Práce na venkovním rozvaděči pokročily a je zas čas vše sepsat. Minule jsem skončil u rozvaděče s přivedenými kabely, takže logickým dalším krokem bylo jeho vybavení. Rozkreslil jsem si finálně, co kde povede a jak se to bude ovládat a potvrdil si tak podezření, že rozvaděče budou potřeba dva. V jednom bude silnoproud a v druhém pak slaboproudé chytré zařízení.
Takže opět na otočku do Elkovu, dokoupit rozvaděč a pár dalších jističů a hurá na to. Nejprve jsem vyndal všechny kabely, přichytil druhý rozvaděč a opět udělal díru mezi rozvaděčem a lištou.
A pak přišlo na řadu první testovací osazení rozvaděče komponentami. Chvilku jsem si hrál s tím, jak rozložit jističe, Netio 4PZ a 24V zdroj a nakonec vyhrálo toto rozložení. Zleva na jističích vstup 3F a 1F a pak už jednotlivé okruhy (bazén, gril, závlaha, pergola, …). Určitě by stačily jen hlavní jističe, ale líbí se mi možnost si nepoužívané věci vypnout a nemuset shazovat vše.
Zajímavou částí pak bylo definitivní rozhodnutí, kudy a jak kabely v rozvaděči povedu, a první zkracování kabelů. Tady končila veškerá sranda, protože špatně promyšlený tah mohl způsobit lokální katastrofu a nutnost kabely nastavovat. V tomto je stoprocentně lepší mít v rozvaděči horní řadu wago svorek, kde se kabely ukončí a z nich pak už propojovat logiku rozvaděče samostatnými kabely. Na to ale v tomhle venkovním rozvaděči prostor nebyl (a větší jsem ho fakt dělat nechtěl), takže bylo potřeba jít na první dobrou.
První zádrhel pak byl, když jsem zjistil, že jsem si natáhl špatný kabel ke grilu (jen 1.5 průřez místo 2.5). A protože tam bude zapojený horkovzdušný fukar (1800w) a k tomu třeba rožeň a kdo ví co ještě, chtělo to předělat. Bohužel, druhý problém byl, že jsem už neměl v kuse 12m CYKY 3×2,5, zato jsem měl dva krát deset metrů. A protože byl víkend a opravdu jsem už nechtěl nikam jet ani čekat, rozhodl jsem se kabel spojit.
Vynesl jsem si ven původní pájku a pěkně kabel po kabelu pocínoval a spojil. Každý kabel jsem samostatně zaizoloval a pak ještě celý svazek. A to jak stahovacíma bužírkami tak pak elektrikářskou páskou a nakonec celé ještě stříbrnou izolepou. Blbé je, že je spoj uvnitř chráničky a špatně přístupný. Pokud by to do budoucna dělalo problémy, vyndám ho a nahradím kabelem v kuse.
Naštěstí to byl jediný zádrhel a zbytek propojení rozvaděče už proběhlo bez problému. Kabely jsem se snažil v rozvaděči tahat kulturně do pravých úhlů, ale občas to byl solidní opruz :). Myslím ale, že se to vcelku povedlo. Jak kabely, tak jističe jsem průbežně popisoval pomocí osvědčené popisovačky Brother, která už odvedla spoustu práce (sice na kabelech jedu systémem vlaječka a né trubička, ale toto mi naštěstí tak moc nevadí).
Co se týká propojení a automatizace rozvaděče, tak zatím je tam chytrým prvkem jen Netio 4PZ. To má dva výstupy 16A měřené a dva výstupy klasické. Na jednom měřeném výstupu mám bazénové čerpadlo, na druhé pak přehodím ještě zásuvku ke grilu. A to z toho důvodu, abych ji mohl zapínat/vypínat dle potřeby. Na dvou klasických výstupech je pak zapojený motor nahoru/dolů na stahování pergoly. Na jednom ze vstupů Netia pak bude tlačítko na rychlé spuštění bazénového čerpadla kvůli ručnímu zapínání čištění bazénu.
Druhý vstup pak zatím zůstane volný, ale ono se pro něj nějaké využití časem určitě najde. Samotný Netio pak budu ovládat skrz Modbus TCP přímo z Loxone, o tom sepíšu příště samostatný článek, a to včetně logiky, pomocí které v případě svitu slunce jednou za čas cykluju vodu v solárním kolektoru. Do rozvaděče časem přestěhuju ještě i ovládání ventilů závlahy, které momentálně jede na dvou samostatných ESP8266 modulech zavřených v krabici umístěné přímo v šachtě spolu s ventily (dost mne překvapuje, že to přežilo tři sezony včetně mrazu 🙂 ). A úplně výhledově pak možná i nějaké zahradní osvětlení, měření teploty bazénu atd.
Takhle vypadalo moje “pracoviště” před rozvaděčem. Strávil jsem u zapojování téměř celý den a fakt mě z toho bolelo úplně všechno :). Foto je těsně před úklidem, kdy pak už následovalo jen zakrytování rozvaděče a zasypání všech zbývajících výkopů.
Výzva pak byla ještě narvat všechny kabely a rezervní chráničky do lišty, ale i to se nakonec i s pomocí ohlého roxoru povedlo. Ten jeden kabel, co je ve chráničce, je dočasné napájení zdroje pro závlahu, které se pak komplet přesune do pravého rozvaděče.
A takto vypadá finální zakrytovaný rozvaděč (vpravo nahoře nelze zakrytovat kvůli většímu zdroji). Po kompletaci rozvaděče jsem ještě udělal dočasné zásuvky u čerpadla a grilu. Ty budou později uchyceny přímo na zídce, která kolem grilu vznikne.
A to je pro dnes zase vše. Příště dám ještě dohromady článek o ovládání Netia a jeho integraci v Loxone pro řízení pergoly a bazénu.
Měla to být jen malá akce, “jen” předělat elektriku na bazén, aby se nám na terase už neválela prodlužka na elektriku. Nic velkého, ne? A klasika, zase je z toho několikadenní akce, kdy se vlastně předělává úplně vše, protože nejde udělat jedna věc, aniž by se udělala věc druhá.
Když už se totiž bude kopat chránička na elektriku, bylo by dobré hodit do země i trubky na vodu mezi bazénem a čerpadlem. A když už se bude hýbat s vodou, bylo by fajn posunout solár na jiné místo, kde později vyroste zídka, takže solár nebude vidět. A když už se tam bude pak dělat zídka, tak by to tam chtělo připravit i elektriku, protože z druhé strany budou grily.
No a když už se dělá elektrika, měla by se rovnou udělat i příprava elektriky na vířivku, kterou máme dlouhodobě rovněž v plánu. No a když se už tahají všechny ty chráničky, tak natáhnem i jednu k bazénu, aby šlo když tak udělat osvětlení a teploměr do Loxone. No a když už se teda dělá tohle všechno, tak by stálo za to předělat i ovládání závlahy a dát ji do rozvaděče a k tomu pak asi dalších milion věcí.
A takhle je to vždycky. Člověk začne nějakou blbostí a je z toho megaakce na čtrnáct dnů. Jenže dělat to postupně, budem jak naše státní instituce, co udělají novou silnici a chodník a pak ho stokrát rozkopou. A to by mi teda asi jeblo úplně.
