I – Page 4 – Vodnický blog

Když zmoknou vodníci

August 17, 2015 I Comments 0 Comment

O víkendu jsme nic nenapsali, protože ač se to zdá neuvěřitelné, tak jsme odpočívali. Zaprvé proto, že náš mistr zedník chce aspoň víkendy trávit s rodinou, a zadruhé proto, protože si L pohnul zádama při nošení a nandávání cihel takovým způsobem, že v sobotu ráno skončil na pohotovosti a s injekcí v zadku.

Injekce mu opět vykouzlila úsměv na tváři a tak bylo rozhodnuto, že zajedeme kamsi na jih pro domluvený vrátek (fotky již z dnešního sundávání z vozíku).

Zároveň jsme se byli podívat, jak se bydlí našemu projektantovi v jeho novém domě. Na návštěvě bylo super, dozvěděli jsme se spoustu zajímavého a načerpali inspiraci pro naše budoucí bydlení.

Bohužel jakmile pominul účinek injekcí, L se stal opět značně imobilním a v neděli jsem mu proto neúprosně naordinovala klid na lůžku. Tuhle bitvu nebylo úplně těžké vyhrát, protože nedokázal ani vylézt z postele, přesto mě hřál dobrý pocit, že jsem dokázala prosadit svou 🙂

Všichni houseři jsou však k něčemu dobří a ten jeho vedl k tomu, že na příští týden sehnal další dva prácechtivé studenty z naší vesnice a proto jsem mohla zákaz fyzické námahy rozšířit i na nadcházející dny.

Vrátil se tedy k práci hlavou a začal opět využívat své manažerské schopnosti, díky kterým práci rovnoměrně distribuuje ke všem zúčastněným kromě nás dvou. To je z mojí strany přijímáno s povděkem, protože po měsíčním maratonu na stavbě začínám i já pociťovat mírnou únavu (asi jako kdybych na hřbetě táhla padesátikilové VPC :-))

Ani HR (human resources) ovšem není úplně snadný obor. Lidské zdroje totiž mají obecně tendence lelkovat, zašívat se a odpočívat a dlouhou pracovní dobu si vyplňovat kratochvílemi, jako je kouření, čumění do mobilu nebo žvanění. Zde se pak naplno uplatňují manažerovy pracně nabyté zkušenosti, že kamarádský přístup perfektně podporuje pracovní výkony, ale jen za předpokladu, že lidské zdroje po kamarádsku drbe a drbe 🙂

Díky této inovativní metodě celá parta dneska zvládla dozdít polovinu obvodových zdí do 11. šáru, dost pohnout s vnitřními nosnými zdmi a ještě přeskládat značnou část cihel zvenku dovnitř do baráku.

Náš barák už začíná být vidět i v okolní zástavbě.

V průběhu dne ještě dorazily zbylé překlady z KM Bety. Naštěstí je dovezlo auto s rukou, takže my mohli jen koukat 🙂

Taky se u nás konečně ochladilo, z 35 stupňových veder se stalo 19, což by bylo super, pokud by nám půl dne nepršelo za krk, do hotových zdí, do materiálu kolem a do terénu, ze kterého se v průběhu dne pomalu stalo hezky matlavé a kluzké bláto. Zítra nasadíme do akce gumáky 🙂

Co šlo, jsme zakryli, co nešlo, zmoklo 🙂

A tady dnešní video s písničkou tentokrát z trošku jiného soudku, ale my jsme si na ni doma hezky zatancovali (L teda ještě pořád spíš breakoval) 🙂

Zdění z VPC je sranda

August 13, 2015 I Comments 40 comments

Včerejší den nebyl úplně záživný. Pouze se dozdívalo z Ytongu. Celou akci trošku komplikoval fakt, že brigádník se den předtím i přes naše naléhání, ať to na plánované akci nepřehání, ožral jako dobytek, a přes několik slibů v SMS nakonec vůbec nedorazil. Mistrovi zedníkovi tak asistoval pouze L, ale i tak jim to šlo pěkně od ruky. Na videu se toho moc neděje, ale pro ty, kdo by ho stejně chtěli vidět, je tady:

Dneska už to bylo o poznání lepší. Začali jsme se zděním z VPC a šlo to jedna báseň. Dneska už dorazil dokonce i brigádník, ze kterého jsme si celý den dělali srandu, že neumí chlastat. Ve třech kluci zvládli vyzdít zhruba 36 m2 a rukama jim celkem prošlo 14 tun. Na konci dne už to na nich bylo docela znát, holt vépécéčko není žádná lehká váha. Ale zdi jsou z něj jako když střelí.

