Jak asi víte, pracujeme s I. oba z domu. Máme útulnou kancelář, v ní každý svůj útulný kout s útulným stolem a útulným křeslem. A takhle spolu pracujeme už nějakou tu dekádu, předtím každý zvlášť, ale stylem práce dost podobně.
Ráno vstaneme, v sedě se nasnídáme, přesuneme se do pracovny, v sedě pracujeme až do oběda. Pak se přesuneme na oběd, ať už doma nebo do restaurace. A pak zase v sedě pracujeme až do odpoledne či večera. Sem tam nějaká procházka, volleybal, výlet, kdysi ještě posilka. Ale, v poměru s tím, kolik toho nasedíme to není žádný zázrak.
Kdysi dávno, ještě na VŠ, jsme měli doplňkový předmět o zdraví a ergonomii. Když nás zkoušeli, dostali jsme otázku, “Co dělat jako prevenci proti karpálnímu tunelu”. Shodně jsme s kamarádem tenkrát odpověděli “prostě si ruku protřepeme, ne?”. Kolokvium nám to zajistilo a my z toho měli hlavně legraci.
Jenže jak tak člověk celý život sedí u počítače, ruce má stále ve stejné poloze, přišel karpál opět na scénu, a sním i další problémy. Tentokrát ovšem ne jako bubák z učebnic, ale jako reálná bolest součanosti.
V průběhu času jsme samozřejmě zkoušeli různé gymnastické míče, lepší křesla, různé polohy, podložky pod ruce, … Jenže, nic z toho extra nepomohlo, jediné co pomohlo byly 2 roky stavby domu. To se zlepšila jak kondice, tak zmizely všechny syndromy ze sedavé práce. Jeneže, dům je hotov, já opět sedím za stolem a je to tu opět.
A tak jsem se to rozhodl znovu řešit. Začal načítat spoustu materiálů, co dalšího se s tím dá dělat, až jsem narazil na práci ve stoje. Nejdřív jsem byl dost skeptický. Pracovat ve stoje? To bude opruz. Navíc, co to jako pomůže. Přeci to musí jít řešit nějak jinak. Lepší křeslo, lepší stůl,…
Jenže, čím víc jsem o tom četl, tím víc to vypadalo jako to, co hledám. Všichni, kdo to kdy zkusili, už nechtějí jinak. Všichni se shodují, že je po čase přestalo trápit vše, co se dnes přisuzuje sedavému zaměstnání. Od bolesti zad, hlavy, karpálu, špatnému držení těla, problémům s trávením a obezitou, problémům se zrakem, hemeroidům a určitě mnoho dalšího. Zní to až neuvěřitelně, že? Jenže, těch blogů, kde se to takto popisuje, není málo. A tak jsme se i my rozhodli to zkusit. Pracovat jak v sedě, tak i ve stoje.
Takto vypadalo testování u nás. Ten všudepřítomný bordel prosím ignorujte 🙂
Zkusit si to totiž může doma každý. Stačí pár krabic. Nevypadá to moc pěkně, ale hodně rychle si uděláte představu, do čeho jdete. A toto doporučuju opravdu všem.
Testoval jsem to jeden den a věděl jsem, že je to to, co chci. Jenže, krabice nejsou řešení. Potřebujete stůl, který se bude dát velmi rychle přepnout z polohy v sedě do polohy ve stoje.
Určitě nechcete točit kličkou, nechcete ani pokaždé hledat tu správnou polohu. Chcete stůl, kam si uložíte polohy a pak se jedním klikem přepnete z jedné polohy do druhé.
Celé to totiž není o tom, že jen stojíte. To také není dobře. Je to o tom, že chvíli stojíte, chvíli sedíte. Ze začátku stojíte méně než sedíte a jak si tělo zvyká, postupně poměr upravujete. Není to o tom stát povině x hodin denně, ale polohy střídat.
Naše tělo údajně po cca půl až hodině sezení upadne do (zjednodušeně řečeno) hybernačního režimu, kdy přestane spalovat a vlastně spí. Stačí si ale na 20minut stoupnout, procesy restartovat a pak zase sednout. Díky tomu je tělo stále v pozoru.
Další výhodou práce ve stoje je, že jsou zatěžovány úplně jiné svaly než při sezení, takže vlastně i trochu posilujete. Navíc, při správném stolu vás ještě práce ve stoje nutí stát správně rovně, takže namísto klasického IT hrbení budete stát vzpřímeně.
Zkrátka, jak vidítě, výhod je mraky. A tak jsem se pustil do hledání dostupných výrobků a začal řešit, co si pořídíme. A o tom je další článek.
Poznámka: Jelikož je článek už docela dlouhý, nechám popis samotného výběru a porovnání jednotlivých dodavatelů na příště. Pokud by ale někoho už teď zajímalo, koho jsme nakonec vybrali, můžete mrknout sem – http://www.nastavstul.cz/kancelarske-stoly-vyskove-stavitelne/ . Budeme mít jeden rohový a jeden klasický rovný s ergo výřezem.
Jsou to dva rouky a fous, co jsme se nastěhovali do našeho domu. Chytrého a pasivního. A protože mám teď díky nemoci trochu času, rozhodl jsem se udělat sumarizaci a popsat naše zkušeností s chytrým domem, zhodnotit, co smysl mělo, co ne, co využíváme a co nikoli.
Hned z kraje řeknu, že chytrý dům je supr. Myslím, že každý, kdo to zkusí, už nebude chtít jinak. Na druhou stranu, je spousta věcí, které člověk musí při stavbě rozhodnout, aniž by věděl, jaké to vlastně bude. Do toho jsou jeho rozhodnutí ovlivňována mnoha směry, jak už cenou, zužujícími se financemi, nebo na druhé straně třeba Loxone partnerem, který Vás bude tlačit někam, kde je to výhodnější víc pro něj, než pro Vás.
Zároveň bych chtěl hned úvodem upozorňit, že zde prezentuju svůj vlastní názor, nikoli názor všech uživatelů chytrých domů. Určitě jsme v mnoha ohledech atypičtí, takže si z toho vemte jen to, co sedí na Vaše podmínky :). Takže, pojdmě na to.
Světla
Obrázek převzat ze stránek Loxone a jejich prezentace světel v domě
Začnu světly, protože to je takové dnešní synonymum chytrých domů. Bohužel. Namísto, aby se upřednostňovaly důležité věci, se na reklamní letáky cpou cool osvícené místnosti v různých barvách, intenzitách světla, světelných scénách atd.
My jsme zjistili, že je to pro nás zbytečné. Měl jsem v domě spoustu dimmerů, které umožňovaly nastavovat různé úrovně osvětlení. Ty jsem pak vyměnil za triaky, které to umí mnohem levněji než Loxone dimmer. A víte co, stejně to vůbec nevyužíváme. Když máme hlavní osvětlení, je tam proto, aby svítilo. Za celou dobu jsme nenašli moc případů, kdy jsme chtěli v obýváku nebo kuchyni ztlumit hlavní světlo.
Jasně, trochu se to hodilo chvíli v pokoji prcka, když jsme tam potřebovali mít jen trochu rozsvíceno, aby ho to nebudilo. Jenže, stejnou službu (a spíše lepší službu) udělá rozsvícené světlo na chodbě, které mu nesvítí přímo v pokoji.
A pak v koupelně. Když jdeme večer do koupelny, nechceme, aby svítilo světlo moc a nevzbudilo malého. Jenže, i to jsme nakonec vyřešili dočasnou slabou žárovkou, než dvěma úrovněma světel.
O barevných scénách nemluvě. Na letáku a v designovém domě to vypadá pěkně. Ale v domě s dětma, kdy potřebujete buď světla spousta, nebo tmu, je to k ničemu. Nemít děti a psa, pořádat párty jako na kolejích, asi bych světelné scény užil. Ale takto, vůbec. A tak moje DMX v rozvaděči zeje prázdnotou.
