Budování tobogánu

Budování tobogánu

Dnešek jsme věnovali budování venkovní kanalizace. Ráno jsme začali tím, že jsme spočítali množství a délky KG trubek a odhadli počet a sklon kolen a odboček. Odhadli proto, že po zkušenostech z budování desky nám bylo jasné, že trefit přesný počet všeho napoprvé se rovná výhře ve sportce.

L pak vyrazil pro první várku a mezitím jsme brigádníky poslali do výkopu, kde dostali za úkol vyčistit  napadanou hlínu a prohrabat se k hlavnímu vstupu do kanalizace.

2015-09-16 10.06.18

S tímto úkolem se poprali zcela bravurně, takže pak začali v kýblech nosit písek, který v mezičase dorazil na pozemek. Než se L vrátil, byl už připravený násyp, na který jsme pak trubky usadili.

2015-09-16 11.41.41

L jako mozek celé operace trubky skládal ve správném pořadí, v případě potřeby řezal a taky neustále kontroloval jejich spád, se kterým by asi neměl být žádný problém. Jízda v naší kanalizaci bude totiž dost adrenalinová záležitost, jelikož na délku 18 metrů činí převýšení asi 2 metry. Jeden z brigádníků si tak v jednom okamžiku posteskl, že by se chtěl taky projet 🙂

Ke hlavní kanalizační trubce jsme položili ještě vodovodní trubku a jednu chráničku na elektriku a vše jsme poctivě zasypali pískem.

2015-09-16 16.09.51

Když pak kolem jedné hodiny dorazil bagrista, tak už výkop jen zaházel hlínou.

2015-09-16 15.11.17

Následovalo zapojení kanalizace z kuchyně a ze stoupaček z horního patra a tam už to taková pohůdka nebyla. Zaprvé jsme hned na úvod krumpáčem prokopli jedno koleno, to když jsme hledali výstup kanalizace ze základové desky. Ten byl bohužel po všech těch betonovacích dobrodružstvích zalitý jak jinak než v betonu, čili jeho prokopnutí bylo víceméně nasnadě.

2015-09-16 15.15.33

Koleno jsme původně zamýšleli vyměnit, ale jelikož je zapěnované a zabetonované v desce a navíc díra je v horní části trubky, nakonec jsme rozhodli, že ho necháme na místě a jen ho opravíme nějakým tmelem nebo silikonem.

Pak jsme se pustili do skládání kanalizačního puzzle, což vyústilo v další dvě otočky ve stavebninách. Nejvíc nám dala zabrat prostřední odbočka ze stoupaček, kterou jsme nechali úplně nakonec. Ačkoli se na první pohled zdálo, že dvě 15stupňová kolena situaci vyřeší razdva, odbočka stále ne a ne zapadnou do sebe a nakonec vše vyřešilo až 45stupňové koleno.

2015-09-16 16.30.38

Bagrista pak vše dosypal pískem a hlínou a kanalizační odysea byla tím pádem u konce. V mezičase nám ještě obkopal základovou desku a očistil ji od hlíny a zatvrdlého betonu a je tudíž připravena na pokládku izolačního polystyrenu – perimetru. To ale nejspíš necháme až na jaro, kdy se bude dělat kompletní zateplení baráku.

Na závěr nám bagrista ještě uklidil zbývající hlínu na dvorku, takže už se tam dá zase zajet normálně zajet a k nemalé radosti místních tak opět přestanem způsobovat dopravní kolaps parkováním na silnici 🙂

2015-09-16 16.57.24

Zítra vyrážíme směr Praha, kam se jedeme podívat na stavební veletrh.

 

 

 

 

 

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉

8 thoughts on “Budování tobogánu

  1. Nechci vám do toho moc mluvit, ale ač je blog velmi zajimavý a přínosný v mnoha ohledech (za to upřímná poklona), tak se někdy obávám, že dost zapomínáte na bezpečnost práce. Člověk, který lezl do tak hlubokého nezajištěného výkopu riskoval vážný úraz nebo dokonce smrt – pokud vím, tak pažení by se mělo provádět od cca 1,3-1,5m hloubky. O pochodování po zdech ve výšce ani nemluvě. Oba tyto případy a s nimi spojené úrazy nejsou na stavbách výjimkou. Z blogu vidím, že jste zatím všichni živi a zdrávi, a přejí ať to je tak dál. Čtenářům bych ale doporučil se zamyslet – ono to statisticky vzato jednou někde někomu nemusí klapnout. Taková přilba, rukavice, brýle a boty s ocelovou špicí není kdovíjak velka investice (a pro mnohé jistě i otrava to nosit) oproti tomu, jak si na stavbě může člověk škaredě ublížit – rozdrcená noha od upadnuté cihly nebo překladu či rozbitá hlava bývá velmi častá. Váš blog čte dost lidí a o to víc hrozí, že vás budou napodobovat a dělat podobné kaskadérské kousky. Naopka chválím za použití pet láhví na trčící roxory při budování základů.