Postup byl následující: Já jsem ometla tvárnice, namočila je a nachystala kotvy na tupé spoje. Na sklonku dne jsem již povýšila a mohla jsem dokonce plnit sáně lepidlem 🙂 Kluci pak pomocí saní nanesli vrstvu lepidla a usazovali jednu tvárnici za druhou. Poslední v řadě byl pak náš mistr zedník, který pomocí natažených provázků, krátké a dlouhé vodováhy a 3m latě cihly uváděl do ideální polohy.

Tupé spoje jsou doporučeny výrobcem a v praxi to znamená to, že se cihly v rozích a ve spojích nepřevazují, pouze se do nich umísťují kotvy.

Vzhledem k tomu, že nám náš projektant barák nastavil velikostně tak, aby seděl do modulů VPC, za celou dobu jsme nemuseli uříznout jedinou cihlu, což stavbu neuvěřitelně urychluje. Nanášení lepidla pomocí saní je taky parádní záležitost, prostě se udělám vrumvrum a je to.

Dneska jsme stihli vyzdít půl baráku do pátého šáru, druhou polovinu do šáru třetího. Vnitřní nosné zdi ani příčky jsme prozatím nevyzdívali, aby se nám uvnitř aspoň dočasně lépe manipulovalo s cihlama. Uvidíme, kolik toho stihneme zítra.

A teď dnešní video, kde je hezky vidět, jak nám šla práce pěkně od lžíce.

Na závěr ještě foto našeho nového zahradního nábytku, který jsme ovšem ještě neměli moc příležitost otestovat, neb jsme byli celý den pilní jako včeličky. Bzzz…

První šár a dodávka VPC

August 11, 2015 I Comments 19 comments

Na dnešní ráno byla objednána dodávka dvou kamionů s VPC. Předtím, než v 8 hodin dorazily, bylo ovšem potřeba udělat místo pro bagr s vidlema, což znamenalo roznést zbytek Ytongu po obvodu desky. Jelikož domluvený brigádník měl zpoždění, tento úkol zbyl na nás, takže ráno bylo poměrně kondiční.

Stihli jsme to tak akorát, po transportu poslední tvárnice se skoro hned objevil první kamion. Spolu s ním dorazil i nakladač s paleťákem, pomocí něhož jsme pak palety rozváželi po desce.

Jestli nošení Ytongu bylo kondiční, tak tohle už byla dřina jako prase. I si navíc v jednu chvíli zapomněla prostředníček mezi dvěma paletama, což mělo za následek zděšený výkřik, několik poskočení po desce a teď večer prst fialový na dvou místech. Naštěstí hybnost zůstala zachována, takže večer stále udrží vařečku, a k permanentnímu make-upu se přidalo ještě tetování 🙂 Drsné holky totiž vždycky mají tetování 🙂

Naštěstí v průběhu vykládání dorazil i zpožděný brigádník, takže síla jedné I byla nahrazenou silou 1,5 I. Ta se tak mohla přesunou za foťák a foukat si zraněný prstíček (což samozřejmě nedělala, protože drsné holky si nikdy nefoukají prstíček).

Palety, které se nevešly na desku, se pak rozmístily kolem desky společně s objednanými půlkami, překlady a zdící maltou. Je toho požehnaně, na pozemku máme momentálně 50 palet stavebního materiálu a to by měl příští týden dorazit ještě jeden kamion. Uvidíme, kolik se toho do té doby stihne zpracovat.

