Browsed by
Tag: plot

Dokrášlení zdi

Dokrášlení zdi

Další proběhlá akce, kde jsem se letos realizoval, byla “naše” sousedova severní zeď. Cca dvě třetiny jsem měl natažené a natřené už z loňska a do zbytku jsem se pustil letos.

V natahování zdi už začínám byt taky poměrně skilled. Když bude krize tuhá a neuživím se jako ajťák, tak můžu jít dělat zedničinu 🙂

Krom samotného natažení a natření zdi to obnášelo i větší úklidovou akci. Jak postupujeme s finalizacema kolem domu, postupně nám mizí všechny “dočasné” skladovací prostory na bordel a tak nezbývá než vše buď zpracovat, nebo zlikvidovat.

Po natažení a zaschnutí pak ještě dvě vrstvy nátěru a bylo hotovo. Další položka na seznamu finalizací hotová.

 

Finalizace plotů

Finalizace plotů

Posledních pár dnů nedělám skoro nic jiného, než lítám kolem domu a dodělávám a dodělávám. Přijde mi, že to tak máme každý rok. Na jaře, namotivovaní po zimě, si stanovíme, co všechno bychom chtěli dodělat, a tak se do toho po hlavě pustíme.

Dva tři měsíce pak makáme jak fretky, pohneme s hromadou věcí a pak přijdou letní vedra. To se už nikomu nic moc dělat nechce, takže tempo prací se pomalu zpomalí, najednou je tu podzim, to člověk sklidí úrodu, postupně vše zazimuje a je tu zas sníh. A další rok znova :).

No, zatím jsme ve fázi “fretka”. Po akci vysoké záhony jsem plynule přešel k velkému úklidu kolem domu včetně dlažby, kdy na úklid pak navazovalo konečně dodání naší branky. A když už byla branka, bylo na čase dorazit i ostatní ploty.

Takže jsem začal osvěžením si dovednost natírání prken :). To je fakt práce, co mi chybět nebude.

Co se samotné branky týče, bohužel to dodavatel lehce zvrzal a nosná železná konstrukce byla udělaná opačně (zvenku), takže namísto vsazení prken do branky by byla prkna až jakoby před brankou. Což nevypadalo nic moc, takže to znamenalo udělat prkna dvojitě tak, aby zevnitř byla vcelku jako nosná část a zepředu vyplnila prostor mezi kovovými vzpěrami.

Tady to jde vidět. Ty horizontální profily měly být zevnitř a ne z venku. Co už no. Dalších 10 týdnů na předělání se mi fakt čekat nechtělo, tak jsem to holt vyřešil tím zdvojením.

Další akce bylo dodělání plotu vpravo od branky. Na plot jsem použil prkna, co nám tu zbyla z první verze plotu. To byl ten, který jsem nechal řemeslníky udělat dvojitě, protože má milovaná žena to tak chtěla, a pak jsem to záhy celé sundával a předělával, protože má milovaná žena neviděla skrz ten dvojitý plot ven :))). No, tak aspoň jsme upotřebili všechny plaňky.

Další dodělávka byl plot vzadu na konci zahrady. Byl původně vynechaný, aby si mohl náš prcek hrát/povídat s dětma odvedle, což už poslední dobou moc nefungovalo. Navíc jsme už potřebovali trochu více soukromí.

Se soukromím pak souvisí ještě další akce. Bohužel, plot je sice fajn, ale pokud sousedé tráví spoustu času přímo za ním, svou funkci moc neplní. A tak jsme přemýšleli, jak si na terase dopřát trochu více soukromí, aniž bychom byli stále pod drobnohledem. Původně jsem hledal různé sítě, ale vše vypadá ošklivě. Navíc dát si zelenou plachtu na dřevěný plot nám přišlo fakt ujeté.

Nakonec jsme narazili na “umělý živý plot”. Zní to dost absurdně, ale po zkouknutí několika videí na youtube to zas tak špatně nevypadalo. Co už bylo horší, tak ceny, za které jsme to nejprve našli. Cena 2000kč / m2 je fakt absurdně vysoká.

Nakonec se nám povedlo první várku sehnat na kraji Brna ve firmě, kde už likvidovali zásoby s tím, že to dále prodávat právě kvůli ceně nebudou. Výhoda byla, že nás prvních 12m2 vyšlo “jen” na 600kč/m2, nevýhoda pak to, že jsme potřebovali ještě dalších 8 m2 toho stejného nebo hodně podobného.

Ty už jsme nakonec na internetu sehnali za 1000kč/m2, což už není tak pěkný, ale furt lepší než 2k. Co je ovšem pozitivní, tak ten pocit soukromí je prostě parádní. Najednou nemáme pocit, že nemůžeme ani vyjít na terasu aniž bychom byli sledováni.

Na fotce jde vidět, že se jedná o panely 50×50 cm, ty je potřeba ještě učesat, aby přechody nebyly vidět. Tam, kde jsme to už udělali, to vypadá jako celistvá vrstva. Vybrali jsme dekor túje.

