Browsed by
Tag: zavlaha

Závlaha – round two

Závlaha – round two

Comments 15 comments

A máme tu další článek :). Takto rychle jsem ho nečekal ani já, ale když už v týdnu dorazil modbus 12-relay board a když už máme venku tak pěkně, hecl jsem to a i tento víkend budoval a upravoval naše rodinné panství :)).

Jak jsem psal minule, desky, které byly v rozvaděči původně, tam byly jen dočasně. Jelikož potřebuji ovládat 8 okruhů závlahy, pergolu, gril a čeradlo, tak než tam mít dvě desky, objednal jsem raději 12-relé board (seznam s linky na desky a návody zde).

Postup byl tentokrát dost podobný jako minule, jen jsem tentokrát už vyraboval jen jeden ze dvou venkovních rozvaděču (230V rozvaděč už naštěstí mohl zůstat jak byl).

Většina instalace šla dobře, nic co by extra stálo za popis. Trochu výzva pak bylo zas rozchození desky samotné. Netušim proč, ale nejen že každý výrobce má maličko jinak nastavené adresy a příkazy na ovládání, ale dokonce i mezi jednotlivými deskami téhož vyrobce jsou rozdíly.

Takže zatímco například u 8-relay boardu se zapínalo/vypínalo pomocí hodnot 128/255, tak tady se to už dělalo zas 0/255, jindy zas 0/1. To stejné adresy, občas jsou od 0, občas od 1, občas se zapisují pomocí příkazu 0x5 a občas 0x6.  Takže to chce mít po ruce vždycky správný manuál. Abych si toto i do budoucna ulehčil, začal jsem kompletovat seznam manuálů v naši wiki. Pokud máte nějaké své, klidně mi je pošlete a já je tam přídám.

Nastavení do Loxone bylo už snadné, jen lehce upravit přepínací příkazy a vše šlapalo na výbornou. Co se desek týká, tak ať původních, nebo teď této nové, od prvotního nastavení vše šlapalo na výbornou. Zatím z celé této migrace na modbus věci mám velmi dobrý pocit.

Momentálně beru venkovní rozvaděč jako zátěžový test, a pokud by se vše osvědčilo, budu dál sjednocovat technologie. Co bych long-term rád udělal je ještě odstranit 1 KNX relay prvek, který mám v rozvaděči, jelikož jen kvůli němu nyní potrřebuji KNX sběrnici. Tam bych přešel rovněž na modbus relay board + externí relé, stejně tak bych long-term měl řešení pro případ, že by oděšel nějaký Loxone relé extension například. Zároveň bych se zbavil závislosti na KNX, takže bych mohl pak časem udělat upgrade na MS2 (jelikož to nahrávání LoxConfigu trvá fakt pekelně dlouho pokaždé :).

Uvidíme, jakou to celé bude mít životnost. Ale pokud se to osvědčí, přijde mi, že cesta modbus na relé/čidla + papouch na vstupy je úplně ideální (protože vstupy tak, aby byly opravdu rychlé a nemuseli se poolovat, jsem zatím nějak jinak rozumě nevyřešil, když nebudu počítat různé siemens PLC atd, kde už mi pak lépe vychází právě papouch).

Rework závlahy – Big Modbus mega článek :)

Rework závlahy – Big Modbus mega článek :)

Comments 41 comments

Ahoj všem! Stále žíjeme, jen stále není na nic čas. Už takový evergreen. Ale, protože se jaro blíží a protože mi loni klekla závlaha, bylo potřeba se k tomu dokopat. A abych Vám vynahradil to delší ticho, dneska to bude ultra-mega-giga článek s mrakem podčlánků, na kterém jsem reálně dělal poslední tři dny.

Nejprve tedy info, že na konci článku je několik dalších linků na wiki články, kam sem si pro sebe i Vás naházel návody na to, jak sem jednotlivé věci zprovozňoval, stejně tak je tam článek s linky na všechny zařízení, které používám spolu s manuály a modbus kódy k nim, dále pak článek se seznam SW na testování modbusu a mraky dalšího 🙂

A teď už k samotné akci

I. s dětma odjela a já jsem poslední dva dny předělával celý venkovní rozvaděč, čemuž ještě předcházel celý den testování a propojování nanečisto doma na stole.

A tak postupně vznikaly další a další články na wiki, jejichž soupis najdete níže :). Výsledkem je, že jsem si rozchodil většinu modbus hraček, které jsem si tu za poslední roky ponakupoval a musím říct, že to běhá skvěle.

Jako základ jsem použil Waveshare ETH-modbus převodník, který funguje dobře jak s loxone, tak s ladícími nástroji. K tomu jsem vyzkoušel několik různých relay desek, a dostal jsem se i k teploměrům (o těch pak příště).

Bohužel, to co začalo jako drobný upgrade rozvaděče, tak skončilo jeho kompletním vytrháním a předěláním všeho tak, aby ve venkovním rozvadeči zůstalo co nejméně komponent a hlavně jednotného stylu.

Takže z kola ven šel průmyslový ETH switch, stejně tak Netio, druhý zdroj a nevím co ještě.

Naopak zpět se v tomto kole do rozvaděče dostaly nově externí relé pro ovládání 230V (pergola up/down, gril a čerpadlo bazénu), dále pak nový 24V zdroj, který bude táhnout vše, včetně spínání 8mi ventilů závlahy, ETH-Modbus převodník a dvě modbus desky (ty pak budou nahrazeny za jednu 12IO Relay desku, ale ta je ještě na cestě)

Ke slovu se tentokrát dostala i flexa. Trochu na prase, trochu barbarsky, ale potřeboval jsem více svorkovnic a protože jsem byl bez auta, cesta do elektra nepřipadala v úvahu. A tam jsem naporcoval 21ti svorkové svorkovnice na několik kusů tak, abych mohl udělat A/B svorkovnici na modbus a, +/- svorkovnici na 24V a původně sem myslel že i 12V, ale tu jsem nakonec pořešil jinak.