Pak už se náš mistr zedník i s pomocníkem mohli opět pustit do zdění. Pro nás to znamenalo, že přesně po 28 dnech jsme nemuseli vůbec nic dělat a jen koukat, jak se za nás pracuje. To nás tak unavilo, že jsme si z toho museli jít lehnout pod jabloň 🙂

Chlapi zdili asi do 5 hodin odpoledne a výsledkem jsou založené obvodové zdi. Při kontrolním přeměření jsme zjistili asi 3 menší nerovnosti, které nám zedník slíbil zítra vyrovnat škrabkou. Nicméně našemu laickému oku přišla kvalita odvedené práce velmi dobrá, uvidíme ještě, co na to zítra řekne náš projektant.

Tady ještě video, kde krom rána nejsme skoro vidět, protože teď už za nás (aspoň na chvíli) dělá Samo 🙂

A ještě jedna dobrá zpráva, zítra dorazí zahradní nábytek, takže si pod jabloní zřídíme provizorní pokojíček, ze kterého se opět budeme moct aspoň částečně zapojit zpět do pracovního procesu.

Zakládání rohů aneb drama, které se nekonalo :-)

August 10, 2015 I Comments 4 comments

Dnes jsme začali zakládat první izolační šár z Ytongu. V 7.30 jsme se na pozemku sešli s projektantem a zedníkem. Zedník nakonec dorazil sám, ačkoli původní domluva byla, že bude pracovat ještě s parťákem a jedním helfrem. Jeho parťák si ale nakonec našel jinou fušku a na nás i na kolegu se vykašlal. A ještě mu přetáhl helfra, aby toho náhodou nebylo málo. Za nás jsme byli rádi, že tato situace nastala dřív, než se začalo zdít, protože parťák nám od začátku nebyl moc sympatický a měli jsme ho spíše za vykuka. Aspoň nebude potřeba s ním řešit problémy v průběhu stavby.

Začali jsme založením rohů. Po zkušenosti se ztraceným bedněním, kde nám jeden roh ulítl, jsme vše poměrně pečlivě a raději dvakrát změřili a projektant všechny míry kontroloval podle svého výkresu. Založit rohy tak, aby zdi nebyly křivě, je poměrně velká věda. Jakmile se pohne s jednou tvárnicí, musí se zpravidla hnout i se zbytkem, a v našem případě 8 rohů je to taková hra Škatule hejbejte se.

Jakmile jsme usoudili, že máme vše správně, zedník se chopil svého náčiní a rohy začal vyzdívat, přičemž mu projektant určoval správnou výšku pomocí niveláku. Po vyzdění rohů se pak zedník pustil do vyzdívání nosných zdí a my mezitím roznášeli tvárnice po základech a nanášeli penetraci na zbývající Ytong. I. si zvládla nevhodnou manipulací s kanystrem ohodit skoro celý obličej včetně očních víček a rtů penetračním nátěrem, což bylo vtipné jen do té doby, než to začala čistit ředidlem. Ředidlo na sluníčku pekelně pálilo, takže byly zneškodněny jen největší škody, zbytek byl prohlášen za permanentní make-up s tím, že se to časem sloupe 🙂

Pak jsme vyrazili na oběd a na nákup dalších pytlů s maltovou směsí. Tím, že se nám deska nepovedla vylít úplně rovně bylo potřeba vyrovnat nerovnosti a spotřeba malty tak byla poměrně vysoká.

Když jsme se vrátili z oběda, zedník koumal jednu zeď s tím, že je nějaká šišatá. A tak jsme vzali do ruky metr a výkres s půdorysem prvního patra. Zjistili jsme, že nejen, že je tato jedna zeď šišatá, ale zároveň že podle výkresu nesedí ani její délka. Měřili jsme tedy dál a postupně jsme zjišťovali, že v podstatě všechny rohy máme založené špatně, protože realitu se od výkresu liší od jednoho do pěti centimetrů. To už nám začalo být poměrně ouzko a volali jsme proto přítele na telefonu. Projektant byl ovšem odjetý mimo a přijet k nám měl až za 2-3 hodiny.

