Včerejší den na stavbě nebyl nic moc. Ne že by se něco vyloženě pokazilo nebo nedařilo, ale otravovaly nás drobné nepříjemnosti kolem.

Ráno začalo tím, že přijel až na půdu vypruzený zedník, který si pomalu začíná domlouvat další práci a jeho nový zákazník ho hned na úvod trošku vyšplouchl. S L. se mu nálada ale brzy zlepšila, takže se pustili do další práce na atice.

Kluci nařezali OSB desky a přišroubovali je k horní části připravených stojek. U každé desky zvlášť pak kontrolovali pomocí vodováhy správný sklon, aby voda ze střechy pěkně stékala, a kde bylo potřeba, tam stojky a desky ještě dořízli.

Pak jsme se vydali směr místní restaurace, natěšeni na špagety se slaninou a smetanou. Bohužel radost nám moc dlouho nevydržela, protože už když před nás jídlo postavili, bylo jasné, že tady se něco dost nepovedlo. Po několika soustech jsme to zabalili s prohlášením, že se to nedá žrát, jelikož omáčka sestávala víceméně jenom z mouky, vody a oleje, a kousky slaniny neměly šanci ji zachránit.

Vedoucí směny naštěstí projevila pochopení a jídlo odnesla s tím, že ho samozřejmě platit nebudeme, že si ho zaplatí kuchař, který asi taky neměl úplně nejlepší den. Z obědu jsme tedy odcházeli sice už méně rozladění, nicméně hladoví. I těch pár soust ale I. dokázalo znovu podráždit ještě ne úplně stabilizovaný trávicí systém, takže jí pak bylo celé odpoledne špatně.

Po návratu z ne/obědu jsme vypěnovali fuky, které zůstaly mezi stojkami a okrajem stropu, čímž se stojky ještě zafixovaly ve správné poloze.

Kluci na střeše připravili prostupy na vývody trubek z osb desek, ve kterých pak trubky usadili a zapěnovali.

Když pěna zatuhla, namíchal se beton a všechny výstupy se zabetonovaly.

Na závěr ještě L. vývody i beton okolo zatřel penetrákem, aby byly připravené na další den a mohly se oblepit hydroizolací.

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