Browsed by
Author: L

Finalizace bazénu a jeho zprovoznění

Finalizace bazénu a jeho zprovoznění

Naposledy jsem psal, kolik radosti mi způsobilo kopání a stavba Mountfield bazénu. Dneska pak ještě pár slov o finalizaci a “zprovoznění” bazénu.

Jelikož je bazén z vetší části zakopán, rozhodl jsem se ho po obvodu obložit polystyrenem. Nedokážu říct, na kolik to pomáhá teplotě bazénu, ale přišlo mi to relativně málo práce na to, že to může mít pozitivní dopad.

Sehnal jsem proto zbytky polystyrenu, které jsem ještě dále nařezal na cca 20-30cm široké pásy, které jsem pak podél celého obvodu zastrkal.

Práce rychlá, čistá a jednoduchá. Asi i proto, že nic z toho nebylo značky Mountfield :))).

Polystyreny jsem pak postupně přitlačoval na bazén a zezadu zasypával hlínou. Nahoru pak přišla rovněž hlína až do výšky terénu.

Původně jsme zvažovali dát nahoru nějaké kamínky nebo kamenný koberec, ale to sme pak zavrhli. Jednak není výkop kolem bazénu pravidelný a pak by to bylo asi zbytečné. Ve hře je teď ještě varianta s dřevěnou konstrukcí kolem bazénu, na kterou by se napínala bezpečnostní síť. Když by se tam udělalo nějaké malé pódium, dalo by se pak k bazénu i jen sednout třeba. Uvidíme.

Einhell GE-CT 18 Li
Einhell GE-CT 18 Li

I kdyby ne, pořídil sem si novou aku strunovku, se kterou se tyhle mini-detaily dělají dobře, takže to kdyžtak jednou za čas posekám ručně. Strunovka je na stejnou baterku jako nůžky na živý plot, takže sem kupoval už bez baterie jen za pár korun (tuším, že stála 1200 Kč).

Další jsem pak řešil schůdky. Jednak aby šly oddělávat kvůli prckovi a pak abych je nemusel řezat, až je pak budu chtít prodat. Nakonec jsem to vymyslel tak, že jsem do země zapustil dvě HT trubky a na schůdky jsem nedal poslední nášlap. Schůdky jsem i s HT trubkama usadil do země a zahrabal.

Díky tomu jdou schůdky snadno vytáhnout a zase vrátit zpět. A mají myslím i o dost lepší stabilitu, protože posledním schůdkem sedí přímo na HT trubce a  téměř půlka schůdků je zapuštěná v zemi. Takže když se po nich leze do bazénu, nehrozí nějaký posun nebo převrhnutí.

Co se týká přístupu k bazénu, to jsem prozatímně vyřešil geotextílií. Ve stavebninách jsem koupil geošku s gramáží 500g/m2, což už je takový solidní koberec. Tu jsem pak dal přeloženou na dvakrát před celý bazén ke schůdkum i sprše. Díky dvojité tloušťce se bahno nedostává na povrch geotextílie a zároveň je to příjemné na chození (bohužel teď dost pršelo a pes nám to dost vylepšil 🙂 ).

Původně jsem zvažoval rozšířit dlažbu, ale protože zase nevíme na jak dlouho to je a jak bude případně vypadat konstrukce, je to pro teď ideální řešení.

K bazénu jsme udělali i dočasnou sprchu, tam je to ale úplně “žaves” řešení. Vzal jsem nejlevnější zahradní sprchu za 200kč a 3/4” hadici, tu jsem obehnal kolem soláru a napojil na sprchu. Sprcha je přidělaná k noze pergole. Dole pod sprchou jsem pak přidal pár dlaždic, aby voda nestříkala na zem.

Úplně designové řešení to není, ale nechtělo se mi teď kupovat solární sprchu za 5000 kč, když nevím, jak to tady pak bude vypadat a jakou pak budu potřebovat. Jako celek to teď funguje a až se bude řešit nějaký větší bazén s dlažbou kolem, tak se dořeší i toto.

Jako poslední pak přišlo na řadu “nastartování” chemie v bazénu. Načítal jsem kolem toho dost a názorů je spousta. Koupil jsem 4v1 pásky na měření Ph, Alkality, chloru a stability. Tim jsem si potvrdil, že naše tvrdá voda je opravdu tvrdá a má vysoké Ph a Alkalitu.

Taky jsem se dočetl, že pokud bych chtěl Alkalitu a Ph srazit komerčně prodávanými výrobky, tak se buď nedoplatím, nebo se mi to vůbec nepovede. A tím jsem se dostal k diskuzím ohledně kyseliny chlorovodíkové (solné, 31% roztok).  Zde se opět názory dost lišily a občas někdo radil i kyselinu sírovou, ale ta už mi přišla zase moc cool.

Zkusil jsem teda dle rad nalít 3litry kyseliny chlorovodíkové do bazénu (na 10m3). Když jsem to do bazénu lil, zajímavě se z toho kouřilo. Až pak sem se dočetl, že to prý chce raději i ochranné brýle a rukavice :). Tak příště.

Po nalití jsem pustil čerpadlo a nechal vodu pořádně promíchat. Alkalita i Ph opravdu výrazně spadlo, bohužel ne pod některými zmiňovanou hodnotu 4. Tím padem pak postupně alkalita spolu s Ph zase vyrostla, ale už jen na horní doporučenou hranici. A protože jsem už nechtěl do bazénu lít další kyseliny, nechal jsem to pro teď tak.

Co se týká chlorových tablet, na doporučení předchozího majitele používáme Mountfild tablety 5v1, které jsem koupil ještě před tím, než jsem prožil všechny ty pěkné chvíle s jejich bazénem. Takže předpokládám, že příště i ty tablety koupím raději někde jinde, protože v jejich výrobky už zrovna moc důvěru nemám :).