Navíc, z druhé strany pozemku nám letos díky dešťům krásně poporostl náš pan Brest, takže odsud už máme také komplet soukromí. Brest musím nyní trochu více zastříhnout jak z boku, tak i nahoře zarovnat, ale celkově opět supr. Co mě pobavilo, tak soused ob tři pozemky si mi postěžoval, že jak nám to vyrostlo, tak už k nám teď nevidí :))). Tak to mne skutečně potěšilo :).

Jako další mám nyní naplánované natření celého spodního plotu dvěma vrstvami bílé barvy a tím i tuto akci ukončit. Tím bude celý plot hotov. Jako další pak půjde na řadu bazén. Ten jsem už  dneska odzimoval.

Kupodivu po sundání zazimovací plachty přišlo příjemné překvapení. Čekali jsme, že voda přes podzim-zimu-jaro zezelenala, ale kupodivu tam nebyla ani stopa po řasách a voda zůstala celkem čirá. Takže jsem tam nalil Savo a pustil filtraci, ale čeká mne tam spousta práce.

Jednak potřebuju zabudovat do země hadice s přívodem/odvodem vody, pak přesunout ohřevný solár za grily, kde bude časem ještě zídka a kde bude pak schovaná veškerá technologie. K tomu mne čeká venkovní rozvaděč pro bazén spolu se závlahou, abych neměl čerpadlo napojené do zásuvky v domě, kterou pak přes Loxone spínám a tím bazén ovládám :)).

No, takže práce ještě hromada. Každou dokončenou věcí se ale více a více blížím do stavu, kdy budu moct říct, že mám na domě hotovo :))

Plotová odysena, část čtvrtá

Plotová odysena, část čtvrtá

Pokračování plotové ságy na sebe nenechalo dlouho čekat. A dnes je to na malou oslavu :).

Máme prozatím hotovo vše, co udělat šlo. Celý plot kolem domu je hotov, stejně tak brána.

Trochu lahůdka byla uchycení plotu na betonový sloup, ale nakonec i to se vcelku podařilo. Uchytil jsem to nakonec na úplně obyčejné L profily, kterým jsem navrtal trochu větší díry.

Do betonového sloupku jsem to chytil natloukačkama, a nosná prkna plotu jsem prošrouboval šroubem s matkou. Drží to pevně, vizuální hitparáda to sice není, ale funguje to. A stejně to nejde ani moc vidět 🙂

Konkrétně ty L profily na ploty mě dost naštvaly. Obešel jsem několik Hobby marketů i speciálek a nikdo to nedělá. Každý má nějaký vlastní plotový systém, ale nějaé univerzální úchyty jsem prostě nesehnal.

A ještě jsem pak improvizovaně přidělal schránku a zvonek. Na to jsem obzvlášť hrdý :))). Je to samozřejmě jen na chvilku (takže tak rok dva), než dořeším zvonek a interkom k bráně a než seženeme nějakou hezčí schránku. Třeba se jednou dostane i na to :).

Tím s naší plotovou odyseou proteď končíme. Pokračování, až bude vyrobená branka a bude se dát dodělat i to. Teď mě čeká příprava elektroinstalace na pergolu, kterou nám snad cca příští/přespříští týden namontují.

Plotová odysea, část třetí

Plotová odysea, část třetí

Po více než měsíci se opět hlásíme u nás na blogu. Údajně prý neštěstí chodí po třech, tak snad to za poslední měsíc máme dostatečně vyčerpáno a podobně hnusný měsíc zase hodně dlouho nezažijeme. Naštěstí čas, a v druhém případě povinné ručení, je všelék, a tak se u nás postupně vrací věci alespoň částečně do normálu.

A tak jsme se konečně znova pustili i do těch přízemních věcí, jako je právě náš plot. Od posledního článku jsme docela pokročili. Samozřejmě, vše začalo opět natírací akcí. Začínáme mít z natírání už vážně osypky. A to na nás ještě jedna poslední várka stále čeká.

Po natírání přišlo na řadu řezání. A protože jsem potřeboval nařezat i sklon prken kvůli plotovému dílci, který je v šišatém rohu plotu, začal jsem pokosku nahýbat do všech možných poloh. No, cožpak o to, poloh zvládne hodně. Ale pokud ji člověk vykosí do boku, je potřeba vysunout dvojitý přídržný hliníkový profil…..

No, já to původně neudělal (na fotce je již vysunut).  A tak si všimněte drobného nepatrného zářezu v ne úplně tenkém profilu ;-).

Musím říct, že má ta pokoska fakt sílu. Jako trošičku to odpor kladlo, ale tipoval jsem to v tu chvíli spíš na nějaký suk a ne 5 milimetrů tlustý hliník :)). No, budiž tento zářez upomínkou na to, jakou ma ta potvora sílu. Nechtěl bych tam někdy něco nechat.

Každopádně krom této nepříjemné události jde pokoskou vše jako po másle. Krásné ostré a přesné řezy a práce krásně ubíhá. Opět se potvrzuje, že když už něco dělat, tak  kvalitním nářadím.

A toto je nakonec výsledek všech šikmých řezů. Potřeboval jsem uchytit nosné dřevo na úplně jinak umístěný železný profil. Druhá varianta, co mi kdysi řemeslníci (stylem “pak se to vyřeší) navrhovali bylo, že se prý nařízne profil a ohne. Ale to se mi moc jako řešení nezdálo.

