Browsed by
Author: L

Filtry do rekuperace, značka levně

Filtry do rekuperace, značka levně

Comments 43 comments

Máme po zimě, takže byl zase čas vyměnit filtry v rekuperaci. Přes zimu dostávají vždy nejvíc zabrat, díky všem ohleduplným občanům ve vesnici, co pálí v kamnech naprosto vše. Počínaje Petflaškama a konče zřejmě jejich domácíma mazlíčkama.

A jelikož se na fóru občas dotaz na filtry objeví, říkal sem si, že by nebylo špatné to sepsat takhle viditelně. Je totiž opravdu nesmysl kupovat předražené originální filtry, když se dají vyrobit za pár korun (TL;DR: 20Kč namísto 1000Kč).

Takže, pro představu, takto vypadají filtry, co tam byly cca 4 měsíce (filtry si už nějakou dobu skládám sám, proto je tam těch tkanin více).

A takto vypadají nové filtry. Dost rozdíl co :). Jde z toho i pěkně vidět, že jeden filtr prostě nestačí. Každý zachytí jinou nečistotu, která by se jinak do domu dostala.

Jak skládám své filtry

Moje rekuperace (Stiebel eltron) má železné rámečky, do kterých se filtry vkládají.

Bohužel, všechny tři se do něj nevejdou, takže uhlíkový vkládám přímo do štěrbiny na filtr a G4+F5 jsou pak v rámečku, který poté také zasunu do rekuperace.

Filtry pak po zasunutí do rekuperace ještě přelepuju stříbrnou izolepou, aby šel vzduch skutečně jen přes filtry a ne do místnosti skrz otvory. Rekuperace tam sice má jakési těsnění, ale bylo kolem něj slyšet profukování.

Typy filtrů

Zkoušel jsem různé filtry i kombinace, ale nejvíce se mi osvědčila tato skladba:

Jako první na vstupu mám ten černý, to je uhlíkový filtr – dokáže eliminovat zápachy z venku. Ten dávám jako úplně první na vstupu.

Druhý, tlustý bílý je filtrační tkanina G4 – pyl, mlha, drobné nečistoty.

A třetí, ten bíly tenký (7-9mm) je označení F5 (M5) – jemná filtrace pro částice procházející plícemi.

Na výstupu pak mám jen tu G4, kde není už potřeba nic moc filtrovat.

Krom těchto jsem zkoušel ještě filtrační tkaninu F7, ta už je ale hodně hustá a dost bránila průchodu vzduchu. Takže tu mám zatím bokem a nepoužívám ji.

A teď k cenám

Už si přesně nepamatuju, kolik za filtry chce přímo výrobce, ale mám pocit, že to bylo kolem tisícovky za jeden. V případě, kdy si ale koupíte filtrační tkaninu a do filtru ji sami vložíte, dostanete se na cenu řádově jinde, navíc za mnohem lepší filtr (výrobce doporučuje jen G4 na vstupu i výstupu)

  • Tkanina F7 stojí 1m2 186Kč (zdraženo o cca 40Kč za m2 od roku 2017)
  • Tkanina F5 pak stojí 406Kč za 2m2 (ta se od roku 2017 zdražila o 26Kč za celé balení)
  • Tkanina G4 stojí rovněž 406Kč za 2m2 (a rovněž zdažena o 26Kč za celé balení)
  • Uhlíkový filtr stojí 503Kč za ~1.125 m2 (původní cenu jsem bohužel nenašel)

Pokud to přepočítáme na velikost filtru, který v mém případě je 19cm x 52cm = 0.1m2 (přesně  0.098m2).

Tzn. pokud bych použil doporučené G4 filtry, cena za filtr je 20Kč! Pokud si filtr složím z uhlíkového, F5 a G4, tak mám cenu 20+20+44Kč = 84Kč a jsem kvalitou filtrování nesrovnatelně jinde.

Jediná “nevýhoda” je, že si musíte tkaninu sami nastříhat či nařezat. To si ale myslím, vzhledem k ušetřeným penězům, zas tak nevadí :)).

Kde kupovat filtrační tkaniny

Osobně mám vyzkoušené první dva eshopy, další jsou přidány od čtenářů. Pokud máte někdo další tipy, určitě napište

Závěrem

Věřím, že výše uvedené ceny budou pro mnohé dost překvapením. Cena, kterou si za originální filtry účtují výrobci dost hraničí s lichvou :). Snad Vám uvedené linky pomohou a příště už budete kupovat filtry také levně.

Pokud máte někdo další vyzkoušené dodavatele filtračních tkanin, určitě je prosím pod článek postněte. Udělám zde seznam firem, kde se dají tkaniny kupovat za rozumné peníze.

Jak pomalý je Loxone? Hodně!

Jak pomalý je Loxone? Hodně!

Comments 30 comments

K dnešnímu článku mne motivovaly události posledních dnů, kdy jsem ladil můstek mezi Loxone a Quidem. Níže popsané zkušenosti jsou s původním miniserverem verze 1. U verze 2 je mnohem silnější čtyřjádrový procesor s mnohem větším množstvím paměti a tak není s výkonem ani můstkem žádný problém.

Ovšem problém je to, že Loxone diky updatům stále více a více zhoršuje výkonnost miniserveru verze 1. To, že se s každou verzí snižuje výkon o cca 1-2%, je bohužel už známý a otestovaný fakt.

Ačkoli primárně řeším výkonnost PicoC kódu, tak problém už zdaleka není jen v bloku “Program” a případně mém můstku. Problém je už také s originálními Loxone extensions, kde přestávají fungovat například dvoukliky. A bohužel, jak ukážu v dnešním článku, problém už je tak velký, že se začínají rozsynchronizovávat i stavy prvků.

A o tom chci dneska psát. Je to něco, nad čím jsem strávil poslední dva týdny několik desítek hodin.

Problém začal vcelku nevinně. Jeden z uživatelů mého můstku reportoval, že když zkusí zapnout/vypnout více relé najednou, občas nezmění stav všech relé jak by mělo. Zdálo se to jako nesmysl.

Jako první jsem tipoval chyby v UDP či chybný Quido modul. Jenže tím to nebylo. Chovalo se tak více modulů a UDP pakety po prověření ve Wiresharku chodily správně.

Tak že by chyba v programu? Vždyť můstek mezi Loxone a Quidem již používají desítky lidí a nikdo doposud problém nehlásil a to mám zprávy, že jsou i tací, co na to pověsí třeba 3x-4x 2/32 Quido modul, tzn. ovládají 128 relátek skrz můstek a bez problémů.

A tak jsem hledal dál. Dokonce jsem volal do Papoucha, povedlo se mi spojit s hlavním vývojářem Quida, se kterým jsem si opravu pěkně pokecal. Navzájem jsme si sdělili chyby, o kterých víme, dokonce mám příslib, že bude snad i slíbená změna ve firmware na zrychlení vstupů. Jenže s tímto náhodným spínáním si ani u nich nevěděli rady.

A tak jsem do můstku dodělal další logování výstupů (defaultně vypnuto), abych přesně trasoval, co se z Loxone odešle. A tady, když se udělalo víc zapnout/vypnout operací, se začaly ukazovat chyby. Loxone občas odesílal naprosto jiná data, než jaká měl vzhledem k Loxconfigu mít.

Není možné, zdálo se. Jedno tlačítko, ze kterého vede 32 propojení na 8 logických členů AND, které pak vedou na jednotlivé vstupy v programu. Jak to, že když zmáčknu tlačítko, do programu jsou nastaveny různé hodnoty, a ne vždy samé 1 či 0?

Že by chyba v programu? Nebo PicoC? A jak to, že to na verzi 8.1.11.11 nedělá? A tak jsem hledal dál.

PicoC nabízí na práci se vstupy/výstupy programu jen pár funkcí. Funkci getinputevent(), která vrátí počet změněných vstupů programu a funkci getinput(n), která vrátí stav daného vstupu.

