Browsed by
Category: Akce barák

Závlaha, dějství druhé

Závlaha, dějství druhé

Je to výmrd. To zas byl nápad…..

Ne, vážně. Fakt jsem si zase naivně myslel, že to dám za pár dnů, že to bude brnkačka a že to bude hned hotové. Já fakt nevím, že jsem z téhle naivity ještě nevyrostl.

Jsou to další dva dny a já jsem zhruba v půlce všech prací. Sice postupuju, ale jde mi to pomalu. Každá další část závlahy znamená najít nový postup, jak co dělat. A to trvá.

Tak například navrtávací objímky. Je to super nápad a když se to naučíte, jde to rychle. Jenže. Musíte přijít na to, jak to dělat. Mě se nakonec osvědšila cesta: udělat malou dírku pomocí prorážecího toolu z Aliexpressu na závlahy, pak to aku-vrtačkou vyvrtat největším možným vrtákem (tuším 12ka) a pak to ručně pomocí 16tky (na železo) zvětšit do požadovaného rozměru.

Jenže, u toho je potřeba být šikovný a nenechat spadnout odřezky z vrtáku dovnitř do hadice, jelikož by mohly ucpat trysky. A když už tam spadnou, tak pěkně pinzetu a vyndat. A než se to člověk naučí, dělá to 20 minut na jednu díru.

A pak přichytit navrtávací objímku, přišroubovat. Jenže, pak zjistíte, že našroubované koleno Vám po dotažení čučí na opačnou stranu než potřebujete. Tak to zkusíte rozebrat, jenže ono už to nejde, jelikož se to do sebe zařízlo. Takže do toho mydlíte vším, co máte po ruce, aby to povolilo. A co byste řekli, nepoučíte se. Za další cca tři objímky to uděláte zase blbě.

A tak ubíha den. Když vyřešíte jeden problém, řešíte další. Do toho neustále kopete další a další díry v zahradě, která už vypadala docela pekně. A finále v nedohlednu.

V koridorech, kde jde více trubek, pak musíte při zasypávání postupovat pomalu, protože jste si navíc vymysleli, že u plotu dáte pak do horní vyrstvy štěrk a dlažbu, aby se to dobře sekalo. Takže ještě měříte výšku, k tomu rovnáte a nastavujete nopku. Bomba.

A neustále se plazíte po kolenou. A jelikož je už horko, tak jste v bermudách, takže posun po čtyřech v rozhrabané hlíně ku..va bolí. Jenže, z podřepu to neuděláte, protože u toho musíte pořád bojovat s těma debilníma objímkama.

A pak všechny ty kolena, téčka a redukce. Abyste je poskládali, musíte to dělat bez rukavic. Potřebujete na to cit, protože jsou tam ty debilní malý gumičky, co mají izolovat, ale co tak strašně rády vypadávají. Jenže, když už to do sebe zastrčíte, utahování holýma rukama je další blbej nápad. Po dni utahování vypadají Vaše ruce jakoby měly lepru. Opravdu něco, co chcete.

Takže k tomu všemu ještě neustále nasazujete a sundaváte rukavice jak debil. Tohle vědět, tak si to asi nechám od někoho nainstalovat. Teda asi do toho momentu, než by mi řek cenu. Ale aspoň bych věděl, že si v tom vedru sebeubližuju za nějakou konkrétní cifru. Takhle? Vim prd a jen tam dělám otroka v 50C.

Ale má to i světlé chvilky. To, když po vykopání výkopu, položení a připravení trubek ho zase zakopete. Pak je na to hezký pohled. Že je konečně něco hotovo.

Takhle hotovo mám momentálně část trávy na jih od domu a dvě ze tří větví za domem na velkém place. Zítra mne čeká usazení dvou boxů na rozvaděč a jeho zapojení na natahané hadice. Pak začnu dodělávat poslední výkop přes celou zahradu, dodělám poslední tři trysky, dotáhnu a zapojím závlahu na budoucí záhony.

Pak mne čeká otestování. Zatím nechávám všechny spoje nazahrnuté a zahrnuju jen hadice. Až bude vše zapojeno, začnu s testováním. A kdyby někde něco vyloženě teklo, můžu to pořád opravit.

Počítám, že je to ještě tak na dva dny. Další dva dny utrpení v 50C. Dám vědět, jestli to přežiju.

Automatická závlaha, dějství první

Automatická závlaha, dějství první

Tak jsme měli přesně jeden den zarovnanou, pro dítě relativně bezpečnou a vcelku pěknou zahradu. Ale víte jak, byla to nuda, tak jsme to komplet rozkopali ;-).

