Browsed by
Tag: dum

Ergonomie level PRO.

Ergonomie level PRO.

Comments 11 comments

Dnešní článek přímo navazuje na minulý článek o ergonomii práce na počítači. Jak jsem už nakousl, ergo klávesnice a myš je jen část toho, co jsem si kvůli bolestem rukou vyrobil. To hlavní Vám chci ukázat dnes.

To, co vidíte vlevo vedle klávesnice, sice vypadá jako numerická klávesnice, ale není to tak :). Je to kouzelná klávesnice :)).

To, o čem dnes chci psát, je způsob, jak z jakékoli další klávesnice (numerické, klasické, gaming,….) udělat speciální ovládací “pult” s naprosto odlišnými akcemi, než jaké klávesy mají dělat. Zní to složitě? Trochu. Pojďme postupně.

Když jsem řešil ergonomii, tak zatímco pravou ruku jsem vyřešil vertikální myší, levá ruka toho při programování (a především pak ladění programů) má spoustu na starosti a bohužel řada z těchto akcí se dělá šílenými kombinacemi, které je ale většinou lepší udělat jednou rukou, než neustále přendávat pravou ruku mezi myší a klávesnicí. A tak levá ruka běžně mačká všechny různé ctrl+shift+xx nebo ctrl+alt+xxx a u toho jí všelijak lámu. A to není dobře :).

První nápad, jak jsem chtěl toto vyřešit, byla koupě nějaké externí mapovatelné kávesnice, kde si budu moct na jednotlivé tlačítka namapovat makra či akce stejně jako u myši. Jenže, toto zní snadněji než to v reálu je. Různé speciální tlačítkové panely, které toto umožňují, jsou většinou za nehorázné peníze a nabízí jen pár kláves. Například tento pěkný StreamDeck vyjde v alze na 4000kč. To je na můj vkus trochu dost :).

Jako další jsem se dostal k externím single-hand gaming klávesnicím. Po projití docela dost z nich jsem došel k závěru, že vlastně jediná rozumná je Razor Tartarus, která umožnuje mapování všech tlačítek na libovolné akce. Jenže cena u nás 3000kč. Sice lepší poměr cena ku počtu tlačítek, ale pořád nic moc.

A tak jsem se dostal k Aliexpressu. Takových klávesnic tam je plný vagón, jenže, mají jednu drobnou odlišnost. Ony už nejsou plně mapovatelné, ale jsou to obyčejné uřízlé půlklávesnice, kde jsou klasická písmena ASDF. Jenže taková klávesnice pak naopak stoji jen $13 místo $150. Ale pro mé účely se úplně nehodila. A tak jsem hledal dál.

Obrázek z fóra hidmacros

Až jsem narazil na fórum HidMacros, kde byl podobný obrázek. Když se podíváte pořádně, uvidíte vlevo a vpravo klasické klávesnice, kdy každá dělá něco jiného. Hmm, tell me more. A tím sem zjistil, jakým směrem dál ubírat mé hledání. Nejde totiž o to, najít klávesnici, co umí vše, ale najít rozumnou klávesnici za rozumné peníze a celou si ji přeprogramovat.

A tím se dostáváme k aplikaci LuaMacros, což je vlastně HidMacros V2. Stojí za ním nějajký čech (nemáme ho třeba i mezi sebou zde? :)), který vyrobil aplikaci umožnující nejen namapovat různé akce na klávesy, ale co je důležitější, umí rozlišit klávesu a usb zařízení, na kterém byla tato klávesa stisknuta. To znamená, že můžete mít klidně 5 různých klávesnic, a vy jste schopni přesně určit, na které klávesnici byl stisk písmene proveden. Famózní.

A tak jsem šel testovat. První, co zjistíte, je že HidMacros aplikace již není podporovaná. To je ze začátku určitě škoda, protože ta měla údajně i GUI, kde si člověk mohl klávesy snadno namapovat. Nevýhoda naopak byla, že uměla jen základní funkce. Autor se pak rozhodl aplikaci předělat a zmodernizovat, ale protože (jeho slovy) nemá rád vývoj GUI a pro své potřeby ho nepotřebuje, rozhodl se celou aplikaci udělat jako skriptovací engine. To znamená, že v nové LuaMacros Vás nepřivítají žádné obrazovky, žádné návody nic, ale jen prázdné scriptovací okno pro Lua script.

Když si otevřete github stránku s projektem, jako první Vás uvítá varování o tom, abyste aplikaci nepoužívali :). To mne pobavilo :). Naprosto ale chápu, proč tam to varování je. Rozchodit appku není úplně snadné a naprosto rozumím autorovi, že dělat zdarma support tisícům lidí, kteří pak neumí ani zmáčknout tlačítko Donate, je složité. Stačí ale investovat trochu času a trochu hledat a po chvilce už budete umět vyrábět vlastní scripty.

Abych Vám s tím trochu pomohl, ukážu Vám zde pár příkladů jak script napsat a jak to mám nastaveno já. Toto jsou tři nejdůležitější linky, které budete potřebovat :

Program není zas tak složitý, ale pojdmě si ho trochu okomentovat. Jako první musíte pojmenovat danou klávesnici nějakým názvem. Nejprve potřebujete zjistit identifikátor dané klávesnice. Na to je funkce lmc_assign_keyboard(‘MACROS’); a lmc_print_devices();

První příkaz Vám v aplikaci ukáže okno, které Vás vyzve ke stisku klávesy na dané klávesnici, druhý příkaz pak vypíše všechny zařízení i s jeho přiřazeným identifikátorem “MACROS”.

Version: 0.1.1.122
unassigned : \\?\HID#VID_0566&;amp;PID_3019&;MI_00#9&;1B07498&;0&;0000#{884B96C3-56EF-11D1-BC8C-00A0C91405DD} [638197749] : keyboard 
unassigned : \\?\HID#VID_046D&;PID_C232#2&;6BACD57&;0&;0000#{884B96C3-56EF-11D1-BC8C-00A0C91405DD} [459531] : keyboard 
unassigned : \\?\HID#VID_1050&;PID_0407&;MI_00#A&;A18C4AB&;0&;0000#{884B96C3-56EF-11D1-BC8C-00A0C91405DD} [65613] : keyboard 
unassigned : \\?\HID#VID_046D&;PID_C52B&;MI_00#9&;3AD9A56&;0&;0000#{884B96C3-56EF-11D1-BC8C-00A0C91405DD} [65611] : keyboard 
MACROS: \\?\HID#VID_045E&;PID_00DB&;MI_00#9&;2EFD0B1A&;0&;0000#{884B96C3-56EF-11D1-BC8C-00A0C91405DD} [65609] : keyboard 
unassigned : \\?\HID#VID_046D&;PID_C537&;MI_01&;COL01#9&;5E731AC&;0&;0000#{884B96C3-56EF-11D1-BC8C-00A0C91405DD} [65607] : keyboard 
unassigned : \\?\HID#VID_045E&;PID_07B2&;MI_00#9&;3B937931&;0&;0000#{884B96C3-56EF-11D1-BC8C-00A0C91405DD} [65605] : keyboard
Total number of devices: 7

Nyní už víte, že Vaše klávesnice má kód 2EFD0B1A a proto použijete příkaz lmc_device_set_name(‘MACROS’, ‘2EFD0B1A ‘).. (toto ID najdete v řetězci cca v první třetině za PID_xxx&MI_xxx&;).

Toto byla defakto ta nesložitější část. Nyní si už jen namapujete akce na klávesy. Jelikož jde o scriptovací jazyk, můžete udělat cokoli.  Jednoduchý příklad namapování je například tento:

-- assign logical name to macro keyboard
lmc_assign_keyboard('MACROS');

-- define callback for whole device
lmc_set_handler('MACROS',function(button, direction)
  if (direction == 1) then return end -- ignore down
  if (button == string.byte('C')) then lmc_spawn("calc")
  elseif (button == string.byte('N')) then lmc_spawn("notepad", "C:\\test.txt")
  elseif (button == string.byte('H')) then lmc_send_keys('Hello world')
  else print('Not yet assigned: ' .. button)
  end
end)

Tento script Vám namapuje klávesy C, N a H na spuštění kalkulačky, poznámkového bloku a H na napsání “Hello world”. Jak vidíte, v této podobě zatím script nijak nerozlišuje, která aplikace je aktuálně spuštěná a obsluhuje klávesy vždy stejně.  Na to je pak potřeba script rozšířit například o detekci názvu aktuálního okna či jinak zjistit, jaká aplikace zrovna běží. I toto všechno lze udělat a pokud budete na fóru hledat, jsou na to ukázky. Já sám zatím toto rozběhané nemám, jelikož používám zkratky jen ve Visual Studiu, takže je mi jedno, co to dělá v ostatních aplikacích.

Další script je pak mé mapovací schéma pro Visual Studio namapované na numeriku. Význam jednotlivých zkratek najdete v dokumentaci, jak vidíte, mapuji hlavně různé Shift+F10, CTRL+SHIFT+F10 a podobně.

lmc_device_set_name('MACROS', '1B07498')

-- define callback for whole device
lmc_set_handler('MACROS',function(button, direction)
  if (direction == 1) then return end  -- ignore down
    if     (button == 103 or button == 36) then lmc_send_keys('+{F11}') --7
    elseif (button == 104 or button == 38) then lmc_send_keys('{F10}') --8
    elseif (button == 105 or button == 33) then lmc_send_keys('{F11}')--9
    elseif (button == 111) then lmc_send_keys('{F5}')  -- /
    elseif (button == 106) then lmc_send_keys('{F9}')  -- *
    elseif (button == 109) then lmc_send_keys('^<{F10}')  -- -
    elseif (button == 107) then lmc_send_keys('^<+<{F10}')  -- -
    elseif (button == 100 or button == 37) then lmc_send_keys('%<o')  --4
    elseif (button == 101 or button == 40) then lmc_send_keys('%g')  --5
    elseif (button == 102 or button == 39) then lmc_send_keys('%t%t')  --6

    elseif (button == 110) then lmc_send_keys('%<{TAB}') --.

    elseif (button == 98 or button == 144) then lmc_send_keys('%<t%<p') --2
    elseif (button == 99 or button == 144) then lmc_send_keys('%<t%<n') --3
    elseif (button == 144 or button == 96) then lmc_send_keys('%<{TAB}')  --0

    elseif (button == 13) then lmc_send_keys('{ENTER}')                --Enter
    elseif (button == 8) then lmc_send_keys('{BACKSPACE}')                --BACKSPACE
    else print('Not yet assigned: ' .. button)
    end
end)

Poslední věc, která by stála za zmínku, je způsob, jak mapovat různé klávesy pro různé aplikace. Jak jsem říkal, sám to ještě nepoužívám. Ale když jsem si s LuaMacros hrál, tak jsem i toto testoval. Toto je zhruba způsob, jak můžete okna od sebe odlišit pomocí titulku okna:

function string.starts(String,Start)
   return string.sub(String,1,string.len(Start))==Start
end

-- define callback for whole device
lmc_set_handler('MACROS',function(button, direction)

  windowTitle=lmc_get_window_title()
  print(windowTitle)
  
  if string.starts(tt,"LuaMacros") then
    ...
  end
end

Tenkrát se mi nepovedlo najít, jestli lze přes script nějak vyčíst také window class, nejen window title. Ale protože jsem to extra nepotřeboval, tak jsem se s tím nezdržoval.

 

A nyní zpět ke klávesnicím. Jelikož už víme, že lze použít jakoukoli, objednal jsem z Aliexpresu na zkoušku jednak tuto druhou numeriku a pak nahoře ukázanou červeno-černou gaming klávesnici. Zatím mi dorazila jen ta bezdrátová numerická a ta určitě není špatná. Jsou na ni super ty druhé šipky, takže se lze pohybovat v kódu i levou rukou. S větším testem chci ale počkat i na tu gaming klávesnici, abych to otestoval celé najednou.

Co se samotného use-case týká, tak díky této klávesnici je pro mne práce ve Visual Studiu o dost pohodlnější. Co šlo jsem si namapoval na jednotlivé klávesy, takže nyní například celý debugging dělám jen skrz tuto klávesnici. Takže za sebe určitě doporučuji. Chce to ale věnovat tomu čas. Jednak na pochopení celého scriptovacího systému, dále pak hlavně na vymyšlení a zvyknutí si na novou klávesnici a nové rozmístění zkratek. Osobně jsem několikrát celé schéma předělával a stále ho ještě ladím. Investovaný čas se ale rozhodně vyplatí.

Další ukázka úpravy klávesnice z fóra HidMacros

Co se týká využití, tak nemusí jít nutně jen o mnou zmiňované Visual Studio, můžete si takto namapovat jakoukoli jinou aplikaci, kde potřebujete hromadu zkratek (například Photoshop, Ilustrator či cokoli jiného), stejně tak lze použít právě třeba na hry, kdy zde to autor používá na FlightSimulator. K tomu si pak pěkně polepit tlačítka konkrétníma akcemi a klávesnice je naprosto dokonalá :).

Jarní rozjezd

Jarní rozjezd

Comments 14 comments

Venku začíná být zase konečně pěkně a tak bylo na čase začít zase připravovat okolí domu na další sezónu. Bohužel jsem toho přes zimu na domě moc nestihl, ale snad bude trochu volněji aspoň v dalších měsících a doděláme už do finále okolí domu. Stále nám zbývá doladit plot, nejspíš budeme dělat zvedlé záhony, zlikvidovat zbývající hromadu hlíny, udělat branku a pár dalších radostí.

Začít je ale potřeba s menšímy věcmi a tak jsem trochu prořezal a zpacifikoval brest.

Jsou tomu 3 roky, co jsme ho zasadili. Od té doby ho dobře živíme (potřebuje dost vody) a hodně stříháme. Díky tomu pěkně zasílil a hlavně zhoustl.

Momentálně má cca 1.8 metru a kdyby se nechal, rostl by dále. Já ho momentálně udržuji na téhle výšce, která nám zajištuje na jedné straně soukromí ze strany sousedů, ale zároveň se přes něj stále vidíme, když se chceme pozdravit (a hlavně se přes něj nevidí naše dvě feny, které jinak mají tendenci si u plotu vyjasňovat, komu to tu patří :)) ).

Až budu řešit jednou další dům, brest bude to první co kolem celého pozemku vysázím. Roste rychle, a většinu roku dělá neprodyšnou stěnu. Jen v zimě je bohužel holý a průsvitný.

Druhý dnešní úkol zněl jasně, razantně prořezat planou třešeň, která po loňském zásahu pořád zacláněla záhonům vedle ní.

Inu, nedalo se nic dělat a když loni nestačil jen “důraznější” řez, bylo potřeba letos udělat “radikální” řez :).

Tak jsem oprášil motorovku, vyměnil benzím, doplnil olej a pustil se do toho :).

A tady je výsledek radikálního řezu :). Loni jsem to nechtěl dělat až takto moc, ale když se podívám, jak moc za rok zase obrostla, tak věřím, že i letos se tenhle pahýl celý zazelená. Jen už nebude tak vysoký (snad) aby měly záhony dost světla.

No a pokud by ani to nestačilo, příští rok ji říznu metr na zemí a udělám z ní stolek :))). Kdyžtak bychom vysadili stromek někde jinde. Tahle je stejně planá a nic z ní není. Jen je mi líto jí dát pryč úplně, když je tu s námi od začátku a přežila jako malý výhonek i celou stavbu :).

Nový workflow NodeRED+Loxone a nové Lidl zigbee hračky

Nový workflow NodeRED+Loxone a nové Lidl zigbee hračky

Comments 14 comments

Tak jsem se konečně dostal k nákupu chytrých zásuvek od Lidlu. A rovnou jsem do košíku přihodil ještě chytré světlo, které tam nově mají. Světlo chci použít v pracovně jako noční “přisvětlení”, abych nemusel při nočních šichtách svítit velkým světlem, ale zároveň nekoukal po tmě do monitoru.

Začnu nejprve Zigbee zásuvkami. Designově jsou opravdu povedené. Na obrázcích v eshopu vypadaly o dost hůř. Bohužel se v eshopu momentálně vůbec neukazují, takže ani nemůžu přiložit obrázek na srovnání.

Napárování se zigbee2mqtt proběhlo u jednoho kusu napoprvé, druhý kus pak nějak kompletně rozbil databázi zařízení :). Psalo to divné chyby o neexistujících cestách mezi zařízeními, přestal fungovat Zigbee2MqttAdmin panel a celkově se to úplně rozložilo. Řešením bylo buď vytáhnout zálohu Zigbee2Mqtt nastavení, nebo odmazat poslední napárované zařízení v database.db souboru (je to JSON) a napárovat znova, kdy už pak vše jelo jak mělo.  Když už jsem byl v tom, tak jsem rovnou aktualizoval i všechny komponenty v Dockeru, takže možná problém vyřešila i nějaká aktualizace. Moc jsem po tom nepátral a byl jsem rád, že to zase jede :).

Propojení NodeRed+Loxone

Co se týká propojení s Loxone, stále hledám optimální cestu. Řešení, kdy jsem v NodeRED přímo ovládal zařízení v Loxone se mi nelíbilo, protože pak člověk nemá přehled, kde se co děje. Takže nyní testuju trochu jiný přístup, kdy komunikace mezi NodeRED a Loxone je výhradně skrz virtuální vstupy a značky a samotná logika pak je napojena až v LoxConfigu. Je to sice o trochu pracnější, ale zatím mi to vyhovuje o dost víc.

Díky tomuto rozložení pak NodeRED je opravdu jen jakýsi most mezi technologiemi. V LoxConfigu pak mám jednu stránku, kde jsou všechny tyto značky a vstupy pohromadě, aby bylo vidět, co všechno do Loxone přes NodeRED jde.

Stejnou značku pak vytáhnu buď i ke konkrétnímu prvku, nebo si udělám už nějakou konkrétně pojmenovanou značku dle akce a tou to propojím mezi listy. Takže například vstup z Ikea tlačítka napojím rovnou na blok ovládání, zatímco komplexnější logiku, která spínala několik různých vánočních světel po domě mám schovanou pod značkou “act-VanoceObyvak” a až tu pak protáhnu skrz celý Loxconfig. Je to sice trochu více práce, ale je to o dost přehlednější, když se k tomu pak po čase vracím.

Když něco nejede, mám všechny vstupy/výstupy z NodeREDu na jedné záložce a snadno se to testuje. Když byla logika původně z NodeRED napojena například přímo na blok osvětlení, tak najít co/kdo to sepl bylo peklo :).

A celý tento systém má ještě jednu výhodu. Ne všechny prvky jdou přes Websockets v Loxone ovládat, případně třeba chybí některé příkazy (například toggle u konkrétního výstupu bloku osvětlení). Ale když si to do Loxone člověk dostane přes značku, tak už s tím uděla v Loxconfigu cokoli.

Lidl zigbee světlo

Co se týká Zigbee světla, tak provedení i světelnost mi na moje potřeby přijde dobrá. Ovládání je v Zigbee2Mqtt připraveno už velmi pěkně, takže jde na světle ovládat spoustu věcí, od klasického zapni/vypni, po různé barvy, teplotu barvy, ale i různé efekty.

Propojení mezi NodeRED a Loxone opět stejně jako v případě zásuvek. Tzn v Loxone mám značku on/off, na kterou je napojen pak NodeRED přes Loxone NodeRedContribLoxone komponentu. Nastavení barev mám na otestování udělané jen narychlo napřímo v NodeREDu:

Takhle vypadá přepínání barev. Myslím, že za ty prachy dobré :). Asi to reálně nikdy nevyužiju, ale na hraní supr :)))).

 

 

 

Jak jsem psal, nastavení barev z Loxone zatím neřeším. Pokud bych našel chvilku, tak si s tím víc pohraju a ještě napíšu článek. Bohužel jsem na tom teď časově ještě hůř než dřív, takže nebylo moc prostoru si s tím pohrát tak jak bych chtěl (a to si vždycky myslím, že už to s časem horší být nemůže :)).

Pojistky, aby už Loxone nehořel

Pojistky, aby už Loxone nehořel

Comments 59 comments

Tak jsem se dnes konečně dostal k instalace pojistek na 24V okruh v rozvaděči. Jak jsem psal v minulém článku, z ničeho nic se mi vznítil DMX RGBW extension. Konkrétně se začal tavit transil (SMCJ28A-LF), který slouží k zachycení přepětí. Proč se to celé stalo je otázkou, od přepětí na zdroji, přes vadný transil, viníkem by mohl být údajně i prach v rozvaděči, atd, atd. Celé jsme to dostatečně rozebrali v diskuzi pod minulým článkem, čímž ještě jednou děkuji všem za rady a informace.

Bohužel, ať už byl prvotní důvod jakýkoli, problém byl také v dalších věcech. Jednak, originální zdroj Loxone v případě takového dlouhodobého přepětí nevypne, což je problém, a druhak, Loxone integrátor, který mi rozvaděč dělal, jaksi “opomněl” nainstalovat 24V pojistky tak, jak se to má dělat. Takže v rozvaděči nebylo nic, co by problému mohlo zabránit. A když se sejdou tyto tři faktory (problém s extension, zdroj, co neodpojí a integrátor, co neudělá svou práci v pořádku), může se stát velké neštěstí. My naštěstí v tu dobu byli doma.

A tak jsem na základě doporučení ihned objednal první tři pojistková pouzdra a pojistky, abych hned za Loxone zdroj umístil ochranu. Objednávka z Čech, aby to tu bylo co nejrychleji. Pouzdra jsem bral tato, pojistky pak 5A. Později pak do rozvaděče přibudou další pojistky před každý 24V spotřebič tak, aby byl ochráněn každý z nich samostatně.

Celkové náklady na pojistky, když to přeženu, tak 50kč na pouzdru a pár korun na pojistku. Za to máte ochranu zařízení v hodnotě několika tisíc, občas i přes deset tisíc. Investice se vyplatí, bohužel, integrátor z toho zřejmě něměl provizi a tak neintegroval, nevím. Štve mne to, mrzí mne to. Věřil jsem, že ví, co dělá, měl certifikaci od Loxone, vypadal, že ví o čem mluví, projekty, co dělal, měly hlavu a patu, žádný matlal na první pohled. Bohužel, člověk nemá jistotu nikdy a je to z mého pohledu i selhání firmy Loxone. Autorizuje integrátory, které doporučuje lidem, a ti přitom nedělají/neumí ani základní věci.

No nic, pojďme se podívat na vyřešení problému, cca hodinka práce v rozvaděči. Začnu první WTF momentem, kdy ve mne hrklo, že jsem objednal špatná pouzdra. Při prvním pohledu na packy vzadu na pouzdru to vypadalo, že nejsou na DIN lištu. A i při prvním pokusu o usazení na DIN lištu to nevypadalo lépe. Naštěstí stačí trochu trpělivosti a tu správnou polohu i na DIN lištu jsem z toho nakonec vyrazil :). Pro ostřílené profesionály asi naprostá banalita, ale já už to fakt viděl černě 🙂

Propojení mezi zdrojem a pojistkami jsem udělal pomocí 2,5 CYA kabelu s dutinkami. Pojistky jsem dal hned vedle zdroje.

A tím se blížíme k druhému WTF momentu. Z nadšení, že už to bude hotovo, jsem dal pojistky přímo do pouzdra. Což se…. nedělá, protože pak nejde zavřít, žejo 🙂

No, tak jsem je šroubovákem vydloubal ven a tentokrát je už správně dal do pojistkového držáku na výklopných “dvířkách”. Bohužel, pojistky se do držáku dávají zprava, takže se to tam od toho zdroje nedělalo úplně optimálně. Ale jde to. Když tak to pak ještě předělám, až budu dělat ostatní pojistky.

Pak už následovalo jen oštítkování všech nových kabelů, abych se v tom při příští návštěvě rozvaděče zase vyznal 🙂

A hotovo. Tak snad jsem tím podchytil případné budoucí problémy, ať už byl na vině zdroj, nebo cokoli jiného. Až pak dorazí ostatní pouzdra (z Aliexpresu), tak se budu muset pustit do větší předrátovávací akce a udělat pojistky před každý extension/PLC v rozvaděči.

Road to perfection

Road to perfection

Comments 7 comments

Náš letošní vánoční stromek je jiný. Zatímco ještě loni to byl spíše skromný plastový gadget stromek ovládaný Arduinem, letos je tomu jinak.

Jako vánoční dárek jsem pro I. koupil hromadu ozdob, nové hloupé žluto-bílé lampičky, živý stromek a stojan na něj. K tomu jsem přispěl dobrou radou, že letos uděláme prckům (spíš tomu jednomu, zatím) pořádný, obrovský, světýlkama i ozdobama nacpaný, obrovský americký vánoční stromek :).

Musím teda říct, že komplet výbava od držáku na stromek, přes živou 2.7m jedli až po lampičky a ozdoby není vůbec levná záležitost. Ale dárek je dárek a tak byl budget velmi a vlastně skoro neomezený :).

Nákupem a instalací pořízeného hardware (rozuměj ten kmen a ty větve kolem) pomalu končila hlavní moje role v tohle procesu. Zbývalo už jen trochu seříznout vršek téhle potvory, osadit lampičky a otestovat špičku.

Takhle nějak jsem stromek předával do rukou své milované ženy, která na něm pak dále pracovala už z pozice designu a estetična.

Musím říct, že původně se mi nahrubo nainstalované lampičky docela líbily. Ale to, co s nimi I. pak provedla, dost dehonestovalo celou mou původní instalaci :).

Takto nějak vypadala první verze učesaných lampiček v době, kdy si pan Stromek zrovna zkoušel mašle, aby zjistil, která mu sedí. Jak si můžete všimnout, tady se už na stromku začíná odrážet estetično a jemnost ženské ruky. A taky um našeho prvorozeného nacpat na jednu větev co nejvíc ozdob.

O pár hodin později, když jsem opět zavítal do obyváku, měl už pan Strom oblečenou velkou červenou mašli a k tomu čtyři organzové mašle. Pokud jakožto mužská část čtenářstva nevíte, co to je organza, tak si z toho nic nedělejte, naše drahé polovičky zas nevědí, co je to relé nebo stykač :)).

Co je ovšem o dost důležitější, v tomto momentě strojení stromečku přichází můj vrcholný okamžik. Pokud se totiž na stromek podíváte pořádně, existuje na něm v té době několik vyčnívajících větví, které výrazně kazí symetrii celého zážitku. A toho nejen, že si I. nevšimla, ale navíc původně lobovala za zachování onoho vzhledu.

Ale já se nedal. S kleštěmi v ruce jsem se domáhal svého práva skoncovat s touto asymetrií. Pod neustávajícím nátlakem nakonec povolila a já se mohl pustit do masakru motorovou… ehm, kleštěmi.

Postupně jsem začal ostříhávat vše, co jen trochu vyčnívalo z jinak téměř ideálního kuželovitého tvaru stromečku. Nejvíc to jde vidět na větvi dole vlevo u skříněk a vpravo dole u žirafy.

Na další fotce jde vidět zase o něco dokonalejší stav, avšak stále to není stav finální. Zaprvé, stále jsem při cestách kolem stromku narážel na další a další drzé větvičky, které poťouchle vykukovaly a které bylo nutné kosit jednu za druhou.

Navíc, krom větviček bylo na stromku stále mnoho práce. Jak si můžete všimnout, lampičky se opět ještě více srovnaly. Sice stále nedosahují ideální horizontální polohy ve všech patrech, ale je to zase o dost lepší. Ale, to hlavní mělo stále přijít. Následující den se totiž I. pustila do finalizací.

Na závěr totiž pan Stromek (ačkoli tady už začínám trošku váhat, jestli to není spíš paní Stromečková) dostal ještě několik menších mašlí, ale hlavně, a to bylo kruciálně důležité, byly předělány horizontální organzové mašle. Ty totiž nepůsobily dostatečně pěkným stočeným a nadýchaným tvarem, takže byly za pomoci donucovacími prostředky (háky, háčky a tak) motivovány k poslušnosti.

No a tady ho máme, fešáka. Po dvou dnech snažení I. a několika mých stěžejních zásazích máme náš letošní stromek hotov. Sice bez Arduina a jiných chytrých vymožeností, ale na to přijde zas řada příští rok :).

A na závěr ještě foto za použití filtru z foťáku. Nějak se mi fotkou nedaří zachytit celkovou atmosféru stromečku. Naživo je prostě ještě o dost víc cool :).

Třetí zazimování bazénu

Třetí zazimování bazénu

Comments 32 comments

Proč třetí? Protože Mountfield bazén. Protože s tímhle bazénem je prostě všechno problém, nic nejde jednoduše a všechno se musí vždy pokazit.

První zazimování jsem udělal tak, jak jsem viděl na promo fotkách tohodle satanistického výrobku. Tzn. natažená vypnutá plachta, obvodové lanko utažené na krev kolem bazénu. Jenže, první zádrhel je skimmer. Ten tam proste překáží, takže se to absolutně vypnout nedá. Druhý zádrhel je, že i když jsem skimmer obložil dřevem tak, abych ho lankem nezničil a i když sem plachtu vypl tak, že mi málem praskly svaly na prstech, tak stejně když začlo mohutně pršet, celá plachta se propla, lanko se vytáhlo nahoru po okraj a uvnitř bazénu vznikl nový bazén. Co mne zaujalo na této promo-fotce nahoře, tak to vypadá, že plachta leží na vode napuštěného bazénu. JENŽE, dle návodu se má voda vypustit až po spodní trysku. Já mám vypuštěno jen pod skimmer a stejně je to dost daleko od hrany bazénu.

Dobře, počkal jsem až přestalo pršet, bazén uvnitř bazénu jsem postupně zlikvidoval a plachtu celou rozebral. Další plán byl velký gymnastický balón. Slyšel jsem o to, že to funguje, dávalo mi to smysl. Vzal jsem tedy svůj balón velkého rozměru, nafoukl a zkusil opět bazén zaplachtovat.

Jako nevím, možná jsou na tom ostatní bazény jinak a ten náš je z kopce, ale balón uprostřed prostě nedrží. Pod tlakem vypnuté plachty si jezdí po bazénu a jako na potvoru vždy skončí v rohu, kde je naprosto k prdu, protože na většině bazénu se vytvoří stejně propadlina, u které už tuším, co by se dělo při dalším dešti. Takže balón ne (a ani dva balóny kdybyste chtěli vědět, i to jsme zkusili 🙂 ). Další nápad byla obrovská matračka srolovaná tak, aby tvořila jakousi bublinu nad bazénem. Ale to jsme nakonec ani nerealizovali, protože by to stejně nejspíš nefungovalo.

Takže další nápad (ještě stále během druhéhu cyklu zazimování) byly schůdky uprostřed bazénu, které by tvořily stojnu stanu a tím pádem by plachta byla vypnutá a voda stékala. Brilantní nápad!

Po prvním slejváku bylo jasné, že na tomhle bazénu nefunguje nic, natož nějaký stan. Plachta se opět vesele propnula podél celého bazénu, zatímco uprostřed se rýsovaly schůdky. Takže nám vznikl další bazén uprostřed bazénu, navíc s mohylou míru uprostřed.

A tím se dostáváme k dnešku. Opět jsem vodu vylil, plachtu sundal a začal vymýšlet, co s tím teda udělám (protože na internetu jsem hledal a mám z toho pocit, že u všech ostatních se voda bazénu vyhýbá a všechna ta voda pak jde do našeho bazénu, nebo nevím).  V boudě jsem měl ještě pár latí ze stavby truhlíků, tak jsem si je nanosil k bazénu a začal vymýšlet, co s tím.

Nejprve jsem zkusil “mřížku”. Nápad dobrý, ale kulatou plachtu bych na to nedal, navíc by určitě vznikla řada menších jezer. Další pak byla varianta hvězda, což bylo ještě více problematické, protože 6 latí na sobě znamenalo, že to drží jen ta jedna spodní lať, která se raději rovnou prohla a ty ostatní nad tím jen levitují. Třetí nápad bylo stáhnout všechny latě do jednoho místa vedle bazénu, tam to podložit a udělat takovou stříšku. Z předešlých nápadů zatím asi nejlepší nápad, ale kruhovou plachtu bych na to nenacpal a nebo by tam foukalo z boku, kde jsou všechny ty latě.

Problém byl, že jsem měl jen 6 latí a jen jeden pokus na řezání :). Nakonec jsem se vydal čtvrtou cestou, nejpracnější, ale snad i nejbytelnější (protože jestli ne, zavezu ten prokletej bazen hlínou a kompostem a budu tam pěstovat žampiony).Doprostřed bazénu jsem opět usadil schůdky, skrz ně jsem prostrčil dvě prkna a o ně jsem postupně zasekl 12 půl-latí tak, aby to vytvořilo kuželovitou střechu.

Zabil jsem tím 3 hodiny z dnešního odpoledne, ale snad to už konečně bude finální řešení. K latím jsem na obou stranách připevnil malý odřezek, aby se lať na bezénu zachytla jak o prostřední prko, tak kraj bazénu a nikam nemohla spadnout.

Největší legrace byla, když jsem potřeboval na ty dvě prkna umístěná na chůdkách přišroubovat ještě boční prkna, o která bych zachytl i zbývající latě. Jako vlézt do bazénu nepřicházelo v úvahu, protože voda tam má teplotu hluboko pod bodem brazu, tipuju tak -300C :).

Po vzoru akčních hrdinů z Hollywoodské produkce jsem vzal žebřík, ten uchytil na silně nestabilní schůdky s latěmi a jal se šplhat do prostřed bazénu. Jediné, co tomu chybělo byla nějaká akční hudba :). Ačkoli jsem si cestu tam a zpět po žebříku několikrát zopakoval, neutopil jsem sebe a dokonce ani aku-vrtačku, o kterou sem se místama fakt bál :). Po zdárném uchycení bočních prken jsem dodělal zbývající latě a dokončil tak rotundu svatého Vodníka.

Pak už jsme s I. jen natáhli plachtu, rozumě ji vypnuli (tentokrát ne na maximum, aby se neprotrhla skrz prkna) a utáhli stahovací lanko, aby se nám do bazénu nedostala žádná havěť.

Nyní nezbývá než počkat na další slejváky, jak si tahle konstrukce povede. Pokud některý z mých dalších článků bude o tom, jak ideálně pěstovat žampióny, bude Vám asi jasné, co se stalo…..

PS: Můžete se prosím ostatní podělit, jak tyhle shit-bazény zazimováváte? 🙂

PS2: Na příští rok mám pak ještě nápad namísto schůdků a složitého prostrkávání latí dát doprostřed nějakou větší KG trubku, do latí vyřezat zářezy, kterými by se latě na trubku nasadily. Ale uvidíme, pokud se osvědčí schůdky, možná to tak udělám i další rok.

 

Nudíte se ? aneb co když přebývají střešní latě…

Nudíte se ? aneb co když přebývají střešní latě…

Comments 5 comments

Nudíte se?  Kupte si medvídka mývala ! Něco podobného jsem zažíval během babího léta, chodíce kolem hromádky ( 16 ks ) střešních latí a řešením co z nich vyrobit, když už ” všechno máme” . Nebudu se vypisovat o možnostech řešení, takže rozhodnutí bylo vyrobit květináče a to zejména na větší, vyšší “lodyhy” ( např. palma ) tak, aby byly v designu k domečku.

Výroba je “poměrně” jednoduchá , příprava už o trochu horší. Střešní latě jsou standardně řezané na rozměr 40x60mm a květináče měly být vnějškem 40×40 cm a taky 30×30 cm. Technologicky naprosto jednoduše překládáním vrstev do vazby tak, aby zvenku připomínaly čepovaný spoj.

Postup výroby, pokud je výchozím materiálem hrubá střešní lať, je zhoblování na rozměr 30×55 mm. To je hlavní výchozí materiál na vrstvení jednotlivých pater. Dále nařezání na délku ( pokosová pila se hodí ) 37 cm ( pro rozměr venkovní 40×40 cm ) nebo 27 cm pro 30×30 cm květináče. Větší květináč jsem dělal na 5 pater menší na 4 patra. Spodní dno pak ze stavební překližky 12mm rozměru vnějšku kvetňáku.

Výsledek je, že na jeden květináč 30×30 cm potřebujete 18 hranolů 30×55 mm délky 270 mm. Dva jsou určeny dolů jako podstavce. Pro čtyři kusy to pak vypadá materiálově asi takto:

Následuje montáž lepením jednotlivých pater na spodní desku z překližky. Tady se vyplatí si s tím trochu pohrát a hlavně (!) každé patro po nanesení lepidla důkladně a několikrát poklepat gumovou paličkou. Po sestavení je potřeba uplatnit stahovák ( Lidl ) s rohovými pomocnými stojkami ( taky ze střešních latí samozřejmě ), které jednak zajistí polohu a jednak přesahy mezi hranolky, aby nebylo tolik co brousit:

Nezbytně nutné je nechat schnout alespoň 12 raději 24 hodin takto stažené. Pak nastoupí ruční pásová bruska ( opět Lidl za 800,- Kč ale už jen čekám až konečně klekne abych mohl zdůvodnit Makitu 9404 ) kdy nejdříve nahrubo srovnáte všechny čtyři boky . Následuje horní  frézka s konkávní stopkou 12,5 mm na zaoblení vnějších hran a potom broušení na čisto. Stojí za to si s tím trochu vyhrát.

Pak už jen nátěr venkovní lazurou, odstín vám určí bezpochyby manželka či přítelkyně, s tím se nemusíte trápit .

No a aby “to” aspoň chvíli vydrželo, dal jsem dovnitř fólii tak, aby nebyla přímo na stěnách a mohlo to trochu větrat. Do dna vyvrtány čtyři otvory z čehož vždy dva je odvětrání dna pod fólií a dva jsou propojeny 1/4″ PVC trubkou pro odvedení vody z hlíny :

 

Dno stačí natlačit s přesahem tak 2-3 cm a zahnout podél stěny vzhůru, obvodovou fólii pak vložit dovnitř. Ostatně, až tam nasypete hlínu nebude vidět stejně nic…

Výsledek je, že za zhruba 3 hodiny je hotový jeden květináč samozřejmě pokud se jich dělá víc než jeden-dva. Rozměry se dají přizpůsobit v podstatě čemukoliv, není třeba se starat manželky si už řeknu.

Takže pokud se nudíte … nekupujte si medvídka mývala! Museli byste si s ním totiž hrát, krmit, tahat k veterináři atd. atd. atd.

Ideální je nekupovat do baráku nic, z čeho nejdou na zimu vytáhnout baterky, nebo ještě lépe, jen to co baterky nežere !

P.S. k výrobě stačí stavební překližka a hranolky 30×55 nebo podobné. Pokud není protahovačka tak hranoly ohoblované, pilka pokosová ( ani nemusí být elektrická ), pásová bruska ( v nouzi ani ta ). A hlavně pánové! Můžete zalézt do dílničky či jiného prostoru, ženská bude spokojená, že “něco děláte na baráku” a budete mít svatý klid ( na práci samozřejmě ).

(c) Dalibor 2020

Moštobraní

Moštobraní

Comments 8 comments

Když už dnes nemáme Loxone sraz, tak sem hodím aspoň zase jeden post z naší zahrady. Letos jsme měli docela hodně jablek, tak jsme je chtěli nechat vymoštova a pasterizovat.

Bohužel, pravděpodobně v jediné moštárně v rozumném okolí, kde pasterizaci a balení do bagů dělají, začali opravovat železniční přejezd a tak se k nim nedá vůbec dostat. A to jsme zjistili ve chvíli, kdy jsme měli půl stromu sklepaného a sesbíraného v pytlích :).

Takže přišel na řadu plán B, který zahrnoval i dlouho plánovanou koupi druhého mrazáku :)).

Moštoval jsem nakonec pár vesnic vesnice vedle nás, kde jsme z jednoho stromu nakonec vymáčkli 100l moštu. S odvozem samotným problém úplně nebyl, protože máme kanystry už z dřívějška, problém ale byly nějaké PET flašky, ve kterých bychom mošt do mrazáku dali. 100l už totiž není vůbec málo :).

Nakonec se mi povedlo sehnat na druhé straně Brna firmu, co prodává PETky za 5kč jednu – což je na jedné straně fakt hrozná cena, bohužel na té druhé straně je to jedno z nejlevnějších, protože jinak jsou firmy schopné si říct i o 10kč za kus (bral jsem 40ks). Takže jsem ještě ten den po domoštování upaloval přes celé Brno, abych stihl lahve koupit a druhý den jsme je mohli stočit a zamrazit.

Druhý den jsme pak dopoledne trávili stáčením do flašek. K malé domácí moštárně to už určitě nemělo daleko :).

 

A tady už jsou fešáci v novém mrazáku. Jelikož místa v domě už nebylo mnoho, nemohli jsme koupit ten největší pultový mrazák. Tím pádem padla volba na střední velikost, která se ještě rozumně vešla pod schody do špajzu tak, aby šel mrazák otvírat. Jde o Zanussi ZCAN14FW1 se 140l objemem, což vyšlo vcelku akorát na letošní úrodu.

Už teď ovšem vedeme vášnivé debaty o tom, kam dáme přístí rok další mrazák, protože tenhle bude stoprocentně opět plný “nezbytnými” věcmi a mošt nebude kam dát :).

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Comments 8 comments

Tak pojďme už ty články o severní zdi a truhlíkách konečně dorazit. Stále mi to ve frontě visí hromada fotek, kde se Vám chci pochlubit, jak moc jsem šikovný, tak hurá na to :).

Minule jsme skončili u hotových truhlíků naplněných kompostem a hlínou, to dneska, to to bude o dost zajímavější. Pustil jsem se totiž po delší době zase do zednické a rozhodl se natáhnout si severní zeď lepidlem sám.

Původně jsem to chtěl nechat udělat nějakého řemeslníka. Jenže, ten šikovný, co nám dělal schody, dlažbu, obklady a spoustu dalšího, se rozbil. Na cokoli, co jsem potřeboval, jsem ho naháněl stokrát, když už dorazil, po pár hodinách práce ho buď něco strašně bolelo, nebo to bolelo jeho manželku, nebo mu zrovna přivezli stavební materiál, nebo nějaká jiná výmluva. Po čase jsme si z něj už dělali srandu, že má lexikon výmluv. Kdykoli mu člověk zavolal, vytáhl z klobou naprosto nečekanou vyhovorku. Pokaždé novou, originální a většinou ještě více morbidní nebo absurdní :).

Tahání zdi do lepidla jsem sice ještě předtím nedělal, ale nemůže na tom nic být, ne? Tak jsem zkoukl pár videí a pustil se do toho, Ze začátku mi to nešlo vůbec, tahal jsem to sem a tam a už zamokra vypadal výsledek všelijak. To jsem postupně vypiloval, zjistil jak, odkud a kam tahat a už se to zlepšilo. Ale problém mi pořád dělalo vracení se. Člověk se u téhle práce musí odprostit od opravování toho, kde už byl. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY to tim totiž jen zhorší…. vždycky.

No, dojel jsem to do konce, připravený na to, že tam nějaké drobné kosmetické vady budou. A nechal jsem to uschnout. Když jsem to ráno ale viděl, začal jsem litovat toho, že jsem se do toho pustil. Hele, bylo to fakt hnusný. Asi jsem měl radši tomu druhému řemeslníkovi těch 10.000Kč za těch pár metrů dát. Tohle bylo fakt čiré zoufalství.

A tak jsem zase googlil a někde během toho hledání jsem si vzpoměl na řemeslníka číslo jedna, který vlastně vždycky říkal, že se první vrstva má ignorovat a že to vždycky musí dělat na dvě vrstvy. Ha! V tom je zřejmě ten trik.

A tak jsem zlomil svou nenávist ke zdi, k lepidlu i hladítku a pustil se zas do toho. Namíchal jsem řidší směs a začal nanášet a vyhlazovat druhou vrstvu.

A co Vám budu povídat, najednou jsem si připadal jak naexpovaný profík Pan Zedník level 100 :). Krásná hladká stěna, práce šla pěkně od ruky a všechny nerovnosti uspokojivě mizely.

Takhle jsem dotáhl celou zeď a opět jí nechal zaschnout. A důležité pravidlo, neopravovat co už je uděláno. Otřepky a jiné nerovnosti nechat být, protože….. tady dády dá…. se to pak opraví v dalším kole. A to konkrétně touto brusnou technologickou věcí, která nevím, jak se přesně jmenuje :).

Tou se totiž pak krásně vše zabrousí, takže výsledkem je opravdu hezká (téměř) hladká zeď.

Opět po zachnutí přišlo na řadu natření. Na to jsme koupili klasickou fasádní barvu. Ale jen samotnou barvu, bez jakéhokoli zrna, abych to nemusel ještě točit. Ono lepidlo stejně nějaký trochu vzor zanechalo, takže to jakous-takous strukturu má.

V okamžiku natírání už mi bylo dávno jasné, že by se to o dost lépe dělalo, když by tam ty truhlíky ještě nebyly :). Jenže, znáte to, jak to chodí. Aby se mohlo udělat A, musí se udělat B, kvůli kterému se musí udělat C. A tak bylo potřeba se rychle zbavit kompostu a proto se musely udělat truhlíky a proto se holt zeď natahovala a natírala až pak.

To, jak dlouho mi trvalo sepsat tenhle článek asi nejlépe ilustruje tato fotka. Tou dobou byla má drahocená těhotná žena ještě vlastně vcelku štíhlé figury oproti tomu, jakou Věstonickou postavu má nyní, jen pár dnů před porodem :). No, jsou to skoro tři měsíce, co mi tu ty fotky leží. Hrůza, stydím se :).

Během malování pak soused sundal dřevěné výplně, aby se mohly sloupky z boku natřít. Říkal, že mu tam ta bílá ladí a že jestli mi to neva, tak bych to natřel celé. Jasně že nevadilo, dělalo se to pak o dost lépe, než obkreslovat každé prkno :).

Po natření jsem se pak pustil zpět do obkládání truhlíku. To už byla vcelku pohodová práce. Nařezat a přišroubovat pár prken, to šlo dobře. Až na to horko, to si pamatuju, že bylo hrozné.

Po dokončení obložení jsme pak s I. už jen dotáhli závlahu a zasadili koupené rostlinky (tou dobou jsme ještě netušili, že nám víc než polovinu sežerou všudepřítomní slimáci, grrrr.)

Finální úkon pak bylo naprogramování dalších okruhů automatické závlahy v Loxone, ale to už byla opravdu jen taková třešínka na dortu :).

Truhlíky na severní zdi

Truhlíky na severní zdi

Comments 5 comments

Poslední dobou jsem pořád ve strašném skluzu s článkama. Musím říct, že psát článku během stavby bylo o dost snažší :). To člověk řešil jen tu stavbu a večer pak sesmolil článek a usnul. Teď, i když něco přes víkend udělám, tak pak řeším milión dalších věcí a dětí a než se k článku dostanu, je o 14 dní později :).

No, takže dneska takto zpět k naší severní zdi. Naposledy jsem o ni tady na blogu psal tady, kdy zeď byla ještě jen holé ztracené bednění a truhlíky byly ve stavu dřevěné konstrukce.

Takhle nějak to tenkrát vypadalo. Když to porovnám s dneškem, tak fakt rozdíl :). A teď už ale co bylo dál…

Jako první usazení připravených rámů na staré cihly a vyrovnání do roviny. Jako další pak vyplnění celého obvodu polystyrenem. Jednak aby to v zimě úplně nepromrzlo a jednak proto, aby se tlak hlíny rozložil více do prostoru a na obkladová prkna pak tlačil méně. Je to vyzkoušeno u truhlíků na západě, tak proč to měnit :).

Polystyreny jsem k rámu chytil klasickou pěnou z pistole, co jsem doma našel. Část je dělaná dokonce Illbruck vzduchotěsnou pěnou :). Sice byla už 3 roky po expiraci, ale držela pořád dobře.

Jinak kdyby vás zajímalo, proč jsou tam ty OSB desky, tak v době, kdy sem polystyreny dělal, tu foukalo jak na větrné hůrce. Takže dříve než pěna vytvrdla, lítala deska už dávno někde vzadu za domem. Takže jsem k trohlíkům narychlo uchytil zbytky OSB desek, aby tam tolik neprofukovalo.

Když byly dodělané polystyreny, připravil jsem rozvody pro závlahu. To jsem minule podcenil, takže tentokrát jsem si připravil do každého truhlíku vývod a rozvody samotné jsou dole u země. Na hlavní spodní rozvod jsem použil zbytky všeho, co jsem tady našel.

Takže část je tahaná ve 32mm průměru, část ve dvacítce. Nahoru nad úroven hlíny v truhlíku pak vylézají už všude 20mm, které přes koleno redukuju na finální 16mm, ve které je pak všude roztažena kapková hadice.

Po rozvodech následovalo obložení truhlíků. Opět jsem volil 12cm vysoké a 2cm tlusté hoblované prkna. Dělá se s tím dobře a moc to nestojí. Je mi jasné, že to nepřežije na věky, ale 10-15 let by to zvládnout mělo (díky impregnačnímu nátěru snad déle). Prkna nejsou položená přímo na zemi, je tam cca 2cm mezera. I to snad pomůže.

Další pak následovalo udělání vodotěsných van. Použil jsem zase igelitový rukáv, ale příště bych asi zkusil nějakou nopku. Nejsem si jist, co igelit za pár let udělá. Nopka by byla asi ještě odolnější.

Spodek jsem opět nechal otevřený, aby přebytečná vlhkost mohla odcházet do spodní půdy. Asi by se nic extra nestalo, kdyby to bylo uzavřeno, ale přijde mi to takto lepší. Zároveň jsem na spodek nedával žádné pletivo, protože tu extra problém s krtkama nebo nějakou jinou havětí nemáme (a v tu chvíli se mi to už ani nechtělo řešit 🙂 ).

Jako výplň na spodek truhlíků jsem použil bordel hlínu, co mi zbyla po kultivační akci před domem (tam jsem to celé zryl a srovnal, protože jak tam stávaly různé kontejnery,  tak tam byly vyjeté příšerné koleje a špatně se to sekalo), spolu s se zbytky ošklivé hlíny tady za domem a do toho pak kompost.

Do cca poloviny přišel tenhle bordel mix, nad polovinu se pak pokračovalo už jen čistým kompostem.

Tím jsme opět zlikvidovali veškerý kompost. který ještě místy nebyl ani úplně dodělaný. To ale v truhlíkách nijak nevadí, on tam postupně dojede. A ze spoustu věcí se i rozjedou nové rostlinky. Tentokrát nám takto vyrostlo pár rajčat, několik brambor a dýně :).

A tady pak už dodělaná poslední vrstva hezké hnědé hlíny. Ačkoli byly truhlíky naplněné až po okraj, dneska už je tam cca 20cm vidět igelit. Celé to bylo hodně vzdušné a díky dešťům si to hodně rychle sedá.

A tím dnešní článek skončím. Příště pak bude následovat finalizace závlahy, zdi samotné, obložení truhlíku dřevem zeshora a samozřejmě sadba rostlinek.