Na provoz vlastní Zigbee brány budete potřebovat buď Raspberry (doporučuju RaspPI novější než v1. Na té to sice běží, ale dost pomalu). A nebo nějaký NAS nebo linuxový stroj, kde Vám pojede například Docker.
Já jsem se nakonec vydal cestou Raspberry 3 B+ , protože se mi nepovedla Zigbee USB rozchodit pod ESXI (ten ho chybně identifikoval jako USB drive a celý tuhnul). Zatím mi na Raspberry běží jen zigbee2mqtt, ale výhledově ho chci zkusit rozchodit spolu s Loxberry.
Flashnutí CC2531 USB snifferu
Jako první krok je potřeba stáhnout Flash Programmer (verzi 1, nikoli v2). Je nutná registrace, která je ale zdarma. Dále pak nainstalovat CC Debugger driver (zatím jen instalujte, nic nezapojujte do PC).
Nyní propojte všechny tři zakoupené komponenty z prvního seznamu mezi sebou (CC Debugger – Downloader Cable — USB Sniffer). Z USB Snifferu je potřeba vyndat chráničku, která je na pinech nastrčená. Měli byste získat celek, který má na obou koncích USB koncovku.
Propojku na USB sniffer připojte tak, že červená linka na kabelech je na straně, kde není USB zásuvka.
Nyní připojte USB kabel z CC Debugeru a ověřte, že zařízení vidíte ve správci zařízení. Mně tento krok sám o sobe nefungoval a bylo potřeba ještě ručně nainstalovat driver ze souboru swrc212a.zip z podsložky cebal\win_64bit_x64.
Pokud ve správci zařízení vidíte CC Debugger, připojte i USB Sniffer. Takže budete mít oba USB porty zapojené.
Nyní na CC Debugeru zmáčněte tlačítko Reset, čímž by se měla kontrolka rozsvítit zeleně.
Spusťte aplikaci Flash Programmer, kde byste v horním seznamu měli vidět CC Debuger zařízení. Pokud nevidíte, znamená to, že Vám nefunguje výše zmíněný driver. Zkontrolujte ho a případně nainstalujte.
Jako první krok odpojte CC Debugger a Downloader kabel a připojte USB Sniffer do Raspberry. Pak zjistěte, zda Vaše Raspberry vidí USB Sniffer. To zjistíte tak, že ve složce /dev uvidíte ttyACM0. Takže zkuste například
ls -l /dev/ttyACM0
Pro samotnou instalaci postupně spusťte kroky popsané na výše zmíněné stránce. Tzn:
Pokud se něco nepovede, zkuste zkontrolovat verze npm a verzi node dle popisu v gihubu. Mně vše fungovalo napoprvé.
Když budete mít nainstalováno, je potřeba ještě zigbee2mqtt nakonfigurovat. To se dělá v souboru /opt/zigbee2mqtt/data/configuration.yaml.
Konfiguraci proveďtě pomocí nástroje nano:
nano /opt/zigbee2mqtt/data/configuration.yaml
upravte MQTT bránu dle Vašeho nastavení a soubor uložte (CTRL+O a ukončete pomocí pomocí CTRL+X).
Nyní zigbee2mqtt spusťte a otestujte, že vše jede.
cd /opt/zigbee2mqtt
npm start
Měli byste vidět něco jako:
2018-12-04 17:12:03 INFO Starting zigbee-shepherd
2018-12-04 17:12:04 INFO zigbee-shepherd started
2018-12-04 17:12:04 INFO Currently 0 devices are joined:
2018-12-04 17:12:04 INFO Connecting to MQTT server at mqtt://mqtt.dum
2018-12-04 17:12:04 INFO zigbee-shepherd ready
2018-12-04 17:12:04 INFO Connected to MQTT server
Automatické spouštění po startu
Pokud chcete, aby se brána spouštěla automaticky při restartu Raspberry, je potřeba ještě zaregistrovat zigbee2mqtt jako service.
sudo systemctl start zigbee2mqtt
systemctl status zigbee2mqtt.service
a pak ji povolte jako automatickou
# Start zigbee2mqtt
sudo systemctl start zigbee2mqtt
# Show status
systemctl status zigbee2mqtt.service
A tady ještě několik užitečných příkazů, především pak ten poslední, pomocí kterého se můžete podívat na log zigbee2mqtt i když běží na pozadí (hodí se při párování dalších zařízení).
Celý návod je opět dostupný zde:https://github.com/Koenkk/zigbee2mqtt/wiki/Running-the-bridge . Stačí následovat krok za krokem.
Při prvním testování doporučuji zigbee2mqtt spustit jen z příkazové řádky (ne jako service). Lépe uvidíte, co se uvnitř děje.
Párování zařízení
Párování samotné je občas vcelku věda. Každé zařízení má totiž vlastní postup, jak vyvolat párovací proces. Zatím mám vyzkoušené jen výše uvedená zařízení, ale ostatní snad už budou podobné.
Samotný zigbee2mqtt provádí párování cca jednou za minutu. Je proto potřeba se jednak trefit do tohoto časového okna (info o párování vidíte v logu) a udržet párované zařízení online.
V případe Xiaomi teploměru šlo všechno hladce. Stačilo podržet tlačítko teploměru po dobu cca 5 sekund a nacházet se v blízkosti USB sniferu.
V případě Xiaomi cube to byl boj. Co totiž na webu nepíšou je, že zařízení usíná. Je tedy potřeba opravdu trefit párovací okno, nejprve držet párovací tlačítko cca 5sekund, kdy se 3x rozbliká modře dioda. Pak párovací tlačítko pustit a dioda blikne ještě jednou (tím pravděpodobně potvrzuje, že se rozjel párovací proces). A nyní je potřeba cca jednou za sekundu jen krátce zmáčknout tlačítko. Tím kostku udržujete vzhůru. Jakmile se kostka přihlásí v logu zigbee2mqtt, můžete zběsilého mačkání nechat.
A na závěr Ikea žárovka. Tam se pro změnu párování dělá střídavým zapínáním a vypínáním, navíc je potřeba mít USB Zigbee sniffer jen pár cm od žárovky, ideálně úplně na ní.
Na tyhle účely jsem si vyrobil kabel s vypínačem a objímkou, abych mohl žárovku pustit přímo vedle Raspberry. Poté, co žárovku umístíte k Zigbee Snifferu, je potřeba 6x zapnout a vypnout žárovku tak, že ji vždy jen na chviličku zapnete, aby se téměř nestihla rozsvítit a pak na delší dobu vypnete (cca 0.5s zapnout a třeba 1s vypnout). Po těchto šesti ji nechte buď zaplou, nebo dál blikejte.
Závěrem
Jak vidíte, párování není úplně snadné :). Ale s trochou cviku to už jde.
A to je pro dnešek vše. Návod už je docela dlouhý, ale přitom je myslím vcelku snadný. Příště pak bude následovat ukázka, jak z MQTT dostat data přes NodeRED až do Loxone.
PS:
Ještě jen doplním pár vět ohledně diskuze před minulým článkem. Co by se mi opravdu líbilo, je PLC Zigbee na DIN lištu. Aby to bylo zase hloupé a nahraditelné zařízení, stejně jako třeba Quido nebo jiná seriovka. Něco málo jsem našel, ale ceny nejsou moc příjemné. Pokud by někdo věděl, dejte vědět.
Jsou to dva rouky a fous, co jsme se nastěhovali do našeho domu. Chytrého a pasivního. A protože mám teď díky nemoci trochu času, rozhodl jsem se udělat sumarizaci a popsat naše zkušeností s chytrým domem, zhodnotit, co smysl mělo, co ne, co využíváme a co nikoli.
Hned z kraje řeknu, že chytrý dům je supr. Myslím, že každý, kdo to zkusí, už nebude chtít jinak. Na druhou stranu, je spousta věcí, které člověk musí při stavbě rozhodnout, aniž by věděl, jaké to vlastně bude. Do toho jsou jeho rozhodnutí ovlivňována mnoha směry, jak už cenou, zužujícími se financemi, nebo na druhé straně třeba Loxone partnerem, který Vás bude tlačit někam, kde je to výhodnější víc pro něj, než pro Vás.