Krom této rohove vychytávky jsme pak pokračovali dál s plotovými dílci. Postupně jsme sundavali původní nevyhovující a vyráběli nové vyhovující :). Vlastně ani nevím, jestli jsem tu na blogu zmiňoval akci “předělej hotový plot”. Původní požadavek mé milované I. byl, aby nebylo k nám z ulice vůbec vidět. A tak se nechalo tenkrát před rokem pár polí takto udělat.

Jenže, než stihli řemeslníci přijít pokračovat (pravda, trvalo jim to rok a vlastně už nikdy nedorazili), I. zjistija, že díky neprůhlednému plotu nevídí ven na ulici, když k nám jede pošta, Tesco, nebo pan Rohlík. A tak se otevřela diskuze, že by bylo fajn, kdyby bylo ven vidět. A co bych pro ni neudělal, že? :).

Původní vzhled plotu

Myslím, že pro naši vesnici jsme tu za blázny, co neustále sundavají a vyrábějí plot. Ale to se nedá nic dělat. Každý máme nějakou úchylku :).

Puvodni vzhled plotu

Krom prací na plotě před domem jsme taky dokončili konec plotu za domem. Jelikož máme se sousedy dobrý vztah a nechtěli jsme se plotem úplně izolovat, nechali jsme poslední dvě pole otevřená. A aby si prckové z obou stran nerozbili hravy o ostré úchyty, vyřešili jsme to jednou plaňkou na každé straně.

Těch dýní si zatím tak úplně nevšímejte. O tom chci napsat samostatný článek na téma “bacha kam dáváš kompost” :)))).

Ale zpět k akci Plot. Další část realizace byla brána. Úplně se mi nechtělo vrtat do těch železných profilů milión děr a nějak složitě pak trefovat vruty mezi dřevem a železem, tak sem to vymyslel trochu jinak.

Vyrobil jsem takovéto U profily, které se nasadí na bránu a z druhé strany se k nim namontují plaňky. Díky tomu se nemusí nic navrtávat a zároveň bude brána zezadu vypadat stejně (podobně) jako plot.

Na takto připravené nosné dřeva jsme začli montovat jednotlivé plaňky. Bohužel, jelikož je to dřevo nosné a má skryté vruty z druhé strany, nedalo se už pole připravit na stole, ale byla potřeba montáž na místě.

Montáž jsme udělali tak, že nahoře mezi rámem a plaňkou je mezera přesně na výšku vodováhy, kterou jsme pomocí stahovacích úchytek k plotu přichytli. Díky tomu jsme pak plaňky jen doráželi nahoru. Na mezeru mezi plaňkama jsme použili opět předpřipravené prkno s přesnou šířkou (šířka doladěna opět stříbrnou izolepou 🙂 ).

Postupně jsme tak nasázeli všechny předpřipravené plaňky a takto vypadá výsledek:

Na fotce v pravo jde zároveň vidět, že jsme po roce k nám konečně nahnali zase našeho řemeslníka, který pokračuje ve finalizaci plotu. Už máme orožkované a natažené do lepidla šechny sloupy a většinu zdi. Zbývá ještě udělat druhou zahlazovací vrstvu a můžeme natírat.

Takto vypadá plot zezadu. Nosné železné profily jsou skryté pod dřevem a plot vypadá podobně jako dílce mezi sloupky. Nyní nám zbývá dodělat ještě tři plotové dílce vpravo od brány, dva dílce u boudy (ty jsou spíš vizuální) a nechat udělat branku a rověž na ni dát dřevo. S brankou bude asi zase časová potíž, ale zbytek bychom měli zvládnout relativně snadno.

 

Plotová odysea, část druhá

Plotová odysea, část druhá

Tak jsem tu s dalším reportem z našeho plotového dobrodružství. A musím říct, stále to stojí za to.

Minule jsem skončil u toho, že jsme donatřeli a rozřezali první várku dřeva. A tak následovalo první testovací plotové pole.

Po cca hodině, kdy jsme stále ještě vymýšleli jak to vlastně udělat, jsem fakt uvažoval, že se budu znova doprošovat u těch nespolehlivých řemeslníků. Nebo že to dřevo nahážu na hromadu, kterou podpálím.

Ačkoli se to nezdá, tak takové plotové pole se dá udělat strašně moc způsoby. Jako první je asi rozhodnutí, zda nosné prkno bude vidět z venku nebo zevnitř. Sousedé se mi snažili vysvětlit, že by to mělo být tak, že to hezké bude do ulice a k nim, a to “ošklivé”, tzn. to, kde je vidět prkno, pak ke mně.

Hele, nevím jaké jsou zvyklosti, ale tohle mi přijde jako pěkný bullshit. Namísto, abych si to udělal pěkné doma, kde na to koukám vlastně celý den, to udělám pěkné do ulice a k sousedům. No, takže sorry, fakt ne. Zvyk nezvyk, hezké to bude směrem k nám :).

Krom toho, že to vypadá lépe, je to totiž i o dost praktičtější. Jednak se na to mnohem lépe dají zavěsit truhlíky. Pokud chytáte truhlíky ze strany, kde je nosné prkno, tak se truhlík nemá o co “opřít” a dost divně se vykloní.

