Browsed by
Category: Akce barák

Další práce na plotech

Další práce na plotech

Docela jsme zase postoupili, tak je potřeba udělat report :). Postupně se nám pozemek krásně uzavírá ze všech stran, takže tu za chvilku bude klid a soukromí. Už se nemůžeme dočkat.

Začnu fotem našeho už hotového živého plotu. Ten prostě valí, roste, je k nezastavení…….. ne, neroste. Vůbec. Spí. To mne fakt zklamalo. Čekal jsem, že se to hned rozjede, že tam hned budou lístečky a další progress jak všichni píšou. Ale když to zasadíte v listopadu při teplotách kolem 6-8C, které pak spadnou na -4C až 4C, tak se prostě nic neděje. Spí a čeká na jaro. No nic. Na zahradníky se teprve učíme.

Ale to nás nemohlo odradit. Takže jsme se pustili do sázení další části plotu, tentokrát v severní části pozemku. Tam máme druhého souseda, opět nízkou zídku a opět pletivový plot. Ačkoli se sousedem vycházíme dobře, má hrozně uštěkaného psa. Kdykoli jdeme ven, dovnitř, nazahradu, ke komposteru, pořád řve. Dost otravné. Zvažovali jsme i zelenou plachtu nebo jinou zástěnu na plot, jenže tady tak moc fouká, že cokoli tam dáme, to se urve a nebo to poškodí rovnou celý plot.

Takže, zase živý plot, jasná volba. Tentokrát byl proces už trochu sofistikovanější. Koupil jsem si užší lopatu a výkop jsem dělal jen na šířku lopaty. Díky tomu bylo mnohem méně hlíny na převážení.

Po vykopání opět pořádně namočit a nechat vsáknout. Kopání jsme naštěstí stihli ještě při dobrém počasí, takže jsme práce dělali kolem 8C. Takhle zpětně to byl fakt ještě luxus.

Pak už zas jen zapíchat větvičky a zasypávat, hutnit. Se sázením zase pomáhala i I. Ve dvou to jde o dost lépe. Jeden přidržuje vetvičky, druhý hází lopatou. V jednom je to příšerná pakárna.

Tentokrát jsem do výkopu krom rostlinek a zavlažovací drenážky dal ještě chráničky na elektriku. Kdybychom se někdy rozhodli mít elektriku buď podél chodínku, nebo pak na druhé straně v rohu zahrady. Lepší chránička navíc, než zase kopat.

Zároveň jsem tam nacpal i vodovodní trubku, co mi tu zbyla z tahání zahradní přípojky. Sice není v nezámrzné, ale stejně to na zimu budu vypouštět. Tak proč výkopu nevyužít a nedotáhnout si vodu i do rohu zahrady :). Aspoň mi ta práce pak nepřišla až tak moc zbytečná. Jeden den vykopat díru jak blázen jen proto, abych ji druhý den zase zaházel :). Teoreticky by tady podél plotu šel použít i nějaký vrták na hlínu, ale ten bych zas musel složitě půjčovat a nešla by stejně pak zase udělat ta závlahová drenážka.

A po vysázení pak všechno pěkně zpátky zaházet a uhutnit. Výkop jsme několikrát pořádně prolili vodou, čímž si všecho sedlo a my mohli dát další vrstvu. Pro letošek to takhle necháme a příští rok to pak ještě dorovnáme do roviny vůči zbytku pozemku. To máme naplánované na jaro.

A pak náš druhý plot. Ze strany z ulice se nám to už taky rýsuje. Konečně jsme nahnali našeho vyzkoušeného dlaždičko-zedníko-anything řemeslníka, který dělá svou práci fakt pečlivě a kvalitně. Protože má plot několik specifik, vymysleli jsme to tak, že se stříšky šalují a vylévají betonem.

Na první pohled sice trochu víc práce, ale je to levnější a lepší. Levnější proto,že jen za samotné stříšky bychom dali 20.000kč+, k tomu práce s vyřezáváním kolem sloupků, lepení, rovnání,…. Zatímco takto se to jen vyšaluje a rovnou celé vylévá betonem (ručně míchaným). Takže sice o něco více práce řemeslníka, ale celkové náklady levnější, nebo přinejhoším srovnatelné s variantou s kupovanýma stříškama.

K tomu má toto řešení jednu nespornou výhodu. Pokud postavíte fakt dlouhou zeď a postávíte ji (tak jako tenkrát já) ne úplně rovně, tak díky šalování se to dá opticky krásně srovnat, zatímco klasické stříšky musejí kopírovat zeď. I když se to nezdálo, na těch 33m mi to o cca 4cm sem tam uhnulo. A díky šalování to nepůjde vidět, protože stříšky budou pořád v rovině.