    Vím o čem mluvím, trochu v tom dělám – ikdyž na západě, kde jsou bezpečnostní předpisy přísnější a především se dodržují v daleko větší míře než v ČR i tak jsou statistiky dost špatné. Často se nemůžu při pohledu na české stavební prostředí zbavit pocitu, že se dívám někde na Ukrajinu. Lidé mají tendenci vnímat vyspělé země jako země s vysokou ekonomickou úrovní – pravdou ale je, že mnohdy jde spíše o úroveň mentální…..vím, že to sem nepatří, ale nejtypičtějším příkladem je, jak člověk přejede na dálnici hranici z německa do česka….jediným zlehčením je, že dále na východ je to ještě horší.

    Nechtěl jsem se nikoho dotknout, ale pokud to alespoň 1 čtenář seriózně zváží, beru to za úspěch a krok dopředu :-).

  2. Když si to zpětně čtu, tak si říkám, že jsem zapůsobil jak nějaký puntičkářský pracant z BOZP….to opravdu nejsem 🙂

    Pro dokončení hypotézy a zamyšlení – nevím jak by se stavebníkovi líbilo bydlení v domě, jež byl zaplacen cenou zdraví člověka nebo dokonce života. Už jenom ta představa…to bych neměl ani náladu pak v takovém domě žít.

  3. Máte pravdu, kontrola BOZP by z nás asi úplně radost neměla, ale myslím, že to tak hrozné zase není.

    Boty nemám sice se železnou špicí, ale pevné a vyztužené, přímo pracovní jsou – http://www.vm-obuv.cz/outdoor-obuv/cordoba/, rukavice stoprocentně používáme tam, kde to je jen trochu možné. Občas ale člověk potřebuje mít kontakt s materiálem.

    Ochranné brýle jsme občas používali, ale ono mít nasazené brýle v 0-4C stupních je podle mne více nebezpečné než je nemít. Mlží se rychlostí blesku a člověk pak flexuje naslepo, což může mít podle mne horší následky než smítko prachu v oku.

    Ochrannou roušku jsme také koupili, problém byl, že pak zase hrozilo riziko udušení rouškou místo prachem, takže to jsme také zavrhli.

    Co se týká helmy, to máte pravdu, tak daleko jsme se v bezpečnosti nedostali. Možná i proto, že jsme zdili v 35 stupních a o helmě bych nikoho, ani sebe nepřesvědčil. Na druhou stranu situací, kdy mi mohlo něco spadnou na hlavu nebylo zas tak moc a když už by v těch situacích spadlo (třeba 200kg překlad), tak by byl asi stejně šumák, jestli jsem helmu měl nebo ne. To bych musel mít i páteřák, brnění a ideálně nějaký IronMan suite :).

    Během stavby jsme se snažili řadu věcí delat bezpečně, ale přijde mi, že občas je prostě stavba nebezpečné místo a musí se s tím takto počítat.

    Celkově si nejsem jist, jestli občas přehnané dodržování BOZP a používání všech možných pomůcek není bezpečnostně kontraproduktivní. Člověk pak ztrácí kontakt se stavbou (neslyší kvůli klapkám, nevidí pořádně kvůli brýlím, nemá cit kvůli rukavicím, helmám, atd.

    Navíc by člověk musel pomůcky nakoupit nejen pro sebe, ale i pro všechny brigádníky a řemeslníky. A všechny pak musel přesvědčit o jejich používání. A například přesvědčovat bandu pubertálních brigádníků, ale i ostřílených starých veteránů, ať si na nošení cihel vezmou pracovní obuv, brýle a přilbu, by byla opravdu legrace ;-).

    Co se týče jištění, ať už ve výškách nebo ve výkopech, ono se to teď snadno mluví, ale až začnete stavět, tak sám zjistíte, že zkrátka často není čas některé věci řešit, případně jsou neúměrně drahé (půjčení lešení, bednění, jeho postavení). V takových případech pak zkrátka nezbývá, než vzít rozum do hrsti, vše dělat s rozvahou a opatrností a prostě věřit, že při nás bude stát náš anděl strážný a vše dobře dopadne 🙂

    Každopádně Vám držím palce ať se Vám podaří dodržovat bezpečnost více než nám. A pokud u stavby pak budete mít trochu čas, určitě pošlete pár fotek jak se Vám to daří.