Zároveň bych chtěl hned úvodem upozorňit, že zde prezentuju svůj vlastní názor, nikoli názor všech uživatelů chytrých domů. Určitě jsme v mnoha ohledech atypičtí, takže si z toho vemte jen to, co sedí na Vaše podmínky :). Takže, pojdmě na to.
Světla
Obrázek převzat ze stránek Loxone a jejich prezentace světel v domě
Začnu světly, protože to je takové dnešní synonymum chytrých domů. Bohužel. Namísto, aby se upřednostňovaly důležité věci, se na reklamní letáky cpou cool osvícené místnosti v různých barvách, intenzitách světla, světelných scénách atd.
My jsme zjistili, že je to pro nás zbytečné. Měl jsem v domě spoustu dimmerů, které umožňovaly nastavovat různé úrovně osvětlení. Ty jsem pak vyměnil za triaky, které to umí mnohem levněji než Loxone dimmer. A víte co, stejně to vůbec nevyužíváme. Když máme hlavní osvětlení, je tam proto, aby svítilo. Za celou dobu jsme nenašli moc případů, kdy jsme chtěli v obýváku nebo kuchyni ztlumit hlavní světlo.
Jasně, trochu se to hodilo chvíli v pokoji prcka, když jsme tam potřebovali mít jen trochu rozsvíceno, aby ho to nebudilo. Jenže, stejnou službu (a spíše lepší službu) udělá rozsvícené světlo na chodbě, které mu nesvítí přímo v pokoji.
A pak v koupelně. Když jdeme večer do koupelny, nechceme, aby svítilo světlo moc a nevzbudilo malého. Jenže, i to jsme nakonec vyřešili dočasnou slabou žárovkou, než dvěma úrovněma světel.
O barevných scénách nemluvě. Na letáku a v designovém domě to vypadá pěkně. Ale v domě s dětma, kdy potřebujete buď světla spousta, nebo tmu, je to k ničemu. Nemít děti a psa, pořádat párty jako na kolejích, asi bych světelné scény užil. Ale takto, vůbec. A tak moje DMX v rozvaděči zeje prázdnotou.
Je to asi dané i tím, že netrávíme žádný čas večer u televize a obyváku, že po večerech neholdujeme večírkům a návštěvám. Pak by se to asi využilo.
Každopádně, za mne doporučení. Nenechte si vnutit tunu DMX led pásků, ztlumovačů světel a dalších blbostí, co stojí hromadu peněz. Dodělat se to dá vždy a na začátku dost ušetříte, když si uděláte jen přípravu a technologii nenakoupíte. (navíc díky Zigbee technologii to půjde ještě snadněji, ale o tom níže).
Zásuvky
OSRAM Smart+ PLUG
Další oblíbený reklamní tah Loxone a jejich partnerů jsou chytré zásuvky. Udělat vše vypínací. Je to cool, je to super bezpečné, stoprocentně to využijete. Leda prd.
Naštěstí jsme odolali a zásuvek s přímým vypínáním udělali jen pár. Máme je na pračku a sušičku a venkovní zásuvky. Původně nám bylo doporučeno i vše v kuchyni, ideálně i ostatní technologie, v každém pokoji vypínatelný okruh, …
Blbost. Vymyslet systém, kdy se vám bude při odchodu z domu něco vypínat a něco ne je šíleně komplikované. Budete muset rozlišovat zásuvky, řešit jestli můžete zamknout, když zrovna perete, sušíte nebo vaříte.
Pračka se sušičkou nakonec zůstává neustále zapnutá. Stejně většinou nepereme když tu nejsme a když jo, má to nějaký důvod. A tak jsme ze začátku používali dálkové vypínání jen v případech, kdy sušičká pípala a my chtěli v klidu dokoukat film :).
Jak prcek vyrostl, využili jsme to ještě k jedné věci. Prcek s oblibou mačká tlačítka, jelikož ví, že se sušička i pračka rozsvítí. A tak jsme naprogramovali jedno z tlačítek v koupelně, aby oba spotřebiče klikem vyplo či zaplo. Na toto je to supr.
Jenže, toto se dá opět vyřešit jinak. Pomocí Zigbee protokolu se již dělají chytré zásuvky, které za cenu 400kč můžete píchnout do kterékoli jiné zásuvky a udělat ji chytrou. Namísto pracného tahání samostatných kabelů ke každému spotřebiči, samostatných relé v rozvaděči.
Jasně, někde to relé dává smysl (ta pračka je asi lepší na relé v rozvaděči), ale i to se dá připravit chytře. Namísto CYKY 3X2.5 natahejte CYKY 4×2.5. Tím budete mít do každého zásuvkuvého okruhu natažený o drát víc a když bude potřeba, použijete ho v budoucnu na spínání. A není potřeba to na začátek zbytečně hrotit (tenhle nápad není původem můj, ale od jednoho uživatele z diskuzního fóra).
Tlačítka a vypínače
Tady se jedná zase o opačný extrém. Loxone partneři i Loxone samotný se Vás bude snažit přesvědčit, že v domě stačí jen pár tlačítek, protože je přece inteligentní. A když budete potřebovat, máte přece mobilní aplikaci. Zase blbost.
Dám příklad na našich žaluziích. Máme obyváko-jídelno-kuchyň, kde máme 1x východní, 2x jižní a 1x západní žaluzii. Prý stačí jeden ovladač u vchodu do místnosti a tím budu ovládat všechny žaluzie. O zbytek se postará chytrý dům.
Ještě že jsme neposlechli!
Automatika žaluzií jé úžasná věc a nikdy nebudete chtít jinak. Každý den ráno se otevřou všechny žaluzie a funguje to jako budík. K večeru se zatáhnou a večer pak úplně uzavřou. Když je dům v zimním režimu, tak se žaluzie samy přes den vytáhnou, pokud slunce svítí víc než XY luxů. A v létě naopak zatáhou, aby se dům nepřehřál.
A to je opravdu super. Jenže, pak tu máte situace, kdy chcete vyjít na terasu jen jednou žaluzií a ostatní nechat zatáhlé. Nebo potřebujete pustit psa, protože se rozhodl vrátit domů zrovna tímhle oknem. Nebo nastavit jednu žaluzii více otevřenou, aby bylo doma více světla. atd.
Poslechnout Loxone partnera, musel bych na vše brát mobil. Naštěstí, trval jsem na svém. U hlavního vchodu do místnosti jsou dvě žaluziové tlačítka. Jedno ovládá všechny žaluzie. To když chci narychlo vše zatáhnout nebo třeba ráno otevřít, když vstáváme dřív než se dům probudí. A pak druhé tlačítko, které ovládá nejčastěji využívanou žaluzii u HS portálu. A dále pak u každého okna je samostatné tlačítko, které ovládá danou žaluzii.
Nebylo by větší pakárny, než chtít jit nějakým oknem a muset se vrátit na druhou stranu místnosti a tam si to otevřít, případně neustále lovit mobil. A stejně tak to máme v pracovně, kde je rovněž více žaluzíí. Zkrátka, u každých dvěří tlačítko na žaluzie a pak u vchodu do místnosti hlavní tlačítko. Pro nás ideál.
A to stejné je se světly. Nenechte si namluvit, že stačí jedno tlačitko na všechna světla. Že není správné ovládat každé světlo, ale přepínat scény. Že přeci naprogramujete scénu přes více světel a dům udělá vše ostatní.
Že klikem jedete scény, dvouklikem se vracíte, tříklikem vše zhasnete. Je to blbost. Krom toho, že se přepínání po scénách ovládá fakt blbě a stejně nikdy nebudete mít všechny kombinace, tak Vás za to bude chtít ještě Vaše žena zabít.
A nejde jen o scény místo rozsvěcení světel. Jde i o ty dvoukliky, trojkliky, držení nebo rychlé klikání a podobně. Není totiž nic horšího, než když Vaše žena místo trojkliku v noci udělá dvouklik a klik. Takže místo nočního osvícení rozsvítila celou chodbu oběma hlavníma světlama a tím vzbudila tenkrát naší jen měsíc starou ratolest.
To fakt nechcete. Dotáhnětě si raději o jeden FTP kabel k vypínačům více a dejte si tam o tlačiíko víc. Každá běžná funkce, ať je dostupná na jeden klik. Nevymýšlejte žádnou divočinu a hlavně, mějte to v celém domě jednotně.
