Dneska byl naštěstí opět pohodový den, kdy jsme si prostě jen zdili a zdili. Začali jsme tím, že v místě budoucího štítu jsme vztyčili lať do příslušné výšky a od ní natáhli provázky, abychom se jich při zdění mohli držet.

A pak už jsme jeli jednu cihlu za druhou. Výsledkem jsou skoro hotové obvodové zdi a načlé příčky. Naštěstí počasí zatím drží, sice se trošku ochladilo, ale neprší, takže není potřeba zakrývat zdi nebo materiál a práce pěkně odsýpá.

Dneska jsem k nemalé radosti našeho zedníka opět trošku překonával svoji výškofobii, to když jsem vylezl na kozu a stál na vratké desce už asi 7 metrů nad zemí, což bylo náležitě zdokumentováno a tady je důkaz. Až dokončíme stavbu, tak už se snad nebudu bát vylízt ani na ty rozhledny, kvůli kterým se mi jeden známý pořád směje (zdravím Chlupe 🙂 )

Poslední dnešní zážitek byl, když se jeden z našich pomocníků zaposlouchal do právě projíždějící houkající vlečky a filozoficky pronesl: “Dneska zase hóká a hóká, to zas bude večer pršet.” To mi nedalo a zeptal jsem se, proč by mělo pršet, jestli se to podle toho vlaku nějak pozná. A on na to, že jo, že vždycky když houká, tak pak večer prší. A že já vůl vždycky koukám na radar, když je to přitom takhle jednoduché 🙂

A tady ještě dnešní video, kde je na konci vidět už skoro finální tvar baráku:

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