Z horníka obchodníkem, aneb první kontakt s burzou

Z horníka obchodníkem, aneb první kontakt s burzou

Jak jsem slíbil, tak plním. Po úvodním článku o naší cestě k kryptoobchodování tu máme další díl.  Dneska to bude hlavně o tom, co tomu vlastně předcházelo. A tím byla krátká, ale zato vydatná cesta kryptohorníka.

Psal se prosinec 2017, kdy vrcholila kryptohorečka, a já se rozhodl koupit prvních pár grafických karet na těžbu. Zas tak moc jsem o tom tenkrát nevěděl, ale pro začátek stačilo pár recenzí. K tomu kalkulačka výnosnosti těžby na www.whattomine.com a bylo rozhodnuto. Navíc, když to nepůjde, zase to prodám (jen pro info, v prosinci, kdy jsem koupě řešil, dělala jedna karta 1070ti v ceně cca 14.000kč cca 10-15USD denně., tzn. návratnost byla necelé dva měsíce).

Trochu jsem o tom psal už dřív, ale pojdmě si to zrekapitulovat. První dvě karty se osvědčily a tak se ze dvou karet se stalo deset a pak ještě trochu víc. Všechno fungovalo, jak mělo, a crypto-mince se jen hrnuly. Drobný problém byl, že jsem mince držel, až jejich hodnota ještě více vzroste. Ale byl duben a kryptoměny zažily strmý pád. Z pohádkových zisků se staly zisky běžné. Z návratnosti karet 2 měsíce se stalo měsíců 12. Jasně, pořád to něco vytěžilo, jenže už to nebyla taková pecka. Bohužel, už tenkrát to vypadalo, že pád ceny není u konce. Navíc se mluvilo o příchodu nové generace karet a těžebních strojů (konkrétně Asic na ETH) a já nechtěl riskovat.

Takže jsem se rozhodl vše rozprodat. Chvíli jsem s tím otálel, přece jen mi to bylo trochu líto, ale naštěstí vyhrál rozum před lítostí a “co kdyby…”. Během měsíce bylo všechno pryč. Stihl jsem to ještě před dalším propadem cen kryptoměn i pádu cen karet. Uff.

Krom toho rizika pádu a znehodnocení karet s tím totiž bylo i spousta práce a tepla. Na rodinný barák, natož pasiv, totiž takový mining úplně není. Každý stroj má spotřebu cca 1.2KW, což je pro srovnání takový menší přímotop. A když to jede 24/7, tak je to opravdu znát. Takže v domě je to většinou jen začátek. Pak to chce vyrobit nějakou odvětrávanou boudu nebo halu. A to už se zas nevyplatí pro pár karet, ale chce jich to mít aspoň sto. A touhle cestou jsem jít nechtěl. Vždycky mne bavilo víc programování a software, než starání se o hardware. Jediná výhoda bylo, že jsme celou zimu vůbec netopili. Takže krom vytěžených mincí jsme ještě ušetřili za vytápění. Jenže, v létě by to byl sakra problém.

Když jsem načítal první recenze na těžbu, nabyl jsem dojmu, že to člověk koupí, sestaví, pustí a hotovo. Pak už se jen samy tisknou peníze. Jenže, úplně takhle snadné to nebylo. Pokud se člověk nespokojil s podprůměrnýma ziskama, chtělo to do těžby investovat docela hodně času, jelikož bylo stále co hlídat a vylepšovat.

 

A tím jsme se také dostali k prvním kryptoburzám a zkušenostem s nimi.  Kromě hlídání samotných strojů totiž bylo výhodné hlídat také měny, které se vyplatí zrovna těžit. K těžbě lze totiž přistupovat dvěma způsoby. Buď rozchodíte stroj a ten pronajmete a máte nonstop přísun peněz, nebo si na strojích řešíte těžbu sám. Samozřejmě varianta b) je o dost výnosnější.

Když jsem domů dovezl první karty a vše zprovoznil, začal jsem těžit přes Nicehash. To je ten program, co pustíte a výkon pronajmete jiným lidem. Oni Vám za to pak platí. Samozřejmě nikdy ne tolik, co byste mohli vydělat sami. Ale zase je to bez práce. Jenže, to mi moc nevyhovovalo. Chtěl jsem maximalizovat zisk :). A tak jsem začal studovat různá fóra a diskuze, procházet různé minery (těžící software), poměřovat různé mining pooly, porovnával všemožné shitcoiny (alternativní kryptomince nevalné pověsti, ale momentálně vysoké hodnoty) a celkově se snažil zorientovat v tom, co zrovna frčelo. A čísla vypadala nádherně.

