Browsed by
Tag: dum

Můj nový polohovatelný stůl

Můj nový polohovatelný stůl

Je to pár dnů, co nám chlapi z NastavStul.cz dovezli můj rohový polohovatelný stůl. A musím říct, předčil mé očekávání. Jak vizuálně, tak funkčně.

 

Dodávka

Stůl měl původně dorazit v pátek před Vánocema, ale bohužel jim z Německa nepřišla jednotka na tři nohy, takže se muselo čekat. Mile mě překvapilo, že chlapi stůl dovezli hned, jak jednotka dorazila, Vánoce-neVánoce, takže jsme měli stůl jen s drobným zpožděním.

Fešák připravený na převoz k nám 🙂

A když už jsme neměli stůl doma fyzicky, poslali mi alespoň jeho fotky z jejich firmy. O to víc jsem se těšil 🙂

Příprava stolu v sídle firmy

Když jsme tenkrát stoly domlouvali, chlapi říkali, že mají rádi výzvy. Ukázalo se, že můj rohový 180 cm x 180 cm určitě výzva je :). Kvůli pevnosti jsem ho chtěl v kuse, což jim trochu zkomplikovalo logistiku.

Většina stolů, které dodávají, jsou rovné. A když už rohové, tak s menšími rozměry. Jednou prý ale dodávali i 250cm široký rohový stůl, takže s tím mým se rovněž poprali. Většinou prý stoly vozí už složené, aby montáž u zákazníka probíhala co nejrychleji a bezproblémově. Jenže, u té mojí “obludy” to prostě nešlo.

To vlevo v dodávce je můj stůl. Bohužel lepší fotku z venku nemám 🙁

Jednak je samotná deska opravdu veliká. Těch 180×180 už se jen tak do dodávky nevejde a tak museli nohy sundat. Navíc je deska stolu z 2.5cm tlusté lamino desky, takže je i samotná deska docela těžká (deska je od Eggeru a lze si vybrat jakýkoli odstín).

K desce je zespodu po celé šířce přidělaná konstrukce rámu, do které se pak přidělají nohy a kde jsou vedeny kabely od řídící jednotky. I tato konstrukce je opravdu masivní a přidá dalších pár kilo navíc.

Nohy stolu

A pak samotné nohy. Ty jsem pomáhal nosit a opravdu mne překvapilo, že je každá noha tak těžká (odhadem tak 10kg).

Když jsme rozložený stůl nanosili do pracovny, začli chlapi synchronizovaně skládat. Za necelou půl hodinu bylo hotovo a složený a pozapojovaný stůl ležel vzhůru nohama v pracovně.

Poslední a finální krok bylo ho otočit. Otáčeli jsme ho ve třech a docela jsme se zapotili. Ale ten první pohled, ten to vynahradil. Stůl je prostě opravdu pěkný.

O co je se stolem díky váze horší manipulace, o to víc je stůl díky ní stabilní. Trochu jsem se bál, aby se stůl ve vyšších polohách neviklal. Ale stojí jak přibitý. A to je defakto volně v prostoru, protože se kvůli pohybu nesmí nijak dotýkat zdi (je vzdálený cca 1cm od zdi).

Ovládání

Jelikož měřím necelé dva metry, vysouvám stůl téměř do maximální polohy (momentálně testuji 127cm výsun z maximálních 135cm) a pri sezení mám nastavenou výšku 81cm. Změna polohy trvá cca 10sekund.

Super jsou 4 paměti na ovladači stolu. Ačkoli zatím využívám jen dvě, tak třetí si dovedu představit ke gymnastickému balónu a čtvrtou třeba na nějakou klekačku.

Jsem opravdu rád, že jsem volil ovládání s pamětí. Moc si nedokážu představit pokaždé hlídat, že se stůl vysunul do správné výšky. Co mne naopak trochu mrzí, je nutnost držet tlačítko (ať pamětové, nebo šipku) při pohybu nahoru/dolů.

Je to údajně z důvodu bezpečnosti, aby si člověk nepustil výsuv a ono mu to třeba nezavadilo o okno, nebo naopak pod stolem o židli atd. Ale i tak je to opruz :). (Vyšší řada stolů, které nastavstul.cz nabízí, pak už má toto řešeno pomocí mobilní aplikace, kde člověk souhlasí s TermsOfUse a lze pak výšku stolu měnit i bez držení tlačítka).

Nástavec na stůl pod monitory

Ukázka nastavce na stůl (obrazek z webu kancelarsnu.cz)

Na stůl jsem momentálně provizorně nainstaloval všechny tři monitory a PC,a bych vyzkoušel polohy sezení/stání a promyslel, jak nakonec budu stůl organizovat.

Za týden, kdy mají dovézt i druhý stůl, mi dovezou i závěsný držák na PC, na který jsem si vzpoměl bohužel pozdě a proto ho nedovezli hned. Zatímco PC bude zavěšen pod stolem, na stůl momentálně promýšlím nějaký nástavec pod monitory.