Program samotný nedělá v tomto ohledu nic složitého. Jelikož PicoC ani Loxone neumožnuje nějaké event-driven programování, neboli čekat na to, až se něco stane, je potřeba periodicky zjišťovat, že se na vstupu něco změnilo. To se dělá jednoduše takto:

Když se něco změní, funkce jednorázově vrátí pomocí getinputevent() seznam vstupů, kde se změna stala. Když se pak zavolá tato funkce znova, vrátí zase 0 do té doby, než se změní něco dalšího.

A tady je zakopaný pes. Teda, v případě Loxone asi spíš stádo bernardýnů.

Loxone je totiž už tak pomalý, že nezvládá v reálném čase nastavit stavy z tlačítka na všechny vstupy programu. To vede k situacím, kdy celá vnitřní logika Loxone je v naprosto nesynchronních a náhodných stavech, když část vstupů je již nastavena při stisku na 1, zatímco jiná část na 0.

A v okamžiku, kdy se program zeptá, co se na vstupech změnilo, Loxone vrátí jen tu část, která již nastavena je. Ačkoli je tedy všude nastavená binární 1, Loxone vrátí náhodně 0101101001… A co je horší, když už Loxone konečně milostivě donastaví i zbylé stavy, funkce getinputevent() již tyto změny nedetekuje. Tváří se, že už žádná další změna nenastala.

Pokud by někdo z Vás začal tento problém mít, je v můstku fix. Oprava spočívá v tom, že v případě, že Loxone detekuje změnu, tak se při dalším cyklu (po 100ms) natvrdo načtou znovu všechny vstupy (i když Loxone tvrdí, že k žádné změně nedošlo) a stav všech výstupů se znovu pošle do Quida. Díky tomu se nejpozději do 100ms opraví stav všech relátek. Bohužel, oprava může způsobit delší prodlevu při rychlém zapínání a vypínání relé. Takže nastavení c_resend_all_outputs používat až jako poslední možnost.

Jak jsem ale psal, nejde jen o můstek. Toto celé totiž znamená, že pokud máte složitější Loxconfig, může se dost dobře stát, že se Vám vše začne chovat úplně náhodně. Protože namísto toho, aby hodnoty na jednotlivých blocích byly v konzistentním stavu, může se stát, že část vstupů je již aktualizována a část ne.

Výstup na AND prvku vpravo může mít hodnotu FALSE i v případě, že je tlačítko zapnuto.

V extrému si to představte třeba tak, že přenos mezi bloky nahoře (každý čára) trvá 1 sekundu. Pokud na dané cestě bude více prvků, do cílové čáry (v tomto případě AND prvek) se spodní signál dostane o 2s dřív než signál na horní cestě, který jde přes dva NOT prvky.

Jenže díky tomu, jak je už stav pomalý, Loxone vyhodnotí AND nejprve tak, že I1=false a I2=true a za další 2sekundy pak I1=true, ale I2=false (protože tlačítko není stisknuto celé 2s, ale třeba méně). Tím pádem se může stát, že v logice budete vyhodnocovat nekompletní stavy, které Vám způsobí třeba chybné topení, vypnutí kritických relátek a kdovíco ještě.

Jak jsem psal, není to problém konkrétní verze Loxconfigu. Je to problém všech nových verzí Loxconfigu. Každá verze více a více zpomaluje Váš miniserver. Pro srovnání. Verze 8.1.11.11 zvládne v PicoC odbavit stovky událostí za sekundu. Ten stejný program nasazený na poslední verzi Loxconfigu (aktuálně 10.3.11.27) jich zvládne 1.5/sekundu.  Ano, jeden a půl!.

Bohužel, na toto nemáte téměř šanci přijít. Když se Vám začnou věci chovat divně, těžko budete předpokládat, že je to způsobeno tím, že už je Loxone tak pomalý, že nezvládá ani elementární věci, jako je nastavování stavů prvků.

Dobře si proto rozmyslete, jestli opravdu potřebujete každou další zpackanou verzi, kterou Loxone vydá. Každá další verze totiž znamená, že se Vám celý Váš dům více a více zpomaluje. A nejde jen o to, jestli používáte můj můstek mezi Loxone a Quidem. To stejné se týká Vás, kdo používáte třeba dvouklik tlačítka na originálních Loxone komponentách (což je vcelku elementární věc), nebo třeba těch z Vás, kdo máte složitější Loxplany.

PS: Všechny výše uvedené změny jsou již dostupné v nové verzi můstku (verze v17). Verze je jako vždy ke stažení v Dropboxu.

 

Jarní inspirace aneb nezohýbejte se k záhonům !

Jarní inspirace aneb nezohýbejte se k záhonům !

Comments 5 comments

Dnešní článek je od Dalibora, který sepsal tento super návod na vysoké záhony. Doufám, že se bude líbit!

Pokud se říká, že lenost je matkou pokroku tak bych se pod to podepsal s výhradou, že teprve působením “otce” vzniká ten správný pokrok !

Už když jsme kupovali náš současný domeček jsem prohlašoval “maximálně co vezmu do ruky je rýč” ale …. poněkud “se” to změnilo, “se” ( já ) už i hrabe, pleje a okopává, ale lenost pořád hlodala a hlodala až dohlodala k zvýšeným záhonům. Nebudu tady rozebírat veškeré důvody proč, shrnu ty nejpodstatnější:

  • kontrola nad složením zeminy a živinami
  • díky postupnému tlení v nejnižších vrstvách není potřeba hnojit ( koňský hnůj / kompost a substrát se přidává dle potřeby z hora )
  • lepší mikroklima, záhon se snadněji prohřívá, na jaře možno i chránit proti mrazíkům přikrytím “pupíkatou” fólii na bazény
  • lepší kontrola vlhkosti, možnost automatizace závlahy
  • nemusím lézt po kolenou, když jdu natrhat něco čerstvého
  • žádný krtek

Výsledkem je sklizeň cibule, kterou vidíte na fotce nahoře ( tedy to co bylo na zimu, přes léto jsme jen trhali a papali ).

Odkazů jak to udělat je na internetu mrak, takže k tomu přidám následující postup jak jsme to s manželkou vyráběli…

Podstatný je rozměr, my volili trošku větší takže 2,5×1,5×0,6 m ale to je dle dispozic co kdo má na zahrádce za prostor.

Základem jsou modřínové hranoly s průřezem 8×20 cm délka 2,5 m  a 1,5 m po 6-ti ks. Stojkové trámy 10×10 cm délka 0,6 m po 4 ks. na jeden záhon. Proč modřín ? Nemusíte ho natírat ani jinak ošetřovat, cena je sice větší než smrk, ale ty výhody bezúdržbového provozu jsou jasné. Je třeba se připravit na to, že jeden takový záhon bude mít kolem 500 kg takže … dobře vybírejte “kam s ním” !

Pro spojování jsem volil šrouby 8×200 mm s tím, že jsem si na sloupové vrtačce předvrtal ty stojkové trámy. Předmontáž doporučuji na rovině ( v našem případě stodola ) s tím, že pro kontrolu kolmosti stačí vodováha a pravý úhel provázkem 3-4-5. Kdo má laser může být přímo dokonalý, ale je to zbytečné oko ženy vás ocení spíše za estetiku než za toleranci úhlů do 0,5 stupně.Další postup je přeprava na místo což  zvládnou dva chlapi do vzdálenosti 2 Plzní ( cca 80 m ) v pohodě.

Na místě instalace je třeba položit drátěné králičí pletivo pozink ( lépe asi nerez ale to jsem nesehnal ) oka tak do 20×20 mm proti Krtečkovi a dalším hladovým debilním zvířátkům. Pod rám jsem dal ještě geotextilii a přetáhl ven anóbrž tam přijdou pochůzné dlaždice.

