Naposledy jsem psal, kolik radosti mi způsobilo kopání a stavba Mountfield bazénu. Dneska pak ještě pár slov o finalizaci a “zprovoznění” bazénu.
Jelikož je bazén z vetší části zakopán, rozhodl jsem se ho po obvodu obložit polystyrenem. Nedokážu říct, na kolik to pomáhá teplotě bazénu, ale přišlo mi to relativně málo práce na to, že to může mít pozitivní dopad.
Sehnal jsem proto zbytky polystyrenu, které jsem ještě dále nařezal na cca 20-30cm široké pásy, které jsem pak podél celého obvodu zastrkal.
Práce rychlá, čistá a jednoduchá. Asi i proto, že nic z toho nebylo značky Mountfield :))).
Polystyreny jsem pak postupně přitlačoval na bazén a zezadu zasypával hlínou. Nahoru pak přišla rovněž hlína až do výšky terénu.
Původně jsme zvažovali dát nahoru nějaké kamínky nebo kamenný koberec, ale to sme pak zavrhli. Jednak není výkop kolem bazénu pravidelný a pak by to bylo asi zbytečné. Ve hře je teď ještě varianta s dřevěnou konstrukcí kolem bazénu, na kterou by se napínala bezpečnostní síť. Když by se tam udělalo nějaké malé pódium, dalo by se pak k bazénu i jen sednout třeba. Uvidíme.
Einhell GE-CT 18 Li
I kdyby ne, pořídil sem si novou aku strunovku, se kterou se tyhle mini-detaily dělají dobře, takže to kdyžtak jednou za čas posekám ručně. Strunovka je na stejnou baterku jako nůžky na živý plot, takže sem kupoval už bez baterie jen za pár korun (tuším, že stála 1200 Kč).
Další jsem pak řešil schůdky. Jednak aby šly oddělávat kvůli prckovi a pak abych je nemusel řezat, až je pak budu chtít prodat. Nakonec jsem to vymyslel tak, že jsem do země zapustil dvě HT trubky a na schůdky jsem nedal poslední nášlap. Schůdky jsem i s HT trubkama usadil do země a zahrabal.
Díky tomu jdou schůdky snadno vytáhnout a zase vrátit zpět. A mají myslím i o dost lepší stabilitu, protože posledním schůdkem sedí přímo na HT trubce a téměř půlka schůdků je zapuštěná v zemi. Takže když se po nich leze do bazénu, nehrozí nějaký posun nebo převrhnutí.
Co se týká přístupu k bazénu, to jsem prozatímně vyřešil geotextílií. Ve stavebninách jsem koupil geošku s gramáží 500g/m2, což už je takový solidní koberec. Tu jsem pak dal přeloženou na dvakrát před celý bazén ke schůdkum i sprše. Díky dvojité tloušťce se bahno nedostává na povrch geotextílie a zároveň je to příjemné na chození (bohužel teď dost pršelo a pes nám to dost vylepšil 🙂 ).
Původně jsem zvažoval rozšířit dlažbu, ale protože zase nevíme na jak dlouho to je a jak bude případně vypadat konstrukce, je to pro teď ideální řešení.
K bazénu jsme udělali i dočasnou sprchu, tam je to ale úplně “žaves” řešení. Vzal jsem nejlevnější zahradní sprchu za 200kč a 3/4” hadici, tu jsem obehnal kolem soláru a napojil na sprchu. Sprcha je přidělaná k noze pergole. Dole pod sprchou jsem pak přidal pár dlaždic, aby voda nestříkala na zem.
Úplně designové řešení to není, ale nechtělo se mi teď kupovat solární sprchu za 5000 kč, když nevím, jak to tady pak bude vypadat a jakou pak budu potřebovat. Jako celek to teď funguje a až se bude řešit nějaký větší bazén s dlažbou kolem, tak se dořeší i toto.
Jako poslední pak přišlo na řadu “nastartování” chemie v bazénu. Načítal jsem kolem toho dost a názorů je spousta. Koupil jsem 4v1 pásky na měření Ph, Alkality, chloru a stability. Tim jsem si potvrdil, že naše tvrdá voda je opravdu tvrdá a má vysoké Ph a Alkalitu.
Taky jsem se dočetl, že pokud bych chtěl Alkalitu a Ph srazit komerčně prodávanými výrobky, tak se buď nedoplatím, nebo se mi to vůbec nepovede. A tím jsem se dostal k diskuzím ohledně kyseliny chlorovodíkové (solné, 31% roztok). Zde se opět názory dost lišily a občas někdo radil i kyselinu sírovou, ale ta už mi přišla zase moc cool.
Zkusil jsem teda dle rad nalít 3litry kyseliny chlorovodíkové do bazénu (na 10m3). Když jsem to do bazénu lil, zajímavě se z toho kouřilo. Až pak sem se dočetl, že to prý chce raději i ochranné brýle a rukavice :). Tak příště.
Po nalití jsem pustil čerpadlo a nechal vodu pořádně promíchat. Alkalita i Ph opravdu výrazně spadlo, bohužel ne pod některými zmiňovanou hodnotu 4. Tím padem pak postupně alkalita spolu s Ph zase vyrostla, ale už jen na horní doporučenou hranici. A protože jsem už nechtěl do bazénu lít další kyseliny, nechal jsem to pro teď tak.
Co se týká chlorových tablet, na doporučení předchozího majitele používáme Mountfild tablety 5v1, které jsem koupil ještě před tím, než jsem prožil všechny ty pěkné chvíle s jejich bazénem. Takže předpokládám, že příště i ty tablety koupím raději někde jinde, protože v jejich výrobky už zrovna moc důvěru nemám :).
Tak bazén nám už stojí, voda se filtruje a ohřívá, ale zatím je stále nevyzkoušený. Stihli jsme ho dodělat docela těsně před tím, než přišlo tohle hnusné počasí a tak zatím stále s testováním vyčkáváme.
Pojďme ale zrekapitulovat samotnou stavbu a s odstupem času i popsat dojmy, které z bazénu Azuro od Mountfieldu mám. S odstupem píšu hlavně proto, že psát to rovnou, tak by to byl asi nejsprostší článek na blogu ever.
Po tom, co jsme výkop zarovnali pomocí lopaty a laseru, navezl jsem dle instrukcí v manuálu do bazénu písek a začal ho srovnávat. Dle návodu si máte písek navozit cca 15cm od kraje, pak sestavit bazén, dorovnat rovinu a připravit oblé hrany po celém obvodu.
V návodu se to čte fakt dobře, ale realita je opravdu jinde. Zaprvé, 15cm je málo, takže se Vám bude dostávat písek do lišty, která má bazén držet. Zadruhé, natlačit lištu na plech bazénu je místama mission impossible. Když ale dojedete celý kolečko a dokončíte první sérii nadávek, zjistíte, že to je teprv začátek.
Ačkoli natlačíte bazén do vodících lišt, kruhu nedosáhnete ani za zlatý prase (nebo zlatýho Béďu Trávníčka). Plech je měkký, plasty dost tvárné a srovnávání naprosto naprd. Postupně formujete tvar bazénu ze šišouida do elipsoida, když to někde srovnáte, tak další operací si to zase rozbijete. A do toho si průběžně totálně rozbíjíte urovnaný písek (a vězte, že slovo rozbíjíte v žádné z těch situací fakt nepoužíváte).