A tak jsem začal kopat, plánovat a narychlo vymýšlet, co všechno tam bude. Samozřejmě se to neobešlo bez několika incidentů. Zaprvé, mé oblíbené přísloví říká, že když se něco nedělá natřikrát, tak se to nedělá pořádně. Takže první část výkopu jsem si vyhrabal třikrát, protože nejprve tam chyběla jedna chránička a pak jsme přidali ještě druhou, která vede k bazénu na teploměr a osvětlení (nebo třeba protiproud či elektropatronu :)))) ).
Bohužel, druhý incident byl o něco bolestivější. Očividně si někdo při tahání závlahy (já) ušetřil trochu práce a neudělal všechny odbočky do pravého úhlu, takže při kopání jednoho z napojujících se tunelů metra pro krtky jsem vzal pěkně načisto i trávníkovou závlahu. Chvilku mi trvalo přijít na to, co tam vlastně tahle trubka dělá, ale nakonec se ukázalo, že je to opravdu tryska na západní trávník :).
Naštěstí to nebylo nic, co by nespravila jedna spojka :). Sice se to tam nedělalo zrovna nejlépe, ale šlo to.
Další část výkopových prací šla už dobře a u další trysky jsem pak už ryl o něco opatrněji :). Navíc ta už byla správně kolmo od zdi a druhé trysky, takže žádný problém nenastal.
Když byly hotové výkopové práce, pustil jsem se pomalu do přípravy rozvaděče a přívodu kabelů k němu. To se ukázalo taky jako dost velký oříšek, protože dostat čtyři chráničky nějak trochu vzhledně do rozvaděče není jen tak. Měl jsem v plánu sehnat lištu 8x8cm, ale to se mi bohužel nepovedlo. Nakonec jsem to vyřešil lištou 10x4cm, do které chráničky vstupují postupně pod sebou. Chtělo si to s tím trochu pohrát, ale šlo to.
Kabelů do rozvaděče vede klasicky více než je zdrávo, ale já to asi ani jinak neumím 🙂
Jestli máte pocit, že tolik kabelů se do rozvaděče spolu s logikou nemůže vejít, tak máte pravdu. Rozvaděče budou dva, bohužel zatím mám jen jeden :). V jednom bude silnoproudá část, v druhém pak slaboproudá, kde bude pravděpodobně i wifi hotspot.
Plán na další dny je tak jasný. Musím si rozkreslit, kolik relátek, jističů, zdrojů a jiných věcí v rozvaděči bude a nějak to celé rozplánovat a pak hlavně zrealizovat.
Už loni jsem tu na blogu otevřel diskuzi na téma zabezpečení bazénu před prckama či zvěřinou :). Můj původní plán bylo použít ochranou sít, kterou bych natáhl přes celý bazén a pomocí několika patek našponoval tak, že by unesla naše miláčky.
Konkrétně jsem měl vyhlídlou firmu Řezáč, kterou znám i z volejbalu :), a která dělá i bezpečnostní sítě na stavby. Mají hromadu různých rozměrů, různých tlouštěk provazu a velikosti ok. Bohužel, plány jsem nakonec musel změnit.
Důvod je ten, že zatímco potomek číslo jedna začal lézt a především pak chodit v cca roce a půl, kdy už měl trochu rozumu a byl i trochu větší, tak naše číslo dva plazí/leze už od šesti měsíců a nyní se už začíná i stavět. A to je problém. Sítě totiž nemají až tak malé oka, takže pokud by náhodou do bazénu přepadla dvojka, stejně by mu ruce projely sítí, a pokud by se síť trochu prověsila, mohl by se stejně utopit.
No, takže jsme zvažovali další alternativy a nakonec nám z toho vylezlo kompletní zastřešení bazénu. Na trhu jsou tyto kopulovité zastřešení primárně asi dvě (původně s Mountfieldem tři). Jedno je hodně levné, dělá se na některé typy levných bazénů, a co se konstrukce týká, asi to moc nevydrží. Další pak dělá Mountfield, ale i ten od toho upouští, protože zřejmě za pár peněz hodně muziky prostě nejde. A pak je tu česká firma (www.teply-bazen.cz), co to přímo vyrábí, a tam jsme to vzali my.
Cena teda už lidová úplně není, ale je to tím, že je to z kvalitnějšího materiálu. Tyče už jsou robustnější, plachta vypadá dobře a otvírací mechanismus je rovněž fajn. My brali na 3.6m bazén kopuli 4.20m a možná to chtělo i tu větší, protože takto se tam nevejdou schůdky. Cena pak za ten náš kryt byla 17.900,- kč.
Díky ceně jsme i chvíli váhali, ale nakonec jsme do toho šli. Krom toho, že už nemusíme řešit, zda zrovna venku do bazénu někdo nespadne, tak by to mělo i výrazně pomoct s teplotou vody v chladnějších dnech na začátku a konci léta a snad i s čistotou vody, kdy letos z bazénu neustále tahám mrtvé mouchy. Další výhoda je, že je v kopuli fakt jak ve skleníku, takže tam budeme moct jedničku nechat hrát i když třeba nebude takové teplo. On ten bazén miluje a hlavně, unaví se a pak lépe spí. A to se ani penězi vyvážit nedá :).
Další benefit, který jsme ale otestovali až dnes při sestavení, je, že když se kopule uzavře, tak z bazénu jde menší randál, než když je otevřený :)). Plachta trochu i tlumí to, co se v bazénu děje. Ale chce to opatrně, pod plachtou může být docela horko, takže to si budem nechávat asi jen na nejhorší případy :).
Sestavení krytu bylo vcelku jednoduché, tyče se do sebe zapojují jako ve stanu, jen jsou o něco vetší :). Celá tyč se pak uchytí do ohybného mechanismu a na tyče se pak pomocí suchých zipů přichytí plachta. Zipy drží suprově, trocha práce byla s vycentrováním plachty, ale nic hrozného.
Celé sestavení jsem dělal vedle bazénu. Kryt váží cca 25kg, takže pak není problém ho přenést. Uchycení do země je realizováno dvěma velkými hroty (součást balení), kterými se chytnou ohybné klouby a pak vepředu jen pomocí gumicuku do kotvy do země, která je taky součástí balení. V obou případech je doporučováno do země zakopat ztracené bednění a přivrtat oka do ZB. To budu v budoucnu taky dělat, protože tráva pod kopulí předpokládám postupně chcípne, a já pak okolo bazénu udělám kruh z kačírku, aby se to i lépe sekalo. Zatím mám přichyceno jen do země.
Bazén lze úplně otevřít a plachtu tak nechat složenou na jedné straně bazénu (lze na obě strany), případně lze otevřít jen částečně, ale pak je potřeba zafixovat pomocí delšího gumicuku nebo provázku (viz první obrázek). Bazén se totiž po částečném otevření začne ihned sám úplně otvírat.
Zatím s krytem spokojenost, materiál i zpracování dobré. Mám ho ale cca 10 hodin, takže na nějaké větší soudy je zatím brzo. Každopádně plachta by měla vydržet minimálně 5 let, spíš víc. Pokud by se s ní něco stalo, měla by jít koupit i samostatně za cca 8tis.