Následně jednochlapově se spotřebou jedna Plzeň na hodinu s pomocí šroubovačky vrutů a gumové palice naskládáte další dvě vrstvy hranolů. Dovnitř ještě natlouci fólii aby vlhkost moc neutíkala do konstrukce ale modřín by to snesl i bez ní ( asi ) . Výsledek po dvou Plzních tj. dvě hodiny práce vypadá takto :

No a už zbývá “jen ” náplň :

  • dřevní hmota ( tj. všechny větve do průměru 2-3 cm ) co najdete na stromech, které chtějí sestřih a jinde
  • domácí kompost alespoň jeden rok starý. Pokud pořídíte kompost z kompostárny tak pozor na zbytkový čpavek !
  • koňský hnůj na přilepšenou
  • ornice do které přimícháte písek pokud je příliš hutná
  • na vrchní část ( 5-7 cm ) substrát podle toho co chcete zasadit

V praxi to vypadá asi takto:

 

No a závěr za který vás manželka opravdu pochválí vypadá například takto:

Tvořivosti v rozměrech a obložení dlaždicemi se meze samozřejmě nekladou a dobrá zpráva je, že montáž dlaždic = dvojnásobná spotřeba Plzní oproti celým záhonům ( nepočítám ale vnitřní zavážku hlínou a další skladbou ).

Roční výsledek ( úroda ) mne přiměl zdvojnásobit počet záhonů takže úrodo těš se !!

Samozřejmě automatizovat závlahy tj. nasadit čidla vlhkosti,  zalévací a rozprašovací rozvody Gardena a vše korunováno logikou Loxone je teprve ten správný přístup. Nezapomeňte na pohybové čidlo ! Nepřeji totiž nikomu vysvětlovat proč “ta blbost začala zalévat, když jsem byla pro zeleninu ”  🙂

Jarní úklid & bazar

Jarní úklid & bazar

Comments 25 comments

Máme tu skoro jaro a na blogu už skoro měsíc ticho. Nějak nebyl vůbec čas na psaní, protože se nám toho sešlo opravdu hodně.

Tou první, nejradostnější zprávou je, že čekáme druhého potomka. Sama o sobě je to zpráva radostná, ty důsledky a časové následky už ne. Krom samotných vyšetření a lítání kolem jsme začli řešit i věci praktické.

Tou první věcí je náš vozový park. Naše “staré trojkové BMW” (jak ho pojmenoval nejmenovaný čtenář) je sice super auto, ale není to autobus. Když jsme během jednoho víkendu udělali branné cvičení a zkusili do auta naskládat nás dva s I., našeho stávajícho potomka, psa a pak našeho imaginárního druhého potomka, zjistili jsme, že jsme v háji.

Bohužel, trojková řada prostorem vzadu neoplývá a nacpat tam dvě autosedačky tak, abych mohl se svýma dvěma metrama ještě řídit je úkol zcela nereálný. Takže se rozjelo kolečko výběru nového rodinného automobilu.

Prvotní idee novějšího BMW3 či BMW5 jsme dost rychle opustili, protože nové BMW se postupně v interiéru zmenšují a ani u starší BMW5 bychom na zadní sedačky pohodlně dvě děti a psa nenacpali.

Plán jsme tedy přehodnotili a začli vybírat nějaký jiný autobus. Nakonec jsme náš výběr nasměrovali směrem VW Touran. Zkoukli jsme mobil.de, probrali to s firmou, co nám dovážela předchozí auta…. a nakonec ho koupili jinde 🙂

Našli jsme ostravskou firmu AutoDraft, která tahá leasingové auta z koncernu VW do čech, jsou to auta jeté cca 3-4 roky za zlomek původní ceny. Navíc, se zárukou 2 roky na veškeré mechanické díly za příplatek 9000kč. Neber to. K tomu nabízeli zrovna v akci leasing za 3% ročně, pokud dáme akontaci 40%.

Nemuseli jsme se odházet z peněz, bude nás to stát 5000kč měsíčně a záruku máme jak u nového auta. Vcelku good deal myslím. Rozhodli jsme se nakonec pro automat a diesel (pro zvídavé, je to 2016/11, automat, 2.0TDI DSG), doma mu říkáme autobus :). Na delší cesty a výlety budeme mít to, na courání s prckem č. 1 do školky a jezdění v menším počtu pak necháme baworáka.

Když jsem viděl, za co bych ho prodal, tak to ani omylem. Auto máme v super stavu, takže není důvod ho prodávat. A naopak, používat diesela na courání do školky, občas do hospody nebo na nákup je taky blbost. Navíc, diesel v automatu prostě nemá ty emoce, co třílitrový šestiválec v manuálu 🙂

Krom toho jsme započali i úklid a přípravy doma. Vcelku velký úklid řekl bych, napříč celým domem. Začalo to špajzem, kde máme takový malý sklad a kde byl ještě nějaký stavební materiál, konče nahoře v druhém pokojíčku, kde jsou ještě stále nerozbalené krabice z dob stěhování.

Výhlásil jsem akci “No-mercy” a cokoli, co nepoužíváme, se buď prodá, nebo daruje, nebo vyhodí. Shodou okolnosí máme zrovna v obci i akci “Re-Use”, kam se dají nepotřebné věci odvézt a někdo jiný si je může vzít.

Super akce. Dneska jsem tam byl, daroval jsem několik starých strojků na vlasy, cédéčka, dekotarivní blbiny co nikdo nikdy nepoužil a tunu dalšího. Na oplátku jsem si přivezl jedny nové dudlíky pro prcka a plyšáka pro psa. Další super deal :).

No a aby toho úklidu nebylo málo, začli jsme i s úklidem a pracema venku. Vzal jsem nahrubo celou dlažbu wapkou, ale tam jsem nedosáhl požadovaného efektu. Na severní straně se nám už začíná na dlažbě dělat takový hnusný zelený mech a wapkou to jde dolů dost blbě.

Takže momentálně řeším, jestli koupit tenhle rotační blbinec a jestli to tím půjde dolů, nebo jestli to vzít nějakou chemií či fyzickým násilím. Protože ten rotační blbinec stojí cca 2000kč a je to jen kus plastu s rotující tryskou. Pokud byste měl někdo nějaký tip, budu rád.

No a pak tu máme ještě zahrádku. Jak říká I., začíná chytat zahrádkářské FOMO. Pro neznalé tohoto termínu, je to anglická zkratka používáná v trdingu “Fear of Missing opportunity”, neboli strach z promarněné příležitosti. Většinou používaný v kontextu, kdy lidé nenakupují v době, kdy je cena dole, ale až když cena letí strmě nahoru, protože mají pocit, že jim ujíždí vlak.

A tak to má i I. Takže jsme doma rozjeli výsadbu paprik, bylinek a nevím čeho ještě. Zkoušíme letos rozjezd v ruličkách od toaleťáku,a by se to lépe přesazovalo do záhonů, uvidíme.

A ani to není stále všechno, i venku na záhonech se nám to už zelená. Na podzim jsme zkusili vysadit první dva řádky česneku (ten jsme ještě nezkoušeli) a ten nám už pomalu začíná vykukovat. Vedle něj jsme udělali další dva řádky česneku zasazeného teď na jaře, abychom mohli porovnat rozdíl.

Krom toho pak nějaké další bylinky a na druhé straně záhodu tři řádky brambor. Původně jsem se chtěl na brambory letos už vykašlat, ale našli jsme při úklidu zazimované brambory na sadbu z loňska, které už vypadaly že jsou ready a že se těší. No, bylo mi jich líto, tak sem je zasadil :).

A to myslím k rekapitulaci stačí. Dělo se toho ještě mnohem víc, něco ještě určitě sepíšu, včetně mého velkého pokusu na Mintosu, který by mohl být hodně zajímavý i pro ostatní. Snad už to teď bude s časem trochu lepší.