Tento čas jsme plodně využili tím, že jsme vše ještě asi desetkrát změřili, abychom nebyli za blbce, a vymysleli strategii, které rohy a zdi ponechat (jeden roh a jedna zeď) a co všechno vybourat a udělat znovu (zbytek).

Než projektant dorazil, zedník vyřknul domněnku, že až přijede, určitě nám vysvětlí, že to měříme nebo počítame blbě, ale výkres nelhal, kóty zkrátky neseděly. Jediné, nad čím jsme se pozastavovali, bylo, že tam, kde byly kóty pro jednu místnost uvedeny vícekrát, tak tam se nikdy součet menších kót nerovnal součtu delších. Přesto ale žádný součet nesouhlasil s naší realitou, proto jsme byli přesvědčeni, že zakládání se nám moc nepovedlo.

Když projektant dorazil, podíval se na výkres, pak na nás a řekl, že součty nesedí, protože venkovní kóty se ze zaokrouhlují (zvyklost při zdění klasických cihel) a proto nikdy nemůžou sedět. Že to, na co se musíme dívat, jsou kóty vnitřní a že si je celkem jistý, že to máme všechno správně, protože jsme tentokrát měřili dvakrát a řezali jen jednou. Ale že asi udělal chybu, když nám na stavbě nenechal podpůrný výkres se správnými kótami zdí i uhlopříček, který měl ráno s sebou a podle kterého jsme vše zakládali ;-).

A pak světe div se, udělal simsalabim a skoro všechny rozměry najednou odpovídaly (plus mínus 1 cm) kótám uvnitř výkresu 🙂 U dvou cihel pak byl rozdíl více než jeden cm (2cm) a tam jsme se dohodli, že se tvárnice ještě vysekají a opraví tak, aby bylo vše naprosto pintlich. A tím bylo ukončeno drama, které se nekonalo 🙂

Celý jeho záznam je tady.

Už několik dní plánujeme, že si pod jabloň koupíme plastové židle se stolem, aby bylo kde aspoň trošku spočinout a schovat se před vedrem. A jelikož jsme ze stavby odjížděli “už” v 7, rozhodli jsme se, že ještě sjedem do makra, kde si nábytek koupíme. Bohužel jsme minuli letní výprodeje a v Makru už nic neměli a naopak v Baumaxu, Hornbachu i Bauhausu měli ceny opět naražené až kamsi. Po příjemné hodině a půl objíždění řetězců L naše rozjímání nad cenama ukončil tím, že není magor, aby za zahradní nábytek na stavbu dal 3 tisíce, čímž byla mise ukončena a onačena nálepkou failed 🙂

Teď už tady vybírá nábytek na eshopech a vypadá to, že nakonec nás nebude stát ani polovinu. Jen si na něj budem muset ještě chvilku počkat 🙂

Vodníci v asfaltu

August 9, 2015 I Comments 2 comments

Dnešní tropický den s teplotou 35 stupňů byl jako stvořený pro natavování asfaltových pásů na základovou desku. Bohužel dnes nedorazila žádná kamarádská výpomoc, takže už jen přepravit 50 kg asfaltovou lepenku na desku nebyla úplně brnkačka. I. byla v tomto případě dost marná, protože je jen o pár kilo těžší než jeden balík lepenky. L už ale naštěstí na stavbě získal nějakou tu svalovou hmotu, takže si s nima naštěstí poradil. Ale radost z toho neměl.

Lepenku jsme nejprve rozvinuli na desce a podélně rozřízli na dva 50 cm pásy. Ty jsme pak postupně tavili pod všechny budoucí obvodové a nosné zdi. U těch obvodových jsme nechávali 36 cm na desce a zbylých 14 jsme přehli a natavili přes okraj. Spoje jsme vždy pořádně zahřáli a zapatlali do sebe.