Zadruhé, plánuju automatickou závlahu truhlíků a na prkně se pěkně povede trubička s vodou. Jenže, pokud bych měl nosné prkno ke mně, budu tu mít i trubičku. Zatímco takto bude trubička schovaná.

No, jak vidíte, zvyk nezvyk. Prostě nosné prkno ven :).

Když bylo rozhodnuto o směru, zjistili jsme, že i poloha sloupků hraje významno roli. A ty jsou připraveny rovněž na prkno směrem dovnitř :). Takže jsme chvíli dokonce zvažovali, že bychom to tak holt udělali. Ale ne, ani omylem. Nakonec jsme to vymysleli.

Akorát to znamenalo trochu složitější montáž. Nejprve se uchytí nosné prkna, na která se uchytí dvě boční plaňky. Bohuže ale nejdou dát ty úplně na kraji, protože tam už je přichycené nosné prkno. Takže až to objedno.

Když byla nosná prkna uchycená, plán byl chytat plaňky dle provázku a váhy přímo na plotě tak, jak to dělali i řemeslníci. Udělali jsme takto jedno pole a znovu jsme přemýšleli o vatře. Trvalo nám to asi hodinu a byla to příšerná pakárna. Už se nedivím, že jim to tak trvalo. Klasický přístup řemeslníků – málo přemýšlet, hodně pracovat (… a inkasovat).

Takže, buď to vzdát, nebo proces inovovat a optimalizovat. B) je správně.

Nakonec jsme výrobu plotových polí přesunuli na stůl na terase. Vždy jsme na sloupkách připravili dvě nosné prkna a dvě plaňky, pole z plotu sundali a na stole pak podle váhy smontovali.

A i při této montáži pak docházelo k postupné optimalizaci, kdy jsme se nakonec dostali tak na 15-20 minut na pole.

Původně jsme plaňky rozměřovali a centrovali úhelníkem. Ale i to pak zdržovalo. Tak jsme si vyrobili z odřezků různě široké prkýnka (obalená izolepou), takže při skládání planěk už nebylo nutné vše ručně centrovat, ale jen jsme vkládali tyhle prokladky.

Další zlepšení pak bylo v masovém předvrtávání, chystání prken, atd. No, zkrátka, stačí udělat dostatek polí a člověk ten proces fakt vychytá.

Momentálně jsme v cca půlce práce. Mame hotových 12 polí, 9 nám zbýva a k tomu brána. A tak jsem dneska dovezl dalších 30  prken (v pořadí 61. až 90.) a opět jsme se pustili do natírání.

Pokud půjde všechno dobře a nebude extra hnusné počasí, tak bychom to mohli do konce příštího týdne snad mít hotovo.

PS: Příští článek uděláme step-by-step foto návod na kopletizaci plotu. Překvapilo mne, jak málo je o tom na internetu návodů. Všechno jen drátěný plot, ale plaňkový aby člověk vymýšlel sám 🙂

Přípravy na plot

Přípravy na plot

Tak po čase zase další budovatelská minisérie. Od naší poslední budovatelské akce s krycím názvem “Velká Čínská zeď” už uplynul nějaký ten pátek a tak je potřeba se zase do něčeho pustit.

Teda, ne že bychom se mezi tim jen celou dobu koukali na Novu a nic nedělali, vůbec ne. Ale dělali jsme hlavně na pracovních věcech, o kterých stále nevím, jak a kolik psát :). Děláme intenzivně na jednom větším krypto-projektu, ale o tom zkusím napsat pár řádků někdy příště.

Zpátky k plotu. Po tom, co nám vloni s velkou slávou náš tesař-střechař-boudař udělal první část plotu, tak se naprosto nic nedělo. Nejdříve mi půl roku nebral telefon, pak mi tvrdil, že jsem se neozval vlastně já. A když jsme se domluvili, že tedy plot chci, tak zas mrtvý brouk. Takže další urgence, pak už i sliby, že se na něj můžu spolehnout, že vše bude…. no, nebylo.

Vykašlal se na mne, stejně tak jako náš zedník-dlaždičkář-řemeslník. Ačkoli je to jeden z nejšikovnějších řemeslníků, co jsem kdy viděl, jeho pracovní morálka je už za hranicí dobrého vychování. Plot (zděnou část) nám finišuje už třetím rokem. A opět samé sliby, výmluvy, zase sliby, zase výmluvy.

No, ale abychom aspoň s něčím zase pohnuli, rozhodli jsme se zrealizovat dřevěné výplně v plotu sami. Krom samotné realizace jsme se rozhodli si i plaňky sami “vyrobit”, protože 4m hoblované prkna vycházejí o dost levněji než připravené plotovky.

Naštěstí máme ve vedlejší vesnici dodavatele hoblovaného řeziva s vcelku rozumnými cenami (není nejlevnejší, ale pokud bych přičetl dopravu odjinud, je jen o fous dražší). A tak jsem se byl domluvit, že si budu postupně odvážet prkna na plot podle toho, jak budu stíhat natírat, řezat a kompletovat.

Natírání je kapitola sama pro sebe. Už jsme měli s nátěrem zkušenosti z minula, protože i první část jsme natírali sami. Ale stejně jsem už zapoměl, jaký opruz to je :). Natírat po jednom prkně je naprosto nereálné, protože by to člověk natíral roky.