Jinak, co se týka k těm prodejům, tak seznam toho co je momentálně k dispozici:

Spoustu jsem toho pak naházel na Facebook marketplace, ale to je taková různá vetešárna, že tím ani nebudu spamovat blog 🙂

Aby pořádek na stole byl, aneb police na stoly

Aby pořádek na stole byl, aneb police na stoly

Comments 10 comments

Dnešní článek vznikal skoro rok :). Tak dlouho totiž trvalo, než jsme celou akci dotáhli do konce. Jak jsme před rokem psali, pořídili jsme si výškově nastavitelné stoly od nastavstul.cz . Stůl je sám o sobě super, ale dá se ještě o dost víc vylepšit :).

Pro lepší organizaci věcí na stole jsem se rozhodl vyrobit si cca 14cm vysoké police, na kterých budou ležet monitory, usb huby a další drobnosti, zatímco kabely půjdou uvnitř police, kam půjde také zastrčit klávesnice nebo uklízet různé složky či papíry.

A protože nic z toho, co se běžně prodává se nám nelíbilo buď vzhledem, nebo cenou, rozhodl jsem se vyrobit to komplet sám. Teda sám, nechat to nařezat a pak už jen doladit.

Začli jsem tím, že jsme vše nasimulovali pomocí různých krabic, abychom odhadli správnou výšku. Pak jsme ještě ladili správnou hloubku, aby se dalo dobře pracovat na klávesnici, zároveň monitor byl ve správné poloze, vešla se na stůl k I. tiskárna, aby se pod police vešla klávesnice či šanon, atd atd. Nakonec jsme ladili ještě vizuální styl a v případě I. stolu pak ještě “výřez” pro větší komfort využití 🙂

Když bylo vypilováno, všechno jsem překreslil do 2D řezacího plánu. Na to jsem našel užitečný QCAD 2D, což je takový hodně osekaný autocad, který je ale pro domácí použití zdarma a na podobné nákresy naprosto parádní.

A nakonec vše naformátoval tak, aby se obě police vešly na jednu plotnu lamino desky. Do zbylého místa jsem pak ještě přidal nějaké poličky a desky na stávající nábýtek, aby nám to barevně ladilo. Výsledek desky byl tento.

Původně jsem chtěl nechat vše nařezat opět v Kili, ale tam sem tentokrát moc nepochodil. Jeliož se nejedná jen o rovné řezy, ale také o zakulacené výřezy, bylo by to u nich výrazně dražší. Zatímco na rovné řezy jsou bezkonkurenčně nejlevnšjsí, takovouhle ruční práci si nechávají zaplatit (což je pochopitelné, jedou na množství a nechtějí se ničím moc zdržovat).

Takže jsem nakonec oslovil truhláře v okolí, kupodivu i na takto malou zakázku bylo z čeho vybírat. Nakonec jsme se domluvili nejen na nařezání, ale také zkompletování za cenu 6000kč včetně materiálu a DPH, ale vlastním odvozem. Naštěstí, v době, kdy byly police hotové jsme zrovna měli půjčenou dodávku a jeli do Prahy pro zahradní domeček pro prcka. Takže nebyl s dovozem problém.

Tady jsou police čerstvě po dovezení. Aby se bylo možné dostat do rohou police na můj stůl, je roh udělaný odendavací. Tam budou později schované veškeré kabely a další nesmysly, co by jinak byly vidět na stole nahoře.

Aby nám police na stolech neklouzali, koupili jsme v Ikee takové ty protiskluzové podložky do kuchyňských šuplíků a ty nalepili na spodní hranu polic. Díky tomu drží jak přibité, i když se na policích hýbe s monitory nebo se se stoly jezdí nahoru/dolů.

Původně jsem chtěl protiskluz lepit chemoprenem, ale to vůbec nedrželo. Naopak, oboustranná lepící páska se osvědčila naprosto dokonale. Sice to byl dost opruz to všechno nastříhat a nalepit, ale výsledek na výbornou.

A tady už první výsledek po usazení na stůl. Takto nějak to vypadalo kolem dubna loňského roku. Bohužel, stále to bylo ještě skoro rok daleko k úplnému dokončení (což sem tenkrát fakt netušil a i teď zpětně mi to přijde strašně dlouho :).

A ještě obrázek ze stolu I. Tam už je vše zapojeno a jde vidět, že situace s kabely není vůbec optimální.

To, co totiž chybělo, byly průchodky skrz polici a stůl a nějaká rozumná organizace kabelů.

Bohužel, situace se záslepkama z Aliexpresu se nějak strašně zkomplikovala. Plán byl objednat po jednom kuse a vybrat. Jenže, trvalo snad 2 měsíce, než vzorky dorazily. Když jsme pak objednali druhé kolo, nedorazilo to vůbec. A to už byl BlackFriday :). To jsem objednal vše potřetí a někdy v Lednu konečně vše dorazilo.

Zbývalo sehnat pořádné vykružováky. Takové ty skládané jsou totiž to nejhorší, co svět stvořil. Díru sice tak nějak udělají, jenže při finálním prořezu se celý ten přesahující kotouč opře o desku a poškrábe ji (testováno na zbytku lamino desky). Takže jsem potřeboval takové ty samostatné vykružováky, do kterých se jen vloží ten středový vodící vrták. Prvotní obhlídka v Bauhausu mě dost vyděsila, protože jeden průměr je za cca 550kč a k tomu vodicí vrták dalších 500kč. Nakonec se mi ale povedlo ve Feromatu sehnat sadu, která celá stála 300kč  a svou práci odvedla perfektně.

Na samotné vrtání jsem se psychicky připravoval relativně dlouho. Pořád se mi do toho úplně nechtělo, protože pokud by se něco pokazilo, už by se to fakt blbě opravovalo :). Takže před samotným vrtáním předcházela ještě další simulace na nějaké staré desce.

Všechno šlo ale jak po másle. Na straně, ze které se vrt dělá, je deska téměř neponičená. Na straně druhé, kde vykružovák vylézá je sice trošku olámaná, ale to je zespodu, případně to bude přikryté samotnou krytkou. Takže vše ok.

No, otestováno bylo, tak hurá do praxe. Začal jsem na menším stole, kde byl lepší přístup. Samotnému vrtání opět předcházelo dlouhé plánování kvůli optimální pozici díry :). Nakonec jsme to udělali tak, že oba monitory mají společnou průchodku, pod kterou je rovnou druhá průchodka hned nad počítač.

Takto vypadá řez díry z blízka.

A tady testování kabelů před nalepením průchodek.

K nalepení průchodek jsem nakonec použil tavnou pistoli :). Asi to není úplně to, jak by se to mělo dělat, ale nenapadlo mě nic lepšího. Chemopren či jiná lepidla by to akorát opatlala a zároveň díra má určitou vůli, takže by to neudržela. Nějaké podložky mi přišly ještě jako pitomější řešení, takže nakonec ta tavná pistole myslím není tak špatná. Pokud někdo tušíte, jak se to má dělat správně, klidně napište.

Tady pak detail již protažených kabelů.

A tady pohled seshora

Kabely vespod mám zatím stažené jen stahovacíma páskama, ale už jsou na cestě takové ty profi stahovače, které tomu dodají ještě hezčí vzhled.

Objednal jsem nakonec tyto a to včetně toho roztahovacího toolu, kterým tam ten kabel zavedete:

Na závěr pak ještě pár foto z instalace děr na mém velkém stolu. Jak jde vidět tady na první fotce, původně jsem měl kabely vedené bokem, což nebylo vůbec ideální. Při pohybu stolu nahoru/dolu bylo potřeba dávat pozor, aby se kabel nějak nezasekl mezi stůl a zeď, případně o vedlejší stolek.

U sebe jsem udělal nakonec tři průchodky v horní části a jednu průchodku do stolu. Všechny kabely z monitorů, USB hubů a další věcí jsou svedeny do zadní části stolu, odkud pak společně jdou dál dolů pod stůl.