Bazénové orgie

Bazénové orgie

Tak bazén nám už stojí, voda se filtruje a ohřívá, ale zatím je stále nevyzkoušený. Stihli jsme ho dodělat docela těsně před tím, než přišlo tohle hnusné počasí a tak zatím stále s testováním vyčkáváme.

Pojďme ale zrekapitulovat samotnou stavbu a s odstupem času i popsat dojmy, které z bazénu Azuro od Mountfieldu mám. S odstupem píšu hlavně proto, že psát to rovnou, tak by to byl asi nejsprostší článek na blogu ever.

Po tom, co jsme výkop zarovnali pomocí lopaty a laseru, navezl jsem dle instrukcí v manuálu do bazénu písek a začal ho srovnávat. Dle návodu si máte písek navozit cca 15cm od kraje, pak sestavit bazén, dorovnat rovinu a připravit oblé hrany po celém obvodu.

V návodu se to čte fakt dobře, ale realita je opravdu jinde. Zaprvé, 15cm je málo, takže se Vám bude dostávat písek do lišty, která má bazén držet. Zadruhé, natlačit lištu na plech bazénu je místama mission impossible. Když ale dojedete celý kolečko a dokončíte první sérii nadávek, zjistíte, že to je teprv začátek.

Ačkoli natlačíte bazén do vodících lišt, kruhu nedosáhnete ani za zlatý prase (nebo zlatýho Béďu Trávníčka). Plech je měkký, plasty dost tvárné a srovnávání naprosto naprd. Postupně formujete tvar bazénu ze šišouida do elipsoida, když to někde srovnáte, tak další operací si to zase rozbijete. A do toho si průběžně totálně rozbíjíte urovnaný písek (a vězte, že slovo rozbíjíte v žádné z těch situací fakt nepoužíváte).

Nakonec najdete nějaký taký kompromis, co vypadá vcelku jako kruh a s tím se smíříte. A pokud máte více trpělivosti, dáte tomu třeba dalších deset hodin a na konci to bude vypadat zase stejně jako předtím 🙂

Pak přijde na řadu budování oblé hranu po obvodu. Navozíte si písek, nastudujete návod a začnete dělat zaoblený 20x20cm trojúhelník, který ale nemáte jak změřit, protože písek je už na místě. Takže to všelijak měříte a snažíte se. Hlavně proto, že fólie je přeci přesně vyrobená a protože spojovací lem fólie musí ležet přesně uprostřed toho Vašeho násypu.

A tak se s tím jebete dalších několik hodin. V hlavě se Vám během toho honí všechny ty hodiny a dny na pískovištích, kdy konečně zúročujete pracně nabyté zkušenosti stavby pískových hradů. A tak to uděláte fakt precizně. Protože víte co, aby ta fólie seděla.

Když máte hotovo, s velkou slávou vyndáte fólii, roztáhnete ji na slunko aby se nahřála, protože se s tím prý pak lépe pracuje.  Mezi tím ještě na písek položíte geotextilii, což je z celého procesu asi nejmenší opruz. Jenže, než se ale fólie nahřeje a vy ji stihnete položit, slunce zaleze, začne být kosa a vy to zase všechno pěkně složíte s tím, že zítra je taky den.

A druhý den znovu. Ráno opět vytáhnete, nahřejete, slunce stále svítí, Vám je vedro jako prase a začnete instalovat fólii. Jenže, další zádrhel.

Ačkoli bazén sedí v předem dodaných lištách, jeho obvod je pevně daný připraveným plechem, vy po hodině laborování s plachtou zjistíte, že nejen že nejste schopni dodržet zmiňovaný lem uprostřed Vašeho násypu. Vy nejste schopni ho dodržet ani po obvodu bazénu. Vy totiž zjistíte, že ta plachta, co jste letos koupili, je zřejmě na letošní model bazénu, který zřejmě o něco zvětšili a tak Vám to na ten Váš, 5 let starý bazén, prostě nepasuje. Takže plachtu usadíte tak, aby to alespoň trochu vycházelo a už tak nějak tušíte, že o precizně vypnuté plachtě nebude ani řeč.

 

A tak začnete napouštět vodu, jak ocas lítat po bazénu v ledový vodě s koštětem a vymetat bubliny. Aby to jakože bylo co nejlepší, nejlépe vyrovnané a tak. Jenže, ze dvou míst bazénu se na Vás po celou tu dobu smějí moc pěkné záhyby z toho, jak jste nepasující fólii vypnuli a někde se to prostě muselo ukázat.

 

Jediné, co mne uklidňovalo, že jsme tenhle příšerný, naprosto nestabilní (k tomu se ještě dostanu) bazén koupili i s filtrem, čerpadlem a solárním ohřevem jen za 2000kč a ne za plnou cenu. Bohužel, k tomu bylo potřeba koupit ještě plachtu za 3300 kč, schůdky 1500kč, chemie cca 1500kč. Suma sumárum teda 8300 kč. Koupit to totiž nové, nedejbože teď v sezóně namísto v zimě a dát za to 40.000Kč a víc, tak si dám tu práci, celé to rozeberu a půjdu to narvat Béďovi na prodejnu do zadku.

Vůbec nechápu, jak to může Mountfield propagovat jako nadzemní bazén. Ačkoli je bazén z více jak půlky zapuštěn, tak po i napuštění vodou jde s hranou bazénu hýbat jak kdyby to byl papír. Vůbec si nedokážu představit, jak by tenhle měkký plech udržel napuštěných 10 kubíku vody a do toho dvě dovádějící děti. Budu o to mít strach i v případě zapuštění.

