Dnešní den na stavbě byl v porovnání s pátkem mnohem méně hektický. Ráno jsme se nejprve pustili do odbedňování stropu, překladů a nosného sloupu. Příjemným překvapením bylo, že oba překlady i sloup se nám krásně vylily betonem, zřejmě i díky intenzivnímu vibrování.

Spolu s projektantem se pak kluci pustili do založení rohů v horním patře. Nejprve změřili nivelákem výšku betonu na stropě. Přestože vylívání bylo v pátek dost divoké, tak rozdíl je maximálně 2 cm. A pak už se měřilo a měřilo, aby seděly délky i pravé úhly, a když bylo vše OK, hodilo se to na zakládací maltu.

Dalším a posledním úkolem dneska byl úklid bednění. Z použitelných OSB desek jsme vytahali hřebíky a šrouby a jsou připravené na další akci, což bude šalování věnce. To, co už bylo moc měkké nebo příliš prošpikované šroubama a hřebíkama, jsme hodili na hromadu a v průběhu dne spálili. Škoda jenom, že bylo dnes zase 34 stupňů, jinak bychom si nad ohněm opekli na oběd špekáčky 🙂

Na závěr jsme pak ještě očistili od betonu plechové bednění z půjčovny společně se vzpěrami, které už bylo možné sundat. Vše jsme nachystali vedle brány, takže si je zítra budou moct odvézt zpět a tím jsme si taky udělali místo na zítřejší druhou a poslední várku cihel z Vapisu.

Kolem čtvrté jsme měli hotovo a tak jsme pro dnešek vyhlásili padla. Tady je video, v průběhu něhož se nepatrně změní úhel. To proto, že foťák stojící na skrývce a asi deseti paletách dnes úplně neustál poryvy větru a v jednom okamžiku jsme ho chudáka našli ležet i se stativem a externí baterkou vedle boudy. Naštěstí přežil a zítra tak bude opět připraven do akce 🙂

Cestou domů jsme se ještě stavili pro dvě 50 litrové bečky, jelikož množství jablek na stromě i pod stromem několikanásobně převyšuje naši roční spotřebu a co nerozdáme jsme se tím pádem rozhodli hodit do bečky a nechat si v palírně vypálit naši vlastní Vodníkovici. Přece jenom bude potřeba příští rok uspořádat kolaudačku, tak ať to máme trošku stylové 🙂

Další zastávkou na cestě domů pak byl ještě sběrný dvůr, jelikož jsme se potřebovali zbavit aspoň části odpadů, které jsme na stavbě už vyprodukovali. Jelikož se odpad L snažil už dopoledne udat ve sběrných dvorech v okolních vesnicích, ale všude mu byl odmítnut se slovy, že aby nám ho přijali, museli bychom být obyvateli dané vesnice, byl už značně vypruzen.

Když jsme zastavili v brněnské sběrném dvoře, tam nám pro změnu řekli, že odpad ze stavby (roztříděné igelity, plastové pásky z cihel a pet flašky) nám nevezmou, protože likvidují pouze odpad z domácností a že si to máme odvézt do asy, kde nám to za poplatek zlikvidují. Na to jim L už zcela nepokrytě vysvětlil, že pokud to ani oni nevezmou, tak zastaví u nejbližší popelnice a odpad tam naháže, protože už na to dneska fakt nemá, a že se opravdu snaží recyklovat a chovat se zodpovědně, ale co je moc, to je moc. Nejsem si jistá, jestli je nakonec obměkčila jeho upřímnost, nebo totální zoufalství, které z něj čišelo, ale nakonec nám dovolili odpad vyhodit u nich 🙂 I tato mise byla tedy nakonec úspěšná.

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