Je to asi dané i tím, že netrávíme žádný čas večer u televize a obyváku, že po večerech neholdujeme večírkům a návštěvám. Pak by se to asi využilo.
Každopádně, za mne doporučení. Nenechte si vnutit tunu DMX led pásků, ztlumovačů světel a dalších blbostí, co stojí hromadu peněz. Dodělat se to dá vždy a na začátku dost ušetříte, když si uděláte jen přípravu a technologii nenakoupíte. (navíc díky Zigbee technologii to půjde ještě snadněji, ale o tom níže).
Zásuvky
OSRAM Smart+ PLUG
Další oblíbený reklamní tah Loxone a jejich partnerů jsou chytré zásuvky. Udělat vše vypínací. Je to cool, je to super bezpečné, stoprocentně to využijete. Leda prd.
Naštěstí jsme odolali a zásuvek s přímým vypínáním udělali jen pár. Máme je na pračku a sušičku a venkovní zásuvky. Původně nám bylo doporučeno i vše v kuchyni, ideálně i ostatní technologie, v každém pokoji vypínatelný okruh, …
Blbost. Vymyslet systém, kdy se vám bude při odchodu z domu něco vypínat a něco ne je šíleně komplikované. Budete muset rozlišovat zásuvky, řešit jestli můžete zamknout, když zrovna perete, sušíte nebo vaříte.
Pračka se sušičkou nakonec zůstává neustále zapnutá. Stejně většinou nepereme když tu nejsme a když jo, má to nějaký důvod. A tak jsme ze začátku používali dálkové vypínání jen v případech, kdy sušičká pípala a my chtěli v klidu dokoukat film :).
Jak prcek vyrostl, využili jsme to ještě k jedné věci. Prcek s oblibou mačká tlačítka, jelikož ví, že se sušička i pračka rozsvítí. A tak jsme naprogramovali jedno z tlačítek v koupelně, aby oba spotřebiče klikem vyplo či zaplo. Na toto je to supr.
Jenže, toto se dá opět vyřešit jinak. Pomocí Zigbee protokolu se již dělají chytré zásuvky, které za cenu 400kč můžete píchnout do kterékoli jiné zásuvky a udělat ji chytrou. Namísto pracného tahání samostatných kabelů ke každému spotřebiči, samostatných relé v rozvaděči.
Jasně, někde to relé dává smysl (ta pračka je asi lepší na relé v rozvaděči), ale i to se dá připravit chytře. Namísto CYKY 3X2.5 natahejte CYKY 4×2.5. Tím budete mít do každého zásuvkuvého okruhu natažený o drát víc a když bude potřeba, použijete ho v budoucnu na spínání. A není potřeba to na začátek zbytečně hrotit (tenhle nápad není původem můj, ale od jednoho uživatele z diskuzního fóra).
Tlačítka a vypínače
Tady se jedná zase o opačný extrém. Loxone partneři i Loxone samotný se Vás bude snažit přesvědčit, že v domě stačí jen pár tlačítek, protože je přece inteligentní. A když budete potřebovat, máte přece mobilní aplikaci. Zase blbost.
Dám příklad na našich žaluziích. Máme obyváko-jídelno-kuchyň, kde máme 1x východní, 2x jižní a 1x západní žaluzii. Prý stačí jeden ovladač u vchodu do místnosti a tím budu ovládat všechny žaluzie. O zbytek se postará chytrý dům.
Ještě že jsme neposlechli!
Automatika žaluzií jé úžasná věc a nikdy nebudete chtít jinak. Každý den ráno se otevřou všechny žaluzie a funguje to jako budík. K večeru se zatáhnou a večer pak úplně uzavřou. Když je dům v zimním režimu, tak se žaluzie samy přes den vytáhnou, pokud slunce svítí víc než XY luxů. A v létě naopak zatáhou, aby se dům nepřehřál.
A to je opravdu super. Jenže, pak tu máte situace, kdy chcete vyjít na terasu jen jednou žaluzií a ostatní nechat zatáhlé. Nebo potřebujete pustit psa, protože se rozhodl vrátit domů zrovna tímhle oknem. Nebo nastavit jednu žaluzii více otevřenou, aby bylo doma více světla. atd.
Poslechnout Loxone partnera, musel bych na vše brát mobil. Naštěstí, trval jsem na svém. U hlavního vchodu do místnosti jsou dvě žaluziové tlačítka. Jedno ovládá všechny žaluzie. To když chci narychlo vše zatáhnout nebo třeba ráno otevřít, když vstáváme dřív než se dům probudí. A pak druhé tlačítko, které ovládá nejčastěji využívanou žaluzii u HS portálu. A dále pak u každého okna je samostatné tlačítko, které ovládá danou žaluzii.
Nebylo by větší pakárny, než chtít jit nějakým oknem a muset se vrátit na druhou stranu místnosti a tam si to otevřít, případně neustále lovit mobil. A stejně tak to máme v pracovně, kde je rovněž více žaluzíí. Zkrátka, u každých dvěří tlačítko na žaluzie a pak u vchodu do místnosti hlavní tlačítko. Pro nás ideál.
A to stejné je se světly. Nenechte si namluvit, že stačí jedno tlačitko na všechna světla. Že není správné ovládat každé světlo, ale přepínat scény. Že přeci naprogramujete scénu přes více světel a dům udělá vše ostatní.
Že klikem jedete scény, dvouklikem se vracíte, tříklikem vše zhasnete. Je to blbost. Krom toho, že se přepínání po scénách ovládá fakt blbě a stejně nikdy nebudete mít všechny kombinace, tak Vás za to bude chtít ještě Vaše žena zabít.
A nejde jen o scény místo rozsvěcení světel. Jde i o ty dvoukliky, trojkliky, držení nebo rychlé klikání a podobně. Není totiž nic horšího, než když Vaše žena místo trojkliku v noci udělá dvouklik a klik. Takže místo nočního osvícení rozsvítila celou chodbu oběma hlavníma světlama a tím vzbudila tenkrát naší jen měsíc starou ratolest.
To fakt nechcete. Dotáhnětě si raději o jeden FTP kabel k vypínačům více a dejte si tam o tlačiíko víc. Každá běžná funkce, ať je dostupná na jeden klik. Nevymýšlejte žádnou divočinu a hlavně, mějte to v celém domě jednotně.
Okenní kontakty
Další téma, kde se zřejmě s většinou Loxone partnerů neshodnu. Když jsem řekl, že chci každé okno zvlášť, koukal na mne ten můj jako na blázna. Proč potřebuju 15 samostatných informací, stačí přeci vědět, že je nějaké okno otevřené. Zbytek si ověříte vizuálně sami. Blbost.
Zaprvé, chci vědět které okno to je, aniž bych musel obejít celý dům. Co je ale důležitější, když máte info o každém okně zvlášť, dá se s tím dále čarovat. Například, když je léto, sedíte na terase a máte otevřené dveře na terasu, dost naštvě, když se vám po setmění žaluzie zavřou. Navíc, když třeba ani nemáte mobil u sebe :).
Když máte okenní kontakt, každé dveře blokují svou žaluzii a tím ji nedovolí stáhnout. Prosté, jednoduché elegantní. Ale toto Vám Loxone banda neporadí.
Jediné, co oni na tom vidí (když už si to sám vymyslíte), že bude 15 vstupů a tím pádem 2 extensiony. Ale i tam se pletou. Přesně proto jsem totiž tenkrát začal řešit Quido se 100 vstupy. Abych nemusel platit majlant Loxonu.
Elektroměry
Další ukázkou z pohledu Loxone zbytečné technologie jsou prý elektroměry. Proč měřit spotřebu každé místnosti či spotřebiče zvlášť. Vidíte přeci spotřebu celého domu. Nesmysl.