Okenní kontakty
Další téma, kde se zřejmě s většinou Loxone partnerů neshodnu. Když jsem řekl, že chci každé okno zvlášť, koukal na mne ten můj jako na blázna. Proč potřebuju 15 samostatných informací, stačí přeci vědět, že je nějaké okno otevřené. Zbytek si ověříte vizuálně sami. Blbost.
Zaprvé, chci vědět které okno to je, aniž bych musel obejít celý dům. Co je ale důležitější, když máte info o každém okně zvlášť, dá se s tím dále čarovat. Například, když je léto, sedíte na terase a máte otevřené dveře na terasu, dost naštvě, když se vám po setmění žaluzie zavřou. Navíc, když třeba ani nemáte mobil u sebe :).
Když máte okenní kontakt, každé dveře blokují svou žaluzii a tím ji nedovolí stáhnout. Prosté, jednoduché elegantní. Ale toto Vám Loxone banda neporadí.
Jediné, co oni na tom vidí (když už si to sám vymyslíte), že bude 15 vstupů a tím pádem 2 extensiony. Ale i tam se pletou. Přesně proto jsem totiž tenkrát začal řešit Quido se 100 vstupy. Abych nemusel platit majlant Loxonu.
Elektroměry
Další ukázkou z pohledu Loxone zbytečné technologie jsou prý elektroměry. Proč měřit spotřebu každé místnosti či spotřebiče zvlášť. Vidíte přeci spotřebu celého domu. Nesmysl.
Za cenu 250kč můžete měřit každý okruh a tím hlídat spotřebiče. Odjedete pryč a Vaše žena neví, jestli vypla troubu, desku, žehličku? Namísto vracení se domů se podíváte na elektroměr daného spotřebiče či okruhu. Nevíte, jestli Vám už neodchází mrazák? Podíváte se na jeho průměrnou spotřebu a hned vidíte. Nevíte, kolik žere Váš nový spotřebič (třeba nová zvlhčovačka)? Nevíte, kolik třeba právě sežrala samoočistná procedura trouby, která ji rozehřála na bambilión stupňu a zuhelnatila veškeré nečistoty? Podíváte se na spotřebu dané místnosti (a zjistíte, že se trouba sama vyčistila za cca 5kč).
Jasně, měření se dá udělat ručně pomocí bazmektu za 300 Kč z Bauhausu. Jenže, nemáte srovnání s dřívějším stavem, nevidíte spotřebu na dálku a co si budeme vykládat, je to dost nepohodlné lézt třeba za linku a měřit spotřebu trouby. Takto za pár korun máte klid a přehled. A stačí k tomu elektroměr za pár korun a odpovídající množství vstupů, které opět můžete vyřešit Quidem.
Je pravda, že relé samo o sobě Vám spotřebič v případě zapnutí nevypne. Jenže, to byste museli mít relé na úplně vše v domě. A tohle relé pak bude 5 let ve stavu sepnutém, protože těžko ho budete jen tak z hecu vypínat a zapínat, když Vám to vymaže hodiny na spotřebiči. A co myslíte, když po pěti letech najednou budete potřebovat tohle relé rozpojit. Vsadíte si na to, že se to povede? To je lepší zavolat sousedům, kamarádům nebo rodině, na dálku jim odemkout Váš dům a poprosit je o vypnutí.
Teplotní, vlhkostní a jakákoli jiná čidla
SedTronic 1-wire moduly do vypinacu Unica
Další věcí jsou čidla všeho druhy. Podle Loxone partnera prý zbytečnost a co jsem s ním mluvil naposledy, říkal, že už to lidem prý úplně rozmlouvá. Že prý 20 údajů teplot, vlhkostí a dalších čísel z celého domu je zbytečnost, že se v tom ztrácí a nezajímá ho to.
Opět jsem jiného názoru. Za pár korun lze umístit teplotní senzor pod každý vypínač a co jsme třeba my podcenili, za dalších pár korun lze umístit senzor do každé mísnosti do podlahy (máme jen v koupelně).
Naštěstí díky koupelnovému senzoru, kde je také dlažba, můžeme alespoň odhadovat teploty ostatních podlahových ploch. A díky tomu na jaře a podzim přitápíme v chodbách podlahu. Aby byla příjemná na chůzi bez bačkor (nesnáším bačkory) a přitom to nepřehřívalo místnost. Když klesne teplota podlahy, chvilku ji nahřejeme. Za pár korun, ale komfort maximální.
Stejně tak čidla v místnostech. Jen díky tomu můžete optimalizovaně nastavit otvírání a zavírání žaluzií v zimě. Když nebudete vědět jak moc se místost ohřívá, děláte to naslepo. Ale když máte grafy, lépe se celý barák nastavuje do optimální polohy.
Naopak, je blbost si myslet, že budete regulovat teplotu v každé místnosti v pasivním domě. Pasivní dům se chová jako celek a díky VPC se teplota stejně rozprostře přes celý dům. Jediné okruhy, které využívám na zavření a otevření jsou právě zmíněné chodby, kde je dlažba. A pak v pracovně, kde se přes noc přitápí a přes den, kdy tam běží počítače vůbec netopí, jelikož tam bylo zbytečně horko.
Moje doporučení, nenechte si rozmluvit čidla po domě. I kdybyste se na to podívali jen párkrát za rok, je fajn vidět, na kolik Vám dům vytopilo slunce, jak rychle se dům ochlazuje, když v něm nejste, jak rychle se naopak vytápí tepelným čerpadlem, atd.
Multiroom Audio
Loxone music server
Další super-cool funkce, kterou Vám bude chtít Loxone nacpat. Jejich multiroom hudební server za bambilión je toho důvodem. Sám jsem měl vizi, že si multiroom hudbu udělám a nějakou přípravu na to mám udělanou. Nikdy jsem ale neplánoval na to použít Loxone komponenty.
Realita je ale taková, že to pravěpodobně nikdy nezrealizuju. Je to asi dobré, pokud opět máte tu krásnou designovou vilu, kterou Vám neboří Vaše ratolesti, ale bydlíte v ní sám, maximálně s nějakou milenkou a máte ji na párty. Pak je super si přes celý dům pustit jednu hudbu, udělat si k tomu designové osvětlení a užívat si krásné chvilky.
Bohužel, nevím jak vy, ale u nás to tak není. V obyváku běží prasátko Pepina, žena pracuje většinou bez hudby v kuchyni tak, aby dohlédla na prcka a já si do sluchátek pouštím Linkin Park, abych přebil ten občasný řev a mohl se soustředit na práci. Když je večer, pouštíme potichu cokoli, abychom malého satana nevzbudili. A když je pryč, pracujeme oba v pracovně a hudba nám stačí tam. Je jen málo situací, kdy bych si pustil hudbu přes celý dům.
Regulace a ovládání technologií v domě
Schéma řízení tepelného čerpadla dle vstupů čidel a interního programu
Něco, co je z mého pohledu jedno z největších přínosů chytrého domu, ale zároveň něco, co vlastně Loxone moc nepropaguje a partnerům se do toho moc nechce. Není to totiž sexy, dá to dost práce, není na tom žádná marže a musí se to umět. Ale, výsledek stojí za to.
Díky chytrému domu můžete naprogramovat cokoli. A vytápění je jedno z míst, které z toho může těžit nejvíce.
V každé místnosti máte tepelná čidla, víte, jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Víte, kolik chcete v domě mít stupňů, kolik by měla mít podlaha. A z tohodle všeho pak naše logika posílá řídící signály čerpadlu, aby dělalo přesně to, co chceme a nejelo jen na automatiku. Ovládá oběhová čerpadla podlahovky, když je dlažba studená, předává do něj průměrné teploty z relevantních místností, takže topí jen, když je zima v celém domě a ne jen v jedné místnosti, kde se třeba zrovna vyvětralo, ale jak napotvoru tam bylo vyvedeno čidlo z TČ.