I když šlo všechno docela dobře, stejně jsem reálně u rozvaděče sedel celou sobotu od cca 9ti ráno do 18h odpoledne. Největší opruz byly různě dutinky, řešit kabely a občas improvizovat s tím, co bylo doma, ale dalo se. Kolem druhé hodiny jsem už prováděl první testy funkčnosti přes modbus testovací klienty.

Po naplnění a předrátování rozvaděčů přišla řada na šachtu s ventily. Takto dopadla předchozí řídící jednotka :). Na to, že byla pod zemí asi 5-6 let, tak myslím, že ještě docela dobře. Osobně mne naopak hodně překvapilo, jak dlouho v tom vlhku dokázala fungovat :).

Takže všechno odštípat, očistit a napojit na nové kabely vedoucí do rozvaděče. Lahádka. Hlavně to spojování mínusových kabel dohromady 🙂

Po nadrátování pak už jen dočasně zprovoznit tři okruhy závlahy na trávník, abychom ho mohli už rozjet, a bylo pro ten den hotovo. Až dorazí 12relay deska, dojde tam ještě k drobné refaktorizaci :), ale to hlavní je hotovo a připraveno.

Dneska jsem pak od rána řešil tu SW část. Postupně odstranit z Loxone původní logiku, vše jsem už předelal na univerzální značky, a ty pak svedl na jednotné místo v nové záložce, kde je napojil na Modbus zařízení.

Chvíli jsem trochu bojoval s tím, v jakém formátu zas z Loxone posílat data, a hlavně, jak posílat 0x0100 a 0x0200 při zapnuto vypnuto, ale to jsem nakonec vyřešil vzorečkem (možná, že už to nové LoxConfigy umí lépe, já jedu stále starou v8).

A tím bylo i pro dnešek hotovo. Můj cíl je teď postupně, jak budu kde co upravovat, začít z domu eliminovat příliš velkou variabilitu zařízení, a vše sjednotit. Co se mi osvedčilo, je Loxone na základ, Quido na vstupy/výstupy v rozvaděči, a modbus na externí/menší logické celky s tím, že stále jde napřímo ovládat z Loxone.

Co mi naopak vůbec nesedí je Zigbee, ruzné MQTT bridge přes NodeRed a celkově nutnost používat NodeRED v kombinaci s Loxone. Největší problém je, že se NodeRED-Loxone integrace občas prostě odpojí a už se sama nepřipojí a je nutné re-deploynout NodeRED projekt (to chci zkusit nějak automaticky pořešit, ale report chyby na githubu nikam nevedl).

Stejně tak ze Zigbee nejsem nějak vyndaný, občas je tam prodleva, občas to zazlobí (a to nejen díky NodeRED). Takže tam možná časem taky zkusím ještě něco jiného. Ale vzhledem k mému časovému fondu to možná bude až na nějakém dalším baráku :).

Seznam wiki článků

Jako první nový wiki článek je návod, jak zprovoznit Waveshare RS485-to-ETH: https://www.vodnici.net/wiki/jak-zprovoznit-waveshare-rs485-ethernet/

Další nový wiki článek je pak o tom, jak nastavit vnitřní parametry modbus zařízení: https://www.vodnici.net/wiki/modbus-device-jak-nastavit-vnitrni-parametry/

A další, jak správně spínat a vypínat relátka u různých typů desek: https://www.vodnici.net/wiki/modbus-relay-jak-spinat/

Seznam návodů pro různá modbus zařízení, která mám doma a jsou odzkoušená. https://www.vodnici.net/wiki/modbus-relays-seznam-navodu-pro-ruzna-zarizeni/

A tady pak ještě seznam nástrojů pro ladění modbusu: https://www.vodnici.net/?post_type=epkb_post_type_1&p=80986&preview=true

 

PS: Pokud máte nějaké svoje seznamy zařízení spolu s návody, klidně mi hoďte linky do komentů a já je do wiki přidám.

Venkovní rozvaděč

Venkovní rozvaděč

Comments 17 comments

Měla to být jen malá akce, “jen” předělat elektriku na bazén, aby se nám na terase už neválela prodlužka na elektriku. Nic velkého, ne? A klasika, zase je z toho několikadenní akce, kdy se vlastně předělává úplně vše, protože nejde udělat jedna věc, aniž by se udělala věc druhá.

Když už se totiž bude kopat chránička na elektriku, bylo by dobré hodit do země i trubky na vodu mezi bazénem a čerpadlem. A když už se bude hýbat s vodou, bylo by fajn posunout solár na jiné místo, kde později vyroste zídka, takže solár nebude vidět. A když už se tam bude pak dělat zídka, tak by to tam chtělo připravit i elektriku, protože z druhé strany budou grily.

No a když už se dělá elektrika, měla by se rovnou udělat i příprava elektriky na vířivku, kterou máme dlouhodobě rovněž v plánu. No a když se už tahají všechny ty chráničky, tak natáhnem i jednu k bazénu, aby šlo když tak udělat osvětlení a teploměr do Loxone. No a když už se teda dělá tohle všechno, tak by stálo za to předělat i ovládání závlahy a dát ji do rozvaděče a k tomu pak asi dalších milion věcí.

A takhle je to vždycky. Člověk začne nějakou blbostí a je z toho megaakce na čtrnáct dnů. Jenže dělat to postupně, budem jak naše státní instituce, co udělají novou silnici a chodník a pak ho stokrát rozkopou. A to by mi teda asi jeblo úplně.

A tak jsem začal kopat, plánovat a narychlo vymýšlet, co všechno tam bude. Samozřejmě se to neobešlo bez několika incidentů. Zaprvé, mé oblíbené přísloví říká, že když se něco nedělá natřikrát, tak se to nedělá pořádně. Takže první část výkopu jsem si vyhrabal třikrát, protože nejprve tam chyběla jedna chránička a pak jsme přidali ještě druhou, která vede k bazénu na teploměr a osvětlení (nebo třeba protiproud či elektropatronu :)))) ).