Nakonec najdete nějaký taký kompromis, co vypadá vcelku jako kruh a s tím se smíříte. A pokud máte více trpělivosti, dáte tomu třeba dalších deset hodin a na konci to bude vypadat zase stejně jako předtím 🙂
Pak přijde na řadu budování oblé hranu po obvodu. Navozíte si písek, nastudujete návod a začnete dělat zaoblený 20x20cm trojúhelník, který ale nemáte jak změřit, protože písek je už na místě. Takže to všelijak měříte a snažíte se. Hlavně proto, že fólie je přeci přesně vyrobená a protože spojovací lem fólie musí ležet přesně uprostřed toho Vašeho násypu.
A tak se s tím jebete dalších několik hodin. V hlavě se Vám během toho honí všechny ty hodiny a dny na pískovištích, kdy konečně zúročujete pracně nabyté zkušenosti stavby pískových hradů. A tak to uděláte fakt precizně. Protože víte co, aby ta fólie seděla.
Když máte hotovo, s velkou slávou vyndáte fólii, roztáhnete ji na slunko aby se nahřála, protože se s tím prý pak lépe pracuje. Mezi tím ještě na písek položíte geotextilii, což je z celého procesu asi nejmenší opruz. Jenže, než se ale fólie nahřeje a vy ji stihnete položit, slunce zaleze, začne být kosa a vy to zase všechno pěkně složíte s tím, že zítra je taky den.
A druhý den znovu. Ráno opět vytáhnete, nahřejete, slunce stále svítí, Vám je vedro jako prase a začnete instalovat fólii. Jenže, další zádrhel.
Ačkoli bazén sedí v předem dodaných lištách, jeho obvod je pevně daný připraveným plechem, vy po hodině laborování s plachtou zjistíte, že nejen že nejste schopni dodržet zmiňovaný lem uprostřed Vašeho násypu. Vy nejste schopni ho dodržet ani po obvodu bazénu. Vy totiž zjistíte, že ta plachta, co jste letos koupili, je zřejmě na letošní model bazénu, který zřejmě o něco zvětšili a tak Vám to na ten Váš, 5 let starý bazén, prostě nepasuje. Takže plachtu usadíte tak, aby to alespoň trochu vycházelo a už tak nějak tušíte, že o precizně vypnuté plachtě nebude ani řeč.
A tak začnete napouštět vodu, jak ocas lítat po bazénu v ledový vodě s koštětem a vymetat bubliny. Aby to jakože bylo co nejlepší, nejlépe vyrovnané a tak. Jenže, ze dvou míst bazénu se na Vás po celou tu dobu smějí moc pěkné záhyby z toho, jak jste nepasující fólii vypnuli a někde se to prostě muselo ukázat.
Jediné, co mne uklidňovalo, že jsme tenhle příšerný, naprosto nestabilní (k tomu se ještě dostanu) bazén koupili i s filtrem, čerpadlem a solárním ohřevem jen za 2000kč a ne za plnou cenu. Bohužel, k tomu bylo potřeba koupit ještě plachtu za 3300 kč, schůdky 1500kč, chemie cca 1500kč. Suma sumárum teda 8300 kč. Koupit to totiž nové, nedejbože teď v sezóně namísto v zimě a dát za to 40.000Kč a víc, tak si dám tu práci, celé to rozeberu a půjdu to narvat Béďovi na prodejnu do zadku.
Vůbec nechápu, jak to může Mountfield propagovat jako nadzemní bazén. Ačkoli je bazén z více jak půlky zapuštěn, tak po i napuštění vodou jde s hranou bazénu hýbat jak kdyby to byl papír. Vůbec si nedokážu představit, jak by tenhle měkký plech udržel napuštěných 10 kubíku vody a do toho dvě dovádějící děti. Budu o to mít strach i v případě zapuštění.
K tomu celá ta bazénová skládačka, to je rovněž jedno velké utrpení. Držící plastové lišty se spojují jakýmisi trubičkami, které ale po zatlačení zalézají náhodně do jedné či druhé lišty, takže není nikdy jasné, jestli třeba nezalezla jen na jednu stranu a tu druhou drží jen pár milimetry. To se samozřejmě odráží na pevnosti takové konstrukce. Ačkoli jsou vodící plastové lišty kruh, jste schopni z nich v extrému udělat osmičku a možná i čtvereček. A tahle lišta je to jediné, co drží bazén nahoře i dole pohromadě. Opravdu uklidňující.
Krom bazénu samotného tu máme ale i několik lahůdek z oblasti příslušenství. Co se týká filtru samotného, tam zatím nedokážu nic vytknout, vypadá to, že funguje. Zato ale čerpadlo. Jasně, je starší, takže má občas problém se roztočit. Ovšem, dle návodu i přímo na Mountfieldu stačí jen klepnout do vrtulky a ono se rozjede. To je opravdu uspokojující, hlavně když filtraci spínám několikrát denně vždy, když svítí dostatek slunce a je nahřátý ohřev.
Ale ok, prostříkal sem to WDčkem, trochu se to zlepšilo a mám v plánu to rozebrat. Co mne ale fakt naštvalo, jen “napojitelnost” jejich příslušenství. Cca půlka vývodů jde vyšroubovat z hadicových spojek a šlo by našroubovat bytelnější bazénové potrubí. Jenže, ne u jejich čerpadla. To je zakončeno “dětskou” koncovkou na naražení hadice a nazdar.
Možná, že vyšší řady čerpadel už od Mountfieldu závit mají, nevím. Holt, jsem koupil alespoň kvalitnější modré bazénové hadice (ne, nebyly z Mountfieldu) a spojil jsem to tím. Ono totiž upřímně, s každým další zážitkem jsem víc a víc přesvědčen, že celý tenhle krám letí příští rok z domu a udělám pořádný bazén.
Jako další “pikanterii” lomeno sviňárnu ze stáje Mounfield bych uvedl jejich opravnou sadu na sluneční ohřev. Pán ohřev prodával s tím, že už byl lepený a že teď teče na dalším místě. A tak sem se stavil v Mounfield servis centru, zda mají nějakou sadu na opravu. Borec, lehce neochotný, mi teda začal hledat, zda mají. Když našel, říká “máme, ale asi to nebudete chtít”.
Tak říkám, proč jako? A on, že je to takhle malinké lepidlo a stojí to 750 kč. No tak to mne pobavilo. Nový ohřev by stál 3000kč a já budu kupovat za 800kč pidi lepidýlko s nejasným výsledkem. Tak se ho ptám, co to jako má být, jestli je to něco speciálního, nebo jen totálně předražené lepidlo. Chvilku lapal po dechu a pak říká, že ano, že je to obyčejné dvousložkové lepidlo. Tak jsem přejel pár metrů a v Bauhausu ho koupil cca 10x tolik za 100kč. A k tomu jsem vzal plastovou lištu na lina (myslím, že je to na to), pomocí které jsem měl v plánu díry zalepit.
Lepení šlo dobře, ohřev jsem vypustil, sundal staré záplaty, očistil, zabrousil, vyrobil lepidlo ze dvou složek, nanesl, přitlačil gumu a přichytil svorkami. Po 24 hodinách byl registr jako nový (jen se mi jedna záplata trochu pohnula, takže to není esteticky na jedničku).
A tím jsem měl vše potřebné k zapnutí bazénu. O tom, jak sem do bazénu nalil 3 litry kyseliny, jak jsem ho “zateplil” a udělal z něj aspoň trochu chytrý bazén zase příště :).
Tahle písnička teď naprosto přesně vystihuje můj stav vůči blogu :). Mám hotovo spoustu nových věcí, samozřejmě včetně fotodokumentace, jenže není vůbec čas fotky protřídit a sepsat články.
Dneska jsme se pak pustili do další velké akce s kódovým názvem Bazén :). Nějaký detailnější článek i na toto téma je v pořadí.
Ale aby bylo alespoň něco nového na blogu, tak přikládám dnešní timelapse z prvního kola kopání. Bazén bude pro teď kruhový, 3.6m průměr, hloubka 1.1m. Kvůli capartům jsme nakonec vyloučili plně zapuštěný bazén, zároveň ale nechceme ty klasické velké nadzemní obludy. Výsledkem je, že se bude částečně zapouštět a nad zemí se nechá cca 60cm, které snad zabrání neoprávněnému vstupu do bazénu :).
“Bude se zapouštět” konkrétně znamená, že to musím pěkně ručně-stručně vykopat, jelikož se tam už žádný větší bagr nedostane a půjčovat nějaký minibagr by minimálně zdvojnásobilo cenu bazénu. Takže jsem to opět pojal jako kondiční garden-fitness a pustil se do toho.
Dnes odkopána horní vrstva cca 10-15cm, včetně trávníku a dalších zhruba 30cm zbývá. Ornice opět putuje na pracovní hromadu, zatímco žlutou jílovici musím nějak někam udat.
Dnešní článek je od Dalibora, který sepsal tento super návod na vysoké záhony. Doufám, že se bude líbit!
Pokud se říká, že lenost je matkou pokroku tak bych se pod to podepsal s výhradou, že teprve působením “otce” vzniká ten správný pokrok !
Už když jsme kupovali náš současný domeček jsem prohlašoval “maximálně co vezmu do ruky je rýč” ale …. poněkud “se” to změnilo, “se” ( já ) už i hrabe, pleje a okopává, ale lenost pořád hlodala a hlodala až dohlodala k zvýšeným záhonům. Nebudu tady rozebírat veškeré důvody proč, shrnu ty nejpodstatnější:
kontrola nad složením zeminy a živinami
díky postupnému tlení v nejnižších vrstvách není potřeba hnojit ( koňský hnůj / kompost a substrát se přidává dle potřeby z hora )
lepší mikroklima, záhon se snadněji prohřívá, na jaře možno i chránit proti mrazíkům přikrytím “pupíkatou” fólii na bazény
lepší kontrola vlhkosti, možnost automatizace závlahy
nemusím lézt po kolenou, když jdu natrhat něco čerstvého
žádný krtek
Výsledkem je sklizeň cibule, kterou vidíte na fotce nahoře ( tedy to co bylo na zimu, přes léto jsme jen trhali a papali ).
Odkazů jak to udělat je na internetu mrak, takže k tomu přidám následující postup jak jsme to s manželkou vyráběli…
Podstatný je rozměr, my volili trošku větší takže 2,5×1,5×0,6 m ale to je dle dispozic co kdo má na zahrádce za prostor.
Základem jsou modřínové hranoly s průřezem 8×20 cm délka 2,5 m a 1,5 m po 6-ti ks. Stojkové trámy 10×10 cm délka 0,6 m po 4 ks. na jeden záhon. Proč modřín ? Nemusíte ho natírat ani jinak ošetřovat, cena je sice větší než smrk, ale ty výhody bezúdržbového provozu jsou jasné. Je třeba se připravit na to, že jeden takový záhon bude mít kolem 500 kg takže … dobře vybírejte “kam s ním” !
Pro spojování jsem volil šrouby 8×200 mm s tím, že jsem si na sloupové vrtačce předvrtal ty stojkové trámy. Předmontáž doporučuji na rovině ( v našem případě stodola ) s tím, že pro kontrolu kolmosti stačí vodováha a pravý úhel provázkem 3-4-5. Kdo má laser může být přímo dokonalý, ale je to zbytečné oko ženy vás ocení spíše za estetiku než za toleranci úhlů do 0,5 stupně.Další postup je přeprava na místo což zvládnou dva chlapi do vzdálenosti 2 Plzní ( cca 80 m ) v pohodě.
Na místě instalace je třeba položit drátěné králičí pletivo pozink ( lépe asi nerez ale to jsem nesehnal ) oka tak do 20×20 mm proti Krtečkovi a dalším hladovým debilním zvířátkům. Pod rám jsem dal ještě geotextilii a přetáhl ven anóbrž tam přijdou pochůzné dlaždice.
Následně jednochlapově se spotřebou jedna Plzeň na hodinu s pomocí šroubovačky vrutů a gumové palice naskládáte další dvě vrstvy hranolů. Dovnitř ještě natlouci fólii aby vlhkost moc neutíkala do konstrukce ale modřín by to snesl i bez ní ( asi ) . Výsledek po dvou Plzních tj. dvě hodiny práce vypadá takto :
No a už zbývá “jen ” náplň :
dřevní hmota ( tj. všechny větve do průměru 2-3 cm ) co najdete na stromech, které chtějí sestřih a jinde
domácí kompost alespoň jeden rok starý. Pokud pořídíte kompost z kompostárny tak pozor na zbytkový čpavek !
koňský hnůj na přilepšenou
ornice do které přimícháte písek pokud je příliš hutná
na vrchní část ( 5-7 cm ) substrát podle toho co chcete zasadit
V praxi to vypadá asi takto:
No a závěr za který vás manželka opravdu pochválí vypadá například takto:
Tvořivosti v rozměrech a obložení dlaždicemi se meze samozřejmě nekladou a dobrá zpráva je, že montáž dlaždic = dvojnásobná spotřeba Plzní oproti celým záhonům ( nepočítám ale vnitřní zavážku hlínou a další skladbou ).
Roční výsledek ( úroda ) mne přiměl zdvojnásobit počet záhonů takže úrodo těš se !!
Samozřejmě automatizovat závlahy tj. nasadit čidla vlhkosti, zalévací a rozprašovací rozvody Gardena a vše korunováno logikou Loxone je teprve ten správný přístup. Nezapomeňte na pohybové čidlo ! Nepřeji totiž nikomu vysvětlovat proč “ta blbost začala zalévat, když jsem byla pro zeleninu ” 🙂
Tak tu zase máme den plných slev na Aliexpresu. A narozdíl od těch Českých slev, tyhle jsou opravdové :). Na dnešek mám v plánu kupovat řadu PC kabelů k počítači, abych mohl dodělat stoly v pracovně, různé průchodky, Xiaomi propisky a další věci. Seznam je dlouhý.
A abyste měli i vy inspiraci, co všechno lze za pár korun na Aliexpresu koupit, rozhodl jsem se po cca půl roce zase aktulizovat náš vlastní nákupní seznam. Obsahuje už i náš dnešní nákup, který je zmíněný i dole v komentářích.