Ale doufám že naposled. Nyní je v programu zautomatizování veškeré závlahy kolem domu. Počínaje trávníkem, pokračujích přes bresty, truhlíky a záhony a konče mlžným oparem nad budoucí pergolou.

 

Začal jsem několika čmáranicemi na papír a studiem typů závlah na googlu. No, zjistil jsem, že je toho mraky a že fakt nevím. Takže jsem si domluvil schůzku ve speciálce na závlahu s tím, že to tam proberu a třeba budu moudřejší.

Vybral jsem firmu z Rousínova, která byla vcelku blízko a měla rozumné ceny. Když jsem tam dorazil a vysvětlil svůj plán, dostal jsem cca hodinu školení na téma závlaha. Už jsem byl moudřejší a chápal jsem, v čem se liší jednotlivá těla závlahových mechanismů, dál pak v čem a jak se liší samotné trysky a jak zhruba by se měla závlaha navrhovat . S nabitýma zkušenostma jsem vyrazil domů rozpočítat co vlastně budu potřebovat. (asi by se to dalo i nechat naprojektovat, ale stejně bych musel promyslet kde co chci mít, takže už je jedno, když si to i vymyslím).

Co se týká nabitého knowhow, tak co se komponent týká, tak:

  • těla ostřikovačů se liší výškou, kam vystřelí tryska, zda má v sobě rovnou reguáltor tlaku, nebo pouští plný tlak z hadice, zda má napevno trysku nebo je tryska volitelná.
  • trysky se liší v délce dostřiku při různých tlacích, v množství spotřebované vody, v úhlu v jakém stříkají, v typu postřiku, tzn. zda dělají mlhu nebo malý proud vody
  • na keře a záhony se dělá kapková závlaha, což může být buď předpřipravená hadice s dírama po 15cm nebo 30cm, která dává cca 12l/hod/metr vody, nebo lze využít klasickou 16mm hadici a naděrovat ji
  • Rozvaděč na závlahu pak většinou obsahuje elektroventily na 24V, které se dají řídít specializovanýma jednotkama, nebo klasicky relátkem+arduinem 🙂

Co se týká samotného návrhu, tak nejdůležitější jsou asi tyto body:

  • jednotlivé trysky na sebe musejí dostříknout. Tzn. nestačí prostor pokrýt jen jednou tryskou, ale vždy okolní trysky musejí dostříknout na sebe navzájem. Je to z důvodu rovnoměrného pokrytí závlahy, neb tryska nestříká v celém spektru stejné množství vody. Tím, že se trysky překrývají, se pak voda rovnoměrně rozprostře.
  • pro každou závlahovou větev je potřeba spočítat celkovou spotřebu vody a nepřekročit kapacitu čerpada či řadu. Pro vodovodní řad se počítá 30l/min.
  • stejně tak je potřeba počítat s tlakem ve větvi. Každý tryská má pro různé tlaky různou vzdálenost dostřiku. Tlak v řadu je 3bary.
  • Pokud je potřeba tlak stáhnout (stáhnout dostřik), lze to docílit buď samostantým regulátorem, nebo úzkou přívodní trubkou, která tlak stáhne (dle tabulek), nebo tělem ostřikovače se zabudovaným regulátorem (dělají se 2.1 a 2.9baru)
  • ideálně nekombinovat různé typy závlahových trysek či výrobců na jedné větvi, jelikož pak jedna část by mohla být více mokrá než druhá. Vždy by měly všechny komponenty dávat na m2 stejné množství vody, aby nedošlo k usychání či přílišnému zalití.
  • je lepší závlaha typu proud vody než mlžný opar, protože v případě větru tryska neuhýba tolik, co drobný poprašek. Stejně tak v případě velkého horka je distribuce vody lepší.

 

S ohledem na výše uvedené jsem začal vymýšlet projekt. Nutno říct, že se mi to postupně dost zkomplikovalo. Začal jsem na dvou zónách závlahy a postupným přidáváním jsem skončil na sedmi okruzích a dvou vstupech do systému (retenčka a vodovodní řad). Značku závlahy jsme nakonec zvolil Hunter, jelikož má cenově rozumné komponenty a zároveň by měl být kvalitní.

Protože se mi nechtělo vše počítat do posledního kusu, s připraveným náčrtkem jsem udělal další otočku do Doltaku (výše zmiňovaná firma na závlahu) a nakoupil komponenty na část závlahy s tím, že postavím první část, seznámím se s komponentama a pak budu pokračovat dál.

