Browsed by
Category: Akce barák

Co je a jak používat dvoufaktorovou autentizaci

Co je a jak používat dvoufaktorovou autentizaci

Dneska tu mám jeden mininávod z oblasti bezpečnosti. Text měl být původně jen pár odstavci v jiném článku, ale nakonec se mi to dost rozrostlo, takže vydávám jako samotatný návod.

Ačkoli jsem o 2FA začal původně psát v kontextu zabezpečení kryptoburz, je 2FA autentizace ideální nástroj pro zabezpečení také například emailových účtů (například Gmail či další), nebo LastPassu, Skrillu, Coinbase či dalších služeb. Osobně používám 2FA naprosto všude, kde to jde.

Ani sebelepší a sebebezpečnější služba totiž není sama o sobě zárukou bezpečnosti.  Je potřeba si svůj účet pořádně zabezpečit. A tím nemyslím jen nepoužívat hesla jako 123Password a podobně. Samozřejmostí by mělo být unikátní heslo pro každou službu (ideálně pomocí LastPass, které hesla generuje i ukládá), ale ani to nemusí stačit.

Proto to nejlepší, co pro svůj účet můžete udělat, je začít využívat také dvoufaktorovou autentizaci. To znamená, že na přihlášení nestačí jen uživatelské jméno a heslo, ale ještě pak nějaká další externí informace, kterou prokáže, že jste to opravdu vy. (Takže pak ani krádež hesla či celého LastPass účtu s Vašimi hesly by nijak nevadila, jelikož bez 2FA se dovnitř prostě nedostanou).

Bohužel se nyní hojně využívá a chybně označuje jako dvoufaktorová autentizace SMS kód. To ovšem 2FA není. Problém totiž je, že se SIM karta dá snadno zkopírovat a kód poslat kamkoli. Na to teď například doplatil  i nějaký Američan, co žaluje AT&T operátora, jelikož mu tak někdo díky kopii SIM karty (kterou získal diky vydávání se za něj) ukrad $24.000.000 v jeho kryptoměnách.

No, takže SMS klíč rozhodně ne. To co je ideální je generátor náhodných kódů. Tyto kódy generuje nějaké zařízení a generuje stejné kódy jako služba, kterou máte takto zabezpečenou. Generátor je synchronizován pouze s Vašim zařízením, navíc je zaheslovaný Vaším heslem. Takže se nikdo jiný nemůže za Vás vydávat a napáchat tak nějaké škody na Vašich účtěch.

První rozšířená aplikace na 2FA přihlašování byl Google authentizátor. Bohužel, ačkoli je to aplikace od Googlu, neumí se zálohovat ani synchronizovat na jiná zařízení. Takže když ztratíte nebo se Vám rozbije mobil, máte problém. Sice né neřešitelný, ale dost to komplikuje život (o tom dále).

Naštěstí je tu o dost vymazlenější aplikace s názvem Authy. Ta umí přesně to stejné, co Google autentizátor, ale navíc to umí zálohovat do cloudu, zabezpečit vše heslem a synchronizovat na více zařízeních. Takže přesně to, co byste od takové aplikace očekávali.

Aplikaci si nejpre nainstalujte na Váš mobil a zvolte si bezpečnostní heslo. Pod tímto heslem budou zašifrována Vaše data a toto heslo musíte zadat na všech zařízeních, kde budete chtít mít ke generátoru přístup.

Po instalaci pak můžete rovnou přejít k registraci služby, na které jde 2FA zapnout. Jako ukázku jsem si vybral můj účet na BitMEXu, ale samotné zapnutí a využívání je velmi podobné i kdekoli jinde.

V sekci Security najděte položu Enable Two-Factor Auth. Na výběr jsou většinou dva typy 2FA. Tím jedním je Google Authenticator, tzn formát, o kterém zde píšu. A tím druhým pak Yubikey. To je samostatné zařízení, které rovněž generuje kódy. Jen má trochu jiný generátor, takže spolu s Google Authenticatorem nejsou kompatabilní.

Po vybrání Google Authenticator se Vám ukáže nějaká takováto tabulka. Samozřejmě bude službu od služby trochu jiná, ale podstata zůstavá.

Důležité jsou tu tři věci. Tím prvním je čárový kód, který pomocí Authy aplikace vyfotíte. Tím se spáruje webová služba s Vaším generátorem, takže budou obě schopné generovat stejné klíče a tím ověřit, že jste to opravdy Vy.

Než ovšem čárový kód nascanujete, zapiště si někam na super-bezpečné místo kód uvedený v horní části obrazovky. Tento kód totiž obsahuje stejné informace jako čárový kód. A pokud by se Vám například poškodily data v Authy, pomocí tohoto kódu jste schopni znovu telefon (nebo jiné zařízení) spárovat s generátorem kódu.