Například v období, kdy ještě nemrzne, ale není už teplo, pak reguluju teplotu ne podle teploty místnosti, ale podlahy. Řídím to tak, že teplota vratné vody do TČ musí být XY. Takže udržuju beton a anhydrid nahřátý tak, aby místnost úplně nevychladla, kdyby se hodně ochladilo, ale zároveň se mi místnost nepřehřeje, když vyleze slunce.
A takových vychytávek se dá vyjmenouvat spousta. A pro každý dům to bude trochu jinak. Ale abyste je mohli realizovat, potřebujete vstupní data. Teploty místností, teploty podlahy, úroveň svítu slunce, větru,…
Takže moje doporučení, nenechte si rozmluvit, že nepotřebujete čidla v každé mísnosti. Čím víc čidel, tím víc souvislostí můžete najít a řídit.
Regulace okolí domu
Další velké uplatnění chytrého domu je regulace technologíí kolem domu. Například závlaha trávníku. Díky čidlům deště dům ví, kdy pršelo a kdy ne a podle toho zalévá trávník. K tomu čidlo množství vody v rentenční nádrži (ještě nemám namontováno, jen nakoupeno) a podle toho zalévá buď z retenčky, nebo z řadu.
Kromě trávníku samozřejmě také živý plot, truhlíky, záhony. Každý okruh může mít jiná pravidla, nepršelo dlouho? Zalít brest jednou týdně o něco déle. V záhonech mít třeba rozdílné zalévání dle růstového období. Nebo přidat přímo senzor vlhkosti půdy a zalévat podle toho.
Zkrátka, možnosti jsou obrovské. Jde jen o to si to vymyslet, mít dostatek senzorů a podle nich pak vše řídit.
Variabilita
Další obrovský benefit, který se moc v souvislosti s chytrými domy nezmiňuje. Dům plánujete, když Vám je X, možná ještě nemáte děti a máte nějakou vizi o Vašem životě. Než dům dostavíte, je Vám většinou X+2, spíš X+3. 3 roky jsou dlouhá doba a hodně se může změnit. Za nějakou dobu najednou budete mít děti. Nejprve malé, pak větší, pak puberťáky. A pak najednou bude v baráku klid, protože konečně šli do světa.
A tohle všechno byste měli zohlednit v době, kdy kreslíte Váš dům na papír, což je nereálné. Nevíte, co bude za technologie, nevíte, jaké budou mít děti potřeby. Můžou to být drobnosti, ale taky zásadní věci. A chytrý dům Vám umožní se tomu přizpůsobovat.
Máte prcka a nechcete rozsvěcet noční osvětlení,? Ok, přenastavíte dům. Chcete jedním kliknutím z ložnice zhasnou nebo rozsvítit prckovi lampičku, ok, nastavíte to tak. Potřebujete vypínat zásuvky u pračky, protože Vaše ratolesti se rozhodly pračku a sušičku přeprogravat na vesmírnou loď? Není problém. Chcete ratolesti budit žaluziema v jiný čas než Vás? Ok, lze nastavit.
A takových případů je milión. Jak budete postupovat Vašima životníma etapama, tak budete dům uzpůsobovat. A časem třeba konečeně přijde hlasové ovládání, tak ho do domu přidáte. Stejně tak můžete upravit tlačítka, použít k ovládání gyroskopické kostky (ty už mám objednané a hodně se na ně těšíme), atd. atd.
Zigbee
V nějakém dalším článku pak představím technologii Zigbee. Je to bezdrátový protokol, který využávají například čidla od Xiaomi, nebo žárovky a vybavení od Ikea, Philips a mnoho dalších. Díky jednotnému standardu tak není potřeba využívat děravých gateway (bran) od výrobců, ale lze vyrobit vlastní, uzavřenou, která bude se vším jednotně komunikovat.
Přes Zigbee lze například nastavovat jas žárovky, takže stačí ke světlům přivést jen 230V a jas se pak nastaví vzduchem. Stejně tak spínané zásuvky, nebo dodatečné teplotní a vlhkostní čidla. Nebo bezdrátová a bezdotyková tlačítka na Vašem pracovním stole na rozsvícení světla v místnosti. Opět, variabilita ohromná a bude záležet jen na tom, co člověk bude časem potřebovat.
Závěrem
Jak vidíte, je toho hodně. Dalo by se psát asi ještě další hodiny, ale myslím, že to hlavní jsem vystihl. Samozřejmě, že někdo možná podotkne, že všechno tohle jsou blbiny, bez kterých se dá normálně žít. Dá. Ale my nechceme stát 2 minuty u jednoho okna držíce tlačítko, abychom stáhli žaluzii a pak jít na další okno. Náš čas chceme využít smysluplněji.
V souhrnu jsme s domem opravdu spokojeni. Jsou holt jen věci, co jsme dělali zbytečně, nebo co jsme třeba podcenili. Jsou to ale naštěstí jen maličkosti a většina šla nebo půjde dodělat za pochodu.
Bohužel, stejně jako u ostatních věcí kolem stavby domu platí, že to, co během stavby uděláte za jednu jednotku času, po nastěhování budete dělat nejméně desetkrát déle :). Takže jestli můžu radit, udělejte toho co nejvíc před nastěhováním.
A to už bude opravdu vše. Pokud máte jakékoli jiné postřehy z využívání Vašeho domu, pište je dolu do komentářů!
V minulém článku jsem popsal kompletní postup sestrojení automatické závlahy z Arduina, nyní tu zrekapituluju tu programovací část.
Začneme od NodeRED, takže vlastně trochu z prostředka. Dost se mi osvědčilo mít Wemosy co nejhloupější, stejně tak po Loxonu toho raději moc nechtít. Takže hlavní logiku mám v NodeRED, kde se dobře upravuje i testuje. Diagram ovládání jde vidět na obrázku nahoře. Defakto jen překlad Http volání do MQTT topiců a k tomu troška logiky.
Pro každý ventil mám v NodeRED jednu Http URL adresu, pomocí které ho ovládám. Takže například zapnutí vody z vodovodního řadu vypadá takto: http://nodered.dum/irrigation/input/water?state=on. Pokud zadám tuhle adresu, chytne ho tento node. Veškeré parametry za otazníkem převede do Json objektu a předá dál. Takže z Http nodu vylézá objekt typu { “state” : “on” }.
Funkce Payload from state je zase vcelku jednoduchá. Jediné, co udělá, je, že ze vstupního objektu vyčte hodnotu “state” a tu pošle dál. Je to proto, že tato hodnota pak vstupuje do MQTT nodu, přes který se hodnota odešlě na MQTT server. Pokud bychom to propojili napřímo, vložil by se celý objekt.
Takže, jak jsem psal, z { “state”:”on” } se stává “on” a to se posílá do MQTT. Konkrétně jako topic “zavlaha/relay/0”. Pro každé relé mám udělaný samostatný topic, který pak wemosy naslouchají a podle toho relé nastavují. O tom dále.
Poslední, co by asi stálo za zmínění v NodeREDu, je hlídač na automatické vypnutí. Jakmile přijde jakýkoli příkaz na závlahu, automaticky se spouští counter, který automaticky vše po 60ti minutách vypne. Je to proto, že z Loxonu povel například nemusí dorazit a tak by se zalévalo donekonečna. Takto, dokud přicházejí povely, coutner se resetuje. A když nic nedorazí, pro jistotu se ještě vše vypne (PS: Je potřeba použít prvek trigger, nikoli delay. Delay se totiž dalším impulzem neresetuje, ale notifikuje pak všechny).
Od NodeREDu se teď posuňme k Loxonu. Opět, v Loxonu žádná magie. Jen hromada virtuálních výstupů, které volají definované HTTP endpointy. A k tomu pár časovačů, které pak dělají samotnou automatizaci.
Výstupy mám pak napojené na tlačítka, abych mohl v případě potřeby ovládat závlahu i ručně. A tlačítka jsou pak automatizované pomocí časovačů.
A to je celé kouzlo v Loxonu. Jen tupý program, co ukáže tlačítka a v daný čas ho spustí. To by snad Loxone neměl pokazit :)))). Výhledově pak ještě musím dodělat detekci deště a zautomatizovat napojení retenčky. Tam mne čeká ještě čidlo úrovně hladiny vodz. Takže se pak LoxConfig ještě trošku zkomplikuje.
