Browsed by
Tag: dum

Závlaha, dějství páté

Závlaha, dějství páté

Už už to máme skoro hotové. Každým dnem se blížíme k vysněnému cíli – mít zahradu a závlahu konečně hotovou. Ale ještě nám tam pořád pár drobností zbývá.

V pondělí jsme měli vyřizovací dopoledne, kdy jsme museli do Brna řešit několik věcí. A když jsme se kolem jedné vrátili, už se mi nechtělo pouštět do ničeho pracovního, tak jsem se pustil rovnou do úprav na zahradě.

První mise byla dosypání dlažby a dousazení všech trysek. Šlo to docela dobře, ale hlína mizela podezřele rychle.

Když jsme se pak pustili do dorovnánání terénu za domem, na hromadě byl chvílema vidět vír, jak rychle to mizelo 🙂

Takže jsme začli trochu strategicky rozmýšlet co a jak srovnat, aby nám ještě trocha hlíny zbyla na budoucí dorovnánání. Ono se to nezdá, ale kolečko hlíny zmizí jak nic.

A tohle nám z naší hromady zbylo. Piedestal na sochy budovatelů 🙂

Zároveň jsme pokročili i se zahrádkou. Máme ji už skoro komplet hotovou.

Postupně jsme přidávali hadice závlahy a I. pak podle toho přesazovala všechny sazenice, co jsme měli. Už teď víme, že příští rok záhony rozvrhneme trochu jinak. Ale jak jsem psal, letos je to testovací provoz :).

A pak konečně ta závlaha. Vše je zapojeno a natlakováno, nikde nic neutíká a trysky připravené. Takže konečně zavlažujeme. Obě zóny trávníků, bresty podél pozemku a záhony.

A když vše tak pěkně fungovalo a měli jsme srovnáno, tak jsme rovnou vysadili i trávu. Takže teď 2x denně zalévám a zalévám. Problém je, že zatím nemám elektroniku a tak musím ventilama otáčet ručně. Ale je to dobrá motivace to udělat co nejdřív 🙂

Momentálně čekám na relátka a zdroj z Aliexpresu. Jen co vše dorazí, začnu s kompletací.  Už teď je ale zalévání o dost jednodušší a ekonomičtější než dřív. Kapkovka u záhonů krásně zalévá jen rostlinky, trysky u brestu kapou jen ke stonkům keříků a na trávu je potřeba mnohem méně vody, protože je postřik rovnoměrný. Prostě nádhera.

A na závěr ještě dvě fotky našeho Brestu. Možná to tak nevypadá, ale Brest prostě valí. Na fotce je stav po třetím zastříhávání, kdy už krásně houstne a roste do šířky. Nebýt stříhání, měl by už tak 0.5m určitě (ale nebyl by tak hustý). Takže pokud potřebujete rychlerostoucí živý plot, určitě doporučuju.

Dlažba podél plotu

Dlažba podél plotu

Tak už konečně přestalo pršet a já tak mohl dodělat další rozdělanou akci. Krom závlahy a finálního rovnání zahrady jsem potřeboval dopokládat ještě dlažbu podél plotu. Bez ní bych totiž nemohl dorovnat zbývající nerovnosti zahrady.

Dlažbu jsme podél plotu dali ze dvou důvodů. Zaprvé, aby se dobře sekala tráva. A zadruhé, protože nám dlažba zbyla.  Takže jsme to vymysleli tak, že namísto nějakého kačírku nebo jiných nesmyslů prostě dlažbu využijem.

Zároveň jsme pro dlažby využili výkop, který jsme stejně museli dělat kvůli finalizaci povrchu plotu a závlaze, takže se to zfouklo všechno najednou.

Nejprve jsem dorovnal výkopy tak, aby zbýval prostor jen na dlažbu. Na srovnaný terén pak přišla opět fólie proti plevelu, na to štěrk na dorovnání nerovností a pak samotná dlažba. Tu jsem pak srovnával gumovou palicí do finální výšky.

Díky tomuto uložení dlažba sice nebude extra pochozí, nebo nedej bože pojezdová. Ale abych na ni sem tam najel sekačkou, to by stačit mělo. Důležité je, že nebudu muset dosekávat okraje u zdi křoviňákem. To jsem dělal loni a fakt mne to nebavilo, navíc jsem dost často vzal trávu až na hlínu.

Samozřejmě se realizace neobešla bez nějakých těch komplikací. Tou první byl náš atypický roh nad elektrosloupkem. Tam jsem si musel s flexou opravdu vyhrát, abych vyřezal dlažbu do požadovaných rozměrů a úhlů. Naštěstí jsem ale trénink ze stavby nezapoměl, takže to šlo docela dobře.

Problém číslo dvě byl horší. Když jsem dlažbu dodělal, zjistil jsem, že mi nejde otevřít brána :). Postupné stoupání na ploše dlažby před barákem bohužel nabralo výšku dřív, než kam se brána otevře. Takže když jsem srovnal dlažbu pod bránou s dlažbou na parkování, vznikl problém.

Abych nemusel vymýšlet nějaké šílenosti a zároveň se mi to stále dobře sekalo, udělal jsem to tak, že jsem vyrobil jakousi kapsu na bránu. Tu jsem olemoval dlažbou postavenou nastojato a zaraženou dostatečně hluboko tak, aby unesla nápor boční hlíny. Díky tomu hlína i tráva může plynule navazovat na okolní terén a zároveň se brána může pěkně otevřít.

A tady už hotová kapsa na bránu a vše dosypané hlínou, Na výsledek jsem docela hrdý. Vypadá to pěkně a je to funkční :).

A na závěr ještě detail kapsy. Na nopku pak přijde ještě zakončovací lišta, tu budu dělat rovněž co nevidět. A tím mám dořešené i ukončení terénu k plotu, takže zbývá jen dorovnat terén za domem do finální podoby a můžeme zasít trávu.

Zahrádka a brest

Zahrádka a brest

Venku nám prší a prší, tak využiju volný čas a energii na další článek. Jak jsem psal minule, jsem trochu pozadu s fotkama/novinkama, tak to dneska snad už doženu.

Začnu brestem, kde bylo hned několik akcí. Jednak jsme prošli všechny rostlinky a nahradili ty, co nezvládly zimu. Z cca 150ks rostlinek jich odešlo tak 10ks, z toho ale minimálně část měla na svědomí naše malá bílá, která tam prostě musí neustále lézt. Naštěstí sme si jich pár nechali v písku z loňska a nakonec jsme stejně ještě doobjednávali, protože jsme bresty ještě trochu rozšířili.

Druhá akce byla o poznání méně zábavná. I se pustila do eliminace všeho plevele kolem brestu a zároveň zarovnávala terén u brestu tak, aby byl vodorovný s chodníkem kolem. To proto, abychom na něj mohli záhy dát fólii proti plevelu a časem pak kamínky nebo mulčovací kůru. Srovnávání byla pakárna, teda alespoň podle vyprávění. Já se toho neúčastnil, jelikož jsem souběžně s tím dělal na závlaze.

Po srovnání a vypletí následovala zmiňéná instalace fólie. To pro mne byla zase dobrá práce, jelikož se opět obešla bez mojí pomoci :). Na druhou stranu, já jsem někde o pár metrů dál zrovna kopal nebo zakopával všechny ty díry. Takže nevím, kdo na tom byl lépe :).

Když měla I. dodělanou fólii, přišla opět řada na mne. Začali jsme s instalací závlahy pro brest.

Jelikož jsme brest nevysadili přesně po 30cm, bylo bez šance použít kapkovací hadici. A tak nezbývalo než udělat závlahu ke každé rostlince. Na to jsme použili závlahové prvky z aliexpresu, protože oproti Doltaku i jiným firmám vyšly tak na 10% ceny za téměř stejné komponenty (linky na závlahové prvky na konci článku).

Nejhorší na tom byla příprava hadiček a trysek. Vše se muselo do sebe pospojovat a pekelně z toho bolely ruce. Hadičky jsme připravovali s I. cca půl na půl a práce to byla hrozná. Ale výsledek opravdu stojí za to. Krásná závlaha přímo k rostlince, takže se ušetří spousta vody.

Ačkoli jsme z Aliexpressu měli objednanou fakt hromadu komponent, stejně nám to nakonec nevystačilo a museli jsme improvizovat. Takže například u nových brestů, které jsme vysadili ještě podél chodníku tak, aby udělaly optickou bariéru mezi zahradou a příchodem k domu, jsme museli použít jiný systém závlahy.

Tam to momentálně kape z větší výšky a není to úplně u rostlinky. Bohužel, přichytávací kolíky, co k tomu máme, zrovna moc nedrží, takže je to zatím takto a časem to možná předělám taky na ty černé střiky, které mi přijdou nejlepší.

Další akce byly záhony. V rohu zahrady jsme si vymezili místo, kde si budem pěstovat vlastní zeleninu. Takže jsem vše znovu zryl a začal připravovat hadičky, zatímco I. začla sázet. Část rostlinek jsme si předpěstovali doma a část jsme nakoupili v zahradnictví. Defakto všechny ty pěkné velké rostlinky co vypadají k světu jsou koupené, zatímco všechny ty malé nebožátka, co možná ani nepřežijí, jsou naše.

Technologii předpěstovávání, stejně jako spoustu dalších zahradních zkušeností, musíme ještě vypilovat. Ale bereme to tak, že je to náš první ročník a tak se nemusí vše úplně povést.

Zahrádka není ještě úplně dodělaná. V levé části už máme rajčata a papriky, v pravé (tam kde to není zryté), jsou vysázené cukety a dýně. Zbývá nám dodělat prostředek, kam dáme ještě několik našich zbývajících rostlinek a pak ještě něco dokoupíme. Bohužel, kvůli dešťům jsme to už nestihli dodělat.

A teď slíbené linky na závlahové prvky:

 

 

Závlaha, dějství čtvrté

Závlaha, dějství čtvrté

Jsem s článkama pozadu, takže dneska trocha rekapitulace minulosti. Poslední dny jsem téměř celé trávil závlahou a zahradou. Když jsem se před měsícem pro dodělání zahrady rozhodl, viděl jsem to na týden max. No, zase nic. Stejně jako u stavby domu, i dokončovačky kolem domu mají stejné časové zákonnistosti. Co může trvat mnohonásobně déle, to taky mnohonásobně déle trvat bude.

Minulý článek o závlaze jsem skončil před zakrytováním řídících ventilů závlahy a hotovým čerpadlem v retenčce. Tak pojdmě chronologicky dále.

Zakrytování ventilů si vzalo celý den. I když se to zprvu nezdálo, byla to makačka. Na dno výkopu se dala geotextílie a na to štěrk. To kvůli případné vlhkosti, aby se měla kam vsáknout. Samotné ventily jsem pak usadil na VPC, aby mi netrčely jen tak ve vzduchu.

Z geošky jsem udělal jakousi vanu, ve které byl štěrk a okolo postupně zasypával hlínou. Teoreticky by šlo vysypat štěrkem komplet vše, díra ale byla dost obrovská a tolik štěrku jsem použít nemohl (pořeboval jsem ho ještě na další akce). Postupně jsem tak vyrobil vanu až do výšky spodní hrany krabice, kterou jsem pak do štěrku usadil a vodováhou vyvážil do finální roviny.

Do krabic samotných jsem pak přivedl ještě všechny chráničky a mezi oběma krabicema udělal propojku pomocí zbytků ze dvou chrániček. Tohle všechno jsem pak postupně začal zasypávat. Zároveň jsem neustále celý systém testoval a měl pod tlakem, abych zjistil případný průsak nebo povolený spoj co nejdřív.

Vše jsem dosypal do téměř finální výšky s tím, že jsem trochu vynechal pro dosypání hezkou hnědou hlínou. Do výkopu jsem totiž vracel většinou hlavně žlutou jílovici, která byla ve spodních vrstvách.

Stejně tak jsem pak dosypal i další dvě minišachty, ve kterých je v jedné uzavírací ventil pro celou rozvodovou krabici (z důvodu servisu a pohrom, už se to vyplatilo 🙂 a ve druhé se sbíhají všechny chráničky ze zahrady.

Krom samotných krabic jsem dorovnal i všechny výkopy na hadice a ostřikovače, takže plocha za domem začla zase vypadat jako zahrada a né nějaké staveniště.

Další z věcí, na kterých jsem dělal, je následující mini-vsak. Je hned vedle terasy a je tam proto, abychom měli někde možnost oplachu věcí či napouštění vody bez nutnosti postříkat fasádu domu a zaprasit celou dlažbu.

Takže jsem se znova pustil do kopání velké díry. Začínám v tom být fakt dobrý :). Do díry jsem pak na dno dal zase geošku a zase vysypal štěrkem. Do štěrku jsem pak usadil 4ks velkorozměrových dlaždic.

Dělat to ale příště, koupil bych rovnou odlitou šachtu z betonu. Sice by byla asi dost těžká a dražší, ale ty nervy s vyvažováním a rovnáním za to nestály. Spoje mezi dlaždicema jsem spojil klasickým lepidlem. Samotnou šachtu jsem pak vyplnil opláchlýma kamenama, které jsme průběžně vysbírali ze zahrady.

Šachta je zatím ve stavu work-in-progress, takže je zakrytá OSBčkem a vedle ní trčí hadice ukončená garden spojkou. Na šachtě se ale bude pokračovat so nevidět, aby i to bylo z krku.

Krom toho jsme pak ještě rozjeli další kolo akce úklid. Spálili jsme další hromadu bordelu a co nešlo nebo nebylo vhodné pálit, čeká před domem na odvoz do sběrného dvora.

V rámci akce úklid jsem se také snažil udat naše zbývající VPC cihly, ale zatím bez úspěchu. Takže pokud byste o ně měl někdo zájem, tak jsou stále k dispozici.

A to je pro dnešek asi zase vše. V přístím článku se už pochlubíme naší mini zahrádkou, dovysázeným brestem a fólií proti plevelu a další částí závlahy pro brest.

Závlaha, dějství třetí

Závlaha, dějství třetí

Tak je nám už o něco lépe a tak byl čas vyrazit do akce…. (pardon, parafráze ze Statečných autíček, kterých jsem za posledních pár dnů slyšel a viděl díky nemoci celé rodiny až nebezpečně moc 🙂 ).

Každopádně, jakmile mi bylo aspoň trochu dobře, pokračoval jsem v megaakci závlaha.

U minulého článku jsem skončil ve fázi, kde byly všude jen díry a natahané trubky a pár hotových spojů. Od té doby jsem byl tuším ještě 2x v Rousínově pro další a další věci. Nechápu to, ale i když jsem si všechno rozkreslil a spočítal, hromada mi toho chyběla a hromada přebývala. Naštěstí jsem byl s DolTakem domluven, že můžu vše přebytečné a nepoužité vrátit.

Budování závlahy celkově probíhalo dost chaoticky. Nikdy se nedalo nic udělat najednou a v kuse, ale vždycky jsem odbíhal a dělal tisíc věcí najednou. Aby šlo toto zapojit, je potřeba toto vyzkoušet, takže je potřeba toto připravit, jenže na to je potřeba toto. A toto nejde zasypat, protože se musí vyzkoušet, že to tady neteče, takže je potřeba dodělat tady rozvaděč…..

Takže to pak na zahradě vypadalo jak na bojišti. Všechno všude rozkopané a nic neodělané. A nejhorší bylo, když se začly věci sr..kazit.

Přívod vody na zahradu v nezámrzné, tam smyčka na vyfouknutí vody, co půjde pak už jen pod povrchem. Vše složeno, samozřejmě v nejdebilnějším místě a hloubce, tlakový test a ono bác, řach, vodotrysk a díra plná vody. Jasně, asi jsem to blbě smontoval. Tak počkám až voda opadne, pracně se dostanu ke kolenu, znovu vše složím, utáhnu, další test. Bum bác, další vodotrysk. Začínám si připadat jako retard, ale ok, do třetice další pokus. A zase blbě.

No tak to už mám podezření na blbý kus z výroby a vyměňuju ho. Napočtvrté vše ok. T-kus beru pak ze zvědavosti sebou do firmy. A co byste řekli. Nebyl vadný. Problém byl (jde to vidět i na fotce nahoře), že mají dva dodavatele, co dodávají tyhle modré spojky. A každý používá maličko jiný vnitřní mechanismus. A já jsem ho omylem prohodil s jinou spojkou. Na první pohled to vidět nejde, ale nedrží to. Tak to jen kdybyste to někdy řešili :))).

Další fáze pak probíhala vcelku poklidně, jen byla v podobném duchu jak tahání kabelů v baráku. V některých koridorech začínalo být trubkám a chráničkám dost těsno :)). Ale lepší pár chrániček navíc, než někdy ještě muset znova do zahrady takhle kopat.

Pak přišla další radost. Poskládání rozvaděče. Strašně moc závitů, které mohou protékat. A taky protékaly. Naštěstí jsem s takovou variantou počítal, takže jsem si vše nejdřív sestavil a natlakoval na terase, kde jsem to pak postupně fixoval.

Až pak jsem pospojovaný rozvaděč přenesl do vykopané díry a začal ho připojovat naostro. Kupodivu jsem si to připravil docela dobře, takže zapojení na natahané hadice nebyla až taková hrůza, jakou jsem čekal.

Drobných změn a restrukturalizací jsem se v rozvaděči ale bohužel nevyhnul. Původně jsem chtěl do levého rozvaděče nacpat dva vstupní ventily, filtr pro čerpadlo a dva výstupní. Bohužel, jelikož ventil neumí fungovat v protitlaku (tzn. pokud je zavřený a máte tlak z jiné větve, ventil se otevře), je potřeba za ventil dát ještě zpětnou klapku. A to mi to všechno rozbilo.

Nakonec jsem filtr nad přívodem z retenčky přesunul do jiné krabice, kde bude spolu s uzávěrem vody do rozvaděče a jednou z chrániček, která vede pod naší zahradou.

Další krok byla instalace čerpadla. Už jsem to někde psal, je to all-in-one čerpadlo. Jen to hodíte do vody, ono si to hlídá tlak a když je potřeba, samo se zapne. Jediná nevýhoda je, že má pro připojení elektriky už přidělanou koncovku a já ji neprotáhnu chráničkou. Takže ho budu muset fiknout a doufat, že v případě budoucích problémů mi uznají záruku (prý občas jejich dodavatel dělá problémy).

Musím říct, že i když sem si retenčku sám kupoval, sám instalovat a sám v ní už několikrát byl, vždycky se dovnitř bojím. Pokaždý čekám, co za mrtvoly nebo havěti tam najdu :). Navíc průlez tam je jak v pevnosti Boyard, takže fakt nic moc zážitek.

Tentokrát největší překvapení krom několika mrtvých a nafouklých žížal byl žlutej všudepřítomnej hnus. Ať už je to pyl z řepky nebo borovic, je to odporný. A jak to všude poletuje, tak při jakémkoli dešti se to všechno spláchne do retenčky. A tam se z toho udělá jeden velký žlutý škraloup, co pak pokryje úplně všechno.

Čerpadlo jsem v retenčce postavil na dlaždici, aby nenasávalo bordel úplně ze dna. Odtud jsem ho pak připojil pomocí trubek na přivedenou trubku do retenčky. V cestě jsem pak ještě přidal ventil, abych mohl celou větev na zimu vypustit a nebo větev odtlakovat v případě servisu.

To se mi samozřejmě hned hodilo, jelikož po prvním natlakování začal protýkat přesunutý filtr. Takže jsem si rovnou vyzkoušel i odtlakovávání. A kupodivu jsem dal ventil i tak dobře, že při troše námahy se na něj dá dosáhnout zeshora, takže není potřeba slézat do nádrže.

A to je pro dnešní článek vše. Dneska jsem přes den udělal zas další práci, ale nemám všechny fotky, takže si to nechám zase na příště :). Každopádně to po dnešku snad už vypadá, že se blížím do finále. Ale ještě to tak jeden dva dny bude chtít.

Závlaha, dějství druhé

Závlaha, dějství druhé

Je to výmrd. To zas byl nápad…..

Ne, vážně. Fakt jsem si zase naivně myslel, že to dám za pár dnů, že to bude brnkačka a že to bude hned hotové. Já fakt nevím, že jsem z téhle naivity ještě nevyrostl.

Jsou to další dva dny a já jsem zhruba v půlce všech prací. Sice postupuju, ale jde mi to pomalu. Každá další část závlahy znamená najít nový postup, jak co dělat. A to trvá.

Tak například navrtávací objímky. Je to super nápad a když se to naučíte, jde to rychle. Jenže. Musíte přijít na to, jak to dělat. Mě se nakonec osvědšila cesta: udělat malou dírku pomocí prorážecího toolu z Aliexpressu na závlahy, pak to aku-vrtačkou vyvrtat největším možným vrtákem (tuším 12ka) a pak to ručně pomocí 16tky (na železo) zvětšit do požadovaného rozměru.

Jenže, u toho je potřeba být šikovný a nenechat spadnout odřezky z vrtáku dovnitř do hadice, jelikož by mohly ucpat trysky. A když už tam spadnou, tak pěkně pinzetu a vyndat. A než se to člověk naučí, dělá to 20 minut na jednu díru.

A pak přichytit navrtávací objímku, přišroubovat. Jenže, pak zjistíte, že našroubované koleno Vám po dotažení čučí na opačnou stranu než potřebujete. Tak to zkusíte rozebrat, jenže ono už to nejde, jelikož se to do sebe zařízlo. Takže do toho mydlíte vším, co máte po ruce, aby to povolilo. A co byste řekli, nepoučíte se. Za další cca tři objímky to uděláte zase blbě.

A tak ubíha den. Když vyřešíte jeden problém, řešíte další. Do toho neustále kopete další a další díry v zahradě, která už vypadala docela pekně. A finále v nedohlednu.

V koridorech, kde jde více trubek, pak musíte při zasypávání postupovat pomalu, protože jste si navíc vymysleli, že u plotu dáte pak do horní vyrstvy štěrk a dlažbu, aby se to dobře sekalo. Takže ještě měříte výšku, k tomu rovnáte a nastavujete nopku. Bomba.

A neustále se plazíte po kolenou. A jelikož je už horko, tak jste v bermudách, takže posun po čtyřech v rozhrabané hlíně ku..va bolí. Jenže, z podřepu to neuděláte, protože u toho musíte pořád bojovat s těma debilníma objímkama.

A pak všechny ty kolena, téčka a redukce. Abyste je poskládali, musíte to dělat bez rukavic. Potřebujete na to cit, protože jsou tam ty debilní malý gumičky, co mají izolovat, ale co tak strašně rády vypadávají. Jenže, když už to do sebe zastrčíte, utahování holýma rukama je další blbej nápad. Po dni utahování vypadají Vaše ruce jakoby měly lepru. Opravdu něco, co chcete.

Takže k tomu všemu ještě neustále nasazujete a sundaváte rukavice jak debil. Tohle vědět, tak si to asi nechám od někoho nainstalovat. Teda asi do toho momentu, než by mi řek cenu. Ale aspoň bych věděl, že si v tom vedru sebeubližuju za nějakou konkrétní cifru. Takhle? Vim prd a jen tam dělám otroka v 50C.

Ale má to i světlé chvilky. To, když po vykopání výkopu, položení a připravení trubek ho zase zakopete. Pak je na to hezký pohled. Že je konečně něco hotovo.

Takhle hotovo mám momentálně část trávy na jih od domu a dvě ze tří větví za domem na velkém place. Zítra mne čeká usazení dvou boxů na rozvaděč a jeho zapojení na natahané hadice. Pak začnu dodělávat poslední výkop přes celou zahradu, dodělám poslední tři trysky, dotáhnu a zapojím závlahu na budoucí záhony.

Pak mne čeká otestování. Zatím nechávám všechny spoje nazahrnuté a zahrnuju jen hadice. Až bude vše zapojeno, začnu s testováním. A kdyby někde něco vyloženě teklo, můžu to pořád opravit.

Počítám, že je to ještě tak na dva dny. Další dva dny utrpení v 50C. Dám vědět, jestli to přežiju.

Automatická závlaha, dějství první

Automatická závlaha, dějství první

Tak jsme měli přesně jeden den zarovnanou, pro dítě relativně bezpečnou a vcelku pěknou zahradu. Ale víte jak, byla to nuda, tak jsme to komplet rozkopali ;-).

Ale doufám že naposled. Nyní je v programu zautomatizování veškeré závlahy kolem domu. Počínaje trávníkem, pokračujích přes bresty, truhlíky a záhony a konče mlžným oparem nad budoucí pergolou.

 

Začal jsem několika čmáranicemi na papír a studiem typů závlah na googlu. No, zjistil jsem, že je toho mraky a že fakt nevím. Takže jsem si domluvil schůzku ve speciálce na závlahu s tím, že to tam proberu a třeba budu moudřejší.

Vybral jsem firmu z Rousínova, která byla vcelku blízko a měla rozumné ceny. Když jsem tam dorazil a vysvětlil svůj plán, dostal jsem cca hodinu školení na téma závlaha. Už jsem byl moudřejší a chápal jsem, v čem se liší jednotlivá těla závlahových mechanismů, dál pak v čem a jak se liší samotné trysky a jak zhruba by se měla závlaha navrhovat . S nabitýma zkušenostma jsem vyrazil domů rozpočítat co vlastně budu potřebovat. (asi by se to dalo i nechat naprojektovat, ale stejně bych musel promyslet kde co chci mít, takže už je jedno, když si to i vymyslím).

Co se týká nabitého knowhow, tak co se komponent týká, tak:

  • těla ostřikovačů se liší výškou, kam vystřelí tryska, zda má v sobě rovnou reguáltor tlaku, nebo pouští plný tlak z hadice, zda má napevno trysku nebo je tryska volitelná.
  • trysky se liší v délce dostřiku při různých tlacích, v množství spotřebované vody, v úhlu v jakém stříkají, v typu postřiku, tzn. zda dělají mlhu nebo malý proud vody
  • na keře a záhony se dělá kapková závlaha, což může být buď předpřipravená hadice s dírama po 15cm nebo 30cm, která dává cca 12l/hod/metr vody, nebo lze využít klasickou 16mm hadici a naděrovat ji
  • Rozvaděč na závlahu pak většinou obsahuje elektroventily na 24V, které se dají řídít specializovanýma jednotkama, nebo klasicky relátkem+arduinem 🙂

Co se týká samotného návrhu, tak nejdůležitější jsou asi tyto body:

  • jednotlivé trysky na sebe musejí dostříknout. Tzn. nestačí prostor pokrýt jen jednou tryskou, ale vždy okolní trysky musejí dostříknout na sebe navzájem. Je to z důvodu rovnoměrného pokrytí závlahy, neb tryska nestříká v celém spektru stejné množství vody. Tím, že se trysky překrývají, se pak voda rovnoměrně rozprostře.
  • pro každou závlahovou větev je potřeba spočítat celkovou spotřebu vody a nepřekročit kapacitu čerpada či řadu. Pro vodovodní řad se počítá 30l/min.
  • stejně tak je potřeba počítat s tlakem ve větvi. Každý tryská má pro různé tlaky různou vzdálenost dostřiku. Tlak v řadu je 3bary.
  • Pokud je potřeba tlak stáhnout (stáhnout dostřik), lze to docílit buď samostantým regulátorem, nebo úzkou přívodní trubkou, která tlak stáhne (dle tabulek), nebo tělem ostřikovače se zabudovaným regulátorem (dělají se 2.1 a 2.9baru)
  • ideálně nekombinovat různé typy závlahových trysek či výrobců na jedné větvi, jelikož pak jedna část by mohla být více mokrá než druhá. Vždy by měly všechny komponenty dávat na m2 stejné množství vody, aby nedošlo k usychání či přílišnému zalití.
  • je lepší závlaha typu proud vody než mlžný opar, protože v případě větru tryska neuhýba tolik, co drobný poprašek. Stejně tak v případě velkého horka je distribuce vody lepší.

 

S ohledem na výše uvedené jsem začal vymýšlet projekt. Nutno říct, že se mi to postupně dost zkomplikovalo. Začal jsem na dvou zónách závlahy a postupným přidáváním jsem skončil na sedmi okruzích a dvou vstupech do systému (retenčka a vodovodní řad). Značku závlahy jsme nakonec zvolil Hunter, jelikož má cenově rozumné komponenty a zároveň by měl být kvalitní.

Protože se mi nechtělo vše počítat do posledního kusu, s připraveným náčrtkem jsem udělal další otočku do Doltaku (výše zmiňovaná firma na závlahu) a nakoupil komponenty na část závlahy s tím, že postavím první část, seznámím se s komponentama a pak budu pokračovat dál.

No, plán to byl dobrý, jenže jak jsem pokračoval v kopání (a to jsem komponenty ještě ani nevybalil, akorát jsem rozvinul trubky, aby se narovnaly) jsem si uvědomil, že to takhle vlastně nepůjde. Pokud bych nejprve položil trubky, těžko bych je pak už provlíkal do řídící šachty. Takže musím vyřešit šachtu.

Předběžně jsem počítal s tím, že koupím ještě jednu vodoměrnou šachtu, tu zakopu a v ní bude veškerá technologie. Jenže, je to díra jako kráva, navíc by šachta byla zbytečně velká. Tím jsem se dostal k zakázkové šachtě. Našel jsem člověka, co dělá libovolné šachty či jiné věci z plastu. Jenže, trvalo by to a stejně by to stálo +/- 10.000 kč. Ale byl jsem s tím jakžtakž smířený.

Jenže, abych mohl nechat vyrobit šachtu, musím vědět, jak velkou ji vlastně potřebuju. Takže další cesta do Doltaku, tentokrát pro vybavení šachty. Když už jsme měli komponenty vymyšlené, napadlo nás, že by vlastně mohly jít použít dvě maxi-závlahové šachty vedle sebe, kam bych ventily a elektroniku nacpal. Takže zase změna, přeskládat kolena a propojení tak, aby se vše vešlo do dvou šachet.

Sice trocha dalšího laborování, ale ušetřených 8500kč, jelikož jedna šachta vyšla na cca 800kč. S dvěma šachtama a hromadou dalších komponent jsem vyrazil opět domů.

Doma jsem pak dneska poskládal obsah obou šachet, pro jistotu vyzkoušel umístnění v reálu na zahradě a začal pokračovat se závlahou.

Další oser je vykopání drážek. V holé hlíně se to děla dobře, ale když už tam roste tráva, stojí to za prd. Díky trávě drží hlína hodně pohromadě a jakmile se jednou vyryje, nepovedlo se mi ji vrátit nazpět tak, aby nebyla buď propadlá, nebo naopak nepřečnívala. Takže to vyřeším tak, že trávu oklepu, hlínu vrátím a zasadím trávu novou. A ta původní půjde na kompost.

Abych mohl závlahu testovat, vyrobil jsem si debugovací prostředí :). Na 32mm trubku jsem namontoval redukci, díky které můžu zavlažovací větev napájet přes Gardena spojku. Takže můžu postupně testovat těsnost všech spojů a nebudu na konci nemile překvapen.

První drobný úspěch dneška pak bylo rozchození první rohové trysky. Na hlavní 32mm páteřní trubku je uděláno koleno s redukcí na 20mm, která pak vede k samotné trysce. Ta je typu MP Rotator MP1000, která dělá několik drobných proudů vody a umožňuje nastavit úhel 90”-280”.

Poté, co se tryska rozjela, jsem začal řešit její štelování. Ačkoli na všech videích ukazují jakýsi štelovací nástroj, já ho k tomu v balení nedostal. Naštěstí se dá poradit i bez něj. Pomocí stříbrného kroužku na trysce se reguluje úhel, pomocí malého šroubku nahoře na trysce se reguluje dostřik a směr stříkání se dá změnit otočením vnitřní výsuvné části těla trysky. Sice mi to chvilku trvalo, ale o to větší radost byla, když jsem na to přišel a nastavil trysku do cílové podoby.

Zbytek dne jsem pak už jen kopal další drážky. Zítra pak budu pokračovat v tahání trubek a trysek a postupně budu i zasypávat hotové větve.

Úplně na začátku vypadala závlaha jako sranda, když jsem se do toho začal více nořit, vypadalo to příšerně složitě, ale teď už je to zase sranda. Je to trochu náročné na sílu a ruce, jelikož se musí poutahovat spousty spojů. Ale jinak je to ale opravdu taková skládačka pro dospělé.

Hromada hotovo…

Hromada hotovo…

Už přesně nevím, kolik kontejnerů jsme měli odvozeno při posledním článku, zato ale už vím, kolik kontejnerů bylo potřeba na odvoz naší hromady. Ani tři, ani pět, ale rovnou deset.

Deset kontejnerů plných utrpení a fyzického mučení, které jsme rozvezli do našeho okolí. Ale, povedlo se a po cca čtrnácti dnech nám na zahradě zůstala malá hromádka a totálně křivý terén.

Jedna věc totiž je odvozit hromadu, další pak srovnat terén do nějaké ne-trackingové podoby. A tak jsme vzali provázky a začali odkopávat “pupky”.

A hned z toho byl další kontejner. Rytí bylo peklo, protože už pár dnů svítilo sluníčko a půda byla kvalitně ztvrdlá.

Dalším krokem bylo zrytí celého terénu, abychom tam pak mohli vysadit trávu a udělat záhony a vůbec nám tu něco rostlo. Po dobu stavby v zadní části zahrady střídala těžká technika následovaná pak masivní hromadou hlíny, takže bylo vše kvalitně udusané.

Naštěstí se mi povedlo půjčit rotavátor od stejné dobré duše, která mi půjčila moto-kolečko. Druhá veklá klika byla, že den po zapůjčení přišel obrovský liják, který terén dost rozmočil a změkčil. Nebýt toho, zřejmě bych to ani tím rotavátorem nedal.

I tak jsem ale musel některá místa rýčem předrýt. Jakmile byla větší plocha příliš udusaná a tvrdá, rotavátor si vesele poskakoval na povrchu a do hlíny se ne a ne zakousnout. A to jsem mu dokonce na čumák přidělal jednu VPC jako závaží :).

Po dvou dnech hopsání a ježdění bylo zryto. Krom samotného rytí byla ještě dost výzva vyklidit celý plac od všech věcí a dřeva, které se tam naskládalo. Takže na terase to teď vypadá jak na tureckém bazaru.

A takhle vypadala zahrada po dokončeném rytí. Zhruba asi jako po útoku stáda krtků 🙂

Včera jsme pak začli rozoranou zahradu srovnávat do finální podoby. Bohužel, ani to ještě nebyly poslední výkopové práce na naší zahradě. Následovat totiž bude ještě výkop na závlahu. Ale jako první jsme potřebovali srovnat terén, neb se závlahou by se už s rotavátorem tak dobře zahrada neryla :).

Na srovnání terénu přišel na řadu opět starý dobrý provázek a dvě VPC cihly. Natáhnout,urovnat, posunout. A znovu a znovu. Opět pakárna a další dva dny makačky.

Terén je tím pádem ale plus-mínus srovnaný a až na to párkrát zaprší, tak provedu finální korekci a zasypu případné nerovnosti. To už snad ale nebude tak hrozný.

Z naší hromady pak zbyl tenhle kompaktní monolit. Část ještě použiju na zasypání děr u plotů a část na dorovnání terénu a bude to. Zatím to vypadá, že jsme zbývající množství odhadli docela dobře a že to vyjde akorát.

A na úplný závěr dva timelapsy. Jeden v klasické rychlosti a druhý ještě více zrychlený. Záleží na Vás, v jaké rychlosti si přejete mé utrpení vidět :).

A tady zrychlené utrpení 🙂

A tady ještě jednou pozpátku 🙂

Jak se má náš Brest

Jak se má náš Brest

Pár lidí se mne ptalo, jak to vypadá s naším živým plotem z Brestu. Bohužel, zatím se nic moc nedělo a proto jsem o něm ani nic nepsal.

Přes zimu Brest tvrdě spal. Těžko říct, jestli mu nějak rostli kořínky, ale nad zemí se nedělo nic.

Až teď posledních pár dnů jak začalo svítit víc slunce, začaly se objevovat malé lístečky. Ale bohužel zatím ne u všech. Tak snad jen ještě tvrdě spí a nejsou mrtvý úplně.

Začal jsem intenzivně zalévat, protože jsem někde četl, že má Brest rád hodně vody. Tak snad teď nasadí brutální tempo a začné růst ty 2 metry za rok :).