K tomu celá ta bazénová skládačka, to je rovněž jedno velké utrpení. Držící plastové lišty se spojují jakýmisi trubičkami, které ale po zatlačení zalézají náhodně do jedné či druhé lišty, takže není nikdy jasné, jestli třeba nezalezla jen na jednu stranu a tu druhou drží jen pár milimetry. To se samozřejmě odráží na pevnosti takové konstrukce. Ačkoli jsou vodící plastové lišty kruh, jste schopni z nich v extrému udělat osmičku a možná i čtvereček. A tahle lišta je to jediné, co drží bazén nahoře i dole pohromadě. Opravdu uklidňující.

Krom bazénu samotného tu máme ale i několik lahůdek z oblasti příslušenství. Co se týká filtru samotného, tam zatím nedokážu nic vytknout, vypadá to, že funguje. Zato ale čerpadlo. Jasně, je starší, takže má občas problém se roztočit. Ovšem, dle návodu i přímo na Mountfieldu stačí jen klepnout do vrtulky a ono se rozjede. To je opravdu uspokojující, hlavně když filtraci spínám několikrát denně vždy, když svítí dostatek slunce a je nahřátý ohřev.

Ale ok, prostříkal sem to WDčkem, trochu se to zlepšilo a mám v plánu to rozebrat. Co mne ale fakt naštvalo, jen “napojitelnost” jejich příslušenství. Cca půlka vývodů jde vyšroubovat z hadicových spojek a šlo by našroubovat bytelnější bazénové potrubí. Jenže, ne u jejich čerpadla. To je zakončeno “dětskou” koncovkou na naražení hadice a nazdar.

Možná, že vyšší řady čerpadel už od Mountfieldu závit mají, nevím. Holt, jsem koupil alespoň kvalitnější modré bazénové hadice (ne, nebyly z Mountfieldu) a spojil jsem to tím. Ono totiž upřímně, s každým další zážitkem jsem víc a víc přesvědčen, že celý tenhle krám letí příští rok z domu a udělám pořádný bazén.

Jako další “pikanterii” lomeno sviňárnu ze stáje Mounfield bych uvedl jejich opravnou sadu na sluneční ohřev. Pán ohřev prodával s tím, že už byl lepený a že teď teče na dalším místě. A tak sem se stavil v Mounfield servis centru, zda mají nějakou sadu na opravu. Borec, lehce neochotný, mi teda začal hledat, zda mají. Když našel, říká “máme, ale asi to nebudete chtít”.

Tak říkám, proč jako? A on, že je to takhle malinké lepidlo a stojí to 750 kč. No tak to mne pobavilo. Nový ohřev by stál 3000kč a já budu kupovat za 800kč pidi lepidýlko s nejasným výsledkem. Tak se ho ptám, co to jako má být, jestli je to něco speciálního, nebo jen totálně předražené lepidlo. Chvilku lapal po dechu a pak říká, že ano, že je to obyčejné dvousložkové lepidlo. Tak jsem přejel pár metrů a v Bauhausu ho koupil cca 10x tolik za 100kč. A k tomu jsem vzal plastovou lištu na lina (myslím, že je to na to), pomocí které jsem měl v plánu díry zalepit.

 

Lepení šlo dobře, ohřev jsem vypustil, sundal staré záplaty, očistil, zabrousil, vyrobil lepidlo ze dvou složek, nanesl, přitlačil gumu a přichytil svorkami. Po 24 hodinách byl registr jako nový (jen se mi jedna záplata trochu pohnula, takže to není esteticky na jedničku).

A tím jsem měl vše potřebné k zapnutí bazénu. O tom, jak sem do bazénu nalil 3 litry kyseliny, jak jsem ho “zateplil” a udělal z něj aspoň trochu chytrý bazén zase příště :).

 

Hliněný gulag

Hliněný gulag

Ačkoli jsem se pořád nedostal k sepsání toho hlavního článku o našem bazénu, musím se dneska podělit alespoň o dílčí úspěch při jeho realizaci. Jak jsem psal minule, rozhodl jsem se ho vykopat svépomocně sám. Po zimním období sezení u počítače se to zdál jako dobrý nápad, taková posilka pod širým nebem.

Musím říct, že to bylo o něco horší než jsem čekal. Konkrétně zhruba tak o sto tisíc procent horší :). Rozměr výkopu se nakonec ustálil na 4m průměru a něco mezi 50-60cm hloubky (je to lehce ve svahu).  To dělá pěkných 8m3 hlíny, kterou bylo nutné vykopat a z půlky odvozit na hromadu o pár metrů vedle a z druhé půlky odvozit na vleku o pár domů vedle do výkopu, kam se mi ji povedlo udat (ještě jednou díky 🙂 ).

První den jsem jsem udělal zhruba 10cm hluboký výkop, kdy jsem odstranil trávník. Čas trvání cca 3 hodiny.

Druhý den jsem vykopal větší půlku bazénu, kde byla ornice, do hloubky 40cm a to odvozil o kousek vedle na hromadu. Čas trvání cca 4 hodiny.

Třetí den jsem pak kopal a vozil žlutou jílovici z druhé, menší půlky (já vím, neexistuje něco jako menší půlka. Ale rozumíme si, ne? :)).

Nakonec krásných 8 cest s vlekem. Naložit do kýblů, dovézt na vlek, dovézt pár domů vedle, vysypat z kýblu, dojet domů a znova. Celkový čas 5+ hodin.

Čtvrtý den jsme s I. zarovnávali dno. Ona ovládala laser, já lopatu. Vykopali jsme cca 5cm hloubku a zarovnali dno. Šílený opruz, čas trvání další 4h.

Páty den byl dnešek. To jsem nakonec ještě trochu rozšiřoval celý výkop a zarovnával hrany (zhruba o 10cm), aby se tam krom bazénu vešel ještě EPS polystyrén. Další cca 4h.

Suma sumárum si tak výkop kruhové díry pro bazén 3.6m v průměru zapuštěný 60cm do země vzal 20h manuální práce. Musím říct, že chvílema jsem se na to chtěl fakt vykašlat. Byla to fakt makačka, ale jsem na sebe hrdej, že jsem ten rýč nezlomil a nezahodil přes plot k sousedům :).