A teď k Arduinu a programu pro Wemos. S ním ještě nejsem úplně spokojený a jestli si najdu čas, chtěl bych celou logiku ještě více zobecnit a zjednodušit. Logika pro relátka vychází z programu, co jsem měl pro ovládání vánočního stromečku. Ono je totiž téměř jedno, co člověk spíná.
Teda, skoro jedno. Původní program totiž fungoval tak, že poslouchal MQTT topic /christmastree/relaystate. Když přišel řetězec typu 0100100 tak podle toho věděl, že má vypnout první relé, zapnout druhé relé, vypnout třetí a čtvrté, zapnout páté,….. To je fajn, když ovládáte světýlka stromečku, ale naprd, když chcete v danou chvíli ovládat jen některá relé.
A tak jsem firmware upravil tak, že krom kompletního stavu umí ještě naslouchat na více různích topicách pro jednotlivá relé, konkrétně /rele-identifikator/rele/0-n. Takže pak jde například zapnout relé 5 tak, že do topicu /rele-identifikator/rele/5 zapíšeme buď 1, nebo “on”.
A podle toho, co za topic dorazí, se pak buď parsuje celý řetězec, nebo jen konkrétní relé. Krom úpravy na různé topicy ale bylo potřeba ještě vyřešit komplikace se dvěma Wemosama. Z pohledu MQTT jsem nechtěl topicy nijak odlišovat, takže bylo potřeba jednotlivé Wemosy naučit, od jakého indexu relátka obsluhují.
Takže, pro každý modul je samostatný ifdef, kde je definovan jeho mqtt client name (protože ten musí být pro každé zařízení unikátní), od kterého indexu relé tento modul obsluhuje, a které digitální výstupy jsou v jakém pořadí použity.
Jenže, to je přesně to,co se mi vůbec nelíbí. Toto bych chtěl předělat do nějaké online konfigurace, aby po prvním najetí šlo přes HTTP tuhle konfiguraci zadat a nemuselo se při flashování nahrávat vše napevno. Něco podobného už má vyřešený Martin Doubek pro svůj Swifitch. Takže mu na to budu muset mrknout a okopčit :))
Cílem je, abych měl jednotný firmware, který budu moct nahrát do jakéhokoli Wemosu a jen mu pak dynamicky nastavil, které výstupy ovládají která relátka, které topicy má poslouchat, atd. Dalším vylepšením pak ještě chci udělat, aby po sepnutí relé zapsal do nějakého dalšího topicu stav po sepnutí. Tzn aby bylo vidět, že akci opravdu provedl. Jestli se k tomu někdy dostanu, tak bych z toho pak udělal nějaký veřejný firmware, co by si každý mohl stáhnout a nahrát do Wemosu, aniž by musel bojovat s programováním.
To je děs, jak ten čas frčí. Koukám, že poslední článek je už zase měsíc starý. Ale bylo toho teď zas nějak moc. Pořádal jsem rozlučku, pak jsem dělal o týden později svědka a o další týden později jsme byli na týden u móóře. Konkretétně v Chorvatsku, kde se všichni asi už úplně zbláznili, protože zdražili na dvojnásobek a kvalitu služeb ještě zhoršili. No nic…
Ale k dnešnímu tématu. Už nějakou dobu mám hotovou závlahu po technologické stránce. Jen nějak furt nebyl čas a materiál na automatizaci. A tak jsem pořád chodil kroutit ventilama ručně :).
Něco málo z elektroniky jsem stihl ještě před dovolenou, ale první nasazení se nakonec uskutečnilo až dnes. Není to sice stále úplně hotové, ale už to umí zalévat a já to nebudu muset dělat ručně. Závlahu jsem postavil nad WemosD1 a relé boardem. Hlavice se mají ovládat pomocí 24V, ale stačí jim i 12V.
Bohužel, trochu jsem to nedomyslel s počtem okruhů. Ačkoli jich mám jen sedm, tak mám ještě dva vstupy (retenčka a vodovodní řad), což dělá celkem devět hlavic a tím pádem devět relé. No, takže 8-relé board byl málo. Takže 8+2 relátek. No a druhý problém byl s Wemosem. Devět výstupů se mi nepovedlo rozchodit. Výstup D4 je využívaný stavovou diodou a D8 mi stávkoval.
Takže bylo nutné nasadit wemosy dva :). Ale zase kdo to má, žejo, blbá závlaha řízená dvěma procesorama :).
O napájení se stará zdroj 12V/5A z Aliny (co jsem měřil, vypadá na tyhle účely dostatečně), k tomu pak DC-DC měnič na 12V-5V pro Wemosy a 12V přes relé na jednotlivé hlavice.
Vše pokusně pospojovat, ověřit funkčnost a otestovat, že se to do té krabičky nějak vejde :). Tou dobou jsem sice ještě nevěděl, jak to nakonec udělám, ale to mne nějak moc netrápilo a tak jsem pokračoval dál :).
Nakonec jsem koupil na relátka a Wemosy ještě o trochu vyšší krabičku a samostatné prostupky. Tou dobou jsem už tušil, jak asi komponenty v krabici rozmístím a tak jsem začal vrtat a skládat.
Abych nemusel všechno kompletovat v kuse až venku, připravil jsem si spoustu věcí pomocí různých spojek a konektorů. Takže jsem toho mohl většinu dodělat ještě u sebe v technické místnosti na stole a venku jsem pak už řešil “jen” konektory.
Tady jde vidět finální test komponent před kompletací krabičky. Nakonec jsem to vymyslel tak, že 8-relé board je přišroubovaný ke dnu krabice, zatímco 2-relé, 2x Wemos a DCDC měnič jsou přilepeny pomocí tavné pistole na bocích krabice.
Trochu jsem se bál, jak to bude držet a vypadat, ale je to naprosto supr. Pistole za pár dolarů z Aliny a kolik parády to udělalo.
Myslím, že by to mohlo držet navěky. Že dřív budu potřebovat něco vyměnit, než že by to pustilo. Oba Wemosy jsem si dal schválně USBčkem nahoru, protože ještě předpokládám update firmwaru (a updatu na dálku zas tak nevěřím).
Druhá krabička je pak o dost méně zajímavá. V ní je jen samotný zdroj, přívod 230V a odchozích 12V. Zatím mám zdroj připojený na klasickou 230V zásuvku, protože mne ještě čeká natahání elektriky ven přes chráničky, dozapojení v rozvaděči, atd. Takže zatím to mám napojené přes prodlužku (trošku na prasáka, no…).
A tady už jsou pak další fotky z dneška, kdy jsem se pustil do instalace venkovní části. Postupně jsem si ven zvládl vynosit tak polovinu dílny, jelikož mi furt něco chybělo.
Nejdřív jsem udělal konektory na ventily v levém boxu. To ještě šlo, protože délka kabelů od ventilů byla dostatečná. Takže akorát propojit s konektorem a trochu zpacifikovat jednotlivé kabely, aby v tom byl pořádek.
Horší to bylo v pravém boxu. Tam už kabely nedosáhly, takže jsem to musel prodlužovat a ještě pak napojovat na konektory. To byl fakt opruz.
A takhle pak vypadalo pozapojování ventilů k relátkům.
A tady už první testování. Kupodivu všechno fungovalo hned napoprvé.
Jediný zádrhel je, že když se krabičky zavřely a daly nalevo od ventilů, došel wifi signál. Takže musí být momentálně krabička s Wemosama těsně pod víkem šachty, aby byla online. To ale výhledově vyřeším tak, že dám na půdu ještě jeden Unify AP a nasměruju ho na zahradu. Tím bych měl pokrýt vše i pro další čidla/ovládání, které plánuju.
A takhle vypadá výsledek. Ten červený kabel vlevo je ta zmiňovaná prodlužka. Ta teď bude dočasně vše napájet, než udělám finální venkovní elektriku. Pro jistou je to ještě zabalené v igelitu a zatažené stříbrnou izolepou. A to je pro teď vše. Pak už následovalo ladění SW a propojení s Loxonem. O tom v dalším článku.
Když jsem včera psal o tom, jak jsem přes zimu krásně nezvládl pohnout s žádnou elektronikou, úplně jsem zapoměl na jeden drobný úspěch.