Jednak proto, abych schoval kabely vedoucí k monitorům, USB hubům a dalším, dále pak proto, abych mohl zasunout klávesnici pod monitor a získal tak více prostoru na psaní.

Obrázek převzat z webu hardforum.com

Hodně jsem prohledával internet a bohužel většina lidí řeší nástavce jen na rovné stoly, takže ta rohová varianta bude trochu výzva. Ale mám to už rozkreslené a myslím, že to bude super.

Chci udělat oddělenou zadní šachtu na kabely s několika přihrádkami na papíry či klávesnici. A do nástavce rovnou zabudovat i nějaký USB hub na Trezor, Yubikey a USB klíčenku. A když už v tom budu, tak asi i nějaký jack na audio a další blbiny.

Obrázek převzat z Pinterestu

Bohužel to ale nešlo moc vymyslet dopředu, protože si to chce opravdu zkusit rozložit vše na stůl a zkusit nejvhodnější polohy, včetně výšky monitorů tak, aby vyhovovaly jak v sedě, tak ve stoje.

Nástavce budu dělat na oba stoly, takže realizace musí ještě počkat na dodávku druhého stolu. O výrobě nástavců bude určitě zase článek, přeci jen se musím zas pochlubit nějakou vlastní tvorbou 🙂

Zkušenosti

Co se týká zkušeností z využívání stolu samotného, tak jsem pravdu spokojen. A ačkoli teď nejsem u PC celý den, tak občas něco řeším a je super si moci k práci stoupnout.

Stání u stolu využívám teď například hodně v situacích, kdy mám na PC otevřené burzy a chodím tam jednou za čas mrknout, jak se situace vyvíjí. Je o dost rychlejší jen přijít, ve stoje mrknout, zareagovat na situaci a zase jít.

Zkoušel jsem i chvíli programovat ve stoje, když jsem narychlo opravoval jednu chybu v naší aplikaci a je to rozhodně hodně zajímavé. Skoro mi přijde, jak by člověk vestoje přemýšlel jinak než vsedě :).

Zatím mi přijde, že možná bude dobré i na různé práce pracovat v různých polohách. Jsou věci, které mi přijdou ve stoje lepší (kratší a jednodušší úkoly, kódování, psaní emailů, …), zatímco hlubší práce mi zatím přijde lepší v sedě (různé analýzy, vymýšlení algoritmů, hledání složitějších bugů, …).

Ale je dost pravděpodobné, že to může být jen úplným nezvykem mozku pracovat ve stoje, když se mozek soustředí na stání místo na hlubší problém). Samotného mne zajímá, jak se to bude dál vyvíjet a určitě o tom budu referovat.

Závěrem

Druhý stůl by měli chlapi z NastavStul.cz dovézt  první nebo druhý týden v lednu. To je zatím spousta času se mým stolem sžít, takže v dalším článku krom recenze druhého stolu budou určitě i další zkušenosti.

Za mne zatím opravdu spokojenost. Kromě zdravotního hlediska bude práce ve stoje i zpestřením práce z domova :). A k tomu fakt, že je stůl i vizuálně opravdu pěkný, takže nám pracovna zase trochu prokoukla (a už vymýšlíme další nábytek kolem stolu).

Už se těším, až dorazí i druhý stůl a udělají se i nástavce na stůl. Pak budu moct fotkama konkurovat drahým open-space pracovnám velkých korporátů :)).

Šťastné a veselé

Šťastné a veselé

Veselé Vánoce, Veselé Vianoce, Merry Christmas, Frohe Weihnachten, Feliz Navidad, Wesołych Świąt, God jul, Boldog karácsonyt, Vesel božič, Buon Natale, Joyeux noel, Hyvää joulua

Tak takhle nějak musí vypadat naše přání na blogu, aby mu rozumělo cca 98% návštěvníků :). Jelikož ale i doposud museli číst a překládát náš blog z češtiny, i ten dnešní post bude v CZ.

Takže….. Krásné Vánoce a šťastný Nový rok.

Děkujeme za Vaši přízeň v roce 2018, jsme rádi, že se Vám náš blog líbí.  Především pak velké díky všem, kteří u nás na fóru pomáhají ostatním čtenářům a díky patří také těm, kteří věnovali svůj čas a sepsali různé návody pro ostatní. Moc si toho vážím a děkuji.

Máme za sebou totiž další úžasný rok. Náš blog navštívilo více něž 235.000 návštěvníků, kteří u nás strávili v součtu 1200 dní. Za tuto nepředstavitelně dlouhou dobu zde shlédli 860.000 stránek. Úžasná čísla.

Věřím, že i v dalším roce bude náš blog pomáhat tolika z Vás a že i nadále zde budete nacházet řadu užitečných věcí a hlavně, že i my budeme mít stále tolik síly a témat, o kterých zde budeme moct psát.

A teď už nezbývá než popřát, ať pod stromeček dostanete nějakou tu vytouženou hračku (třeba hezký míč) a ať se Vám v dalším roce daří vše, do čeho se pustíte.


PS:

Pokud byste chtěli udělat na Vánoce dobrý skutek, budeme rádi, pokud náš blog finančně podpoříte. Blog provozujeme bez jakýchkoli reklam a chceme to tak zachovat i do budoucna.

Podpořit nás můžete buď pravidelnou platbou skrz platformu Patron, nebo jednorázovým darem na účet: 1012036013/3030. Pokud by každý čtenář připěl jen 100kč, vlastně bychom mohli celý rok jen blogovat a psát články o tom, co Vás zajímá 🙂

Předem děkujeme každému, kdo se rozhodne nás podpořit.

PPS: A pro fanoušky kryptoměn, BTC peněženka zde 3QpS3ukfatRkpxi5dZH7Axk5T6kYdLspty

PPPS: Za zaslané dary zatím děkujeme Pavlovi Š., Filipovi K., Jiřímu V., Lamákovi, Josefovi T., Aleši. B., Tomáši Š, Honzovi S. , Richardovi M, Ladislavu Š, Vojtěchovi H., Ivovi B, Janu Ch., Jakubovi K, Tomasi K, Klausovi V., Markovi N, Martinovi W., Jirkovi K., Václavovi K., Pavlovi Š., Zdeňkovi Š., Daliborovi K., Petře N. a jednomu Anonymovi ;-). Diky!

Věřím, že se Vás najde ještě pár, co nám s blogem pomohou! Díky.

Jak se má náš Brest?

Jak se má náš Brest?

Přijde mi, že náš Brest je tady na blogu asi největší celebrita. Dostáváme neustále tunu dotazů jak roste, jestli roste fakt tak rychle, jak vypadá, jak se o něj staráme.

Rostlinky zasazené na podzim 2017, zde před sestřihem

Takže. Jak roste Jílm Sibiřský ala Brest? Roste skvěle :). Tady jsou fotky z dneška. Fotky jsou jak před prostřihem, tak po prostřihu. Viz popisky

Podzimní výsadba 2017 po sestřihu

Několik postřehů z růstu. To, co je u západní zdi a bylo vysazeno na podzim, tak je už do cca 75cm výšky opravu pěkně “huňaté” a dá se stříhat do pravých úhlů. To, co bylo vysazeno na jaře je zatím trochu řidší.

Tady jsou jarní rostlinky (2018) po sestřihu

Horší je část, která je vysazena na jaře a ještě je blízko zámkové dlažby. Co jsem se bavil se sousedem, tak nejspíš proto, že slunce ohřívá dlažbu a ta víc vysušuje půdu. Takže brest roste pomaleji, protože nemá tolik vody.

Rostlinky z jara u dlažby

No a nejhůř je na tom těch pár rostlinek pod jabloní. Tam se jim nechce vůbec, jelikož jim jabloň stíní.

Na brest jsem si už koupil elektrické nůžky od Einhellu. Jsou Aku a stály kolem 1800kč včetně akumulátoru a dělá se s nimi opravdu dobře. Jsou lehoučké a plot mám sestříhany za cca 10min.

Předpokládám, že letos ty slibované dva metry brest asi nedá. Ale podle mně je to i tím, jak moc ho neustále stříháme a zkracujeme, aby byl dole co nejvíc hustý. Kdyby se nechal růst bez střihu, tak by ty 2m dal, ale byl by hodně tenký.

1 plot = bambilión prkýnek

1 plot = bambilión prkýnek

Tak jsme se pustili do dalšího dobrodružství. Konečně přišla řada na plot, na který se už opravdu těšíme. Už nás totiž fakt točilo, jak každá, kdo jede kolem, na nás čučí. Bohužel, jsme tak nešikovně natočený na silnici, že od příjezdu do vesnice nám vidí za dům na terasu a dokud nepřejedou celý dům, zvládnou čumilové oscanovat dům téměř ze všech stran. A to je něco, co fakt nechceš.

Už loni, když jsme vymýšleli plot, jsme se rozhodli pro dvojité plaňky. Je to super věc. Nejde přes to vidět když se jde/jede kolem, ale přitom přes to fouká vzduch, takže to není tak namáhané. Takže funkční, ale čumilové budou mít útrum. Loni jsme to otestovali na pár prkýnkách a vypadalo to supr. Takže jsme se letos touhle cestou vydali.

Trochu nevýhoda je, že plot spotřebuje téměř 2x tolik prken, než kdyby byl čumil-friendly. Ale jak jsem psal, to nehceš, takže prkna/práci/peníze člověk rád zainvestuje.