Takže natíráme po cca šesti prknech, naskládáme je na sebe, natřeme oba boky a pak prkna rozložíme a natřeme jednu stranu. Pak necháme schnout cca půlden a pak druhou stranu. Opět schnutí přes noc a druhý den to stejné druhá vrstva. Po dvou dnech máme natřeno 30ks 4m prken. Jen pro představu, budeme jich potřebovat tak 150ks :).

Bohužel, víc natírat najednou není moc možné. Už tak máme prkna rozložená všude možně před domem tak, aby na ně svítilo slunce.

Po dvou dnech natírání jsem dovezl další várku třiceti kusů prken a jeli jsme znova. Krásně strávená většina týdne :).

Teď o víkendu došlo na řezání. Plán byl řezat mou LuxTools pokoskou, která už sice ze stavby něco pamatuje, ale neřezala úplně špatně. Drobná vada na kráse byla, že už nemá ochraný kryt a tak je potřeba zvýšené obezřetnosti a vždy čekat, až se kotouč úplně zastaví.

Pustil jsem se do řezání. Po jednom prkně, po jednom metru. 4 řezy na prkno (protože prokno má 402cm). Po cca šesti prknech jsem věděl, že jestli nezestárnu u natírání, tak u u řezání stoprocentně. Šlo to pomaleji než s tím blbým štětcem.

Zkusil jsem řezat po více prknech. Jenže, tahle pokoska na to prostě nemá svaly. Malý kotouč, slabý motor, a ještě to strašně trhalo konce. Po cca třech hodinách jsem si šel dát oběd a jen tak mimochodem začal koukat, co se dělá za lepší pokosky.

Rovnou jsme hledal Metabo. Všechno, co je Metabo je totiž fakt dobrý. Zjistil jsem, že lepší pokosky od Metaba jsou kolem čtyř tisíc, bohužel ale zvládnou stejně velký prořez jako můj stávající stroj.

O pár korun (spíš tisíc teda..) je ale už mnohem lepší materiál. Za kouzelných 5.990,- se dá sehnat pokoska, co už má dvojnásobně hlubší a tak 4x širší prořez, protoze má kotouč usazený na pohyblivém pístu.

Chivlku jsme váhal. 6k není málo. A tak sem zkusil i další značky. Makita, Milwaukee,… Žádná mne ale nepřesvědčila. Buď byly o dost dražší, nebo toho tolik neuměly, nebo nevypadaly tak dobře (bytelně, robustně,..). A tak bylo rozhodnute.

Za 5990 z eshopu, holt řezání chvíli počká. Ale, našli jsme ho i v OBI. A co bylo neuvěřitelné, jako jeden z nejlevnějších na internetu vůbec. Bohužel, v Brně nebyl, jen v Prostějově. Ale co by člověk neudělal pro novou hračku :).

Pokosku jsem zarezervoval a po obědě jsme vyrazili směr Prostějov. A za necelé dvě hoďky jsem ji už doma testoval :). S tou mou původní se to nedá vůbec srovnávat. Super řez, parádní výkon, super laser (přimo z 240V, takže neřeším vypínaní), má i LED přisvětlení, řezání ve všech možných úhlech a ze všech stran a k tomu ten pneumatický posun. Fakt paráda.

Snad jediná vada na kráse je váha. Váží 16kg, takže se trochu pronese. Ale jinak jen samá pozitiva. S Metabem jsem řezal prkna po čtyřech až pěti, nemusel si nic předkreslovat díky laseru a za necelou hoďku jsem měl vše rozřezáno :).

Krom nové Metabo pokosky mám ještě jeden Metabo přírustek. Rozhodl jsem si koupit ještě jednu aku vrtačku. Úplně tu stejnou, co jsem už měl. Původně jsem zvažoval jen koupi samotného stroje bez baterek a příšlušenství, ale nakonec jsem vzal celý set i s kufrem za 2460kč. Další dvě baterky se hodí a kufr dostal prcek na hraní :).

Důvod nákupu bylo neustálé přehazování vrtáku a šroubovacích bitů. Strašně to zdržovalo a když jsem si spočítal, že na plotě bude potřeba předvrtat a přišroubovat nejméně 500 děr, bylo o nákupu rozhodnuto.

Obojího nákupu fakt nelituju. Na plotě už děláme a strašně to urychlilo práci. O tom ale zase příště :).

1 plot = bambilión prkýnek

1 plot = bambilión prkýnek

Tak jsme se pustili do dalšího dobrodružství. Konečně přišla řada na plot, na který se už opravdu těšíme. Už nás totiž fakt točilo, jak každá, kdo jede kolem, na nás čučí. Bohužel, jsme tak nešikovně natočený na silnici, že od příjezdu do vesnice nám vidí za dům na terasu a dokud nepřejedou celý dům, zvládnou čumilové oscanovat dům téměř ze všech stran. A to je něco, co fakt nechceš.