Před nějakým časem se mi ozval jeden čtenář blogu, že spolu s kolegou navrhl a vyrobil zařízení Swifitch. On sám pak byl s náma i na minulém Loxone srazu, takže ho pár z Vás už i zná (především po jeho prezentaci, jak monitorovat přítomnost bluetooth na detekci blížící se manželky domů :)).
Zařízení samotné je takové wifi-relátko. Něco jako komerční sonoff, ale s důrazem na vyšší bezpečnost a nižší cenu :). Ačkoli sám razím teorii, že veškerá technologie má být v rozvaděči přes který je vše ovládáno, občas to prostě nejde. Nemluvím tu teď o hlavních světlech, žaluziích a dalších zařízeních, se kterýma člověk počítá už při stavbě. Spíše jde o ty drobné věci, které se třeba i s ročním nebo životním obdobím mění.
Například vánoční stromeček, osvětlení v okně, osvětlení prcka v pokoji nebo zvlhčovačka v ložnici. Prostě cokoli, co potřebujete automaticky zapínat a vypínat. Jasně, můžete mít každou zásuvku zvlášť ovládanou přes relé, ale je to většinou ekonomický nesmysl. Jenže pak nastanou chvíle, kdy by se to tak hodilo….
A na tyhle chvíle je tu zařízení Swifitch. Přivedete do něj 230V a ono se z něj jak samo napájí, tak přes wifi spíná výstupní 230V relé.
Konkrétně třeba ta zvlhčovačka v ložnici. Přes zimu máme dost suchý vzduch, ale pouštět zvhlčovačku každý den ručně je opruz. Navíc pak zbytečně běží až do rána, což je většinou zbytečné. Takže jsem použil Swifitch a přes Loxone naprogramoval automatické spouštění a vypínání. Krásné a elegantní řešení.
Navíc, swifitch si můžete postavit sami doma. Za pár korun (konkrétně cca 250kč), trochu času a šikovnosti máte supr zařízení na spínání čehokoli. Navíc se tím hezky procvičíte v pájení :)).
Já osobně jsem si z Aliexpressu a Seedstudia objednal materiál na 20ks. Je totiž skoro jedno, jestli objednáte 1ks, 10ks, nebo 20ks. Cenově vyjde výroba plošňáku + poštovné hodně podobně. A když už jsem se do toho tak opřel, rozhodl jsem se i vylepšit si pájecí stanici.
Na aliexpressu jsem objednal tuto . Cenově i s poštovným vyšla na 70USD a v čechách byla za týden. A musím říct, je fakt supr. Krom klasického pájení a možnosti nastavení přesné teploty má horký vzduch, který nepotřebujete, dokud ho nemáte. Jakmile ale jednou okusíte, tak nebudete chtít jinak. Super se s tím zatahujou izolační bužírky, opravují špatně připájené kontakty, nebo sundavají komponenty i celé čipy (například ESP čip z Wemos D1 desky).
Krom výše uvedeného je pak horký vzduch super na pájecí pastu. Nanesete pájeci pastu, ohřejete ji vzduchem a máte připájeny všechny kontakty krásně a čistě. S tím se teprve učím, ale je to jen o správném množství pasty a tepla.
Samotná výroba Swifitche je celkem snadná, objednáte plošnák a podle návodu ho osadíte komponentama. K naprogramování ESP čipu pak lze využít buď kontaktů přímo na plošnáku, nebo si z Wemos desky (ze které předtím sundáte ESP čip) uděláte programátor. Touto cestou jsem šel já.
A takhle pak vypadala moje první deska zkompletovaného swifitche. Pájení sice není na jedničku s hvězdičkou, ale já byl spokojen. A čím více jich vyrobíte, tím lepší to bude. Tady se musím zmínit o zajímavé chybě, kterou jsem během pájení udělal a kterou nebýt autora jsem zřejmě nevyřešil.
Na téhle fotce vidíte vedle sebe můj modrý a autorův červený plošňák. Jak můžete vidět, jsou naprosto identické, jenže ten jeho funguje a můj ne (překvapivě :)). Ani po třetí výměně ESP čipu (a tady se ten horkovzduch fakt hodil), desateru proměření a snad padesáti propájení všech kontaktů ten můj nefungoval stabilně.
Chvíli jel, pak najednou nekomunikoval, pak svítil, najednou ne, atd. A tak jsem udělal fotky obou ze všech stran a začli jsme řešit proč. Až při fakt důkladném ohledání jsme zjistili, že jsem otočil dva odpory o 90 stupňů. Kdo ví, co přesně to vlastně dělalo a jak to, že to vůbec fungovalo. Ale přitom taková blbost. A tady se fakt hodilo mít po ruce i funkční kus.
Po této opravě najednou začalo fungovat vše jak po másle. Nahrál jsem připravený firwmare, připojil jsem Swifitch na wifi a připojil ho k mému MQTT serveru.
Samotné propojení mezi MQTT a Loxone pak řeším opět přes NodeRED. V NodeRED mám udělaný HTTP endpoint, který Loxone zavolá s parametrem on/off na zapnutí/vypnutí daného swifitche.
Případně můžete využít služby SeedStudio, které krom výroby samotného plošňáku nabízí i službu osazení všech komponentů. Zkušenost s tím nemám, ale tuto volbu jsem tam viděl.
A jako poslední, nejjednodušší cesta, je kontaktovat přímo autora. Ten hotové swifitche také prodává za cenu 1000kč včetně krabičky a nahraného firwmaru. Za vybrané peníze momentálně vyvíjí další, mnohem sofistikovanější zařízení, kterým by chtěl konkurovat samotnému Loxonu ( a prý se s ním pochlubí na dalším Loxone srazu).
Osobně si myslím, že zakoupení jednoho zařízení je dobrý způsob, jak ho za jeho práci podpořit a zároveň vám zakoupený kus hodně pomůže při výrobě dalších, jelikož máte vzorový kousek, se kterým můžete vše porovnávat.
Jak jsem psal v minulém článku, kde jsem bojoval s BigClownem, poslední fáze propojení (a vlastně i ta nejdůležitejší), je dostat data ze senzorů, která je posílají přes MQTT protokol do Loxone.
Není to nic složitého, ale napoprvé může člověk v několika místech narazit. V rámci článku budu předpokládat, že už máte nainstalovaný a rozchozený nějaký MQTT server (například Mosquitto) a že už Vám běhá NodeRED (třeba v NASu, RaspPI,…). Pokud ještě nemáte, mrkněte na moje články o NodeRED a Mosquitto, kde je instalace a použití popsáno.
Jako zdroj dat budu používat data z BigClown senzorů. Stejně tak jdou ale data simulovat napřímo pomocí příkazové řádku a příkazu mosquitto_pub.
Takže například tímto příkazem simulujeme čidlo CO2 monitoru na zařízení s IDčkem 0 a posíláme data “concentration” s hodnotou 10000ppm (takže vlastně smrtící dávka :)) ).
A teď už k samotnému NodeRED. Abychom mohli data z MQTT přijmout a zpracovat, vložíme prvek Input – mqtt.
Po rozkliknutí prvku mqtt můžeme zadat několik vlastností. Name slouží jen k pojmenování v rámci diagramu, QoS je priorita služeb, která nás nezajímá. A pak Topic. Jako topic zadáme buď absolutní název topicu, nebo nějakou jeho masku. Maska funguje tak, že namísto jedné úrovně zadáme znak +, nebo místo více úrovní znak #. Takže pokud chceme chytat všechny zprávy, týkající se senzoru nula, může maska vypadat takto:
Pokud máme dvě zařízení, můžeme buď masku ještě více zobecnit, nebo přidat dva MQTT inputy a každému přiřadit jinou masku topicu. Já šel druhou cestou, jelikož se mi to více hodilo při ladění a testování.
Tím bychom měli data v NodeRED. Nyní musíme vyřešit, jak data předat do Loxonu. Jsou vlastně dvě cesty. Jedna je data do Loxonu nastavit, druhá pak nechat Loxone, aby si o data řekl. Dneska popíšu cesta, aby si o data Loxone řekl. Z tohoto důvodu si musíme data někam v NodeRED uložit a pak na základě Loxone dotazu mu hodnoty sdělit.