Za cenu 250kč můžete měřit každý okruh a tím hlídat spotřebiče. Odjedete pryč a Vaše žena neví, jestli vypla troubu, desku, žehličku? Namísto vracení se domů se podíváte na elektroměr daného spotřebiče či okruhu. Nevíte, jestli Vám už neodchází mrazák? Podíváte se na jeho průměrnou spotřebu a hned vidíte. Nevíte, kolik žere Váš nový spotřebič (třeba nová zvlhčovačka)? Nevíte, kolik třeba právě sežrala samoočistná procedura trouby, která ji rozehřála na bambilión stupňu a zuhelnatila veškeré nečistoty? Podíváte se na spotřebu dané místnosti (a zjistíte, že se trouba sama vyčistila za cca 5kč).
Jasně, měření se dá udělat ručně pomocí bazmektu za 300 Kč z Bauhausu. Jenže, nemáte srovnání s dřívějším stavem, nevidíte spotřebu na dálku a co si budeme vykládat, je to dost nepohodlné lézt třeba za linku a měřit spotřebu trouby. Takto za pár korun máte klid a přehled. A stačí k tomu elektroměr za pár korun a odpovídající množství vstupů, které opět můžete vyřešit Quidem.
Je pravda, že relé samo o sobě Vám spotřebič v případě zapnutí nevypne. Jenže, to byste museli mít relé na úplně vše v domě. A tohle relé pak bude 5 let ve stavu sepnutém, protože těžko ho budete jen tak z hecu vypínat a zapínat, když Vám to vymaže hodiny na spotřebiči. A co myslíte, když po pěti letech najednou budete potřebovat tohle relé rozpojit. Vsadíte si na to, že se to povede? To je lepší zavolat sousedům, kamarádům nebo rodině, na dálku jim odemkout Váš dům a poprosit je o vypnutí.
Teplotní, vlhkostní a jakákoli jiná čidla
SedTronic 1-wire moduly do vypinacu Unica
Další věcí jsou čidla všeho druhy. Podle Loxone partnera prý zbytečnost a co jsem s ním mluvil naposledy, říkal, že už to lidem prý úplně rozmlouvá. Že prý 20 údajů teplot, vlhkostí a dalších čísel z celého domu je zbytečnost, že se v tom ztrácí a nezajímá ho to.
Opět jsem jiného názoru. Za pár korun lze umístit teplotní senzor pod každý vypínač a co jsme třeba my podcenili, za dalších pár korun lze umístit senzor do každé mísnosti do podlahy (máme jen v koupelně).
Naštěstí díky koupelnovému senzoru, kde je také dlažba, můžeme alespoň odhadovat teploty ostatních podlahových ploch. A díky tomu na jaře a podzim přitápíme v chodbách podlahu. Aby byla příjemná na chůzi bez bačkor (nesnáším bačkory) a přitom to nepřehřívalo místnost. Když klesne teplota podlahy, chvilku ji nahřejeme. Za pár korun, ale komfort maximální.
Stejně tak čidla v místnostech. Jen díky tomu můžete optimalizovaně nastavit otvírání a zavírání žaluzií v zimě. Když nebudete vědět jak moc se místost ohřívá, děláte to naslepo. Ale když máte grafy, lépe se celý barák nastavuje do optimální polohy.
Naopak, je blbost si myslet, že budete regulovat teplotu v každé místnosti v pasivním domě. Pasivní dům se chová jako celek a díky VPC se teplota stejně rozprostře přes celý dům. Jediné okruhy, které využívám na zavření a otevření jsou právě zmíněné chodby, kde je dlažba. A pak v pracovně, kde se přes noc přitápí a přes den, kdy tam běží počítače vůbec netopí, jelikož tam bylo zbytečně horko.
Moje doporučení, nenechte si rozmluvit čidla po domě. I kdybyste se na to podívali jen párkrát za rok, je fajn vidět, na kolik Vám dům vytopilo slunce, jak rychle se dům ochlazuje, když v něm nejste, jak rychle se naopak vytápí tepelným čerpadlem, atd.
Multiroom Audio
Loxone music server
Další super-cool funkce, kterou Vám bude chtít Loxone nacpat. Jejich multiroom hudební server za bambilión je toho důvodem. Sám jsem měl vizi, že si multiroom hudbu udělám a nějakou přípravu na to mám udělanou. Nikdy jsem ale neplánoval na to použít Loxone komponenty.
Realita je ale taková, že to pravěpodobně nikdy nezrealizuju. Je to asi dobré, pokud opět máte tu krásnou designovou vilu, kterou Vám neboří Vaše ratolesti, ale bydlíte v ní sám, maximálně s nějakou milenkou a máte ji na párty. Pak je super si přes celý dům pustit jednu hudbu, udělat si k tomu designové osvětlení a užívat si krásné chvilky.
Bohužel, nevím jak vy, ale u nás to tak není. V obyváku běží prasátko Pepina, žena pracuje většinou bez hudby v kuchyni tak, aby dohlédla na prcka a já si do sluchátek pouštím Linkin Park, abych přebil ten občasný řev a mohl se soustředit na práci. Když je večer, pouštíme potichu cokoli, abychom malého satana nevzbudili. A když je pryč, pracujeme oba v pracovně a hudba nám stačí tam. Je jen málo situací, kdy bych si pustil hudbu přes celý dům.
Regulace a ovládání technologií v domě
Schéma řízení tepelného čerpadla dle vstupů čidel a interního programu
Něco, co je z mého pohledu jedno z největších přínosů chytrého domu, ale zároveň něco, co vlastně Loxone moc nepropaguje a partnerům se do toho moc nechce. Není to totiž sexy, dá to dost práce, není na tom žádná marže a musí se to umět. Ale, výsledek stojí za to.
Díky chytrému domu můžete naprogramovat cokoli. A vytápění je jedno z míst, které z toho může těžit nejvíce.
V každé místnosti máte tepelná čidla, víte, jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Víte, kolik chcete v domě mít stupňů, kolik by měla mít podlaha. A z tohodle všeho pak naše logika posílá řídící signály čerpadlu, aby dělalo přesně to, co chceme a nejelo jen na automatiku. Ovládá oběhová čerpadla podlahovky, když je dlažba studená, předává do něj průměrné teploty z relevantních místností, takže topí jen, když je zima v celém domě a ne jen v jedné místnosti, kde se třeba zrovna vyvětralo, ale jak napotvoru tam bylo vyvedeno čidlo z TČ.
Například v období, kdy ještě nemrzne, ale není už teplo, pak reguluju teplotu ne podle teploty místnosti, ale podlahy. Řídím to tak, že teplota vratné vody do TČ musí být XY. Takže udržuju beton a anhydrid nahřátý tak, aby místnost úplně nevychladla, kdyby se hodně ochladilo, ale zároveň se mi místnost nepřehřeje, když vyleze slunce.
A takových vychytávek se dá vyjmenouvat spousta. A pro každý dům to bude trochu jinak. Ale abyste je mohli realizovat, potřebujete vstupní data. Teploty místností, teploty podlahy, úroveň svítu slunce, větru,…
Takže moje doporučení, nenechte si rozmluvit, že nepotřebujete čidla v každé mísnosti. Čím víc čidel, tím víc souvislostí můžete najít a řídit.
Regulace okolí domu
Další velké uplatnění chytrého domu je regulace technologíí kolem domu. Například závlaha trávníku. Díky čidlům deště dům ví, kdy pršelo a kdy ne a podle toho zalévá trávník. K tomu čidlo množství vody v rentenční nádrži (ještě nemám namontováno, jen nakoupeno) a podle toho zalévá buď z retenčky, nebo z řadu.
Kromě trávníku samozřejmě také živý plot, truhlíky, záhony. Každý okruh může mít jiná pravidla, nepršelo dlouho? Zalít brest jednou týdně o něco déle. V záhonech mít třeba rozdílné zalévání dle růstového období. Nebo přidat přímo senzor vlhkosti půdy a zalévat podle toho.
Zkrátka, možnosti jsou obrovské. Jde jen o to si to vymyslet, mít dostatek senzorů a podle nich pak vše řídit.
Variabilita
Další obrovský benefit, který se moc v souvislosti s chytrými domy nezmiňuje. Dům plánujete, když Vám je X, možná ještě nemáte děti a máte nějakou vizi o Vašem životě. Než dům dostavíte, je Vám většinou X+2, spíš X+3. 3 roky jsou dlouhá doba a hodně se může změnit. Za nějakou dobu najednou budete mít děti. Nejprve malé, pak větší, pak puberťáky. A pak najednou bude v baráku klid, protože konečně šli do světa.
A tohle všechno byste měli zohlednit v době, kdy kreslíte Váš dům na papír, což je nereálné. Nevíte, co bude za technologie, nevíte, jaké budou mít děti potřeby. Můžou to být drobnosti, ale taky zásadní věci. A chytrý dům Vám umožní se tomu přizpůsobovat.
Máte prcka a nechcete rozsvěcet noční osvětlení,? Ok, přenastavíte dům. Chcete jedním kliknutím z ložnice zhasnou nebo rozsvítit prckovi lampičku, ok, nastavíte to tak. Potřebujete vypínat zásuvky u pračky, protože Vaše ratolesti se rozhodly pračku a sušičku přeprogravat na vesmírnou loď? Není problém. Chcete ratolesti budit žaluziema v jiný čas než Vás? Ok, lze nastavit.
A takových případů je milión. Jak budete postupovat Vašima životníma etapama, tak budete dům uzpůsobovat. A časem třeba konečeně přijde hlasové ovládání, tak ho do domu přidáte. Stejně tak můžete upravit tlačítka, použít k ovládání gyroskopické kostky (ty už mám objednané a hodně se na ně těšíme), atd. atd.
Zigbee
V nějakém dalším článku pak představím technologii Zigbee. Je to bezdrátový protokol, který využávají například čidla od Xiaomi, nebo žárovky a vybavení od Ikea, Philips a mnoho dalších. Díky jednotnému standardu tak není potřeba využívat děravých gateway (bran) od výrobců, ale lze vyrobit vlastní, uzavřenou, která bude se vším jednotně komunikovat.
Přes Zigbee lze například nastavovat jas žárovky, takže stačí ke světlům přivést jen 230V a jas se pak nastaví vzduchem. Stejně tak spínané zásuvky, nebo dodatečné teplotní a vlhkostní čidla. Nebo bezdrátová a bezdotyková tlačítka na Vašem pracovním stole na rozsvícení světla v místnosti. Opět, variabilita ohromná a bude záležet jen na tom, co člověk bude časem potřebovat.
Závěrem
Jak vidíte, je toho hodně. Dalo by se psát asi ještě další hodiny, ale myslím, že to hlavní jsem vystihl. Samozřejmě, že někdo možná podotkne, že všechno tohle jsou blbiny, bez kterých se dá normálně žít. Dá. Ale my nechceme stát 2 minuty u jednoho okna držíce tlačítko, abychom stáhli žaluzii a pak jít na další okno. Náš čas chceme využít smysluplněji.
V souhrnu jsme s domem opravdu spokojeni. Jsou holt jen věci, co jsme dělali zbytečně, nebo co jsme třeba podcenili. Jsou to ale naštěstí jen maličkosti a většina šla nebo půjde dodělat za pochodu.
Bohužel, stejně jako u ostatních věcí kolem stavby domu platí, že to, co během stavby uděláte za jednu jednotku času, po nastěhování budete dělat nejméně desetkrát déle :). Takže jestli můžu radit, udělejte toho co nejvíc před nastěhováním.
A to už bude opravdu vše. Pokud máte jakékoli jiné postřehy z využívání Vašeho domu, pište je dolu do komentářů!
Tak další kolo P2P rekapitulace, kdy opět nic moc extra nového. Nechce se mi s článkama zatím ještě končit, ale není do nich ani moc co psát. Lendy na mrtvém bodě, Zonky rovněž. Mintos valí. Takový evergreen :). Tak zas za měsíc :)))))
Souhrn vkladů
Vklady a výběry žádná změna, na Zonky a Lendy čekám a na Mintosu zatím nebudu nic měnit.
Jako vždy doporučení na Transferwise, které stále rozdává první převod až do výše 500EUR zdarma (v případě, že se registrace přes náš link). Zároveň tím také podpoříte náš blog, protože i my za to dostaneme odměnu.
Poznámka: Jelikož se nám trochu pohoupalo Euro i Libra, nejsou teď korunové zisky úplně přesné. Momentálně mám exporty udělané tak, že se používá průměrovaný kurz z doby vkladu, což ale moc neodpovídá momentálně realitě. Pokud by byl čas, budu muset zanést ještě nějak různé kurzy pro různé období (nelze zas použít jen jeden, protože by to snížilo i historické zisky, které už byly vybrány). A tak zatím budu používat kurzy z doby vkladu.
To je strašné, jak ten čas letí. Další měsíc pryč, takže zase rychlá rekapitulace. Stav bohužel stejný jako minule. Lendy mi už nepřipisuje žádné úroky a já čekám, jak to dopadne s prodejem a defaultama. Zároveň mi někdy v půlce měsíce přišla informace od Lendy, že se budou soudit s nějakou velkou investorkou, od které mám bohužel dva úvěry a která je chce žalovat, pokud ji neodpustí veškeré úroky i splátky. Co jsem z té právnické angličtiny pochopil, tak je to nějaká ultra vyčůraná podnikatelka, které Lendy naletělo a která se teď po nich chce ještě povozit. No tak tam jsem fakt zvědav, jak to dopadne.
Z druhé strany je pak Mintos, který stále funguje jak má. To je opravdu radost tam ty peníze mít. Nedělam nic a úroky se stále připisují v maximální výši :). Tento měsíc téměř 13%.
Souhrn vkladů
Vklady a výběry žádná změna, na Zonky a Lendy čekám a na Mintosu zatím nebudu nic měnit.
Jako vždy doporučení na Transferwise, které stále rozdává první převod až do výše 500EUR zdarma (v případě, že se registrace přes náš link). Zároveň tím také podpoříte náš blog, protože i my za to dostaneme odměnu.
Poznámka: Jelikož se nám trochu pohoupalo Euro i Libra, nejsou teď korunové zisky úplně přesné. Momentálně mám exporty udělané tak, že se používá průměrovaný kurz z doby vkladu, což ale moc neodpovídá momentálně realitě. Pokud by byl čas, budu muset zanést ještě nějak různé kurzy pro různé období (nelze zas použít jen jeden, protože by to snížilo i historické zisky, které už byly vybrány). A tak zatím budu používat kurzy z doby vkladu.
Dnešní článek bude věnovaný mému brestu a bohužel rozloučení se z části s ním. Bohužel proto, že se ho nezbavuji z důvodu, že by mu něco bylo, naopak, rostl naprosto krásně, držel už i pěkně tvar. Jenže, některé věci jsou důležitejší než brest.
A tím je náš duševní klid a pohoda a rozumné bydlení zde. Jak se říká, sousedy si člověk nevybere a my měli štěstí z 66%. Bohužel, s třetím sousedem je to složité a došlo to tak daleko, že jsme se rozhodli postavit mezi ně a nás betonový plot.
Když jsme brest sázeli, říkali jsme si, že třeba pomůže a odstíní nás. Jenže, to jsme ještě netušili, jaký armagedon nám sousedi připraví během celých prázdnin.
Postavili si bazén. Né malý, né velký. Vůbec nás nenapadlo, že by z toho mohly být nějaké větší komplikace. Jenže, opak byl pravdou. Jejich dvě děti, holčičky, si neumí hrát jinak, než naplno trénovat své hlasivky. Když to předváděli doma nebo na terase, nebylo to nic příjemného, ale dalo se to zvladánout.
Jenže, velký kruhový bazén postavený nad terénem, který je navíc ještě zvedlý nad náš pozemek, funguje jako megafon. A tak, krom toho, že jsme byli celé prázdniny svědky večerního chichotání dvou dospělých v bazénu, co si tam doufám jen masírovali záda, tak jsme ještě od rána do večera poslouchali řev a křik dvou dětí. A jak jsem psal, řev dvou děvčat je peklo, ale řev dvou děvčat v bazénu, co všechno zesiluje, to je armagedon.
Jak asi víte, v domě pracujeme. S pracovnou otočenou do zahrady. A tak nám ten řev, opravdu každý den, od cca 9:00 do 19:00, šel do domu. Slyšeli jsme je přes den v práci, odpoledne na terase, večer k večeři. Víme, že se ta mladší boji brouků ve vodě, víme, že jí vadí když na ní někdo cáká, víme, že jí vadí když nemá konvičku jako první. A vlastně, vadí ji všechno. Stejně tak té druhé. Všechno je problém a kvůli všemu je potřeba řvát a řvát. A bohužel už také víme, že rodiče se s oblibou zavřeli doma, zatěsnili okna a dělali, že to není jejich problém.
Takže jsme začli jednat.
Zašel jsem na náš stavební úřad, vysvětlil situaci a čekal, jak bude problém přijat. Jak asi víte, neměl jsem tam extra dobré vztahy. Kupodivu ale, vše proběhlo skvěle. Domluvili jsme se, co a jak, vysvětlili mi, že potřebuju jednoduchý nákres situace, nějaký popis a formulář na územní rozhodnutí. Jestli se ptáte, proč tohle všechno, důvod je, že je plot více než 2m vysoký. Bohužel, jelikož si soused zvedl pozemek, já musím udělat vyšší plot. A i když to zvedám kvůli němu, je to bráno dle výšky mojí. Být to do dvou metrů, nic se dnes již řešit nemusí.
A tak jsme žádost odnesli a rovnou začli řešit dodavatele plotu. Jak jsme zjistili, betonové ploty jsou dneska v obrovské oblibě. Zřejme problém se sousedy nemáme jen my :). A tak mi řekli, že s montáži bude dodávka cca někdy na jaře (a to jsem to poptával v červenci-srpnu). Bez montáže to prý dodají v záři.
Vzal jsem bez montáže. Podle videí na youtubu to nevypadalo tak hrozně….
A tak jsem se zatím pustil do příprav. Brest jsem u této zdi vyryl a zajistil mu nový domov u druhého souseda a mého známeho. Snad se tam budou mít dobře :). A pak jsem začal s výkopem první díry. Jelikož nám tu docela dost fouká, vzal jsem sloupky o 25cm delší a usadím je víc do země. Údajně stačí 80cm hloubka, díra 20×20 – 30x30cm. Já je budu pro jistotu dávat 105cm do hloubky a díru cca 40x40cm. Přeci jen, plot 2.75cm vysoký už není úplně ořezávátko.
No, a minulou sobotu nám vše dovezli. A musím říct, že jen složení z náklaďáku, kde jsem dělal jen toho třetího dvoum urostlým ukrajincům, mi dalo zabrat. Jeden sloupek má 150kg, jedna deska 60kg.
Ale snad to nějak půjde. Zkusím sehnat nějakou kladku, kterou bych desky přizvedal. A k tomu vezmu brigoše. A snad se s tím nějak popereme. Pevně doufám, že všechna tahle zbytečná práce navíc za to bude stát. A že tu zas budeme mít klid na žití i práci a nebudeme si každý den chtít vystřelit mozek.
Tak Lendy konečně připsalo úroky a já tak mužu udělat svou už tradiční rekapitulaci. Bohužel to, že Lendy připsalo úroky, se mne tentokrát vůbec netýkalo. Na úrocích jsem získal přesně 0 GBP. A to z toho důvodu, že půlka z toho co mi zbývá je v defaultu a druhou se marně snažím prodat. Upřímně jsem zvědav, jak to s tím dopadne. Během měsíce je vidět, že sem tam nějaký úvěr vymohou a vyplácí, ale zatím mne to úspěšně míjí.
No, alespoň ten Mintos stále funguje dobře. Po histerii, že dochází dobré úvěry, se objevil dostatek 12% úvěrů na delší období. Takže po adekvátní úpravě autoinvestů jede zase vše jak má.
Souhrn vkladů
Vklady a výběry žádná změna, na Zonky a Lendy čekám a na Mintosu zatím nebudu nic měnit.
Jako vždy doporučení na Transferwise, které stále rozdává první převod až do výše 500EUR zdarma (v případě, že se registrace přes náš link). Zároveň tím také podpoříte náš blog, protože i my za to dostaneme odměnu.
Poznámka: Jelikož se nám trochu pohoupalo Euro i Libra, nejsou teď korunové zisky úplně přesné. Momentálně mám exporty udělané tak, že se používá průměrovaný kurz z doby vkladu, což ale moc neodpovídá momentálně realitě. Pokud by byl čas, budu muset zanést ještě nějak různé kurzy pro různé období (nelze zas použít jen jeden, protože by to snížilo i historické zisky, které už byly vybrány). A tak zatím budu používat kurzy z doby vkladu.
Jak jsem slíbil, tak plním. Po úvodním článku o naší cestě k kryptoobchodování tu máme další díl. Dneska to bude hlavně o tom, co tomu vlastně předcházelo. A tím byla krátká, ale zato vydatná cesta kryptohorníka.
Psal se prosinec 2017, kdy vrcholila kryptohorečka, a já se rozhodl koupit prvních pár grafických karet na těžbu. Zas tak moc jsem o tom tenkrát nevěděl, ale pro začátek stačilo pár recenzí. K tomu kalkulačka výnosnosti těžby na www.whattomine.com a bylo rozhodnuto. Navíc, když to nepůjde, zase to prodám (jen pro info, v prosinci, kdy jsem koupě řešil, dělala jedna karta 1070ti v ceně cca 14.000kč cca 10-15USD denně., tzn. návratnost byla necelé dva měsíce).
Trochu jsem o tom psal už dřív, ale pojdmě si to zrekapitulovat. První dvě karty se osvědčily a tak se ze dvou karet se stalo deset a pak ještě trochu víc. Všechno fungovalo, jak mělo, a crypto-mince se jen hrnuly. Drobný problém byl, že jsem mince držel, až jejich hodnota ještě více vzroste. Ale byl duben a kryptoměny zažily strmý pád. Z pohádkových zisků se staly zisky běžné. Z návratnosti karet 2 měsíce se stalo měsíců 12. Jasně, pořád to něco vytěžilo, jenže už to nebyla taková pecka. Bohužel, už tenkrát to vypadalo, že pád ceny není u konce. Navíc se mluvilo o příchodu nové generace karet a těžebních strojů (konkrétně Asic na ETH) a já nechtěl riskovat.
Takže jsem se rozhodl vše rozprodat. Chvíli jsem s tím otálel, přece jen mi to bylo trochu líto, ale naštěstí vyhrál rozum před lítostí a “co kdyby…”. Během měsíce bylo všechno pryč. Stihl jsem to ještě před dalším propadem cen kryptoměn i pádu cen karet. Uff.
Krom toho rizika pádu a znehodnocení karet s tím totiž bylo i spousta práce a tepla. Na rodinný barák, natož pasiv, totiž takový mining úplně není. Každý stroj má spotřebu cca 1.2KW, což je pro srovnání takový menší přímotop. A když to jede 24/7, tak je to opravdu znát. Takže v domě je to většinou jen začátek. Pak to chce vyrobit nějakou odvětrávanou boudu nebo halu. A to už se zas nevyplatí pro pár karet, ale chce jich to mít aspoň sto. A touhle cestou jsem jít nechtěl. Vždycky mne bavilo víc programování a software, než starání se o hardware. Jediná výhoda bylo, že jsme celou zimu vůbec netopili. Takže krom vytěžených mincí jsme ještě ušetřili za vytápění. Jenže, v létě by to byl sakra problém.
Když jsem načítal první recenze na těžbu, nabyl jsem dojmu, že to člověk koupí, sestaví, pustí a hotovo. Pak už se jen samy tisknou peníze. Jenže, úplně takhle snadné to nebylo. Pokud se člověk nespokojil s podprůměrnýma ziskama, chtělo to do těžby investovat docela hodně času, jelikož bylo stále co hlídat a vylepšovat.
A tím jsme se také dostali k prvním kryptoburzám a zkušenostem s nimi. Kromě hlídání samotných strojů totiž bylo výhodné hlídat také měny, které se vyplatí zrovna těžit. K těžbě lze totiž přistupovat dvěma způsoby. Buď rozchodíte stroj a ten pronajmete a máte nonstop přísun peněz, nebo si na strojích řešíte těžbu sám. Samozřejmě varianta b) je o dost výnosnější.
Když jsem domů dovezl první karty a vše zprovoznil, začal jsem těžit přes Nicehash. To je ten program, co pustíte a výkon pronajmete jiným lidem. Oni Vám za to pak platí. Samozřejmě nikdy ne tolik, co byste mohli vydělat sami. Ale zase je to bez práce. Jenže, to mi moc nevyhovovalo. Chtěl jsem maximalizovat zisk :). A tak jsem začal studovat různá fóra a diskuze, procházet různé minery (těžící software), poměřovat různé mining pooly, porovnával všemožné shitcoiny (alternativní kryptomince nevalné pověsti, ale momentálně vysoké hodnoty) a celkově se snažil zorientovat v tom, co zrovna frčelo. A čísla vypadala nádherně.
Problém byl, že pěkná byla jen ve chvíli, kdy na to člověk koukal. Když se to pak hodinu těžilo, další hodinu, co trval převod na burzu, bylo vše jinak. Když člověk těžil shitcoiny, cena se dost rychle měnila. Takže nebylo možné mince moc dlouho držet u sebe, ale bylo potřeba je rychle střelit. Jenže, tohle udělali i všichni ostatní. Jamile cena vylítla nahoru, všichni začli s těžbou. Po hodině, kdy byla první výplata, to všichni poslali na burzu a prodali, A tak cena spadla. Takže závod s časem.
A tak se člověk honil za zlatým grálem. Stále se to vyplatilo, protože to vydělalo víc než Nicehash. Jenže, chtělo to hromadu času. Kdybych měl těch rigů padesát, šlo by se tomu věnovat fulltime nebo na to někoho najít. Asi to i nějak víc zautomatizovat a trochu víc si s tím i hrát. Jenže s tím, co jsem měl, to jen žralo hromadu času a vydělávalo průměrné peníze. A to nebylo něco, o co jsem stál. Moje vize byla to pustit a dál se věnovat jiným svým projektům. Takto to ale sežralo 3 měsíce času a výsledek nic moc.
Navíc tam byl ještě jeden zádrhel. Čím větší shitcoin, tím větší shitburzu musel člověk použít pro jeho prodej. Velké a ověřené burzy se od malých projektů distancovaly (nebo chtěly ranec peněz za zalistování) a tak to většinou nabízely jen pochybné burzy, které vydělávaly na kde čem. Většina shitcoinů se pak obchodovala především na dvou burzách. Na Cryptopii nebo HitBTC. Dvě burzy, kterým se vyhnětě velkým obloukem. Vychcánkové, co v době boomu mince pozdrželi váš vklad, sami ho prodali za výnosný kurz a když kurz spadl, nakoupili mince zpátky a připsali vám je na účet. Takže oni vydělali, vy jste měli utřinos.
Celkově to byl takový divoký západ. Kromě zkušenosti s Cryptopií bych zmínil ještě příhodu s HitBTC. Jelikož mne Cryptopia naštvala, hledal jsem nějakou jinou burzu, kde by ty malé mince šlo obchodovat. A našel jsem HitBTC. Po prvotním ověření na googlu jsem žádné extra záporné recenze nenašel. Sice ani extra pochvalné, ale zdálo se, že je burza OK. Navíc, nikdy jsem tam nechtěl držet žádné větší prostředky. Jen prodat a poslat BTC pryč. Tak sem je zkusil.
Pár dnů po tom, co jsem tam poslal své první natěžené peníze a čekal na výhodnější prodej (tuším tak 10.000CZK v přepočtu) se burza odmlčela. Nešlo se přihlásit, na emaily a twitter nikdo neodpovídal. Všichni jim už věštili konec a vytunelování. Sice jsem tam neměl úplně málo, ale nebyla to ani žádná katastrofa. Vzal jsem to jako ponaučení a už byl pomalu smířený s tím, že peníze neuvidím. Nakonec se kupodivu po týdnu bez jediného slova vysvětlení zase rozjeli. Já jsem narychlo prodat vše, co jsem tam měl, a nikdy už na burzu nevlezl. Dodnes se mám pocit neví, co to vlastně mělo být.
Pro mne to bylo ponaučení, že těch pár procent zisku navíc za to riziko nestojí. A tak jsem přešel z úplných shitcoinů na mince trochu dospělejší, říkejme jim altcoiny (neboli alternativní kryptoměny). V té době to byl ZCash a hlavně ZCash Classic, který měl výbornou cenu a poměr složitosti při těžbě. No, to jsem ovšem ještě netušil, co se bude dít dál :).
V té době tahle mince letěla nahoru. Spolu s původním ZCash byla považována za seriózní projekt, její cena i marketcap vypadal solidně, komunitu měla suprovou a byla podporována i největšími burzami. Navíc, na mých grafických kartách, dávala fakt pěkné zisky.
V jednu chvíli pak tým stojící za ZCash Cassic oznámil, že jejich mince bude forkovat do nového projektu. Pro ty, co nevědí co je fork, tak je to vlastně takové rozdvojení mince do dvou. Vezme se původní kód i množství mincí a vše se zduplikuje. Stará mince i kód zůstane a zároveň vznikne nový kód a mince, na kterém pak pokračuje nový tým. Zní to super že? A super to být i mělo. Jenže….
V případě forku ZCashClassic-u z něj měl vzniknout Bitcoin Private. Nová mince, co měla řešit anonymitu Bitcoinu. Znělo to dobře, navíc ceny krypta byly ještě pořád hodně vysoko. Navíc, celý fork byl oznámen i připravován hodně profesionálně (stránky, whitepaper, tým, komunikace i komunita). A tak vznikl boom. Každý chtěl ZCL mince těžit. Protože poté, co fork proběhne budete najednou mít jak ZCL (ZCashClassic) mince, tak BTCP. V poměru 1:1. Neberte to.
Jak byla po ZCL poptávka, šla i samotná mince hodně nahoru. Takže se vyplatilo ji ještě více těžit, což přilákalo ještě více těžařů a spekulantů. A to hnalu cenu ještě více nahoru. A tak jsme i my těžili co to šlo. Jenže, byli jsme lamy a věděli jsme prd o tom, co se stane. Stejně jako mraky jiných.
A tak, když přišel den a čas forku, stalo se na burzách něco, co jsme úplně nečekali. Pár sekund po forku se začli všichni ZCL masivně zbavovat. Protože tak, jako my dnes, věděli, že se to stane a proto je dobré se toho včas zbavit. Navíc, jelikož hlavní tým začal pracovat na nové minci, ta stará se stala bezcennou. A tak se cena propadla na procento své hodnoty.
Postupem času pak zase trochu povyrostla a my ji prodali. Samozřejmě se ztrátou. Ale vlastníme BTCP. Kupodivu na něm tým opravdu pracuje a my tak máme stále šanci, že na tom nakonec něco vyděláme. Narozdíl totiž od jiných forků, kdy jde opravdu jen o zbohatnutí tvůrcu, je v tomto případě za týmem vidět práce. Mají hotovou platební bránu, uzavřená nějaká partnerství s ecommerce. Jenže, díky propadu cen v následujících měsících jsme stejně zatím na čtvrtině hodnoty.
Ale i to byla zkušenost. Zkušenost s obchodováním i s chováním trhu. Naštěstí jsme těžili i jiné mince (ZEC, ETH), stejně tak jsme spoustu natěženého prodali do BTC. Samozřejmě máme i pár unikátů, které pravděpodobně už nikdy na svou původní cenu nevylezou. Jenže, teď je prodávat za zlomek ceny je nesmysl. A tak napřáklad Bulwark, Agro a další nesmysly nám zbyly. Ale třeba jednou ještě překvapí a my budem miliónáři.
Všechno tohle ale píšu proto, že nás to dovedlo k burzám. Když si člověk spočítal všechnu tu práci kolem těžebních strojů, byl spíš jak námezní dělník než investor. A stejně se na konci dne ještě musel věnovat obchodování. A to dělal dost špatně, protože o tom věděl prd a neměl ani čas a náladu to víc studovat. A i to byl důležitý impulz k tomu, začít dělat věci trochu jinak. Znám ale i spoustu lidí, co těží dodnes a čekají, až cena Bitcoinu zase vyleze nahoru. A ona vyleze, o tom nepochybuju. Ale když jsem tenkrát počítal, jestli je lepší těžit a čekat, nebo prodat, vše investovat a čekat, vyšla mi lépe druhá varianta (a jen pro zajímavost, dneska jedna karta vydělá cca 1USD za den).
Asi by tenkát stačilo Bitcoiny jen nakoupit a držet. A člověk by na tom taky vydělal. Jenže, já v to už viděl další potenciál. V tom, jak budeme obchodováním mince rozmnožovat, jak nad tím postavím aplikaci, co pomůže lidem s věcmi, které musejí dělat jinak ručně. A tak jsem se rozhodl do toho pustit. Bylo to ještě v době, kdy si I. klepala na čelo, co dalšího jsem zas vymyslel. To totiž ještě nevěděla, že za měsíc se do obchodování pustí také, a rovnou fulltime :).
Nějaký ten pátek se snažíme obchodovat s kryptoměnama. Občas jen virtuálně, na papíře, občas doopravdy. Občas jen studujeme, občas čteme twitter, blogy a články a občas se rozhodneme zkusit to naostro. A můžu Vám říct, je to jízda.
Z prvu mi to nepřišlo jako téma pro články, ale čím dál tim víc mám pocit, že by to mohlo nejednoho čtenáře obohatit, nebo ho alespoň rozesmát. Cesta je to totiž strastiplná a i když pro nás v daný okamžik plná adrealinu, zpětně se tomu většinou zasmějeme.
Nápad na článek se zrodil pár dnů zpět, kdy jsem opět dostal při obchodování naprdel. Jasně, jde o drobné, člověk si odepře jednu večeři v restauraci za cenu toho, že mohl vydělat o dost víc. Ale naštve to, hlavně když to bylo zase kvůli pitomosti něčeho, co jsem neznal a co nezafungovalo.
Nebudu se zatím pouštět do detailů. Prostě se to pokazilo a já místo -10USD skončil -40USD. Zbytečně. V danou chvíli to naštve, ale takhle zpětně je to vcelku levně koupená zkušenost. A tak je to v obchodování nejspíš vždy. Člověm musí riskovat jen to, co ho nezničí. A vždy musí být potencionální zisk o dost větší než možné riziko.
Vlastně je obchodování dost podobné Pokeru. Disciplína, studium, money-management. Když se toho člověk drží, věci se nemůžou pokazit nijak zvlášť. Jen trochu. Tak aby to člověka štíplo, ale neurvalo ruku i s půlkou hlavy :).
Možná, že tahle série budoucích článků dokáže rozmluvit obchodování řadě z Vás. Stejně jako stavbu domu. Mám několik známých, co mi děkují za blog, že díky tomu nikdy-nikdy-nikdy nebudou stavět nebo bydlet v domě a o to víc milují svůj byt. I takhle může pomoc náš blog a třeba i tahle série článků :).
Ale možná to Vám ostatním ukáže cestu, jak na to a kudy ne. Poučit se z vlastních chyb je totiž super, ale poučit se z chyb cizích je o dost lepší. Navíc, utrpení cizích je vždycky větší legrace než utrpení vlastní. To se ostatně ukázalo už při sepisování našich strastí při stavbě domu. Nutno říct, že teď se tomu už smějeme i my.
Naši cestu krypto-lam budu pravděpodobně doplňovat i o související věci, například o to, jak jsem se díky studiu kryptoměn rozhodl udělat aplikaci pro kryptoobchodníky. Už jsem ji tu trochu zmiňoval. Pracovní název CryptoTradeTracker. Hodně vychází právě z Pokeru a možnosti zpětně analyzovat své obchody.
Na aplikaci také stále pracuju a postupně se blížím do nového releasu. Už to nevypadá jak vypadalo (jeden můj bývalý zaměstnanec by řekl, že to vypadalo jako bakalářšký projekt :)), ale blíží se to profesionálně vypadající aplikaci. I rychlost a použitelnost je o dost vyšší.
Spolu s tím, jak obchodujeme, získávám také knowhow toho, co by se hodilo a co by aplikace mohla umět. Samozřejmě na některé věci existují i konkurenční aplikace, ale znáte to, občas máte prostě pocit, že ten Váš nápad je prostě lepší. Ale to ukáže až reakce trhu.
A i to tom bych chtěl průběžně psát. Takže krom samotného obchodování do toho zapojím i pár informací z vývoje aplikace. To má se stavbou domu rovněž spoustu společných rysů. Furt se něco sere, nemůžete se spolehnout na ostatní, původní časový ani finanční rozpočet není nikdy dodržen. Ale když to doděláte, výsledek většinou stojí za to.
Takže tolik k nástinu budoucích článků. Doufám, že bude co psát. Zatím mám v hlavě tři příhody, které bych vlastně radši nezažil. Ale jako zkušenost jsou rozhodne drahocenné (a to nejen pro cenu, co nás stály) a pro ostatní by mohli být poučně. A když né poučné, tak aspoň pobaví.
Dneska tu mám jeden mininávod z oblasti bezpečnosti. Text měl být původně jen pár odstavci v jiném článku, ale nakonec se mi to dost rozrostlo, takže vydávám jako samotatný návod.
Ačkoli jsem o 2FA začal původně psát v kontextu zabezpečení kryptoburz, je 2FA autentizace ideální nástroj pro zabezpečení také například emailových účtů (například Gmail či další), nebo LastPassu, Skrillu, Coinbase či dalších služeb. Osobně používám 2FA naprosto všude, kde to jde.
Ani sebelepší a sebebezpečnější služba totiž není sama o sobě zárukou bezpečnosti. Je potřeba si svůj účet pořádně zabezpečit. A tím nemyslím jen nepoužívat hesla jako 123Password a podobně. Samozřejmostí by mělo být unikátní heslo pro každou službu (ideálně pomocí LastPass, které hesla generuje i ukládá), ale ani to nemusí stačit.
Proto to nejlepší, co pro svůj účet můžete udělat, je začít využívat také dvoufaktorovou autentizaci. To znamená, že na přihlášení nestačí jen uživatelské jméno a heslo, ale ještě pak nějaká další externí informace, kterou prokáže, že jste to opravdu vy. (Takže pak ani krádež hesla či celého LastPass účtu s Vašimi hesly by nijak nevadila, jelikož bez 2FA se dovnitř prostě nedostanou).
Bohužel se nyní hojně využívá a chybně označuje jako dvoufaktorová autentizace SMS kód. To ovšem 2FA není. Problém totiž je, že se SIM karta dá snadno zkopírovat a kód poslat kamkoli. Na to teď například doplatil i nějaký Američan, co žaluje AT&T operátora, jelikož mu tak někdo díky kopii SIM karty (kterou získal diky vydávání se za něj) ukrad $24.000.000 v jeho kryptoměnách.
No, takže SMS klíč rozhodně ne. To co je ideální je generátor náhodných kódů. Tyto kódy generuje nějaké zařízení a generuje stejné kódy jako služba, kterou máte takto zabezpečenou. Generátor je synchronizován pouze s Vašim zařízením, navíc je zaheslovaný Vaším heslem. Takže se nikdo jiný nemůže za Vás vydávat a napáchat tak nějaké škody na Vašich účtěch.
První rozšířená aplikace na 2FA přihlašování byl Google authentizátor. Bohužel, ačkoli je to aplikace od Googlu, neumí se zálohovat ani synchronizovat na jiná zařízení. Takže když ztratíte nebo se Vám rozbije mobil, máte problém. Sice né neřešitelný, ale dost to komplikuje život (o tom dále).
Naštěstí je tu o dost vymazlenější aplikace s názvem Authy. Ta umí přesně to stejné, co Google autentizátor, ale navíc to umí zálohovat do cloudu, zabezpečit vše heslem a synchronizovat na více zařízeních. Takže přesně to, co byste od takové aplikace očekávali.
Aplikaci si nejpre nainstalujte na Váš mobil a zvolte si bezpečnostní heslo. Pod tímto heslem budou zašifrována Vaše data a toto heslo musíte zadat na všech zařízeních, kde budete chtít mít ke generátoru přístup.
Po instalaci pak můžete rovnou přejít k registraci služby, na které jde 2FA zapnout. Jako ukázku jsem si vybral můj účet na BitMEXu, ale samotné zapnutí a využívání je velmi podobné i kdekoli jinde.
V sekci Security najděte položu Enable Two-Factor Auth. Na výběr jsou většinou dva typy 2FA. Tím jedním je Google Authenticator, tzn formát, o kterém zde píšu. A tím druhým pak Yubikey. To je samostatné zařízení, které rovněž generuje kódy. Jen má trochu jiný generátor, takže spolu s Google Authenticatorem nejsou kompatabilní.
Po vybrání Google Authenticator se Vám ukáže nějaká takováto tabulka. Samozřejmě bude službu od služby trochu jiná, ale podstata zůstavá.
Důležité jsou tu tři věci. Tím prvním je čárový kód, který pomocí Authy aplikace vyfotíte. Tím se spáruje webová služba s Vaším generátorem, takže budou obě schopné generovat stejné klíče a tím ověřit, že jste to opravdy Vy.
Než ovšem čárový kód nascanujete, zapiště si někam na super-bezpečné místo kód uvedený v horní části obrazovky. Tento kód totiž obsahuje stejné informace jako čárový kód. A pokud by se Vám například poškodily data v Authy, pomocí tohoto kódu jste schopni znovu telefon (nebo jiné zařízení) spárovat s generátorem kódu.
Další variantou pak je vytisknout celou obrazovku včetně čárového kódu a někam bezpečně založit. Když píšu bezpečně, znamená to někam, kam se Vám nikdo nedostane. Pokud totiž k tomuto kódu získá kdokoli přístup, dostane se pak kamkoli kam vy.
Takže, pokud máte kód bezpečně zazálohovaný, vyfoťte čárový kód a přidejte si danou aplikaci do Vaší Authy aplikace.
Potvrďtě přidání a na další obrazovce se Vám již zobrazí první vygenerovaný kód. Ten se bude každých cca 30 sekund automaticky měnit.
Takto vygenerovaný kód pak zadejte do dolního boxu na webové stránce. Tím ověříte, že je Váš telefon správně spárován s cílovou službou.
Po zapnutí 2FA Vás obvykle služba odhlásí a donutí Vás znovu přihlásit již za použití 2FA kódu. Jak můžete vidět dole na obrázku, nyní zadávám svůj email, heslo a 2FA token z mobilu.
A tím máte Váš účet zabezpečený. Od teď, i když Vám někdo ukradne Vaše heslo, se do účtu nedostane.
Další velká výhoda 2FA je, že Vás ochrání proti podvodným stránkám, kdy někdo udělá vizuální kopii zabezpečené stránky se snahou z Vás vylákat Váš email a heslo. Ovšem díky 2FA to není takový problém. I když mu totiž zadáte Váš 2FA kód, tak ten platí jen 30 sekund a navíc se dá použít jen jednou. Většina služeb má ale všechny kritické operace chráněné 2FA klíčem. Takže například na burze, i kdyby se Vám dostal do účtu, tak už neprovede žádný výběr nebo převod peněz. Na to by totiž potřeboval už další kód a ten mít nebude.
Jak vidíte, je 2FA opravdu velmi účinný prostředek, jak zabezpečit Vaše účty. Za cenu trochu malého nepohodlí ve formě zadávání 2FA klíče získáte absolutní ochranu před neoprávněným vstupem do Vašich účtů. Navíc 2FA kód většinou nezadáváte vždy, ale jen jednou za čas na novém zařízení, nebo po uplynutí nějaké doby.
Doufám, že dnešní mininávod donutil alespoň pár čtenářů zi 2FA zapnout a začít používat. Pokud ano, měl smysl :).
Přijde mi, že náš Brest je tady na blogu asi největší celebrita. Dostáváme neustále tunu dotazů jak roste, jestli roste fakt tak rychle, jak vypadá, jak se o něj staráme.
Rostlinky zasazené na podzim 2017, zde před sestřihem
Takže. Jak roste Jílm Sibiřský ala Brest? Roste skvěle :). Tady jsou fotky z dneška. Fotky jsou jak před prostřihem, tak po prostřihu. Viz popisky
Podzimní výsadba 2017 po sestřihu
Několik postřehů z růstu. To, co je u západní zdi a bylo vysazeno na podzim, tak je už do cca 75cm výšky opravu pěkně “huňaté” a dá se stříhat do pravých úhlů. To, co bylo vysazeno na jaře je zatím trochu řidší.
Tady jsou jarní rostlinky (2018) po sestřihu
Horší je část, která je vysazena na jaře a ještě je blízko zámkové dlažby. Co jsem se bavil se sousedem, tak nejspíš proto, že slunce ohřívá dlažbu a ta víc vysušuje půdu. Takže brest roste pomaleji, protože nemá tolik vody.
Rostlinky z jara u dlažby
No a nejhůř je na tom těch pár rostlinek pod jabloní. Tam se jim nechce vůbec, jelikož jim jabloň stíní.
Na brest jsem si už koupil elektrické nůžky od Einhellu. Jsou Aku a stály kolem 1800kč včetně akumulátoru a dělá se s nimi opravdu dobře. Jsou lehoučké a plot mám sestříhany za cca 10min.
Předpokládám, že letos ty slibované dva metry brest asi nedá. Ale podle mně je to i tím, jak moc ho neustále stříháme a zkracujeme, aby byl dole co nejvíc hustý. Kdyby se nechal růst bez střihu, tak by ty 2m dal, ale byl by hodně tenký.