Bohužel, druhý incident byl o něco bolestivější. Očividně si někdo při tahání závlahy (já) ušetřil trochu práce a neudělal všechny odbočky do pravého úhlu, takže při kopání jednoho z napojujících se tunelů metra pro krtky jsem vzal pěkně načisto i trávníkovou závlahu. Chvilku mi trvalo přijít na to, co tam vlastně tahle trubka dělá, ale nakonec se ukázalo, že je to opravdu tryska na západní trávník :).

Naštěstí to nebylo nic, co by nespravila jedna spojka :). Sice se to tam nedělalo zrovna nejlépe, ale šlo to.

Další část výkopových prací šla už dobře a u další trysky jsem pak už ryl o něco opatrněji :). Navíc ta už byla správně kolmo od zdi a druhé trysky, takže žádný problém nenastal.

Když byly hotové výkopové práce, pustil jsem se pomalu do přípravy rozvaděče a přívodu kabelů k němu. To se ukázalo taky jako dost velký oříšek, protože dostat čtyři chráničky nějak trochu vzhledně do rozvaděče není jen tak. Měl jsem v plánu sehnat lištu 8x8cm, ale to se mi bohužel nepovedlo. Nakonec jsem to vyřešil lištou 10x4cm, do které chráničky vstupují postupně pod sebou. Chtělo si to s tím trochu pohrát, ale šlo to.

Kabelů do rozvaděče vede klasicky více než je zdrávo, ale já to asi ani jinak neumím 🙂

 

Jestli máte pocit, že tolik kabelů se do rozvaděče spolu s logikou nemůže vejít, tak máte pravdu. Rozvaděče budou dva, bohužel zatím mám jen jeden :). V jednom bude silnoproudá část, v druhém pak slaboproudá, kde bude pravděpodobně i wifi hotspot.

Plán na další dny je tak jasný. Musím si rozkreslit, kolik relátek, jističů, zdrojů a jiných věcí v rozvaděči bude a nějak to celé rozplánovat a pak hlavně zrealizovat.

 

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Comments 8 comments

Tak pojďme už ty články o severní zdi a truhlíkách konečně dorazit. Stále mi to ve frontě visí hromada fotek, kde se Vám chci pochlubit, jak moc jsem šikovný, tak hurá na to :).

Minule jsme skončili u hotových truhlíků naplněných kompostem a hlínou, to dneska, to to bude o dost zajímavější. Pustil jsem se totiž po delší době zase do zednické a rozhodl se natáhnout si severní zeď lepidlem sám.

Původně jsem to chtěl nechat udělat nějakého řemeslníka. Jenže, ten šikovný, co nám dělal schody, dlažbu, obklady a spoustu dalšího, se rozbil. Na cokoli, co jsem potřeboval, jsem ho naháněl stokrát, když už dorazil, po pár hodinách práce ho buď něco strašně bolelo, nebo to bolelo jeho manželku, nebo mu zrovna přivezli stavební materiál, nebo nějaká jiná výmluva. Po čase jsme si z něj už dělali srandu, že má lexikon výmluv. Kdykoli mu člověk zavolal, vytáhl z klobou naprosto nečekanou vyhovorku. Pokaždé novou, originální a většinou ještě více morbidní nebo absurdní :).

Tahání zdi do lepidla jsem sice ještě předtím nedělal, ale nemůže na tom nic být, ne? Tak jsem zkoukl pár videí a pustil se do toho, Ze začátku mi to nešlo vůbec, tahal jsem to sem a tam a už zamokra vypadal výsledek všelijak. To jsem postupně vypiloval, zjistil jak, odkud a kam tahat a už se to zlepšilo. Ale problém mi pořád dělalo vracení se. Člověk se u téhle práce musí odprostit od opravování toho, kde už byl. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY to tim totiž jen zhorší…. vždycky.

No, dojel jsem to do konce, připravený na to, že tam nějaké drobné kosmetické vady budou. A nechal jsem to uschnout. Když jsem to ráno ale viděl, začal jsem litovat toho, že jsem se do toho pustil. Hele, bylo to fakt hnusný. Asi jsem měl radši tomu druhému řemeslníkovi těch 10.000Kč za těch pár metrů dát. Tohle bylo fakt čiré zoufalství.

A tak jsem zase googlil a někde během toho hledání jsem si vzpoměl na řemeslníka číslo jedna, který vlastně vždycky říkal, že se první vrstva má ignorovat a že to vždycky musí dělat na dvě vrstvy. Ha! V tom je zřejmě ten trik.

A tak jsem zlomil svou nenávist ke zdi, k lepidlu i hladítku a pustil se zas do toho. Namíchal jsem řidší směs a začal nanášet a vyhlazovat druhou vrstvu.

A co Vám budu povídat, najednou jsem si připadal jak naexpovaný profík Pan Zedník level 100 :). Krásná hladká stěna, práce šla pěkně od ruky a všechny nerovnosti uspokojivě mizely.

Takhle jsem dotáhl celou zeď a opět jí nechal zaschnout. A důležité pravidlo, neopravovat co už je uděláno. Otřepky a jiné nerovnosti nechat být, protože….. tady dády dá…. se to pak opraví v dalším kole. A to konkrétně touto brusnou technologickou věcí, která nevím, jak se přesně jmenuje :).

Tou se totiž pak krásně vše zabrousí, takže výsledkem je opravdu hezká (téměř) hladká zeď.

Opět po zachnutí přišlo na řadu natření. Na to jsme koupili klasickou fasádní barvu. Ale jen samotnou barvu, bez jakéhokoli zrna, abych to nemusel ještě točit. Ono lepidlo stejně nějaký trochu vzor zanechalo, takže to jakous-takous strukturu má.

V okamžiku natírání už mi bylo dávno jasné, že by se to o dost lépe dělalo, když by tam ty truhlíky ještě nebyly :). Jenže, znáte to, jak to chodí. Aby se mohlo udělat A, musí se udělat B, kvůli kterému se musí udělat C. A tak bylo potřeba se rychle zbavit kompostu a proto se musely udělat truhlíky a proto se holt zeď natahovala a natírala až pak.

