemile překvapen.

První drobný úspěch dneška pak bylo rozchození první rohové trysky. Na hlavní 32mm páteřní trubku je uděláno koleno s redukcí na 20mm, která pak vede k samotné trysce. Ta je typu MP Rotator MP1000, která dělá několik drobných proudů vody a umožňuje nastavit úhel 90”-280”.

Poté, co se tryska rozjela, jsem začal řešit její štelování. Ačkoli na všech videích ukazují jakýsi štelovací nástroj, já ho k tomu v balení nedostal. Naštěstí se dá poradit i bez něj. Pomocí stříbrného kroužku na trysce se reguluje úhel, pomocí malého šroubku nahoře na trysce se reguluje dostřik a směr stříkání se dá změnit otočením vnitřní výsuvné části těla trysky. Sice mi to chvilku trvalo, ale o to větší radost byla, když jsem na to přišel a nastavil trysku do cílové podoby.

Zbytek dne jsem pak už jen kopal další drážky. Zítra pak budu pokračovat v tahání trubek a trysek a postupně budu i zasypávat hotové větve.

Úplně na začátku vypadala závlaha jako sranda, když jsem se do toho začal více nořit, vypadalo to příšerně složitě, ale teď už je to zase sranda. Je to trochu náročné na sílu a ruce, jelikož se musí poutahovat spousty spojů. Ale jinak je to ale opravdu taková skládačka pro dospělé.