Domluvil jsme se s našema tesařema-boudařema-pergolařema, že nám připraví latě a my je natřem. Vypadalo to jako easy nápad. Možná by i byl, kdyby se to nepokazilo (čti: kdybych nebyl vůl).

Prkna dodali už skoro dva měsíce zpět, zrovna když jsem dělal závlahu. Takže sem je dal na polstyreny, přikryl plachtou a nechal být. Po závlaze přišla ale nějaká komplikace v práci, pak dovolená, pak police v boudě, vyklízení bordelu za domem a prodej VPC. A najednou dva měsíce v čudu.

No a co byste řekli. Pod tu plachtu nachcalo. Ne napršelo, ale nachcalo. A ty prkna chytili hipster-patinu ála plíseň. Takže krom toho, že nás čekalo natírání, jsem musel ještě nemalé množství prken zbavovtat plísně. Nakonec to šlo bruskou docela dobře, ale nějaký čas si to vzal a na prknech se to trochu podepsalo. Barvu pak sály o něco víc, takže jsou trochu flekaté. Naštěstí jsou ale flekaté už v základu i ty ostatní, takže jsme to vlastně jen trochu vylepšili.

Samotný natírání byl taky vopruz. Nejdřív jsem zkoušel natírat každé prkno zvlášť. Šlo to supr. Za hodinu bylo skóre tři natřený prkna a jeden nasraný já. Takže tudy ne.

Další pokus byla barvící linka na vleku. Tu jsme postupně s I. pilovali k naprosté dokonalosti, kdy já jsem podával, rovnal, posunoval, odnášel prkna a maloval boky a ona malovala velké plochy.

To šlo dobře. Několik prken najednou, šlo to supr. Jen to pak chtělo vždy rozetřít kapky, co zatekly mezi prkna. Ale když to člověk věděl, nebyl to extra problém.

Natírali jsme to nakonec dva dny. V sobotu první vrstvu, v neděli druhou. Díky horku to schlo opravdu rychle a asi by šlo dát i za jeden den. Ale to už bych tenhle článek nepsal a jen by tu visela černá stuha.

Ten bambilión osm prkýnek vystačil na necelých šest polí plotu. Počítám, že si to natírání s I. ještě pořádně natrénujem. Co se týká množství, tak po cca terasu bude plot dvojitý a druhá půlka pozemku pak už bude jen obyčejný děrovaný, zakončený pravděpodobně dírou v plotě, abychom mohli migrovat se sousedama na návštěvy :).

Další prkna dorazí zase koncem týdne. Takže další víkend bude opět ve znamení natírácí linky.

 

Zahradní gadget – vázací nůžky

Zahradní gadget – vázací nůžky

Po delší době tu máme zase jeden Horst Fuchs článek do rubriky Naše zahrada. Tentokrát na téma vázací kleště.

Jak jsem psal dřív, rozjeli jsme naše záhonky a spolu s tím přišla nutnost vázat téměř vše k nějakým kolíkům. Jako nevím jak se to dělá v ostatních rodinnách, ale u nás to byl fakt opruz.

A protože AliExpress řeší každý problém, I. začla hledat, jestli nemají i něco na vázání. No a samozřejmě, měli :). Na českých eshopech za cca 1200Kč, na AliExpressu za 300kč. Takže bylo jasno.

Kleště jsou fakt super. Pomocí prvního namáčknutí se natáhne páska, která se pak pomocí kleští navlíkne rostlinky a tyčky.  A pomocí druhého, silnějšího stisku se páska secvakne a zároveň i uřízne. Takže jde všechno fakt rychle.

Takže je pak vázání i několika desítek kusů rostlinek fakt brnkačka. Ke kleštím je v základu jedna páska a pár sponek. Takže hned z kraje doporučuju objednat i sponky a pásky.

 

Toť vše z dnešního telemarketingu, a pozor, pokud do deseti minut objednáte dvoje kleště, dostanete 2 kusy za cenu dvou 🙂

Závlaha, dějství páté

Závlaha, dějství páté

Už už to máme skoro hotové. Každým dnem se blížíme k vysněnému cíli – mít zahradu a závlahu konečně hotovou. Ale ještě nám tam pořád pár drobností zbývá.

V pondělí jsme měli vyřizovací dopoledne, kdy jsme museli do Brna řešit několik věcí. A když jsme se kolem jedné vrátili, už se mi nechtělo pouštět do ničeho pracovního, tak jsem se pustil rovnou do úprav na zahradě.

První mise byla dosypání dlažby a dousazení všech trysek. Šlo to docela dobře, ale hlína mizela podezřele rychle.

Když jsme se pak pustili do dorovnánání terénu za domem, na hromadě byl chvílema vidět vír, jak rychle to mizelo 🙂

Takže jsme začli trochu strategicky rozmýšlet co a jak srovnat, aby nám ještě trocha hlíny zbyla na budoucí dorovnánání. Ono se to nezdá, ale kolečko hlíny zmizí jak nic.