Problém byl, že pěkná byla jen ve chvíli, kdy na to člověk koukal. Když se to pak hodinu těžilo, další hodinu, co trval převod na burzu, bylo vše jinak. Když člověk těžil shitcoiny, cena se dost rychle měnila. Takže nebylo možné mince moc dlouho držet u sebe, ale bylo potřeba je rychle střelit. Jenže, tohle udělali i všichni ostatní. Jamile cena vylítla nahoru, všichni začli s těžbou. Po hodině, kdy byla první výplata, to všichni poslali na burzu a prodali, A tak cena spadla. Takže závod s časem.

A tak se člověk honil za zlatým grálem. Stále se to vyplatilo, protože to vydělalo víc než Nicehash. Jenže, chtělo to hromadu času. Kdybych měl těch rigů padesát, šlo by se tomu věnovat fulltime nebo na to někoho najít. Asi to i nějak víc zautomatizovat a trochu víc si s tím i hrát. Jenže s tím, co jsem měl, to jen žralo hromadu času a vydělávalo průměrné peníze. A to nebylo něco, o co jsem stál. Moje vize byla to pustit a dál se věnovat jiným svým projektům. Takto to ale sežralo 3 měsíce času a výsledek nic moc.

Navíc tam byl ještě jeden zádrhel. Čím větší shitcoin, tím větší shitburzu musel člověk použít pro jeho prodej. Velké a ověřené burzy se od malých projektů distancovaly (nebo chtěly ranec peněz za zalistování) a tak to většinou nabízely jen pochybné burzy, které vydělávaly na kde čem. Většina shitcoinů se pak obchodovala především na dvou burzách. Na Cryptopii nebo HitBTC. Dvě burzy, kterým se vyhnětě velkým obloukem. Vychcánkové, co v době boomu mince pozdrželi váš vklad, sami ho prodali za výnosný kurz a když kurz spadl, nakoupili mince zpátky a připsali vám je na účet. Takže oni vydělali, vy jste měli utřinos.

Celkově to byl takový divoký západ. Kromě zkušenosti s Cryptopií bych zmínil ještě příhodu s HitBTC. Jelikož mne Cryptopia naštvala, hledal jsem nějakou jinou burzu, kde by ty malé mince šlo obchodovat. A našel jsem HitBTC. Po prvotním ověření na googlu jsem žádné extra záporné recenze nenašel. Sice ani extra pochvalné, ale zdálo se, že je burza OK. Navíc, nikdy jsem tam nechtěl držet žádné větší prostředky. Jen prodat a poslat BTC pryč. Tak sem je zkusil.

Pár dnů po tom, co jsem tam poslal své první natěžené peníze a čekal na výhodnější prodej (tuším tak 10.000CZK v přepočtu) se burza odmlčela. Nešlo se přihlásit, na emaily a twitter nikdo neodpovídal. Všichni jim už věštili konec a vytunelování. Sice jsem tam neměl úplně málo, ale nebyla to ani žádná katastrofa. Vzal jsem to jako ponaučení a už byl pomalu smířený s tím, že peníze neuvidím. Nakonec se kupodivu po týdnu bez jediného slova vysvětlení zase rozjeli. Já jsem narychlo prodat vše, co jsem tam měl, a nikdy už na burzu nevlezl. Dodnes se mám pocit neví, co to vlastně mělo být.

Pro mne to bylo ponaučení, že těch pár procent zisku navíc za to riziko nestojí. A tak jsem přešel z úplných shitcoinů na mince trochu dospělejší, říkejme jim altcoiny (neboli alternativní kryptoměny). V té době to byl ZCash a hlavně ZCash Classic, který měl výbornou cenu a poměr složitosti při těžbě. No, to jsem ovšem ještě netušil, co se bude dít dál :).

V té době tahle mince letěla nahoru. Spolu s původním ZCash byla považována za seriózní projekt, její cena i marketcap vypadal solidně, komunitu měla suprovou a byla podporována i největšími burzami. Navíc, na mých grafických kartách, dávala fakt pěkné zisky.

V jednu chvíli pak tým stojící za ZCash Cassic oznámil, že jejich mince bude forkovat do nového projektu. Pro ty, co nevědí co je fork, tak je to vlastně takové rozdvojení mince do dvou. Vezme se původní kód i množství mincí a vše se zduplikuje. Stará mince i kód zůstane a zároveň vznikne nový kód a mince, na kterém pak pokračuje nový tým. Zní to super že? A super to být i mělo. Jenže….

V případě forku ZCashClassic-u z něj měl vzniknout Bitcoin Private. Nová mince, co měla řešit anonymitu Bitcoinu. Znělo to dobře, navíc ceny krypta byly ještě pořád hodně vysoko. Navíc, celý fork byl oznámen i připravován hodně profesionálně (stránky, whitepaper, tým, komunikace i komunita). A tak vznikl boom. Každý chtěl ZCL mince těžit. Protože poté, co fork proběhne budete najednou mít jak ZCL (ZCashClassic) mince, tak BTCP. V poměru 1:1. Neberte to.

Jak byla po ZCL poptávka, šla i samotná mince hodně nahoru. Takže se vyplatilo ji ještě více těžit, což přilákalo ještě více těžařů a spekulantů. A to hnalu cenu ještě více nahoru. A tak jsme i my těžili co to šlo. Jenže, byli jsme lamy a věděli jsme prd o tom, co se stane. Stejně jako mraky jiných.

A tak, když přišel den a čas forku, stalo se na burzách něco, co jsme úplně nečekali. Pár sekund po forku se začli všichni ZCL masivně zbavovat. Protože tak, jako my dnes, věděli, že se to stane a proto je dobré se toho včas zbavit. Navíc, jelikož hlavní tým začal pracovat na nové minci, ta stará se stala bezcennou. A tak se cena propadla na procento své hodnoty.

Postupem času pak zase trochu povyrostla a my ji prodali. Samozřejmě se ztrátou. Ale vlastníme BTCP. Kupodivu na něm tým opravdu pracuje a my tak máme stále šanci, že na tom nakonec něco vyděláme. Narozdíl totiž od jiných forků, kdy jde opravdu jen o zbohatnutí tvůrcu, je v tomto případě za týmem vidět práce. Mají hotovou platební bránu, uzavřená nějaká partnerství s ecommerce. Jenže, díky propadu cen v následujících měsících jsme stejně zatím na čtvrtině hodnoty.

Ale i to byla zkušenost. Zkušenost s obchodováním i s chováním trhu. Naštěstí jsme těžili i jiné mince (ZEC, ETH), stejně tak jsme spoustu natěženého prodali do BTC. Samozřejmě máme i pár unikátů, které pravděpodobně už nikdy na svou původní cenu nevylezou. Jenže, teď je prodávat za zlomek ceny je nesmysl. A tak napřáklad Bulwark, Agro a další nesmysly nám zbyly. Ale třeba jednou ještě překvapí a my budem miliónáři.

Všechno tohle ale píšu proto, že nás to dovedlo k burzám. Když si člověk spočítal všechnu tu práci kolem těžebních strojů, byl spíš jak námezní dělník než investor. A stejně se na konci dne ještě musel věnovat obchodování. A to dělal dost špatně, protože o tom věděl prd a neměl ani čas a náladu to víc studovat. A i to byl důležitý impulz k tomu, začít dělat věci trochu jinak. Znám ale i spoustu lidí, co těží dodnes a čekají, až cena Bitcoinu zase vyleze nahoru. A ona vyleze, o tom nepochybuju. Ale když jsem tenkrát počítal, jestli je lepší těžit a čekat, nebo prodat, vše investovat a čekat, vyšla mi lépe druhá varianta (a jen pro zajímavost, dneska jedna karta vydělá cca 1USD za den).

Asi by tenkát stačilo Bitcoiny jen nakoupit a držet. A člověk by na tom taky vydělal. Jenže, já v to už viděl další potenciál. V tom, jak budeme obchodováním mince rozmnožovat, jak nad tím postavím aplikaci, co pomůže lidem s věcmi, které musejí dělat jinak ručně. A tak jsem se rozhodl do toho pustit. Bylo to ještě v době, kdy si I. klepala na čelo, co dalšího jsem zas vymyslel. To totiž ještě nevěděla, že za měsíc se do obchodování pustí také, a rovnou fulltime :).

 

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉

7 thoughts on “Z horníka obchodníkem, aneb první kontakt s burzou

    1. Super, diky za feedback!

      Zrovna u tohodle clanku jsem premyslel, jestli jsem to neprepalil s delkou ;-). Ale nejak sem se rozjel a pak uz jsem to nechtel rezat na dva.

      1. Přijde mi, že jak je ten článek celý v jedné příběhové lince, tak se fakt pohodlně čte a ta délka pak vůbec nevadí. A má to v sobě jisté napětí, co se z toho vyklube, takže za mě dost dobré..

  1. Přesně tak, je to jak bondovka..co přijde zítra, ukradnou karty, zablokují coiny.

    Dobré počteníčko a jsem rád, že jsem se tomu vyhnul (taky jsem nad těžbou uvažoval), ale už se nedá vše zkloubit a já radší četl články o burze a akcicích.

  2. Musim ric: pekne – dobre napsano a chapu, ze s tim muselo byt hodne prace. Snad se tedy zadari s tim obchodovanim. Drzim palec…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *