Browsed by
Tag: zahrada

Venkovní rozvaděč, díl druhý

Venkovní rozvaděč, díl druhý

Práce na venkovním rozvaděči pokročily a je zas čas vše sepsat. Minule jsem skončil u rozvaděče s přivedenými kabely, takže logickým dalším krokem bylo jeho vybavení. Rozkreslil jsem si finálně, co kde povede a jak se to bude ovládat a potvrdil si tak podezření, že rozvaděče budou potřeba dva. V jednom bude silnoproud a v druhém pak slaboproudé chytré zařízení.

Takže opět na otočku do Elkovu, dokoupit rozvaděč a pár dalších jističů a hurá na to. Nejprve jsem vyndal všechny kabely, přichytil druhý rozvaděč a opět udělal díru mezi rozvaděčem a lištou.

A pak přišlo na řadu první testovací osazení rozvaděče komponentami. Chvilku jsem si hrál s tím, jak rozložit jističe, Netio 4PZ a 24V zdroj a nakonec vyhrálo toto rozložení. Zleva na jističích vstup 3F a 1F a pak už jednotlivé okruhy (bazén, gril, závlaha, pergola, …). Určitě by stačily jen hlavní jističe, ale líbí se mi možnost si nepoužívané věci vypnout a nemuset shazovat vše.

Zajímavou částí pak bylo definitivní rozhodnutí, kudy a jak kabely v rozvaděči povedu, a první zkracování kabelů. Tady končila veškerá sranda, protože špatně promyšlený tah mohl způsobit lokální katastrofu a nutnost kabely nastavovat. V tomto je stoprocentně lepší mít v rozvaděči horní řadu wago svorek, kde se kabely ukončí a z nich pak už propojovat logiku rozvaděče samostatnými kabely. Na to ale v tomhle venkovním rozvaděči prostor nebyl (a větší jsem ho fakt dělat nechtěl), takže bylo potřeba jít na první dobrou.

První zádrhel pak byl, když jsem zjistil, že jsem si natáhl špatný kabel ke grilu (jen 1.5 průřez místo 2.5). A protože tam bude zapojený horkovzdušný fukar (1800w) a k tomu třeba rožeň a kdo ví co ještě, chtělo to předělat. Bohužel, druhý problém byl, že jsem už neměl v kuse 12m CYKY 3×2,5, zato jsem měl dva krát deset metrů. A protože byl víkend a opravdu jsem už nechtěl nikam jet ani čekat, rozhodl jsem se kabel spojit.

Vynesl jsem si ven původní pájku a pěkně kabel po kabelu pocínoval a spojil. Každý kabel jsem samostatně zaizoloval a pak ještě celý svazek. A to jak stahovacíma bužírkami tak pak elektrikářskou páskou a nakonec celé ještě stříbrnou izolepou. Blbé je, že je spoj uvnitř chráničky a špatně přístupný. Pokud by to do budoucna dělalo problémy, vyndám ho a nahradím kabelem v kuse.

Naštěstí to byl jediný zádrhel a zbytek propojení rozvaděče už proběhlo bez problému. Kabely jsem se snažil v rozvaděči tahat kulturně do pravých úhlů, ale občas to byl solidní opruz :). Myslím ale, že se to vcelku povedlo. Jak kabely, tak jističe jsem průbežně popisoval pomocí osvědčené popisovačky Brother, která už odvedla spoustu práce (sice na kabelech jedu systémem vlaječka a né trubička, ale toto mi naštěstí tak moc nevadí).

Co se týká propojení a automatizace rozvaděče, tak zatím je tam chytrým prvkem jen Netio 4PZ. To má dva výstupy 16A měřené a dva výstupy klasické. Na jednom měřeném výstupu mám bazénové čerpadlo, na druhé pak přehodím ještě zásuvku ke grilu. A to z toho důvodu, abych ji mohl zapínat/vypínat dle potřeby. Na dvou klasických výstupech je pak zapojený motor nahoru/dolů na stahování pergoly. Na jednom ze vstupů Netia pak bude tlačítko na rychlé spuštění bazénového čerpadla kvůli ručnímu zapínání čištění bazénu.

Druhý vstup pak zatím zůstane volný, ale ono se pro něj nějaké využití časem určitě najde. Samotný Netio pak budu ovládat skrz Modbus TCP přímo z Loxone, o tom sepíšu příště samostatný článek, a to včetně logiky, pomocí které v případě svitu slunce jednou za čas cykluju vodu v solárním kolektoru. Do rozvaděče časem přestěhuju ještě i ovládání ventilů závlahy, které momentálně jede na dvou samostatných ESP8266 modulech zavřených v krabici umístěné přímo v šachtě spolu s ventily (dost mne překvapuje, že to přežilo tři sezony včetně mrazu 🙂 ). A úplně výhledově pak možná i nějaké zahradní osvětlení, měření teploty bazénu atd.

Takhle vypadalo moje “pracoviště” před rozvaděčem. Strávil jsem u zapojování téměř celý den a fakt mě z toho bolelo úplně všechno :). Foto je těsně před úklidem, kdy pak už následovalo jen zakrytování rozvaděče a zasypání všech zbývajících výkopů.

 

Výzva pak byla ještě narvat všechny kabely a rezervní chráničky do lišty, ale i to se nakonec i s pomocí ohlého roxoru povedlo. Ten jeden kabel, co je ve chráničce, je dočasné napájení zdroje pro závlahu, které se pak komplet přesune do pravého rozvaděče.

A takto vypadá finální zakrytovaný rozvaděč (vpravo nahoře nelze zakrytovat kvůli většímu zdroji). Po kompletaci rozvaděče jsem ještě udělal dočasné zásuvky u čerpadla a grilu. Ty budou později uchyceny přímo na zídce, která kolem grilu vznikne.

A to je pro dnes zase vše. Příště dám ještě dohromady článek o ovládání Netia a jeho integraci v Loxone pro řízení pergoly a bazénu.

Venkovní rozvaděč

Venkovní rozvaděč

Měla to být jen malá akce, “jen” předělat elektriku na bazén, aby se nám na terase už neválela prodlužka na elektriku. Nic velkého, ne? A klasika, zase je z toho několikadenní akce, kdy se vlastně předělává úplně vše, protože nejde udělat jedna věc, aniž by se udělala věc druhá.

Když už se totiž bude kopat chránička na elektriku, bylo by dobré hodit do země i trubky na vodu mezi bazénem a čerpadlem. A když už se bude hýbat s vodou, bylo by fajn posunout solár na jiné místo, kde později vyroste zídka, takže solár nebude vidět. A když už se tam bude pak dělat zídka, tak by to tam chtělo připravit i elektriku, protože z druhé strany budou grily.

No a když už se dělá elektrika, měla by se rovnou udělat i příprava elektriky na vířivku, kterou máme dlouhodobě rovněž v plánu. No a když se už tahají všechny ty chráničky, tak natáhnem i jednu k bazénu, aby šlo když tak udělat osvětlení a teploměr do Loxone. No a když už se teda dělá tohle všechno, tak by stálo za to předělat i ovládání závlahy a dát ji do rozvaděče a k tomu pak asi dalších milion věcí.

A takhle je to vždycky. Člověk začne nějakou blbostí a je z toho megaakce na čtrnáct dnů. Jenže dělat to postupně, budem jak naše státní instituce, co udělají novou silnici a chodník a pak ho stokrát rozkopou. A to by mi teda asi jeblo úplně.

A tak jsem začal kopat, plánovat a narychlo vymýšlet, co všechno tam bude. Samozřejmě se to neobešlo bez několika incidentů. Zaprvé, mé oblíbené přísloví říká, že když se něco nedělá natřikrát, tak se to nedělá pořádně. Takže první část výkopu jsem si vyhrabal třikrát, protože nejprve tam chyběla jedna chránička a pak jsme přidali ještě druhou, která vede k bazénu na teploměr a osvětlení (nebo třeba protiproud či elektropatronu :)))) ).

Bohužel, druhý incident byl o něco bolestivější. Očividně si někdo při tahání závlahy (já) ušetřil trochu práce a neudělal všechny odbočky do pravého úhlu, takže při kopání jednoho z napojujících se tunelů metra pro krtky jsem vzal pěkně načisto i trávníkovou závlahu. Chvilku mi trvalo přijít na to, co tam vlastně tahle trubka dělá, ale nakonec se ukázalo, že je to opravdu tryska na západní trávník :).

Naštěstí to nebylo nic, co by nespravila jedna spojka :). Sice se to tam nedělalo zrovna nejlépe, ale šlo to.

Další část výkopových prací šla už dobře a u další trysky jsem pak už ryl o něco opatrněji :). Navíc ta už byla správně kolmo od zdi a druhé trysky, takže žádný problém nenastal.

Když byly hotové výkopové práce, pustil jsem se pomalu do přípravy rozvaděče a přívodu kabelů k němu. To se ukázalo taky jako dost velký oříšek, protože dostat čtyři chráničky nějak trochu vzhledně do rozvaděče není jen tak. Měl jsem v plánu sehnat lištu 8x8cm, ale to se mi bohužel nepovedlo. Nakonec jsem to vyřešil lištou 10x4cm, do které chráničky vstupují postupně pod sebou. Chtělo si to s tím trochu pohrát, ale šlo to.

Kabelů do rozvaděče vede klasicky více než je zdrávo, ale já to asi ani jinak neumím 🙂

 

Jestli máte pocit, že tolik kabelů se do rozvaděče spolu s logikou nemůže vejít, tak máte pravdu. Rozvaděče budou dva, bohužel zatím mám jen jeden :). V jednom bude silnoproudá část, v druhém pak slaboproudá, kde bude pravděpodobně i wifi hotspot.

Plán na další dny je tak jasný. Musím si rozkreslit, kolik relátek, jističů, zdrojů a jiných věcí v rozvaděči bude a nějak to celé rozplánovat a pak hlavně zrealizovat.

 

Finalizace plotů

Finalizace plotů

Posledních pár dnů nedělám skoro nic jiného, než lítám kolem domu a dodělávám a dodělávám. Přijde mi, že to tak máme každý rok. Na jaře, namotivovaní po zimě, si stanovíme, co všechno bychom chtěli dodělat, a tak se do toho po hlavě pustíme.

Dva tři měsíce pak makáme jak fretky, pohneme s hromadou věcí a pak přijdou letní vedra. To se už nikomu nic moc dělat nechce, takže tempo prací se pomalu zpomalí, najednou je tu podzim, to člověk sklidí úrodu, postupně vše zazimuje a je tu zas sníh. A další rok znova :).

No, zatím jsme ve fázi “fretka”. Po akci vysoké záhony jsem plynule přešel k velkému úklidu kolem domu včetně dlažby, kdy na úklid pak navazovalo konečně dodání naší branky. A když už byla branka, bylo na čase dorazit i ostatní ploty.

Takže jsem začal osvěžením si dovednost natírání prken :). To je fakt práce, co mi chybět nebude.

Co se samotné branky týče, bohužel to dodavatel lehce zvrzal a nosná železná konstrukce byla udělaná opačně (zvenku), takže namísto vsazení prken do branky by byla prkna až jakoby před brankou. Což nevypadalo nic moc, takže to znamenalo udělat prkna dvojitě tak, aby zevnitř byla vcelku jako nosná část a zepředu vyplnila prostor mezi kovovými vzpěrami.

Tady to jde vidět. Ty horizontální profily měly být zevnitř a ne z venku. Co už no. Dalších 10 týdnů na předělání se mi fakt čekat nechtělo, tak jsem to holt vyřešil tím zdvojením.