  4. Máte pravdu v tom, že na bezpečnost není často čas, peníze a nálada. Stejný argumenty by měla jistě většina dalších stavebníků a ve své praxi jistě nejse nikterak horší – spíš bych řekl o dost lepší, než co se dá vidět. Respektive čas a peníze jsou, ale málo kdo je uvědomělý na to, aby je objetoval a nebo měl nervy a náladu tím prudit jiné a být tak zdánlivě za blázna – to je ten největší challange. Lidi jsou všude na světě stejní – někde se to řeší a lidi jsou na to už zvyklí a někde ne. Jak říkám, jde o mentální rozvoj a s tím spojené více či méně zodpovědné jednání společnosti.

    Stavebníci RD mají většinou nulovou a nebo jen minimální zkušenost ze stavby a úrazech na nich. Prostě stejně asi jako vy, si pravděpodobně neprošli žádným závažnějším wake-up momentem (a nebo neměli příležitost se podívat do rozvinutějších zemí… a nebo byli někde v Asii a říkají si, jak je to u nás super:-))

    Já bych osobně na svou stavbu pracanta (pokud ho přímo zaměstnávám, ať už na černo, když se šetří) bez základních ochranných pomůcek nepustil – peníze nepeníze, čas nečas, smích nesmích. Jako stavebník cítím (asi vyšší) zodpovědnost za to, co se na mé stavbě děje. Bezpečné provedení stavby si myslím vyžaduje především dobré plánování. Nějaká ta kačku navíc určitě v konečném důsledku nezrujnuje (jde ve výsledku o malinkaté procento z ceny domu) – navíc “život a zdraví penězi nevyvážíš”.

    Já sám ochranné pomůcky často používám a jsem si samozřejmě vědom, že nejsou vždy úplně praktické, a proto je často i sundávám. To by ale neměl být důvod je zavrhnout a měl by je používat, pokud to jde. Jde si především o minimalizaci risku.

    K přilbě. Jistě vás nezachrání před pádem 200 kg překladu – tu je spíše otázka, zda bylo opravdu nevyhnutelné při jeho manipulaci stát pod ním. Ze zkušenosti vím, že přilba chrání hlavu častějí, když vy sami do něčeho narazíte (něco zvedáte a bum, lešenářská trubka, a jde se šít), než pády konsrukcí – to spíš nějaké ty nástroje nebo spojovací prostředky.

    Budeme stavět příští rok, tak pokud nezapomenu, tak dám vědět jak to šlo – snad budou mít u Chocholouška wifi abych to měl jak poslat 🙂

    1. Je to urcite o tech zkusenostech. U nas zatim vse dobre (a doufam ze uz to tak i vydrzi 😉 ) a tim padem si chranime ruce/oci v tech pripadech, kdy to dava smysl. Ale treba helmu nikoli. Ale bude to mozna i tim, ze zas tolik situaci kde by byla potreba nebylo. Leseni jsme nestaveli, cihly jsme davali vzdy smerem dolu a ne nad hlavu a opravdu jen ty preklady jsme zvedali nahoru. A mate pravdu, stat pod nim nebylo potreba.

  5. K flexe – bez brýli by to mělo být absolutně no go. Jak vlítne smítko do oka rychlostí blesku, tak je z vás Jan Žižka. Znám jednoho dobrodruha, co flexoval v teniskách a pak jel přišívat prsty a šlachy na noze – stavěl svépomocí a nechtělo se mu koupit boty s ocelovou špicí.

    Teď se mě manželka ptá, co tady pořád sepisuji a proč u toho už sedím víc jak hodinu…chvíli jsem přemýšlel o co mi vlastně jde …a je to asi tím, že mě mrzí jak je Česko zbytečně zaostalé a chci pro to něco udělat 🙂

    1. Mate pravdu, presne ta flexa smysl ma. Boty nemam zelezne, flexa by je asi projela, ale zase je to spis o tom jak to clovek drzi. Kdyz rezu, nemam tam nohy. Ale stat se neco muze i tak.

      Souhlasim s tim, ze pokud clovek stavi dum v mekych teniskach, bez rukavic a flexuje bez bryly, je to spatne. A pokud se nekdo takovy diky Vasim prispevkum nad tim zamysli a koupi si pracovni obleceni/obuv, ma to smysl

      1. JJ, jde především o nešťastné náhody….dále v blogu jsem se později dočetl, že i vás jedna (dikybohu nakonec šťastná) potkala při zateplování sřechy. Jak jste psal bude z to nakonec veselá historka – ikdyž to mohlo dopadnout naopak a v daném okamžiku vám do smíchu nebylo 😉

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *