Netio – chytré zásuvky

Netio – chytré zásuvky

V dnešním článku se chci podívat na první ze tří krabiček, které jsem dostal od firmy Netio k ostestování. Jsou to tři chytré zásuvky PowerCable REST, MQTT a Modbus. Jak názvy napovídají, první se ovládá pomocí REST protokolu (tzn http/https požadavky), druhá pomocí MQTT a třetí pomocí Modbus (Modbus over ethernet).

Zásuvky krom vzdáleného zapnutí/vypnutí umí měřit i aktuální zátěž, spotřebu, frekvenci a pár dalších veličin (přehled všech veličin zde).

Čeho si všimnete ihned po rozbalení je mohutnost celého provedení. Kabel má v průměru 8.5mm a je z opravdu pevého materiálu. Stejně tak obě koncovky jsou z pevného trvdého plastu a samotné pouzdro na relátka a elektroniku působí rovněž velmi bytelně.

Díky této robustnosti slibuje zařízení maximální spínaný proud 16A, tzn 3600W (celá specifikace dole na stránce zde). Už i z těchto hodnot jde vidět, že zařízení nekonkuruje levným dálkovým relé na spínání lampiček, ale cílí na spínání vysokoodběrových zařízení, jako jsou například těžební rigy, servery, elektro patrony či jiné vysokoodběrové zařízení.

Zprovoznění samotného zařízení je vcelku snadné. Při prvním zapnutí do sítě stisknete drobné malé tlačítko na krabičce (ideálně kancelářskou sponkou), čím zařízení přepnete do Wifi AP (Access point) režimu. To znamená, že zařízení začne na chvíli dělat wifi síť, na kterou se můžete připojit například pomocí mobilu a pomocí webového formuláře v něm nastvíte připojovací údaje do Vaší domácí wifi.

 

Po nakonfigurování a ověření funkčnosti wifi se pak zásuvka přepne z AP režimu zpět do jejího provozního režimu a provede připojení k Vaši síti. Od této chvíle je pak dostupná pod svou IP adresou stejně jako jakékoli jiné zařízení, co doma máte.

Po prvním připojení k zařízení doporučuji změnit heslo. Zařízení má tovární nastavení admin:admin, což nepovažuju úplně za šťastné. Vzhledem k tomu, že zařízení zná své vlastní sériové číslo (používá ho jako identifikaci AP sítě), tak by mohlo být výchozí heslo například toto sériové číslo. Tím by se alespoň částečně zamezilo případnému průniku do zařízení.

Krom změny hesla či přidání dalších uživatelů se v rozhraní nachází záložky pro nastavení aktuálního data a času, změnu wifi sítě, update firmware, různá nastavní zařízení.

Poslední záložka je pak log akcí, které zařízení provedlo. To mi přijde jako hodně dobrý nápad. Umožní to lepší hledání problému v případě, kdy se spínání nebude chovat dle očekávání.

Až po tuto část článku je vše stejné u všech tří zařízení. Všechny tři mají stejné webové rozhraní i konfiguraci a rozdíl je jen v záložce “M2M API Protocols”. Zde pak probíhá konfigurace jednotlivých protokolů.

V případě REST verze zásuvky si lze vybrat mezi XML API, JSON API a URL API. Zatímco první dvě zmíněné vyžadují sestavení ovládacího příkazu ve formě XML či JSON, třetí umožňuje ovládat zásuvku jen na základě URL adresy. Trochu nevýhoda je, že URL režim nenabízí možnost čtení stavových hodnot. V případě, kdy chce člověk číst stavy, je potřeba využít XML nebo JSON.

Druhá zásuvka ve verzi Modbus pak nabízí ovládání skrz Telnet či skrz Modbus over Ethernet.

Třetí zásuvke ve verzi MQTT pak nabízí přípojení přes MQTT-Flex nebo Netio Push. Z toho, co jsem pochopil dle dokumentace, tak MQTT-Flex je konfigurační nástavba nad MQTT, která umožní snažší nastavení ve formátu JSON, zatímco Netio-Push umožnuje periodické zasílání stavu zásuvky na uvedenou URL adresu.

Další věc, kterou musím pochválit, je dokumentace k zařízení i jednotlivým formátům. Málokdy se vidí, aby měly zařízení takto detailní a přehlednou dokumetnaci ke všemu, co zásuvky nabízí. V dokumentaci a stejně tak i ve webovém rozhraní jsou ke všem formátům i různé ukázky, jak zařízení ovládat, jak provést zapnutí, ukázka výstupního formátu, atd.

Jediné, co mi ohledně těchto tří zásuvek vrtá hlavou, je, proč jsou to vlastně tři typy, a ne jen jeden.

Ze SW pohledu si myslím, že by bylo možné nacpat všechny formáty dohromady a nechat tak uživatele, ať si formát zvolí a případně i v průběhu času změní dle potřeby. Krom tří hlavních formátů je to pak ale ještě jedna věc. Například MQTT verze umožňuje Netio-Push notifikace, což znamená periodické zasílání stavu zásuvek ve formátu Json nebo Xml.

Jenže toto umožňuje jen MQTT verze. Proč to neumožnuje i REST verze, kde v případě URL adresy by to naprosto elegantně vyřešilo chybějící možnost dotazování se na stav? Stejně tak si dovedu představit, že člověk začne na REST protokolu a později by chtěl přejít například na Modbus, což bohužel takto není možné. Pokusím se zjistit více přímo od firmy Netio.

A tím bych pro dnešek skončil. V příštím článku ukážu propojení všech tří zásuvek s Loxone. Ať už napřímo, nebo v případě JSON api či MQTT prostřednictvím NodeRED.

 


Edit:

Od firmy Netio jsem dostal možnost nabídnout slevu na případný nákup jejich zařízení. Pokud byste chtěli, zadejte kód “20procent” do nákupního formuláře k získání slevy 20% ;-).

Link na eshop https://shop.netio.eu/, sleva platí do konce ledna 2020.

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉

16 thoughts on “Netio – chytré zásuvky

  1. Tak pro ČR by stačila 10A verze, protože u nás se do zásuvky dle normy nesmí připojit spotřebič o vetším příkonu než 2300W. Ušetřilo byse trochu na materiálu 🙂

    1. To slyším tak nějak poprvé a nevím proč bych jistil zásuvky na 16A když do toho nesmím dle tvého názoru připojit nic nad 2300W. Přitom třeba některé rychlovarné konvice mají příkon i 3000W. No a i spousta jiných zařízení. Pokud by to bylo jak říkáš asi by takové zařízení nebylo legální tu prodávat.

      1. Protože jistíš 16A jističem zásuvkový okruh, který dle normy může mít max. 10 jednoduchých zásuvek a max. 10 dvojzásuvek.
        V ČR do zásuvky nesmíš připojit spotřebič s vyšším příkonem než 10A .
        Spotřebiče s vyšším výkonem by už měli mít pevný přívod.

        1. Chybí mi tam slovíčko nebo. Takže buď 10 jednozásuvek, nebo 10 dvojzásuvek.
          Dvojzásuvkou je myšlena jen dvojzásuvka, která je instalována v rámci jedné podomítkové krabičky.

          1. V ČR spotřebič nad 2000 W musí být jištěn samostatně (mít svůj zásuvkový obvod), ale může mít klidně 3680 W.

        2. Byl by prosím info o zdroji, kde se to o 10A píše?

          Jinak s těm zásuvkama to je ještě přesněji tak, že dvojzásuvka se bere jako jedna a zásuvek max. 10 na obvod. Takže ne nebo, ale klidně 8 jednoduchých+2 dvojité, nebo 5+3 apod.

            1. “Na jeden zásuvkový obvod lze připojit nejvýše 10 zásuvkových vývodů (dvojzásuvka i vícenásobná zásuvka se považují za jeden zásuvkový vývod), přičemž celkový instalovaný příkon nesmí překročit 3 680 VA při jištění 16 A (2 300 VA při jištění 10 A).”

              1. Já jsem nepsal o zásuvkovém obvodu, ale o jedné zásuvce v tom obvodu a do ní by neměl být připojen spotřebič o větším příkonu než 2300VA.

                  1. Pokud se zásuvkový obvod zřizuje pro připojení spotřebičů vidlicí do zásuvky, co si mám tedy představit pod krátkodobě pevně připojeným jednoúčelovým spotřebičem?

                    1. Takže ten bod v normě je naprostý nesmysl z pohledu logiky? Přes vidlici mohu připojit do zásuvkového obvodu dlouhodobě spotřebič s příkonem 3680VA, ale pevně (což je lepší připojení než vidlice) jen krátkodobě spotřebič o příkonu 2000VA? To jsem z toho blázen. Svět se zbláznil.

                    2. —-pro dlouhodobě napájené spotřebiče, i když se připojují vidlicí do zásuvky, se zřizují samostatné zásuvkové obvody–

                      Chápu to tak, že mohu do zásuvkového obvodu připojit krátkodobě 3 kVA rychlovarnou konvici, ale už ne 3 kVA myčku. A pevně připojit max 2 kVA pro krátkodobé použití do zásuvkového, protože to může být obvod používaný i pro jiné spotřebiče, je tam to omezení příkonem a časem.

  2. Omlouvám se všem za svůj první a mylný komentář. Špatně jsem si přečetl a vyložil normu a mé tvrzení se vztahuje jen na pevné připojení do zásuvkového obvodu pro spotřebiče o maximálním příkonu 2000VA.

Leave a Reply to Petr86 Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *


Subscribe without commenting