Další akce bylo dodělání plotu vpravo od branky. Na plot jsem použil prkna, co nám tu zbyla z první verze plotu. To byl ten, který jsem nechal řemeslníky udělat dvojitě, protože má milovaná žena to tak chtěla, a pak jsem to záhy celé sundával a předělával, protože má milovaná žena neviděla skrz ten dvojitý plot ven :))). No, tak aspoň jsme upotřebili všechny plaňky.

Další dodělávka byl plot vzadu na konci zahrady. Byl původně vynechaný, aby si mohl náš prcek hrát/povídat s dětma odvedle, což už poslední dobou moc nefungovalo. Navíc jsme už potřebovali trochu více soukromí.

Se soukromím pak souvisí ještě další akce. Bohužel, plot je sice fajn, ale pokud sousedé tráví spoustu času přímo za ním, svou funkci moc neplní. A tak jsme přemýšleli, jak si na terase dopřát trochu více soukromí, aniž bychom byli stále pod drobnohledem. Původně jsem hledal různé sítě, ale vše vypadá ošklivě. Navíc dát si zelenou plachtu na dřevěný plot nám přišlo fakt ujeté.

Nakonec jsme narazili na “umělý živý plot”. Zní to dost absurdně, ale po zkouknutí několika videí na youtube to zas tak špatně nevypadalo. Co už bylo horší, tak ceny, za které jsme to nejprve našli. Cena 2000kč / m2 je fakt absurdně vysoká.

Nakonec se nám povedlo první várku sehnat na kraji Brna ve firmě, kde už likvidovali zásoby s tím, že to dále prodávat právě kvůli ceně nebudou. Výhoda byla, že nás prvních 12m2 vyšlo “jen” na 600kč/m2, nevýhoda pak to, že jsme potřebovali ještě dalších 8 m2 toho stejného nebo hodně podobného.

Ty už jsme nakonec na internetu sehnali za 1000kč/m2, což už není tak pěkný, ale furt lepší než 2k. Co je ovšem pozitivní, tak ten pocit soukromí je prostě parádní. Najednou nemáme pocit, že nemůžeme ani vyjít na terasu aniž bychom byli sledováni.

Na fotce jde vidět, že se jedná o panely 50×50 cm, ty je potřeba ještě učesat, aby přechody nebyly vidět. Tam, kde jsme to už udělali, to vypadá jako celistvá vrstva. Vybrali jsme dekor túje.

Navíc, z druhé strany pozemku nám letos díky dešťům krásně poporostl náš pan Brest, takže odsud už máme také komplet soukromí. Brest musím nyní trochu více zastříhnout jak z boku, tak i nahoře zarovnat, ale celkově opět supr. Co mě pobavilo, tak soused ob tři pozemky si mi postěžoval, že jak nám to vyrostlo, tak už k nám teď nevidí :))). Tak to mne skutečně potěšilo :).

Jako další mám nyní naplánované natření celého spodního plotu dvěma vrstvami bílé barvy a tím i tuto akci ukončit. Tím bude celý plot hotov. Jako další pak půjde na řadu bazén. Ten jsem už  dneska odzimoval.

Kupodivu po sundání zazimovací plachty přišlo příjemné překvapení. Čekali jsme, že voda přes podzim-zimu-jaro zezelenala, ale kupodivu tam nebyla ani stopa po řasách a voda zůstala celkem čirá. Takže jsem tam nalil Savo a pustil filtraci, ale čeká mne tam spousta práce.

Jednak potřebuju zabudovat do země hadice s přívodem/odvodem vody, pak přesunout ohřevný solár za grily, kde bude časem ještě zídka a kde bude pak schovaná veškerá technologie. K tomu mne čeká venkovní rozvaděč pro bazén spolu se závlahou, abych neměl čerpadlo napojené do zásuvky v domě, kterou pak přes Loxone spínám a tím bazén ovládám :)).

No, takže práce ještě hromada. Každou dokončenou věcí se ale více a více blížím do stavu, kdy budu moct říct, že mám na domě hotovo :))

Vysoké záhony, finalizace

Vysoké záhony, finalizace

Jsem strašně pozadu v článcích, je toho tolik, co jsme zas budovali a dělali, ale nějak teď vůbec nestíhám psát. Takže dneska narychlo post o finalizaci vysokých záhonů (předešlý článek zde).

To, co vypadalo už jen jako easy práce, se nakonec ještě dost zvrhlo. Nejprve bylo potřeba zarovnat a vykopat veškeré chodníčky mezi záhony, čímž jsem ještě solidně doplnil hlínu do záhonů. Na srovnanou zem jsem pak nastříhal a položil tkanou fólii tak, aby byla i pod truhlíkama, kde jsem ji zahnul a vytvořil z ní jakousi kapsu na kameny. Tím bude držet hlínu ze shora a zároveň to bude snad pod dřevem trochu větrat.

První dva vozíky kamení jsme si vzali od známého, který se jich potřeboval zbavit. Bohužel, kameny byly nakonec ošklivější, než jsme čekali, a navíc promíchané s hlínou a jiným bordelem. Takže bylo potřeba je postupně “vyklepat” tak, aby většina nečistot zůstala v kýblu a na chodníky šly jen kameny.

I tak to ale vizuálně nebylo nic moc, takže jsme se nakonec rozhodli použít je jen jako spodní vrstvu a nahoru dát kameny nové a čisté. Zároveň jsme si i ujasnili, jakou velikost potřebujeme, protože po těch starších a větších se nechodilo úplně pohodlně.

Krom toho bylo ještě potřeba zpevnit boky chodníku tam, kde je brest, aby se nám mulč nesypal do kamenů.  Koupil jsem na to nějaký zpevněný plastový obrubník v místní ProDomě, který tam zřejme ležel už tak 10 let, jelikož většina zámků praskala jen když se na ně člověk podíval. Ale nakonec jsem to nějak dohromady dal, z jedné strany dosypal hlínu/mulč a z druhé strany začal dosypávat kameny.

Tady už jde vidět chodníček ve finální stavu. Nové kameny jsme vzali s menší frakcí a celkově jsou o dost hezčí. Pravděpodobně se po nějaké době taky trochu zašpiní, ale jelikož by se tam už moc hlíny dostávat nemělo, vydrží snad aspoň chvíli pěkné.

A když byly hotové záhony, zbývalo už jen nakoupit rostlinky (letos jsme vlastní předpěstování vzdali) a nastěhovat je do jejich nových domovů 🙂

A tady už je finální výsledek. Ten záhon vlevo nevypadá esteticky nic moc, ale jsou to rajčata obsypaná trávou, aby tam nerostl plevel. Uprostřed máme česnek, který rostl v původním záhonu a nám ho bylo líto ho poslat na kompost, tak jsme ho jen tak ze srandy přesadili. A on to kupodivu přežil. S ním tam bydlí saláty, na které nám ale zase útočí slimáci a ožírají ho ze všech stran, svi*ě jedny. A v posledním truhlíku jsou papriky. Tento truhlík byl původně zamýšlený na jahody, ale ty jsme naopak už teď přesazovat nechtěli, protože už začínají kvést. Takže jsme je nakonec prohodili s paprikama, tak proto ta fólie. Už jsme ale přemýšleli nad tím, že estiticky je to ještě někde jinde, než to mulčování trávou, takže možná pak příští rok uděláme fólie všude a bude to 🙂

Ještě nás čeká truhlíky v létě natřít, jelikož na patinu si úplně nepotrpíme a naopak bychom chtěli, aby si truhlíky zachovaly tento pěkný nový vzhled. Ale o tom zase někdy příště 🙂

Narozeninový dárek dorazil

Narozeninový dárek dorazil

Ještě, že jsem dlažbu udělal hned v úterý. Pan Joe měl dorazit až ve čtvrtek/pátek, ale asi se mě už také nemohl dočkat a tak včera ráno zazvonil telefon, že je na cestě :).

I když jsem počítal s tím, že bude velký, jeho velikost mne stejně překvapila. Jeho doprava proběhla bez komplikací, ráno v 7:00 telefon, že dorazí za cca hodinku a v 8 skutečně náklaďák přistál u našeho domu. Řidič vybaven paleťákem mi pak celou krabici dovezl až na terasu pod pergolu. Ještě že tak, celé balení bych tipoval tak na 200kg :).

A tak jsem se pustil do rozbalování. Asi už tušíte, co to je, že? 🙂 Moje úchylka na grily je prostě neovladatelná :). A protože jsem opravdu nevěděl, co si ke čtyřicátinám přát, nakonec jsem se rozhoupal a vzal Kamado Classic Joe III přímo od jeho distributora do CZ/SK firmy www.housegarden.sk. Bral jsem ho napřímo ze Slovenska, protože při aktuálním kurzu EUR/CZK je ze Slovenska o cca 10% levnější, než u nás v ČR.

Když člověk sleduje všechny ty pořady o grilování a neustále vidí, jak všichni (hlavně PipMaster 🙂 ) dělají vše v keramickém grilu, tak holt ten keramický gril časem mít prostě chcete. Je pravda, že si do toho člověk musí dojít. Dřív jsem moc nechápal, co na tom všichni vidí, ale když pak grilujete víc a třeba i v horším počasí, postupně víc a víc zjišťujete, že keramika je vlastně odpověď na všechny ty problémy, které s klasickým kotlíkem máte.

A teď už hurá rozbalovat. Další věc, která vás hned po váze zásilky dostane je způsob balení. Všechno naprosto precizně zabaleno, každá část ve vlastní krabici a ještě zabalená ve vlastním igelitu nebo polystyrenu tak, aby se nic nepoškrábalo a neponičilo.

Poté, co vyndáte všechny krabice a krabičky z velké krabice, konečně se prokoušete ke grilu samotnému :).  A je to macek :))).

Takto vypadal stůl po vyndání všech věcí, co byly kolem grilu. Tou dobou jsem si říkal, kolik toho je. To jsem ovšem ještě netušil, že uvnitř grilu se skrývá další várka příslušenství :)))

První skládačka byl podvozek. Zabalen na části v několika krabičkách. Díky tomu, že si podvozek skládáte sami, si aspoň každý díl pořádně osaháte. Všechny díly opravdu mohutné a pevné, kolečka parádní.

A tady je už pan Joe poté, co jsme ho vysadili na podvozek. Původní plán, že ho zvedneme spolu s I. jsem musel rychle přehodnotit, protože váha na ni byla opravdu velká. A tak jsem zavolal na rychlo-pomoc kamaráda odvedle (a ještě jednou díky za okamžitou asistenci :)).

Až poté, co jsme ho vysadili, a já pokračoval v montáži, jsem zjistil, že i on je plný dalších dílu a keramických vložek, které kdybychom vyndali, tak bychom ho možná i s I. už zvednout dokázali. Ale aspoň I. neruplo v zádech.

A tady je pak vyskládaná další várka věcí, které jsme vylovili z klobouku, pardon grilu ;-). Košíky, nástavce, tepelné štíty, SlōRoller a pár dalších věci. A hurá skládat.

A takto pak vypadá už připravený gril. Dole koš na uhlí, kolem něj keramické vložky uchycené “prstencem”, na půlce tepelný štít, na tom pak položený flexibilní stojan a nahoře zavěšený stojan na příslušenství. Těch kombinací, jak poskládat gril, je opravdu hodně. Na rozdíl od klasického kotlíkového to bude chtít vedle něj nějakou skřínku, protože nikdy v grilu nebude vše. Podle typu grilování se vždy poskládá jen to, co je potřeba, a zbytek je bokem.