To, jak dlouho mi trvalo sepsat tenhle článek asi nejlépe ilustruje tato fotka. Tou dobou byla má drahocená těhotná žena ještě vlastně vcelku štíhlé figury oproti tomu, jakou Věstonickou postavu má nyní, jen pár dnů před porodem :). No, jsou to skoro tři měsíce, co mi tu ty fotky leží. Hrůza, stydím se :).

Během malování pak soused sundal dřevěné výplně, aby se mohly sloupky z boku natřít. Říkal, že mu tam ta bílá ladí a že jestli mi to neva, tak bych to natřel celé. Jasně že nevadilo, dělalo se to pak o dost lépe, než obkreslovat každé prkno :).

Po natření jsem se pak pustil zpět do obkládání truhlíku. To už byla vcelku pohodová práce. Nařezat a přišroubovat pár prken, to šlo dobře. Až na to horko, to si pamatuju, že bylo hrozné.

Po dokončení obložení jsme pak s I. už jen dotáhli závlahu a zasadili koupené rostlinky (tou dobou jsme ještě netušili, že nám víc než polovinu sežerou všudepřítomní slimáci, grrrr.)

Finální úkon pak bylo naprogramování dalších okruhů automatické závlahy v Loxone, ale to už byla opravdu jen taková třešínka na dortu :).

Zase ty truhlíky

Zase ty truhlíky

Comments 11 comments

Jak jsem už předesílal v minulém článku o řezačce, rozhodli jsme se vybudovat ještě pár truhlíků. Jednak proto, abychom trochu zrášlili severní zeď a pak hlavně i proto, abychom zvětšili užitnou kapacitu našich záhonů.

Po čtyř letech našich farmářských pokusů jsme přišli na to, že domácích cherry rajčátek a paprik není nikdy dost :). Většina ostatního se nám moc neosvědčila, ale tohle duo se neomrzí. A protože za barákem je v létě krásně horko, navíc tam teplo akumuluje ještě ona betonová zeď, budou tam v létě vegetit primárně papriky, zatímco na jaře okrasné kytky (primárně proto, že si tam I. vydupala i pár okrasných nesežratelných obyvatel, se kterýma jsem sice nesouhlasil, ale to bylo tak vše, co jsem zmohl 🙂 ).

Vysoké truhlíky jsem měl natrénované už z loňska, takže jsem vcelku tušil, co mne čeká. Jenže, bylo to zase o něco horší, než to očekávání.

Tak předně, loni toho bylo 8 metrů, letos 12 metrů :). Navíc (a to teda byl můj nápad), jsem si vymyslel, že naproti vchodu vyrobím lavičku. Abychom měli kam odkládat věci, když potřebujem otevřít.

První dny jsem proto krom konstrukce truhlíků strávil ještě vymýšlením a konstruováním lavičky. Tu jsem udělal podobně jako truhlíky, tzn kostra z latí 6x4cm a obložení pak z původních plotovek, které nám tu zbyly poté, co se I. rozhodla změnit náš dvouřadý plot na jednořadý :).

Opět si musím pochválit Metabo pokosku (a to mi od nich nepřišlo ani jimi slíbené tričko :)))). Pokoska je super nejen na rovné řezy, ale hlavně řezy pod úhlem. To jsem ocenil jednak při výrobě opěradla lavičky a pak i při řezání obložení truhlíků, když mi to všude né-úplně lícovalo.

Když byly hotové laťové konstrukce, přišlo na řadu opět zateplování. Na to jsme použili zbytky z našeho fasádního EPS, který jsem naporcoval řezačkou popsanou v minulém článku.

A aby to měly truhlíky úplně extra, k lepení polystyrenu jsem používál extra Illbruck vzduchotěsnou pěnu :). Opět zbytky ze stavby, které jsem původně chtěl prodat, jenže termín expirace byl už před třema rokama. A než někomu vysvětlovat, že je pořád cajk, tak jsem ji radši dal vděčným truhlíkům :).

Bohužel, protože fakt foukalo, musel jsem si improvizovaně pomoct ještě zbytky OSB desek a truhlíky dočasně uzavřít. Bez zakrytí jinak lepení probíhalo tak, že po umístění polystyrenu a jeho zafoukání pěnou přišel poryv větru a polystyren i s pěnou byl víte kde :).

Po polystyrenech následovala příprava závlahy. Oproti minule jsem to už nezanedbal a závlahu si připravil do každého truhlíku zvlášť (to v původních nemám a do teď nevím, jak tam ty hadičky nějak rozumně vzhledově udělám).

Opět jsem použil zbytky co dům dal a dokoupil jen to nezbytné. Takže rozvod ve dně truhlíku je udělán z 32mm HDPE trubek, které mají odbočky nahoru a dle zbytků různě převedeny na 16mm hadičky, na které pak budou zapojeny závlahy. Na nedostatek tlaku si tak papriky stěžovat rozhodně nebudou moct :).

Po závlaze přišlo na řadu obložení. Na to jsem koupil už vyzkoušené hoblované 12cm x 21mm smrkové prkna, které pak zase natřu barevnou impregnací. Obklad byl tentokrát taky trochu komplikovanější, protože bylo potřeba rozumně rozložit 8m délky v kuse tak, aby bylo co nejméně odřezů z 5m dlouhých prken.

Nakonec jsme vymysleli 2-5-1 a 4-4 překlady, zatímco druhý, menší má 2-1 a 1-2 skladbu, takže nám zbylo jen jedno 1m prkno navíc. Celkově si obklad truhlíků vzal celý víkend, výsledek je ale myslím více než dobrý.

Co stojí za zmínku, tak byl záděr právě v rozměrech prken. Všechno jsem měl naplánované na 4m dlouhé prkna, takže když jsem pak začal řešit uchycení našeho 2-5.1 systému, zjistil jsem, že nemám kde kotvit konce/začátky prken. Musel jsem proto do polystyrenů vyřezat díry a dodělat tam improvizované vzpěry.