Zároveň jsme doma rozjeli diskuzi o tom, jak bazén zabezpečit proti všem stávajícím i budoucím radostem, které nám po zahradě pobíhají. Bohužel mi začíná připadat, že zapuštění o dalších 40cm níž a udělání nějakého poklopu je jedno z nejjednoduších řešení. Což by ovšem znamenalo spoustu další zábavy s lopatou a ještě větší hromada ornice uprostřed zahrady :). Uvidíme.

PS: Zároveň jsme rozjeli diskuzní vlákno na fóru na téma bazén a jeho realizace. Pokud chcete, připojte se.

 

 

Nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím….

Nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím….

Tahle písnička teď naprosto přesně vystihuje můj stav vůči blogu :). Mám hotovo spoustu nových věcí, samozřejmě včetně fotodokumentace, jenže není vůbec čas fotky protřídit a sepsat články.

Dneska jsme se pak pustili do další velké akce s kódovým názvem Bazén :). Nějaký detailnější článek i na toto téma je v pořadí.

Ale aby bylo alespoň něco nového na blogu, tak přikládám dnešní timelapse z prvního kola kopání. Bazén bude pro teď kruhový, 3.6m průměr, hloubka 1.1m. Kvůli capartům jsme nakonec vyloučili plně zapuštěný bazén, zároveň ale nechceme ty klasické velké nadzemní obludy. Výsledkem je, že se bude částečně zapouštět a nad zemí se nechá cca 60cm, které snad zabrání neoprávněnému vstupu do bazénu :).

“Bude se zapouštět” konkrétně znamená, že to musím pěkně ručně-stručně vykopat, jelikož se tam už žádný větší bagr nedostane a půjčovat nějaký minibagr by minimálně zdvojnásobilo cenu bazénu. Takže jsem to opět pojal jako kondiční garden-fitness a pustil se do toho.

Dnes odkopána horní vrstva cca 10-15cm, včetně trávníku a dalších zhruba 30cm zbývá. Ornice opět putuje na pracovní hromadu, zatímco žlutou jílovici musím nějak někam udat.

 

 

Jak ovládat MQTT z Loxone

Jak ovládat MQTT z Loxone

Dnešní článek je třetí z mé třídílné minisérie pro začátečníky o tom, jak propojit Loxone s externími systémy. Dnes to bude o komunikaci s MQTT. Předchozí dva se týkaly REST API a ModbusTCP. Všechny tři způsoby využití budu ukazovat na chytrých zásuvkách Netio, které tyto protokoly podporují.

V případě MQTT je to s Loxone trochu složitější. Bohužel Loxone nepodporuje MQTT napřímo (není to zřejmě v jejich ekonomickém zájmu), takže je potřeba si pomoci NodeRED aplikací. V té lze programovat dodatečnou logiku a pomocí například REST API komunikovat pak vůči Loxone.  V tomto článku se už nebudu zabývat základy NodeRED, jelikož jsem o nich psal návody ve starších článcích zde: Zigbee2MQTT a ve článku NodeRED – Propojení všeho se vším. Stejně tak nebudu extra vysvětlovat MQTT, připojení k němu či instalaci serveru, která je popsaná ve článku MQTT Message Broker a Propojení MQTT a Loxone.

 

Takto nějak vypadá cíl našeho dnešního snažení. Stejně jako v případě Modbusu a RESTu budeme implementovat zapnutí a vypnutí zásuvky, tentokrát pomocí MQTT (za pomocí NodeRED a REST API volání).

Podobně jako v případě ModbusTCP propojení začneme tím, že si vyzkoušíme fungování samotného MQTT protokolu a dostupnost cílového zařízení. V případě MQTT používám aplikaci MQTT Explorer, kde se můžete přípojit k Vašemu MQTT serveru a sledovat, jaké topicy jsou k dispozici a případně testovat odesílání topiců vlastních.

Abychom otestovali, že naše cílové zařízení (v tomto případě chytrá zásuvka) naslouchá MQTT zprávám, zkusíme odeslat zapínací příkaz. V tomto případě je to vystavení topicu netio/PowerCable-mqtt-8E/output/1/action s hodnotou 1. Konkrétní nastavení záleží vždy na cílovém zařízení a je potřeba postupovat dle dokumentace. Dokumentace k Netio MQTT zásuvkám je k dispozici zde.

Pokud nám zařízení po MQTT komunikuje, přejdeme do fáze dvě a tím je rozchození komunikace z NodeRED směrem k MQTT. Abychom opět nejprve otestovali základní funkčnost, uděláme si jednoduchý projekt, kde budeme mít dvě tlačítka, která nám budou posílat stav 1 a 0 směrem do MQTT.

Pro tyto účely vložíme prvek MQTT output, nastavíme mu cílový server a topic. Hodnota topicu se pak do MQTT Output node dostane z “Inject” prvku, do kterého nastavíme hodnoty 1 a 0. Dáme deploy na projektu a otestujeme, že po kliknutí na inject prvky se relé zapne či vypne.

Pokud opět funguje vše jak má, pokročíme dále. Testovací vstupy 1/0 si v projektu ponecháme a přídáme dva vstupní REST API pointy. Jednomu dáme adresu /netio/zasuvka/0 a druhému /netio/zasuvka/1. Tento vstup pak napojíme na template prvek, který bude posílat hodnotu 1 a 0 směrem do MQTT output prvku. Zároveň si HTTP vstup pošleme i na debug výstup a samotný HTTP požadavek ukončíme prázdnou odpovědí pomocí HTTP response.