Přidáme další dva prvky do našeho projektu. Tím prvním je prvek Debug. Ten slouží k tomu, že cokoli se do něj pošle, to on ukáže v debug okně. Ideální na ladění a ověření, že data z MQTT přicházejí. Náš testovací příkaz z mosquitto_pub se v NodeRED debugu zobrazí takto:
Druhý prvek je Function. Díky ní můžeme v NodeRED psát vlastní JavaScriptové funkce a pracovat s datama. V mém případě jsem si ji pojmenoval DataBuffer a to proto, že ukládá do bufferu všechny hodnoty z MQTT pro pozdější využití.
var dataObjectName;
if ( msg.topic.indexOf("kit-co2-monitor:0") != -1)
dataObjectName = "BCG-data0";
else
dataObjectName = "BCG-data1";
var dataObject = flow.get(dataObjectName);
if ( typeof(dataObject) == "undefined" )
dataObject = {};
var currentdate = new Date();
dataObject.lastModification = "" + currentdate.getFullYear() + (currentdate.getMonth() + 1) + currentdate.getDate() + currentdate.getHours() + currentdate.getMinutes();
if ( msg.topic.indexOf("humidity") != -1)
dataObject.humidity = msg.payload;
if ( msg.topic.indexOf("temperature") != -1)
dataObject.temperature = msg.payload;
if ( msg.topic.indexOf("pressure") != -1)
dataObject.pressure = msg.payload;
if ( msg.topic.indexOf("altitude") != -1)
dataObject.altitude = msg.payload;
if ( msg.topic.indexOf("concentration") != -1)
dataObject.concentration = msg.payload;
if ( msg.topic.indexOf("voltage") != -1)
dataObject.voltage = msg.payload;
flow.set(dataObjectName, dataObject);
msg = null;
return msg;
Program funguje tak, že nejprve zjistí, ze kterého čidla data přišla. To udělá tak, že v názvu Topicu vyhledá text “kit-co2-monitor:0”. Když tam text je, je to monitor0, když ne, je to monitor1. Název topicu je uložen v msg.topic.
Jako druhý krok pak vezme (a nebo vytvoří, pokud ještě neexistuje) objekt z flow contextu (jedná se o objekt sdílený v rámci jednoho projektu/záložky, nikoli celého NodeRED), do kterého hodnoty uložíme. Tím, že se jedná o flow objekt, budou data dostupná i v jiném prvku “Function”. Rozdíl mezi contextem, flow contextem a global contextem vysvětlen zde.
Následně pak už jen zjistíme, jaký typ hodnoty nám vlastně přišel a uložíme si ji do odpovídající proměnné v našem datovém objektu. K tomu si ještě uložíme informaci o tom, kdy jsme obdrželi poslední změnu hodnot z daného čidla. A to proto, abychom mohli monitorovat, kdy naposledy čidlo komunikovalo.
A tady je drobná obtíž s Loxonem. Bohužel, HTTP Inputs v Loxonu neumí textové hodnoty (debilní co), takže je potřeba to poslat jako číslo. Proto si poskládám číslo ala 201718121822, což znamena 2017-18-12 18:22.
Takže hodnoty máme uložené a nyní musíme naučit NodeRED, aby byl schopný hodnoty servírovat dál. Na to má naprosto super prvek Input – http. Pomocí něj si nadefinujete, na jakých URL adresách má nodeRED poslouchat a jaká data vracet. Takže například chceme, aby na adrese http://nodered.dum/bigclown/kit0 se vracely hodnoty z prvního čidla, na adrese http://nodered.dum/bigclown/kit1 pak z druhého čidla.
Jednoduché, že? Tímto jsme ho právě naučili poslouchat na zvolené adrese. Teď mu ještě nějak musíme předat data. Proto přidáme opět prvek Function a spojíme ho s obouma vstupama a zároveň výstup funkce spojíme s prvkem Output – http response. Ten je k tomu, aby se pro daný http požadavek vrátila nějaká data.
Jednoduché, elegantní :). Zbývá už jen napsat funkci DataGetter, která vezme uložená data z flow contextu a vrátí je na výstup:
Ta funguje tak, že z originalUrl zjistíme, jaká data máme vrátit (jeslti čidlo 0 nebo 1). Data pak získáme pomoci flow.get() a sestavíme z nich textový řetězec v podobě name=value name1=value1….., který pak následně vrátíme jako msg.payload. V objekt msg pak data jdou do http-response, a zobrazí se jako http odpověď. Takže když pak zavoláme adresu http://nodered.dum/bigclown/kit0, jako odpověď získáme toto:
A tím jsme s NodeRED skončili. Data máme z MQTT načtena a umíme je vystavit dál. Zbývá už jen naučit Loxone si o data říct. Do projektu v Loxone Configu přidáme dva HTTP Virtuální vstupy,
které si pojmenujeme třeba BigClown kit 0 a BigClown kit 1.
A každému příkazu zadáme dotazovací url. V mém případě již zmiňovaný http://nodered.dum/bigclown/kit0 a http://nodered.dum/bigclown/kit1
Do těchto virtuálních vstupů pak přidáme jednotlivé HTTP příkazy. Pro každou načítanou hodnotu jeden příkaz:
A každému příkazu řekneme, jak má hodnotu z textového řetězce vyparsovat, jak se má hodnota vypisovat, na kolik má být desetinných míst, jednotku, …
Takto například vypadá CO2 čidlo. Má rovnou zapnutou i statistiku, která se zaznamenává jednou za 10minut jakožto průměr hodnot. Parsování se provádí pomocí příkazu “concentration=\v”, je na jedno desetinné místo s jednotkou ppm (pomocí <v.1> ppm).
A to je vše. Tím máme hodnoty v Loxone :). Pro zajímavost, hodnoty Tepota/vlhkost jsou hodnoty z čidel od Sedtronicu, zatímco hodnoty z BigClowna jsou ty s označením “kit0”. Teplota i vlhkost se trošku liší, jelikož čidla Sedtronic jsou pod vypínačem ve zdi, zatímco čidlo BigClownu je vedle postele na stolku. Jde na tom občas hezky vidět, jak se rychleji zahřeje vzduch, než cihla :).
A to je pro teď vše. Příště zkusím dát dohromady ještě návod za pomoci virtuální vstupů. To zatím ještě nemám, protože mne to napadlo až teď při psaní článku :). Myslím, že by to také mělo také jít. Jen je otázka, jeslti nad tím půjdou i statistiky a další věci.
Po nějaké době jsem se zase dostal k sumarizaci našich nákupl na Aliexpressu:)). Tentokrát přibylo 70 nových věcí, tak bude určitě zase z čeho výbírat.
Pomalu se nám blíží zámkovka a já musím vyklidit co nejvíc věcí z pozemku :). Vyzvednutí osobně v Pozořicích, Brno-Venkov kdykoli po předchozí domluvě.
VPC Cihly
39ks Vapis 6DF 248x175x248 (obvodová nosná s el. kanálkem) , pův cena 579 kč/m2, nyní 290kč.m2, tzn 700kč za 39ks (místo 1411kč)
13ks Vapis 3DF 123x175x248 (půlka nosná obvodová), pův cena 1041kč/m2, nyní za 200kč/m2, tzn 400kč za 13ks (původní cena 422kč)
32ks Heluz příčkovka 50x25x11.5 (Sedí na příčkovky Vapis, používal jsem na poslední dva šáry u stropu). 15kč/ks (původní cena 33kč/ks), celkem za 480kč
Zatracené bednění (Ferobet)
40ks ztraceného bednění 50x25x20. Původní cena 25.40kč/ks, nyní za 15kč/ks. Tzn celkem 600kč
Akátové kůly 20ks
20ks akátových kůlů vhodných pro dočasný plot. Kůly jsou čisté bez betonu, takže je lze použít i na cokoli jiného. Délka kůlu 200cm-220cm.
Původní cena 45kč/metr, nyní za 25kč/bm (50kč za kůl). Celková cena za 1000kč za všechny.
Loxone DIMMER extension
1ks Loxone DIMMER extension, používaná cca půl roku, tzn v záruce ještě 1.5roku. Důvod prodeje, přecházím na DMX ovládání světel. Původní cena 11.299kč, nyní za 9000kč. (Extension můžu i zaslat poštou v případě zájmu, ale jen po platbě předem).