A tohle nám z naší hromady zbylo. Piedestal na sochy budovatelů 🙂

Zároveň jsme pokročili i se zahrádkou. Máme ji už skoro komplet hotovou.

Postupně jsme přidávali hadice závlahy a I. pak podle toho přesazovala všechny sazenice, co jsme měli. Už teď víme, že příští rok záhony rozvrhneme trochu jinak. Ale jak jsem psal, letos je to testovací provoz :).

A pak konečně ta závlaha. Vše je zapojeno a natlakováno, nikde nic neutíká a trysky připravené. Takže konečně zavlažujeme. Obě zóny trávníků, bresty podél pozemku a záhony.

A když vše tak pěkně fungovalo a měli jsme srovnáno, tak jsme rovnou vysadili i trávu. Takže teď 2x denně zalévám a zalévám. Problém je, že zatím nemám elektroniku a tak musím ventilama otáčet ručně. Ale je to dobrá motivace to udělat co nejdřív 🙂

Momentálně čekám na relátka a zdroj z Aliexpresu. Jen co vše dorazí, začnu s kompletací.  Už teď je ale zalévání o dost jednodušší a ekonomičtější než dřív. Kapkovka u záhonů krásně zalévá jen rostlinky, trysky u brestu kapou jen ke stonkům keříků a na trávu je potřeba mnohem méně vody, protože je postřik rovnoměrný. Prostě nádhera.

A na závěr ještě dvě fotky našeho Brestu. Možná to tak nevypadá, ale Brest prostě valí. Na fotce je stav po třetím zastříhávání, kdy už krásně houstne a roste do šířky. Nebýt stříhání, měl by už tak 0.5m určitě (ale nebyl by tak hustý). Takže pokud potřebujete rychlerostoucí živý plot, určitě doporučuju.

Dlažba podél plotu

Dlažba podél plotu

Tak už konečně přestalo pršet a já tak mohl dodělat další rozdělanou akci. Krom závlahy a finálního rovnání zahrady jsem potřeboval dopokládat ještě dlažbu podél plotu. Bez ní bych totiž nemohl dorovnat zbývající nerovnosti zahrady.

Dlažbu jsme podél plotu dali ze dvou důvodů. Zaprvé, aby se dobře sekala tráva. A zadruhé, protože nám dlažba zbyla.  Takže jsme to vymysleli tak, že namísto nějakého kačírku nebo jiných nesmyslů prostě dlažbu využijem.

Zároveň jsme pro dlažby využili výkop, který jsme stejně museli dělat kvůli finalizaci povrchu plotu a závlaze, takže se to zfouklo všechno najednou.

Nejprve jsem dorovnal výkopy tak, aby zbýval prostor jen na dlažbu. Na srovnaný terén pak přišla opět fólie proti plevelu, na to štěrk na dorovnání nerovností a pak samotná dlažba. Tu jsem pak srovnával gumovou palicí do finální výšky.

Díky tomuto uložení dlažba sice nebude extra pochozí, nebo nedej bože pojezdová. Ale abych na ni sem tam najel sekačkou, to by stačit mělo. Důležité je, že nebudu muset dosekávat okraje u zdi křoviňákem. To jsem dělal loni a fakt mne to nebavilo, navíc jsem dost často vzal trávu až na hlínu.

Samozřejmě se realizace neobešla bez nějakých těch komplikací. Tou první byl náš atypický roh nad elektrosloupkem. Tam jsem si musel s flexou opravdu vyhrát, abych vyřezal dlažbu do požadovaných rozměrů a úhlů. Naštěstí jsem ale trénink ze stavby nezapoměl, takže to šlo docela dobře.

Problém číslo dvě byl horší. Když jsem dlažbu dodělal, zjistil jsem, že mi nejde otevřít brána :). Postupné stoupání na ploše dlažby před barákem bohužel nabralo výšku dřív, než kam se brána otevře. Takže když jsem srovnal dlažbu pod bránou s dlažbou na parkování, vznikl problém.

Abych nemusel vymýšlet nějaké šílenosti a zároveň se mi to stále dobře sekalo, udělal jsem to tak, že jsem vyrobil jakousi kapsu na bránu. Tu jsem olemoval dlažbou postavenou nastojato a zaraženou dostatečně hluboko tak, aby unesla nápor boční hlíny. Díky tomu hlína i tráva může plynule navazovat na okolní terén a zároveň se brána může pěkně otevřít.

A tady už hotová kapsa na bránu a vše dosypané hlínou, Na výsledek jsem docela hrdý. Vypadá to pěkně a je to funkční :).

A na závěr ještě detail kapsy. Na nopku pak přijde ještě zakončovací lišta, tu budu dělat rovněž co nevidět. A tím mám dořešené i ukončení terénu k plotu, takže zbývá jen dorovnat terén za domem do finální podoby a můžeme zasít trávu.

Zahrádka a brest

Zahrádka a brest

Venku nám prší a prší, tak využiju volný čas a energii na další článek. Jak jsem psal minule, jsem trochu pozadu s fotkama/novinkama, tak to dneska snad už doženu.

Začnu brestem, kde bylo hned několik akcí. Jednak jsme prošli všechny rostlinky a nahradili ty, co nezvládly zimu. Z cca 150ks rostlinek jich odešlo tak 10ks, z toho ale minimálně část měla na svědomí naše malá bílá, která tam prostě musí neustále lézt. Naštěstí sme si jich pár nechali v písku z loňska a nakonec jsme stejně ještě doobjednávali, protože jsme bresty ještě trochu rozšířili.

Druhá akce byla o poznání méně zábavná. I se pustila do eliminace všeho plevele kolem brestu a zároveň zarovnávala terén u brestu tak, aby byl vodorovný s chodníkem kolem. To proto, abychom na něj mohli záhy dát fólii proti plevelu a časem pak kamínky nebo mulčovací kůru. Srovnávání byla pakárna, teda alespoň podle vyprávění. Já se toho neúčastnil, jelikož jsem souběžně s tím dělal na závlaze.

Po srovnání a vypletí následovala zmiňéná instalace fólie. To pro mne byla zase dobrá práce, jelikož se opět obešla bez mojí pomoci :). Na druhou stranu, já jsem někde o pár metrů dál zrovna kopal nebo zakopával všechny ty díry. Takže nevím, kdo na tom byl lépe :).

Když měla I. dodělanou fólii, přišla opět řada na mne. Začali jsme s instalací závlahy pro brest.

Jelikož jsme brest nevysadili přesně po 30cm, bylo bez šance použít kapkovací hadici. A tak nezbývalo než udělat závlahu ke každé rostlince. Na to jsme použili závlahové prvky z aliexpresu, protože oproti Doltaku i jiným firmám vyšly tak na 10% ceny za téměř stejné komponenty (linky na závlahové prvky na konci článku).

Nejhorší na tom byla příprava hadiček a trysek. Vše se muselo do sebe pospojovat a pekelně z toho bolely ruce. Hadičky jsme připravovali s I. cca půl na půl a práce to byla hrozná. Ale výsledek opravdu stojí za to. Krásná závlaha přímo k rostlince, takže se ušetří spousta vody.

Ačkoli jsme z Aliexpressu měli objednanou fakt hromadu komponent, stejně nám to nakonec nevystačilo a museli jsme improvizovat. Takže například u nových brestů, které jsme vysadili ještě podél chodníku tak, aby udělaly optickou bariéru mezi zahradou a příchodem k domu, jsme museli použít jiný systém závlahy.

Tam to momentálně kape z větší výšky a není to úplně u rostlinky. Bohužel, přichytávací kolíky, co k tomu máme, zrovna moc nedrží, takže je to zatím takto a časem to možná předělám taky na ty černé střiky, které mi přijdou nejlepší.

Další akce byly záhony. V rohu zahrady jsme si vymezili místo, kde si budem pěstovat vlastní zeleninu. Takže jsem vše znovu zryl a začal připravovat hadičky, zatímco I. začla sázet. Část rostlinek jsme si předpěstovali doma a část jsme nakoupili v zahradnictví. Defakto všechny ty pěkné velké rostlinky co vypadají k světu jsou koupené, zatímco všechny ty malé nebožátka, co možná ani nepřežijí, jsou naše.

Technologii předpěstovávání, stejně jako spoustu dalších zahradních zkušeností, musíme ještě vypilovat. Ale bereme to tak, že je to náš první ročník a tak se nemusí vše úplně povést.

Zahrádka není ještě úplně dodělaná. V levé části už máme rajčata a papriky, v pravé (tam kde to není zryté), jsou vysázené cukety a dýně. Zbývá nám dodělat prostředek, kam dáme ještě několik našich zbývajících rostlinek a pak ještě něco dokoupíme. Bohužel, kvůli dešťům jsme to už nestihli dodělat.

A teď slíbené linky na závlahové prvky:

 

 

Závlaha, dějství čtvrté

Závlaha, dějství čtvrté

Jsem s článkama pozadu, takže dneska trocha rekapitulace minulosti. Poslední dny jsem téměř celé trávil závlahou a zahradou. Když jsem se před měsícem pro dodělání zahrady rozhodl, viděl jsem to na týden max. No, zase nic. Stejně jako u stavby domu, i dokončovačky kolem domu mají stejné časové zákonnistosti. Co může trvat mnohonásobně déle, to taky mnohonásobně déle trvat bude.

Minulý článek o závlaze jsem skončil před zakrytováním řídících ventilů závlahy a hotovým čerpadlem v retenčce. Tak pojdmě chronologicky dále.

Zakrytování ventilů si vzalo celý den. I když se to zprvu nezdálo, byla to makačka. Na dno výkopu se dala geotextílie a na to štěrk. To kvůli případné vlhkosti, aby se měla kam vsáknout. Samotné ventily jsem pak usadil na VPC, aby mi netrčely jen tak ve vzduchu.

Z geošky jsem udělal jakousi vanu, ve které byl štěrk a okolo postupně zasypával hlínou. Teoreticky by šlo vysypat štěrkem komplet vše, díra ale byla dost obrovská a tolik štěrku jsem použít nemohl (pořeboval jsem ho ještě na další akce). Postupně jsem tak vyrobil vanu až do výšky spodní hrany krabice, kterou jsem pak do štěrku usadil a vodováhou vyvážil do finální roviny.

Do krabic samotných jsem pak přivedl ještě všechny chráničky a mezi oběma krabicema udělal propojku pomocí zbytků ze dvou chrániček. Tohle všechno jsem pak postupně začal zasypávat. Zároveň jsem neustále celý systém testoval a měl pod tlakem, abych zjistil případný průsak nebo povolený spoj co nejdřív.

Vše jsem dosypal do téměř finální výšky s tím, že jsem trochu vynechal pro dosypání hezkou hnědou hlínou. Do výkopu jsem totiž vracel většinou hlavně žlutou jílovici, která byla ve spodních vrstvách.

Stejně tak jsem pak dosypal i další dvě minišachty, ve kterých je v jedné uzavírací ventil pro celou rozvodovou krabici (z důvodu servisu a pohrom, už se to vyplatilo 🙂 a ve druhé se sbíhají všechny chráničky ze zahrady.

Krom samotných krabic jsem dorovnal i všechny výkopy na hadice a ostřikovače, takže plocha za domem začla zase vypadat jako zahrada a né nějaké staveniště.

Další z věcí, na kterých jsem dělal, je následující mini-vsak. Je hned vedle terasy a je tam proto, abychom měli někde možnost oplachu věcí či napouštění vody bez nutnosti postříkat fasádu domu a zaprasit celou dlažbu.

Takže jsem se znova pustil do kopání velké díry. Začínám v tom být fakt dobrý :). Do díry jsem pak na dno dal zase geošku a zase vysypal štěrkem. Do štěrku jsem pak usadil 4ks velkorozměrových dlaždic.

Dělat to ale příště, koupil bych rovnou odlitou šachtu z betonu. Sice by byla asi dost těžká a dražší, ale ty nervy s vyvažováním a rovnáním za to nestály. Spoje mezi dlaždicema jsem spojil klasickým lepidlem. Samotnou šachtu jsem pak vyplnil opláchlýma kamenama, které jsme průběžně vysbírali ze zahrady.

Šachta je zatím ve stavu work-in-progress, takže je zakrytá OSBčkem a vedle ní trčí hadice ukončená garden spojkou. Na šachtě se ale bude pokračovat so nevidět, aby i to bylo z krku.

Krom toho jsme pak ještě rozjeli další kolo akce úklid. Spálili jsme další hromadu bordelu a co nešlo nebo nebylo vhodné pálit, čeká před domem na odvoz do sběrného dvora.

V rámci akce úklid jsem se také snažil udat naše zbývající VPC cihly, ale zatím bez úspěchu. Takže pokud byste o ně měl někdo zájem, tak jsou stále k dispozici.

A to je pro dnešek asi zase vše. V přístím článku se už pochlubíme naší mini zahrádkou, dovysázeným brestem a fólií proti plevelu a další částí závlahy pro brest.

Závlaha, dějství třetí

Závlaha, dějství třetí

Tak je nám už o něco lépe a tak byl čas vyrazit do akce…. (pardon, parafráze ze Statečných autíček, kterých jsem za posledních pár dnů slyšel a viděl díky nemoci celé rodiny až nebezpečně moc 🙂 ).

Každopádně, jakmile mi bylo aspoň trochu dobře, pokračoval jsem v megaakci závlaha.

U minulého článku jsem skončil ve fázi, kde byly všude jen díry a natahané trubky a pár hotových spojů. Od té doby jsem byl tuším ještě 2x v Rousínově pro další a další věci. Nechápu to, ale i když jsem si všechno rozkreslil a spočítal, hromada mi toho chyběla a hromada přebývala. Naštěstí jsem byl s DolTakem domluven, že můžu vše přebytečné a nepoužité vrátit.

Budování závlahy celkově probíhalo dost chaoticky. Nikdy se nedalo nic udělat najednou a v kuse, ale vždycky jsem odbíhal a dělal tisíc věcí najednou. Aby šlo toto zapojit, je potřeba toto vyzkoušet, takže je potřeba toto připravit, jenže na to je potřeba toto. A toto nejde zasypat, protože se musí vyzkoušet, že to tady neteče, takže je potřeba dodělat tady rozvaděč…..