Už loni, když jsme vymýšleli plot, jsme se rozhodli pro dvojité plaňky. Je to super věc. Nejde přes to vidět když se jde/jede kolem, ale přitom přes to fouká vzduch, takže to není tak namáhané. Takže funkční, ale čumilové budou mít útrum. Loni jsme to otestovali na pár prkýnkách a vypadalo to supr. Takže jsme se letos touhle cestou vydali.

Trochu nevýhoda je, že plot spotřebuje téměř 2x tolik prken, než kdyby byl čumil-friendly. Ale jak jsem psal, to nehceš, takže prkna/práci/peníze člověk rád zainvestuje.

Domluvil jsme se s našema tesařema-boudařema-pergolařema, že nám připraví latě a my je natřem. Vypadalo to jako easy nápad. Možná by i byl, kdyby se to nepokazilo (čti: kdybych nebyl vůl).

Prkna dodali už skoro dva měsíce zpět, zrovna když jsem dělal závlahu. Takže sem je dal na polstyreny, přikryl plachtou a nechal být. Po závlaze přišla ale nějaká komplikace v práci, pak dovolená, pak police v boudě, vyklízení bordelu za domem a prodej VPC. A najednou dva měsíce v čudu.

No a co byste řekli. Pod tu plachtu nachcalo. Ne napršelo, ale nachcalo. A ty prkna chytili hipster-patinu ála plíseň. Takže krom toho, že nás čekalo natírání, jsem musel ještě nemalé množství prken zbavovtat plísně. Nakonec to šlo bruskou docela dobře, ale nějaký čas si to vzal a na prknech se to trochu podepsalo. Barvu pak sály o něco víc, takže jsou trochu flekaté. Naštěstí jsou ale flekaté už v základu i ty ostatní, takže jsme to vlastně jen trochu vylepšili.

Samotný natírání byl taky vopruz. Nejdřív jsem zkoušel natírat každé prkno zvlášť. Šlo to supr. Za hodinu bylo skóre tři natřený prkna a jeden nasraný já. Takže tudy ne.

Další pokus byla barvící linka na vleku. Tu jsme postupně s I. pilovali k naprosté dokonalosti, kdy já jsem podával, rovnal, posunoval, odnášel prkna a maloval boky a ona malovala velké plochy.

To šlo dobře. Několik prken najednou, šlo to supr. Jen to pak chtělo vždy rozetřít kapky, co zatekly mezi prkna. Ale když to člověk věděl, nebyl to extra problém.

Natírali jsme to nakonec dva dny. V sobotu první vrstvu, v neděli druhou. Díky horku to schlo opravdu rychle a asi by šlo dát i za jeden den. Ale to už bych tenhle článek nepsal a jen by tu visela černá stuha.

Ten bambilión osm prkýnek vystačil na necelých šest polí plotu. Počítám, že si to natírání s I. ještě pořádně natrénujem. Co se týká množství, tak po cca terasu bude plot dvojitý a druhá půlka pozemku pak už bude jen obyčejný děrovaný, zakončený pravděpodobně dírou v plotě, abychom mohli migrovat se sousedama na návštěvy :).

Další prkna dorazí zase koncem týdne. Takže další víkend bude opět ve znamení natírácí linky.

 

Dlažba podél plotu

Dlažba podél plotu

Tak už konečně přestalo pršet a já tak mohl dodělat další rozdělanou akci. Krom závlahy a finálního rovnání zahrady jsem potřeboval dopokládat ještě dlažbu podél plotu. Bez ní bych totiž nemohl dorovnat zbývající nerovnosti zahrady.

Dlažbu jsme podél plotu dali ze dvou důvodů. Zaprvé, aby se dobře sekala tráva. A zadruhé, protože nám dlažba zbyla.  Takže jsme to vymysleli tak, že namísto nějakého kačírku nebo jiných nesmyslů prostě dlažbu využijem.

Zároveň jsme pro dlažby využili výkop, který jsme stejně museli dělat kvůli finalizaci povrchu plotu a závlaze, takže se to zfouklo všechno najednou.

Nejprve jsem dorovnal výkopy tak, aby zbýval prostor jen na dlažbu. Na srovnaný terén pak přišla opět fólie proti plevelu, na to štěrk na dorovnání nerovností a pak samotná dlažba. Tu jsem pak srovnával gumovou palicí do finální výšky.

Díky tomuto uložení dlažba sice nebude extra pochozí, nebo nedej bože pojezdová. Ale abych na ni sem tam najel sekačkou, to by stačit mělo. Důležité je, že nebudu muset dosekávat okraje u zdi křoviňákem. To jsem dělal loni a fakt mne to nebavilo, navíc jsem dost často vzal trávu až na hlínu.

Samozřejmě se realizace neobešla bez nějakých těch komplikací. Tou první byl náš atypický roh nad elektrosloupkem. Tam jsem si musel s flexou opravdu vyhrát, abych vyřezal dlažbu do požadovaných rozměrů a úhlů. Naštěstí jsem ale trénink ze stavby nezapoměl, takže to šlo docela dobře.

Problém číslo dvě byl horší. Když jsem dlažbu dodělal, zjistil jsem, že mi nejde otevřít brána :). Postupné stoupání na ploše dlažby před barákem bohužel nabralo výšku dřív, než kam se brána otevře. Takže když jsem srovnal dlažbu pod bránou s dlažbou na parkování, vznikl problém.

Abych nemusel vymýšlet nějaké šílenosti a zároveň se mi to stále dobře sekalo, udělal jsem to tak, že jsem vyrobil jakousi kapsu na bránu. Tu jsem olemoval dlažbou postavenou nastojato a zaraženou dostatečně hluboko tak, aby unesla nápor boční hlíny. Díky tomu hlína i tráva může plynule navazovat na okolní terén a zároveň se brána může pěkně otevřít.

A tady už hotová kapsa na bránu a vše dosypané hlínou, Na výsledek jsem docela hrdý. Vypadá to pěkně a je to funkční :).

A na závěr ještě detail kapsy. Na nopku pak přijde ještě zakončovací lišta, tu budu dělat rovněž co nevidět. A tím mám dořešené i ukončení terénu k plotu, takže zbývá jen dorovnat terén za domem do finální podoby a můžeme zasít trávu.

Další práce na plotech

Další práce na plotech

Docela jsme zase postoupili, tak je potřeba udělat report :). Postupně se nám pozemek krásně uzavírá ze všech stran, takže tu za chvilku bude klid a soukromí. Už se nemůžeme dočkat.

Začnu fotem našeho už hotového živého plotu. Ten prostě valí, roste, je k nezastavení…….. ne, neroste. Vůbec. Spí. To mne fakt zklamalo. Čekal jsem, že se to hned rozjede, že tam hned budou lístečky a další progress jak všichni píšou. Ale když to zasadíte v listopadu při teplotách kolem 6-8C, které pak spadnou na -4C až 4C, tak se prostě nic neděje. Spí a čeká na jaro. No nic. Na zahradníky se teprve učíme.

Ale to nás nemohlo odradit. Takže jsme se pustili do sázení další části plotu, tentokrát v severní části pozemku. Tam máme druhého souseda, opět nízkou zídku a opět pletivový plot. Ačkoli se sousedem vycházíme dobře, má hrozně uštěkaného psa. Kdykoli jdeme ven, dovnitř, nazahradu, ke komposteru, pořád řve. Dost otravné. Zvažovali jsme i zelenou plachtu nebo jinou zástěnu na plot, jenže tady tak moc fouká, že cokoli tam dáme, to se urve a nebo to poškodí rovnou celý plot.

Takže, zase živý plot, jasná volba. Tentokrát byl proces už trochu sofistikovanější. Koupil jsem si užší lopatu a výkop jsem dělal jen na šířku lopaty. Díky tomu bylo mnohem méně hlíny na převážení.

Po vykopání opět pořádně namočit a nechat vsáknout. Kopání jsme naštěstí stihli ještě při dobrém počasí, takže jsme práce dělali kolem 8C. Takhle zpětně to byl fakt ještě luxus.

Pak už zas jen zapíchat větvičky a zasypávat, hutnit. Se sázením zase pomáhala i I. Ve dvou to jde o dost lépe. Jeden přidržuje vetvičky, druhý hází lopatou. V jednom je to příšerná pakárna.

Tentokrát jsem do výkopu krom rostlinek a zavlažovací drenážky dal ještě chráničky na elektriku. Kdybychom se někdy rozhodli mít elektriku buď podél chodínku, nebo pak na druhé straně v rohu zahrady. Lepší chránička navíc, než zase kopat.

Zároveň jsem tam nacpal i vodovodní trubku, co mi tu zbyla z tahání zahradní přípojky. Sice není v nezámrzné, ale stejně to na zimu budu vypouštět. Tak proč výkopu nevyužít a nedotáhnout si vodu i do rohu zahrady :). Aspoň mi ta práce pak nepřišla až tak moc zbytečná. Jeden den vykopat díru jak blázen jen proto, abych ji druhý den zase zaházel :). Teoreticky by tady podél plotu šel použít i nějaký vrták na hlínu, ale ten bych zas musel složitě půjčovat a nešla by stejně pak zase udělat ta závlahová drenážka.

A po vysázení pak všechno pěkně zpátky zaházet a uhutnit. Výkop jsme několikrát pořádně prolili vodou, čímž si všecho sedlo a my mohli dát další vrstvu. Pro letošek to takhle necháme a příští rok to pak ještě dorovnáme do roviny vůči zbytku pozemku. To máme naplánované na jaro.

A pak náš druhý plot. Ze strany z ulice se nám to už taky rýsuje. Konečně jsme nahnali našeho vyzkoušeného dlaždičko-zedníko-anything řemeslníka, který dělá svou práci fakt pečlivě a kvalitně. Protože má plot několik specifik, vymysleli jsme to tak, že se stříšky šalují a vylévají betonem.

Na první pohled sice trochu víc práce, ale je to levnější a lepší. Levnější proto,že jen za samotné stříšky bychom dali 20.000kč+, k tomu práce s vyřezáváním kolem sloupků, lepení, rovnání,…. Zatímco takto se to jen vyšaluje a rovnou celé vylévá betonem (ručně míchaným). Takže sice o něco více práce řemeslníka, ale celkové náklady levnější, nebo přinejhoším srovnatelné s variantou s kupovanýma stříškama.