Kolem oběda, kdy jsem měl konečně poskládáno, začalo být venku opravdu hnusně. Ochladilo se, začal foukat silný vítr a do toho pršet. Chvíli to vypadalo, že bude snad i sněžit. Dokonce jsem chvilku váhal, že test grilu nechám na další den, ale nakonec mi to nedalo :)). Naložil jsem ho uhlím a pustil se do toho.

A tady první testovací steaky k pozdnímu obědu ;-). První várku steaků jsem testoval ještě na původním uhlí i s původními sondami, protože nebyl čas vše rozběhat a vyzkoušet.

Co se týká grilování, tak pecka. I když je toho dost, co si člověk bude muset vyzkoušet a natrénovat, tak už první pokus dopadl hned super. I když bylo venku ošklivo a zima, tak gril po nahřátí parádně drží teplotu a steaky se udělaly naprosto luxusně. Vlastně jsem za to hnusné počasí takhle zpětně rád, že jsem to mohl hned vyzkoušet. U klasického železného kotlíku jsem totiž míval problém, že jakmile foukal větší vítr a bylo chladno, tak jsem gril neroztopil na takové teploty, aby se hovězí steak správně udělal.

A to je pro dnešek vše. Už se těším na další test, kdy budu zkoušet kuře a krůtí stehno. Obojí pomocí SloRolleru, který by měl zajistit, že teplo nepůjde napřímo zespodu, ale horký vzduch půjde k masu rovnoměrně ze všech stran. K tomu mne čeká rozbalení a rozchození iKamand sondy, která krom měření teploty grilu a masa má i motorek, kterým dokáže rychleji rozjet teplo v grilu a zároveň pak sama přiškrcovat přísun vzduchu do grilu pro regulaci teploty.

A na závěr pak ještě chci otestovat speciální uhlí přímo od KamadoJoe, které jsem spolu se zapalovačem dostal k mé objednávce za to, že se o grilu tady na blogu zmíním (gril i sondu mám zakoupenou za běžnou cenu). Když jsem se ptal, v čem je uhlí lepší, tak je prý z tropického dřeva, navíc hodně velké kusy, nabídne delší hořlavost a ještě lepší vůni masa. Tak na to jsem opravdu zvědavý. Takže test na porovnání s mým klasickým uhlím z Makra rozhodně bude :).

A co se týka zapalovače, tak na ten pak natočím nějaké krátké video. Normálně by mě nenapadlo si ho vůbec koupit, ale když jsem ho včera zkoušel, tak je to fakt mazec 🙂 (a to neříkám proto, že musím :))) ). Namísto zdlouhavého rozdělávání ohně ve startovači a pak přesypávání horkého uhlí prostě jen namíříte na uhlí a zapnete. Za chvilku máte krásně horký základ. V nějakém příštím článku vám to ukážu a budete ho chtít taky 🙂

Akce vysoké záhony

Akce vysoké záhony

Vysokých záhonů a truhlíků není nikdy dost :). A tak letos došlo i na naše záhony, pro které se rovněž naplánovala modernizace. Výchozí stav totiž nebyl nijak oku lahodný, navíc skrz něj neustále běhal pes, a to především v období, kdy tam bylo nejvíc bahna :).

Krom toho nám na zahradě stále strašila hromada hlíny, jejíž pradávný původ sahá až do období skrývky ornice před stavbou domu a naposledy byla ještě trochu zvětšena kopáním bazénu :).

Foto mám bohužel jen starší z minulého roku

A tak bylo rozhodnuto, budou vyvýšené záhony. Jenže počasí bylo furt hnusné a sadební sezóna se blížila. Nakonec jsme využili minulého týdne, kdy bylo konečně pěkně, a celou věc zrealizovali. A tak se můžu konečně pochlubit 🙂

Poučen z předchozích truhlíků jsem už nechtěl jít cestou konstrukce a obložení dřevem. Je to sice levnější, ale i po natření to už po dvou letech nevypadá nic moc. Původně jsem chtěl vzít masivní fošny ze smrku a udělat to z toho, ale nakonec jsem smrk kompletně zavrhl a udělal to z modřínu. V nákladech je dřevo cca 2x – 2.5x dražší, ale zase se nemusí kupovat žádná impregnace nebo barva a dřevo by mělo vydržet tak, jak je, deset let a víc.

Nakonec jsem teda záhony vymyslel tak, že jsou z fošen 4m x 25cm x 5cm, posazené jsou na dlažebních kostkách, sešroubované k sobě a vždy v půlce délky ještě spojené mezi sebou. Vše řezáno pokoskou metabo, která byla opravdu super kup. I s takovouto fošnou si poradila jak nic, řezy krásně rovné a pravoúhlé. Truhlíky mají rozměr 4m na délku, 1,5m na šířku a 0,5m na výšku. Chodníčky jsme udělali půlmetrové, aby se mezi truhlíky dalo pohodlně projít.

Takto vypadala příprava na truhlíky. Nechtěl jsem prkna usazovat přímo na hlínu, takže budou sedět takto na dlažbě. Dlažba srovnaná vodováhou do roviny a každá dlažba zabouchána do podloží palicí, aby opravdu držela.

A takto pak vypadá usazený záhon. Chodníčky, stejně tak jako mezery mezi dlažebními kostkami pod fošnami bude vysypán kamínky, aby dřevo mohlo zespodu trochu dýchat a větrat.

Zevnitř truhlíků pak nopka, kterou jsme ještě podél celého obvodu zatížili nařezanými starými trámy, aby se hlína nevysypávala pod samotný truhlík a aby nopka dole držela. Na dno truhlíky jsme ještě pokládali síť proti krtkům a hrabošům, protože představa, že z truhlíků budeme nějakou takovou havěť vyhánět, byla víc než děsivá.

Drobná odbočka během budování truhlíků bylo řezání kamenné dlažby kolem jabloně a komposterů. Když jsme to loni dělali, s nějakým pravým úhlem jsme se zas tak moc nezdržovali. A taky to tak teď vypadalo :). Takže bylo potřeba vše komplet fiknout, aby se tam záhon pěkně vešel.