Včera v hospodě na našem tradičním srazu lidí kolem blogu padlo několik dotazů kolem grilu, který jsem si nedávno pořídil. A protože jsem na dnešek měl naplánovaný skoro již tradiční roastbeef ala PipMaster, tak jsem si říkal, že dám dohromady svou recenzi na gril.
Nejprve pár slov, co je to vlastně za gril. Jde o keramický gril, vcelku mohutný, těžký tuším 150kg. Celé “vajíčko” grilu je z keramiky, kdy navíc ještě uvnitř jsou další keramické vložky. To proto, aby měl gril co největší tepelnou akumulaci. Nejznámějším představitelem těchto grilů jsou u nás asi GreenEgg, neboli zelené vejce. Osobně jsem GreenEgg nevlastnil, takže nemohu psát, co přesně má KamadoJoe navíc či ne, ale z toho co jsem studoval na webu, tak mi přijde, že Kamado Joe je za lepší peníze, navíc lépe vybavený s více drobnými vylepšeními, které dělají život s grilem krásnější :).
Keramických grilů je na trhu samozřejmě více a dají se pořídit i levnější, například v Makru. Ten rozdíl je na hlavně ve výbavě, možná i v množství či typu keramiky. Například Kamado Joe má opravdu velmi dobře zpracovaný pant a otvírací mechanismus. I když víko musí vážit 10+ kg, při otvírání to vůbec nepocítíte. Jde otevřít krásně skoro jedním prstem. Navíc pant umožňuje si víko nechat otevřené v jakékoli poloze a pak ho zase krásně ladně dovřít.
K tomu má KamadoJoe super těsnění, pomocí kterého víko opravdu dotáhnete a pomocí mechanismu docvaknete tak, že nebude utíkat žádné teplo. Vše opět velmi snadno ovladatelné. V porovnání třeba právě s Makro grilem, který víko neumí držet v automatické poloze a musíte s váhou bojovat, navíc při dovření pak jen víko “dosedne” na spodní část, není ale nijak přitažené a utěsněné (s Makro grilem mohu trochu porovnávat, protože jsem na něj původně několikrát osobně koukal 🙂 ).
Další obrovský rozdíl Kamada oproti těm levnějším, třeba Makro grilu, je pak vnitřní výbava grilu. V případě Makro grilu dostanete sice keramický gril, ale dovnitř pak jen jeden rošt v jedné poloze. Nic víc. A další příslušenství k tomu myslím nemají. U Kamada dostanete příslušenství hned několik a bude Vám i chvíli trvat, než přijdete na to co je na co nejlepší (sám někde stále tápu). V základu krom dvou nerezových roštů dostanete také “držák příslušenství”, který má 3 polohy, kde lze různé rošty přichytit. Krom roštů, kterých je celá řada (v základu dostanete dva nerezové, lze dokoupit pak litinový tál, litinový rošt (oba již mám) nebo třeba nerezovou misku, kamený půlrošt a další (ty nemám). Krom roštu pak lze do držáku uchytit ještě speciální nástavec (je součástí balení), který umožní do grilu vložit například vok pánev.
Dále pak dostanete ještě dva tepelné štíty, které rovněž lze umístit na speciální nástavec a pomocí kterých lze libovolně (v libovolné výšce a tím pádem intenzitě) vytvořit přímou či nepřímou grilovací zónu.
V neposlední řadě pak dostanete k řadě III ještě slo-roller, což je takový speciální nástavec nad ohniště s uzavřeným vrškem naprojektovaný tak, aby oheň nešel přímo na grilované maso, ale pouze ho horký vzduch “obtékal” a rovnoměrně ho griloval. Opět spousta magie a věc, se kterou je potřeba se naučit pracovat. Dnes jsem ho zkoušel poprvé na roastbeef, maso se udělalo nádherně, ale chce to maso nejprve ze začátku zatáhnout nad přímým ohněm, protože se jinak nevytvoří taková ta krásná kůrčička :).
Jak vidíte, příslušenství je opravdu hromada a to se dá ještě další hromada dokoupit. Osobně mám zatím dokoupeny jen půlměsíc litinového roštu na steaky a pak půlměsíc litinového tálu na zeleninu nebo třeba hermelíny.
Pojďme ale k samotnému grilování a k tomu, jestli a proč je teda gril vlastně lepší než třeba klasický kotlíkový Weber. Za sebe můžu s klidným svědomím říct, že prostě je. Důvodů je opravdu hodně, zaprvé opravdu ta keramická masa dělá strašně moc. Jakmile ji nahřejete, tak stupně drží bez kolísání, takže je mnohem snazší udržovat konkrétní teplotu v grilu. Mám gril zatim 1 měsíc, ale už stihlo být i celkem hnusně a i když fouká studený vítr, gril se uvnitř neochlazuje tak jako klasické kotlíkové grily. Díky tomu jste uvnitř schopni dosáhnout vysoké teploty na steaky, nebo držet konstantní nízkou teplotu na trhané maso.
Druhý důvod je pak hloubka grilu. Díky tomu, že je gril o dost větší a hlubší, tak máte (resp. můžete mít ale i nemusíte) oheň dál od masa. Navíc i díky možnosti vložit keramické tepelné štíty je pak o dost snazší mít dvě různé tepelné zóny, kde například steak nejprve zatáhnete a pak ve druhé zóně pomalu doděláte. Samozřejmě toto jde i v kotlíkovém, prostě shrabete uhlí na jednu stranu. Ale tady máte možnost tepelné štíty za pochodu přidávat či odebírat a neustále tak měnit styl grilování.
A tím se dostávám ke třetí vlastnosti, která ale možná ne všem bude vyhovovat. A to je ta variabilita. Tenhle gril (alespoň mě to tak přijde) není určen k tomu, aby měl jeden rošt a na tom se dělalo celou dobu. Je to gril, se kterým je potřeba si více hrát. Díky všem těm nástavcům a polohám můžete během grilování několikrát přestavět gril, nejprve dělat maso napřímo, pak nepřímo, k tomu přidat zeleninu, pak dát zeleninu třeba na vysoký nástavec výš a dodělat na tálu vajíčka, atd. Není to ale něco, co bude chtít každý, pokud potřebujete něco narychlo ogrilovat a jít od toho, tak tento gril pro takové lidi prostě není. Na to je super plyn. Pustíte, uvaříte, vypnete. Toto je spíš opravdu pro ty, co rádi grilují, co tomu dají čas, co si s tím pohrají. A bohužel, občas i musejí pohrát.
Čímž se dostáváme k první nevýhodě oproti Weber grillu, který jsem měl (a zatím ještě mám). Kamado Joe Classic III je totiž v průměru menší než Weber master touch. Kamado Joe Classic III má průměr jen 46cm, zatímco Weber má 57cm. A občas to opravdu poznáte, že toho místa na Kamadu není až tak moc. Chce to lépe plánovat a trochu více natěsno umisťovat grilované objekty :). Řešením by samozřejme mohl byt Kamado Big Joe III, který má 62cm, ale to už je opravdu velká potvora, navíc za skoro jednou tak vyšší cenu.