Tak tuhle akci jsem si představoval úplně jinak. Původní plán totiž zněl “koupím si nový větší monitor. TEČKA”. Hm…..
Monitor jsem na začátku opravdu koupil. Obrovskou 43”, kterou jsem chtěl zkusit na práci na kódování. Bral jsem to tak, že ji kdyžtak vrátím. Toto se prostě musí zkusit. V neděli jsem ji dovezl, zapojil, cca den zkoušel. Jenže, je fakt obrovská a já potřeboval vyzkoušet, jestli bez podstavce (o kterém furt chystám článek) by seděla lépe.
A tak sem rozebral celý svůj stůl, dal pryč všechny monitory, usadil ten velký… a zase zjistil, že to není ono. Na takhle velkou plochu to chce zakřivení, navíc na kódování a sezení z blízka je už monitor dost vysoký a bolí z něho za krkem.
Takže, monitor jel zpět.
A tady měl původně skončit celý příběh. Jenže, když už jsem měl půl kanclu rozebraný, řekl jsem si, že bych vlastně mohl opravit ty praskliny ve zdi, dodělat poličku, namontovat obraz, atd. A tady pak začíná ten dnešní příběh :)).
Po odstěhování půlky pracovny na druhou půlku pracovny (čímž tam vznikl naprosto neprůchozí, nesystematický bordel) jsem se pustil do zapravování prasklin ve zdi.
S těma prasklinama je to stejne legrace. I když člověk staví přes zimu, stejně se tomu asi nevyhne. Dům si sedá ještě několik let a pokud není čas čekat 4 roky na sednutí, zřejmě to jinak nejde. My máme praskliny na spoustě míst, většinou pak pod horním šárem, do kterého zatekl beton z desky v mezipatře a který se pak utrhne od ostatních šárů pod sebou.
Co je zajímavé, nejvíc popraskala pracovna, kde nad ní není druhé patro. Tam, kde druhé patro je, se to děje o dost méně (nejvíc pak na severní straně, na jižní téměř vůbec).
Na zapravení jsem nakonec po řadě diskuzí a googlení vybral tmel se zrnem XXXXXXXX na opravu prasklin. Je to taková gumová hmota s částečkama, která se natlačí do prasklin a přetře. Tolik k teorii.
Postupně jsem piloval proces, kdy do první praskliny jsem natlačil co se dalo už pistolí, pak sem se snažil materiál nacpat ještě špachtlí a nakonec prasklinu částečně “přetáhl” tímhle tmelem.
Po zaschnutí vypadal výsledek nějak takto:
Poté jsem zkusil nanést první vrstvu barvy (používáme od Paulinu Tixotropicu). Přetřel jsem větší kus zdi, ale jak se ukázalo po zaschnutí, vlastně by stačilo natírat opravdu jen ty opravované kousky. I po čtyřech letech má bílá stále stejná bílý odstín a to i přesto, že jsme barvu kupovali teď nově.
Bohužel, oprava praskliny už tak dobře napoprvé nevyšla. Tam, kde byl nanesen tmel, byl jiný odstín bílé, takže to působilo jako jakýsi stín.
Naštěstí, další dvě vrstvy nátěru (už jen konkrétního místa) to téměř úplně překryly, takže zeď vypadala jako nová.
Další dvě praskliny jsem pak už dělal tak, že jsem nejprve tmel natlačil do spáry, pak ho znovu nanesl a natlačil špachtlí (spára o velikosti 1-4mm max) a to co “přetýkalo” ven jsem špachtlí seškrábl.
Takto opravená prasklina šla lépe zatřít a spára zmizela už při druhém nátěru. Na druhou stranu nevím, jestli tahle oprava, v případě pohybu zdi, bude trvanlivější než ta, kde té hmoty je víc. Ale to ukáže až čas.
V průběhu oprav jsem pak postupně montnoval ještě police. Ty jsou ze zbytku desky z nátavců na stůl (a očividně police budou na blogu dříve než ten nástavec, co pořád čeká na dodělání 🙂 ).
Další zádrhel pak byl ještě obraz na zeď. Mám pro něj připravené podsvětlení, takže potřebuju, aby byl v kuse, ideálně 180x100cm, nějaký uklidňující les.
Jenže, ačkoli jsme v XXX Lutz vykoupili hromadu obrazů pro celý dům, do pracovny nakonec žádný nedopadl :). Takže i obraz v pracovně bude muset počkat a pravděpodobně pojede až další kolo, kdy budeme do pracovny řešit ještě nějaké skřínky na zeď.
Místo nich tam teď byla jakási stará skřínka, která se s námi stěhovala už několik privátů ještě ze studenstkých let a už je opravdu na čase, aby ukončila svou cestu v boudě na nářadí :).
Pro inspiraci, něco takového, jako je ta horní část, chceme umístit do pracovny nad gauč.
Po úklidu a rozmístění nábytku zpět na svá místa pak vypadá pracovna takto. Po prasklinách ani památky a hned to tam vypadá zase lépe.
PS: Kabely na stolu ještě nejsou dodělané, protože chybí dodělat průchodky.
Dneska pro změnu jedno lehké téma :). Blíží se zima, tak bylo potřeba ukončit produkci na našem poli za domem :)))).
Bohužel jsme nenašel žádnou fotku s červenýma rajčátkama 🙂
Musím říct, že se sezóna povedla. Nejvíc nadšení jsme z pěstování vlastních cherry rajčátek. Tady musím říct, že krom obrovské finanční úspory je benefit ještě i v nonstop dostupnosti a ještě lepší chuti, než když si je člověk kupuje. Druhé místo pak obsadily papriky a čili papričky :).
Jako třetí asi brambory, ale tam už takové nadšení neni. Sice jsem “rozmnožil” brambory co se týká počtu zasazného a sklizeného, ale ten efekt nic moc. Když vemu lepší brambory z Rohlíku, chutnají a vypadají stejně a finanční úspora rovněž nula nula prd.
Zkusili jsme i mrkve, kedlubny, hrášek, květáky a saláty, ale rovněž nic moc. Kedlubnů bylo moc, takže už je nikdo nechtěl ani vidět, mrkve nějak nejely. Ještě byly docela dobré saláty, jenže ty byly všechny najednou hned z kraje sezóny a pak už nic.
Na příští rok máme vymyšlený česnek, ten budeme sázet letos někdy v listopadu, na ten jsem zvědav. A příští rok pak zase rajčata a papriky. Asi zkusíme jahody, ale víc toho asi dávat nebudem.
Zkusil jsem i brambory v takových těch brambor-pytlech, ale to bylo taky docela zklamání. Jak je to malá nádoba, strašně rychle vysychá. Takže by se to muselo nonstop zalévat, což je zase zbytečně moc vody.
V zemi rostou lépe. Ale jak jsem psal, je s tím pak strašně práce a jsou to prostě pořád obyčejné brambory. Navíc, i to množství z jedné kytky je nic moc.
Ještě bych měl vlastně zmínit náš dýňový háj. Ten vznikl v květináčích naprosto neplánovaně. Všechno to vyrostlo z kompostu, který jsme použili na naplnění květináčů. Postupně dýně převzaly vládu nad celým prostorem, takže dýní nakonec máme fakt hodně.