Uvnitř stříšek je nastříhaná kari síť. Kolem sloupků jsou dilatační pásky, aby mohl beton pracovat. Stejně tak bude v betonu dilatační spára na celé délce kvůli jeho pnutí. Zespod stříšky pak flexou uděláme drobnou drážku jako okapničku. A celé se to natře ještě nejakým impregnačním nátěrem, aby byl beton více voděodolný.  A až pak budou všechny sloupky, pustím se do řešení výplní. Zatím to vypadá na klasické dřevěné plotovky. Cena všeho ostatního je bohužel o dost dražší. Na to, že třeba takové WPC je vlastně recyklovaný plast, tak stojí 2x tolik než dřevo.

 

A to je pro dnešek vše. Další venkovní práce už letos asi díky teplotám moc nebudou. Takže pomalu nastává čas tunningu domácnosti, arduina a dalších hraček 🙂

 

 

Tip – Hodně levné zálohování do cloudu

Tip – Hodně levné zálohování do cloudu

Tentokrát bude článek o něčem úplně jiném, než o baráku nebo P2P. Bude o zálohování dat. Určitě všichni znáte někoho, kdo přišel o všechny data, protože to měl jen na jednom počítači, nebo flashce, nebo na nějakém jiném nespolehlivém médiu. A je fakt dobré nebýt tím známým :). Takže, pokud ještě nezálohujete, tak doporučuju. Pokud zálohujete v Dropboxu, tak to taky neni úplně ideální. A pokud zálohujete do nějaké dražší služby, tak rovněž čtěte.

Dlouhou dobu jsem používal CrashPlan, ale ti se bohužel rozhodli, že už jim malí uživatelé nestojí za tu námahu, a od příštího roku nabídku pro ně zrušili. A tak už několik měsíců průběžně hledám náhradu. Nejprve jsem to chtěl vyřešit tak, že to budu posílat do Amazon S3, kde jsou data docela levná, ale byla by s tím práce navíc a není to tak pohodlné. A dneska jsem našel jednu fakt dobrou nabídku.

Klasicky stojí záloha v cloudu $50/rok, většinou i víc. A ještě tam mají hromadu podmínek. Jakože omezení dat, omezení typu souboru,…

Server Zoolz běžně nabízí 1TB dat za $39.95 na rok. To už je docela dobrá nabídka, ale narazil jsem na ještě lepší. Momentálně jim totiž běží akce na serveru StackSocial (což je takový slevomat pro software), kde nabízí za jednorázový poplatek $49.99  1TB dat na zálohu a 1TB dat na online úložiště, třeba na fotky. A to je pecka.

Takže jsem to nejprve zkoušel v trial verzi a pak to rovnou koupil. Zkusil jsem něco zazálohovat, něco obnovit, pár toho ponastavovat. A zdá se, že vše funguje jak má.

Takže mám vyřešenou zálohu dat, aniž bych už musel platit další poplatky každý rok. I kdyby služba fungovala jen rok (a to doufám, že ne), tak se to vyplatilo 🙂

Kromě toho služba nabízí ještě jeden benefit. Kromě zaheslovaného “cold storage” na zálohu nabízí také live cloud na nahrání fotek a dalších souborů, které pak můžete sdílet s ostatníma. Což je taky supr, protože tím mám vyřešené sdílení fotek s rodinou. Doteď jsem to měl v dropboxu a neustále musel mazat staré a nahrávat nové, protože se mi tam všechno nevešlo (mám jen free účet). Tady můžu fotky nechávat a vejde se jich tam fááákt hodně. K tomu zoolz nabízí navíc možnost poslat nasdílené soubory přímo jako galerii, takže dotyčný jen otevře link a rovnou vidí fotky (tady je ukázkový link s galerií použitou na screenshot https://cloud1.zoolz.co.uk/s-VSbfuUgw). Paráda.

A jestli je to pro vás ještě pořád málo (hele, Horst Fuchs by ze mne měl radost :)) ), tak mi ještě od StackSocial přišla díky nákupu další nabídka. Pokud se do StackSocial zaregistrujete přes tento link https://stacksocial.com/?rid=4901780 tak dostanete ještě $10 slevu na první nákup (zatím nemám vyzkoušeno, jestli ho někdo uděláte, plz dejte vědět). Tak to vypadá, že to není sleva $10, ale credit. A ještě je otázka v jaké výši. Viz dole pod článkem.

Takže vás Zoolz bude stát jen $39.95, tzn 860kč doživotní licence. No není to úžasné? Je to úžasné! :).