Když bylo vyvrtáno, začal jsem tahat kabely. Na mém stole jich bylo oproti I. fakt požehnaně :). Navíc jsem většinu kabelů nahrazoval novými z Aliexpresu, aby měly správnou délku a kvalitu. Například všechny kabely na monitory jsem vyměnil a udělal na DisplayPort.

Bohužel, právě v DisplayPortu jsme narazili na dost velký průser. Očividně norma nedefinuje šířku konektoru. A pokud objednáte opravdu kvalitní konektory, bývají dost masivní. Bohužel, BENQ se rozhodl, že zrovna u DisplayPortu bude vtipné udělat jen málo místa a obehnat to zbytečným plastem, zatímco všude jinde tento plast dát do dostatečné vzdálenosti.

 

Vysledek byl, že konektor nešel plně docvaknout do portu a tím pádem nefungoval. No, poradili jsme si vcelku barbarsky, ale monitor už v záruce stejně není a na funkci to vliv nemá 🙂

No, a to je už téměř vše. Kabely jsou pod policí schované nějak takto, takže nepřekáží a nejdou nikde vidět:

A to je pro dnešek zase vše. Až dorazí organizéry na kabely, tak ještě předělám kabely a tím budou pracovní stoly komplet hotové.

Pushover aneb dokonalé notifikace

Pushover aneb dokonalé notifikace

Comments 20 comments

Dnešní článek bude o notifikacích. O takových, které můžete použít z jakéhokoli systému domácí automatizace, ale také z jakýchkoli svých hobby projektů, ze serveru, z emailu, prostě odkudkoli.

Aplikace se jmenuje Pushover. Pokud nevíte, proč je tu teď zrovna tento obrázek, nevadí. Ti co vědí, věřím, že ho ocení :). Každopádně, aplikace, o které dnes bude řeč vypadá takto:

Klientská část aplikace, tzn. to, co Vám zobrazuje notifikace, je dostupná pro Android i iOs a dále pak pro desktop jako browser extension pro Chrome, Firefox i Safari.

Posílat notifikace pak můžete buď skrz REST API, nebo zasláním emailu na speciální emailovou adresu, nebo pomocí jednoho z mraky pluginů, které pushover nabízí (například IFTTT, Zapier, Domoticz, Home Assistant a další).

Co se týká poplatků za používání a zasílání notifikací, myslím, že to mají nastaveno hodně rozumně. Neplatí se žádné měsíční poplatky (což fakt nesnáším), ale platí se jednorázový poplatek za každé zařízení, kde chcete notifikace dostávat.

Poplatek je přátelských $5USD za zařízení a platí pro neomezený počet příchozích zpráv od neomezeného počtu aplikací. Na vyzkoušení máte 7 dnů zdarma na každém zařízení.

To “Aplikací” je zde důležité. Při zasílání zpráv totiž můžete v administraci vytvořit několik různých typů aplikací, které mají svou ikonku, složku a nastavení a z ní pak posílat. Díky tomu si můžete notifikace v aplikaci pěkně kategorizovat.

Co se týká počtu odeslaných zpráv, tak každá aplikace může odeslat měsíčně 7500 zpráv zdarma. Pokud je potřeba více, je pak potřeba přejít z osobního účtu na “Team” účet a nabít si kredit. Pro vlastní potřeby jsou ale limity zdarma naprosto dostačující.

Teď už k samotné aplikaci a jak ji použít. Začněte registrací zde https://pushover.net/login, kde pak získáte přístup jak pro klientskou část (tzn. příjem notifikací), tak pro server-aplikaci k odesílání notifikací.

Na vyzkoušení funkčnosti je dobré začít emailem. Přidáme proto testovací emailový alias “Test email”, pro který dostaneme novou testovací emailovou schránku. V mém případě je to [email protected]  (nechávám ji zatím zapnutou, můžete mi psát vzkazy 🙂 ).

Pokud nyní zašlete jakýkoli email na tuto adresu, dorazí Vám to jako notifikace na všechny zaregistrované zařízení (připadně ta zařízení, které si v nastavení emailu zvolíte).

A na mobil či desktop Vám přijde zpráva takto:

Pomocí emailového propojení můžete zprovoznit notifikace v zařízeních, kde není možné REST API volání, případně si notifikovat emaily z Vaší emailové schránky. To hlavní je ale právě REST API.

Začněte tím, že si vytvoříte “Application token”. Ten se pak používá při odesílání zpráv skrz API. Zároveň, každá takto vytvořená aplikace má stránku se statistikama, kde vidíte, kolik jste toho poslali.

V mém případě jsem dostal API token ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx, který budu používat v dalších ukázkách. Opět, token nechávám zatím zapnutý, takže mi můžete posílat zprávy. Když toho bude moc, tak ho pak zakážu :).

curl 
   --form-string "token=ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx" 
   --form-string "user=xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx" 
   --form-string "title=Test from curl" 
   --form-string "message=Its working" 
   https://api.pushover.net/1/messages.json

Poznámka: V závislosti na Vašem OS musí být buď celý na jenom řádku, nebo musí být nové řádky adekvátně esacapovány pomocí ^ či \.

Toto je curl příkaz, kterým pošlete notifikaci z příkazové řádky. Na zaslání používám aplikaci “curl“, která slouží k zasílání (nejen) webových požadavků, případně pak PostMan.

V samotném dotazu pak položka “token” je Vaše zaregistrovaná aplikace, položka “user” pak uživatelský klíč (User key) z hlavní obrazovky Vašeho pushover účtu. Title a message jsou nadpis a tělo samotné zprávy.

Kromě těchto základních položek je možné do notifikace předat pár dalších nastavení. Všechny jsou popsány v této dokumentaci. Můžete ke zprávě přiložit obrázek, můžete nastavit, na které konkrétní zařízení má zpráva jít. Dále pak můžete zprávě nastavit nějaký jiný zvuk či její prioritu (ty určují, jak budou zprávy na mobilu zobrazeny a zda se v době klidu má zahrát zvuk).

curl 
   --form-string "token=ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx" 
   --form-string "user=xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx" 
   --form-string "title=Test from curl" 
   --form-string "message=Its working" 
   --form-string "priority=1" 
   --form-string "sound=magic"
   https://api.pushover.net/1/messages.json

Takto třeba vypadá příkaz na zaslání prioritní zprávy s konkrétním zvukem. Na desktopu se pak zpráva ukáže takto:

Nyní se pojďme podívat, jak tyto notifikace poslat z aplikací, které umí provést REST API volání. Tzn. například Loxone nebo NodeRED.

Výše uvedený formát curlu je nám totiž zatím k ničemu, protože takto to do Loxone nedostaneme. Naštěstí umí Pushover i XML, JSON formát nebo “UrlEncoded” formát, o kterém se ale na první pohled v dokumentaci nedočtete.

Pojdmě si tyto formáty ukázat tentokrát v Postmanu. Jako první tento “UrlEncoded” formát. Použijeme “RAW” styl odeslání, abychom si museli sami vyplnit i HTTP hlavičky a tím si ověřili, že umíme vše vyplnit správně kvůli Loxone.

Do “Headers” je nutné vyplnit správně “Content-Type”. Toto zmiňuji proto, že Pushover tuto hlavičku striktně kontroluje a pokud hlavička nesedí s obsahem zprávy, tak zprávu ignoruje. Na tomto jsem se minule zasekl na několik hodin. Problém Loxonu totiž je, že i když ve virtuální výstupu posíláte XML či JSON, on to posílá jako “application/text” a Pushover to pak ignoruje.

Ačkoli formát “x-www-form-urlencoded” umožňuje zadat dotaz v relativně krátkém řetězci, není z mého pohledu ideální. Problém totiž je, že musíte ručně nahradit všechny speciální znaky jejich “encoded” variantama. Tzn. místo mezery musíte psát %20 a podobně.

Proto, na poslání dat z Loxonu se více hodí JSON formát, kde se o tyto věci nemusíte starat, ale zase je trochu delší samotný text k odeslání.

Namísto:

token=ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx&user=xxxxxxxxxxxxx&message=HelloWorld

budeme posílat tento JSON.

{"message":"HelloWorld","token":"ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx","user":"xxxxxxxxxxxxx"}

A spolu s tím musíme poslat i správnou hlavičku “Content-Type: application/json”

V Postmanu to pak bude vypadat takto

Tímto máme vytvořený a vyzkoušený požadavek na notifikaci. Toto opravdu vřele doporučuju všem, než se pustíte do samotného zadávání do Loxone. Protože jedna věc je rozchodit to v Postmanu, ale druhá věc pak rozchodit to v Loxone.

Pushover v Loxone

I když Vám to v Postmanu bude chodit, stále nemáte vyhráno. Spoustu věcí v Loxone nefunguje a hlavně, nemáte žádnou chybovou odezvu. Prostě se nic nestane.

Pojdmě na to. V Loxone vytvořte “virtuální výstup”, pojmenujte si ho třeba “Pushover Vystup”.

Hned tady číhá velké nebezpečí! Do virtuálního výstupu musíte zadat jeho adresu. POZOR, adresa nesmí obsahovat koncové lomítko, nebo celou URL adresu. Smí obsahovat pouze protokol + název serveru.

Tzn. správně je “http://api.pushover.net“, ale nikoli “http://api.pushover.net/” nebo “http://api.pushover.net/1/messages.json”. Právě jsem Vám ušetřil dvě hodiny trápení. Zamálo :).

Další krok je pak konfigurace samotného příkazu. Ukážeme si, jak odeslat data v obou formátech (url-encoded a json).

Tady těch nebezpečí číhá hned asi tak milión, tak pojdmě na to.

Nebezpečí číslo jedna. Instrukce při zapnutí MUSÍ začínat lomítkem. Pokud si myslíte, že Loxone umí toto lomítko doplnit (nebo použít v případě, že ho dáte do adresy v minulém kroku), jste na omylu. Tzn., instrukce musí být ve formátu “/1/messages.json“, nikoli “1/messages.json” či  “http://api.pushover.net/1/messages.json”. Další dvě hodiny trápení. You’re welcome!

Další lahůdka je “HTTP rozšíření při zapnutí”. Už jsem to psal minule, pod tímto názvem se skrývá odeslání HTTP hlaviček. Jak jsem psal, Loxone neumí rozeznat ani základní odesílané typy a proto je nutné Content-type odeslat ručně, jinak se s Vámi Pushover bavit nebude.

Tzn., do HTTP rozšíření při zapnutí vyplňtě “Content-Type: application/x-www-form-urlencoded“.

Dejte si pozor na to, že opravdu zkopírujete přesně jak to zde píšu. Pokud totiž zadáte “Content-Type:application/x-www-form-urlencoded” – tzn. bez mezery, jste opět v háji. Loxone totiž takto zadaný Content-Type ignoruje. Další dvě hodiny trápení ušetřeny.

Samotný HTTP Post příkaz pro zapnutí už naštěstí v případě Loxone další překvapení neskrývá. Zde už zadáte řetězec tak, jak jste si ho vyzkoušeli v Postmanu. Tzn. “token=ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx&user=xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx&message=HelloWorld”

A do HTTP při zapnutí pak dejte POST.

Tím je hotovo. Pro JSON pak postupujte podobně:

Instrukce: /1/messages.json
Rozšíření: Content-Type: application/json
Příkaz: {"message":"helloworld","token":"adpddeny9puzybmr1de6vn11yyfc2w","user":"xxxxxxxxxxxxxxxxxx"}
HTTP při zapnutí/vypnutí: POST

Tím máte nakonfigurovaný virtuální výstup na zaslání zprávy při zapnutí/vypnutí. Bohužel, budete pravděpodobně potřebovat spoustu virtuální výstupů pro každý řetězec, který chcete z Loxone notifikovat. Není zde totiž příliš mnoho možností, jak takový JSON předpřipravit z dostupných parametrů a ten pak až odeslat.

Částečně se to dá suplovat pomocí prvku Stav, který umožnuje 4 vstupy a z nich vytvořit jeden textový výstup. Pomocí binárního multiplexoru/demultiplexoru jste schopni ze 4 vstupů udělat 16. Bohužel, v podání Loxone sice máme “Binární kódování”, ale už tak nějak neexistuje “Binární dekódování”.

Pushover v NodeRED

V NodeRED je situace s Pusoverem o dost jednodušší a vlastně to bude popis jen na pár řádků. Detekce Content-Type funguje automaticky, stejně tak se snadno zadává i URL dotazu.

Tady je request pro vložení do NodeRED, stačí jen vložit Váš user-key a token do vstupního JSON:

[{"id":"15258bfd.f63314","type":"inject","z":"2d78ae47.c1a9a2","name":"make request","topic":"","payload":"{\"message\":\"HelloWorld\",\"token\":\"ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx\",\"user\":\"xxxxxxx\"}","payloadType":"json","repeat":"","crontab":"","once":false,"onceDelay":"","x":510,"y":580,"wires":[["e690ef61.8b0f9"]]},{"id":"e690ef61.8b0f9","type":"http request","z":"2d78ae47.c1a9a2","name":"","method":"POST","ret":"txt","paytoqs":false,"url":"http://api.pushover.net/1/messages.json","tls":"","proxy":"","x":710,"y":580,"wires":[["5b512352.6d2b2c"]]},{"id":"5b512352.6d2b2c","type":"debug","z":"2d78ae47.c1a9a2","name":"","active":true,"tosidebar":true,"console":false,"tostatus":false,"complete":"payload","targetType":"msg","x":930,"y":580,"wires":[]}]

JSON požadavek pro Pushover vložíme rovnou ze vstupního node jako Payload.JSON:

kde můžeme pěkně JSON rovnou i editovat:

Prostřední node – http request – pak nastavíme tak, aby se dotazoval na cílovou URL adresu Pushoveru (komplet adresa, server + URI):

A třetí node je pak už jen debug výstup, abychom viděli, co nám Pushover vrací jako odpověď.

A to je vše. Máme notifikace zprovozněné i z NodeRED a bolelo to o dost méně než v případě Loxone :).

A to je pro dnes vše. Věřím, že pro Notifikace najdete spoustu využití. Nemusí to být jen o notifikacích z domu samotného. Lze to použít i například pro notifikace z Arduin, které v domě a kolem něj dělají hromadu jiné práce, nebo třeba pro pracovní a hobby projekty, když se někde na serveru něco děje.

Navíc, díky možnosti vytvářet neomezené množství “aplikací” je snadné mít v notifikacích pořádek a využívat je i zpětně pro logování stavu domu.

Pokud si nastavíte, že notifikace nemá pípat (a tuším, že jde nastavit, že se ani na mobilu přímo neukáže v notifikacích), lze to použít i na logování třeba spínání kotle či topení rekuperace a pak se jen zpetně podívat, kdy se to dělo.

Poděkování všem, co nás podpořili

Poděkování všem, co nás podpořili

Comments 2 comments

Dneska je to měsíc, co jsme rozjeli již tradiční sbírku (letos podruhé :)) na podporu našeho blogu. Díky sbírce jsme na účet vybrali 10328,79 Kč, což téměř pokryje provoz našeho blogu, a navíc jsme získali ještě další příspěvky díky pár novým Patreonům.

Děkujeme za každý dar, který jste nám zaslali. Krom samotných částek, které chodily, například i 123,45, 246,72kč, 493,94kč a podobně, nás potěšily i všechny vzkazy, které jste k platbám připojovali.

