I – Page 3 – Vodnický blog

Střecha na celý život

October 9, 2015 I Comments 0 Comment

Tento týden byla na programu střecha, respektive její tesařská část. Celé akci ale předcházela dlouhá diskuze na téma podbití / nadbití přesahů. Do té jsme vstupovali pevně rozhodnutí pro nadbití s přiznanými trámy.

Vystoupili jsme s ní nakonec se závěrem, že nejen že kašlem na podbití, ale i na nadbití, omítku či jakékoli jiné řešení. Zkrátka jsme přesahy úplně zrušili, protože za A) je to poměrně časově, materiálově a tím pádem i finančně náročná akce, za B) střechařům se do toho moc nechtělo, protože mají do zimy nasmlouvané ještě další práce, za C) k našemu domu se přesahy stejně moc nehodily a za D) sousedi mají střechu bez přesahů a nakonec jsme konstatovali, že se nám to asi stejně líbí nejvíc 🙂 Navíc i v budoucnu to znamená snažší údržbu, protože nebude potřeba natírat palubky ve výšce 7 a víc metrů, což je taky docela dobrý argument.

V pondělí tedy nastoupili střechaři a začali zpracovávat dřevo do pozednic, vaznic, krokví, kleštin a bůhvíčeho ještě…

…aby to pak nahoře všechno smontovali a voilá, máme pátek a krov je hotový.

A takhle to vypadá zvenku.

Vymysleli jsme ďábelský plán, díky kterému jsme měli mít na timelapsu zachycenou i stavbu střechy, aniž bychom na pozemek museli 2x denně jezdit. Bohužel, foťák s náma úplně nesouhlasil a tak žádné video nemáme 🙂 Resp. fotil jen, když se na stavbě nic nedělo a v klíčových momentech se vypnul, čili video je, ale ze stavby střechy tam není vůbec nic 🙂 Co už, i mistr tesař…

Mimochodem, radost nám udělal projektant, když nám řekl, že naše dřevo je opravdu super prvotřídní kvality a neskutečně tvrdé a že v Čechách takové snad ani neroste. Střechařům to poněkud zkomplikovalo život, protože když dřevo upravovali do žádoucích tvarů, museli prý 2x za den brousit řetěz na pile, namísto obvyklého 1 broušení za týden. To nás pobavilo, protože jsme dřevo vyšmelili u nás ve vesnici od jednoho místního Brouka Pytlíka za velmi dobrou cenu, a spíš jsme se báli, aby dřevo nebyl nějaký odpad 🙂 Až ho příště potkáme, budem mu muset ještě jednou poděkovat 🙂

Tohle tam po řezání zbylo 🙂

Další týden mají střechaři pauzu a na nás je, abychom mezitím vyzdili oba štíty. Zedník má čas až příští víkend, tak to zkusíme zvládnout sami, když to nepůjde, tak ho budem mít v záloze 🙂

Pokračování stavby atiky a vývody na střechu

October 2, 2015 I Comments 0 Comment

Včerejší den na stavbě nebyl nic moc. Ne že by se něco vyloženě pokazilo nebo nedařilo, ale otravovaly nás drobné nepříjemnosti kolem.

Ráno začalo tím, že přijel až na půdu vypruzený zedník, který si pomalu začíná domlouvat další práci a jeho nový zákazník ho hned na úvod trošku vyšplouchl. S L. se mu nálada ale brzy zlepšila, takže se pustili do další práce na atice.

Kluci nařezali OSB desky a přišroubovali je k horní části připravených stojek. U každé desky zvlášť pak kontrolovali pomocí vodováhy správný sklon, aby voda ze střechy pěkně stékala, a kde bylo potřeba, tam stojky a desky ještě dořízli.

Pak jsme se vydali směr místní restaurace, natěšeni na špagety se slaninou a smetanou. Bohužel radost nám moc dlouho nevydržela, protože už když před nás jídlo postavili, bylo jasné, že tady se něco dost nepovedlo. Po několika soustech jsme to zabalili s prohlášením, že se to nedá žrát, jelikož omáčka sestávala víceméně jenom z mouky, vody a oleje, a kousky slaniny neměly šanci ji zachránit.

Vedoucí směny naštěstí projevila pochopení a jídlo odnesla s tím, že ho samozřejmě platit nebudeme, že si ho zaplatí kuchař, který asi taky neměl úplně nejlepší den. Z obědu jsme tedy odcházeli sice už méně rozladění, nicméně hladoví. I těch pár soust ale I. dokázalo znovu podráždit ještě ne úplně stabilizovaný trávicí systém, takže jí pak bylo celé odpoledne špatně.