Po seříznutí ještě kameny srovnat, odházet trochu hlíny a připravit další dlažbu na usazení. A takhle pořád dokola, než byly všechny čtyři truhlíky hotové 🙂

Trochu opruz bylo neustálé házení hlíny tam a zpátky. Pro každý truhlík bylo potřeba vždy nejprve srovnat dno a udělat prostor na chodník a usazení, takže přeházet někam na stranu, pak zas naházet zpět, aby se dal udělat další truhlík. Od druhého truhlíku dál už to bylo lepší, to šla veškerá přebytečná hlína do prvního hotového.

Tady mám jednu svou realizační fotku, aby bylo vidět, že jsem se na tom opravdu podílel :))).

Jako poslední jsem si nechal první truhlík. Díky třešni, co tam roste, bylo potřeba vymyslet truhlík tak, aby byl zarovnaný s ostatníma, ale zároveň objel třešeň samotnou. I když nám tam překáží a je planá, pořád ji nechceme zlikvidovat úplně. Takže jsme ji prknama objeli :).

A myslím, že výsledek se docela povedl. Spodní část má tři prkna vedle sebe, čímž jsem získal prostor pro kmen, a z venku pak nejde nic téměř poznat. Mezeru kolem kmenu jsem pak přetáhl ještě nopkou, aby se tudy hlína nemohla vysypávat ven.

Když byly hotové truhlíky, bylo potřeba je naplnit palivem :). Do každého jsme dali jednak větve z prořezání obou stromů (a vzhledem k čistce třešně toho nebylo zrovna málo :)) a rovnou jsem pak udělal i vertikutaci trávy, protože z toho je vždycky také hromada bioodpadu.

A pak přišla má nejoblíbenější zábava. Transport hlíny v kolečkách z hromady do truhlíků. Jeden den jsem vozil od rána do večera, druhý den pak už jen cca půl dne.

Ale, zadařilo se. Truhlíky jsou naplněné a hromada je pryč.

Bohužel, příští rok, až si hlína v truhlíkách sedne, budem muset trochu hnědé někde sehnat. Teď to sice vyšlo akorát, ale ze zkušeností s ostatními truhlíky víme, že si to tak 10-15cm sedne určitě. Něco pak zase dosypeme z komposterů, ale zřejmě bude potřeba i nějaká další hlína.

Jako poslední jsem pak včera dodělal závlahu. Odbočky s vodou jsem měl připravené už z dřívějška, takže bylo potřeba jen vykopat nové napojení, občas něčím trochu pohýbat, udělat nové odbočky a přeplánovat kde co v truhlíku bude. Oproti vození koleček lahoda :).

Jako další teď musím dopřipravit chodníky mezi záhony, dát tam fólii proti prorůstání trávy a začít vozit kamínky. Mezi chodníkem a brestem pak dáme ještě plastové obrubníky, aby se nám mulč nemíchal s kameny. To už lze ale dělat průběžně, důležité je, že už můžeme sázet, takže salát už si hoví v novém domečku 🙂

Jarní rozjezd

Jarní rozjezd

Venku začíná být zase konečně pěkně a tak bylo na čase začít zase připravovat okolí domu na další sezónu. Bohužel jsem toho přes zimu na domě moc nestihl, ale snad bude trochu volněji aspoň v dalších měsících a doděláme už do finále okolí domu. Stále nám zbývá doladit plot, nejspíš budeme dělat zvedlé záhony, zlikvidovat zbývající hromadu hlíny, udělat branku a pár dalších radostí.

Začít je ale potřeba s menšímy věcmi a tak jsem trochu prořezal a zpacifikoval brest.

Jsou tomu 3 roky, co jsme ho zasadili. Od té doby ho dobře živíme (potřebuje dost vody) a hodně stříháme. Díky tomu pěkně zasílil a hlavně zhoustl.

Momentálně má cca 1.8 metru a kdyby se nechal, rostl by dále. Já ho momentálně udržuji na téhle výšce, která nám zajištuje na jedné straně soukromí ze strany sousedů, ale zároveň se přes něj stále vidíme, když se chceme pozdravit (a hlavně se přes něj nevidí naše dvě feny, které jinak mají tendenci si u plotu vyjasňovat, komu to tu patří :)) ).

Až budu řešit jednou další dům, brest bude to první co kolem celého pozemku vysázím. Roste rychle, a většinu roku dělá neprodyšnou stěnu. Jen v zimě je bohužel holý a průsvitný.

Druhý dnešní úkol zněl jasně, razantně prořezat planou třešeň, která po loňském zásahu pořád zacláněla záhonům vedle ní.

Inu, nedalo se nic dělat a když loni nestačil jen “důraznější” řez, bylo potřeba letos udělat “radikální” řez :).

Tak jsem oprášil motorovku, vyměnil benzím, doplnil olej a pustil se do toho :).

A tady je výsledek radikálního řezu :). Loni jsem to nechtěl dělat až takto moc, ale když se podívám, jak moc za rok zase obrostla, tak věřím, že i letos se tenhle pahýl celý zazelená. Jen už nebude tak vysoký (snad) aby měly záhony dost světla.

No a pokud by ani to nestačilo, příští rok ji říznu metr na zemí a udělám z ní stolek :))). Kdyžtak bychom vysadili stromek někde jinde. Tahle je stejně planá a nic z ní není. Jen je mi líto jí dát pryč úplně, když je tu s námi od začátku a přežila jako malý výhonek i celou stavbu :).

Nudíte se ? aneb co když přebývají střešní latě…

Nudíte se ? aneb co když přebývají střešní latě…

Nudíte se?  Kupte si medvídka mývala ! Něco podobného jsem zažíval během babího léta, chodíce kolem hromádky ( 16 ks ) střešních latí a řešením co z nich vyrobit, když už ” všechno máme” . Nebudu se vypisovat o možnostech řešení, takže rozhodnutí bylo vyrobit květináče a to zejména na větší, vyšší “lodyhy” ( např. palma ) tak, aby byly v designu k domečku.

Výroba je “poměrně” jednoduchá , příprava už o trochu horší. Střešní latě jsou standardně řezané na rozměr 40x60mm a květináče měly být vnějškem 40×40 cm a taky 30×30 cm. Technologicky naprosto jednoduše překládáním vrstev do vazby tak, aby zvenku připomínaly čepovaný spoj.

Postup výroby, pokud je výchozím materiálem hrubá střešní lať, je zhoblování na rozměr 30×55 mm. To je hlavní výchozí materiál na vrstvení jednotlivých pater. Dále nařezání na délku ( pokosová pila se hodí ) 37 cm ( pro rozměr venkovní 40×40 cm ) nebo 27 cm pro 30×30 cm květináče. Větší květináč jsem dělal na 5 pater menší na 4 patra. Spodní dno pak ze stavební překližky 12mm rozměru vnějšku kvetňáku.

Výsledek je, že na jeden květináč 30×30 cm potřebujete 18 hranolů 30×55 mm délky 270 mm. Dva jsou určeny dolů jako podstavce. Pro čtyři kusy to pak vypadá materiálově asi takto:

Následuje montáž lepením jednotlivých pater na spodní desku z překližky. Tady se vyplatí si s tím trochu pohrát a hlavně (!) každé patro po nanesení lepidla důkladně a několikrát poklepat gumovou paličkou. Po sestavení je potřeba uplatnit stahovák ( Lidl ) s rohovými pomocnými stojkami ( taky ze střešních latí samozřejmě ), které jednak zajistí polohu a jednak přesahy mezi hranolky, aby nebylo tolik co brousit:

Nezbytně nutné je nechat schnout alespoň 12 raději 24 hodin takto stažené. Pak nastoupí ruční pásová bruska ( opět Lidl za 800,- Kč ale už jen čekám až konečně klekne abych mohl zdůvodnit Makitu 9404 ) kdy nejdříve nahrubo srovnáte všechny čtyři boky . Následuje horní  frézka s konkávní stopkou 12,5 mm na zaoblení vnějších hran a potom broušení na čisto. Stojí za to si s tím trochu vyhrát.

Pak už jen nátěr venkovní lazurou, odstín vám určí bezpochyby manželka či přítelkyně, s tím se nemusíte trápit .

No a aby “to” aspoň chvíli vydrželo, dal jsem dovnitř fólii tak, aby nebyla přímo na stěnách a mohlo to trochu větrat. Do dna vyvrtány čtyři otvory z čehož vždy dva je odvětrání dna pod fólií a dva jsou propojeny 1/4″ PVC trubkou pro odvedení vody z hlíny :

 

Dno stačí natlačit s přesahem tak 2-3 cm a zahnout podél stěny vzhůru, obvodovou fólii pak vložit dovnitř. Ostatně, až tam nasypete hlínu nebude vidět stejně nic…

Výsledek je, že za zhruba 3 hodiny je hotový jeden květináč samozřejmě pokud se jich dělá víc než jeden-dva. Rozměry se dají přizpůsobit v podstatě čemukoliv, není třeba se starat manželky si už řeknu.

Takže pokud se nudíte … nekupujte si medvídka mývala! Museli byste si s ním totiž hrát, krmit, tahat k veterináři atd. atd. atd.

Ideální je nekupovat do baráku nic, z čeho nejdou na zimu vytáhnout baterky, nebo ještě lépe, jen to co baterky nežere !

P.S. k výrobě stačí stavební překližka a hranolky 30×55 nebo podobné. Pokud není protahovačka tak hranoly ohoblované, pilka pokosová ( ani nemusí být elektrická ), pásová bruska ( v nouzi ani ta ). A hlavně pánové! Můžete zalézt do dílničky či jiného prostoru, ženská bude spokojená, že “něco děláte na baráku” a budete mít svatý klid ( na práci samozřejmě ).

(c) Dalibor 2020

Moštobraní

Moštobraní

Když už dnes nemáme Loxone sraz, tak sem hodím aspoň zase jeden post z naší zahrady. Letos jsme měli docela hodně jablek, tak jsme je chtěli nechat vymoštova a pasterizovat.

Bohužel, pravděpodobně v jediné moštárně v rozumném okolí, kde pasterizaci a balení do bagů dělají, začali opravovat železniční přejezd a tak se k nim nedá vůbec dostat. A to jsme zjistili ve chvíli, kdy jsme měli půl stromu sklepaného a sesbíraného v pytlích :).

Takže přišel na řadu plán B, který zahrnoval i dlouho plánovanou koupi druhého mrazáku :)).

Moštoval jsem nakonec pár vesnic vesnice vedle nás, kde jsme z jednoho stromu nakonec vymáčkli 100l moštu. S odvozem samotným problém úplně nebyl, protože máme kanystry už z dřívějška, problém ale byly nějaké PET flašky, ve kterých bychom mošt do mrazáku dali. 100l už totiž není vůbec málo :).

Nakonec se mi povedlo sehnat na druhé straně Brna firmu, co prodává PETky za 5kč jednu – což je na jedné straně fakt hrozná cena, bohužel na té druhé straně je to jedno z nejlevnějších, protože jinak jsou firmy schopné si říct i o 10kč za kus (bral jsem 40ks). Takže jsem ještě ten den po domoštování upaloval přes celé Brno, abych stihl lahve koupit a druhý den jsme je mohli stočit a zamrazit.

Druhý den jsme pak dopoledne trávili stáčením do flašek. K malé domácí moštárně to už určitě nemělo daleko :).