Tak jsem dneska dodělal zbytek elektroměrů. A co Vám budu vyprávět, je to paráda 😉
Užitečnost a funkčnost původní instalace jsme ověřili už několikrát, naposledy pak o víkendu, kdy si I. nebyla jistá, jestli vypla varnou desku s připravovaným jídlem pro malého. A samozřejmě si na to vzpoměla ve chvíli, kdy jsme byli už daleko od domova.
Zatímco postaru bychom se museli buď okamžitě otočit a jet zpátky, případně se stresovali po zbytek výletu, tentokrát stačilo jen mrknout na spotřebu varné desky a byl klid ;-).
Drobná nevýhoda 22 ks elektroměrů je, že potřebují 22 vstupů :). A ačkoli se Quido zatím stále drží, zbývá na něm už posledních 20 vstupů. A pak mne čeká další nákup ;-). Na druhou stranu, za tu cenu je to pecka. Kupovat to od Loxonu, tak si sakra rozmyslím každý elektroměr.
Zároveň si musím znovu pochválit tiskárnu na štítky. Díky ní mám všechno pěkně popsané a parádně se v tom orientuje. Jediné na co jsem nepřišel a co asi ta moje neumí je, aby se dal nastavit určitý rozměr a natisknout sérii štítků v kuse oddělených čárou (jako je to o patro níž na jističích, když to dělal p. Hruban). Ale co, stála jen 700, tak má holt omezení.
Pro elektroměry jsem v Loxone configu už vyhradil samostatnou stránku, a i tak je tam docela tlačka :)).
Ještě chci udělat ukazatel “celková známá spotřeba”, abych krom celkové spotřeby domu viděl,kolik jsou spotřebiče co jsou monitorované a kolik ty ostatní. Kdyby mi náhodou někde něco utíkalo, tak ať o tom vím.
A poslední novinka, dorazil mi multimetr z Aliexpressu. Za 29USD (~700Kc), automatické nastavení rozsahů, měří od základních věcí po teplotu, tranzistory, diody, kondenzátory, frekvence a kdo ví co ještě. U nás cena tak 1800Kč +.
Testoval jsem ho zatím jen dneska, ale přijde mi fakt supr (až na tu “lososovou” barvu ochraného krytu. Dalo by se říct, že je dost ošklivá 😉 ). Ale jinak měří supr, rozsahy zvládá měnit pěkně a rychle, teploměr funguje taky parádně.
Dnešní článek bude o elektroměrech. Běžný dům má většinou jeden. Občas dva. Chytřejší domy mají nějaké ty podružné, aby měřily třeba celkovou spotřebu domu a spotřebu v technické místnosti.
Ten můj jich bude mít kolem třiceti ;-). “Bude” proto, že to zapojuji postupně, ale podělit jsem se chtěl už těď, aby byl na blogu i nějaký ten článek ;-).
Momentálně jich mám zapojených deset jednofázových, dva trojfázové. Začal jsem technickou místností, kde mne spotřeba zajímala nejvíc. Když jsme dům plánovali, tak sem si říkal, že jeden elektroměr na dům a jeden na technologie by mohl stačit. Chyba!
Člověk pak neví, co z té spotřeby je rekuperace, co tepelné čerpadlo, kolik žere server a kolik rozvaděč. A to jsou čísla, která jsou fakt zajímavá. Problém s rekuperací totiž je, že v zimě “může” žrát víc díky rozmrazování, ale nikdo Vám neřekne, kolik. Stejně tak nikdo pořádně neví, kolik vlastně žere celý rozvaděč, kde je hromada Loxone modulů, papouchů, relátek a spoustu dalšího.
A tak jsem před nějakou dobou začal vymýšlet, jak to všechno nějak elegantně změřit. Nejprve jsem našel energomonitor a jejich indukční měřiče. To mne přivedlo na AliExpress, kde ty stejné měřáky jsou za pár $$.
Jenže výstup z nich je 1V a 100A, což ve mne úplně pocit jistoty nevzbuzovalo. Takže jsem to raději zavrhl (kdyby někdo chtěl, dva tu mám, za pivo přenechám 😉 ).
Pak jsem se díky někomu na fóru (skoro bych to viděl na Koldu ;-)) dostal k měřákům na DIN lištu. Jako první jsem objednával klasicky na Aliexpressu za 11$. Bohužel kousek, co dorazil, nefungoval.
Číňan jaksi zapoměl propájet jeden spoj, takže sem ho musel rozebrat a opravit. A než se mi povedl opravit, stihl jsem ho naštvanej úspěšně refundovat. Takže elektroměr zadarmo a nakonec jsem s nim byl i docela spokojenej. Ale byla s tím práce navíc.
Když jsem si ověřil, že to v Loxonu bude fungovat, začal jsem řešit další objednávky. Nechtělo se mi čekat na další zásilku z číny, tak sem prohledal české shopy. Ceny začínaly u 800kč/ks, pak sem narazil za 400kč (to jsou ty čtyři šedé vlevo) až sem se dostal k firmě Hutermann, kde jsem se při odběru 10ks dostal i s poštovným a dph na 3376,- kč. Takže 337kč za kus oproti 280kč u číňana. Luxus.
Když bylo nakoupeno, začal jsem postupně plánovat celé propojení. Začátky byly poněkud sparťanské. Dost jsem zjišťoval, jak vlastně propojení udělat. Co se na elektroměr přivádí, jestli země nebo nula (je to nula, jinak to vyhazuje Fí….), že se 24V musí přivést na svorku 20 a ne 21, jinak to impulzy neposílá, atd, atd. 🙂
Takhle vypadalo první propojení. Esteticky sice nic moc, ale první impulzy to do Quida poslalo ;-). Když bylo odzkoušíno, naplánoval jsem kudy kam co povedu a začal postupně přidávat jednotlivé elektroměry.
Odpojit kabel z jističe, přepojit do elektroměru (a většinou zkrátit), udělat novou propojku mezi jističem a elektroměrem, na všechno natisknout štítky, pak propojit nulu, udělat pěkně dutinky, přivést 24V a pak CATynou odvést do Papoucha.
Už jsem to tu psal nespočetněkrát, ale ten Quido 100/3 je prostě parádní. Spotřeboval jsem 9 vstupů a dalších nejméně 20 vstupů ještě použiju a stále jich mám spoustu volných. Dělat to nad Loxone, tak mě to právě stálo dalších 20.000kč+ na vstupech. No to by mi mohli…..
Když bylo vše zapojeno, nastal čas to naprogramovat v Loxon configu. Toto šlo dobře. Díky připravenému prvku měření je to brnkačka. Spíš byl jen opruz tam všechny bloky naskládat ;-).
A takhle zatím vypadá měření, co mám hotové. Najednou už vím, kolik žere rekuperace, kolik Loxone, kolik server. Je to parádní pocit. Například vím, že celý rozvaděč i s relátkama si vezme jen 60W. Takže žádný strach, že by chytrý dům měl nějaké extra velké náklady navíc 🙂
Nebo kolik žere pracovní server když je v klidu a kolik, když pracuje a kompiluje 😉
Nebo že třeba rekuperace žere při výměně vzduchu 90m3/h cca 15W, ale když rozmrazuje, tak až 100W.
A takhle by se dalo pokračovat. Vidím, kolik žere lednička, kolik mikrovlnka, kolik trouba, kolik varná deska, kolik digestoř. Něco z toho je zajímavé teď, něco bude zajímavé za pár let.
Protože nyní vím, že nová lednička žere nula nula prd. A můžu sledovat, kdy začne lézt spotřeba nahoru a kdy se vyplatí ji vyměnit, protože sežere víc, než kolik by stála nová.
Už mám objednanou další várku elektroměrů a nemůžu se dočkat, až to napojím i na další okruhy v baráku. Člověk najednou přesně ví, co kde žere a co kde/kdy běží 😉 A všechny tyhle informace za 320kč/ks. Oproti Loxone elektroměrům, kdy jeden je za 4 a půl tisíce, bych řekl, že je to dost super cena 🙂
X
Pomohl Vám náš blog a máte rádi naše články? Přispějte nám na jeho provoz. Děkujeme