Po návratu z ne/obědu jsme vypěnovali fuky, které zůstaly mezi stojkami a okrajem stropu, čímž se stojky ještě zafixovaly ve správné poloze.

Kluci na střeše připravili prostupy na vývody trubek z osb desek, ve kterých pak trubky usadili a zapěnovali.

Když pěna zatuhla, namíchal se beton a všechny výstupy se zabetonovaly.

Na závěr ještě L. vývody i beton okolo zatřel penetrákem, aby byly připravené na další den a mohly se oblepit hydroizolací.

Budování tobogánu

September 16, 2015 I Comments 14 comments

Dnešek jsme věnovali budování venkovní kanalizace. Ráno jsme začali tím, že jsme spočítali množství a délky KG trubek a odhadli počet a sklon kolen a odboček. Odhadli proto, že po zkušenostech z budování desky nám bylo jasné, že trefit přesný počet všeho napoprvé se rovná výhře ve sportce.

L pak vyrazil pro první várku a mezitím jsme brigádníky poslali do výkopu, kde dostali za úkol vyčistit napadanou hlínu a prohrabat se k hlavnímu vstupu do kanalizace.

S tímto úkolem se poprali zcela bravurně, takže pak začali v kýblech nosit písek, který v mezičase dorazil na pozemek. Než se L vrátil, byl už připravený násyp, na který jsme pak trubky usadili.

L jako mozek celé operace trubky skládal ve správném pořadí, v případě potřeby řezal a taky neustále kontroloval jejich spád, se kterým by asi neměl být žádný problém. Jízda v naší kanalizaci bude totiž dost adrenalinová záležitost, jelikož na délku 18 metrů činí převýšení asi 2 metry. Jeden z brigádníků si tak v jednom okamžiku posteskl, že by se chtěl taky projet 🙂

Ke hlavní kanalizační trubce jsme položili ještě vodovodní trubku a jednu chráničku na elektriku a vše jsme poctivě zasypali pískem.

Když pak kolem jedné hodiny dorazil bagrista, tak už výkop jen zaházel hlínou.

Následovalo zapojení kanalizace z kuchyně a ze stoupaček z horního patra a tam už to taková pohůdka nebyla. Zaprvé jsme hned na úvod krumpáčem prokopli jedno koleno, to když jsme hledali výstup kanalizace ze základové desky. Ten byl bohužel po všech těch betonovacích dobrodružstvích zalitý jak jinak než v betonu, čili jeho prokopnutí bylo víceméně nasnadě.

Koleno jsme původně zamýšleli vyměnit, ale jelikož je zapěnované a zabetonované v desce a navíc díra je v horní části trubky, nakonec jsme rozhodli, že ho necháme na místě a jen ho opravíme nějakým tmelem nebo silikonem.

Pak jsme se pustili do skládání kanalizačního puzzle, což vyústilo v další dvě otočky ve stavebninách. Nejvíc nám dala zabrat prostřední odbočka ze stoupaček, kterou jsme nechali úplně nakonec. Ačkoli se na první pohled zdálo, že dvě 15stupňová kolena situaci vyřeší razdva, odbočka stále ne a ne zapadnou do sebe a nakonec vše vyřešilo až 45stupňové koleno.

Bagrista pak vše dosypal pískem a hlínou a kanalizační odysea byla tím pádem u konce. V mezičase nám ještě obkopal základovou desku a očistil ji od hlíny a zatvrdlého betonu a je tudíž připravena na pokládku izolačního polystyrenu – perimetru. To ale nejspíš necháme až na jaro, kdy se bude dělat kompletní zateplení baráku.

Na závěr nám bagrista ještě uklidil zbývající hlínu na dvorku, takže už se tam dá zase zajet normálně zajet a k nemalé radosti místních tak opět přestanem způsobovat dopravní kolaps parkováním na silnici 🙂

Zítra vyrážíme směr Praha, kam se jedeme podívat na stavební veletrh.

Schody – dějství druhé

September 14, 2015 I Comments 0 Comment

Dneska jsme navázali na páteční akci a od rána jsme pokračovali v šalování schodů a věnce. Práce šla pěkně od ruky a ač nám vítr hnal do očí všechen prach i piliny, ve 4 hodiny jsme měli hotovo.

U schodiště jsme nejprve navrtali boční zdi a do děr vložili nařezané roxory. Na dno jsme pak položili kari sítě, které jsme svázali drátem k sobě i k roxorům na bocích. Sítě jsme podložili kousky Ytongu, aby neležely na šalování a beton je pěkně obtekl.

Následovalo nařezání latí, které jsme přišroubovali do zdi a pak na ně umístili čela jednotlivých stupňů.

A voilá, už to vypadá jako schody a až se to zítra zaplácá betonem, tak už to snad budou i schody opravdické 🙂

Tady je videoreport z celého budování bednění. Pro zvýšení dramatičnosti záběrů jsme vypustili pasáže, kdy se nic nedělo (oběd, úklid,…), takže to vypadá, že jsme makali jak ďasi;-).

Nahoře se zedník mezitím věnoval zpevňování bednění věnce. Nahoru na šalování umístil nařezené střešní latě, které přitáhl k bočnicím vruty. V dolní části pak ještě bednění stáhl drátem.

Tím jsme měli pro dnešek hotovo a vypadalo to na odjezd domů. Ovšem pouze to vypadalo, protože projektantovi začalo stávkovat auto a to, co původně vypadalo jako banální vybitá beterka, se nakonec ukázalo jako závada poněkud závažnější a zatím blíže nespecifovaná a bylo tím pádem potřeba najít nějaký blízký autoservis ochotný auto co nejdřív opravit.

To se nakonec v rámci možností povedlo, auto jsme na laně odtáhli do servisu v nedalekém JZD, kde by se na něj měli zítra podívat. Projektanta jsme pak dopravili do autopůjčovny, aby do té doby nemusel jezdit stopem 🙂

Výztuž štítu a dokončení bednění

September 13, 2015 I Comments 4 comments

Jelikož bylo dneska opět krásně, byl by hřích den nevyužít k nějakým těm aktivitám na stavbě 🙂 Navíc toho máme na zítra ještě hodně, takže trošku honíme čas, abychom v úterý mohli vylít věnec i schody.

Začali jsme tím, že jsme dokončili věnec. Bylo potřeba naohýbat roxory v příslušných délkách a úhlech, což se ze začátku zdálo trošku jako oříšek, ale nakonec to šlo docela hladce. Roxory jsme pak svázali se zbytkem věnce a podložili je zbytkami Ytongu, aby neležely přímo na cihlách.

Následovalo dokončení bednění nad příčkami, kam z věnce vyčnívá zpevňující železo. Opět žádná velká věda, kromě toho, že odpoledne pořádně foukalo a když se do OSB desek opřel vítr nahoře nad věncem, tak to málem odneslo nejen desky, ale s nimi i L. Ono se není co divit, na stavbě už zhubnul 12 kg, na podzim ho budem muset poutat lanem, aby nám neulítl 🙂

Když jsme dokončili šalování, pustili jsme se ještě do zapření spodních desek schodiště, protože se nám pořád nezdály natolik stabilní, aby unesly 2 tuny betonu. I. tedy nanosila asi 50 palet, aby pak L vyhodnotil, že bude lepší to podepřít podpěrnými sloupy, takže se pak asi 20 palet zase přenosilo hezky zpátky. Ale výsledek je ucházející, desky šalování se už skoro vůbec neprohýbají, když se po nich skáče (otestováno) 🙂

Buď tam dáme okna, nebo to zazdíme…

September 10, 2015 I Comments 19 comments

Tento týden se toho moc neděje. V pondělí a ve středu zedník potřeboval volno, takže jsme tyhle dny strávili různým nezáživným zařizováním a sháněním materiálu na věnec. Taky jsme odvezli Bramboru do servisu na výměnu silentbloků, takže jsme dostali na hraní náhradní 530D v kombajnu. Bohužel jsme ho zapomněli vyfotit, ale vypadal nějak takhle.

Nedá se říct, že by s ním nebyla legrace, odpich do kopce byl skutečně impozantní, ale je to už takový koráb silnic, v zatáčkách to nedrží tak hezky jako naše trojka a celkově je to spíš pohodlné auto, než sporťák. Takže jsme byli rádi, když nám vrátili našeho černouška 🙂

Ve středu jsme se pak byli podívat na okna ve Vekře a v Internormu. A bohužel, tak jako asi už tolika stavebníkům před náma, Internorm i nám nejspíš zničil život 🙂

Začali jsme Vekrou, tam se odehrálo spíš stylem udělej si sám, protože jediný obchodní zástupce na prodejně na nás měl asi pět minut a pak odjel. Takže jsme se prošli po vzorkovně, pohráli si s jejich oknama a konstatovali, že nás to teda úplně nepřesvědčilo.

Poučný byl nicméně kontakt s PSK systémem, takový pomyslný stupeň mezi normálníma balkónovkama a HS portálem. Původně jsme PSK otvírání plánovali do pracovny. No teď už víme, že si ho tam nedáme. Otvírání pro nás bylo tak krkolomné a práh okna byl tak vysoký, že jsme ho jednomyslně zamítli. Když nám to finančně vyjde, dáme HS portál, když ne, tak normální balkónové dveře.

Naše další kroky pak vedly do protějšího showroomu Internorm. Celkový dojem z oken i z jednání s námi by se dal popsat asi jako jízda v bramboře proti dacii. Pán se nám věnoval asi 2 hodiny, vše nám ukázal, vysvětlil… A okna jedna báseň. Okolo lesa pole lán, hoj jede jede z lesa pán… No všichni víme, jak to dopadne, sestrovražda, pak trochu zombárna a jako vyvrcholení hromadný masakr sekerou. Podobné kataklyzma asi můžeme předpokládat, až dorazí cenová nabídka 🙂

Cestou domů jsme se ještě stavili v Lomaxu, abychom si nechali nacenit ještě předokenní žaluzie. Tam prý můžeme počítat s cenou tak kolem 200 fíků, no asi se s povděkem vrátíme do mého rodiště a zkusíme poptat ještě vsetínský Climax.

Večer jsme se pak ještě zastavili u známých známé, kteří nás velmi ochotně přivítali ve svém pasivním domě z roku 2011. Shodou okolností mají okna stejně jako náš projektant od stolařství Vašíček a jsou s nimi moc spokojení. To je náš horký kandidát v soutěži o modré obrázky z naší peněženky 🙂 K nim si ale budem muset udělat trošku výlet, ti jsou ze Skalice nad Svitavou. Spojíme to ale s vzorkovnou koupelen, kde musíme najít vanu, do které se vejde menší sloník nebo L. 🙂

Á propos, proč zrovna sloník:

Potkají se dva kamarádi. - Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl - Výborně, člověče, pořídil jsem si slona. - Slona? Co s ním? - To je ti báječná věc. O krmení se nemusím starat, spase mi trávník, takže ho mám jak golfový hřiště, umeje mi auto, děti si ním hrají. No fakt skvělý. - To zní dobře. Na kolik přijde takovej slon? - Tak většinou kolem třiceti tisíc, ale že jsi to ty, prodám ti ho za dvacet. - Fajn, domluveno Potkají se po pár týdnech - Teda ty jsi mi dal! Trávník zdupanej, stromy olámaný, všude samý hovno, rozsednul mi auto, děti se ho bojej a manželka se chce rozvádět! - Nehezky mluvíš o sloníkovi, takhle ho neprodáš...

Upeč třeba chleba, postav třeba zeď

September 4, 2015 I Comments 3 comments

Pec ani troubu nemáme, takže chleba zatím nebude, zato zdí už jsme postavili… 🙂 A dneska jsme pokračovali.

V noci a ráno nám sice do stavby trošku napršelo, to proto že včera hókal ten pitomý vlak 🙂 My jsme si z toho včera dělali srandu, ale je vidět, že lidová moudrost předávaná z generace na generaci platila a platí, vnizkla z toho tedy pěkná pranostika: Zahóká-li dvakrát vlečka, bude ráno z hlíny břečka.

Ráno už naštěstí nehókalo, takže v 8 se počasí umoudřilo a celý den už ani kapka 🙂 Mohli jsme tedy začít, a to hned pěkně zvostra. Na stavbu jsme dovezli dva 3,5 m dlouhé a 7 cm široké překlady nad okno v ložnici. Na první pohled vypadaly trošku lehčí, než nakonec byly, každý vážil dobrých 120 kg. Dostat je do prvního patra a pak usadit nad okno jenom ve třech byla dnes první a rozhodně ne poslední zkouška našich bicepsů.

Ale kdo se bojí, nesmí na stavbu, což rozhodně není náš případ, takže kolem deváté už si překlady spokojeně hověly nad oknem.

Pak jsme si zase spokojeně zdili až do chvíle, kdy jsme zjistili, že jsme to asi trochu přepálili s počtem cihel a že to, co brigoši před dvěma dny nosili pěkně nahoru, budou asi co nevidět zase pěkně nosit dolů.

Odpoledne se na nás pak přijel podívat projektant, který nám schválil zvětšení okna nad schody a rozkreslil nám na zeď schodiště do prvního patra. Jakmile vylijeme věnec, začneme šalovat a pak už budeme moct chodit i do patra jako lidi, ne jako opice 🙂 Z čehož máme pochopitelně velkou radost.

Odpoledne pak dorazili na dvě hodinky brigádníci. Ti nám nejdřív pomohli usadit zbývající překlady, no a pak si kondičně dali nošení cihel z patra dolů k plotu na pozemek.

Vzali to sportovně a za hodinku odnosili první půlku, druhá tam na ně čeká příští týden. Takže teď už tam máme aspoň trošku uklizíno.

A takhle už vypadá náš barák ze všech stran.

A tady je dnešní videoreport.

Skřítkové zedníci zanechte spánku, vezměte kladivo, lžíci a fanku

September 3, 2015 I Comments 0 Comment

Dneska byl naštěstí opět pohodový den, kdy jsme si prostě jen zdili a zdili. Začali jsme tím, že v místě budoucího štítu jsme vztyčili lať do příslušné výšky a od ní natáhli provázky, abychom se jich při zdění mohli držet.

A pak už jsme jeli jednu cihlu za druhou. Výsledkem jsou skoro hotové obvodové zdi a načlé příčky. Naštěstí počasí zatím drží, sice se trošku ochladilo, ale neprší, takže není potřeba zakrývat zdi nebo materiál a práce pěkně odsýpá.

Dneska jsem k nemalé radosti našeho zedníka opět trošku překonával svoji výškofobii, to když jsem vylezl na kozu a stál na vratké desce už asi 7 metrů nad zemí, což bylo náležitě zdokumentováno a tady je důkaz. Až dokončíme stavbu, tak už se snad nebudu bát vylízt ani na ty rozhledny, kvůli kterým se mi jeden známý pořád směje (zdravím Chlupe 🙂 )

Poslední dnešní zážitek byl, když se jeden z našich pomocníků zaposlouchal do právě projíždějící houkající vlečky a filozoficky pronesl: “Dneska zase hóká a hóká, to zas bude večer pršet.” To mi nedalo a zeptal jsem se, proč by mělo pršet, jestli se to podle toho vlaku nějak pozná. A on na to, že jo, že vždycky když houká, tak pak večer prší. A že já vůl vždycky koukám na radar, když je to přitom takhle jednoduché 🙂

A tady ještě dnešní video, kde je na konci vidět už skoro finální tvar baráku:

Odbednění stropů a založení rohů 2. patra

August 31, 2015 I Comments 0 Comment

Dnešní den na stavbě byl v porovnání s pátkem mnohem méně hektický. Ráno jsme se nejprve pustili do odbedňování stropu, překladů a nosného sloupu. Příjemným překvapením bylo, že oba překlady i sloup se nám krásně vylily betonem, zřejmě i díky intenzivnímu vibrování.

Spolu s projektantem se pak kluci pustili do založení rohů v horním patře. Nejprve změřili nivelákem výšku betonu na stropě. Přestože vylívání bylo v pátek dost divoké, tak rozdíl je maximálně 2 cm. A pak už se měřilo a měřilo, aby seděly délky i pravé úhly, a když bylo vše OK, hodilo se to na zakládací maltu.

Dalším a posledním úkolem dneska byl úklid bednění. Z použitelných OSB desek jsme vytahali hřebíky a šrouby a jsou připravené na další akci, což bude šalování věnce. To, co už bylo moc měkké nebo příliš prošpikované šroubama a hřebíkama, jsme hodili na hromadu a v průběhu dne spálili. Škoda jenom, že bylo dnes zase 34 stupňů, jinak bychom si nad ohněm opekli na oběd špekáčky 🙂

Na závěr jsme pak ještě očistili od betonu plechové bednění z půjčovny společně se vzpěrami, které už bylo možné sundat. Vše jsme nachystali vedle brány, takže si je zítra budou moct odvézt zpět a tím jsme si taky udělali místo na zítřejší druhou a poslední várku cihel z Vapisu.

Kolem čtvrté jsme měli hotovo a tak jsme pro dnešek vyhlásili padla. Tady je video, v průběhu něhož se nepatrně změní úhel. To proto, že foťák stojící na skrývce a asi deseti paletách dnes úplně neustál poryvy větru a v jednom okamžiku jsme ho chudáka našli ležet i se stativem a externí baterkou vedle boudy. Naštěstí přežil a zítra tak bude opět připraven do akce 🙂

Cestou domů jsme se ještě stavili pro dvě 50 litrové bečky, jelikož množství jablek na stromě i pod stromem několikanásobně převyšuje naši roční spotřebu a co nerozdáme jsme se tím pádem rozhodli hodit do bečky a nechat si v palírně vypálit naši vlastní Vodníkovici. Přece jenom bude potřeba příští rok uspořádat kolaudačku, tak ať to máme trošku stylové 🙂

Další zastávkou na cestě domů pak byl ještě sběrný dvůr, jelikož jsme se potřebovali zbavit aspoň části odpadů, které jsme na stavbě už vyprodukovali. Jelikož se odpad L snažil už dopoledne udat ve sběrných dvorech v okolních vesnicích, ale všude mu byl odmítnut se slovy, že aby nám ho přijali, museli bychom být obyvateli dané vesnice, byl už značně vypruzen.

Když jsme zastavili v brněnské sběrném dvoře, tam nám pro změnu řekli, že odpad ze stavby (roztříděné igelity, plastové pásky z cihel a pet flašky) nám nevezmou, protože likvidují pouze odpad z domácností a že si to máme odvézt do asy, kde nám to za poplatek zlikvidují. Na to jim L už zcela nepokrytě vysvětlil, že pokud to ani oni nevezmou, tak zastaví u nejbližší popelnice a odpad tam naháže, protože už na to dneska fakt nemá, a že se opravdu snaží recyklovat a chovat se zodpovědně, ale co je moc, to je moc. Nejsem si jistá, jestli je nakonec obměkčila jeho upřímnost, nebo totální zoufalství, které z něj čišelo, ale nakonec nám dovolili odpad vyhodit u nich 🙂 I tato mise byla tedy nakonec úspěšná.

Zdi první patro – hotovo

August 20, 2015 I Comments 1 comment

Dnešní den na stavbě byl opět plodný. Dokončili jsme všechny nosné zdi (chybí 50 cm zdi, která se bude spolu s příčkou dozdívat zítra) a položili překlady nad dveře a nad okna.

Výhodou překladů z KM Bety je, že mají stejnou výšku jako cihly, tedy 25 cm. Jejich nevýhodou je jejich váha, která je u větších překladů dost vysoká i na pět lidí a dnes jsme s nimi opět bojovali na život a na smrt.

Překlady z Vapisu jsou proti nim brnkačka, ty jsme v klidu zvládali položit ve dvou lidech. Ovšem pak přichází pěkná prcačka. Vzhledem k tomu, že mají na výšku pouze 12,5 cm, musí se dozdívat a cihly dořezávat. A to nám vzalo spoustu času.

Na brigádníky jsme šli opět metodou cukru a biče, takže nezaháleli snad ani chvilku, buď nosili cihly, nebo usazovali překlady, případně transportovali cihly, nebo vzpěry a bednění, které dnes dorazily.

U vzpěr jsme museli trošku zasáhnout, protože mají tendenci všechno dělat ve dvou a skládání jim proto šlo na začátku dost pomalu. Stačilo ale zařvat, a pak už hezky šupky dupky nosili vzpěry každý sám a pak už to hezky odsejpalo.

Tady je komplet video z dneška.

Taky nám dnes dorazil dárek k cihlám z Vapisu – kufřík s nářadím. Ten nám udělal radost, na stavbě nám určitě dobře poslouží.

Vzhledem k tomu, že po třech dnech vydatných dešťů máme desku plnou bahna, které se tam v průběhu zdění nanosilo, a zítra potřebujeme natavit hydroizolaci pod příčku, kterou je potřeba vyzdít spolu se zbývajícím kouskem nosné zdi, zvolili jsme nejjednodušší řešení metodu čištění a dnes koupili wapku. Tu určitě využijeme i později kolem baráku a na mytí auta, takže jsme ani neuvažovali o půjčení.

Vodnický blog

Vodnické příhody, projekty a vše ostatní. Teď hlavně o stavbě domu a programování

Browsed by
Author: I