Rozměr Classicu je prostě škoda, chtělo to pár centimetrů navíc a bylo by to optimální. Na druhou stranu, není to opravdu nic, co by se nedalo vyřešit. Zatím cokoli jsem griloval, tak jsem tam nějak nacpal. Ale je prostě fakt, že na Weberu jsem mohl místem plýtvat :).
Classic Joe III
Classic Joe II
Jako pátou věc bych vyzdvihl stabilitu a provedení držáku na celý gril. Důvod, proč jsem kupoval rovnou verzi III a ne II byl právě ten podstavec. Zatímco ve verzi dva působí strašně subtilně a nestabilně, tak verze tři je dotažená k dokonalosti. Když už kupujete takovýto gril, který navíc váží 150kg, tak ho fakt nechcete mít na podstavci ze čtyř ohnutých roxorů :). Ne, dělám si legraci, samozřejmě, že je to asi kvalitní stojan, ale prostě není pěkný. Ani to uchycení samotné keramiky nevypadá moc profesionálně. Tomuhle grilu prostě sluší podstavec z verze III (ten vlevo). Gril má velmi kvalitní kolečka, jejich dobrou aretaci a stojan je opravdu pevný. Když už s grilem jezdíte (a já ho teda zatím stále přemisťuju), tak se nemusíte bát, že se vám z něj gril vysype.
Jako šestý bod bych vyzvedl iKamad, což je z mého pohledu neuvěřitelně super věc, kterou ale Kamado tým dokázal neuvěřitelně zmršit. Takže je to něco, co opravdu milujete, ale zároveň fakt nesnášíte (možná něco jako Loxone :))). Tahle hračka dokáže Vaše grilování dostat na nový level. Poté, co ji do grilu nainstalujete (dokupuje se samostatně a nahrazuje klasická dvířka na vzduch+popel), z Vašeho grilu se stane iGril. Opravdu.
Kromě toho, že pomocí mobilu budete moci sledovat teplotu právě grilovaného masa, umí něco mnohem zásadnějšího. Umožňuje regulaci vzduchu, který do grilu přichází. Díky tomu Vám nejprve pomůže roztopit gril tím, že pustí naplno větráček, a vy tak namísto 15ti minut čekání na roztopení grilu máte za 5 minut hotovo. Dále Vám pak ale také pomůže udržovat teplotu v grilu během celého procesu. Nastavíte si, kolik chcete mít teplotu uvnitř grilu, přichytíte druhou sondu na rošt grilu a iKamand bude sám přidávat či uzavírat vzduch přicházející do grilu, takže teplota bude krásně oscilovat kolem nastavené hodnoty.
Dělá to tak, že buď úplně vypne větráček, takže do grilu nemá pak kudy jít vzduch, nebo postupně přidává na otáčkách, tím fouká vzduch pod hořící uhlí a pomalu oheň rozjíží. Zní to perfektně, že? A když to funguje a když to celé zprovozníte, tak i opravdu je.
Jenže, a tady se dostáváme k tomu, proč by inženýři z Kamado zasloužili vyrazit. Tak zaprvé, iKamand je wifi-only. Tzn. žádný bluetooth, ale musíte ho napárovat na vlastní wifi síť. Už to samo o sobě nemám moc rád, jenže, je to o dost horší. Po 3 hodinách neúspěšného připojování jsem začal procházet diskuzní fóra a dočetl se, že iKamand má problémy s 5Ghz wifi, takže musíte použit 2.4Ghz. OK. Jenže, tím to nekončí. iKamand krom toho nezvládá hesla delší než 10 znaků. Ouujééé… A bude to ještě horší. Tyto hesla totiž nesmějí být z ničeho jiného, než malých písmen a číslic.
To je co? Jakmile totiž heslo obsahuje cokoli jiného, milý iKamand se k wifi nepřipojí, a tím pádem se k němu nepřipojíte vy. Protože připojení jde přes centrální cloud server a ne napřímo. Peklo na zemi. Takže mu budete muset ideálně vytvořit izolovanou wifi sít, která bude mít heslo tak slabé, že ho hackne i pětiletý syn Vašeho souseda. A to přátelé stále není vše. Když už Vám bude vše fungovat, tak se jednoho krásného víkendu stane, že během Vašeho grilování spadne soudruhům v iKamandu cloud server a vám aplikace začne ukazovat nesmyslné teploty, což způsobí vypnutí větráčku a tím si málem zkazíte zrovna grilovanou pochoutku. Takže vy, kteří během grilování uděláte několikrát reinstalaci, stále nevěříte vlastním očím, až nakonec iKamand rozběháte alespoň v manuálním režimu, kdy jste schopni pouštět a vypínat větráček a maso nějak doděláte. Nářez. Jen proto, že se někdo rozhodl, že wifi a cloud jsou cool.
Naštěstí se toto stalo zatím jen jednou a jinak vše běží jak má. Jak vidíte, je to fakt kontroverzní věc. Na jednu stranu Vám to pomůže klidně s 12h grilováním trhaného masa, navíc díky přesnému dávkování vzduchu máte i mnohem menší spotřebu uhlí, bohužel na straně druhé to rozchození a případný výpadek byl opravdu k nasrání. Celý iKamand je, jak jsem psal, volitelná součást. Nemusíte si ho kupovat, ale za sebe, koupil bych si ho zas, i když vím, že bych zas trpěl :).
Jako šestý, poslední pak vyzdvihnu samotné grilování v Kamadu. Je to možná placebo, ale prostě nám z grilu chutná ještě více než z Weberu. Když člověk udělá něco na plynu, je to super, je to rychlé, ale postrádá to tu “vůni”. Je to prostě jak ze sporáku. Oproti tomu, když člověk griluje na uhlí, tak je maso provoněno a je to jiné. A Kamado to pak posunuje ještě dál. Asi i díky tomu, že maso není v přímém kontaktu s ohněm a je výš, v kombinaci s hermeticky uzavřeným vnitřním prostorem, je maso celkově mnohem více “navoněno”, přitom ale není absolutně vůbec připálené, což oceňuje hlavně I. Zatím používám ještě své původní Makro uhlí, ale mám v plánu otestovat i přímo Kamado uhlí, které jsem ke grilu dostal. Navíc se doporučuje ke grilování dávat do Kamada ještě dva-tři špalíky třeba třešňového dřeva pro ještě lepší vůní. I bez toho je maso opravdu krásně voňavé a jsem zvědav, jaké bude při přidání dřeva.
Tak, a to bude pro dnešek asi vše. Věcí, které se o tomhle grilu dají říct, by bylo asi mnohem víc. Na spoustu z nich si teď ani nevzpomenu, ale jsou to ty drobnosti, co vám během grilování dělají radost, protože Vám usnadňují práci. Naříklad ty malé háčky, o které se zaseknou rošty tak, aby nepadaly a držely, nebo ten malý popelník uvnitř grilu, díky kterému snadno vyndáte popel a nemusíte ho vymetat, nebo třeba čárky na horním přívodu vzduchu, abyste si snadno udělali svůj systém a zapamatovali si, do jaké cca polohy přívod vzduchu při různých fázích grilování dát.
Jsou to drobnosti, ale je jich na tom grilu opravdu hodně. Nebýt těch problémů s iKamandem, byla by to pecka. Takto je to jen menší pecka s menším černým puntíkem. Je to škoda, celý gril je odladěný do posledního detailu, ale software iKamandu vypadá, jak by to dodával indický tým se šibeničným termínem 🙂
PS: Gril jsem si zakoupil za běžnou cenu nabízenou na internetu a za to, že gril zrecenzuji jsem dostal podpalovač a dva pytle uhlí na vyzkoušenou. Tudíž všechny informace, které zde píšu, vycházejí z mých reálných zkušeností a opravdu nejde o marketingový článek :).
Posledních pár dnů nedělám skoro nic jiného, než lítám kolem domu a dodělávám a dodělávám. Přijde mi, že to tak máme každý rok. Na jaře, namotivovaní po zimě, si stanovíme, co všechno bychom chtěli dodělat, a tak se do toho po hlavě pustíme.
Dva tři měsíce pak makáme jak fretky, pohneme s hromadou věcí a pak přijdou letní vedra. To se už nikomu nic moc dělat nechce, takže tempo prací se pomalu zpomalí, najednou je tu podzim, to člověk sklidí úrodu, postupně vše zazimuje a je tu zas sníh. A další rok znova :).
No, zatím jsme ve fázi “fretka”. Po akci vysoké záhony jsem plynule přešel k velkému úklidu kolem domu včetně dlažby, kdy na úklid pak navazovalo konečně dodání naší branky. A když už byla branka, bylo na čase dorazit i ostatní ploty.
Takže jsem začal osvěžením si dovednost natírání prken :). To je fakt práce, co mi chybět nebude.
Co se samotné branky týče, bohužel to dodavatel lehce zvrzal a nosná železná konstrukce byla udělaná opačně (zvenku), takže namísto vsazení prken do branky by byla prkna až jakoby před brankou. Což nevypadalo nic moc, takže to znamenalo udělat prkna dvojitě tak, aby zevnitř byla vcelku jako nosná část a zepředu vyplnila prostor mezi kovovými vzpěrami.
Tady to jde vidět. Ty horizontální profily měly být zevnitř a ne z venku. Co už no. Dalších 10 týdnů na předělání se mi fakt čekat nechtělo, tak jsem to holt vyřešil tím zdvojením.
Další akce bylo dodělání plotu vpravo od branky. Na plot jsem použil prkna, co nám tu zbyla z první verze plotu. To byl ten, který jsem nechal řemeslníky udělat dvojitě, protože má milovaná žena to tak chtěla, a pak jsem to záhy celé sundával a předělával, protože má milovaná žena neviděla skrz ten dvojitý plot ven :))). No, tak aspoň jsme upotřebili všechny plaňky.
Další dodělávka byl plot vzadu na konci zahrady. Byl původně vynechaný, aby si mohl náš prcek hrát/povídat s dětma odvedle, což už poslední dobou moc nefungovalo. Navíc jsme už potřebovali trochu více soukromí.
Se soukromím pak souvisí ještě další akce. Bohužel, plot je sice fajn, ale pokud sousedé tráví spoustu času přímo za ním, svou funkci moc neplní. A tak jsme přemýšleli, jak si na terase dopřát trochu více soukromí, aniž bychom byli stále pod drobnohledem. Původně jsem hledal různé sítě, ale vše vypadá ošklivě. Navíc dát si zelenou plachtu na dřevěný plot nám přišlo fakt ujeté.
Nakonec jsme narazili na “umělý živý plot”. Zní to dost absurdně, ale po zkouknutí několika videí na youtube to zas tak špatně nevypadalo. Co už bylo horší, tak ceny, za které jsme to nejprve našli. Cena 2000kč / m2 je fakt absurdně vysoká.
Nakonec se nám povedlo první várku sehnat na kraji Brna ve firmě, kde už likvidovali zásoby s tím, že to dále prodávat právě kvůli ceně nebudou. Výhoda byla, že nás prvních 12m2 vyšlo “jen” na 600kč/m2, nevýhoda pak to, že jsme potřebovali ještě dalších 8 m2 toho stejného nebo hodně podobného.
Ty už jsme nakonec na internetu sehnali za 1000kč/m2, což už není tak pěkný, ale furt lepší než 2k. Co je ovšem pozitivní, tak ten pocit soukromí je prostě parádní. Najednou nemáme pocit, že nemůžeme ani vyjít na terasu aniž bychom byli sledováni.
Na fotce jde vidět, že se jedná o panely 50×50 cm, ty je potřeba ještě učesat, aby přechody nebyly vidět. Tam, kde jsme to už udělali, to vypadá jako celistvá vrstva. Vybrali jsme dekor túje.
Navíc, z druhé strany pozemku nám letos díky dešťům krásně poporostl náš pan Brest, takže odsud už máme také komplet soukromí. Brest musím nyní trochu více zastříhnout jak z boku, tak i nahoře zarovnat, ale celkově opět supr. Co mě pobavilo, tak soused ob tři pozemky si mi postěžoval, že jak nám to vyrostlo, tak už k nám teď nevidí :))). Tak to mne skutečně potěšilo :).
Jako další mám nyní naplánované natření celého spodního plotu dvěma vrstvami bílé barvy a tím i tuto akci ukončit. Tím bude celý plot hotov. Jako další pak půjde na řadu bazén. Ten jsem už dneska odzimoval.
Kupodivu po sundání zazimovací plachty přišlo příjemné překvapení. Čekali jsme, že voda přes podzim-zimu-jaro zezelenala, ale kupodivu tam nebyla ani stopa po řasách a voda zůstala celkem čirá. Takže jsem tam nalil Savo a pustil filtraci, ale čeká mne tam spousta práce.
Jednak potřebuju zabudovat do země hadice s přívodem/odvodem vody, pak přesunout ohřevný solár za grily, kde bude časem ještě zídka a kde bude pak schovaná veškerá technologie. K tomu mne čeká venkovní rozvaděč pro bazén spolu se závlahou, abych neměl čerpadlo napojené do zásuvky v domě, kterou pak přes Loxone spínám a tím bazén ovládám :)).
No, takže práce ještě hromada. Každou dokončenou věcí se ale více a více blížím do stavu, kdy budu moct říct, že mám na domě hotovo :))
Tak dneska tu mám představení nové hračky. Dostal jsem ji zase od firmy Netio, od které jsem dříve dostal chytré zásuvky na otestování. Tentokrát jde o jejich nový kompaktní chytrý prvek na Din lištu PowerDIN 4PZ, který ale umí opět všechny naše oblíbené protokoly 🙂
Když jsem byl osloven, jestli bych produkt nechtěl k otestování a k něčemu se mi nehodil, měl jsem vcelku jasno…… bazén :). Letos je v plánu dodělat ovládání našeho bazénu, zakopat všechny hadice a přepojit čerpadlo z prodlužky na venkovní rozvaděč.