K tomu má toto řešení jednu nespornou výhodu. Pokud postavíte fakt dlouhou zeď a postávíte ji (tak jako tenkrát já) ne úplně rovně, tak díky šalování se to dá opticky krásně srovnat, zatímco klasické stříšky musejí kopírovat zeď. I když se to nezdálo, na těch 33m mi to o cca 4cm sem tam uhnulo. A díky šalování to nepůjde vidět, protože stříšky budou pořád v rovině.

Uvnitř stříšek je nastříhaná kari síť. Kolem sloupků jsou dilatační pásky, aby mohl beton pracovat. Stejně tak bude v betonu dilatační spára na celé délce kvůli jeho pnutí. Zespod stříšky pak flexou uděláme drobnou drážku jako okapničku. A celé se to natře ještě nejakým impregnačním nátěrem, aby byl beton více voděodolný.  A až pak budou všechny sloupky, pustím se do řešení výplní. Zatím to vypadá na klasické dřevěné plotovky. Cena všeho ostatního je bohužel o dost dražší. Na to, že třeba takové WPC je vlastně recyklovaný plast, tak stojí 2x tolik než dřevo.

 

A to je pro dnešek vše. Další venkovní práce už letos asi díky teplotám moc nebudou. Takže pomalu nastává čas tunningu domácnosti, arduina a dalších hraček 🙂

 

 

Jilm Sibiřský aneb Turkestánský brest

Jilm Sibiřský aneb Turkestánský brest

Mám zasazíno. Ale cesta k tomu nebyla úplně krátká. Docela dlouho jsme pročítali diskuze a vybírali, čím se odstínit od sousedů. Asi jako všichni jsme začali u nejrozšířenejších tůjí. Jenže, ty rostou sakra pomalu.

A my ten plot potřebujeme spíš rychle :). Problém je, že sousedi mají terén a terasu o dost výš než my a v létě nám vidí až do talíře (obrazně i fakticky).

Pak jsme narazili na strom křížený s keřem – Catalpa (cca 1500kč za ks). Je to takový zvláštní hybrid. Vezmou kmen a na ten v požadované výšce naroubujou keř. Takže kupujete už hotovou výšku a Catalpa roste už jen v koruně, která zmohutní.

Nevýhoda bohužel je, že opadává jako jedna z prvních a olistí se jako jedna z posledních. Výhoda by naopak byla, že bycho měli rovnou požadovanou výšku, ale koruna doroste tak za 5 let. Navíc jaro a podzim by úplně “nefungovala”. K tomu bychom museli z Catalp udělat jakousi clonící alej.

A tak jsme hledali dál. Myslím, že poprvé jsem o Jilmu slyšel od našeho projektanta, p. Partiky, co ho také sázel u domu. Tenkrát jsem to moc neřešil, nelíbilo se mi, že se to sázi cca 20cm vysoké a myslel jsem si, že to bude růst 10 let.

Ale pak jsem narazil na Turkestánský brest. Záhy jsem zjistil, že je to vlastně pořád ten stejný Jilm. A že by měl růst až 1.8m ročně. To zní fakt slibně. K tomu, nenáročný na údržbu, jen potřebuje spoustu vody. K tomu má rád stříhání, čím víc se stříhá, tím víc roste. Až do čtyř metrů. Balada!

A tak jsem začal shánět dodavatele. Nakonec jsem ho vzal z jednoho eshopového zahradnictví, ale jde sehnat téměř všude.

Po cca měsíci čekání nám konečně rostlinky dorazily.  Krabice byla sice o něco menší než jsem čekal, ale 100ks jich tam bylo.

Podle doporučení jsem nechal rostlinky dva dny máčet ve vodě a intenzivně napouštěl i vykopaný výkop.

S výkopem byla taky legrace. Dva dny kopání v hnusném počasí. Krásně jsem si u toho zavzpomínal na stavbu baráku a připoměl si, proč v dohledné době další dům stavět nechci :).

A protože dneska mělo být alespoň trochu slunečno a teplo, pustil jsem do toho hned, co orkán na chvilku ustoupil :).

Nejdřív sem do výkopu ještě zabudoval 5cm širokou drenážku obalenou geotextílií, abychom mohli plot automaticky zavlažovat. Má prý rád hodně vody, takže tam dám nějaká čidla a bude se neustále samo zalívat :).

Pak jsme spolu s I. začli usazovat rostlinky a postupně je zahazovali zpátky hlínou. Rostlinky jsme sázeli ve dvou řadách v trojúhelníkovém sponu po 30cm. Tzn rostlinky jsou 30cm od sebe jak v podélné řadě, tak i mezi sebou ve dvou řadách.

Pak jsem hlínu pořádně uhutnil a znovu dosypal. Pak už jen pořádně zalil jak zeshora, tak přes drenážku.

Mezi tím se znova vrátila vichřice, takže jsem opět pochytal pár létajících věcí po pozemku a šel se schovat domů :). Letos bych chtěl vysadit plot ještě u hranice s druhým sousedem, který je rovněž výš než my a k tomu má hodně uštěkaného psa. Brest by krom vizuálního oddělení měl i trochu tlumit zvuk, tak snad to pomůže :).

PS: Mám v plánu fotit plot každý týden, tak budu reportovat, jestli těch 1.8m ročně fakt dá 🙂