Další variantou pak je vytisknout celou obrazovku včetně čárového kódu a někam bezpečně založit. Když píšu bezpečně, znamená to někam, kam se Vám nikdo nedostane. Pokud totiž k tomuto kódu získá kdokoli přístup, dostane se pak kamkoli kam vy.

Takže, pokud máte kód bezpečně zazálohovaný, vyfoťte čárový kód a přidejte si danou aplikaci do Vaší Authy aplikace.

Potvrďtě přidání a na další obrazovce se Vám již zobrazí první vygenerovaný kód. Ten se bude každých cca 30 sekund automaticky měnit.

Takto vygenerovaný kód pak zadejte do dolního boxu na webové stránce. Tím ověříte, že je Váš telefon správně spárován s cílovou službou.

Po zapnutí 2FA Vás obvykle služba odhlásí a donutí Vás znovu přihlásit již za použití 2FA kódu. Jak můžete vidět dole na obrázku, nyní zadávám svůj email, heslo a 2FA token z mobilu.

A tím máte Váš účet zabezpečený. Od teď, i když Vám někdo ukradne Vaše heslo, se do účtu nedostane.

Další velká výhoda 2FA je, že Vás ochrání proti podvodným stránkám, kdy někdo udělá vizuální kopii zabezpečené stránky se snahou z Vás vylákat Váš email a heslo. Ovšem díky 2FA to není takový problém. I když mu totiž zadáte Váš 2FA kód, tak ten platí jen 30 sekund a navíc se dá použít jen jednou. Většina služeb má ale všechny kritické operace chráněné 2FA klíčem. Takže například na burze, i kdyby se Vám dostal do účtu, tak už neprovede žádný výběr nebo převod peněz. Na to by totiž potřeboval už další kód a ten mít nebude.

Jak vidíte, je 2FA opravdu velmi účinný prostředek, jak zabezpečit Vaše účty. Za cenu trochu malého nepohodlí ve formě zadávání 2FA klíče získáte absolutní ochranu před neoprávněným vstupem do Vašich účtů. Navíc 2FA kód většinou nezadáváte vždy, ale jen jednou za čas na novém zařízení, nebo po uplynutí nějaké doby.

Doufám, že dnešní mininávod donutil alespoň pár čtenářů zi 2FA zapnout a začít používat. Pokud ano, měl smysl :).

Jak se má náš Brest?

Jak se má náš Brest?

Přijde mi, že náš Brest je tady na blogu asi největší celebrita. Dostáváme neustále tunu dotazů jak roste, jestli roste fakt tak rychle, jak vypadá, jak se o něj staráme.

Rostlinky zasazené na podzim 2017, zde před sestřihem

Takže. Jak roste Jílm Sibiřský ala Brest? Roste skvěle :). Tady jsou fotky z dneška. Fotky jsou jak před prostřihem, tak po prostřihu. Viz popisky

Podzimní výsadba 2017 po sestřihu

Několik postřehů z růstu. To, co je u západní zdi a bylo vysazeno na podzim, tak je už do cca 75cm výšky opravu pěkně “huňaté” a dá se stříhat do pravých úhlů. To, co bylo vysazeno na jaře je zatím trochu řidší.

Tady jsou jarní rostlinky (2018) po sestřihu

Horší je část, která je vysazena na jaře a ještě je blízko zámkové dlažby. Co jsem se bavil se sousedem, tak nejspíš proto, že slunce ohřívá dlažbu a ta víc vysušuje půdu. Takže brest roste pomaleji, protože nemá tolik vody.

Rostlinky z jara u dlažby

No a nejhůř je na tom těch pár rostlinek pod jabloní. Tam se jim nechce vůbec, jelikož jim jabloň stíní.

Na brest jsem si už koupil elektrické nůžky od Einhellu. Jsou Aku a stály kolem 1800kč včetně akumulátoru a dělá se s nimi opravdu dobře. Jsou lehoučké a plot mám sestříhany za cca 10min.

Předpokládám, že letos ty slibované dva metry brest asi nedá. Ale podle mně je to i tím, jak moc ho neustále stříháme a zkracujeme, aby byl dole co nejvíc hustý. Kdyby se nechal růst bez střihu, tak by ty 2m dal, ale byl by hodně tenký.

1 plot = bambilión prkýnek

1 plot = bambilión prkýnek

Tak jsme se pustili do dalšího dobrodružství. Konečně přišla řada na plot, na který se už opravdu těšíme. Už nás totiž fakt točilo, jak každá, kdo jede kolem, na nás čučí. Bohužel, jsme tak nešikovně natočený na silnici, že od příjezdu do vesnice nám vidí za dům na terasu a dokud nepřejedou celý dům, zvládnou čumilové oscanovat dům téměř ze všech stran. A to je něco, co fakt nechceš.

Už loni, když jsme vymýšleli plot, jsme se rozhodli pro dvojité plaňky. Je to super věc. Nejde přes to vidět když se jde/jede kolem, ale přitom přes to fouká vzduch, takže to není tak namáhané. Takže funkční, ale čumilové budou mít útrum. Loni jsme to otestovali na pár prkýnkách a vypadalo to supr. Takže jsme se letos touhle cestou vydali.

Trochu nevýhoda je, že plot spotřebuje téměř 2x tolik prken, než kdyby byl čumil-friendly. Ale jak jsem psal, to nehceš, takže prkna/práci/peníze člověk rád zainvestuje.

Domluvil jsme se s našema tesařema-boudařema-pergolařema, že nám připraví latě a my je natřem. Vypadalo to jako easy nápad. Možná by i byl, kdyby se to nepokazilo (čti: kdybych nebyl vůl).

Prkna dodali už skoro dva měsíce zpět, zrovna když jsem dělal závlahu. Takže sem je dal na polstyreny, přikryl plachtou a nechal být. Po závlaze přišla ale nějaká komplikace v práci, pak dovolená, pak police v boudě, vyklízení bordelu za domem a prodej VPC. A najednou dva měsíce v čudu.

No a co byste řekli. Pod tu plachtu nachcalo. Ne napršelo, ale nachcalo. A ty prkna chytili hipster-patinu ála plíseň. Takže krom toho, že nás čekalo natírání, jsem musel ještě nemalé množství prken zbavovtat plísně. Nakonec to šlo bruskou docela dobře, ale nějaký čas si to vzal a na prknech se to trochu podepsalo. Barvu pak sály o něco víc, takže jsou trochu flekaté. Naštěstí jsou ale flekaté už v základu i ty ostatní, takže jsme to vlastně jen trochu vylepšili.

Samotný natírání byl taky vopruz. Nejdřív jsem zkoušel natírat každé prkno zvlášť. Šlo to supr. Za hodinu bylo skóre tři natřený prkna a jeden nasraný já. Takže tudy ne.

Další pokus byla barvící linka na vleku. Tu jsme postupně s I. pilovali k naprosté dokonalosti, kdy já jsem podával, rovnal, posunoval, odnášel prkna a maloval boky a ona malovala velké plochy.

To šlo dobře. Několik prken najednou, šlo to supr. Jen to pak chtělo vždy rozetřít kapky, co zatekly mezi prkna. Ale když to člověk věděl, nebyl to extra problém.

Natírali jsme to nakonec dva dny. V sobotu první vrstvu, v neděli druhou. Díky horku to schlo opravdu rychle a asi by šlo dát i za jeden den. Ale to už bych tenhle článek nepsal a jen by tu visela černá stuha.

Ten bambilión osm prkýnek vystačil na necelých šest polí plotu. Počítám, že si to natírání s I. ještě pořádně natrénujem. Co se týká množství, tak po cca terasu bude plot dvojitý a druhá půlka pozemku pak už bude jen obyčejný děrovaný, zakončený pravděpodobně dírou v plotě, abychom mohli migrovat se sousedama na návštěvy :).

Další prkna dorazí zase koncem týdne. Takže další víkend bude opět ve znamení natírácí linky.

 

Police do malé boudy

Police do malé boudy

Bylo na čase uklidit malou boudu. Když jsem loni dodělal a trochu zorganizoval velkou boudu, na malou se nějak pozapomělo a postupně se tam jen kupil bordel. Situace začala být dost kritická. Nářadí se tam už nevešlo a přitom v boudě vlastně nic moc užitečného nebylo. Takže při stanovování dalších budovatelských kroků dostala bouda prioritu.

Jako první přišel na řadu úklid. Člověk by nevěřil, co všechno v boudě bylo :). Přes všechen ten bordel jsem vlastně i zapoměl, že bouda není uvnitř ještě ani zaklopená. Takže před samotnýma policema bylo potřeba ještě dodělat vnitřek.

Úplně jsem se se zaklápěním nemazlil, protože stejně všechny stěny překryjou police. Takže bylo jedno, jestli je to v rozích úplně přesné. Díky tomu to šlo fakt rychle 🙂

Police jsem vyrobil z dalších zbytků latí a dřev, které nám ze stavby stále zbývaly. Na tohle se fakt všechen ten bordel hodilo uschovat.

Je fakt výhoda ta velká plocha před domem. Ať děláme cokoli, je tam na to vždycky spousta místa a většinou to ani nikomu moc nepřekáží.

Stejně jako ve velké boudě jsem police vymyslel tak, že budou přichycené zadními rastry ke zdem/trámům a zepředu zpevněné jednou nohou. Systém se z minula osvědčil a tentokrát to šlo už opravdu rychle.

Při uchytávání jsem začal zadníma policema, které jsou uchycené v pravo do trámů stěny a v pravo do nosného trámu boudy.

K těmhle policím jsem pak přichytil boční police, které byly uchycené opět ke zdem/trámům a k tomu k těmto policím. Tam, kde se police trochy vyklaly, jsem přidal ještě zpevňující přední nohy.

 

Celá konstrukce je díky vyztužení nohama fakt bytelná a dá se po ní opět klidně lézt :).

Police jsem udělal ze zbytků prokladů. Opět by to nevyhrálo cenu krásy 2018, zato v kategorii finančně nejůspornějších polic je to horký kandidát :). Celková cena imho tak 1000kč :).

Ale na to, aby tam byly květináče, hnojiva, zahradní nářadí a další věci to bohatě stačí. Na to je i nějaké pěkné OSB desky škoda. Stejně to bude zachvilku celé od hlíny.

Po dodělání boudy jsem se pustil do dalšího kola úklidu. Stále se mi na několika místech povalovaly zbývající desky z podlahy boudy a hromada různých odřezků z prokladové dýhy. Tak jsem se pustil do rozřezávání.

Původní plán, že vše spálím, jsem musel bohužel přehodnotit. Zatímco dýha a dřevo samozřejmě krásně hořelo, ten zelený nesmysl naprosto vůbec. Takže jsem ho nakonec naskládal do vleku a odvezu ho pak spolu s dalším bordelem do ASA sběrného dvora.

 

 

Automatizace závlahy – softwareová část

Automatizace závlahy – softwareová část

V minulém článku jsem popsal kompletní postup sestrojení automatické závlahy z Arduina, nyní tu zrekapituluju tu programovací část.

 

Začneme od NodeRED, takže vlastně trochu z prostředka. Dost se mi osvědčilo mít Wemosy co nejhloupější, stejně tak po Loxonu toho raději moc nechtít. Takže hlavní logiku mám v NodeRED, kde se dobře upravuje i testuje. Diagram ovládání jde vidět na obrázku nahoře. Defakto jen překlad Http volání do MQTT topiců a k tomu troška logiky.

Pro každý ventil mám v NodeRED jednu Http URL adresu, pomocí které ho ovládám. Takže například zapnutí vody z vodovodního řadu vypadá takto: http://nodered.dum/irrigation/input/water?state=on. Pokud zadám tuhle adresu, chytne ho tento node. Veškeré parametry za otazníkem převede do Json objektu a předá dál.  Takže z Http nodu vylézá objekt typu { “state” : “on” }.

Funkce Payload from state je zase vcelku jednoduchá. Jediné, co udělá, je, že ze vstupního objektu vyčte hodnotu “state” a tu pošle dál. Je to proto, že tato hodnota pak vstupuje do MQTT nodu, přes který se hodnota odešlě na MQTT server. Pokud bychom to propojili napřímo, vložil by se celý objekt.

Takže, jak jsem psal, z { “state”:”on” } se stává “on” a to se posílá do MQTT. Konkrétně jako topic “zavlaha/relay/0”. Pro každé relé mám udělaný samostatný topic, který pak wemosy naslouchají a podle toho relé nastavují. O tom dále.

Poslední, co by asi stálo za zmínění v NodeREDu, je hlídač na automatické vypnutí. Jakmile přijde jakýkoli příkaz na závlahu, automaticky se spouští counter, který automaticky vše po 60ti minutách vypne. Je to proto, že z Loxonu povel například nemusí dorazit a tak by se zalévalo donekonečna. Takto, dokud přicházejí povely, coutner se resetuje. A když nic nedorazí, pro jistotu se ještě vše vypne (PS: Je potřeba použít prvek trigger, nikoli delay. Delay se totiž dalším impulzem neresetuje, ale notifikuje pak všechny).

Od NodeREDu se teď posuňme k Loxonu. Opět, v Loxonu žádná magie. Jen hromada virtuálních výstupů, které volají definované HTTP endpointy. A k tomu pár časovačů, které pak dělají samotnou automatizaci.

 

Výstupy mám pak napojené na tlačítka, abych mohl v případě potřeby ovládat závlahu i ručně. A tlačítka jsou pak automatizované pomocí časovačů.

 

A to je celé kouzlo v Loxonu. Jen tupý program, co ukáže tlačítka a v daný čas ho spustí. To by snad Loxone neměl pokazit :)))). Výhledově pak ještě musím dodělat detekci deště a zautomatizovat napojení retenčky. Tam mne čeká ještě čidlo úrovně hladiny vodz. Takže se pak LoxConfig ještě trošku zkomplikuje.

A teď k Arduinu a programu pro Wemos. S ním ještě nejsem úplně spokojený a jestli si najdu čas, chtěl bych celou logiku ještě více zobecnit a zjednodušit. Logika pro relátka vychází z programu, co jsem měl pro ovládání vánočního stromečku. Ono je totiž téměř jedno, co člověk spíná.

Teda, skoro jedno. Původní program totiž fungoval tak, že poslouchal MQTT topic /christmastree/relaystate. Když přišel řetězec typu 0100100 tak podle toho věděl, že má vypnout první relé, zapnout druhé relé, vypnout třetí a čtvrté, zapnout páté,….. To je fajn, když ovládáte světýlka stromečku, ale naprd, když chcete v danou chvíli ovládat jen některá relé.

A tak jsem firmware upravil tak, že krom kompletního stavu umí ještě naslouchat na více různích topicách pro jednotlivá relé, konkrétně /rele-identifikator/rele/0-n. Takže pak jde například zapnout relé 5 tak, že do topicu /rele-identifikator/rele/5 zapíšeme buď 1, nebo “on”.

A podle toho, co za topic dorazí, se pak buď parsuje celý řetězec, nebo jen konkrétní relé. Krom úpravy na různé topicy ale bylo potřeba ještě vyřešit komplikace se dvěma Wemosama. Z pohledu MQTT jsem nechtěl topicy nijak odlišovat, takže bylo potřeba jednotlivé Wemosy naučit, od jakého indexu relátka obsluhují.

Takže, pro každý modul je samostatný ifdef, kde je definovan jeho mqtt client name (protože ten musí být pro každé zařízení unikátní), od kterého indexu relé tento modul obsluhuje, a které digitální výstupy jsou v jakém pořadí použity.

Jenže, to je přesně to,co se mi vůbec nelíbí. Toto bych chtěl předělat do nějaké online konfigurace, aby po prvním najetí šlo přes HTTP tuhle konfiguraci zadat a nemuselo se při flashování nahrávat vše napevno. Něco podobného už má vyřešený Martin Doubek pro svůj Swifitch. Takže mu na to budu muset mrknout a okopčit :))

Cílem je, abych měl jednotný firmware, který budu moct nahrát do jakéhokoli Wemosu a jen mu pak dynamicky nastavil, které výstupy ovládají která relátka, které topicy má poslouchat, atd. Dalším vylepšením pak ještě chci udělat, aby po sepnutí relé zapsal do nějakého dalšího topicu stav po sepnutí. Tzn aby bylo vidět, že akci opravdu provedl. Jestli se k tomu někdy dostanu, tak bych z toho pak udělal nějaký veřejný firmware, co by si každý mohl stáhnout a nahrát do Wemosu, aniž by musel bojovat s programováním.

 

 

Zahradní gadget – vázací nůžky

Zahradní gadget – vázací nůžky

Po delší době tu máme zase jeden Horst Fuchs článek do rubriky Naše zahrada. Tentokrát na téma vázací kleště.

Jak jsem psal dřív, rozjeli jsme naše záhonky a spolu s tím přišla nutnost vázat téměř vše k nějakým kolíkům. Jako nevím jak se to dělá v ostatních rodinnách, ale u nás to byl fakt opruz.

A protože AliExpress řeší každý problém, I. začla hledat, jestli nemají i něco na vázání. No a samozřejmě, měli :). Na českých eshopech za cca 1200Kč, na AliExpressu za 300kč. Takže bylo jasno.

Kleště jsou fakt super. Pomocí prvního namáčknutí se natáhne páska, která se pak pomocí kleští navlíkne rostlinky a tyčky.  A pomocí druhého, silnějšího stisku se páska secvakne a zároveň i uřízne. Takže jde všechno fakt rychle.

Takže je pak vázání i několika desítek kusů rostlinek fakt brnkačka. Ke kleštím je v základu jedna páska a pár sponek. Takže hned z kraje doporučuju objednat i sponky a pásky.

 

Toť vše z dnešního telemarketingu, a pozor, pokud do deseti minut objednáte dvoje kleště, dostanete 2 kusy za cenu dvou 🙂

Závlaha, dějství páté

Závlaha, dějství páté

Už už to máme skoro hotové. Každým dnem se blížíme k vysněnému cíli – mít zahradu a závlahu konečně hotovou. Ale ještě nám tam pořád pár drobností zbývá.

V pondělí jsme měli vyřizovací dopoledne, kdy jsme museli do Brna řešit několik věcí. A když jsme se kolem jedné vrátili, už se mi nechtělo pouštět do ničeho pracovního, tak jsem se pustil rovnou do úprav na zahradě.

První mise byla dosypání dlažby a dousazení všech trysek. Šlo to docela dobře, ale hlína mizela podezřele rychle.

Když jsme se pak pustili do dorovnánání terénu za domem, na hromadě byl chvílema vidět vír, jak rychle to mizelo 🙂

Takže jsme začli trochu strategicky rozmýšlet co a jak srovnat, aby nám ještě trocha hlíny zbyla na budoucí dorovnánání. Ono se to nezdá, ale kolečko hlíny zmizí jak nic.

A tohle nám z naší hromady zbylo. Piedestal na sochy budovatelů 🙂

Zároveň jsme pokročili i se zahrádkou. Máme ji už skoro komplet hotovou.

Postupně jsme přidávali hadice závlahy a I. pak podle toho přesazovala všechny sazenice, co jsme měli. Už teď víme, že příští rok záhony rozvrhneme trochu jinak. Ale jak jsem psal, letos je to testovací provoz :).

A pak konečně ta závlaha. Vše je zapojeno a natlakováno, nikde nic neutíká a trysky připravené. Takže konečně zavlažujeme. Obě zóny trávníků, bresty podél pozemku a záhony.

A když vše tak pěkně fungovalo a měli jsme srovnáno, tak jsme rovnou vysadili i trávu. Takže teď 2x denně zalévám a zalévám. Problém je, že zatím nemám elektroniku a tak musím ventilama otáčet ručně. Ale je to dobrá motivace to udělat co nejdřív 🙂

Momentálně čekám na relátka a zdroj z Aliexpresu. Jen co vše dorazí, začnu s kompletací.  Už teď je ale zalévání o dost jednodušší a ekonomičtější než dřív. Kapkovka u záhonů krásně zalévá jen rostlinky, trysky u brestu kapou jen ke stonkům keříků a na trávu je potřeba mnohem méně vody, protože je postřik rovnoměrný. Prostě nádhera.

A na závěr ještě dvě fotky našeho Brestu. Možná to tak nevypadá, ale Brest prostě valí. Na fotce je stav po třetím zastříhávání, kdy už krásně houstne a roste do šířky. Nebýt stříhání, měl by už tak 0.5m určitě (ale nebyl by tak hustý). Takže pokud potřebujete rychlerostoucí živý plot, určitě doporučuju.

Dlažba podél plotu

Dlažba podél plotu

Tak už konečně přestalo pršet a já tak mohl dodělat další rozdělanou akci. Krom závlahy a finálního rovnání zahrady jsem potřeboval dopokládat ještě dlažbu podél plotu. Bez ní bych totiž nemohl dorovnat zbývající nerovnosti zahrady.

Dlažbu jsme podél plotu dali ze dvou důvodů. Zaprvé, aby se dobře sekala tráva. A zadruhé, protože nám dlažba zbyla.  Takže jsme to vymysleli tak, že namísto nějakého kačírku nebo jiných nesmyslů prostě dlažbu využijem.

Zároveň jsme pro dlažby využili výkop, který jsme stejně museli dělat kvůli finalizaci povrchu plotu a závlaze, takže se to zfouklo všechno najednou.

Nejprve jsem dorovnal výkopy tak, aby zbýval prostor jen na dlažbu. Na srovnaný terén pak přišla opět fólie proti plevelu, na to štěrk na dorovnání nerovností a pak samotná dlažba. Tu jsem pak srovnával gumovou palicí do finální výšky.

Díky tomuto uložení dlažba sice nebude extra pochozí, nebo nedej bože pojezdová. Ale abych na ni sem tam najel sekačkou, to by stačit mělo. Důležité je, že nebudu muset dosekávat okraje u zdi křoviňákem. To jsem dělal loni a fakt mne to nebavilo, navíc jsem dost často vzal trávu až na hlínu.

Samozřejmě se realizace neobešla bez nějakých těch komplikací. Tou první byl náš atypický roh nad elektrosloupkem. Tam jsem si musel s flexou opravdu vyhrát, abych vyřezal dlažbu do požadovaných rozměrů a úhlů. Naštěstí jsem ale trénink ze stavby nezapoměl, takže to šlo docela dobře.

Problém číslo dvě byl horší. Když jsem dlažbu dodělal, zjistil jsem, že mi nejde otevřít brána :). Postupné stoupání na ploše dlažby před barákem bohužel nabralo výšku dřív, než kam se brána otevře. Takže když jsem srovnal dlažbu pod bránou s dlažbou na parkování, vznikl problém.

Abych nemusel vymýšlet nějaké šílenosti a zároveň se mi to stále dobře sekalo, udělal jsem to tak, že jsem vyrobil jakousi kapsu na bránu. Tu jsem olemoval dlažbou postavenou nastojato a zaraženou dostatečně hluboko tak, aby unesla nápor boční hlíny. Díky tomu hlína i tráva může plynule navazovat na okolní terén a zároveň se brána může pěkně otevřít.

A tady už hotová kapsa na bránu a vše dosypané hlínou, Na výsledek jsem docela hrdý. Vypadá to pěkně a je to funkční :).

A na závěr ještě detail kapsy. Na nopku pak přijde ještě zakončovací lišta, tu budu dělat rovněž co nevidět. A tím mám dořešené i ukončení terénu k plotu, takže zbývá jen dorovnat terén za domem do finální podoby a můžeme zasít trávu.

Zahrádka a brest

Zahrádka a brest

Venku nám prší a prší, tak využiju volný čas a energii na další článek. Jak jsem psal minule, jsem trochu pozadu s fotkama/novinkama, tak to dneska snad už doženu.

Začnu brestem, kde bylo hned několik akcí. Jednak jsme prošli všechny rostlinky a nahradili ty, co nezvládly zimu. Z cca 150ks rostlinek jich odešlo tak 10ks, z toho ale minimálně část měla na svědomí naše malá bílá, která tam prostě musí neustále lézt. Naštěstí sme si jich pár nechali v písku z loňska a nakonec jsme stejně ještě doobjednávali, protože jsme bresty ještě trochu rozšířili.

Druhá akce byla o poznání méně zábavná. I se pustila do eliminace všeho plevele kolem brestu a zároveň zarovnávala terén u brestu tak, aby byl vodorovný s chodníkem kolem. To proto, abychom na něj mohli záhy dát fólii proti plevelu a časem pak kamínky nebo mulčovací kůru. Srovnávání byla pakárna, teda alespoň podle vyprávění. Já se toho neúčastnil, jelikož jsem souběžně s tím dělal na závlaze.

Po srovnání a vypletí následovala zmiňéná instalace fólie. To pro mne byla zase dobrá práce, jelikož se opět obešla bez mojí pomoci :). Na druhou stranu, já jsem někde o pár metrů dál zrovna kopal nebo zakopával všechny ty díry. Takže nevím, kdo na tom byl lépe :).

Když měla I. dodělanou fólii, přišla opět řada na mne. Začali jsme s instalací závlahy pro brest.

Jelikož jsme brest nevysadili přesně po 30cm, bylo bez šance použít kapkovací hadici. A tak nezbývalo než udělat závlahu ke každé rostlince. Na to jsme použili závlahové prvky z aliexpresu, protože oproti Doltaku i jiným firmám vyšly tak na 10% ceny za téměř stejné komponenty (linky na závlahové prvky na konci článku).

Nejhorší na tom byla příprava hadiček a trysek. Vše se muselo do sebe pospojovat a pekelně z toho bolely ruce. Hadičky jsme připravovali s I. cca půl na půl a práce to byla hrozná. Ale výsledek opravdu stojí za to. Krásná závlaha přímo k rostlince, takže se ušetří spousta vody.

Ačkoli jsme z Aliexpressu měli objednanou fakt hromadu komponent, stejně nám to nakonec nevystačilo a museli jsme improvizovat. Takže například u nových brestů, které jsme vysadili ještě podél chodníku tak, aby udělaly optickou bariéru mezi zahradou a příchodem k domu, jsme museli použít jiný systém závlahy.

Tam to momentálně kape z větší výšky a není to úplně u rostlinky. Bohužel, přichytávací kolíky, co k tomu máme, zrovna moc nedrží, takže je to zatím takto a časem to možná předělám taky na ty černé střiky, které mi přijdou nejlepší.

Další akce byly záhony. V rohu zahrady jsme si vymezili místo, kde si budem pěstovat vlastní zeleninu. Takže jsem vše znovu zryl a začal připravovat hadičky, zatímco I. začla sázet. Část rostlinek jsme si předpěstovali doma a část jsme nakoupili v zahradnictví. Defakto všechny ty pěkné velké rostlinky co vypadají k světu jsou koupené, zatímco všechny ty malé nebožátka, co možná ani nepřežijí, jsou naše.

Technologii předpěstovávání, stejně jako spoustu dalších zahradních zkušeností, musíme ještě vypilovat. Ale bereme to tak, že je to náš první ročník a tak se nemusí vše úplně povést.

Zahrádka není ještě úplně dodělaná. V levé části už máme rajčata a papriky, v pravé (tam kde to není zryté), jsou vysázené cukety a dýně. Zbývá nám dodělat prostředek, kam dáme ještě několik našich zbývajících rostlinek a pak ještě něco dokoupíme. Bohužel, kvůli dešťům jsme to už nestihli dodělat.

A teď slíbené linky na závlahové prvky:

 

 

Závlaha, dějství čtvrté

Závlaha, dějství čtvrté

Jsem s článkama pozadu, takže dneska trocha rekapitulace minulosti. Poslední dny jsem téměř celé trávil závlahou a zahradou. Když jsem se před měsícem pro dodělání zahrady rozhodl, viděl jsem to na týden max. No, zase nic. Stejně jako u stavby domu, i dokončovačky kolem domu mají stejné časové zákonnistosti. Co může trvat mnohonásobně déle, to taky mnohonásobně déle trvat bude.

Minulý článek o závlaze jsem skončil před zakrytováním řídících ventilů závlahy a hotovým čerpadlem v retenčce. Tak pojdmě chronologicky dále.

Zakrytování ventilů si vzalo celý den. I když se to zprvu nezdálo, byla to makačka. Na dno výkopu se dala geotextílie a na to štěrk. To kvůli případné vlhkosti, aby se měla kam vsáknout. Samotné ventily jsem pak usadil na VPC, aby mi netrčely jen tak ve vzduchu.

Z geošky jsem udělal jakousi vanu, ve které byl štěrk a okolo postupně zasypával hlínou. Teoreticky by šlo vysypat štěrkem komplet vše, díra ale byla dost obrovská a tolik štěrku jsem použít nemohl (pořeboval jsem ho ještě na další akce). Postupně jsem tak vyrobil vanu až do výšky spodní hrany krabice, kterou jsem pak do štěrku usadil a vodováhou vyvážil do finální roviny.

Do krabic samotných jsem pak přivedl ještě všechny chráničky a mezi oběma krabicema udělal propojku pomocí zbytků ze dvou chrániček. Tohle všechno jsem pak postupně začal zasypávat. Zároveň jsem neustále celý systém testoval a měl pod tlakem, abych zjistil případný průsak nebo povolený spoj co nejdřív.

Vše jsem dosypal do téměř finální výšky s tím, že jsem trochu vynechal pro dosypání hezkou hnědou hlínou. Do výkopu jsem totiž vracel většinou hlavně žlutou jílovici, která byla ve spodních vrstvách.

Stejně tak jsem pak dosypal i další dvě minišachty, ve kterých je v jedné uzavírací ventil pro celou rozvodovou krabici (z důvodu servisu a pohrom, už se to vyplatilo 🙂 a ve druhé se sbíhají všechny chráničky ze zahrady.

Krom samotných krabic jsem dorovnal i všechny výkopy na hadice a ostřikovače, takže plocha za domem začla zase vypadat jako zahrada a né nějaké staveniště.

Další z věcí, na kterých jsem dělal, je následující mini-vsak. Je hned vedle terasy a je tam proto, abychom měli někde možnost oplachu věcí či napouštění vody bez nutnosti postříkat fasádu domu a zaprasit celou dlažbu.

Takže jsem se znova pustil do kopání velké díry. Začínám v tom být fakt dobrý :). Do díry jsem pak na dno dal zase geošku a zase vysypal štěrkem. Do štěrku jsem pak usadil 4ks velkorozměrových dlaždic.

Dělat to ale příště, koupil bych rovnou odlitou šachtu z betonu. Sice by byla asi dost těžká a dražší, ale ty nervy s vyvažováním a rovnáním za to nestály. Spoje mezi dlaždicema jsem spojil klasickým lepidlem. Samotnou šachtu jsem pak vyplnil opláchlýma kamenama, které jsme průběžně vysbírali ze zahrady.

Šachta je zatím ve stavu work-in-progress, takže je zakrytá OSBčkem a vedle ní trčí hadice ukončená garden spojkou. Na šachtě se ale bude pokračovat so nevidět, aby i to bylo z krku.

Krom toho jsme pak ještě rozjeli další kolo akce úklid. Spálili jsme další hromadu bordelu a co nešlo nebo nebylo vhodné pálit, čeká před domem na odvoz do sběrného dvora.

V rámci akce úklid jsem se také snažil udat naše zbývající VPC cihly, ale zatím bez úspěchu. Takže pokud byste o ně měl někdo zájem, tak jsou stále k dispozici.

A to je pro dnešek asi zase vše. V přístím článku se už pochlubíme naší mini zahrádkou, dovysázeným brestem a fólií proti plevelu a další částí závlahy pro brest.