Takže malý prvek, který dám do rozvaděče na DIN lištu se hodil naprosto přesně. Co se týká jeho vybavení, je opět naprosto parádní. Má 2x výstup 16A s integrovaným elektroměrem, dále pak 2x výstup jako NO/NC relé, 2x digitální vstup, Lan a WIFI. Takže spínání čerpadla, k tomu možnost spínání druhého zařízení, vstupy pak budou použity jeden pro rychlé spuštění čerpadla při čistění bazénu a druhý zatím zůstane asi nevyužit, ale můžu na něj dát třeba vodoměr, abych věděl, kolik vody jsem profiltroval :)). K tomu pak rovnou díky integrovanému elektroměru získám měření spotřeby čerpadla bazénu. Ideální.
Vše jde ovládat jak přes Modbus/TCP, tak přes MQTT nebo XML HTTP REST. Takže integraci lze udělat buď přes NodeRED, nebo napřímo z Loxone přes Modbus. Koupit lze PowerDIN už nyní na jejich eshopu za 6189 bez dph (7489 s dph).
Zatím mi tu leží v krabici, takže není moc co víc fotit. Věřím ale, že už konečně venku roztaje sníh a začne být i trochu pěkně, takže půjde odzimovat bazén a pustit se do všech potřebných prací :). Další články snad už soon :).
Jsem strašně pozadu v článcích, je toho tolik, co jsme zas budovali a dělali, ale nějak teď vůbec nestíhám psát. Takže dneska narychlo post o finalizaci vysokých záhonů (předešlý článek zde).
To, co vypadalo už jen jako easy práce, se nakonec ještě dost zvrhlo. Nejprve bylo potřeba zarovnat a vykopat veškeré chodníčky mezi záhony, čímž jsem ještě solidně doplnil hlínu do záhonů. Na srovnanou zem jsem pak nastříhal a položil tkanou fólii tak, aby byla i pod truhlíkama, kde jsem ji zahnul a vytvořil z ní jakousi kapsu na kameny. Tím bude držet hlínu ze shora a zároveň to bude snad pod dřevem trochu větrat.
První dva vozíky kamení jsme si vzali od známého, který se jich potřeboval zbavit. Bohužel, kameny byly nakonec ošklivější, než jsme čekali, a navíc promíchané s hlínou a jiným bordelem. Takže bylo potřeba je postupně “vyklepat” tak, aby většina nečistot zůstala v kýblu a na chodníky šly jen kameny.
I tak to ale vizuálně nebylo nic moc, takže jsme se nakonec rozhodli použít je jen jako spodní vrstvu a nahoru dát kameny nové a čisté. Zároveň jsme si i ujasnili, jakou velikost potřebujeme, protože po těch starších a větších se nechodilo úplně pohodlně.
Krom toho bylo ještě potřeba zpevnit boky chodníku tam, kde je brest, aby se nám mulč nesypal do kamenů. Koupil jsem na to nějaký zpevněný plastový obrubník v místní ProDomě, který tam zřejme ležel už tak 10 let, jelikož většina zámků praskala jen když se na ně člověk podíval. Ale nakonec jsem to nějak dohromady dal, z jedné strany dosypal hlínu/mulč a z druhé strany začal dosypávat kameny.
Tady už jde vidět chodníček ve finální stavu. Nové kameny jsme vzali s menší frakcí a celkově jsou o dost hezčí. Pravděpodobně se po nějaké době taky trochu zašpiní, ale jelikož by se tam už moc hlíny dostávat nemělo, vydrží snad aspoň chvíli pěkné.
A když byly hotové záhony, zbývalo už jen nakoupit rostlinky (letos jsme vlastní předpěstování vzdali) a nastěhovat je do jejich nových domovů 🙂
A tady už je finální výsledek. Ten záhon vlevo nevypadá esteticky nic moc, ale jsou to rajčata obsypaná trávou, aby tam nerostl plevel. Uprostřed máme česnek, který rostl v původním záhonu a nám ho bylo líto ho poslat na kompost, tak jsme ho jen tak ze srandy přesadili. A on to kupodivu přežil. S ním tam bydlí saláty, na které nám ale zase útočí slimáci a ožírají ho ze všech stran, svi*ě jedny. A v posledním truhlíku jsou papriky. Tento truhlík byl původně zamýšlený na jahody, ale ty jsme naopak už teď přesazovat nechtěli, protože už začínají kvést. Takže jsme je nakonec prohodili s paprikama, tak proto ta fólie. Už jsme ale přemýšleli nad tím, že estiticky je to ještě někde jinde, než to mulčování trávou, takže možná pak příští rok uděláme fólie všude a bude to 🙂
Ještě nás čeká truhlíky v létě natřít, jelikož na patinu si úplně nepotrpíme a naopak bychom chtěli, aby si truhlíky zachovaly tento pěkný nový vzhled. Ale o tom zase někdy příště 🙂
Ještě, že jsem dlažbu udělal hned v úterý. Pan Joe měl dorazit až ve čtvrtek/pátek, ale asi se mě už také nemohl dočkat a tak včera ráno zazvonil telefon, že je na cestě :).
I když jsem počítal s tím, že bude velký, jeho velikost mne stejně překvapila. Jeho doprava proběhla bez komplikací, ráno v 7:00 telefon, že dorazí za cca hodinku a v 8 skutečně náklaďák přistál u našeho domu. Řidič vybaven paleťákem mi pak celou krabici dovezl až na terasu pod pergolu. Ještě že tak, celé balení bych tipoval tak na 200kg :).
A tak jsem se pustil do rozbalování. Asi už tušíte, co to je, že? 🙂 Moje úchylka na grily je prostě neovladatelná :). A protože jsem opravdu nevěděl, co si ke čtyřicátinám přát, nakonec jsem se rozhoupal a vzal Kamado Classic Joe III přímo od jeho distributora do CZ/SK firmy www.housegarden.sk. Bral jsem ho napřímo ze Slovenska, protože při aktuálním kurzu EUR/CZK je ze Slovenska o cca 10% levnější, než u nás v ČR.
Když člověk sleduje všechny ty pořady o grilování a neustále vidí, jak všichni (hlavně PipMaster 🙂 ) dělají vše v keramickém grilu, tak holt ten keramický gril časem mít prostě chcete. Je pravda, že si do toho člověk musí dojít. Dřív jsem moc nechápal, co na tom všichni vidí, ale když pak grilujete víc a třeba i v horším počasí, postupně víc a víc zjišťujete, že keramika je vlastně odpověď na všechny ty problémy, které s klasickým kotlíkem máte.
A teď už hurá rozbalovat. Další věc, která vás hned po váze zásilky dostane je způsob balení. Všechno naprosto precizně zabaleno, každá část ve vlastní krabici a ještě zabalená ve vlastním igelitu nebo polystyrenu tak, aby se nic nepoškrábalo a neponičilo.
Poté, co vyndáte všechny krabice a krabičky z velké krabice, konečně se prokoušete ke grilu samotnému :). A je to macek :))).
Takto vypadal stůl po vyndání všech věcí, co byly kolem grilu. Tou dobou jsem si říkal, kolik toho je. To jsem ovšem ještě netušil, že uvnitř grilu se skrývá další várka příslušenství :)))
První skládačka byl podvozek. Zabalen na části v několika krabičkách. Díky tomu, že si podvozek skládáte sami, si aspoň každý díl pořádně osaháte. Všechny díly opravdu mohutné a pevné, kolečka parádní.
A tady je už pan Joe poté, co jsme ho vysadili na podvozek. Původní plán, že ho zvedneme spolu s I. jsem musel rychle přehodnotit, protože váha na ni byla opravdu velká. A tak jsem zavolal na rychlo-pomoc kamaráda odvedle (a ještě jednou díky za okamžitou asistenci :)).
Až poté, co jsme ho vysadili, a já pokračoval v montáži, jsem zjistil, že i on je plný dalších dílu a keramických vložek, které kdybychom vyndali, tak bychom ho možná i s I. už zvednout dokázali. Ale aspoň I. neruplo v zádech.
A tady je pak vyskládaná další várka věcí, které jsme vylovili z klobouku, pardon grilu ;-). Košíky, nástavce, tepelné štíty, SlōRoller a pár dalších věci. A hurá skládat.
A takto pak vypadá už připravený gril. Dole koš na uhlí, kolem něj keramické vložky uchycené “prstencem”, na půlce tepelný štít, na tom pak položený flexibilní stojan a nahoře zavěšený stojan na příslušenství. Těch kombinací, jak poskládat gril, je opravdu hodně. Na rozdíl od klasického kotlíkového to bude chtít vedle něj nějakou skřínku, protože nikdy v grilu nebude vše. Podle typu grilování se vždy poskládá jen to, co je potřeba, a zbytek je bokem.
Kolem oběda, kdy jsem měl konečně poskládáno, začalo být venku opravdu hnusně. Ochladilo se, začal foukat silný vítr a do toho pršet. Chvíli to vypadalo, že bude snad i sněžit. Dokonce jsem chvilku váhal, že test grilu nechám na další den, ale nakonec mi to nedalo :)). Naložil jsem ho uhlím a pustil se do toho.
A tady první testovací steaky k pozdnímu obědu ;-). První várku steaků jsem testoval ještě na původním uhlí i s původními sondami, protože nebyl čas vše rozběhat a vyzkoušet.
Co se týká grilování, tak pecka. I když je toho dost, co si člověk bude muset vyzkoušet a natrénovat, tak už první pokus dopadl hned super. I když bylo venku ošklivo a zima, tak gril po nahřátí parádně drží teplotu a steaky se udělaly naprosto luxusně. Vlastně jsem za to hnusné počasí takhle zpětně rád, že jsem to mohl hned vyzkoušet. U klasického železného kotlíku jsem totiž míval problém, že jakmile foukal větší vítr a bylo chladno, tak jsem gril neroztopil na takové teploty, aby se hovězí steak správně udělal.
A to je pro dnešek vše. Už se těším na další test, kdy budu zkoušet kuře a krůtí stehno. Obojí pomocí SloRolleru, který by měl zajistit, že teplo nepůjde napřímo zespodu, ale horký vzduch půjde k masu rovnoměrně ze všech stran. K tomu mne čeká rozbalení a rozchození iKamand sondy, která krom měření teploty grilu a masa má i motorek, kterým dokáže rychleji rozjet teplo v grilu a zároveň pak sama přiškrcovat přísun vzduchu do grilu pro regulaci teploty.
A na závěr pak ještě chci otestovat speciální uhlí přímo od KamadoJoe, které jsem spolu se zapalovačem dostal k mé objednávce za to, že se o grilu tady na blogu zmíním (gril i sondu mám zakoupenou za běžnou cenu). Když jsem se ptal, v čem je uhlí lepší, tak je prý z tropického dřeva, navíc hodně velké kusy, nabídne delší hořlavost a ještě lepší vůni masa. Tak na to jsem opravdu zvědavý. Takže test na porovnání s mým klasickým uhlím z Makra rozhodně bude :).
A co se týka zapalovače, tak na ten pak natočím nějaké krátké video. Normálně by mě nenapadlo si ho vůbec koupit, ale když jsem ho včera zkoušel, tak je to fakt mazec 🙂 (a to neříkám proto, že musím :))) ). Namísto zdlouhavého rozdělávání ohně ve startovači a pak přesypávání horkého uhlí prostě jen namíříte na uhlí a zapnete. Za chvilku máte krásně horký základ. V nějakém příštím článku vám to ukážu a budete ho chtít taky 🙂
Když jsme dělali dlažbu kolem domu, tak jsme tušili, že se pravděpodobně někde trochu zvlní. Terén byl o dost hlíny navýšený a my nechtěli čekat dva roky v bahně, než si to pořádně sedne. Takže jsme s houpáním a opravami byli smířeni.
No, a letos přišla na řadu první oprava. Dlažba se nám propadla trochu víc, než jsme čekali, v nejhlubším místě to bylo cca 10cm. Zřejmě za to ale trochu můžeme i my sami :). Krom toho, že to je v místě, kde je navážka, tak tam byl ještě výkop na registr a navíc tam vytéká voda, co stéká z pergoly. Takže na průser zaděláno.
A protože za šest dnů mám narozeniny, a protože jsou to kulaté čtyčicátiny (fuj hnus… 🙂 ), tak sem si nadělil i pěkný dárek. A aby ten dárek měl na terase kde parkovat a byl pěkně na rovině, musel jsem se do opravy dlažby pustit prioritně hned :). Takže jsem se otočil vozejkem k místnímu prodejci štěrku, vzal půl kubíku na opravu a pustil se do toho.
Teda, měl to být půlkubík, ale borec mi tam vysypal lopatu z nakladače, řekl “je to asi víc, neva?” a já jel opatrně domu s mírně přetíženým vozíkem :))). Naštěstí je to k nám asi 900 metrů. takže se to dalo :).
Základem bylo si pro jistotu celou dlažbu nafotit, aby se ze skládání pak nestalo puzzle pro pokročilé. Takže pěkně na snímkovat každou část, pak pro jistotu ještě video a ještě několik fotek z vetší dálky. A opravdu se to pak i v jednu chvíli hodilo, kdy jsem se zakecal a omylem dvě dlažební kostky přehodil. A už bylo vymalováno :)).
A pak jsme se pustili do rozebírání. Prvních pár kousků šlo hůř, ale pak už to šlo raz dva. Dlažbu jsme si vedle skládali ve stejném pořadí, aby nám pak skládání šlo rychle a nemuseli jsme furt lovit ve fotkách. To se ukázalo taky jako dobrý plán, protože fotka sice pomohla, ale orientace v nich byla o dost horší, než když to má člověk pěkně připraveno hned vedle.
Další částí akce bylo propojení svodu vody z pergoly s retenční nádrži. Natáhl jsem tam jen obyčejnou hadici, protože jsem to zas nechtěl rozebírat nějak víc celé. Ono té vody není zas tak moc, takže by to mělo stačit, a zbytek se klidně může vsáknout do trávníku. Důležité je, že už tam nebude stát kaluž vody, když jsou delší deště. Snad to bude stačit. Kdyby ne, musel bych udělat pak větší akci a kopnout tam nějaké KG/HT trubky.
No a pak už zbývala jen ta drobnost, dosypat štěrk, trochu ho zhutnit vlastní vahou a pak se pustit zpět do skládání :). Plán byl stihnout to celé za jeden den a povedlo se. Od rána do teď, ale je hotovo. Práci s palicí ocenili nejvíce pak moje karpální tunely, kdy jsem jsi v půlce bral i své ortézy, ale ani to moc nepomohlo. Nárazy palicí prostě nejsou nic pro ně. Ale dodělat jsem to prostě musel, takže karpál nekarpál, bušil sem do toho jak hluchej do vrat :).
A takhle to vypadá opravené. Zlepšení o 100% je patrné :). Ještě by to chtělo přejet žehličkou (vibrační deskou), ale na to teď kašlu. Uvidíme, jestli se to za čas ještě znova nepohoupne, ale snad už je terén dostatečně pevný. Každopádně zítra nebo pozítří tam přibude nový obyvatel. Fota rozhodně budou :)))
Vysokých záhonů a truhlíků není nikdy dost :). A tak letos došlo i na naše záhony, pro které se rovněž naplánovala modernizace. Výchozí stav totiž nebyl nijak oku lahodný, navíc skrz něj neustále běhal pes, a to především v období, kdy tam bylo nejvíc bahna :).
Krom toho nám na zahradě stále strašila hromada hlíny, jejíž pradávný původ sahá až do období skrývky ornice před stavbou domu a naposledy byla ještě trochu zvětšena kopáním bazénu :).
Foto mám bohužel jen starší z minulého roku
A tak bylo rozhodnuto, budou vyvýšené záhony. Jenže počasí bylo furt hnusné a sadební sezóna se blížila. Nakonec jsme využili minulého týdne, kdy bylo konečně pěkně, a celou věc zrealizovali. A tak se můžu konečně pochlubit 🙂
Poučen z předchozích truhlíků jsem už nechtěl jít cestou konstrukce a obložení dřevem. Je to sice levnější, ale i po natření to už po dvou letech nevypadá nic moc. Původně jsem chtěl vzít masivní fošny ze smrku a udělat to z toho, ale nakonec jsem smrk kompletně zavrhl a udělal to z modřínu. V nákladech je dřevo cca 2x – 2.5x dražší, ale zase se nemusí kupovat žádná impregnace nebo barva a dřevo by mělo vydržet tak, jak je, deset let a víc.
Nakonec jsem teda záhony vymyslel tak, že jsou z fošen 4m x 25cm x 5cm, posazené jsou na dlažebních kostkách, sešroubované k sobě a vždy v půlce délky ještě spojené mezi sebou. Vše řezáno pokoskou metabo, která byla opravdu super kup. I s takovouto fošnou si poradila jak nic, řezy krásně rovné a pravoúhlé. Truhlíky mají rozměr 4m na délku, 1,5m na šířku a 0,5m na výšku. Chodníčky jsme udělali půlmetrové, aby se mezi truhlíky dalo pohodlně projít.
Takto vypadala příprava na truhlíky. Nechtěl jsem prkna usazovat přímo na hlínu, takže budou sedět takto na dlažbě. Dlažba srovnaná vodováhou do roviny a každá dlažba zabouchána do podloží palicí, aby opravdu držela.
A takto pak vypadá usazený záhon. Chodníčky, stejně tak jako mezery mezi dlažebními kostkami pod fošnami bude vysypán kamínky, aby dřevo mohlo zespodu trochu dýchat a větrat.
Zevnitř truhlíků pak nopka, kterou jsme ještě podél celého obvodu zatížili nařezanými starými trámy, aby se hlína nevysypávala pod samotný truhlík a aby nopka dole držela. Na dno truhlíky jsme ještě pokládali síť proti krtkům a hrabošům, protože představa, že z truhlíků budeme nějakou takovou havěť vyhánět, byla víc než děsivá.
Drobná odbočka během budování truhlíků bylo řezání kamenné dlažby kolem jabloně a komposterů. Když jsme to loni dělali, s nějakým pravým úhlem jsme se zas tak moc nezdržovali. A taky to tak teď vypadalo :). Takže bylo potřeba vše komplet fiknout, aby se tam záhon pěkně vešel.
Po seříznutí ještě kameny srovnat, odházet trochu hlíny a připravit další dlažbu na usazení. A takhle pořád dokola, než byly všechny čtyři truhlíky hotové 🙂
Trochu opruz bylo neustálé házení hlíny tam a zpátky. Pro každý truhlík bylo potřeba vždy nejprve srovnat dno a udělat prostor na chodník a usazení, takže přeházet někam na stranu, pak zas naházet zpět, aby se dal udělat další truhlík. Od druhého truhlíku dál už to bylo lepší, to šla veškerá přebytečná hlína do prvního hotového.
Tady mám jednu svou realizační fotku, aby bylo vidět, že jsem se na tom opravdu podílel :))).
Jako poslední jsem si nechal první truhlík. Díky třešni, co tam roste, bylo potřeba vymyslet truhlík tak, aby byl zarovnaný s ostatníma, ale zároveň objel třešeň samotnou. I když nám tam překáží a je planá, pořád ji nechceme zlikvidovat úplně. Takže jsme ji prknama objeli :).
A myslím, že výsledek se docela povedl. Spodní část má tři prkna vedle sebe, čímž jsem získal prostor pro kmen, a z venku pak nejde nic téměř poznat. Mezeru kolem kmenu jsem pak přetáhl ještě nopkou, aby se tudy hlína nemohla vysypávat ven.
Když byly hotové truhlíky, bylo potřeba je naplnit palivem :). Do každého jsme dali jednak větve z prořezání obou stromů (a vzhledem k čistce třešně toho nebylo zrovna málo :)) a rovnou jsem pak udělal i vertikutaci trávy, protože z toho je vždycky také hromada bioodpadu.
A pak přišla má nejoblíbenější zábava. Transport hlíny v kolečkách z hromady do truhlíků. Jeden den jsem vozil od rána do večera, druhý den pak už jen cca půl dne.
Ale, zadařilo se. Truhlíky jsou naplněné a hromada je pryč.
Bohužel, příští rok, až si hlína v truhlíkách sedne, budem muset trochu hnědé někde sehnat. Teď to sice vyšlo akorát, ale ze zkušeností s ostatními truhlíky víme, že si to tak 10-15cm sedne určitě. Něco pak zase dosypeme z komposterů, ale zřejmě bude potřeba i nějaká další hlína.
Jako poslední jsem pak včera dodělal závlahu. Odbočky s vodou jsem měl připravené už z dřívějška, takže bylo potřeba jen vykopat nové napojení, občas něčím trochu pohýbat, udělat nové odbočky a přeplánovat kde co v truhlíku bude. Oproti vození koleček lahoda :).
Jako další teď musím dopřipravit chodníky mezi záhony, dát tam fólii proti prorůstání trávy a začít vozit kamínky. Mezi chodníkem a brestem pak dáme ještě plastové obrubníky, aby se nám mulč nemíchal s kameny. To už lze ale dělat průběžně, důležité je, že už můžeme sázet, takže salát už si hoví v novém domečku 🙂