Akorát doporučuju pospíšit s nákupem. Na slevě mi to ukazuje, že končí za 13h, tzn. zítra v 6:00 ráno (pokud teda nekecají a zítra se to počítadlo zase nevyresetuje). To nevím, našel jsem to dneska a radši rovnou koupil 🙂 ).

Poznámka: Vypadá to, že akci prodloužili. Takže je stále čas storage koupit.

Takže, tady ještě rekapitulace, jak se na cenu 660kč dostat:

Další fotogalerie dle přání v commentech:

Nahrávání do backup storage přímo přes webové rozhraní
Zobrazeni menu s verzovanim souboru

PS: Pokud máte dotazy k Zoolzu, klidně piště pod článek. Co budu vědět, poradím, jinak mají ochotnou support linku, kde jsem je dneska asi 2h prudil :)).

PS2: Nápověda k registraci

Účet vytvoříte tak, že kliknete na link https://stacksocial.com/?rid=4901780 a kliknete na “Login”

A pak zvolíte “Sign up”, případně stačí Login with Facebook.

PS3: Info ke slevě: Vypadá to, že StackSocial, tak trochu “upravuje pravdu”, protože ačkoli poslal info o $10 a mají to tak i na obrázku výše, tak při nákupu to ukazuje pořád plnou cenu (zkouším to s máti).  Podle toho, co píší na jiné stránce, je to tak, že za nákup člověk dostane credit na další nákup ve výši “Get $1 back for every $25 spent”. Což by znamenalo, že na této objednávce bude sleva $2 ve formě kreditu. Zkusím zjistit víc a doplním.

PS4: Tak  jsem našel toto vysvětlení: 

Refer-a-Friend credits for referrer will appear in your account once your friend registers using the designated link (account must comply with our terms) & makes a first purchase of $10 or more. Refer-a-Friend credits for referee will appear in your account 30 days after your first purchase of $50 or more.

Česky řečeno, kredit by se měl objevit po nákupu po té, co je nákup větší než A to tak, že u mne se objeví ihned (za to, že jsem Vás doporučil), ale u Vás se objeví až po 30ti dnech od nákupu ve formě kreditu (a to i pro mne), kdy ho můžete využít na další nákup. No, lepší než drátem do oka, ale škoda, že je to tak komplikované. I tak je to ale pořád za tu cenu $49.99 dobrý kup.

 

Jilm Sibiřský aneb Turkestánský brest

Jilm Sibiřský aneb Turkestánský brest

Mám zasazíno. Ale cesta k tomu nebyla úplně krátká. Docela dlouho jsme pročítali diskuze a vybírali, čím se odstínit od sousedů. Asi jako všichni jsme začali u nejrozšířenejších tůjí. Jenže, ty rostou sakra pomalu.

A my ten plot potřebujeme spíš rychle :). Problém je, že sousedi mají terén a terasu o dost výš než my a v létě nám vidí až do talíře (obrazně i fakticky).

Pak jsme narazili na strom křížený s keřem – Catalpa (cca 1500kč za ks). Je to takový zvláštní hybrid. Vezmou kmen a na ten v požadované výšce naroubujou keř. Takže kupujete už hotovou výšku a Catalpa roste už jen v koruně, která zmohutní.

Nevýhoda bohužel je, že opadává jako jedna z prvních a olistí se jako jedna z posledních. Výhoda by naopak byla, že bycho měli rovnou požadovanou výšku, ale koruna doroste tak za 5 let. Navíc jaro a podzim by úplně “nefungovala”. K tomu bychom museli z Catalp udělat jakousi clonící alej.

A tak jsme hledali dál. Myslím, že poprvé jsem o Jilmu slyšel od našeho projektanta, p. Partiky, co ho také sázel u domu. Tenkrát jsem to moc neřešil, nelíbilo se mi, že se to sázi cca 20cm vysoké a myslel jsem si, že to bude růst 10 let.

Ale pak jsem narazil na Turkestánský brest. Záhy jsem zjistil, že je to vlastně pořád ten stejný Jilm. A že by měl růst až 1.8m ročně. To zní fakt slibně. K tomu, nenáročný na údržbu, jen potřebuje spoustu vody. K tomu má rád stříhání, čím víc se stříhá, tím víc roste. Až do čtyř metrů. Balada!

A tak jsem začal shánět dodavatele. Nakonec jsem ho vzal z jednoho eshopového zahradnictví, ale jde sehnat téměř všude.

Po cca měsíci čekání nám konečně rostlinky dorazily.  Krabice byla sice o něco menší než jsem čekal, ale 100ks jich tam bylo.

Podle doporučení jsem nechal rostlinky dva dny máčet ve vodě a intenzivně napouštěl i vykopaný výkop.