Po dokončení obkladu truhlíku jsem dodělal ještě obklad lavičky. Ve spodní části zůstal otvor na pracovní boty a jiný bordel, který nechcem dávat domu. Zároveň se vzniklý prostor i hodně zamlouvá našemu bílému členovi rodiny, takže tam bude mít v létě asi schovku (a když bude zlobit, tak tam bude spát i přes zimu :))) ).

K večeru jsem včera pak ještě udělal igelitovou výplň do každého truhlíku. Klasický igelitový půlrukáv, rozřízlý napůl, k okrajům chycený pomocí sponkovačky skrz stříbrnou pásku, aby se igelit netrhal.

Pokračování článku s finalizací truhlíků teď závisí momentálně primárně na dešti. Pak bude potřeba odvozit všechny kompostery, dodělat horní část truhlíků a vše natřít.

 

 

Brestparáda

Brestparáda

Comments 16 comments

Dneska další jak-se-má-náš-Brest článek. Tentokrát to ale nebude jen o fotkách toho jak roste, ale i trocha textu kolem jeho tuningu.

Původně jsme brest “nainstalovali” tak, že jsme na něj dali fólii a závlahu ve formě hadic, do kterých byly navrtány hadičky s kapkovačema (z číny). Plán to byl dobrý a první dva roky to fungovalo dobře.

Jenže, po třech letech působení horka a mrazu v kombinaci s vyšší mocí ve formě našeho nového štěněte se na hadičkách dost podepsaly. Hadičky zkřehly a náš nový bílý blesk se v Brestu rád prohání. Takže hadičky praskají a upadávají.

Druhý problém, který v původním řešení vidím, je ona fólie. Sice nerostl plevel, ale tam, kde nebyly vystříhané díry, se voda držela na povrchu fólie, namísto aby protekla do hlíny. Nevím, jestli původně protýkala, ale teď už neprotýká.

Takže nový plán Fólie pryč, stávající hadice pryč. A namísto toho nové hadice, tentokrát kapkové a místo fólie dát štěpku. Ta bude lépe držet vlhkost a stejně tak bude vlhkost z deštů propouštět do hlíny.

Vyndat fólii byla fakt pakárna. Musel sem postupně prostříhat celou fólii v obou řadách (máme dvouřadý trojspon), ale nakonec jsem z toho fólii vydoloval. Pak jsem postupně rozřezal hadici, vytahal závlahové střiky a vše vyházel ven.

Namísto toho jsem pak natahal dvě kapkové hadice. Tahal jsem to nakonec natřikrát. První verze byla uprostřed, ale to mi nakonec přišlo málo, takže pak byla druhá verze, natažené dvě hadice uprostřed a pomocí kolíků pozicované k brestům. Jenže, dost rychle mi došly kolíky. A tak byla třetí verze (po tom, co jsem opět všechno rozpojil, vytahal a odstranil), kdy jsem kapkové hadice natahal jako slalom mezi keříkama.

Ta třetí verze je naprosto famózní. Hadice drží naprosto parádně blízko stromků, navíc když jsme keříky sázeli, tak se nám docela povedl 30cm rozestup, takže i kapkovače +/- sedí u keříků a potřeboval jsem kolíky jen na začátek a konec hadic.

 

No, drobná komplikace ještě byla ta dvouřadá hadice. Bylo potřeba to nějak celé pospojovat dohromady. Takže v tom nepitomějším místě, kde je “T” spoj Brestů bylo potřeba spojit pět kapkových hadic dohromady. Dělalo se to trochu nešikovně, ale v leže, za asistence prcka a intenzivního olizování obličeje psem jsem to zvládl. Byla to radost.

Když bylo zapojeno a ozkoušeno, přišlo na řadu zavážení štěpkou. Tu se mi povedlo haluzově sehnat za pár korun.

Moje představa byla, že štěpka je odpad a takt o skoro nic nestojí. A když jsem narychlo hledal na Bazoši, i to tak vypadalo. Jenže, kolem Brna je štěpka zřejmě strašně nedostatkové zboží, takže ta ošklivá stoji kolem 800kč/m3 a ta pěkná 1000kč a víc. Hnus.

Tak jsem zapojil do hry naší lokální vesnickou Facebookovou skupinu, kde jsem byl odkázán na správce zámeckého parku (jojo 🙂 ). Když jsem s panem správcem mluvil, tak mi bylo vysvětleno, že mají zrovna přebytek, že to sice nemohou oficiálně prodávat, ale že když se hned stavím, tak mi klidně kubík do vleku nandají. Jak bylo domluveno, tak se i stalo. A když sem se ptal, co jsem dlužen, tak prý 200kč pro chlapy na párek. Ideál :).

Štěpka to nebyla žádná krasotinka, ale pod Brest naprosto super. Štěpka byla už sama o sobě pěkně vlhká a mokrá, takže vláhu bude držet suprově. Rozvážel jsem to necelé tři hodiny a to i přes intenzivní pomoc prcka, který měl neustále potřebu pomocí lopatky nejen nakládat a vykládat, ale hlavně mi neustále z lopaty shazovat už nabraný náklad.

Ale zadařilo se. Rozvozil sem to po celé délce a pak pomocí lopatky na všech čtyřech štěpku rozhrnul tak, aby zakryla stonky i kapkové hadice. Na to, že je to štěpka za pár korun, tak to myslím i pod Brestem vypadá pěkně.

Samotný brest se nám pak po prvních dvou zalitích hned zazelenal a s vydatným odhodláním začal růst. Což je dobře, protože ho letos čeká nejméně dalších 50cm. Stejně jako my totiž mají nového pejska i sousedi, a bohužel, stejně jako v předchozí generaci mají obě feny svůj svébytný postoj ke komunikaci. Takže jsme se se sousedy domluvili, že necháme Brest vyrůst tak, aby na sebe naše dvě princezny zbytečně neviděly :).

Další Brest-report proto čekejte za pár měsíců, kdy bude zase o půl metru delší :).

Automatizace závlahy – softwareová část

Automatizace závlahy – softwareová část

Comments 36 comments

V minulém článku jsem popsal kompletní postup sestrojení automatické závlahy z Arduina, nyní tu zrekapituluju tu programovací část.