I když jsme hokaida rozdávali horem/dolem, pořád nám zbývá cca takováhle sbírka 🙂
No, ale zpět k dnešku. Dnešní stav zahrady vypadal ráno asi takto:
Rajčata už na konci sil a zarostlé plevelem, druhá půlka zahrady už sklizená a zarostlá plevelem úplně kompletně.
A protože bylo pěkně, tak jsme se pustili do čistky 🙂
Největší pakárna byla oddělávat z rajčat ty vázací červené pásky, tady by bylo o dost lepší, kdyby byly z nějakého rozložitelného materiálu a ne PVC. Takhle musím vše opravdu jednu po druhé sundat, abych si to pak nezaryl do hlíny.
Na druhou stranu, vázání jde s kleštěma fakt super a člověk během celého růstu ušetří hromadu času. Takže holt na konci musí udělat trochu víc. Kdyby byly rajčata přivázány provázkem, asi by se musel taky nějak stříhat a vyhazovat a nenechával by se v záhonech.
Když jsme pak vytrhali veškerý plevel a vetší bordel, přišel na řadu starý známy elektrický orač :). Sice to byla zase fuška na ruce, ale oproti ručnímu rytí nebe a dudy. Za cca hodinku sem to měl 2x zryto křížem krážem a to včetně zarytí kravského hnoje.
Po zrytí jsme to pak ještě trochu uhrabali a zkulturnili a krom sadby česneku a cibulek jarních kytiček je to pro letošek kompletní.
Před zimou nás pak ještě čeká větší úklid kolem domu a technického rohu zahrady, odvzdušnění závlahy, zazimování trampolíny a tak. Ale to už snad nebude taková fuška, jak to rytí :).
Blíží se podzim, hnusné počasí a pak zima. A protože se snažím o svůj trávník starat jak nejlépe umím, rozhodl jsem udělat další vertikutaci.
Než jsem začal, trávník byl (ano… čas minulý) krásně zelený, hustý a měkoučký. Postupně jsem při sekání vyladil optimální výšku tak, aby krásně držel vláhu pod sebou, rozrůstal se do šířky a zároveň se v něm dalo ještě pohodlne chodit. Prostě, byla fakt krásný. A aby to zůstalo, je potřeba vertikutovat.
Na vertikutaci je potřeba mít trávník maximálně 2-3 cm vysoký, aby se dal vytrhat veškerý bordel, který se pod zeleným trávníkem nachází. A tak bylo potřeba sekat.
Prvotní nápad, že to posekám najednou, vzal rychle za své. Sekačka to nedávala. Takže jsem sekal nadvakrát. Nejprve na půlku, kdy trávník začal ztrácet svůj lesk, a pak zbytek.
Už když sem dosekal, vypadal trávník (a já s ním) dost smutně. Úplně jsem viděl svůj trávník z dřívějších dob, kdy jsem se ho pořád snažil sekat nakrátko. Největší chyba. Trávníku je potřeba dát prostor, aby mohl růst a byl pěkný.
Po posekání (a naplnění prvního komposteru) přišel na řadu samotný vertikutátor. A tím i dovršení díla zkázy.
Trávník sem vertikutoval nadvakrát, jednou horizontálně, jednou vertikálně. A postupně jsem z něj vytahal opravdu neuvěřitelné množství mechu, mrtvé trávy a dalšího hnusu.
Po dokončení vertikutace jsem potřeboval “vysát” vše, co se při vertikutaci neposbíralo. Zkusil jsem sekačku, ale nebylo to ono. Musel bych každé místo přejet tak 10x.
A v tu chvíli mi došlo, k čemu je dobrý ten druhý nástavec na vertikutátor (ten s takovýma háčkama). Pořád jsem myslel, že je to nějaká šetrnější varianta, co mi nikdy pořádně nefungovala. Ale ne. On je to nástavec ala vysavač.
Strašně dobře to totiž těma háčkama sbírá už vytahaný bordel. Teď si možná říkáte, že je to jasný. Ale já to fakt neveděl a v návodu o tom nic nepsali :).
Tímhle nástavcem jsem pak přejel znovu celý trávník a posbíral poslední zbytky. Když bylo dosbíráno, můj trávník vypadal jak po nějakém tankovém cvičení.
Opravdu doufám, že to té stávající trávě pomohlo a že bude mít díky tomu více světla, vzduchu i prostoru pro další růst tak, jak to slibují reklamní materiály. Protože když se teď na ten svůj trávník koukám, tak moc vesele se netváří.
Po samotné vertikutaci jsem na celou plochu ještě rozházel nové travní semeno, abych trávníku ještě více pomohl.
Krom samotného vysetí jsem mu rovnou ještě nastavil zalévací harmonogram, kdy se bude teď zalévat cca 8x denně po dvou minutách, vždy v rozestupu 2 hodin, aby byl neustále mokrý a nová tráva začla co nejrychleji růst.
Bohužel si tentokrát vertikutace vyžádala i jiné oběti než jen trávník. I když jsem měl trysky označené, stejně se mi povedlo dvě přejet. Jedna se urvala úplně a druhá je teď takhle našišato. Naštěstí stačí vyměnit jen trysku samotnou a né celé tělo.
No, a to je vše. Teď už si můžu jen držet palce, aby se trávník zase co nejdříve zazelenal :).
Už v domě bydlíme nějaký pátek, tak můžu z dostupných statistiky udělat nějakou sumarizaci. První rok v pasivu prý nelze dělat závěry, protože zdi jsou ještě mokré ze všech stavebních procesů, takže je o něco vyšší spotřeba. V našem případě ani druhý rok nebyl úplně ideální, protože nám cca půl roku přes zimu běžely doma težební rigy na kryptoměny, takže jsme celou zimu naopak větrali, abychom se toho tepla zbavili :).
Ale težbu jsem loni v dubnu/květnu ukončil a od té doby běží dům v téměř normální režimu, ze kterého se už nějaká ta čísla dají vyčíst. Téměř normální píšu proto, že náš dům používáme asi trochu jinak, než většina běžných obyvatel.
Před tím, než se pustím do samotných čísel, definujme tedy náš způsob využití domu:
V domě jsme 24h/7dnů v týdnu. Oba pracujeme z domova, z toho vyplývá nonstop využití domu. Tzn doma si vaříme obědy, chodíme na záchod, svítíme,…
Jelikož oba pracujeme v IT, tak nám doma běží většinu dne 2 výkonné PC, což se na spotřebě rovněž projeví a zároveň to přes zimu vytápí pracovnu.
Krom toho nám ještě v technické beží nonstop pracovní server s konstantní spotřebou 300W.
Krom nás dvou s námi doma bydlí ještě náš tříletý syn, což znamená více vody na koupání :).
Dům v zimě vytápíme na 23C-24C namísto “doporučených” 21C, jelikož je mé drahé polovičce stále zima 🙂
Teď trochu k domu samotnému:
dům je pasivní, postavený z VPC šíře 17.5cm, izolace EPS 28cm.
dům je s podkrovím, dolní plocha je 150m2, horní 100m2
dům je orientován na jih, kde jsou velké prosklenné plochy
dům je vytápěn tepelným čerpadlem (Acond, 3.6kw) napojený na slinky tepelný kolektor (hadice 400m na ploše cca 35mx2m)
tepelným čerpadlem se vytápí TUV i dům samotný, vaří se elektřinou
v obyváku máme interiérové peletové kamna o výkonu 1-6kw, které používáme spíše pro atmosféru než na hlavní topení.
na zalévání zahrady využíváme vodu z podružného vodoměru, studnu nemáme, jen retenční nádrž na dešťovku.
TL&DR (Too long; Didn’t read) aneb chci vědět čísla hned.
Pro ty z Vás, co nechtějí prohrabovat hromady grafů a čísel níže, tady jsou celková čísla.
spotřeba vody pro dva dospělé a jednoho tříletého je 114m3 z řádu za 9120Kč (koupání, vaření, praní, mytí)
spotřeba vody na zahradě (tráva a záhony) je cca 40m3 z dešťovky a 40m3 z řádu za cca 1600Kč
spotřeba domu (TUV, vytápění, vaření, běžný chod) je 6.5MWh ročně za 16.000Kč
z toho dělá samotné TUV a vytápění 3.1MWh ročně za 7750Kč
jelikož pracujeme z domu, tak provoz pracovních PC a serveru samotného je 2.7MWh za 7000kč
celková spotřeba domu je tedy 9.2MWh za 23.000Kč
Shrnuto podtrženo, trvale obývaný pasivní dům o s plochou 250m2 (užitná cca 200m2) má roční náklad 16000Kč za elektřinu a 9000Kč za vodu, tzn necelé 2100Kč měsíčně.
Pokud byste v domě nebyli nonstop, ušetříte určitě na vodě a elektřině za denní vaření, takže by byl náklad ještě nižší. Naopak, pokud z domu pracujete, je nutné připočíst ještě elekřinu za trvale běžící PC a další stroje. V našem případě je celkový měsíční náklad na provoz domu 2700Kč měsíčně.
Detailnější grafy a rozpisy jednotlivých spotřeb, včetně spotřeby například ledničky, varné desky, rekuperace,…. najdete níže.
Spotřeba vody
Tady musím rovnou říct, že přístě už bych řešil i studnu. Ačkoli se každý večer jen sprchujeme (a to myslím ještě docela rozumně), vody spotřebujeme celkove docela dost.
Spotřeba 9-11 m3 vody měsíčně na sprchování, praní a mytí nádobí. Celkem loni 114 m3 za rok
Co se týká venkovní spotřeby, bohužel ještě stále nemám napojený vodoměr na statistiky. Spotřeba vody na automatickou závlahu trávníku a záhonů z vodovodního řadu činila 40m3, nedokážu přesně říct, kolik pak bylo z deštovky, ale tipuji tak dalších 40m3.
Spotřeba elektřiny
Jak pravidelní čtenáři jistě vědí, mám v domě elektroměry téměř na každém okruhu (článek1, článek2), takže se jde velmi pěkně podívat, co přesně kolik žere. A protože už data sbírám nějaký rok, mohu se s nima i podělit.
Začnu celkovou spotřebou domu za celou dobu provozu domu, která ale, jak jsem psal, zahrnuje i provoz nonstop běžícího serveru a dvou pracovních PC běžících každý den a především, na začátku roku 2018 i provoz několika těžebních strojů s nemalou spotřebou 🙂
Jak jde vidět na tomto detailnějším grafu, tak rigy (těžební stroje) jsem postupně zprovozňoval od prosince 2017 a bežely do dubna 2018. Proto bylo možné udělat statistiky na web až teď, kdy už mám za sebou více než 12 měsíců nezkreslených dat. Proto se budeme primárně koukat na data od cca června 2018 do teď, kdy už dům běží v onom “běžném” provozu.
Spotřeba se pohybuje od 478KWh za měsíc v červenci do 1.2MWh v prosinci. Celkově tedy 6MWh za tento rok (leden-srpen) a 3.2MWh za loňšký rok (září-prosinec), takže celkem 9.2MWh za posledních 12 měsíců. Při celkové ceně za elektřinu cca 2.50kč (tarif D57d, 1.2Kč samotná elektřina, k tomu distribuce a sluneční ekoteroristi) to dělá 23.000kč ročně za celý dům.
Takto vypadá část výpisu elektroměrů
Nyní se pojďme podívat, kolik by ale byla spotřeba, nebýt pracovního serveru a dvou pracovních PC běžících celý den.
Elektřina server
Začneme serverem, který má spotřebu konstantní. Co je na něm zajímavé, je změna napájecího zdroje. Jelikož mi zbyl jeden kvalitní zdroj z rigů, přešel jsem z obyčejného Silver na Platinum zdroj EVGA.
Pouhou touto změnou jsem stáhl spotřebu denně z 7.4KWh na cca 6KWh.
Takto vypadá pak měšíční graf. Měsíční úspora z cca 220KWh na 180KWh. Tzn cca 40KWh měsíčně, což je cca 100kč měsíčně. Ročně pak úspora 1200kč. Další pokles v březnu 2019 pak byly nějaké další HW změny za úspornější komponenty. U serveru, běžícím 24/7 je znát každá drobná úspora.
Roční spotřeba serveru tedy 2.3MWh loni, letos díky úsporám očekávám cca 1.8MWh, v řeči peněz tedy původně 5750Kč ročně, nově pak 4500Kč za rok.
Elektřina pracovní PC
Dalším velkým žroutem elektřiny jsou pracovní PC. Můj pracovní PC je cca 640KWh ročně a grafy vypadají nějak takto:
Druhý pracovní PC má spotřebu o něco nižší, cca 270KWh ročně. Celkem tedy 0.9MWh, tzn 2250Kč ročně.
Elektřina dům
A tím se dostáváme k “jádru” domu. Nyní už víme, kolik spotřebuje celý dům (9.2MWh – 23.000kč) a kolik spotřebují pracovní počítače celkem (2.7MWh – 7000kč).
Tím pádem na samotný dům připadá 6.5MWh za 16.000kč.
Největší část spotřeby pak tvoří určitě tepelné čerpadlo, které nám celoročně ohřívá vodu a přes zimu vytápí dům podlahovým topením.
Na grafu vlevo jde vidět rozložení vytápění v jednotlivých měsících. Dle očekávání prosinec-leden se topí nejvíce, v létě je pak na ohřev vody spotřebováno nejméně. Rok 2018 je spotřebou nižší, jelikož se topilo pomocí těžebních počítačů. Celková spotřeba za vytápění a ohřev vody za 12 měsíců je pak 3.1MWh, tzn 7700Kč.
Jak jde vidět, vytápění a ohřev TUV dělá 50% celé spotřeby elekřiny v domě. Zbývá už jen 3.4MWh za rok na ostatní spotřebiče. Tato spotřeba už se dělí vcelku rovnoměrně mezi vše ostatní.
Z toho mi i jasně vyplývá, že pokud řešit nový dům, automaticky řešit i tepelné čerpadlo. Pokud vezmu, že tepelné čerpadlo má COP nějakých 3.6 (faktor mezi potřebnou a vydanou energií), tak pokud bych topil elektrokotlem, budu mít 3.6x vyšší spotřebu energie. Tzn namísto 7700Kč ročně bych platil 28000Kč. To je 20.000Kč ročně rozdíl. Za pět let je to 100.000Kč za které se dá tepelné čerpadlo sehnat a to neberu pořizovací cenu elektrokotle. (v ceně neřeším ostatní komponenty ala bojler, expanzka,…, které musíte mít i pro elektrokotel). Tzn za méně než pět let máte investici zpět a pak už jen šetříte nemalé peníze.
Spotřeba chytrých technologií
Další část spotřeby činí chytré technologie. Není to už tolik, ale určitě se to bude hodit pro ty, co plánují například chytrý dům Loxone, rekuperaci a další “chytré” věci, které něco málo neustále konzumují.
Spotřeba rekuperace
Nonstop běžící rekuperace dělá cca 240KWh ročně, tzn 600Kč ročně za přísun čerstvého vzduchu.
Nonstop běžící chytré prvky Loxone, miniserver, relátka, zdroje,… dělají cca 300KWh ročně, tzn 750kč za chytrý rozvaděč.
Elektronika v domě
A tím se dostáváme k poslednímu zbytku žroutů v domě. Po odečtění serveru, pracovních PC, vytápění nám zbývá 3.4MWh za rok. Od toho ještě odečteme chytrý rozvaděč a rekuperaci a jsme na 2.9MWh za rok.
Tuto spotřebu již dělají klasické spotřebiče jako je pračka, sušička, varná deska, elektrická trouba, televize atd. Zde už bude záležet na každém, jak moc co využívá. My například více vaříme, ale na televizi moc nekoukáme (maximálne tlapková patrola večer pro prcka 🙂 ).
Elektroměr pračka
Elektroměr sušička
Elektroměr varná deska
Elektroměr trouba
Elektroměr lednička
Elektroměr myčka
Elektroměr špajz – mrazák
A to je z těch hlavních spotřebičů asi vše. Jak ale vidíte, většina ostatních spotřebičů už jsou jen zlomky spotřeby, většinu stejně spolkne vytápění i v případě tepelného čerpadla.
Krom elektrické energie a vody je pro provoz potřeba také sem-tam nějaký filtr do rekuperace, nebo jiný spotřebák. Ale to se vše dá řešit i levnou cestou, kdy namísto koupě drahých filtrů lze koupit jen filtrační tkaninu za setinu cenu a tu si sám nastříhat, atd.
Pokud by Vás k domu a jeho nákladům něco zajímalo, ptejte se pod článkem. Co budeme vědět, to zodpovíme 🙂
Dodatek 1:
Na základě žádosti přidávám graf teplot v obyváku. Bohužel, po oddálení není úplně přehledný, ale snad bude stačit. Ještě dodám, že toto čidlo je v obyváku uprostřed místnosti u stropu, takže ukazuje o něco vyšší teploty než co bude u země.
Tak ještě čidlo teploty v pracovně, kde je čidlo v úrovni vypínačů. Jde vidět, že teplota je o cca 1.5C – 2C nižší.
Dodatek 2:
Na základě diskuze na Facebooku přikládám naši fakturu za elekřinu. Ano, opravdu máme celkovou cenu 2,5 (konkrétně tedy 2,57kč za Kwh) včetně jističů a dalších nákladů. Prosím, nepiště mi tedy, že neumím/špatně uvádím cenu elektřiny.
Faktura je za loňský rok, jelikož za letošek ji ještě nemáme. Cena obsahuje také náklady na provoz težebních rigů, takže celková výše neodpovídá aktuální letošní spotřebě.
Jak lze vidět zde, základní sazba ve vysokém tarifu je 1.41kč za KWh a 1.20Kč, respo 1.16Kč v nízkém tarifu. Bohužel, díky všem dalším poplatkům je to v součtu uváděných 2.57Kč
Dodatek 3:
Na základě žádosti přikládám graf toho, kdy jede kompresor v tepelném čerpadle a kdy ohřívá teplou vodu a kdy dům. Je to za celý rok, ale jde z toho vidět, jak kdy čerpadlo najíždí na vytápění domu (vlevo ohřev teplé vody, v pravo celkové vytápění)
Dále pak přikládám ještě graf průměrného SCOP faktoru čerpadla. Je to počítáno z aktuálního výkonu, takže tam jsou i peaky, ale v průměru to dává pěkný přehled o efektivitě TČ.
Dodatek 4:
Přidávám další graf, aktuální spotřeba domu během celého dne. Tento graf je užitečný při plánování FVE. Jde vidět, že “klidová” spotřeba domu je cca 400W (z toho 300W je server) a že do cca 3Kw je většina běžné spotřeby. Nad 3Kw jsou pak už jen občasné špičky. Tím pádem 3.6kw FVE bude dostatečná a případné špičky se pokryjí ze sítě.
Jak jsem psal minule, po pergole byl v plánu nábytek na terasu. A jelikož se mi včera nechtělo dělat nic moc jiného, pustil jsem se do něho.
No, skončilo to dřív než začalo. Po projití hromady webů jsem došel k závěru, že námi vyhlínutý nábytek má super poměr cena výkon a že půjdem do něj. A tak jsem tam zavolal.
Bohužel, telefonát skončil velkým utřinosem. Nábytek mají pro letošek vyprodaný a další várka bude příští rok v dubnu. Great!
Teda, prý by na skladech našli tento set, ale v hovínkovo-světlo či tmavo hnědé barvě. Ale, z toho co jsem koukal na fokty, tak tam rozhodně důvod, proč jim zůstal, je :).
Jelikož na netu jsme nic moc jiného zajímavého nenašli, rozhodli jsme se počkat do příštího roku a na jaře objet ještě veletrhy a mrknout, jestli nenarazíme na něco jiného. Jenže, máme tu pergolu a fakt by to něco chtělo, abychom si ji ještě letos užili.
Tak padl nalší nápad. Mrkneme, jaké historické kousky gaučů (klidně interiérových) nabízejí lidé za odvoz, že si je vyčistíme a na ten zbytek sezóny použijeme.
No, tak to bych Vám přál vidět. Zkuste si dát hledat různé “za odvoz” a najdete sbírku takového odpadu, že to nebudou chtít ani ve sběrných dvorech. Fakt humus.
No, tak další kolečko nového zahradního nábytku, kdy jsme došli opět k tomu stejnému. Buď ošklivé, nebo drahé, nebo už od pohledu nepohodlné či nepraktické. Takže opět bez úspěchu, navíc kupovat něco takto narychlo jen abychom něco měli, to nám přišlo dost nešikovné.
Tak jsme se vrátili k bazarům s tím, že prohledáme nabídky s rozumnou cenou. Teda, to mne snad vystrašilo ještě víc. Oni ti lidé za stejné pohovky, které někteří dávají za odvoz chtějí navíc i peníze a občas ne málo.
Tak třeba za tuhle pohovku chtějí na bazoši 3000kč. Jako sorry, ale tohle není dobrý ani k popelnici, natož ke koupi :). Ale nakonec se nám zadařilo a na Facebook Marketplace (dodnes jsem nevěděl, že něco takového vůbec existuje :)) jsme našli následující set křesel.
Jako, taky to není žádná antracitová hitparáda, ale na jeden rok za 1000kč naprosto parádní :). S paní jsme se domluvili, že si dnes pro křesla dojedeme.
Jenže, vyvstal nový problém. Sice jsme dočasně ušetřili za křesla, ale bude je to chtít vyčistit. Takže to bude chtít tepovač :). Ten by se hodil i na hromadu dalších věcí v domě a tak jsme vyrazili do Brna do Karchera omrknout, v čem se jejich modely liší.
S nákupem jsme ani moc nepočítali, protože Brněnský Karcher showroom má ceny nastřelené až víte kam, takže to, co se na internetu prodává za 6500Kč, mají oni za 8600Kč. A to mi přijde za podívání fakt trochu moc. Ale, showroom je od slova show a tak jsme nakukačku vyrazili :).
Po chvíli diskuze s paní, co zrovna prodávala, jsme zjistili, že vlastně opravdu potřebujeme tu jejich nejvyšší žlutou řadu. Jelikož ty nižší se už buď vůbec neprodávají (SE 4001), nebo jsou strašně velké/těžké/neohrabané a doma to mít nechcete (SE 4002), nebo je vůbec nevystavují a neumí (SE 6.100). Takže zbyla SE 5.100.
Co mne trochu nakrklo je, že jsou to vlastně stejné modely jen v odlehčeném designu a váze, ale stojí o 2500kč jinak a ještě u té dražší není všechno příslušenství co v té levnější – malá hubice na tepování čalouněného nábytku, což je vlastně to, proč to kupujeme, že. A tenhle malý kus plastu prý u nich stojí jen 800kč.
No, paní viděla, že z toho asi nákup nebude, tak se začla docela snažit. Nejprve, že když se zaregistrujeme, dostaneme 20% slevu na příslušenství a čistící chemii. No, tak se ptám, jaká bude sleva na ten stroj. Prej bohužel žádná.
Říkám ji, že to teda promyslíme, že ho možná nakonec jen půjčíme. No, tak najednou, že prý může dát individuální slevu 10% na stroj. Což bylo fajn gesto, ale stále nás to nezlomilo. A tak vytáhla nejtvrdší kalibr. Že prý mrkneme na internet a dá nám to za nejlevnjší cenu, za kterou se to kde prodává. No, tak to už bylo zajímavé.
Takže najednou z 8590 bylo 6590. A to už není špatná sleva. Je to sice trochu zvláštní, tahat takhle zákazníky za nos, ale když si to někdo nechá líbit, je to jeho vina :). A tak jsme se pro tepovač nakonec rozhodli. Samotný tepovač za 6590, k tomu holt náhubek s 20% slevou. Ale bez něj by to moc nešlo.
Po nákupu jsme večer provedli ještě další vlnu debordelizace pozemku s tím, že ráno před samotným vyzvednutím gauče ještě vyvezeme bordel do sběrného dvora. Tím jsme nostalgicky zopakovali nakládání a poté upevňování hromady nesourodého bordelu na vlek. Naštěstí, kurtny a plachta řeší téměř každý problém, takže i tentokrát jsme odvezli vše co jsme potřebovali.
Ráno jsme nakonec jeli do Brna do ASA, kde sice člověk zaplatí těch 100kč, ale potká se tam s ochotnou obsluhou a kde není problém vyhodit jakýkoli bordel. Namísto zdarma sběrných dvorů, kterým vládnou tvrdou rukou místní bezdomovci a kteří mi vždy alespoň jednu věc odmítnou vzít jen proto, aby ukázali jejich důležitost.
Po vyložení jsme pak mazali kamsi za Vyškov, kde se naše nová pohovka nacházela. Naložení pohovky byl pak trochu další oříšek, ale opět nic, co by nás zkušené mohlo zastrašit.
Naopak, krom tří kusů sedaček jsem na ten vlek nacpal i stolek, který jsme získali jako bonus zdarma :). Má sice už rovněž pár šrámů na duši, ale nic, co by nějaká dočasná samolepící fólie nevyřešila.
Jak jsme směr vyškov mazali i s vlekem 130km/h, tak jsme cestou zpátky jeli maximálne 50km/h :). I když byl celý náklad k vleku připevněn fakt pevně, pořád jsem měl tak trochu strach, že se to celé někam převrátí. Naštěstí, domů jsme dorazili v pořádku.
Po vyložení z vleku následovalo několika hodinové čištění, nejrpve naším historickým Karcherem vysavačem T502, na který fakt nedám dopustit a později pak moderním tepovačem.
Musím řict, že nejprve jsem tepovač miloval, pak nesnášel, pak zase miloval, pak zase nesnášel a nakonec mi bylo řečeno, že ho máme přeci jen rádi, takže už ho zase miluju :).
Je to s ním totiž trochu složité. Tak zaprvé, žluté Karchery už nejsou co bývaly. Už je to jen obyčejná hobby řada, kde jako první věc v manuálu Vám sdělí, že ho nemáte používat profesionálně. Tak už to mne zklamalo. Celkově i provedení plastů a všeho kolem už není tak bytelné, jako u našeho dědečka vysavače.
Celkové fungování je na první test naprosto super. Voda spolu s chemií prolévá látku a 1400W silný vysavač to ihned tahá zpět. Výsledek je docela suché a čisté křeslo a naprosto špinavá voda ve vysavači. Po prvním cyklu se má celé křeslo projet tepovačem znovu, ale jen vodou. A výsledek je opět naprosto černá voda v kýblu.
To stejné je s kobercem. Jenže, tady je pak to, proč mne naštval. Přes jedno místo v koberci můžete přejet i 10x a stále taháte černou vodu. V praxi to pak znamená, že musíte postupovat strašně pomalu a vše opakovat spoustu krát. A stále taháte další a dlaší bordel.
Tady bych tak trochu čekal, že po prvním namočení a maximálně dvou dalších průchodech už budu mít čistou věc. Jenže, nemám. Ani u dětského koberce, který je uprostřed obyváku a kde se zas tak hrozné věci nedějí.
Další mínus konkrétně tohodle tepovače je, že mu ubrali na základně a vyhnali ho do výšky a k tomu vstupní hadici nedali do boku, ale šikmo nahoru: Takže když poloprázdný tepovač zkusíte zatáhnout za hadici, občas se stane, že ho položíte na bok. A to je problém, protože voda se nemá dostat do motoru, který je nahoře. Zlatá T502, je stabilní, mohutná a člověk ji může tahat jak chce.
Asi bych našel ještě pár dalších mínusů, ale to už jsou spíš drobnosti. Stále není navíjecí kabel, už nelze dát příslušenství dovnitř vysavače, vcelku malá 4l nádoba, … Ale s tím se už dá žít.
Nakonec jsme ale společnými silami sedačky i koberce vyčistili a I. říkala, že je to super. Takže ho ve finále rádi máme. Ale, není to už takové to wow, jako kdysi. Asi bychom museli koupit ten šedý průmyslový, aby to bylo jako dřív. Ale ten už byl za 15.000kč a to je na to naše šmrdlání trochu moc.
Po vyčištění už následovalo jen několik kol pokusů jak umístit nové sedačky, stávající stůl, domeček, pískoviště a dva grily. Jako nevím, někdo mi říkal, že je ta terasa zbytečně veliká. Ale já mám pocit, že už teď je tu nějak málo místa.
A pak už jen testování sedaček, jestli je vše, jak má 🙂