Pásy jsme si vždy nejdřív nachystali a pak je z obou stran srolovali a tavili odprostředku. Díky tomu jsme museli rolovat maximalně s 12,5 kilo namísto 25, navíc při správném srolování a prvotnímu nastavení správné polohy na desce pak lepenku stačilo opravdu jen nahřívat a odvíjet.

U odpadů, chrániček a vodovodních trubek to chtělo trochu improvizace, ale docela jsme si s tím poradili.

U středových pásů jsme pak použili ještě jeden vylepšovák – lať do T, kde se dalo v podstatě kontinuálně nahřívat a rolovat, takže tam to šlo jako po másle. Pokud by si ale někdo náhodou myslel, že jsme to měli za chvilku hotové, tak houby v lese, pásy jsme lepili zhruba od desíti až do sedmi hodin večer. Ale na timelapsu to samozřejmě opět vypadá jako brnkačka 🙂

Jelikož zítra dorazí projektant a už i zedníci a budou se zakládat rohy a zdít první šár z Ytongu nařezaného včera, bylo potřeba ještě aspoň pár cihel napenetrovat, aby bylo hned od rána s čím pracovat.

L si mezitím ještě jednou vyzkoušel práci s pilou ocaskou, protože bylo potřeba dořezat cihly do rohů domu, a opět mu nezbylo než konstatovat, že je to nástroj vhodný tak na krájení chleba, ale na řezání porobetonu je fakt na prd 🙂

A tady ještě záznam z dnešního dne, to abyste věděli, že si to nevymýšlíme a práci že za nás nedělá nikdo jiný 🙂

Vodníci v betonu

August 6, 2015 I Comments 12 comments

Jak dnešní den vypadal v našich představách:

Ráno poladíme poslední dodělávky, ve 12 přijede mix s betonem, rourou nám to nasype doprostřed desky, odkud se to samo rozteče do celých základů, kam se to nerozteče, tam to nažene brigádník, pak lehce přeběhneme po desce s vibrační latí podpíraje ji jedním prstem a druhým se šťouraje v nose, opláchnem holínky a během hodiny je vše hotovo a pak už si jen válíme šunky pod jabloní na dece a jen semtam beton pokropíme, aby nepopraskal. Piece of cake, chtělo by se říct (snadné jako facka).

Jak se dnešní den skutečně odehrával:

Ráno jsme poladili poslední dodělávky, ve 12 dojel první mix s betonem, rourou nám to nasypal doprostřed pracovny, odkud se to nikam nerozteklo, takže jsme pádlovali jak vzteklí. Provázkem z obou stran přetaženým přes šalování jsme kontrolovali rovinu a stále pádlovali jako při sjíždění Baťova kanálu (totální volej). Brigádníka jsme museli buzerovat víc než kdy jindy, protože se víc než kdy jindy opíral o lopatu, případně blbě čuměl kolem, ale práce mu dneska nějak smrděla.

První mix odjel asi po 45 minutách a L nastoupil s vibrační latí. Do nosu mu žádný prst nezbyl, protože jak se ukázalo záhy, vibrační lať je pěkná potvora. Funguje jen v určitém specifickém úhlu, jinak dělá rýhy, případně se rovnou potápí. Za vydatného funění tedy L uhladil první část vylité plochy a přijel druhý mix.

Řidič nás hned na úvod seřval, že jsme ho objednali pozdě a že se s náma už nijak zdržovat nebude, natož pak s nějakou trubkou, takže nám to z desky poslal hezky rovnou korytem do obýváku, kde my opět pádlovali a pádlovali. Během 15 minut bylo hotovo s tím, že nerovnosti si poladíme u posledního mixu. Řidič ještě na závěr poznamenal, že třetí míchačku by objednal plnou, čili dalších 9 kubíků betonu. To nám úplně neštimovalo do našich výpočtů, podle kterých chybělo kubíků jen 6, ale nechali jsme si poradit a objednali plnou.

Třetí mix byl největší porod. Nejen, že trubka dosahovala jen do poloviny základů, takže se muselo pádlovat jako o život, ale navíc jsme museli dorovnávat nerovnosti z předchozích dvou mixů, což byla dost drbačka. Brigádník se navíc stále držel hesla, že práce neuteče, protože nemá nožičky, takže jsme museli zvýšit level buzerování na nejvyšší stupeň.

Nakonec se ukázalo, že řidič mixu č. 2 nám sice úplně nepomohl, když nám to všechno fiknul k okraji desky, ale na druhou stranu nám dobře poradil, protože těch 9 kubíků z posledního mixu padlo do desky skoro beze zbytku.

Po kompletním vylití L opět nastoupil s vibrační latí. A jelikož bylo asi 35 stupňů, beton nám stihnul pěkně zatuhnout a než se mu to povedlo celé zvibrovat, funěl jak kůň a podle jeho pozdějšího prohlášení měl sto chutí lať přerazit (nebo aspoň zohnout) přes koleno, zahodit ji někam hodně daleko a plácnout sebou až na dno desky. Nakonec přežil, ale deska zkrátka není na 1 s hvězdičkou, semtam je nějaká rýha, semtam prohlubeň. Inu zkrátka vylívat desku v tomhle parnu asi není nejšťastnější nápad, ale kdy jindy, když i na celý příští týden hlásí teploty přes 30.

Celá akce nám nakonec asi 4 hodiny a deska nakonec sežrala 26 kubíků betonu oproti námi vypočítaných 23 kubíkům (a 17 projektovaným 🙂 ). Nejsme si úplně jistí, kde udělali soudruzi z NDR chybu, protože jsme dopoledne pečlivě přeměřili všechny výšky, šířky, délky i hloubky, které šly, a stejně jsme se sekli o 3 kubíky 🙂

Po betonování jsme opláchli nejen holiny, ale i ruce, nohy, vlasy, ksichty a téměř všechen oděv vodou, aby z nás opravdu nakonec nebyli vodníci v betonu 🙂

A pak už jsme si opravdu váleli šunky na dece a jen semtam pokropili 🙂

A samozřejmě jsme si desku náležitě podepsali.

A tady ještě dnešní time-lapse video opět s nějakou pěknou písničkou pro dobrou náladu.

Vodníci na kari

August 4, 2015 I Comments 8 comments

Dnešní dopoledne jsme strávili nutným a nudným zařizováním věcí kolem. Nejdřív jsme vrátili vibrační desku, pak jsme vyzvedli OSB desky na šalování a koupili cihly pod kari sítě. Taky jsme se dneska konečně stali šťastnými majiteli propisovatelného stavebního deníku, takže můžeme přepsat a dopsat všechny záznamy z našeho původně vytisklého z internetu. Posledním úkolem pak bylo sehnat okružní pilu s rozumným poměrem cena/výkon, což se nakonec ukázalo jako poměrně složitý úkol. Nakonec jsme ale vybrali a máme doma (v boudě) novou hračku 🙂

Co se týče desky, pomalu se blížíme do finále. Kolem druhé hodiny jsme se dostali na pozemek a začali pokládat kari sítě. Podložili jsme je nasekanýma cihlama a pak i menšími kusy betonu, co nám zbyl z pasů, protože cihly jaksi došly.

Nakonec zbývalo nařezat menší kusy na výplně zbylých míst a sítě dohromady svázat drátem. To se nám povedlo zhruba z jedné třetiny, zbytek dovážeme zítra.

Kamarád nám přijel na pomoc a vykopal štěrk a hlínu kolem bednění, kde byly nájezdy pro bobka při včerejším rozvážení štěrku. To nám docela bodlo, protože zítra chceme s projektantem udělat šalování pro finální vylití základové desky.

Na stavbě s náma dneska byla taky Prudimíra První. Dokud bylo horko, tak poctivě odpočívala ve stínku, ale když se navečer ochladilo, začala se dost nudit a tak nám práci zpříjemňovala poštěkáváním a kousáním do nohy, pokud se někdo nacházel dole pod deskou 🙂 Nepomohla ani výhružka, že zítra bude doma (což by stejně byla, protože zítra budeme na stavbě makat od rána do večera a to by z ní mohl být taky vařený pes).

Dneska už nám zase jel foťák, takže tady je záznam z dnešního dne.

Jak se krotí žába

July 29, 2015 I Comments 0 Comment

Ačkoli jsme si na dnešek původně naplánovali volno, nakonec bylo potřeba ještě dohnat manko ze včerejška a uhutnit hlínu přeházanou do desky. Celou akci ještě navíc komplikoval fakt, že se nám včera porouchalo auto a žábu proto nebylo jak odvézt.

Naštěstí nám opět přispěchal na pomoc náš kamarád a nabídl převoz svým vozem. Jediný háček byl v tom, že jeho vůz Peugeot 206 se s žábou původně úplně kamarádit nechtěl. Chlapi ho ale nakonec ukecali a proto jeho majitel ode dneška může hrdě prohlašovat, že i Pažout 206 JE stavební auto 🙂

První krůčky se žábou byly poněkud krušné. Žába se totiž chová jako typická ženská. Když se na ni tlačí nebo se jí strikně určuje směr, vzpouzí se, háže sebou a celkově nespolupracuje.

Když se ale zjistí, jak na ni, kde pohladit a kde naopak přitlačit, tak pak už to jde skoro samo. Stačí nechat ji mít pocit, že to ona je ten, kdo tady velí, a pak už poslouchá a přede jako kočka.

Dobře, možná je to trošku těžkotonážní mazlík, v posteli by ho člověk asi nechtěl. 🙂 Ale svoji dnešní práci odvedl na jedničku.

Třetí šár ztraceného bednění a ležatá kanalizace

July 27, 2015 I Comments 0 Comment

Příspěvěk ze včerejška můžeme bohužel zveřejnit až dnes, protože včera večer se nám polámal notebook a byla nutná kompletní reinstalace.

Tak tedy včera v devět ráno jsme se sešli na pozemku s brigádníky a projektantem. Zatímco brigádníci kutali další metro pro krtky, my s projektantem se pustili do sestavování ležaté kanalizace. Ačkoli jsme si mysleli, že všechny trubky, kolena, redukce a odbočky máme nakoupené, opak se ukázal být pravdou, a tak jsme v průběhu museli ještě dvakrát vydat do naštěstí docela blízkých stavebnin pro chybějící komponenty. Třešničkou na dortu pak byla zcela chybějící trubka na vodu, kterou ve stavebninách pro jistotu vůbec neměli a pro kterou nám naštěstí zajel do Bauhausu náš obětavý kamarád, kterému tímto ještě jednou moc děkujeme 🙂

Brigádníci mezitím stihli vést inteligentní konverzaci o tom, že když na jedné straně pasu ústí dvě prostupky, na druhém klidně může být jen jedna, a jelikož druhou ani po třetím kopnutí nenašli, prohlásili věc za hotovou a opíraje se o lopatu se pustili do odpočívání. Musela jsem je tedy poučit, že když jsou na jedné straně dvě trubky, tak na druhé straně jsou zcela logicky opět dvě. To vyústilo v další kopnutí do země a opět jejich prohlášení, že druhá tam není. Následkem toho přišlo mé už ne úplně přátelské doporučení, že mají víc kopat a míň kecat, protože jsem je tam vlastnoručně pokládala a jsem si tedy stoprocentně jistá, že jsou tam dvě. Při dalším kopnutí odkryli otvor druhé prostupky, což s debilním úsměvem korunovali prohlášením “Ona se tam ta druhá schovávala.” To už na mě bylo trochu moc, takže jsem se odporoučela chystat vodorovné roxory do druhého šáru.

L s projektantem zatím položil kanalizaci a i vodovodní trubku a nachystal prostupy pro elektriku a internet. Všechno vedení pak brigádníci podsypali a zasypali pískem, bohužel ovšem selhal hlavní fotograf (já), takže z této fáze máme bohužel fotky už jen hotového díla. (Pozorný čtenář si jistě všimne, že na fotce je už zalité bednění betonem, to proto, že i tuhle fotku jsem pořídila až dnes 🙂 )

Následovalo vázání podélných roxorů a skládání třetího šáru ztraceného bednění. Práce pěkně odsýpala, nejspíš hlavně díky tomu, že L nad brigádníky stál a celou dobu je komandoval, protože jinak jedou jen na půl plynu.

Nakonec už jsme chtěli jen zapěnovat vzniklé mezery mezi tvárnicema a u kanalizačních trubek, bohužel se ukázalo, že jsme koupili místo vysokoexpanzní pěny pěnu na lepení cihel, která se ne vždy udržela na správném místě a tudíž jsme další den ještě museli koupit tu správnou a před betonováním díry ještě zalepit.

A na závěr ještě video z uplynulého dne.

Druhý šár ztraceného bednění a výkopy na vodu a kanalizaci

July 25, 2015 I Comments 2 comments

Jelikož dnes byla sobota, přispali jsme si a vstávali až v 7.30. Nástup na pozemek byl s brigádníkama domluvený na 9 h. Plán byl dneska jasný – vysekat ztvrdlou maltu z míchačky, kterou jsme ve 12 museli vrátit, pomocí vypůjčeného monster-kanga udělat výkopy na vodu a kanalizaci a udělat druhý šár ztraceného bednění.

Míchačku jsme čistili cca 3 hodiny čistého času. Bohužel jsme se ve čtvrtek nějak nedomluvili s brigádníkama a oni v domnění, že budeme ve zdění pokračovat, do ní jen napustili trochu vody. My pak v domnění, že je vymytá a očištěná, zvesela odjeli domů, abychom pak následující den zjistili, že v ní ztvrdla asi třetina kolečka malty. Škoda slov, víckrát už se nám to nestane 🙂 Naštěstí ale vydané úsilí přineslo své ovoce a na 12 jsme byli v půjčovně s očištěnou míchačkou jak na koni. Vtipná chvíle nastala, když si ji přebírali zpět a brblali, že je míchačka od betonu. Zvenku na ní zůstala asi jedna čajová lžička přischlé malty. Kdyby tak věděli, co všechno u nás zažila, byli by rádi, že se jím vůbec vrátila v jednom kuse 🙂

2015-07-25 10.53.26

Co se týká výkopů s kangem, tak když jsme ho včera půjčovali, L pronesl větu, že to s ním bude brnkačka, že se to jen zavrtá do země, část hlíny se odloupne jak rýčem a že to bude sranda. Já na to, že to chci teda vidět, že to bude určitě zase masakr. A taky, že byl 🙂

Výkop dal klukům teda dost zabrat. Kango sice fungovalo mnohem líp než předchozí verze 1.0 Krumpáč – rýč, ale i tak to byla makačka. O to víc, že celou dobu ho obsluhoval pouze jeden brigádník, který na začátku neprozřetelně pronesl větu, že s kangem už dělal a že to umí. Myslím, že málokdy něčeho tak litoval, a můžeme jen doufat, že se zítra opět dostaví 🙂 Nakonec se jim povedl udělat pouze jeden výkop, druhý je tam zítra ještě čeká.

L zatím navrtával betonové pasy a zatloukal roxory, dořezával a vyřezával tvárnice a pokládal vodorovné roxory. Ty jsem svazovala drátem a v mezičase dělala podržtašku.

V dokončených úsecích pak brigádníci v pauzičkách mezi kopáním navlékali tvárnice na roxory a usazovali je do druhé řady ztraceného bednění. Navléct 25kg tvárnici na roxor o výšce 1,1 m je opět prácička k pohledání, myslím, že těch 80 kč na hodinu mají opravdu zasloužené. Po tom, co brigádníci totálně odpadli a prohlásili, že dneska padla, jsme ještě pár tvárnic dodělávali sami a i tak to pro nás bylo víc než dost. Voilá, druhý šár je na světě 🙂

A tady ještě dnešní timelapse video, na které se už určitě všichni těšíte 🙂

Vodnický blog

Vodnické příhody, projekty a vše ostatní. Teď hlavně o stavbě domu a programování

Browsed by
Author: I