S výkopem byla taky legrace. Dva dny kopání v hnusném počasí. Krásně jsem si u toho zavzpomínal na stavbu baráku a připoměl si, proč v dohledné době další dům stavět nechci :).

A protože dneska mělo být alespoň trochu slunečno a teplo, pustil jsem do toho hned, co orkán na chvilku ustoupil :).

Nejdřív sem do výkopu ještě zabudoval 5cm širokou drenážku obalenou geotextílií, abychom mohli plot automaticky zavlažovat. Má prý rád hodně vody, takže tam dám nějaká čidla a bude se neustále samo zalívat :).

Pak jsme spolu s I. začli usazovat rostlinky a postupně je zahazovali zpátky hlínou. Rostlinky jsme sázeli ve dvou řadách v trojúhelníkovém sponu po 30cm. Tzn rostlinky jsou 30cm od sebe jak v podélné řadě, tak i mezi sebou ve dvou řadách.

Pak jsem hlínu pořádně uhutnil a znovu dosypal. Pak už jen pořádně zalil jak zeshora, tak přes drenážku.

Mezi tím se znova vrátila vichřice, takže jsem opět pochytal pár létajících věcí po pozemku a šel se schovat domů :). Letos bych chtěl vysadit plot ještě u hranice s druhým sousedem, který je rovněž výš než my a k tomu má hodně uštěkaného psa. Brest by krom vizuálního oddělení měl i trochu tlumit zvuk, tak snad to pomůže :).

PS: Mám v plánu fotit plot každý týden, tak budu reportovat, jestli těch 1.8m ročně fakt dá 🙂

 

Mnohonásobná radost – dveře, dvířka a sud :)

Mnohonásobná radost – dveře, dvířka a sud :)

Tento týden se nám hned několikrát zadařilo. Volali z Kili, že jsou připravené naše dvířka na skřínky do obyváku a zároveň se ozval i člověk na montáž dveří do boudy. Dvakrát bingo.

Nejprve dvířka do skřínek. Když jsem je všechny měřil a zadával do výroby, měl jsem z toho trochu vítr. Kupodivu se ale nic nepokazilo a všechny dvířka sedí, jak mají. Dokonce i ty s vyřízlým rohem a posunutým pantem, které jsou u podlahové lišty.

Super bylo, že byli v Kili schopni připravit i otvory na panty. Bohužel, už ne dva malé otvory vedle něj na šrouby. Takže jsem musel u všech dvířek díry naměřit a navrtat. Ale i to se povedlo na výbornou.

Pak už jen přidělat panty a všechny nasadit na skřínky. Trochu opruz pak bylo vycentrování všech dvířek, aby byl všechno rovné a se stejnýma rozestupama. Chtělo si to s tím pohrát, ale šlo to.

A tady už fotky výsledku. Na fotce nahoře ještě chybí polička, která bude po celé délce mezery v cca půlce výšky skřínky vlevo. Na to musíme ještě dořešit nějaké uchycení.

 

Takto vypadá stěna s televizí. Kolem telky je momentálně dost místa, takže se tam časem vejde i nějaký vetší kousek :).

A takhle vypadá skříň u kamen. Jen tahle samotná skřínka nám zněkolikanásobila množství úložných prostorů v domě. K tomu skřínky nad televizí a sedačkou, a najednou máme kam dávat věci, na které doteď nebylo místo.

Pokud by někoho zajímala cena, tak celkem jsme na 25.000Kč za sakumprdum všechno. Což je cena naprosto luxusní. Od stolaře jsme měli cenovou nabídku jen na stěnu u televize, navíc jen s poličkou místo horních skřínek. A za toto málo chtěl 30,000kč, takže za všechno by si řekl zřejmě nejmín 80.000kč.

A teď druhá skvělá zpráva. Máme namontované dveře v boudách. Zase to vypadá o něco lépe, hlavně už se tam nemusím bát nechávát věci. Dveře jsou s tříbodovým zámkem, takže věřím, že hodně bezpečné.

Stejně tak na druhé malé boudě u domu. Poslední, co teď zbývá, je udělat olištování kolem dveří a oken. To teď musím pro změnu dokopat zase moje tesaře, kteří mi boudu stavěli. Ty mají prý práce až nad hlavu a dost blbě se s nima poslední dobou domlouvá.

A na závěr ještě jedna drobnost. Koupil jsem si sud :). Prázný, za 100kč :). Na spálení všeho bordela na zahradě (u domu), abych neměl popel všude.

Nejdřív jsem mu musel chirurgicky oddělit vršek. Šlo to flexou nakonec ještě líp než jsem čekal, takže skalpace proběhla bez problémů.

A pak už jsem sud naplno utilizoval. Než jsem spálil všechny zbytky, rozbité palety a hromadu ostatního bordelu, hořelo to tři dny v kuse. Každé ráno jsem našel v sudu ještě žhavé uhlíky, takže stačilo přidat další dřevo a zase se to rozjelo.

Pokud byste někdo měl stejný nápad se sudem, tak si dovolím jednu radu. Dole v sudu nic nehoří. Není tam totiž vzduch. Takže je potřeba udělat hromadu otvorů, aby sud “fungoval”, tak jak bylo očekáváno. To co je na fotce nahoře, to je jen základ. Nakonec mám díry ve dvou řadách po cca 5ti centimetrech.

Tady pak sud už v plném chodu s hustší sítí dírek. Pak už to fungovalo fakt dobře, Belzebubův kotel hadr.

A na závěr pohled do rozžhaveného jádra sudu. Vždycky večer byl až po okraj plný žhavého a ráno jsem ho našel plný tak jednu čtvrtinu. Parádní likvidátor bordelu.

Za odvoz….

Za odvoz….

Dneska jsem trochu uklízel kolem domu a mám tu pár věcí, které už neupotřebím a vyhazovat je mi to líto. Nějakou hodnotu to asi má, ale na bazar to není. Takže kdo by se to někomu hodilo, za flašku či odvoz je to jeho :). K vyzvednutí jen osobně, Brno – Pozořice. V případě zájmu pište na [email protected]

  • Vata je téměř celá role Climowool 10cm šířka (tuším).
  • KGčková kolena 3ks a 1HTčková prodlužka
  • Starší vodováha co tu zbyla po nějakém řemeslníkovi
  • Starší malé štafle co tu zbyly po někom

 

Dál pak mám k prodeji (to jsem hodil i na bazary) tyhle věci:

 

Prodano Pracovní stolek Wolfcraft. 

Složitelný, má uchyt na mafla, takže z něj lze udělat cirkulu, z boku má svěrák. Původní cena přes 5000kč, teď 1000kč

4ks R14 plechové disky (cena 600kč za všechny)

Obyváková odysea 2017, timelapse

Obyváková odysea 2017, timelapse

Tak timelapse videa už jsou také hotová. Tentokrát nám přijde fakt povedený, protože krom celé akce jde vidět ještě všudypřítomná plazící se housenka, která nám naše snažení po celou dobu opravdu jen a jen usnadňovala. Bohužel na timelapsu není vidět sekání elektriky. Po výpadku se mi vypl foťák a v té eufórii jsem ho zapoměl hned nahodit.

Jelikož jsme dělali obyvák čtyři dny, je materiálu opravdu hodně. Proto jsem se rozhodl vyrobit dvě varianty videa. Jedna, 15 snímků za sekundu (tzn 2.5min/sec), což je klasika, jak jsou vyrobeny i všechny ostatní videa. Jenže, celý timelapse má pak 10 minut :). A proto vznikla ještě druhá verze pro ty, co nemají času nazbyt, a ta je jednou tak rychlá (tzn 30snímků za sekundu = 5min/sec). Ta má pak celkem 5 minut.

Klasický timelapse 15fps

Zrychlený timelapse 30 fps

Obyváková odysea 2017, dějství třetí

Obyváková odysea 2017, dějství třetí

Máme hotovo. Ufff.

Ačkoli jsme si mysleli, že to za páteční dopoledne stihneme, úplně se nezadařilo. Celkový úklid a finalizace si vyžádala o další den a půl víc, takže jsme finišovali až dneska dopoledne.

Ale co je důležité, je to hotové. Teda, ne úplně. Chybí dvířka, chybí osvětlení. Ale to teď oboje nejprve musíme sehnat.

V pátek jsme ještě před samotným úklidem řešili poličky a troje prosklená dvířka. I tady bylo pár chytáků z dílny Ikea, ale naštěstí se to poddalo.

Mnohem důležitější rozhodnutí bylo, jak vysoko umístit skleněnou poličku v budoucím baru :). Na pomoc jsem si vzal dva testovací subjekty, abych ověřil správné nastavení :).

Co naopak musím z Ikey pochválit, je štelovatelnost pantů u dvířek. Velmi jednoduše se mi povedlo oba nastavit tak, aby vše lícovalo a pěkně se dovíralo.

Na závěr jsem pak ještě dodělával lišty a různé serepetičky. To už byl ale spíš takový balzám na nervy po celém tom skládání :).

Odměnou na závěr pak byl přesun všech flašek z původní pozice do vitríny. Musím říct, že už teď to vypadá fakt pěkně, ale až se to nasvětlí, bude to pecka.

No, a na samotný závěr pak už “jen” úklid. Ten samotný byl tak na osm hodin, možná i víc. Po uklízecím maratonu ale vypadá obyvák už zase jako obytná odpočinková místnost, a ne stavební dílna 🙂 A jak je vidět, máme z toho všichni náležitou radost.

 

Timelaps z celé akce bude k dispozici záhy, musím to ještě zpracovat.

Obyváková odysea 2017, dějství druhé

Obyváková odysea 2017, dějství druhé

Rovnou navážu tam, kde jsem v předchozím článku skončil. Připravili jsme prvních pár skřínek, kde bude stát televize, a začli plánovat instalaci zavěšených skřínek.

I o mechanismu zavěšeného Ikea nábytku by se dalo napsat milióny slov a i to shrnu jedním, pro tentokrát slovem debilní. Mají na to lišty, které si člověk uchytí na zeď a na ně pak pověsí skřínky. Zní to supr.

Problém je, že i když to člověk měří na desetkrát a ještě pomocí laseru, o nějaký ten mm to prostě při vrtání ujede. A světe div se, celý závěsný systém nemá žádnou možnost korekce pozice. Takže pokud to nějak navrtáte a máte pod tím další skřínky, tak to prostě nikdy nebude přesně sedět. V tu chvíli jsme si mysleli, že to je ten největší problém, na který jsme právě narazili.

Nene, omyl :). Největší problém byl, že jsem se rozhodl navrtat ještě dvě další díry, abych výšku opravil. A tak jsme se znovu s I. navzájem ubezpečili, že ani tam žádné kabely nevedou a začal jsem vrtat. Buch bác, tma….

I. vypadala trochu překvapeně, já jsem tušil. Ale špatně…. Říkám, že je to asi venkovní světlo, že to je blbý, ale teoreticky ho nepotřebujem. A I. na to, že jestli to náhodou nejsou žaluzie. No, byl jen jeden způsob jak si hypotézu ověřit. Zkusit žaluzii stáhnout. Buch řach bác, ještě větší tma…..

Byly to žaluzie, a byla to i zabezpečovačka okna. A když jsem zkusil žaluzii stáhnout, zkratovaly se fáze se zemí, takže to vyletělo až venku před barákem. Tak jsem si to zašel nahodit a pak s klidným výrazem vzal kango a začal bourat. Boural jsem tak dlouho, než jsem se dostal na oba kabely a než jsem je oba dostal ven tak, abych je mohl spojit.

Zhruba hodinku a půl to trvalo, ale povedlo se. Jak zabezpečovačka, tak žaluzie jsou už zase cajk. Díru jsem chtěl původně nějak zadělávat, ale většina z ní je za skřínkou a jen cca 5cm vykukuje nad. To jsem zakryl klasickou plastovou zátkou na elektrické krabičky a nikdo nic nepozná. A poučení? Od té doby jsem koukal před každým vrtáním do fotek ze stavby.

Oprava elektriky bylo to poslední, co jsem ve středu zvládl a pak šel spát. Když jsem ve čtrtek pak ráno přišel do obyváku, vypadalo to tam nějak takto. Očividně neměl v noci Samo čas, takže to tam neuklidil a vypadalo to tam stejně jako večer, jen to teď ve světle bylo víc vidět.

Od rána jsme se s I. pustili na dokončování zavěšené stěny. Jak jsem psal, závěsy jsou dementní a tak jsme dost dlouho bojovali s výškou skřínek. Nakonec jsme dali pryč nožičky u spodních skřínek a jen to podložili dvěma vrstvama papírových kartónů, abychom vyladili správnou výšku vůči zavěšení.

Pak už jen druhá spodní skřínka a byla alespoň jedna část hotová. Pak nastal úklid a přesun věcí z jedné strany místnosti na druhou. Potřebovali jsme vyklidit všechno kolem pohovky, abychom ji mohli odsunout a udělat skřínky, co budou za ní.

Krom skřínek tam bude ještě i polička, ale tu zatím také nemáme. Tu budeme muset spolu s dvířkama nechat udělat, protože v Ikee opět problém. Ačkoli obyvákové stěny prodávají v modulech 60cm, poličky mají šířky 80cm, 92cm, 110cm a 170cm. Jasnačka ne? Takže polička pod 4 skřínky o rozměru 240cm je neřešitelný problém.

Trochu se mi postesklo po sekání do zdi, tak jsem si cvičně udělal ještě pár drážek. Né, nejsem magor (tolik). Jen jsem potřeboval dostat elektriky z krabičky za skřínky a bohužel jsme krabičku dali příliš nízko. Takže jsme udělali drážku, co pak zasádrujem a přetřeme.

A když už jsem v tom byl, udělal jsem ještě jednu (pořad nejsem magor, ne? :))). Ta druhý drážka byla pro změnu proto, abych nad skřínky dostal i permanentních 230V. V té první drážce povede elektrika, která bude spínaná na podsvětlení skřínek. Ale potřeboval jsem i normální elektriku například na repráky a další serepetičky, které se nahoru na skřínku jednou budou chtít třeba nastěhovat. A protože to s elektrikou nešlo odspodu (teda šlo, ale to už bych pak magor asi fakt byl, neb by ta drážka měla 3 metry), tak jsem vzal elektriku z chodby z podhledu, kde ji mám přesně na tyhle případy z dřívějška natahanou.

Během sekání drážek jsem měl i obecenstvo a tomu se to líbilo, tak předpokládám, že jsem to zas tak hrozně nedělal :).

Další pak následovaly opět kolejnice na zavěšení. Už jsem věděl o všech švédských nástrahách a tak jsem vše měřil ne dvakrát, ale stokrát. Vycentrovat kolejnice přesně na střed (ačkoli z návodu to vypadá, jakože je tam určitá vůle), na milimetr přesně zaměřit výšku kolejnic u skřínek nad sebou, pak vrtat a modlit se.

No tak jsem to přichytil, zavěsil a co byste řekli…. Zase blbě.

Naštěstí se ukázalo, že tentokrát ne kvůli kolejnicím, ale kvuli rohu, kam se pan Pravý Úhel jaksi nedostavil. Naopak, byl šišatý jak blázen a ještě uvnitř zakulacený. Ale to šlo docela snadno vyřešit tak, že jsem si tam ten pravý úhel doslova vyškrábal. Pak už šly skříňky krásně zarovnat do roviny.

Na závěr pak ještě zadrátovat vysokou skřínku vedle kamen. Opět je nahoru vytažená jak elektrika nonstop, tak elektrika spínaná nočním osvětlením. A k tomu ještě jeden CAT kabel, abych mohl nahoru dát třeba nějaká čidla :). Prostě, klasická výbava typické Ikea skřínky.

A tady už skříň napojená na zbytek rozvodů z domu. A k tomu nevěřící pohled I. 🙂

A tady už výsledek. Spousta korpusů se spoustou úložného místa a několik kabelů trčících ze skřínek :). Následovat bude debordelizace obyváku, objednávka dvířek a časem montáž všeho osvětlení, což bude rozhodně vydatné.

 

 

 

Obyváková odysea 2017, dějství první

Obyváková odysea 2017, dějství první

I. se v pondělí pustila do úklidu kuchyně. A že prý moje Aniversario, Don Papa a pár dalších flašek překážejí v rohu linky a chtělo by je to přestěhovat do skleněné vitríny, kam byly od začátku zamýšleny.

Hmm, výtečný nápad. Akorát vitrína zatím neexistovala a tak to znamenalo vyřešit obyvák. Dočasný nábytek vyházet, vymyslet nové rozložení, někde ho sehnat a nainstalovat. A protože se naše heslo “není čas, není čas” od doby stavby zas tak moc nezměnilo, šlo se na to rovnou.

Hned v pondělí jsme se jednoznačně shodli na tom, že základ uděláme z Ikea nábytku. Bude to stát pár peněz, bude to hned, a pokud to Šimon nebo časem i druhej sabotér nějak poničí, nebude nás to štvát tolik, jako by to byl nábytek na míru za desítky tisíc.

V úterý jsme hned ráno vyrazili do Ikey na nákupy. Bohužel, barva dvířek z katalogu vypadala v reálo o dost hůř a navíc měla kolem sebe nesmyslný rámeček, takže to vypadalo jak skřínka z dob našich prababiček. Takže jsme dvířka zavrhli a nakoupili jen korpusy a poličky. Dvířka necháme udělat na zakázku u nějakého místního truhláře.

V Ikee jsme nakonec strávili 5 hodin. Než jsme všechno promysleli, naplánovali a nakoupili, půl dne bylo v háji. Na vlek jsme zásilku nakonec vyskládali tak tak, ale vešlo se.

Krom samotné stěny k televizi jsme totiž nakoupili taky skřínky nad gauč a další skřínky vedle kamen. Dost tvrdě jsme totiž podcenili skladovací prostory v obyváku a celkově našem domě, takže to teď doháníme. Věcí a hraček pro prcka je spousta a skříní v přízemí minimum. Takže jsme museli nakoupit pár skladovacích upgradů :).

Ještě ten den co jsme se vrátili z Ikei jsem poskládal všechny skřínky dohromady. Bylo jich třináct. Třínáctkrát zopakovat stejný postup dokola. Třináctkrát rozbalit, roztřídit, smontovat, odnést. Třináctkrát stejné utrpení, jen pokaždé o něco rychleji.

Musím se přiznat. Zhřešil jsem, ignoroval jsem doporučený postup skládání Ikea skřínek. Nejen, že jsem přeskakoval jednotlivé kroky a skládal to v jiném pořadí, ale dokonce jsem použil i Aku šroubovák, ačkoli je přímo zakázán.

Ale co víc, vzal jsem pak na ty skřínky i flexu a dal jsem jim co proto :). Skřínky mám naražené až na zeď a potřeboval jsem tam natahat elektriku na osvětlení. S tím zřejmě soudruzi ze Švédska úplně nepočítali, takže bylo potřeba to trochu vylepšit. Ale o tom až dál.

Den po tom, co jsme tu hromadu dřevotřísky nakoupili a smontovali, jsme se hned z rána pustili do instalace. Nejdřív jsme museli rozmístit všechny ty korpusy po celém obyváku, aby se tam dalo alespoň někde začít. Třináct korpusů je fakt hodně korpusů i na 60m2 prostoru.

A tak jsme se pustili do Sokobana v reálném životě. Přemisťovali jsme a třídili jsme skříně tak, aby byly co nejblíž jejich finální destinaci a zároveň nepřekáželi práci. Což šlo vzhledem ke stísněnému prostoru a všudypřítomnému plazícímu se partyzánovi fakt skvěle :).

Začli jsme výškovou skříní vedle kamen. Tam jsme udali 4 (na fotce zatím 3) skřínky na sebe. O patentu spojování skřínek od Ikey by se dalo napsat miliómy slov a ani jedno pěkné, ale shrnu to do jediného, a to demence. Kovová capka a oboustranný samolepící papírek 1x2cm má zajistit pevné spojení skřínek neomezeně vysokých.

 

No tak jsme tam těch spojek dali dvakrát tolik (z toho, co zbylo z ostatních skřínek) a ještě všechny patra přikotvili do zdi. Pro jistotu. Aby až bude mít malej orangután nápad po tom vylézat nahoru, tak z něj nebyl 2D orangután.

No a pak přišla na řadu flexa. Pan Ingvar Kamprad by byl asi trochu zarmoucen, ale účel světí prostředky. A když tam ty troubové nemají připravené elektrokanálky, flexa byla nejjednodušší řešení. Tím byla vysoká skříň připravená a šlo se dál.

Kromě logického plánování jsou totiž stávající budovatelské aktivity ovládány ještě prckem. Dvakrát denně chodí spát, takže flexu a vrtačku jsem měl povolenou jen v některé hodiny, zatímco tahání elektriky a tiché přípravy jsem mohl dělat v zbývajících hodinách. A proto, když to šlo, dělal jsem rámus a kabely nechával na ticho 🙂

A tak jsem se pustil do skřínek pod televizí. Tady bych vyzdvihl mou novou hračku z Lidlu. Koupil jsem si “multifunkční nástroj”, tak tomu říkají. Je to taková ta vibrační bruska/řezačka/cokoli, co jen vibruje a díky nástavcům dělá všechno možné.

Na vyřezávání otvorů do sololitových desek je to naprostá pecka. Krásný rovný čistý řez. Žádné pižlání pilkou, žádné nepřesné díry flexou nebo maflem. Prostě supr. Za 700kč včetně nástavců.

 

A protože mezi tím šel prcek spát, pustil sem se do elektriky na mé alkoholické skřínce. Ta bude samozřejmě osvětlená. Jednak protože je to fakt pěkný, a pak protože to tak má můj kamarád B. a tak to musím mít taky, to dá rozum :).

Shodli jsme se s I, že naše skřínka zezadu vypadá jako sebevražedný atentátník, ale holt pro chytrou domácnost se musí něco obětovat :). Ale jen co se to přiklopilo ke zdi, vypadá to zase jako normální skřínka.

A tím bych tento díl ukončil. Je toho ještě opravdu spousty co se nám stalo a do jednoho článku se tolik emocí prostě nevejde. Takže, to be continued…..

 

Tam žádné kabely nejsou, klidně vrtej….

Tam žádné kabely nejsou, klidně vrtej….

Protože není čas na plnohodnotný článek, tak alespoň teaser :).

Takhle to u nás vypadá, když se vrtají hmoždinky. Naštěstí vše dobré,  za hodinu a půl už zase žaluzie i zabezpečovačka okna fungovala. Celý článek, tentokrát i s timelapsem, již brzy 🙂