Těší nás, že se najdou lidé, co dokáží ocenit energii věnovanou do tohoto blogu a přesně tito lidé nás pak motivují i nadále pokračovat v naši práci.

Takže ještě jednou velké díky a za nás mohu slíbit, že i v roce 2020 uděláme vše pro to, abyste to tady u nás měli rádi :).

PS: Pokud by někdo chtěl ještě nějakou kačku přispět, tak sbírka je samozřejmě časově neomezená a lze posílat i dále na 1012036013/3030.

Úložné prostory +100

Úložné prostory +100

Comments 20 comments

Znáte takové ty počítačové hry, kdy si hlavní hrdina může koupit nový batoh, co přidává prostor +100, a tím zdvojnásobí svou nosnou kapacitu? Tak něco takového jsme si  pořídili v Ikee, jen to zdvojnásobuje kapacitu našich úložných prostor v domě 🙂

Potřebovali jsme zvětšit kapacitu naší bordel místnosti. Postupně tam ukládáme věci po prckovi, co čekají jednou na prcka druhého. A protože se místnost už nedala skoro ani zavřít, bylo na čase udělat nějaké skřínky.

A tak jsme začali shánět. Nakonec jsme vzali dvě skříně ze tří v ikee a jednu na inzerát. Ta z inzerátu (ta skřín….) nás dovedla k těm dalším dvoum v Ikee. Takhle zpětně vlastně i chápu, proč se jí zbavovali (té skříně….).

Kvalita těchto skříní je totiž fakt mizerná (narozdíl třeba od toho jejich Besta, který máme v obýváku). Panty nejdou štelovat, díry na dveře jsou navrtané různě, úchytky jsou jen prošroubovaný plast, materiál je celkově strašně měkký a snadno poškrabatelný. Jako skříň za pár korun do bordel místnosti to svůj učel plní, ale někam do dětského pokoje nebo ložnice bych to fakt nechtěl.

Sestavování klasika. Z miliónu různých částí se postupně více či méně snadnými úkoly stane skříň. I tady švédští designeří předvedli kus špatné práce a v návodu přichystali spoustu zbytečných či přehozených kroků, takže bylo občas lepší řídit se vlastním rozumem než jejich doporučením.

Zajímavější část začla po sestavení skříní. V téhle low-cost edici totiž skříně nemají vnitřní poličky (jen ty krajní v případě tří-skřínky). Takže jsem opět utilizoval výrobu nábytku Kili, co je ve Šlapanících u Brna. Stačí si vybrat lamino desku, rozplánovat jednotlivé poličky a vyplnit objednací formulář.

Za týden má člověk poličky připravené k vyzvednutí včetně pěkného ohranění. A cena velmi příznivá. Defakto jen cena za desku a pak po desetikoruně za jednotlivé řezy. Výhledově plánuju zkusit udělat i složitejší poličko-korpusy, jen se musím dostat k rozměření.

Krom samotného řezání desek mají v Kili i obrovskou zásobu různých nábytkových dílů, včetně takových těch malých kolíčku, co drží poličky ve skříní.

Když jsem je byl koupit, úplně sem netušil, co to stojí. Objednávám cca 60 kusů, paní chvíli kouká do PC a říka 12kč. To mne dost znejistilo. Za jeden kolíček je to fakt ranec a za 60 kusů zase dost málo. Tak se raději ptám, a ono fakt za všechny. Tak to mě překvapilo hodně mile.

Dneska jsem pak kolíčky spolu s poličkama implementoval do skřínek. Opět se fakt osvědčil laser z Aliexpresu. Krásně a jednoduše jsem rozměřil všechny díry a hned napoprvé vše pasovalo. Nechápu, jak jsem bez toho mohl někdy existovat.

Jediné, co by to chtělo, tak lepší stativ. Ten stávající nejde vysunout moc vysoko a používat na to rozpěrnou tyč je zase zbytečně opruz. Asi budu muset ještě něco pohledat.

Takhle pak vypadá výsledek. V zavřené variantě bohužel nejsou dvířka uplně zalícovaná mezi sebou. Důvodem je naprosto ošizený pant, který nema žádné rozumné štelování. Ale jak jsem psal, na to, aby se tam schoval bordel je to dobré :).

Na závěr pak poděkování dvěma asistentům, kteří mi celou montáž velmi zpříjemňovali. Pomoc byla v opravdu velkém rozsahu, od strkání čumáku kamkoli, kde se zrovna něco řeže nebo šroubuje, přes přeskládávání věcí či zvídavé otázky “cotoje” až po úmyslnou sabotáž, kdy mi někdo záměrně schovával potřebné díly nebo kousal do ruky (snad je jasné, který z nich dělal co :)). Ale jen díky takto vytvralé asistenci mi celé dílo mohlo trvat tak cca 3x déle, než kolik by bylo normálně potřeba 🙂

Naštěstí pak sabotér číslo jedna odešel dolů do kuchyně somrovat jídlo a sabotér číslo dva objevil starou autosedačku a historické časopisy Excalibur, takže dali oba na chvíli pokoj :).

 

Netio – chytré zásuvky

Netio – chytré zásuvky

Comments 16 comments

V dnešním článku se chci podívat na první ze tří krabiček, které jsem dostal od firmy Netio k ostestování. Jsou to tři chytré zásuvky PowerCable REST, MQTT a Modbus. Jak názvy napovídají, první se ovládá pomocí REST protokolu (tzn http/https požadavky), druhá pomocí MQTT a třetí pomocí Modbus (Modbus over ethernet).

Zásuvky krom vzdáleného zapnutí/vypnutí umí měřit i aktuální zátěž, spotřebu, frekvenci a pár dalších veličin (přehled všech veličin zde).

Čeho si všimnete ihned po rozbalení je mohutnost celého provedení. Kabel má v průměru 8.5mm a je z opravdu pevého materiálu. Stejně tak obě koncovky jsou z pevného trvdého plastu a samotné pouzdro na relátka a elektroniku působí rovněž velmi bytelně.

Díky této robustnosti slibuje zařízení maximální spínaný proud 16A, tzn 3600W (celá specifikace dole na stránce zde). Už i z těchto hodnot jde vidět, že zařízení nekonkuruje levným dálkovým relé na spínání lampiček, ale cílí na spínání vysokoodběrových zařízení, jako jsou například těžební rigy, servery, elektro patrony či jiné vysokoodběrové zařízení.

Zprovoznění samotného zařízení je vcelku snadné. Při prvním zapnutí do sítě stisknete drobné malé tlačítko na krabičce (ideálně kancelářskou sponkou), čím zařízení přepnete do Wifi AP (Access point) režimu. To znamená, že zařízení začne na chvíli dělat wifi síť, na kterou se můžete připojit například pomocí mobilu a pomocí webového formuláře v něm nastvíte připojovací údaje do Vaší domácí wifi.

 

Po nakonfigurování a ověření funkčnosti wifi se pak zásuvka přepne z AP režimu zpět do jejího provozního režimu a provede připojení k Vaši síti. Od této chvíle je pak dostupná pod svou IP adresou stejně jako jakékoli jiné zařízení, co doma máte.

Po prvním připojení k zařízení doporučuji změnit heslo. Zařízení má tovární nastavení admin:admin, což nepovažuju úplně za šťastné. Vzhledem k tomu, že zařízení zná své vlastní sériové číslo (používá ho jako identifikaci AP sítě), tak by mohlo být výchozí heslo například toto sériové číslo. Tím by se alespoň částečně zamezilo případnému průniku do zařízení.

Krom změny hesla či přidání dalších uživatelů se v rozhraní nachází záložky pro nastavení aktuálního data a času, změnu wifi sítě, update firmware, různá nastavní zařízení.

Poslední záložka je pak log akcí, které zařízení provedlo. To mi přijde jako hodně dobrý nápad. Umožní to lepší hledání problému v případě, kdy se spínání nebude chovat dle očekávání.

Až po tuto část článku je vše stejné u všech tří zařízení. Všechny tři mají stejné webové rozhraní i konfiguraci a rozdíl je jen v záložce “M2M API Protocols”. Zde pak probíhá konfigurace jednotlivých protokolů.

V případě REST verze zásuvky si lze vybrat mezi XML API, JSON API a URL API. Zatímco první dvě zmíněné vyžadují sestavení ovládacího příkazu ve formě XML či JSON, třetí umožňuje ovládat zásuvku jen na základě URL adresy. Trochu nevýhoda je, že URL režim nenabízí možnost čtení stavových hodnot. V případě, kdy chce člověk číst stavy, je potřeba využít XML nebo JSON.

Druhá zásuvka ve verzi Modbus pak nabízí ovládání skrz Telnet či skrz Modbus over Ethernet.

Třetí zásuvke ve verzi MQTT pak nabízí přípojení přes MQTT-Flex nebo Netio Push. Z toho, co jsem pochopil dle dokumentace, tak MQTT-Flex je konfigurační nástavba nad MQTT, která umožní snažší nastavení ve formátu JSON, zatímco Netio-Push umožnuje periodické zasílání stavu zásuvky na uvedenou URL adresu.

Další věc, kterou musím pochválit, je dokumentace k zařízení i jednotlivým formátům. Málokdy se vidí, aby měly zařízení takto detailní a přehlednou dokumetnaci ke všemu, co zásuvky nabízí. V dokumentaci a stejně tak i ve webovém rozhraní jsou ke všem formátům i různé ukázky, jak zařízení ovládat, jak provést zapnutí, ukázka výstupního formátu, atd.

Jediné, co mi ohledně těchto tří zásuvek vrtá hlavou, je, proč jsou to vlastně tři typy, a ne jen jeden.

Ze SW pohledu si myslím, že by bylo možné nacpat všechny formáty dohromady a nechat tak uživatele, ať si formát zvolí a případně i v průběhu času změní dle potřeby. Krom tří hlavních formátů je to pak ale ještě jedna věc. Například MQTT verze umožňuje Netio-Push notifikace, což znamená periodické zasílání stavu zásuvek ve formátu Json nebo Xml.

Jenže toto umožňuje jen MQTT verze. Proč to neumožnuje i REST verze, kde v případě URL adresy by to naprosto elegantně vyřešilo chybějící možnost dotazování se na stav? Stejně tak si dovedu představit, že člověk začne na REST protokolu a později by chtěl přejít například na Modbus, což bohužel takto není možné. Pokusím se zjistit více přímo od firmy Netio.

A tím bych pro dnešek skončil. V příštím článku ukážu propojení všech tří zásuvek s Loxone. Ať už napřímo, nebo v případě JSON api či MQTT prostřednictvím NodeRED.

 

Edit:

Od firmy Netio jsem dostal možnost nabídnout slevu na případný nákup jejich zařízení. Pokud byste chtěli, zadejte kód “20procent” do nákupního formuláře k získání slevy 20% ;-).

Link na eshop https://shop.netio.eu/, sleva platí do konce ledna 2020.

Ve dvou se to lépe…. řeže a svařuje

Ve dvou se to lépe…. řeže a svařuje

Comments 4 comments

Jak jsem psal v minulém článku, pořídil jsem si super křeslo z Anglie, které ale potřebovalo trochu lásky a péče k tomu, aby to bylo to nejlepší křeslo na světe pro mé dvoumetrové já :).

Plán byl rozříznout základnu křesla, ve kterém drží sedák, protáhnout ji o 4cm a zase přivařit zpět. A jak jsem psal, se svařováním jsem zatím neměl žádné zkušenosti. Naštěstí tento článek nebude o tom, jak se učím svařovat a rovnou na mé židli, ale o tom, jak mé křeslo dnes nacestovalo dalších několik set kilometrů a pak bylo odborně vylepšeno :).

 

Na základě minulého článku jsem totiž dostal nabídku s pomocí od jednoho našeho čtenáře a tak jsem dnes ráno naložil křeslo, koupené pásoviny, vrtáky, všemožné nářadí a vyrazil směr Praha. O cca dvě hoďky později jsem dorazil do místa určení, kde jsme se rovnou pustili do chirurgického zákroku.

 

Nakonec jsme se domluvili tak, že židli fikneme kousek pod zadními šrouby tak, abychom mohli pásovinu navařit jen na samotný plech. Druhá varianta byla, že by se pásovina natáhla přes celou délku základny, ale musely by se do ní vrtat díry na šrouby. Takže varianta jedna byla rozhodně jednodušší.

FIK a hotovo…..

Můj původní plán byl dát pásovinu jen zespod, ale díky společné konzutlaci jsme to nakonec vymysleli tak, že se pásovina dá i zevnitř do rámu. Díky tomu je rám lépe zpevněn, jelikož je v něm pásovina i svisle, čímž bude prodloužení pevnější.

Tady se ještě zastvím u dvou zajímavostí (ne, nebude to 100+1 :). Jednak k pásovině, zjistil jsem, že v Brně je naprosto úžasný obchod Feromat, kde pásovinu prodávají za pár korun a mají obrovský výběr. Sám jsem nakonec vzal dva metry 2cmx3mm a dva metry 2cmx5mm, jelikož jsem si nebyl jist, která se bude hodit víc. Cena nákupu 80kč. Vůbec neměli problém s tím, že beru takto málo. Krom pásoviny jsem tam bral i sadu vykružováků do dřeva a vrtáky. Zatímco jinde tyhle sady nebo i stamostatné díly stály kolem 2000kč, tady jsem sehnal sadu za 300kč a vypadá velmi dobře. Stejně tak i vrtáky a další věci mají za rozumné peníze.

A druhá věc, kterou jsem dodnes neznal a která mne nadchla, je “Nožní svěrák”. To je ta věc, na které je o fotky výš nařezaná pásovina. Je složitelný, lze ho navíc otočením zvětšit tak, že se do něj vejde i OSB deska a upínání se ovládá nohou. Za tu chvilku, co jsem ho viděl v akci, musím říct, že ho prostě chci 🙂

Cena někde kolem 3000kč (zatím jsem ještě nehledal), ale udělá to spoustu práce. Stále jsem totiž řešil, kam a jak si dát obyčejný svěrák. A toto mi to řeší. Ale zpět ke křeslu.

Další krok bylo provizorně přivařit první dvě pásoviny a vyzkoušet, že půjde sedák opravdu zasunout do konstrukce a půjde s ním hýbat. Naštestí šlo vše podle plánu, takže jsme mohli pokračovat dál uchycením bočních pásovin na vyztužení prodloužení.

Nejde to sice na fotce moc vidět, ale pásovina je v pravo u ruky Libora, který zrovna testuje její umístění.

Následovalo přivaření na více místech včetně prostřední výztuhy a finální testování sedáku. Jak jde vidět, vše proběhlo na výbornou. Sedák v základně drží jako dřív, jezdí v připravených kolejnicích, jen je to o 4cm dále.

Ty 4cm byly z toho důvodu, že jsme mohli využít stávajících děr a šroubů. Jen jsme posunuli uchycení přední části základy o jeden dále, takže namísto osmi šroubů teď celá základna drží jen na šesti, což je ale pořád víc než dost. Bylo potřeba jen lehce upravit přední otvory v základně, protože všechny nebyly v jedné rovině.

A tady už detail opět složeného křesla doma. Jediné, co celou operaci připomíná je tento spoj, který jde nyní vidět. Ten mám v plánu ještě přestříkat černou barvou, takže pak už nebude tolik viditelný.

Zatím to vypadá, že ty čtyři centimetry udělali přesně tu službu, kterou jsem od toho očekával. Testuju křeslo sice jen chvíli během psaní tohodle článku, ale je to o dost lepší :). Takže ještě jednou velké díky Liborovi alias Kobra za pomoc!