Takže to pak na zahradě vypadalo jak na bojišti. Všechno všude rozkopané a nic neodělané. A nejhorší bylo, když se začly věci sr..kazit.

Přívod vody na zahradu v nezámrzné, tam smyčka na vyfouknutí vody, co půjde pak už jen pod povrchem. Vše složeno, samozřejmě v nejdebilnějším místě a hloubce, tlakový test a ono bác, řach, vodotrysk a díra plná vody. Jasně, asi jsem to blbě smontoval. Tak počkám až voda opadne, pracně se dostanu ke kolenu, znovu vše složím, utáhnu, další test. Bum bác, další vodotrysk. Začínám si připadat jako retard, ale ok, do třetice další pokus. A zase blbě.

No tak to už mám podezření na blbý kus z výroby a vyměňuju ho. Napočtvrté vše ok. T-kus beru pak ze zvědavosti sebou do firmy. A co byste řekli. Nebyl vadný. Problém byl (jde to vidět i na fotce nahoře), že mají dva dodavatele, co dodávají tyhle modré spojky. A každý používá maličko jiný vnitřní mechanismus. A já jsem ho omylem prohodil s jinou spojkou. Na první pohled to vidět nejde, ale nedrží to. Tak to jen kdybyste to někdy řešili :))).

Další fáze pak probíhala vcelku poklidně, jen byla v podobném duchu jak tahání kabelů v baráku. V některých koridorech začínalo být trubkám a chráničkám dost těsno :)). Ale lepší pár chrániček navíc, než někdy ještě muset znova do zahrady takhle kopat.

Pak přišla další radost. Poskládání rozvaděče. Strašně moc závitů, které mohou protékat. A taky protékaly. Naštěstí jsem s takovou variantou počítal, takže jsem si vše nejdřív sestavil a natlakoval na terase, kde jsem to pak postupně fixoval.

Až pak jsem pospojovaný rozvaděč přenesl do vykopané díry a začal ho připojovat naostro. Kupodivu jsem si to připravil docela dobře, takže zapojení na natahané hadice nebyla až taková hrůza, jakou jsem čekal.

Drobných změn a restrukturalizací jsem se v rozvaděči ale bohužel nevyhnul. Původně jsem chtěl do levého rozvaděče nacpat dva vstupní ventily, filtr pro čerpadlo a dva výstupní. Bohužel, jelikož ventil neumí fungovat v protitlaku (tzn. pokud je zavřený a máte tlak z jiné větve, ventil se otevře), je potřeba za ventil dát ještě zpětnou klapku. A to mi to všechno rozbilo.

Nakonec jsem filtr nad přívodem z retenčky přesunul do jiné krabice, kde bude spolu s uzávěrem vody do rozvaděče a jednou z chrániček, která vede pod naší zahradou.

Další krok byla instalace čerpadla. Už jsem to někde psal, je to all-in-one čerpadlo. Jen to hodíte do vody, ono si to hlídá tlak a když je potřeba, samo se zapne. Jediná nevýhoda je, že má pro připojení elektriky už přidělanou koncovku a já ji neprotáhnu chráničkou. Takže ho budu muset fiknout a doufat, že v případě budoucích problémů mi uznají záruku (prý občas jejich dodavatel dělá problémy).

Musím říct, že i když sem si retenčku sám kupoval, sám instalovat a sám v ní už několikrát byl, vždycky se dovnitř bojím. Pokaždý čekám, co za mrtvoly nebo havěti tam najdu :). Navíc průlez tam je jak v pevnosti Boyard, takže fakt nic moc zážitek.

Tentokrát největší překvapení krom několika mrtvých a nafouklých žížal byl žlutej všudepřítomnej hnus. Ať už je to pyl z řepky nebo borovic, je to odporný. A jak to všude poletuje, tak při jakémkoli dešti se to všechno spláchne do retenčky. A tam se z toho udělá jeden velký žlutý škraloup, co pak pokryje úplně všechno.

Čerpadlo jsem v retenčce postavil na dlaždici, aby nenasávalo bordel úplně ze dna. Odtud jsem ho pak připojil pomocí trubek na přivedenou trubku do retenčky. V cestě jsem pak ještě přidal ventil, abych mohl celou větev na zimu vypustit a nebo větev odtlakovat v případě servisu.

To se mi samozřejmě hned hodilo, jelikož po prvním natlakování začal protýkat přesunutý filtr. Takže jsem si rovnou vyzkoušel i odtlakovávání. A kupodivu jsem dal ventil i tak dobře, že při troše námahy se na něj dá dosáhnout zeshora, takže není potřeba slézat do nádrže.

A to je pro dnešní článek vše. Dneska jsem přes den udělal zas další práci, ale nemám všechny fotky, takže si to nechám zase na příště :). Každopádně to po dnešku snad už vypadá, že se blížím do finále. Ale ještě to tak jeden dva dny bude chtít.