Samozřejmě by to šlo celé udělat mnohem více elegantně, mít například jen jeden REST API vstup, akceptovat vstup ne přes GET, ale POST jako hodnotu 0/1, nebo dokonce třeba “device=1,state=0” a vstupní data rovnou parsovat a posílat směrem do MQTT output.  Cílem této ukázky je ale přehlednost a pokud bych do toho motal ještě parsovaní v Javascriptu, myslím, že by to přehlednosti úplně nepomohlo :).

Takto upravený projekt dáme opět uložit a vyzkoušíme. Pokud vše šlo podle plánu, můžeme nyní pomocí URL adresy vedoucí na náš NodeRed a přidáním “/netio/zasuvka/1” či “/netio/zasuvka/0”  zapínat a vypínat zařízení pověšené na MQTT.

A nyní už zbývá poslední krok, napojit Loxone na náš NodeRED API Restpoint. Tento postup je nyní už naprosto identický s tím, co bylo popisováno v prvním článku o komunikaci mezi Loxone a REST API. Proto to nyní vezmu trochu rychleji. Vytvoříme nový virtuální výstup, který nasměrujeme tentokrát směrem k NodeRED. V mém případě http://nodered.dum.

Do virtuálního výstupu přidáme “Příkaz virtuálního výstupu”, kterému dáme instrukci k zapnutí a vypnutí dle našeho nastavení v NodeRED. V mém případě “/netio/zasuvka/1” a “/netio/zasuvka/0”.

Takto připravený virtuální příkaz pak už jen opět vytáhneme do Loxone plánu a propojíme s tlačítkem. A tím máme cestu z Loxone k MQTT ukončenou.

Tentokrát byla bohužel cesta z Loxone do MQTT trochu složitější. Je to dáno tím, že Loxone úplně neuznává většinu nových formátu (MQTT, Zigbee,…) a razí si jen své proprietární technologie. Naštěstí tu ale máme možnost skrz RestAPI si z/do NodeRED dostat jakákoli data potřebujeme, takže přesto lze MQTT použít.

Jak ovládat Modbus TCP/IP z Loxone

Jak ovládat Modbus TCP/IP z Loxone

Dnešní článek je druhý ze série tří článků pro začátečníky o tom, jak propojit Loxone s externími systémy. Dnešní článek bude o komunikaci Modbus TCP/IP. Předchozí díl byl o REST API a příště bude ještě MQTT. Všechny tři způsoby využití budu ukazovat na chytrých zásuvkách Netio, které tyto protokoly podporují.

Modbus TCP/IP protokol je variace Modbus protokolu, který ke komunikaci používá klasický ethernet (TCP protokol) namísto klasického Modbusu RTU využívajícího RS485 nebo RS232. Z toho vyplývá, že ho pomocí Loxone lze ovládat bez nutnosti dokupovat Modbus extension.

 

Předtím, než se pustíme do samotného Loxone, začneme freeware aplikaci Modbus Master, kde si lze celou komunikaci vyzkoušet nanečisto, než přistoupíme k samotnému ovládání skrz Loxone.

Abychom mohli se zařízením skrz Modbus komunikovat, musíme znát adresy, na kterých zařízení čeká instrukce, případně, na kterých odesílá stavová data. Pro Netio chytré zásuvky je Modbus TCP/IP popsán v této dokumentaci.  Detailní návod, jak Modbus Master nastavit můžete najít také na stránkách Netia.

Pro sepnutí zásuvky číslo jedna potřebujeme tedy zapsat hodnotu 1 na adresu 101 do sekce 0x05 – Write Single Coil, pro vypnutí pak nastavíme hodnotu do stejné adresy.

Poté, co vyzkoušíme, že nám funguje komunikace mezi ModbusMasterem a samotným zařízením, je čas přejít do Loxon Configu. Toto otestování doporučují vždy před samotným nastavením do Loxone, protože se snadněji a rychleji dá vyzkoušet, že umíme správně se zařízením komunikovat.

Takto nějak vypadá cíl našeho dnešního snažení. Do sekce Netio tentokrát přibude tlačítko na zapnutí či vypnutí zásuvky skrz Modbus TCP/IP.

Začneme tím, že v Loxone Configu klikneme na sekci “Komunikace Miniserveru” a nahoře v menu klikneme na ikonku “Modbusserver”. Tím vytvoříme nový modbus server, který si pojmenujeme “Netio Modbus” a jako adresu mu nastavíme jeho IP adresu následovanou dvojtečkou a číslem portu (defaultně 502).

 

Do takto definovaného Modbus serveru nyní přidáme “Modbus zařízení”. A to kliknutím na ikonu “Senzory a aktory” a vybráním “Modbus zařízení”. Zařízení pojmenujeme třeba “NetioZásuvka”.

Do třetice pak do vloženého Modbus zařízení vložíme “Digitální aktor”. Digitální znamená, že nabývá hodnot jen 0 nebo jedna, zatímco analogový by nám dovolil nastavit libovolnou hodnotu do cílového zařízení.

Ve stromu vpravo (bod 1) vidíte, jak by mělo nakonfigurované Modbus zařízení vypadat. Máme NetioModbus server, do kterého je vložena NetioZasuvka zařízení, které má digitální aktor OnOff. Název tohoto aktoru můžeme nastavit opět libovolný a poté do IO adresy zadáme adresu, kterou jsme si dříve vyzkoušeli v aplikaci ModbusMaster a do Příkazu pak zadáme 0x05 – Write single coil.

Tím bychom měli mít Modbus komunikaci nastavenou a zbývá jen daný aktor vytáhnout do Loxon plánu, propojit s tlačítkem, uložit projekt do Loxone Miniserveru a vše vyzkoušet.