No, plán to byl dobrý, jenže jak jsem pokračoval v kopání (a to jsem komponenty ještě ani nevybalil, akorát jsem rozvinul trubky, aby se narovnaly) jsem si uvědomil, že to takhle vlastně nepůjde. Pokud bych nejprve položil trubky, těžko bych je pak už provlíkal do řídící šachty. Takže musím vyřešit šachtu.

Předběžně jsem počítal s tím, že koupím ještě jednu vodoměrnou šachtu, tu zakopu a v ní bude veškerá technologie. Jenže, je to díra jako kráva, navíc by šachta byla zbytečně velká. Tím jsem se dostal k zakázkové šachtě. Našel jsem člověka, co dělá libovolné šachty či jiné věci z plastu. Jenže, trvalo by to a stejně by to stálo +/- 10.000 kč. Ale byl jsem s tím jakžtakž smířený.

Jenže, abych mohl nechat vyrobit šachtu, musím vědět, jak velkou ji vlastně potřebuju. Takže další cesta do Doltaku, tentokrát pro vybavení šachty. Když už jsme měli komponenty vymyšlené, napadlo nás, že by vlastně mohly jít použít dvě maxi-závlahové šachty vedle sebe, kam bych ventily a elektroniku nacpal. Takže zase změna, přeskládat kolena a propojení tak, aby se vše vešlo do dvou šachet.

Sice trocha dalšího laborování, ale ušetřených 8500kč, jelikož jedna šachta vyšla na cca 800kč. S dvěma šachtama a hromadou dalších komponent jsem vyrazil opět domů.

Doma jsem pak dneska poskládal obsah obou šachet, pro jistotu vyzkoušel umístnění v reálu na zahradě a začal pokračovat se závlahou.

Další oser je vykopání drážek. V holé hlíně se to děla dobře, ale když už tam roste tráva, stojí to za prd. Díky trávě drží hlína hodně pohromadě a jakmile se jednou vyryje, nepovedlo se mi ji vrátit nazpět tak, aby nebyla buď propadlá, nebo naopak nepřečnívala. Takže to vyřeším tak, že trávu oklepu, hlínu vrátím a zasadím trávu novou. A ta původní půjde na kompost.

Abych mohl závlahu testovat, vyrobil jsem si debugovací prostředí :). Na 32mm trubku jsem namontoval redukci, díky které můžu zavlažovací větev napájet přes Gardena spojku. Takže můžu postupně testovat těsnost všech spojů a nebudu na konci nemile překvapen.

První drobný úspěch dneška pak bylo rozchození první rohové trysky. Na hlavní 32mm páteřní trubku je uděláno koleno s redukcí na 20mm, která pak vede k samotné trysce. Ta je typu MP Rotator MP1000, která dělá několik drobných proudů vody a umožňuje nastavit úhel 90”-280”.

Poté, co se tryska rozjela, jsem začal řešit její štelování. Ačkoli na všech videích ukazují jakýsi štelovací nástroj, já ho k tomu v balení nedostal. Naštěstí se dá poradit i bez něj. Pomocí stříbrného kroužku na trysce se reguluje úhel, pomocí malého šroubku nahoře na trysce se reguluje dostřik a směr stříkání se dá změnit otočením vnitřní výsuvné části těla trysky. Sice mi to chvilku trvalo, ale o to větší radost byla, když jsem na to přišel a nastavil trysku do cílové podoby.

Zbytek dne jsem pak už jen kopal další drážky. Zítra pak budu pokračovat v tahání trubek a trysek a postupně budu i zasypávat hotové větve.

Úplně na začátku vypadala závlaha jako sranda, když jsem se do toho začal více nořit, vypadalo to příšerně složitě, ale teď už je to zase sranda. Je to trochu náročné na sílu a ruce, jelikož se musí poutahovat spousty spojů. Ale jinak je to ale opravdu taková skládačka pro dospělé.

Hromada hotovo…

Hromada hotovo…

Už přesně nevím, kolik kontejnerů jsme měli odvozeno při posledním článku, zato ale už vím, kolik kontejnerů bylo potřeba na odvoz naší hromady. Ani tři, ani pět, ale rovnou deset.

Deset kontejnerů plných utrpení a fyzického mučení, které jsme rozvezli do našeho okolí. Ale, povedlo se a po cca čtrnácti dnech nám na zahradě zůstala malá hromádka a totálně křivý terén.

Jedna věc totiž je odvozit hromadu, další pak srovnat terén do nějaké ne-trackingové podoby. A tak jsme vzali provázky a začali odkopávat “pupky”.

A hned z toho byl další kontejner. Rytí bylo peklo, protože už pár dnů svítilo sluníčko a půda byla kvalitně ztvrdlá.

Dalším krokem bylo zrytí celého terénu, abychom tam pak mohli vysadit trávu a udělat záhony a vůbec nám tu něco rostlo. Po dobu stavby v zadní části zahrady střídala těžká technika následovaná pak masivní hromadou hlíny, takže bylo vše kvalitně udusané.

Naštěstí se mi povedlo půjčit rotavátor od stejné dobré duše, která mi půjčila moto-kolečko. Druhá veklá klika byla, že den po zapůjčení přišel obrovský liják, který terén dost rozmočil a změkčil. Nebýt toho, zřejmě bych to ani tím rotavátorem nedal.

I tak jsem ale musel některá místa rýčem předrýt. Jakmile byla větší plocha příliš udusaná a tvrdá, rotavátor si vesele poskakoval na povrchu a do hlíny se ne a ne zakousnout. A to jsem mu dokonce na čumák přidělal jednu VPC jako závaží :).

Po dvou dnech hopsání a ježdění bylo zryto. Krom samotného rytí byla ještě dost výzva vyklidit celý plac od všech věcí a dřeva, které se tam naskládalo. Takže na terase to teď vypadá jak na tureckém bazaru.

A takhle vypadala zahrada po dokončeném rytí. Zhruba asi jako po útoku stáda krtků 🙂

Včera jsme pak začli rozoranou zahradu srovnávat do finální podoby. Bohužel, ani to ještě nebyly poslední výkopové práce na naší zahradě. Následovat totiž bude ještě výkop na závlahu. Ale jako první jsme potřebovali srovnat terén, neb se závlahou by se už s rotavátorem tak dobře zahrada neryla :).

Na srovnání terénu přišel na řadu opět starý dobrý provázek a dvě VPC cihly. Natáhnout,urovnat, posunout. A znovu a znovu. Opět pakárna a další dva dny makačky.

Terén je tím pádem ale plus-mínus srovnaný a až na to párkrát zaprší, tak provedu finální korekci a zasypu případné nerovnosti. To už snad ale nebude tak hrozný.

Z naší hromady pak zbyl tenhle kompaktní monolit. Část ještě použiju na zasypání děr u plotů a část na dorovnání terénu a bude to. Zatím to vypadá, že jsme zbývající množství odhadli docela dobře a že to vyjde akorát.

A na úplný závěr dva timelapsy. Jeden v klasické rychlosti a druhý ještě více zrychlený. Záleží na Vás, v jaké rychlosti si přejete mé utrpení vidět :).

A tady zrychlené utrpení 🙂

A tady ještě jednou pozpátku 🙂

Jak se má náš Brest

Jak se má náš Brest

Pár lidí se mne ptalo, jak to vypadá s naším živým plotem z Brestu. Bohužel, zatím se nic moc nedělo a proto jsem o něm ani nic nepsal.

Přes zimu Brest tvrdě spal. Těžko říct, jestli mu nějak rostli kořínky, ale nad zemí se nedělo nic.

Až teď posledních pár dnů jak začalo svítit víc slunce, začaly se objevovat malé lístečky. Ale bohužel zatím ne u všech. Tak snad jen ještě tvrdě spí a nejsou mrtvý úplně.

Začal jsem intenzivně zalévat, protože jsem někde četl, že má Brest rád hodně vody. Tak snad teď nasadí brutální tempo a začné růst ty 2 metry za rok :).

Život jedné hroudy

Život jedné hroudy

Máme odvozené další dva kontejnery. Je to makačka, ale díky motorovému kolečku o něco zvládnutelnější. Ale k tomu se dostanu.

Začnu tím, jak nám to vůbec neubývá. A tak jsem se rozhodl prohledat starší fotky, jak vlastně byla hromada původně veliká.

A našel jsem tuhle fotku. Příšerné. Oproti tomu teď zbývá jen kousek :). Původně byla hromada až k plané třešni a byla téměř přes celou zahradu. Už jsem zapomněl, jak moc obrovská byla.

Když se dodělala zámkovka, tak hromady docela ubylo. Velkou část jsme tenkrát rozvozili ještě bagrem a další pak zpracovali s dvěma brigošema tady z vesnice. Docela jsme s tím tenkrát pohli. Výška hromady se vůbec nedá srovnávat s tím dnešním kopečkem.

A takhle hrouda vypadala, když jsme dostali nápad na kaskády. Ještě neopracovaná, ale už docela malá a civilizovaná.

A tady je hromada loni v květnu, když jsme dodělali kaskády. Na těch jsme pak přes rok pěstovali cukety, okurky, rajčata a spoustu dalšího. Bylo to supr :).

A tady ta stejná hromada o rok později. Vlivem zimy se kaskády zhroutily a hromada vypadá zase dost necivilizovaně. Fotka po pár kolečkách při nakládání prvního kontejneru.

A tady hromada po prvním kontejneru. Jak jsem psal, byla to fuška. Naštěstí jedna dobrá duše od nás z vesnice, co čte náš blog, mi nabídla robo-kolečko. Super věc. Nejprve mi přišlo trochu škoda, že uveze jen cca 2 až 2.5x víc než klasické kolečko, ale i to strašně pomůže. Navíc, být toho víc, už by se to těžko vyklápělo (musí se to ručně vyklopit). Takže ještě jednou díky moc za zapůjčení.

Díky kolečku je práce o dost snazší. Kopání je sice pořád makačka, ale během převozu si člověk trochy odpočine. Takže má pak zase sílu znovu kopat 🙂

Po prvním dnu vození s motokolečkem jsme se s hromadou dostali někam sem:

Na první pohled to na nějaký větší progress zrovna nevypadá, ale ve skutečnosti je to docela další kus hlíny pryč (cca metr na hloubku).

Další den jsme nakládali po dešti. Výhoda byla, že hlína držela líp u sebe, takže se dobře nakládala a dala se vozit větší hromada na kolečku. Nevýhoda byla, že byla těžší a všude se udělal dost bordel 🙂

Naštěstí nic, co by wapka pak nevyřešila. Pro teď to neřeším, asi ještě pár kontejnerů nakládat budem.

Na neupravené části zahrady to pak vypadalo, jako by se tam jela nějaká rally :). Ale opět žádný problém, protože se to celé bude ještě dorovnávat.

S moto kolečkem je naložení kontejneru tak na 3-4h podle toho, jak moc nakládám sám a jak moc pomáhá I. A to je zas ovlivněno tím, jak moc se mládému pánovi chce po obědě spát 🙂

A takhle vypadá hromada teď . Když jsem tuhle fotku viděl samostatně, přišlo mi, že vůbec neubylo. Ale když jsem pak našel všechny ty fotky co jsou nahoře v článku, cítím, že už jsem vlastně skoro hotov 🙂

Zahradní mining za 0.001747 BTC/hod

Zahradní mining za 0.001747 BTC/hod

To zas byl blbej nápad. Že prý si natěžíme trochu víc hlíny, aby nám pak nechyběla. No, tak nechybí. Ale kurňa přebývá :).

Na základě minulého článku s inzerátem se mi povedlo sehnat zatím tři zájemce o hlínu. A protože “není čas, není čas”, chtěl jsem se do odvozu pustit co nejdříve. A ta dnešní krásná sobota k tomu přímo vybízela.

Takže jsem domluvil s místním dopravcem, přistavil mi kontejner a já se mohl pustit do díla. Jasně, čekal jsem, že to nepůjde samo. Měl jsem i nahrubo spočítaný počet koleček. Prý 45x-50x, podle nějakého přepočtu objemu kolečka na objem a váhu hlíny.  No to víš že jo, to zas někdy budu něčemu takovému věřit.

Prvních deset koleček. Moc důvodu k radosti jsem neviděl.

No, tak jsem ráno od cca devíti začal vozit. Po navozených deseti kolečkách jsem zvažoval sebevraždu zavalením. Prý když těžíte, může se to stát. A hlínu jsem rozhodně těžil, tak proč ne.

Dvacet koleček s hlínou. O dost lepší co…

Ale nepovedlo se. Takže jsem pokračoval dál. Třeba to pak půjde líp. Jasně, po dvaceti kolečkách byl výsledek o dost lepší. Obsazeno bylo z měho pohledu tak 5% kontejneru a zbývalo asi tak miliarda a půl dalších koleček. Zajímalo by mne, jestli kdybych psal blog na Facebooku, tak by mne lidé taky litovali, jak ty zavalené horníky Bitcoinů.

No, ale kdyby to bylo hned hotové, nebylo by to ono, žejo. A dělám to přeci pro radost, pro protažení, pro dobrý pocit z dobře odvedené práce. Tak můžu být rád, že si to užiju. A taky že jo, užíval jsem si naplno. Situace po dalších deseti kolečkách začala být uplně jiné kafe. Najednou to začalo vypadat, že jsem snad dokonce zdolal i první třetinu kontejneru. Důvod pro oslavu.

Co bylo ale horší, hromada neubývala. Tak nějak jsem si myslel, že je to hromada tak na tři kontejnery. No tak to ale ani prd. Když to vidím, tak to bude chtít tak tisíc kontejnerů, takže asi tak bambilión koleček. Nemůžu se dočkat, tolik zábavy a fitness, že se z toho asi štěstím zblázním.

A tak jsem pokračoval. Narýt-naložit-odvézt-vyložit. A furt dokola. Trochu mi to splývá, víte co, tolik radosti a extáze, to se jeden ztratí.

Pozitvní bylo, že jsem se blížil k polovině. Čtyřicáte kolečko byl další zlom. Byl jsem za polovinou. Najednou jsem cítil, jak to jde vlastně skoro samo!

Čtyřicet koleček hotovo….

Mám pocit, že někde kolem padesátého kolečka byl oběd. Nemělo smysl chodit dom;, už bych nevstal. Takže oběd na terase a rychle pokračovat, než si tělo uvědomí, že může stávkovat. Dneska to prostě odvozím.

U cca šedesátého kolečka mi přišla na pomoc I. Pomáhala nakládat, takže já mohl ještě v kratších intervalech vozit a užívat si tu fyzickou bolest. Pardon, radost. Chvílema jsem měl pocit, že z té radosti zkolabuju.

I. nastoupila plná energie a vypadalo to, že tu hromado přeháže celou sama. Po pár kolečkách ji ale humor i energie přešla, takže zvolnila na normálni rychlost a já už tolik nekolaboval.

Vcelku rychle jsme se dostali k sedmdesátému kolečku. To už situace vypadala opravdu nadějně. Ten pekelně obrovský kontejner začínal být plný. Neuvěřitelné se stává zkutečností. Hlavně nepolevit. Nabrat-odvézt-vysypat a znovu. Jak ten chudák v Edge of tommorow, co se mu resetoval dokola stále jeden den. Jak on jsem měl už propracovanou trajektorii cesty, jak nejefektivněji vyložit kolečko, jak se vytočit. Není času na zmar.

Utrpení se zastavilo u čísla 78. Hotovo. Navozeno. Ještě uklidit a pak jít v klidu zemřít domů.

Trvalo to 5 hodin, kontejner prodám za 1500kč, takže moje efektivita jakožto minera je cca 300kč/hod. To není špatné. To je celých 0.001747 Bitcoinu za hodinu. Když budu těžit nonstop, budu milionář. Ale asi mrtvý milionář.

PS: Na závěr ještě video z té radosti 🙂

Prodám zbylou ornici ze stavby za 250kč/tuna

Prodám zbylou ornici ze stavby za 250kč/tuna

Jak jsem psal v minulém článku, jeden z plánu hned z kraje roku je zbavit se větší části naší hromady za domem. Pokud byste proto měl někdo zájem o ornici (černozem), bude k mání. Je opravdu pěkná, původně tu bylo pole. Žádné kamení nebo jíl. Část ještě použijeme na dorovnání, ale je ji více než potřebujem.

Co jsem koukal, prodává se běžně za 200-300Kč/tuna (přepočet je 1.3tuny = 1m3), takže dám startovní cenu na 250Kč. Cena zahrnuje naložení na přistavený kontejner. (kontejner i dopravu jsem schopný zajistit).

Většina částky půjde asi brigádníkům, nebo nám na masáž za natažená záda :). Budeme to muset ručně odvozit před dům, takže žádná legrace.

Dopravu můžete sehnat vlastní, případně jsem schopný ji zajistit člověkem, co s náma spolupracoval při stavbě. Za dopravu chce 24kč/km, přistavení + půjčení kontejneru bude zdarma. V případě zájmu je možné i přesné převážení na jedné z místních váh.

Jestli budete mít zájem, pište dolu pod článek nebo na mail [email protected]

Jarní úklid

Jarní úklid

Tak tu máme zřejmě jaro. Zima je za náma a já jsem přes zimu pěkně zvládl udělat všechny práce uvnitř domu, které jsem si před zimou naplnánoval…. nebo ne? Bohužel, vůbec ne.

Uteklo to nějak strašně rychle a já nestihl dodělat ani ty DMX triaky, které jsem kdysi narychlo propojil, když jsem prodával Loxone Dimmer. Jako by to bylo včera, když jsem si plánoval, co všechno stihnu. Jenže plán je jedna věc a realita druhá. Nějak se mi do toho připletl nový pracovní projekt, do toho jsem si pohrával s těžbou, od té jsme se dostali k dalším kryptověcem a najednou je tu jaro. No, tak třeba další zimu.

Ale jinak jsem za jaro rád. Blíží se zase doba grilování, sezení venku na terase a popíjení vína. Moje oblíbená činnost na domě. Už se nemůžu dočkat :).

A protože dneska bylo odpoledne opravdu pěkně (Loxone na jihu ukazoval až 19C), rozhodl jsem se odzimovat grily a venkovní nábytek a rovnou trochu poklidit kolem domu.

On byl totiž fakt blbej nápad stavět sněhuláka uprostřed dlažby ze sněhu, který jsem nabral kolem domu včetně bláta a trávy. A k tomu se nám před domem ještě všude rozlezla část písku, co nám zbyla z dlažby. Takže wapka byla jasná volba.

Naštěstí to šlo docela dobře, takže za necelé dvě hoďky byla celá dlažba čistá. A k tomu opláchlé i auto, očištěný zahradní nábytek, umytá fasáda a HS portály. Tím jsem pak pro dnešek skončil a jsem připraven na zítřejší hezké počasí, kdy zřejmě udělám testovací zátop v grilu :).

A jen co bude trochu čas, čeká nás likvidace prořezu z  naší jabloně (větší kusy nechat na gril, menší spálit) a časem pak likvidace naší hromady ornice. Jelikož se nám to kolem domu přes zimu moc nepropadlo, budeme většinu hromadu postupně prodávat. Jenže, bude se to muset navozit v kolečkách ručně před dům. Takže o kondiční garden-fitness ani letos nouze nebude.

Good bye Turris, Hello Ubiquiti

Good bye Turris, Hello Ubiquiti

Nějakou dobu jsem měl router Turris Omnia. Koupil jsem ho v době, kdy na něj měl CZ.nic kampaň na Indiegogo, kde slibovali sofistikovaný, výkonný, ale zároveň user friendly router, pomocí kterého půjde vyřešit kde co.

A tak jsme si ho tenkrát i s pár známíma koupili. Slibovali intenzivní vývoj, hromadu nových funkcí, vše téměř automatické. Jenže, ani po dvou letech se toho moc nezměnilo. Po bezpečnostní stránce je router super, stejně tak po hardware je výborný. A nad tím běží linux, rovněž velmi dobrý a stabilní. Jenže, co se GUI a uživatelské přívětivosti týká, tak tam je to špatné.

Systém používá jako GUI systém Luci, což je open-source systém využívaný také systémy OpenWRT a DD-Wrt. Takže tady jen vzaly existující řešení a nahráli ho na router.  K tomu pak mají ještě druhé, vlastní administrátorské GUI. To ale nabízí naprosto elementární nastavení typu připojení k internetu, heslo k wifi a pár dalších věcí. Ale naprosto nevužívá potenciálu Turrisu.

Pro někoho, kdo je kovaný v Linuxu, to asi zas takový problém nebude. Stejně si chce vše konfigurovat ručně a nějaké GUI ho jen zdržuje. Ale Turris se profiloval jako profi router pro masy. A to bohužel nebyl a ani se to z něj za další dva roky vývoje nestalo.  Pro člověka jen lehce Linuxu znalého to pak znamená hodiny studování a zkoušení, kdykoli chce udělat něco sofistikovanějšího.

Jenže, žádná  jiná rouzmná alternativa moc nebyla. A tak jsme spolu s Turrisem tak nějak koexistovali až do teď, kdy jsem začal řešit zvláštní a náhodné mikrovýpadky. Při běžné práci či surfování si toho člověk ani nevšiml, ale při těžbě…. :). Tam se počítá každá milisekunda a každý doručený paket. Výpadek znamená promarněný výpočet a ztrátu peněz. A to je už je důvod pro změnu.

A tak jsem dostal doporučení na Ubiquiti, že je super, že je vyzkoušený, rychlý kvalitní a vhodný i pro méně znalé. Značku jako takvou jsem znal už díky jejich wifi hardware. Jejich wifi přístupové body jsou super, luxusní pokrytí, žádné problémy s výpadky, atd. Stejně tak jsem už trochu znal jejich SW, který ale fungoval jen omezeně, protože jsem neměl všechny komponenty od nich.

 

Tak jsem zkusil Turrise prodat. A povedlo se. A já mohl objednat Ubiquiti komponenty.

Vzal jsem menší domácí verzi SecurityGateway, což není nic jiného, než router, do kterého se přivede internet do jednoho portu a druhým portem se internet pak odvede do nějakého switche. Dál má pak SecurityGateway ještě jeden další port, který lze použít k přivedení druhého náhradního internetu (například přes LTE), nebo na připojení například dalšího switche. A pak port pro konzolu, která slouží k ovládání zařízení, když se vše ostatní pokazí a nefunguje.

Další na seznamu byl Ubiquiti Cloud Key. Tohle je trochu specifikum Ubiquiti, že ovládací SW není přímo na routeru. Ten je jen hloupý stroj, do kterého musíte pravidla a nastavení nějak dostat. Pro nastavení slouží aplikace zvaná Controller. Ten si můžete buď zdarma stáhnout a nainstalovat někam na Váš PC, nebo ho lze provozovat právě v CloudKey, což je vlastně takový ethernetový dongle, co se připojí do jednoho z portů. A nebo pak dělá Ubiquiti ještě přímo rackovou verzi, ale ta je pro běžné domácí použití myslím zbytečná a hlavně dost drahá.

Jako poslední jsem pak vzal 24 portový switch. Switch je plně managed, což znamená, že ho lze programovat. Takže lze nastavit, který port na obsluhuje kterou síť, lze pomocí jednoho switche simulovat více oddělených sítí, atd.

Dělá se i PoE verze (umožňující napájení připojených zažízení přes síťový kabel), ale ta je o dost dražší a stejně bych to teď nevyužil. Takže jsem volil základní verzi bez PoE a když bude potřeba, dokoupím menší 8-portovou variantu s PoE.

S celým nákupem jsem se vešel do 9 tisíc korun vč. DPH, což na takto kvalitní zařízení jsou opravdu dobré peníze. Pokud bych kupoval nyní Turrise, tak jen samotný jejich router stojí 7000kč, když bych bral nějaký obyčený router, tak cca ~2500kč a k tomu ještě switch a jsem na podobných penězích. A kvalitou by se to nedalo vůbec srovnávat.

Dneska jsem pak většinu dne předělával síť z původní Turris+switche verze na nový Ubiquiti systém. Už od začátku byla radost s komponentama pracovat. Celý systém je maximálne uživatelsky přívětivý, takže nastavit více různých sítí, různé DHCP servery, propárovat Wifi AP se síťěma atd je otázka pár kliknutí. Žádné zdlouhavé hledání a nastavování konfiguračních souborů. Celkově je celý UX opravdu propracované. Vše najdete a uděláte na pár kliků, můžete si rozklikat více zařízení či nastavení v pravé části obrazovky.

Jak jsem psal, Unifi rozhraní jsem znal už díky wifi. Ale tu pravou sílu poznáte až když máte všechny komponenty od Ubiquiti. V rozhraní se odemknou všechny funkce a vše je najednou propojené do jenoho celku. Takže vidíte jednotlivá zažízení, vidíte v jakém portu ve switchy je připojen, vidíte stastistiku přenosu dat, rychlosti, odezvy, prostě naprosto všechno. Nádhera.

Když jsem měl nakonfigurováno a předěláno, zkusil jsem rychlost sítě jako takové a testoval, zda se výpadky vyřešilil. A tady mne Ubiquiti opravdu hodně překvapilo. Nejen že už nemám naprosto žádné výpadky a zahozené pakety, ale brutálně se vylepšila celková kvalita sítě. Dřív jsem měl ping ze všech počítačů na servery googlu (www.google.com) nějakých 50-70ms. Přišlo mi to supr a nikdy jsem neřešil, že by to mělo být lepší.

Ping z notebooku přes wifi

Nyní, po vyhození všechn Zyxel, D-link a jiných mini-switchů a ponechání jen jednoho 24-portu je ping 5ms (a cca 6ms pokud pinguju přes wifi). Více než 10x zrychlení jen díky koupi kvalitního HW.

Pokud budete řešit do baráku síť, volil bych být Váma rovnou z kraje všechno od Ubiquiti. Vše funguje hned napoprvé, mají super wifi vysílače se super pokrytím, mají supr switch, který je rychlý a robustní a mají parádní router s controllerem, který zvládne ovládat i ne-linuxový mág. A vše za rozumné peníze. Takže jednoduchá volba 🙂