 

A tady už jsou fešáci v novém mrazáku. Jelikož místa v domě už nebylo mnoho, nemohli jsme koupit ten největší pultový mrazák. Tím pádem padla volba na střední velikost, která se ještě rozumně vešla pod schody do špajzu tak, aby šel mrazák otvírat. Jde o Zanussi ZCAN14FW1 se 140l objemem, což vyšlo vcelku akorát na letošní úrodu.

Už teď ovšem vedeme vášnivé debaty o tom, kam dáme přístí rok další mrazák, protože tenhle bude stoprocentně opět plný “nezbytnými” věcmi a mošt nebude kam dát :).

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Tak pojďme už ty články o severní zdi a truhlíkách konečně dorazit. Stále mi to ve frontě visí hromada fotek, kde se Vám chci pochlubit, jak moc jsem šikovný, tak hurá na to :).

Minule jsme skončili u hotových truhlíků naplněných kompostem a hlínou, to dneska, to to bude o dost zajímavější. Pustil jsem se totiž po delší době zase do zednické a rozhodl se natáhnout si severní zeď lepidlem sám.

Původně jsem to chtěl nechat udělat nějakého řemeslníka. Jenže, ten šikovný, co nám dělal schody, dlažbu, obklady a spoustu dalšího, se rozbil. Na cokoli, co jsem potřeboval, jsem ho naháněl stokrát, když už dorazil, po pár hodinách práce ho buď něco strašně bolelo, nebo to bolelo jeho manželku, nebo mu zrovna přivezli stavební materiál, nebo nějaká jiná výmluva. Po čase jsme si z něj už dělali srandu, že má lexikon výmluv. Kdykoli mu člověk zavolal, vytáhl z klobou naprosto nečekanou vyhovorku. Pokaždé novou, originální a většinou ještě více morbidní nebo absurdní :).

Tahání zdi do lepidla jsem sice ještě předtím nedělal, ale nemůže na tom nic být, ne? Tak jsem zkoukl pár videí a pustil se do toho, Ze začátku mi to nešlo vůbec, tahal jsem to sem a tam a už zamokra vypadal výsledek všelijak. To jsem postupně vypiloval, zjistil jak, odkud a kam tahat a už se to zlepšilo. Ale problém mi pořád dělalo vracení se. Člověk se u téhle práce musí odprostit od opravování toho, kde už byl. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY to tim totiž jen zhorší…. vždycky.

No, dojel jsem to do konce, připravený na to, že tam nějaké drobné kosmetické vady budou. A nechal jsem to uschnout. Když jsem to ráno ale viděl, začal jsem litovat toho, že jsem se do toho pustil. Hele, bylo to fakt hnusný. Asi jsem měl radši tomu druhému řemeslníkovi těch 10.000Kč za těch pár metrů dát. Tohle bylo fakt čiré zoufalství.

A tak jsem zase googlil a někde během toho hledání jsem si vzpoměl na řemeslníka číslo jedna, který vlastně vždycky říkal, že se první vrstva má ignorovat a že to vždycky musí dělat na dvě vrstvy. Ha! V tom je zřejmě ten trik.

A tak jsem zlomil svou nenávist ke zdi, k lepidlu i hladítku a pustil se zas do toho. Namíchal jsem řidší směs a začal nanášet a vyhlazovat druhou vrstvu.

A co Vám budu povídat, najednou jsem si připadal jak naexpovaný profík Pan Zedník level 100 :). Krásná hladká stěna, práce šla pěkně od ruky a všechny nerovnosti uspokojivě mizely.

Takhle jsem dotáhl celou zeď a opět jí nechal zaschnout. A důležité pravidlo, neopravovat co už je uděláno. Otřepky a jiné nerovnosti nechat být, protože….. tady dády dá…. se to pak opraví v dalším kole. A to konkrétně touto brusnou technologickou věcí, která nevím, jak se přesně jmenuje :).

Tou se totiž pak krásně vše zabrousí, takže výsledkem je opravdu hezká (téměř) hladká zeď.

Opět po zachnutí přišlo na řadu natření. Na to jsme koupili klasickou fasádní barvu. Ale jen samotnou barvu, bez jakéhokoli zrna, abych to nemusel ještě točit. Ono lepidlo stejně nějaký trochu vzor zanechalo, takže to jakous-takous strukturu má.

V okamžiku natírání už mi bylo dávno jasné, že by se to o dost lépe dělalo, když by tam ty truhlíky ještě nebyly :). Jenže, znáte to, jak to chodí. Aby se mohlo udělat A, musí se udělat B, kvůli kterému se musí udělat C. A tak bylo potřeba se rychle zbavit kompostu a proto se musely udělat truhlíky a proto se holt zeď natahovala a natírala až pak.

To, jak dlouho mi trvalo sepsat tenhle článek asi nejlépe ilustruje tato fotka. Tou dobou byla má drahocená těhotná žena ještě vlastně vcelku štíhlé figury oproti tomu, jakou Věstonickou postavu má nyní, jen pár dnů před porodem :). No, jsou to skoro tři měsíce, co mi tu ty fotky leží. Hrůza, stydím se :).

Během malování pak soused sundal dřevěné výplně, aby se mohly sloupky z boku natřít. Říkal, že mu tam ta bílá ladí a že jestli mi to neva, tak bych to natřel celé. Jasně že nevadilo, dělalo se to pak o dost lépe, než obkreslovat každé prkno :).

Po natření jsem se pak pustil zpět do obkládání truhlíku. To už byla vcelku pohodová práce. Nařezat a přišroubovat pár prken, to šlo dobře. Až na to horko, to si pamatuju, že bylo hrozné.

Po dokončení obložení jsme pak s I. už jen dotáhli závlahu a zasadili koupené rostlinky (tou dobou jsme ještě netušili, že nám víc než polovinu sežerou všudepřítomní slimáci, grrrr.)

Finální úkon pak bylo naprogramování dalších okruhů automatické závlahy v Loxone, ale to už byla opravdu jen taková třešínka na dortu :).