 

Jak vidíte, ani na ovládání přes Modbus TCP/IP není nic komplikovaného. Je vždy lepší si komunikaci vyzkoušet předem pomocí ModbusMasteru (nebo jiného SW klienta pro modbus) a až pak začít nastavovat do Loxone. Přeci jen má Loxone svá specifika a je dobré vědět, že zařízení i cílové porty fungují, jak očekáváme, a případný problém je tedy v nastavení v Loxone configu, než hledat naslepo zkoušet, proč to nejede a zda je problém v Loxone nebo ve špatné adrese 🙂

 

Jak ovládat REST Api (URL) z Loxone

Jak ovládat REST Api (URL) z Loxone

Dnešní článek je první ze série tří článků pro začátečníky o tom, jak propojit Loxone s externími systémy. Dnes to bude o komunikaci REST API (tzn volání URL adresy vzdáleného zařízení), příště nás pak čeká ovládání zařízení přes ModbusTCP a nakonec pak ovládání skrz MQTT (kde je nutné využít externí NodeRED na převod požadavku do MQTT formátu). Všechny tři způsoby využití budu ukazovat na chytrých zásuvkách Netio, které tyto protokoly podporují.

Pro ty, co neví, co je REST protokol, tak zjednodušeně řečeno je to volání nějaké URL adresy a zpracování takové odpovědi. Typ REST požadavku může být buď klasický GET (to je, jako když zadáte nějakou url adresu do prohlížeče), POST (což je, když se odesílá třeba formulář na webové stránce), nebo pak již konkrétnější příkazy PUT/DELETE/PATCH, které se používají při úpravách dat skrz REST protokol.

Pro naše potřeby nám bude nyní stačit GET, jelikož Netio podporuje nastavování napřímo skrz REST URL ve formátu http://IP_ADRESA/netio.cgi?pass=heslo&output1=3&delay1=2000.  Pokud bychom ale například chtěli nastavovat stav nikoli přes URL, ale přes JSON či XML, využili bychom příkazu POST, pomocí kterého bychom na adresu http://IP_ADRESA/netio.json posílali JSON soubor s instrukcí pro zapnutí. Jelikož se ale v Loxonu s JSON či XML nepracuje úplně nejlépe (rozuměj téměř nijak), zůstaneme raději u mnohem snazšího URL.

Takto nějak vypadá cíl našeho dnešního snažení. Krom samotného vypínače na zapnutí a vypnutí chytré zásuvky uděláme ještě tlačítko, které na 2 sekundy zásuvku zapne a poté zase vypne.

Jako první v Loxone Configu přidáme “Virtuální výstup”, který si pojmenujeme třeba NetioREST a zadáme mu Adresu http://192.168.1.98  (pozor, adresa nesmí končit lomítkem).

Dále pak přidáme “Příkaz virtuálního výstupu” do vytvořeního virtuálního výstupu. Ten si pojmenujeme třeba OnOff a vyplníme instrukci při zapnutí a vypnutí (pozor, musí začínat lomítkem).  Příkaz k zapnutí/vypnutí má formát/netio.cgi?pass=Heslo&output_CISLO_VYSTUPU=STAV_VYSTUPU (podrobná dokumentace zde).

Krom samotného on/off pak přidáme ještě druhý příkaz na zapnutí zásuvky jen na 2 sekundy. To se dělá tak, že jako stav výstupu nastavíme hodnotu 3 a přidáme parametr “delay”. Přidáme tedy další “virtuální příkaz”, pojmenujeme ho třeba “Pulse” a jako instrukci pro zapnutí dáme /netio.cgi?pass=heslo&output1=3&delay1=2000. V tomto případě nebudeme dávat instrukci pro vypnutí, jelikož o vypnutí se postará zásuvka sama.

Takto vytvořené virtuální příkazy si pak nataháme do samotného Loxone plánu, kde je propojíme s tlačítkem a vypínačem. V případě On/off necháme tlačítko v režimu “vypínač”, zatímco v případě pulzního sepnutí nastavíme režim “tlačítko”.

A takto pak vypadá samotné zapínání/vypínání přes vypínač či tlačítko.

Jak vidíte, ovládání přes REST API není nic komplikovaného. Co bohužel v případě Loxone trochu komplikované je, je správně zadat ovládací URL. Více o tom, co všechno se může pokazit a jak takové chyby odladit jsem psal v dřívějším článku “Loxone virtuální vystupy a jejich debugging”.

 

Zase ty truhlíky

Zase ty truhlíky

Jak jsem už předesílal v minulém článku o řezačce, rozhodli jsme se vybudovat ještě pár truhlíků. Jednak proto, abychom trochu zrášlili severní zeď a pak hlavně i proto, abychom zvětšili užitnou kapacitu našich záhonů.

Po čtyř letech našich farmářských pokusů jsme přišli na to, že domácích cherry rajčátek a paprik není nikdy dost :). Většina ostatního se nám moc neosvědčila, ale tohle duo se neomrzí. A protože za barákem je v létě krásně horko, navíc tam teplo akumuluje ještě ona betonová zeď, budou tam v létě vegetit primárně papriky, zatímco na jaře okrasné kytky (primárně proto, že si tam I. vydupala i pár okrasných nesežratelných obyvatel, se kterýma jsem sice nesouhlasil, ale to bylo tak vše, co jsem zmohl 🙂 ).

Vysoké truhlíky jsem měl natrénované už z loňska, takže jsem vcelku tušil, co mne čeká. Jenže, bylo to zase o něco horší, než to očekávání.

Tak předně, loni toho bylo 8 metrů, letos 12 metrů :). Navíc (a to teda byl můj nápad), jsem si vymyslel, že naproti vchodu vyrobím lavičku. Abychom měli kam odkládat věci, když potřebujem otevřít.

První dny jsem proto krom konstrukce truhlíků strávil ještě vymýšlením a konstruováním lavičky. Tu jsem udělal podobně jako truhlíky, tzn kostra z latí 6x4cm a obložení pak z původních plotovek, které nám tu zbyly poté, co se I. rozhodla změnit náš dvouřadý plot na jednořadý :).

Opět si musím pochválit Metabo pokosku (a to mi od nich nepřišlo ani jimi slíbené tričko :)))). Pokoska je super nejen na rovné řezy, ale hlavně řezy pod úhlem. To jsem ocenil jednak při výrobě opěradla lavičky a pak i při řezání obložení truhlíků, když mi to všude né-úplně lícovalo.

Když byly hotové laťové konstrukce, přišlo na řadu opět zateplování. Na to jsme použili zbytky z našeho fasádního EPS, který jsem naporcoval řezačkou popsanou v minulém článku.

A aby to měly truhlíky úplně extra, k lepení polystyrenu jsem používál extra Illbruck vzduchotěsnou pěnu :). Opět zbytky ze stavby, které jsem původně chtěl prodat, jenže termín expirace byl už před třema rokama. A než někomu vysvětlovat, že je pořád cajk, tak jsem ji radši dal vděčným truhlíkům :).

Bohužel, protože fakt foukalo, musel jsem si improvizovaně pomoct ještě zbytky OSB desek a truhlíky dočasně uzavřít. Bez zakrytí jinak lepení probíhalo tak, že po umístění polystyrenu a jeho zafoukání pěnou přišel poryv větru a polystyren i s pěnou byl víte kde :).

Po polystyrenech následovala příprava závlahy. Oproti minule jsem to už nezanedbal a závlahu si připravil do každého truhlíku zvlášť (to v původních nemám a do teď nevím, jak tam ty hadičky nějak rozumně vzhledově udělám).

Opět jsem použil zbytky co dům dal a dokoupil jen to nezbytné. Takže rozvod ve dně truhlíku je udělán z 32mm HDPE trubek, které mají odbočky nahoru a dle zbytků různě převedeny na 16mm hadičky, na které pak budou zapojeny závlahy. Na nedostatek tlaku si tak papriky stěžovat rozhodně nebudou moct :).

Po závlaze přišlo na řadu obložení. Na to jsem koupil už vyzkoušené hoblované 12cm x 21mm smrkové prkna, které pak zase natřu barevnou impregnací. Obklad byl tentokrát taky trochu komplikovanější, protože bylo potřeba rozumně rozložit 8m délky v kuse tak, aby bylo co nejméně odřezů z 5m dlouhých prken.

Nakonec jsme vymysleli 2-5-1 a 4-4 překlady, zatímco druhý, menší má 2-1 a 1-2 skladbu, takže nám zbylo jen jedno 1m prkno navíc. Celkově si obklad truhlíků vzal celý víkend, výsledek je ale myslím více než dobrý.

Co stojí za zmínku, tak byl záděr právě v rozměrech prken. Všechno jsem měl naplánované na 4m dlouhé prkna, takže když jsem pak začal řešit uchycení našeho 2-5.1 systému, zjistil jsem, že nemám kde kotvit konce/začátky prken. Musel jsem proto do polystyrenů vyřezat díry a dodělat tam improvizované vzpěry.

Po dokončení obkladu truhlíku jsem dodělal ještě obklad lavičky. Ve spodní části zůstal otvor na pracovní boty a jiný bordel, který nechcem dávat domu. Zároveň se vzniklý prostor i hodně zamlouvá našemu bílému členovi rodiny, takže tam bude mít v létě asi schovku (a když bude zlobit, tak tam bude spát i přes zimu :))) ).

K večeru jsem včera pak ještě udělal igelitovou výplň do každého truhlíku. Klasický igelitový půlrukáv, rozřízlý napůl, k okrajům chycený pomocí sponkovačky skrz stříbrnou pásku, aby se igelit netrhal.

Pokračování článku s finalizací truhlíků teď závisí momentálně primárně na dešti. Pak bude potřeba odvozit všechny kompostery, dodělat horní část truhlíků a vše natřít.

 

 

Automatická řezačka polystyrenu, značka Žaves

Automatická řezačka polystyrenu, značka Žaves

Je pěkně, tak jsme se pustili do dalšího vylepšování kolem domu. Je to totiž neuvěřitelné, ale i 4 roky od nastěhování je stále co dělat :)).

Tentokrát jsou to další vysoké záhony-truhlíky, pro změnu na severní straně domu. Na zápědě se osvědčily, takže rozšiřujeme dál.

Ono teda takhle, těch důvodů je víc. Jednak nám zbyla hlína, kterou tam udáme. Jednak je tam ošklivá zeď, kterou takto trochu skryjeme. A pak, naše záhonky za domem nemají takovou kapacitu, jakou bychom si představovali (a víc je rozšiřovat na úkor trávníku nechceme).

Takže se i vedle severní zdi udělají truhlíky, kde budou na jaře pro potěšení oka nějaká ta kvítka, zatímco přes léto si tam pak budou lebedit pravděpodobně papriky. Díky tomu, že je to u masivní zdi, tak krom slunce ze shora budou mít i teplo od zdi. Tak snad porostou jako o závod.

Dnešní článek, jak ale název napovídá, nebude o truhlíkách. Ten si nechám na příště, až toho bude hotového trochu víc. Dneska to bude “jen” o řezání polystyrenu.

Jako výplň mezi latě použijeme zase polystyren, protože stále máme zásoby 27cm tlustého polystyrenu z dob zateplování. Jenže, latě jsou na šířku 4cm (a výšky 6cm), takže bylo potřeba polystyren nařezat. A dělat to ručně, byly by z toho plotny s šířkou oscilující mezi 2cm až 6cm :).

A tak jsem to tentokrát automatizoval. Udělal jsem tu nejvíc cool automatickou řezačku, co kdy kdo viděl.

Pecka co :). Je složená z jedné zablácené palety, jednoho zbytku OSB desky, šesti odřezků z latí, jednoho přívěsného vozíku a jedné ruční odporové řezačky :)).

Práce na složení cca 20 minut, kalibrace a testovací provoz dalších cca 10 minut. Po těchto třiceti minutách výzkumné a vývojové činnosti jsme měli před domem plně automatizovanou řezačku :).

Nakonec jsem krom čtyř 27cm EPS bloků rozřezal i nějaké další 8cm desky, co jsem našel v boudě, a ve výsledku je z toho fakt velká hromada 4cm desek.

Kupodivu jsou desky opravdu pěkně rovně nařezané. Jen jedna se trochu víc nepovedla, a to když zafoukalo a namísto rovného řezu tam máme hrb jak z velblouda. Jinak šlo řezání opravdu pěkně, takže pokud by někdo pořeboval, můžu jen doporučit.

PS: Jo, a kdyby někdo nevěděl, proč Žaves, tak Žádné-velké-sraní.

Brestparáda

Brestparáda

Dneska další jak-se-má-náš-Brest článek. Tentokrát to ale nebude jen o fotkách toho jak roste, ale i trocha textu kolem jeho tuningu.

Původně jsme brest “nainstalovali” tak, že jsme na něj dali fólii a závlahu ve formě hadic, do kterých byly navrtány hadičky s kapkovačema (z číny). Plán to byl dobrý a první dva roky to fungovalo dobře.

Jenže, po třech letech působení horka a mrazu v kombinaci s vyšší mocí ve formě našeho nového štěněte se na hadičkách dost podepsaly. Hadičky zkřehly a náš nový bílý blesk se v Brestu rád prohání. Takže hadičky praskají a upadávají.

Druhý problém, který v původním řešení vidím, je ona fólie. Sice nerostl plevel, ale tam, kde nebyly vystříhané díry, se voda držela na povrchu fólie, namísto aby protekla do hlíny. Nevím, jestli původně protýkala, ale teď už neprotýká.

Takže nový plán Fólie pryč, stávající hadice pryč. A namísto toho nové hadice, tentokrát kapkové a místo fólie dát štěpku. Ta bude lépe držet vlhkost a stejně tak bude vlhkost z deštů propouštět do hlíny.

Vyndat fólii byla fakt pakárna. Musel sem postupně prostříhat celou fólii v obou řadách (máme dvouřadý trojspon), ale nakonec jsem z toho fólii vydoloval. Pak jsem postupně rozřezal hadici, vytahal závlahové střiky a vše vyházel ven.

Namísto toho jsem pak natahal dvě kapkové hadice. Tahal jsem to nakonec natřikrát. První verze byla uprostřed, ale to mi nakonec přišlo málo, takže pak byla druhá verze, natažené dvě hadice uprostřed a pomocí kolíků pozicované k brestům. Jenže, dost rychle mi došly kolíky. A tak byla třetí verze (po tom, co jsem opět všechno rozpojil, vytahal a odstranil), kdy jsem kapkové hadice natahal jako slalom mezi keříkama.

Ta třetí verze je naprosto famózní. Hadice drží naprosto parádně blízko stromků, navíc když jsme keříky sázeli, tak se nám docela povedl 30cm rozestup, takže i kapkovače +/- sedí u keříků a potřeboval jsem kolíky jen na začátek a konec hadic.

 

No, drobná komplikace ještě byla ta dvouřadá hadice. Bylo potřeba to nějak celé pospojovat dohromady. Takže v tom nepitomějším místě, kde je “T” spoj Brestů bylo potřeba spojit pět kapkových hadic dohromady. Dělalo se to trochu nešikovně, ale v leže, za asistence prcka a intenzivního olizování obličeje psem jsem to zvládl. Byla to radost.

Když bylo zapojeno a ozkoušeno, přišlo na řadu zavážení štěpkou. Tu se mi povedlo haluzově sehnat za pár korun.

Moje představa byla, že štěpka je odpad a takt o skoro nic nestojí. A když jsem narychlo hledal na Bazoši, i to tak vypadalo. Jenže, kolem Brna je štěpka zřejmě strašně nedostatkové zboží, takže ta ošklivá stoji kolem 800kč/m3 a ta pěkná 1000kč a víc. Hnus.

Tak jsem zapojil do hry naší lokální vesnickou Facebookovou skupinu, kde jsem byl odkázán na správce zámeckého parku (jojo 🙂 ). Když jsem s panem správcem mluvil, tak mi bylo vysvětleno, že mají zrovna přebytek, že to sice nemohou oficiálně prodávat, ale že když se hned stavím, tak mi klidně kubík do vleku nandají. Jak bylo domluveno, tak se i stalo. A když sem se ptal, co jsem dlužen, tak prý 200kč pro chlapy na párek. Ideál :).

Štěpka to nebyla žádná krasotinka, ale pod Brest naprosto super. Štěpka byla už sama o sobě pěkně vlhká a mokrá, takže vláhu bude držet suprově. Rozvážel jsem to necelé tři hodiny a to i přes intenzivní pomoc prcka, který měl neustále potřebu pomocí lopatky nejen nakládat a vykládat, ale hlavně mi neustále z lopaty shazovat už nabraný náklad.

Ale zadařilo se. Rozvozil sem to po celé délce a pak pomocí lopatky na všech čtyřech štěpku rozhrnul tak, aby zakryla stonky i kapkové hadice. Na to, že je to štěpka za pár korun, tak to myslím i pod Brestem vypadá pěkně.

Samotný brest se nám pak po prvních dvou zalitích hned zazelenal a s vydatným odhodláním začal růst. Což je dobře, protože ho letos čeká nejméně dalších 50cm. Stejně jako my totiž mají nového pejska i sousedi, a bohužel, stejně jako v předchozí generaci mají obě feny svůj svébytný postoj ke komunikaci. Takže jsme se se sousedy domluvili, že necháme Brest vyrůst tak, aby na sebe naše dvě princezny zbytečně neviděly :).

Další Brest-report proto čekejte za pár měsíců, kdy bude zase o půl metru delší :).