 

Začneme od NodeRED, takže vlastně trochu z prostředka. Dost se mi osvědčilo mít Wemosy co nejhloupější, stejně tak po Loxonu toho raději moc nechtít. Takže hlavní logiku mám v NodeRED, kde se dobře upravuje i testuje. Diagram ovládání jde vidět na obrázku nahoře. Defakto jen překlad Http volání do MQTT topiců a k tomu troška logiky.

Pro každý ventil mám v NodeRED jednu Http URL adresu, pomocí které ho ovládám. Takže například zapnutí vody z vodovodního řadu vypadá takto: http://nodered.dum/irrigation/input/water?state=on. Pokud zadám tuhle adresu, chytne ho tento node. Veškeré parametry za otazníkem převede do Json objektu a předá dál.  Takže z Http nodu vylézá objekt typu { “state” : “on” }.

Funkce Payload from state je zase vcelku jednoduchá. Jediné, co udělá, je, že ze vstupního objektu vyčte hodnotu “state” a tu pošle dál. Je to proto, že tato hodnota pak vstupuje do MQTT nodu, přes který se hodnota odešlě na MQTT server. Pokud bychom to propojili napřímo, vložil by se celý objekt.

Takže, jak jsem psal, z { “state”:”on” } se stává “on” a to se posílá do MQTT. Konkrétně jako topic “zavlaha/relay/0”. Pro každé relé mám udělaný samostatný topic, který pak wemosy naslouchají a podle toho relé nastavují. O tom dále.

Poslední, co by asi stálo za zmínění v NodeREDu, je hlídač na automatické vypnutí. Jakmile přijde jakýkoli příkaz na závlahu, automaticky se spouští counter, který automaticky vše po 60ti minutách vypne. Je to proto, že z Loxonu povel například nemusí dorazit a tak by se zalévalo donekonečna. Takto, dokud přicházejí povely, coutner se resetuje. A když nic nedorazí, pro jistotu se ještě vše vypne (PS: Je potřeba použít prvek trigger, nikoli delay. Delay se totiž dalším impulzem neresetuje, ale notifikuje pak všechny).

Od NodeREDu se teď posuňme k Loxonu. Opět, v Loxonu žádná magie. Jen hromada virtuálních výstupů, které volají definované HTTP endpointy. A k tomu pár časovačů, které pak dělají samotnou automatizaci.

 

Výstupy mám pak napojené na tlačítka, abych mohl v případě potřeby ovládat závlahu i ručně. A tlačítka jsou pak automatizované pomocí časovačů.

 

A to je celé kouzlo v Loxonu. Jen tupý program, co ukáže tlačítka a v daný čas ho spustí. To by snad Loxone neměl pokazit :)))). Výhledově pak ještě musím dodělat detekci deště a zautomatizovat napojení retenčky. Tam mne čeká ještě čidlo úrovně hladiny vodz. Takže se pak LoxConfig ještě trošku zkomplikuje.

A teď k Arduinu a programu pro Wemos. S ním ještě nejsem úplně spokojený a jestli si najdu čas, chtěl bych celou logiku ještě více zobecnit a zjednodušit. Logika pro relátka vychází z programu, co jsem měl pro ovládání vánočního stromečku. Ono je totiž téměř jedno, co člověk spíná.

Teda, skoro jedno. Původní program totiž fungoval tak, že poslouchal MQTT topic /christmastree/relaystate. Když přišel řetězec typu 0100100 tak podle toho věděl, že má vypnout první relé, zapnout druhé relé, vypnout třetí a čtvrté, zapnout páté,….. To je fajn, když ovládáte světýlka stromečku, ale naprd, když chcete v danou chvíli ovládat jen některá relé.

A tak jsem firmware upravil tak, že krom kompletního stavu umí ještě naslouchat na více různích topicách pro jednotlivá relé, konkrétně /rele-identifikator/rele/0-n. Takže pak jde například zapnout relé 5 tak, že do topicu /rele-identifikator/rele/5 zapíšeme buď 1, nebo “on”.

A podle toho, co za topic dorazí, se pak buď parsuje celý řetězec, nebo jen konkrétní relé. Krom úpravy na různé topicy ale bylo potřeba ještě vyřešit komplikace se dvěma Wemosama. Z pohledu MQTT jsem nechtěl topicy nijak odlišovat, takže bylo potřeba jednotlivé Wemosy naučit, od jakého indexu relátka obsluhují.

Takže, pro každý modul je samostatný ifdef, kde je definovan jeho mqtt client name (protože ten musí být pro každé zařízení unikátní), od kterého indexu relé tento modul obsluhuje, a které digitální výstupy jsou v jakém pořadí použity.

Jenže, to je přesně to,co se mi vůbec nelíbí. Toto bych chtěl předělat do nějaké online konfigurace, aby po prvním najetí šlo přes HTTP tuhle konfiguraci zadat a nemuselo se při flashování nahrávat vše napevno. Něco podobného už má vyřešený Martin Doubek pro svůj Swifitch. Takže mu na to budu muset mrknout a okopčit :))

Cílem je, abych měl jednotný firmware, který budu moct nahrát do jakéhokoli Wemosu a jen mu pak dynamicky nastavil, které výstupy ovládají která relátka, které topicy má poslouchat, atd. Dalším vylepšením pak ještě chci udělat, aby po sepnutí relé zapsal do nějakého dalšího topicu stav po sepnutí. Tzn aby bylo vidět, že akci opravdu provedl. Jestli se k tomu někdy dostanu, tak bych z toho pak udělal nějaký veřejný firmware, co by si každý mohl stáhnout a nahrát do Wemosu, aniž by musel bojovat s programováním.

 

 

Automatizace závlahy – hardwareová část

Automatizace závlahy – hardwareová část

Comments 19 comments

To je děs, jak ten čas frčí. Koukám, že poslední článek je už zase měsíc starý. Ale bylo toho teď zas nějak moc. Pořádal jsem rozlučku, pak jsem dělal o týden později svědka a o další týden později jsme byli na týden u móóře. Konkretétně v Chorvatsku, kde se všichni asi už úplně zbláznili, protože zdražili na dvojnásobek a kvalitu služeb ještě zhoršili. No nic…

Ale k dnešnímu tématu. Už nějakou dobu mám hotovou závlahu po technologické stránce. Jen nějak furt nebyl čas a materiál na automatizaci. A tak jsem pořád chodil kroutit ventilama ručně :).

Něco málo z elektroniky jsem stihl ještě před dovolenou, ale první nasazení se nakonec uskutečnilo až dnes. Není to sice stále úplně hotové, ale už to umí zalévat a já to nebudu muset dělat ručně. Závlahu jsem postavil nad WemosD1 a relé boardem. Hlavice se mají ovládat pomocí 24V, ale stačí jim i 12V.

Bohužel, trochu jsem to nedomyslel s počtem okruhů. Ačkoli jich mám jen sedm, tak mám ještě dva vstupy (retenčka a vodovodní řad), což dělá celkem devět hlavic a tím pádem devět relé. No, takže 8-relé board byl málo. Takže 8+2 relátek. No a druhý problém byl s Wemosem. Devět výstupů se mi nepovedlo rozchodit. Výstup D4 je využívaný stavovou diodou a D8 mi stávkoval.

Takže bylo nutné nasadit wemosy dva :). Ale zase kdo to má, žejo, blbá závlaha řízená dvěma procesorama :).

O napájení se stará zdroj 12V/5A z Aliny (co jsem měřil, vypadá na tyhle účely dostatečně), k tomu pak DC-DC měnič na 12V-5V pro Wemosy a 12V přes relé na jednotlivé hlavice.

Vše pokusně pospojovat, ověřit funkčnost a otestovat, že se to do té krabičky nějak vejde :). Tou dobou jsem sice ještě nevěděl, jak to nakonec udělám, ale to mne nějak moc netrápilo a tak jsem pokračoval dál :).

Nakonec jsem koupil na relátka a Wemosy ještě o trochu vyšší krabičku a samostatné prostupky. Tou dobou jsem už tušil, jak asi komponenty v krabici rozmístím a tak jsem začal vrtat a skládat.

Abych nemusel všechno kompletovat v kuse až venku, připravil jsem si spoustu věcí pomocí různých spojek a konektorů. Takže jsem toho mohl většinu dodělat ještě u sebe v technické místnosti na stole a venku jsem pak už řešil “jen” konektory.

Tady jde vidět finální test komponent před kompletací krabičky. Nakonec jsem to vymyslel tak, že 8-relé board je přišroubovaný ke dnu krabice, zatímco 2-relé, 2x Wemos a DCDC měnič jsou přilepeny pomocí tavné pistole na bocích krabice.

Trochu jsem se bál, jak to bude držet a vypadat, ale je to naprosto supr. Pistole za pár dolarů z Aliny a kolik parády to udělalo.

Myslím, že by to mohlo držet navěky. Že dřív budu potřebovat něco vyměnit, než že by to pustilo. Oba Wemosy jsem si dal schválně USBčkem nahoru, protože ještě předpokládám update firmwaru (a updatu na dálku zas tak nevěřím).

Druhá krabička je pak o dost méně zajímavá. V ní je jen samotný zdroj, přívod 230V a odchozích 12V. Zatím mám zdroj připojený na klasickou 230V zásuvku, protože mne ještě čeká natahání elektriky ven přes chráničky, dozapojení v rozvaděči, atd. Takže zatím to mám napojené přes prodlužku (trošku na prasáka, no…).

A tady už jsou pak další fotky z dneška, kdy jsem se pustil do instalace venkovní části. Postupně jsem si ven zvládl vynosit tak polovinu dílny, jelikož mi furt něco chybělo.

Nejdřív jsem udělal konektory na ventily v levém boxu. To ještě šlo, protože délka kabelů od ventilů byla dostatečná. Takže akorát propojit s konektorem a trochu zpacifikovat jednotlivé kabely, aby v tom byl pořádek.

Horší to bylo v pravém boxu. Tam už kabely nedosáhly, takže jsem to musel prodlužovat a ještě pak napojovat na konektory. To byl fakt opruz.

A takhle pak vypadalo pozapojování ventilů k relátkům.

A tady už první testování. Kupodivu všechno fungovalo hned napoprvé.

Jediný zádrhel je, že když se krabičky zavřely a daly nalevo od ventilů, došel wifi signál. Takže musí být momentálně krabička s Wemosama těsně pod víkem šachty, aby byla online. To ale výhledově vyřeším tak, že dám na půdu ještě jeden Unify AP a nasměruju ho na zahradu. Tím bych měl pokrýt vše i pro další čidla/ovládání, které plánuju.

A takhle vypadá výsledek. Ten červený kabel vlevo je ta zmiňovaná prodlužka. Ta teď bude dočasně vše napájet, než udělám finální venkovní elektriku. Pro jistou je to ještě zabalené v igelitu a zatažené stříbrnou izolepou. A to je pro teď vše. Pak už následovalo ladění SW a propojení s Loxonem. O tom v dalším článku.

 

Závlaha, dějství páté

Závlaha, dějství páté

Comments 35 comments

Už už to máme skoro hotové. Každým dnem se blížíme k vysněnému cíli – mít zahradu a závlahu konečně hotovou. Ale ještě nám tam pořád pár drobností zbývá.

V pondělí jsme měli vyřizovací dopoledne, kdy jsme museli do Brna řešit několik věcí. A když jsme se kolem jedné vrátili, už se mi nechtělo pouštět do ničeho pracovního, tak jsem se pustil rovnou do úprav na zahradě.

První mise byla dosypání dlažby a dousazení všech trysek. Šlo to docela dobře, ale hlína mizela podezřele rychle.

Když jsme se pak pustili do dorovnánání terénu za domem, na hromadě byl chvílema vidět vír, jak rychle to mizelo 🙂

Takže jsme začli trochu strategicky rozmýšlet co a jak srovnat, aby nám ještě trocha hlíny zbyla na budoucí dorovnánání. Ono se to nezdá, ale kolečko hlíny zmizí jak nic.

A tohle nám z naší hromady zbylo. Piedestal na sochy budovatelů 🙂

Zároveň jsme pokročili i se zahrádkou. Máme ji už skoro komplet hotovou.

Postupně jsme přidávali hadice závlahy a I. pak podle toho přesazovala všechny sazenice, co jsme měli. Už teď víme, že příští rok záhony rozvrhneme trochu jinak. Ale jak jsem psal, letos je to testovací provoz :).

A pak konečně ta závlaha. Vše je zapojeno a natlakováno, nikde nic neutíká a trysky připravené. Takže konečně zavlažujeme. Obě zóny trávníků, bresty podél pozemku a záhony.

A když vše tak pěkně fungovalo a měli jsme srovnáno, tak jsme rovnou vysadili i trávu. Takže teď 2x denně zalévám a zalévám. Problém je, že zatím nemám elektroniku a tak musím ventilama otáčet ručně. Ale je to dobrá motivace to udělat co nejdřív 🙂

Momentálně čekám na relátka a zdroj z Aliexpresu. Jen co vše dorazí, začnu s kompletací.  Už teď je ale zalévání o dost jednodušší a ekonomičtější než dřív. Kapkovka u záhonů krásně zalévá jen rostlinky, trysky u brestu kapou jen ke stonkům keříků a na trávu je potřeba mnohem méně vody, protože je postřik rovnoměrný. Prostě nádhera.

A na závěr ještě dvě fotky našeho Brestu. Možná to tak nevypadá, ale Brest prostě valí. Na fotce je stav po třetím zastříhávání, kdy už krásně houstne a roste do šířky. Nebýt stříhání, měl by už tak 0.5m určitě (ale nebyl by tak hustý). Takže pokud potřebujete rychlerostoucí živý plot, určitě doporučuju.

Zahrádka a brest

Zahrádka a brest

Comments 10 comments

Venku nám prší a prší, tak využiju volný čas a energii na další článek. Jak jsem psal minule, jsem trochu pozadu s fotkama/novinkama, tak to dneska snad už doženu.

Začnu brestem, kde bylo hned několik akcí. Jednak jsme prošli všechny rostlinky a nahradili ty, co nezvládly zimu. Z cca 150ks rostlinek jich odešlo tak 10ks, z toho ale minimálně část měla na svědomí naše malá bílá, která tam prostě musí neustále lézt. Naštěstí sme si jich pár nechali v písku z loňska a nakonec jsme stejně ještě doobjednávali, protože jsme bresty ještě trochu rozšířili.

Druhá akce byla o poznání méně zábavná. I se pustila do eliminace všeho plevele kolem brestu a zároveň zarovnávala terén u brestu tak, aby byl vodorovný s chodníkem kolem. To proto, abychom na něj mohli záhy dát fólii proti plevelu a časem pak kamínky nebo mulčovací kůru. Srovnávání byla pakárna, teda alespoň podle vyprávění. Já se toho neúčastnil, jelikož jsem souběžně s tím dělal na závlaze.

Po srovnání a vypletí následovala zmiňéná instalace fólie. To pro mne byla zase dobrá práce, jelikož se opět obešla bez mojí pomoci :). Na druhou stranu, já jsem někde o pár metrů dál zrovna kopal nebo zakopával všechny ty díry. Takže nevím, kdo na tom byl lépe :).

Když měla I. dodělanou fólii, přišla opět řada na mne. Začali jsme s instalací závlahy pro brest.

Jelikož jsme brest nevysadili přesně po 30cm, bylo bez šance použít kapkovací hadici. A tak nezbývalo než udělat závlahu ke každé rostlince. Na to jsme použili závlahové prvky z aliexpresu, protože oproti Doltaku i jiným firmám vyšly tak na 10% ceny za téměř stejné komponenty (linky na závlahové prvky na konci článku).

Nejhorší na tom byla příprava hadiček a trysek. Vše se muselo do sebe pospojovat a pekelně z toho bolely ruce. Hadičky jsme připravovali s I. cca půl na půl a práce to byla hrozná. Ale výsledek opravdu stojí za to. Krásná závlaha přímo k rostlince, takže se ušetří spousta vody.

Ačkoli jsme z Aliexpressu měli objednanou fakt hromadu komponent, stejně nám to nakonec nevystačilo a museli jsme improvizovat. Takže například u nových brestů, které jsme vysadili ještě podél chodníku tak, aby udělaly optickou bariéru mezi zahradou a příchodem k domu, jsme museli použít jiný systém závlahy.

Tam to momentálně kape z větší výšky a není to úplně u rostlinky. Bohužel, přichytávací kolíky, co k tomu máme, zrovna moc nedrží, takže je to zatím takto a časem to možná předělám taky na ty černé střiky, které mi přijdou nejlepší.

Další akce byly záhony. V rohu zahrady jsme si vymezili místo, kde si budem pěstovat vlastní zeleninu. Takže jsem vše znovu zryl a začal připravovat hadičky, zatímco I. začla sázet. Část rostlinek jsme si předpěstovali doma a část jsme nakoupili v zahradnictví. Defakto všechny ty pěkné velké rostlinky co vypadají k světu jsou koupené, zatímco všechny ty malé nebožátka, co možná ani nepřežijí, jsou naše.

Technologii předpěstovávání, stejně jako spoustu dalších zahradních zkušeností, musíme ještě vypilovat. Ale bereme to tak, že je to náš první ročník a tak se nemusí vše úplně povést.

Zahrádka není ještě úplně dodělaná. V levé části už máme rajčata a papriky, v pravé (tam kde to není zryté), jsou vysázené cukety a dýně. Zbývá nám dodělat prostředek, kam dáme ještě několik našich zbývajících rostlinek a pak ještě něco dokoupíme. Bohužel, kvůli dešťům jsme to už nestihli dodělat.

A teď slíbené linky na závlahové prvky: