Posledních pár dnů nedělám skoro nic jiného, než lítám kolem domu a dodělávám a dodělávám. Přijde mi, že to tak máme každý rok. Na jaře, namotivovaní po zimě, si stanovíme, co všechno bychom chtěli dodělat, a tak se do toho po hlavě pustíme.
Dva tři měsíce pak makáme jak fretky, pohneme s hromadou věcí a pak přijdou letní vedra. To se už nikomu nic moc dělat nechce, takže tempo prací se pomalu zpomalí, najednou je tu podzim, to člověk sklidí úrodu, postupně vše zazimuje a je tu zas sníh. A další rok znova :).
No, zatím jsme ve fázi “fretka”. Po akci vysoké záhony jsem plynule přešel k velkému úklidu kolem domu včetně dlažby, kdy na úklid pak navazovalo konečně dodání naší branky. A když už byla branka, bylo na čase dorazit i ostatní ploty.
Takže jsem začal osvěžením si dovednost natírání prken :). To je fakt práce, co mi chybět nebude.
Co se samotné branky týče, bohužel to dodavatel lehce zvrzal a nosná železná konstrukce byla udělaná opačně (zvenku), takže namísto vsazení prken do branky by byla prkna až jakoby před brankou. Což nevypadalo nic moc, takže to znamenalo udělat prkna dvojitě tak, aby zevnitř byla vcelku jako nosná část a zepředu vyplnila prostor mezi kovovými vzpěrami.
Tady to jde vidět. Ty horizontální profily měly být zevnitř a ne z venku. Co už no. Dalších 10 týdnů na předělání se mi fakt čekat nechtělo, tak jsem to holt vyřešil tím zdvojením.
Další akce bylo dodělání plotu vpravo od branky. Na plot jsem použil prkna, co nám tu zbyla z první verze plotu. To byl ten, který jsem nechal řemeslníky udělat dvojitě, protože má milovaná žena to tak chtěla, a pak jsem to záhy celé sundával a předělával, protože má milovaná žena neviděla skrz ten dvojitý plot ven :))). No, tak aspoň jsme upotřebili všechny plaňky.
Další dodělávka byl plot vzadu na konci zahrady. Byl původně vynechaný, aby si mohl náš prcek hrát/povídat s dětma odvedle, což už poslední dobou moc nefungovalo. Navíc jsme už potřebovali trochu více soukromí.
Se soukromím pak souvisí ještě další akce. Bohužel, plot je sice fajn, ale pokud sousedé tráví spoustu času přímo za ním, svou funkci moc neplní. A tak jsme přemýšleli, jak si na terase dopřát trochu více soukromí, aniž bychom byli stále pod drobnohledem. Původně jsem hledal různé sítě, ale vše vypadá ošklivě. Navíc dát si zelenou plachtu na dřevěný plot nám přišlo fakt ujeté.
Nakonec jsme narazili na “umělý živý plot”. Zní to dost absurdně, ale po zkouknutí několika videí na youtube to zas tak špatně nevypadalo. Co už bylo horší, tak ceny, za které jsme to nejprve našli. Cena 2000kč / m2 je fakt absurdně vysoká.
Nakonec se nám povedlo první várku sehnat na kraji Brna ve firmě, kde už likvidovali zásoby s tím, že to dále prodávat právě kvůli ceně nebudou. Výhoda byla, že nás prvních 12m2 vyšlo “jen” na 600kč/m2, nevýhoda pak to, že jsme potřebovali ještě dalších 8 m2 toho stejného nebo hodně podobného.
Ty už jsme nakonec na internetu sehnali za 1000kč/m2, což už není tak pěkný, ale furt lepší než 2k. Co je ovšem pozitivní, tak ten pocit soukromí je prostě parádní. Najednou nemáme pocit, že nemůžeme ani vyjít na terasu aniž bychom byli sledováni.
Na fotce jde vidět, že se jedná o panely 50×50 cm, ty je potřeba ještě učesat, aby přechody nebyly vidět. Tam, kde jsme to už udělali, to vypadá jako celistvá vrstva. Vybrali jsme dekor túje.
Navíc, z druhé strany pozemku nám letos díky dešťům krásně poporostl náš pan Brest, takže odsud už máme také komplet soukromí. Brest musím nyní trochu více zastříhnout jak z boku, tak i nahoře zarovnat, ale celkově opět supr. Co mě pobavilo, tak soused ob tři pozemky si mi postěžoval, že jak nám to vyrostlo, tak už k nám teď nevidí :))). Tak to mne skutečně potěšilo :).
Jako další mám nyní naplánované natření celého spodního plotu dvěma vrstvami bílé barvy a tím i tuto akci ukončit. Tím bude celý plot hotov. Jako další pak půjde na řadu bazén. Ten jsem už dneska odzimoval.
Kupodivu po sundání zazimovací plachty přišlo příjemné překvapení. Čekali jsme, že voda přes podzim-zimu-jaro zezelenala, ale kupodivu tam nebyla ani stopa po řasách a voda zůstala celkem čirá. Takže jsem tam nalil Savo a pustil filtraci, ale čeká mne tam spousta práce.
Jednak potřebuju zabudovat do země hadice s přívodem/odvodem vody, pak přesunout ohřevný solár za grily, kde bude časem ještě zídka a kde bude pak schovaná veškerá technologie. K tomu mne čeká venkovní rozvaděč pro bazén spolu se závlahou, abych neměl čerpadlo napojené do zásuvky v domě, kterou pak přes Loxone spínám a tím bazén ovládám :)).
No, takže práce ještě hromada. Každou dokončenou věcí se ale více a více blížím do stavu, kdy budu moct říct, že mám na domě hotovo :))
Tak dneska tu mám představení nové hračky. Dostal jsem ji zase od firmy Netio, od které jsem dříve dostal chytré zásuvky na otestování. Tentokrát jde o jejich nový kompaktní chytrý prvek na Din lištu PowerDIN 4PZ, který ale umí opět všechny naše oblíbené protokoly 🙂
Když jsem byl osloven, jestli bych produkt nechtěl k otestování a k něčemu se mi nehodil, měl jsem vcelku jasno…… bazén :). Letos je v plánu dodělat ovládání našeho bazénu, zakopat všechny hadice a přepojit čerpadlo z prodlužky na venkovní rozvaděč.
Takže malý prvek, který dám do rozvaděče na DIN lištu se hodil naprosto přesně. Co se týká jeho vybavení, je opět naprosto parádní. Má 2x výstup 16A s integrovaným elektroměrem, dále pak 2x výstup jako NO/NC relé, 2x digitální vstup, Lan a WIFI. Takže spínání čerpadla, k tomu možnost spínání druhého zařízení, vstupy pak budou použity jeden pro rychlé spuštění čerpadla při čistění bazénu a druhý zatím zůstane asi nevyužit, ale můžu na něj dát třeba vodoměr, abych věděl, kolik vody jsem profiltroval :)). K tomu pak rovnou díky integrovanému elektroměru získám měření spotřeby čerpadla bazénu. Ideální.
Vše jde ovládat jak přes Modbus/TCP, tak přes MQTT nebo XML HTTP REST. Takže integraci lze udělat buď přes NodeRED, nebo napřímo z Loxone přes Modbus. Koupit lze PowerDIN už nyní na jejich eshopu za 6189 bez dph (7489 s dph).
Zatím mi tu leží v krabici, takže není moc co víc fotit. Věřím ale, že už konečně venku roztaje sníh a začne být i trochu pěkně, takže půjde odzimovat bazén a pustit se do všech potřebných prací :). Další články snad už soon :).
Jsem strašně pozadu v článcích, je toho tolik, co jsme zas budovali a dělali, ale nějak teď vůbec nestíhám psát. Takže dneska narychlo post o finalizaci vysokých záhonů (předešlý článek zde).
To, co vypadalo už jen jako easy práce, se nakonec ještě dost zvrhlo. Nejprve bylo potřeba zarovnat a vykopat veškeré chodníčky mezi záhony, čímž jsem ještě solidně doplnil hlínu do záhonů. Na srovnanou zem jsem pak nastříhal a položil tkanou fólii tak, aby byla i pod truhlíkama, kde jsem ji zahnul a vytvořil z ní jakousi kapsu na kameny. Tím bude držet hlínu ze shora a zároveň to bude snad pod dřevem trochu větrat.
První dva vozíky kamení jsme si vzali od známého, který se jich potřeboval zbavit. Bohužel, kameny byly nakonec ošklivější, než jsme čekali, a navíc promíchané s hlínou a jiným bordelem. Takže bylo potřeba je postupně “vyklepat” tak, aby většina nečistot zůstala v kýblu a na chodníky šly jen kameny.
I tak to ale vizuálně nebylo nic moc, takže jsme se nakonec rozhodli použít je jen jako spodní vrstvu a nahoru dát kameny nové a čisté. Zároveň jsme si i ujasnili, jakou velikost potřebujeme, protože po těch starších a větších se nechodilo úplně pohodlně.
Krom toho bylo ještě potřeba zpevnit boky chodníku tam, kde je brest, aby se nám mulč nesypal do kamenů. Koupil jsem na to nějaký zpevněný plastový obrubník v místní ProDomě, který tam zřejme ležel už tak 10 let, jelikož většina zámků praskala jen když se na ně člověk podíval. Ale nakonec jsem to nějak dohromady dal, z jedné strany dosypal hlínu/mulč a z druhé strany začal dosypávat kameny.
Tady už jde vidět chodníček ve finální stavu. Nové kameny jsme vzali s menší frakcí a celkově jsou o dost hezčí. Pravděpodobně se po nějaké době taky trochu zašpiní, ale jelikož by se tam už moc hlíny dostávat nemělo, vydrží snad aspoň chvíli pěkné.
A když byly hotové záhony, zbývalo už jen nakoupit rostlinky (letos jsme vlastní předpěstování vzdali) a nastěhovat je do jejich nových domovů 🙂
A tady už je finální výsledek. Ten záhon vlevo nevypadá esteticky nic moc, ale jsou to rajčata obsypaná trávou, aby tam nerostl plevel. Uprostřed máme česnek, který rostl v původním záhonu a nám ho bylo líto ho poslat na kompost, tak jsme ho jen tak ze srandy přesadili. A on to kupodivu přežil. S ním tam bydlí saláty, na které nám ale zase útočí slimáci a ožírají ho ze všech stran, svi*ě jedny. A v posledním truhlíku jsou papriky. Tento truhlík byl původně zamýšlený na jahody, ale ty jsme naopak už teď přesazovat nechtěli, protože už začínají kvést. Takže jsme je nakonec prohodili s paprikama, tak proto ta fólie. Už jsme ale přemýšleli nad tím, že estiticky je to ještě někde jinde, než to mulčování trávou, takže možná pak příští rok uděláme fólie všude a bude to 🙂
Ještě nás čeká truhlíky v létě natřít, jelikož na patinu si úplně nepotrpíme a naopak bychom chtěli, aby si truhlíky zachovaly tento pěkný nový vzhled. Ale o tom zase někdy příště 🙂
Ještě, že jsem dlažbu udělal hned v úterý. Pan Joe měl dorazit až ve čtvrtek/pátek, ale asi se mě už také nemohl dočkat a tak včera ráno zazvonil telefon, že je na cestě :).
I když jsem počítal s tím, že bude velký, jeho velikost mne stejně překvapila. Jeho doprava proběhla bez komplikací, ráno v 7:00 telefon, že dorazí za cca hodinku a v 8 skutečně náklaďák přistál u našeho domu. Řidič vybaven paleťákem mi pak celou krabici dovezl až na terasu pod pergolu. Ještě že tak, celé balení bych tipoval tak na 200kg :).
A tak jsem se pustil do rozbalování. Asi už tušíte, co to je, že? 🙂 Moje úchylka na grily je prostě neovladatelná :). A protože jsem opravdu nevěděl, co si ke čtyřicátinám přát, nakonec jsem se rozhoupal a vzal Kamado Classic Joe III přímo od jeho distributora do CZ/SK firmy www.housegarden.sk. Bral jsem ho napřímo ze Slovenska, protože při aktuálním kurzu EUR/CZK je ze Slovenska o cca 10% levnější, než u nás v ČR.
Když člověk sleduje všechny ty pořady o grilování a neustále vidí, jak všichni (hlavně PipMaster 🙂 ) dělají vše v keramickém grilu, tak holt ten keramický gril časem mít prostě chcete. Je pravda, že si do toho člověk musí dojít. Dřív jsem moc nechápal, co na tom všichni vidí, ale když pak grilujete víc a třeba i v horším počasí, postupně víc a víc zjišťujete, že keramika je vlastně odpověď na všechny ty problémy, které s klasickým kotlíkem máte.
A teď už hurá rozbalovat. Další věc, která vás hned po váze zásilky dostane je způsob balení. Všechno naprosto precizně zabaleno, každá část ve vlastní krabici a ještě zabalená ve vlastním igelitu nebo polystyrenu tak, aby se nic nepoškrábalo a neponičilo.
Poté, co vyndáte všechny krabice a krabičky z velké krabice, konečně se prokoušete ke grilu samotnému :). A je to macek :))).
Takto vypadal stůl po vyndání všech věcí, co byly kolem grilu. Tou dobou jsem si říkal, kolik toho je. To jsem ovšem ještě netušil, že uvnitř grilu se skrývá další várka příslušenství :)))
První skládačka byl podvozek. Zabalen na části v několika krabičkách. Díky tomu, že si podvozek skládáte sami, si aspoň každý díl pořádně osaháte. Všechny díly opravdu mohutné a pevné, kolečka parádní.
A tady je už pan Joe poté, co jsme ho vysadili na podvozek. Původní plán, že ho zvedneme spolu s I. jsem musel rychle přehodnotit, protože váha na ni byla opravdu velká. A tak jsem zavolal na rychlo-pomoc kamaráda odvedle (a ještě jednou díky za okamžitou asistenci :)).
Až poté, co jsme ho vysadili, a já pokračoval v montáži, jsem zjistil, že i on je plný dalších dílu a keramických vložek, které kdybychom vyndali, tak bychom ho možná i s I. už zvednout dokázali. Ale aspoň I. neruplo v zádech.
A tady je pak vyskládaná další várka věcí, které jsme vylovili z klobouku, pardon grilu ;-). Košíky, nástavce, tepelné štíty, SlōRoller a pár dalších věci. A hurá skládat.
A takto pak vypadá už připravený gril. Dole koš na uhlí, kolem něj keramické vložky uchycené “prstencem”, na půlce tepelný štít, na tom pak položený flexibilní stojan a nahoře zavěšený stojan na příslušenství. Těch kombinací, jak poskládat gril, je opravdu hodně. Na rozdíl od klasického kotlíkového to bude chtít vedle něj nějakou skřínku, protože nikdy v grilu nebude vše. Podle typu grilování se vždy poskládá jen to, co je potřeba, a zbytek je bokem.
Kolem oběda, kdy jsem měl konečně poskládáno, začalo být venku opravdu hnusně. Ochladilo se, začal foukat silný vítr a do toho pršet. Chvíli to vypadalo, že bude snad i sněžit. Dokonce jsem chvilku váhal, že test grilu nechám na další den, ale nakonec mi to nedalo :)). Naložil jsem ho uhlím a pustil se do toho.
A tady první testovací steaky k pozdnímu obědu ;-). První várku steaků jsem testoval ještě na původním uhlí i s původními sondami, protože nebyl čas vše rozběhat a vyzkoušet.
Co se týká grilování, tak pecka. I když je toho dost, co si člověk bude muset vyzkoušet a natrénovat, tak už první pokus dopadl hned super. I když bylo venku ošklivo a zima, tak gril po nahřátí parádně drží teplotu a steaky se udělaly naprosto luxusně. Vlastně jsem za to hnusné počasí takhle zpětně rád, že jsem to mohl hned vyzkoušet. U klasického železného kotlíku jsem totiž míval problém, že jakmile foukal větší vítr a bylo chladno, tak jsem gril neroztopil na takové teploty, aby se hovězí steak správně udělal.
A to je pro dnešek vše. Už se těším na další test, kdy budu zkoušet kuře a krůtí stehno. Obojí pomocí SloRolleru, který by měl zajistit, že teplo nepůjde napřímo zespodu, ale horký vzduch půjde k masu rovnoměrně ze všech stran. K tomu mne čeká rozbalení a rozchození iKamand sondy, která krom měření teploty grilu a masa má i motorek, kterým dokáže rychleji rozjet teplo v grilu a zároveň pak sama přiškrcovat přísun vzduchu do grilu pro regulaci teploty.
A na závěr pak ještě chci otestovat speciální uhlí přímo od KamadoJoe, které jsem spolu se zapalovačem dostal k mé objednávce za to, že se o grilu tady na blogu zmíním (gril i sondu mám zakoupenou za běžnou cenu). Když jsem se ptal, v čem je uhlí lepší, tak je prý z tropického dřeva, navíc hodně velké kusy, nabídne delší hořlavost a ještě lepší vůni masa. Tak na to jsem opravdu zvědavý. Takže test na porovnání s mým klasickým uhlím z Makra rozhodně bude :).
A co se týka zapalovače, tak na ten pak natočím nějaké krátké video. Normálně by mě nenapadlo si ho vůbec koupit, ale když jsem ho včera zkoušel, tak je to fakt mazec 🙂 (a to neříkám proto, že musím :))) ). Namísto zdlouhavého rozdělávání ohně ve startovači a pak přesypávání horkého uhlí prostě jen namíříte na uhlí a zapnete. Za chvilku máte krásně horký základ. V nějakém příštím článku vám to ukážu a budete ho chtít taky 🙂
Když jsme dělali dlažbu kolem domu, tak jsme tušili, že se pravděpodobně někde trochu zvlní. Terén byl o dost hlíny navýšený a my nechtěli čekat dva roky v bahně, než si to pořádně sedne. Takže jsme s houpáním a opravami byli smířeni.
No, a letos přišla na řadu první oprava. Dlažba se nám propadla trochu víc, než jsme čekali, v nejhlubším místě to bylo cca 10cm. Zřejmě za to ale trochu můžeme i my sami :). Krom toho, že to je v místě, kde je navážka, tak tam byl ještě výkop na registr a navíc tam vytéká voda, co stéká z pergoly. Takže na průser zaděláno.
A protože za šest dnů mám narozeniny, a protože jsou to kulaté čtyčicátiny (fuj hnus… 🙂 ), tak sem si nadělil i pěkný dárek. A aby ten dárek měl na terase kde parkovat a byl pěkně na rovině, musel jsem se do opravy dlažby pustit prioritně hned :). Takže jsem se otočil vozejkem k místnímu prodejci štěrku, vzal půl kubíku na opravu a pustil se do toho.
Teda, měl to být půlkubík, ale borec mi tam vysypal lopatu z nakladače, řekl “je to asi víc, neva?” a já jel opatrně domu s mírně přetíženým vozíkem :))). Naštěstí je to k nám asi 900 metrů. takže se to dalo :).
Základem bylo si pro jistotu celou dlažbu nafotit, aby se ze skládání pak nestalo puzzle pro pokročilé. Takže pěkně na snímkovat každou část, pak pro jistotu ještě video a ještě několik fotek z vetší dálky. A opravdu se to pak i v jednu chvíli hodilo, kdy jsem se zakecal a omylem dvě dlažební kostky přehodil. A už bylo vymalováno :)).
A pak jsme se pustili do rozebírání. Prvních pár kousků šlo hůř, ale pak už to šlo raz dva. Dlažbu jsme si vedle skládali ve stejném pořadí, aby nám pak skládání šlo rychle a nemuseli jsme furt lovit ve fotkách. To se ukázalo taky jako dobrý plán, protože fotka sice pomohla, ale orientace v nich byla o dost horší, než když to má člověk pěkně připraveno hned vedle.
Další částí akce bylo propojení svodu vody z pergoly s retenční nádrži. Natáhl jsem tam jen obyčejnou hadici, protože jsem to zas nechtěl rozebírat nějak víc celé. Ono té vody není zas tak moc, takže by to mělo stačit, a zbytek se klidně může vsáknout do trávníku. Důležité je, že už tam nebude stát kaluž vody, když jsou delší deště. Snad to bude stačit. Kdyby ne, musel bych udělat pak větší akci a kopnout tam nějaké KG/HT trubky.
No a pak už zbývala jen ta drobnost, dosypat štěrk, trochu ho zhutnit vlastní vahou a pak se pustit zpět do skládání :). Plán byl stihnout to celé za jeden den a povedlo se. Od rána do teď, ale je hotovo. Práci s palicí ocenili nejvíce pak moje karpální tunely, kdy jsem jsi v půlce bral i své ortézy, ale ani to moc nepomohlo. Nárazy palicí prostě nejsou nic pro ně. Ale dodělat jsem to prostě musel, takže karpál nekarpál, bušil sem do toho jak hluchej do vrat :).
A takhle to vypadá opravené. Zlepšení o 100% je patrné :). Ještě by to chtělo přejet žehličkou (vibrační deskou), ale na to teď kašlu. Uvidíme, jestli se to za čas ještě znova nepohoupne, ale snad už je terén dostatečně pevný. Každopádně zítra nebo pozítří tam přibude nový obyvatel. Fota rozhodně budou :)))
Vysokých záhonů a truhlíků není nikdy dost :). A tak letos došlo i na naše záhony, pro které se rovněž naplánovala modernizace. Výchozí stav totiž nebyl nijak oku lahodný, navíc skrz něj neustále běhal pes, a to především v období, kdy tam bylo nejvíc bahna :).
Krom toho nám na zahradě stále strašila hromada hlíny, jejíž pradávný původ sahá až do období skrývky ornice před stavbou domu a naposledy byla ještě trochu zvětšena kopáním bazénu :).
Foto mám bohužel jen starší z minulého roku
A tak bylo rozhodnuto, budou vyvýšené záhony. Jenže počasí bylo furt hnusné a sadební sezóna se blížila. Nakonec jsme využili minulého týdne, kdy bylo konečně pěkně, a celou věc zrealizovali. A tak se můžu konečně pochlubit 🙂
Poučen z předchozích truhlíků jsem už nechtěl jít cestou konstrukce a obložení dřevem. Je to sice levnější, ale i po natření to už po dvou letech nevypadá nic moc. Původně jsem chtěl vzít masivní fošny ze smrku a udělat to z toho, ale nakonec jsem smrk kompletně zavrhl a udělal to z modřínu. V nákladech je dřevo cca 2x – 2.5x dražší, ale zase se nemusí kupovat žádná impregnace nebo barva a dřevo by mělo vydržet tak, jak je, deset let a víc.
Nakonec jsem teda záhony vymyslel tak, že jsou z fošen 4m x 25cm x 5cm, posazené jsou na dlažebních kostkách, sešroubované k sobě a vždy v půlce délky ještě spojené mezi sebou. Vše řezáno pokoskou metabo, která byla opravdu super kup. I s takovouto fošnou si poradila jak nic, řezy krásně rovné a pravoúhlé. Truhlíky mají rozměr 4m na délku, 1,5m na šířku a 0,5m na výšku. Chodníčky jsme udělali půlmetrové, aby se mezi truhlíky dalo pohodlně projít.
Takto vypadala příprava na truhlíky. Nechtěl jsem prkna usazovat přímo na hlínu, takže budou sedět takto na dlažbě. Dlažba srovnaná vodováhou do roviny a každá dlažba zabouchána do podloží palicí, aby opravdu držela.
A takto pak vypadá usazený záhon. Chodníčky, stejně tak jako mezery mezi dlažebními kostkami pod fošnami bude vysypán kamínky, aby dřevo mohlo zespodu trochu dýchat a větrat.
Zevnitř truhlíků pak nopka, kterou jsme ještě podél celého obvodu zatížili nařezanými starými trámy, aby se hlína nevysypávala pod samotný truhlík a aby nopka dole držela. Na dno truhlíky jsme ještě pokládali síť proti krtkům a hrabošům, protože představa, že z truhlíků budeme nějakou takovou havěť vyhánět, byla víc než děsivá.
Drobná odbočka během budování truhlíků bylo řezání kamenné dlažby kolem jabloně a komposterů. Když jsme to loni dělali, s nějakým pravým úhlem jsme se zas tak moc nezdržovali. A taky to tak teď vypadalo :). Takže bylo potřeba vše komplet fiknout, aby se tam záhon pěkně vešel.
Po seříznutí ještě kameny srovnat, odházet trochu hlíny a připravit další dlažbu na usazení. A takhle pořád dokola, než byly všechny čtyři truhlíky hotové 🙂
Trochu opruz bylo neustálé házení hlíny tam a zpátky. Pro každý truhlík bylo potřeba vždy nejprve srovnat dno a udělat prostor na chodník a usazení, takže přeházet někam na stranu, pak zas naházet zpět, aby se dal udělat další truhlík. Od druhého truhlíku dál už to bylo lepší, to šla veškerá přebytečná hlína do prvního hotového.
Tady mám jednu svou realizační fotku, aby bylo vidět, že jsem se na tom opravdu podílel :))).
Jako poslední jsem si nechal první truhlík. Díky třešni, co tam roste, bylo potřeba vymyslet truhlík tak, aby byl zarovnaný s ostatníma, ale zároveň objel třešeň samotnou. I když nám tam překáží a je planá, pořád ji nechceme zlikvidovat úplně. Takže jsme ji prknama objeli :).
A myslím, že výsledek se docela povedl. Spodní část má tři prkna vedle sebe, čímž jsem získal prostor pro kmen, a z venku pak nejde nic téměř poznat. Mezeru kolem kmenu jsem pak přetáhl ještě nopkou, aby se tudy hlína nemohla vysypávat ven.
Když byly hotové truhlíky, bylo potřeba je naplnit palivem :). Do každého jsme dali jednak větve z prořezání obou stromů (a vzhledem k čistce třešně toho nebylo zrovna málo :)) a rovnou jsem pak udělal i vertikutaci trávy, protože z toho je vždycky také hromada bioodpadu.
A pak přišla má nejoblíbenější zábava. Transport hlíny v kolečkách z hromady do truhlíků. Jeden den jsem vozil od rána do večera, druhý den pak už jen cca půl dne.
Ale, zadařilo se. Truhlíky jsou naplněné a hromada je pryč.
Bohužel, příští rok, až si hlína v truhlíkách sedne, budem muset trochu hnědé někde sehnat. Teď to sice vyšlo akorát, ale ze zkušeností s ostatními truhlíky víme, že si to tak 10-15cm sedne určitě. Něco pak zase dosypeme z komposterů, ale zřejmě bude potřeba i nějaká další hlína.
Jako poslední jsem pak včera dodělal závlahu. Odbočky s vodou jsem měl připravené už z dřívějška, takže bylo potřeba jen vykopat nové napojení, občas něčím trochu pohýbat, udělat nové odbočky a přeplánovat kde co v truhlíku bude. Oproti vození koleček lahoda :).
Jako další teď musím dopřipravit chodníky mezi záhony, dát tam fólii proti prorůstání trávy a začít vozit kamínky. Mezi chodníkem a brestem pak dáme ještě plastové obrubníky, aby se nám mulč nemíchal s kameny. To už lze ale dělat průběžně, důležité je, že už můžeme sázet, takže salát už si hoví v novém domečku 🙂
Spoustu let zpět jsem si koupil plyšová mazlivá sluchátka, které je radost používat. Super hrají, jsou opravdu pohodlné a vcelku dobře izolují okolní zvuk. Jsou to DT 770 PRO:
Už přesně nevím, jestli to bylo ještě před prvním potomkem, ale skoro bych tipoval že jo. Měl jsem je tenkrát ještě v kanclu na práci, super se mi v nich programovalo.
Pak přišlo stěhování do baráku, přesídlení z kanceláře do pracovny a pár týdnů na to i narození Jedničky. Sluchátka pořád super, pořád se držela na žebříčku oblíbených věcí hodně vysoko. Občasný pláč a řev sluchátka dobře izolovala a když malý přitvrdil, zavřel jsem si do pracovny dveře. A byl zas klid na práci.
Navíc, Jednička pak šla do školky, což bylo období, kdy byl v domě neuvěřitelný (a takto zpětně i nepředstavitelný) klid. Jenže, pak začaly nemoci, nejdřív občas, pak už byl doma víc než ve školce, no a dorazil to pak covid. A tak se Jednička zas vrátila ze školky na fulltime a byla doma. Byli jsme v očekávání dalšího potomka a tak jsme nechtěli raději nic riskovat. No, a pak se to narodila Dvojka.
A tady začíná zhruba období, kdy má mazlivá a oblíbená sluchátka přestala stíhat. Zaprvé, po více než roce poslouchání hudby v kuse, jsem toho měl už opravdu plné zuby. Občas jsem chtěl pracovat prostě jen v tichu. A tak jsem nosil sluchátka i vypnutá. Jenže, v tomto režimu jejich schopnost vytvářet klid a pohodu lehce pokulhávala.
Po pár dalších měsících už bylo jasné, že Covid tu s námi bude zřejmě napořád (protože jsme Best in Covid, žejo) a že mazlivá sluchátka prostě nestačí (a nestačí už ani zavřené dveře, protože Jednička se fakt nudí a chodí mi do pracovny neustále otvírat a něco vymýšlet, čímž mi sem neustále pouští zvukový blizzard od Dvojky.
V jednom z mnoha okamžiků zoufalství, kdy jsem byl asi po sté vyrušen od práce, mě napadlo se podívat, s jakým největším útlumem se dělají sluchátka do bagrů, lomů nebo pro obsluhu sbíječky. To by možná mohlo stáhnout hluk od Jedničky a Dvojky aspoň na polovinu.
Prošel jsem sluchátek několik párů, od běžných sluchátek proti hluku, přes ochranná sluchátka na střelnici, až jsem skončil u sluchátek “pro použití v extrémně hlučném prostředí”. To myslím naše domácí prostředí vystihuje přesně. Konkrétně se jedná o sluchátka 3M PELTOR X5A s udávaným útlumem 37 dB. Pokud jsem něco nepřehlédl, je to asi to nejvíc, co se dá sehnat :)).
Objednáno, doručeno a pojďme testovat. První test nedopadl dobře. S nasazenými sluchátky jsem stál vedle Dvojky, co zrovna měla svůj tradiční amok, a k mému zklamání jsem ho furt slyšel. Nutno říct, že asi jen třetinu jeho výkonu, ale i tak to nebylo pořád nic příjemného. Trochu zklamán jsem je šel zkusit do pracovny.
A někde v tomto okamžiku se tahle sluchátka ihned propracovala na přední pozici v žebříčku mých oblíbených věcí. Po nasazení jsem neslyšel nic, co se v domě děje. Naprosté ticho…. až strašidelné. Člověk totiž neslyší ani zvuk stisku vlastní klávesnice. Po nasazení sluchátek jste naprosto sami. Po chvíli Vám bude dokonce i smutno :)). Opravdu. Byl to fakt strašný nezvyk. Například půl hodiny v kuse pracujete a neslyšíte nic, takže si pak už začnete pokládat otázku, jestli žena Jedničku i Dvojku nezabila, nebo se všichni neodstěhovali na jiný kontinent :).
Ale stačí si je na chvilku sundat a hned víte, že je vše při starém :). Když sluchátka poprvé viděl prcek, ptal se, jestli mu do nich pustím nějakou hudbu. Tak jsem mu vysvětlil, že tohle jsou sluchátka, co hudbu nehrají. To jsou sluchátka, která vytváří ticho. Od té doby za mnou občas přijde a ptá se, jestli si může půjčit sluchátka “potichu” :). A tak se jich občas na chvilku vzdám, ale dávám si dobrý pozor, aby mi je někde neztratil 🙂
Dnešní článek přímo navazuje na minulý článek o ergonomii práce na počítači. Jak jsem už nakousl, ergo klávesnice a myš je jen část toho, co jsem si kvůli bolestem rukou vyrobil. To hlavní Vám chci ukázat dnes.
To, co vidíte vlevo vedle klávesnice, sice vypadá jako numerická klávesnice, ale není to tak :). Je to kouzelná klávesnice :)).
To, o čem dnes chci psát, je způsob, jak z jakékoli další klávesnice (numerické, klasické, gaming,….) udělat speciální ovládací “pult” s naprosto odlišnými akcemi, než jaké klávesy mají dělat. Zní to složitě? Trochu. Pojďme postupně.
Když jsem řešil ergonomii, tak zatímco pravou ruku jsem vyřešil vertikální myší, levá ruka toho při programování (a především pak ladění programů) má spoustu na starosti a bohužel řada z těchto akcí se dělá šílenými kombinacemi, které je ale většinou lepší udělat jednou rukou, než neustále přendávat pravou ruku mezi myší a klávesnicí. A tak levá ruka běžně mačká všechny různé ctrl+shift+xx nebo ctrl+alt+xxx a u toho jí všelijak lámu. A to není dobře :).
První nápad, jak jsem chtěl toto vyřešit, byla koupě nějaké externí mapovatelné kávesnice, kde si budu moct na jednotlivé tlačítka namapovat makra či akce stejně jako u myši. Jenže, toto zní snadněji než to v reálu je. Různé speciální tlačítkové panely, které toto umožňují, jsou většinou za nehorázné peníze a nabízí jen pár kláves. Například tento pěkný StreamDeck vyjde v alze na 4000kč. To je na můj vkus trochu dost :).
Jako další jsem se dostal k externím single-hand gaming klávesnicím. Po projití docela dost z nich jsem došel k závěru, že vlastně jediná rozumná je Razor Tartarus, která umožnuje mapování všech tlačítek na libovolné akce. Jenže cena u nás 3000kč. Sice lepší poměr cena ku počtu tlačítek, ale pořád nic moc.
A tak jsem se dostal k Aliexpressu. Takových klávesnic tam je plný vagón, jenže, mají jednu drobnou odlišnost. Ony už nejsou plně mapovatelné, ale jsou to obyčejné uřízlé půlklávesnice, kde jsou klasická písmena ASDF. Jenže taková klávesnice pak naopak stoji jen $13 místo $150. Ale pro mé účely se úplně nehodila. A tak jsem hledal dál.
Obrázek z fóra hidmacros
Až jsem narazil na fórum HidMacros, kde byl podobný obrázek. Když se podíváte pořádně, uvidíte vlevo a vpravo klasické klávesnice, kdy každá dělá něco jiného. Hmm, tell me more. A tím sem zjistil, jakým směrem dál ubírat mé hledání. Nejde totiž o to, najít klávesnici, co umí vše, ale najít rozumnou klávesnici za rozumné peníze a celou si ji přeprogramovat.
A tím se dostáváme k aplikaci LuaMacros, což je vlastně HidMacros V2. Stojí za ním nějajký čech (nemáme ho třeba i mezi sebou zde? :)), který vyrobil aplikaci umožnující nejen namapovat různé akce na klávesy, ale co je důležitější, umí rozlišit klávesu a usb zařízení, na kterém byla tato klávesa stisknuta. To znamená, že můžete mít klidně 5 různých klávesnic, a vy jste schopni přesně určit, na které klávesnici byl stisk písmene proveden. Famózní.
A tak jsem šel testovat. První, co zjistíte, je že HidMacros aplikace již není podporovaná. To je ze začátku určitě škoda, protože ta měla údajně i GUI, kde si člověk mohl klávesy snadno namapovat. Nevýhoda naopak byla, že uměla jen základní funkce. Autor se pak rozhodl aplikaci předělat a zmodernizovat, ale protože (jeho slovy) nemá rád vývoj GUI a pro své potřeby ho nepotřebuje, rozhodl se celou aplikaci udělat jako skriptovací engine. To znamená, že v nové LuaMacros Vás nepřivítají žádné obrazovky, žádné návody nic, ale jen prázdné scriptovací okno pro Lua script.
Když si otevřete github stránku s projektem, jako první Vás uvítá varování o tom, abyste aplikaci nepoužívali :). To mne pobavilo :). Naprosto ale chápu, proč tam to varování je. Rozchodit appku není úplně snadné a naprosto rozumím autorovi, že dělat zdarma support tisícům lidí, kteří pak neumí ani zmáčknout tlačítko Donate, je složité. Stačí ale investovat trochu času a trochu hledat a po chvilce už budete umět vyrábět vlastní scripty.
Abych Vám s tím trochu pomohl, ukážu Vám zde pár příkladů jak script napsat a jak to mám nastaveno já. Toto jsou tři nejdůležitější linky, které budete potřebovat :
Program není zas tak složitý, ale pojdmě si ho trochu okomentovat. Jako první musíte pojmenovat danou klávesnici nějakým názvem. Nejprve potřebujete zjistit identifikátor dané klávesnice. Na to je funkce lmc_assign_keyboard(‘MACROS’); a lmc_print_devices();
První příkaz Vám v aplikaci ukáže okno, které Vás vyzve ke stisku klávesy na dané klávesnici, druhý příkaz pak vypíše všechny zařízení i s jeho přiřazeným identifikátorem “MACROS”.
Nyní už víte, že Vaše klávesnice má kód 2EFD0B1A a proto použijete příkaz lmc_device_set_name(‘MACROS’, ‘2EFD0B1A ‘).. (toto ID najdete v řetězci cca v první třetině za PID_xxx&MI_xxx&;).
Toto byla defakto ta nesložitější část. Nyní si už jen namapujete akce na klávesy. Jelikož jde o scriptovací jazyk, můžete udělat cokoli. Jednoduchý příklad namapování je například tento:
-- assign logical name to macro keyboard
lmc_assign_keyboard('MACROS');
-- define callback for whole device
lmc_set_handler('MACROS',function(button, direction)
if (direction == 1) then return end -- ignore down
if (button == string.byte('C')) then lmc_spawn("calc")
elseif (button == string.byte('N')) then lmc_spawn("notepad", "C:\\test.txt")
elseif (button == string.byte('H')) then lmc_send_keys('Hello world')
else print('Not yet assigned: ' .. button)
end
end)
Tento script Vám namapuje klávesy C, N a H na spuštění kalkulačky, poznámkového bloku a H na napsání “Hello world”. Jak vidíte, v této podobě zatím script nijak nerozlišuje, která aplikace je aktuálně spuštěná a obsluhuje klávesy vždy stejně. Na to je pak potřeba script rozšířit například o detekci názvu aktuálního okna či jinak zjistit, jaká aplikace zrovna běží. I toto všechno lze udělat a pokud budete na fóru hledat, jsou na to ukázky. Já sám zatím toto rozběhané nemám, jelikož používám zkratky jen ve Visual Studiu, takže je mi jedno, co to dělá v ostatních aplikacích.
Další script je pak mé mapovací schéma pro Visual Studio namapované na numeriku. Význam jednotlivých zkratek najdete v dokumentaci, jak vidíte, mapuji hlavně různé Shift+F10, CTRL+SHIFT+F10 a podobně.
lmc_device_set_name('MACROS', '1B07498')
-- define callback for whole device
lmc_set_handler('MACROS',function(button, direction)
if (direction == 1) then return end -- ignore down
if (button == 103 or button == 36) then lmc_send_keys('+{F11}') --7
elseif (button == 104 or button == 38) then lmc_send_keys('{F10}') --8
elseif (button == 105 or button == 33) then lmc_send_keys('{F11}')--9
elseif (button == 111) then lmc_send_keys('{F5}') -- /
elseif (button == 106) then lmc_send_keys('{F9}') -- *
elseif (button == 109) then lmc_send_keys('^<{F10}') -- -
elseif (button == 107) then lmc_send_keys('^<+<{F10}') -- -
elseif (button == 100 or button == 37) then lmc_send_keys('%<o') --4
elseif (button == 101 or button == 40) then lmc_send_keys('%g') --5
elseif (button == 102 or button == 39) then lmc_send_keys('%t%t') --6
elseif (button == 110) then lmc_send_keys('%<{TAB}') --.
elseif (button == 98 or button == 144) then lmc_send_keys('%<t%<p') --2
elseif (button == 99 or button == 144) then lmc_send_keys('%<t%<n') --3
elseif (button == 144 or button == 96) then lmc_send_keys('%<{TAB}') --0
elseif (button == 13) then lmc_send_keys('{ENTER}') --Enter
elseif (button == 8) then lmc_send_keys('{BACKSPACE}') --BACKSPACE
else print('Not yet assigned: ' .. button)
end
end)
Poslední věc, která by stála za zmínku, je způsob, jak mapovat různé klávesy pro různé aplikace. Jak jsem říkal, sám to ještě nepoužívám. Ale když jsem si s LuaMacros hrál, tak jsem i toto testoval. Toto je zhruba způsob, jak můžete okna od sebe odlišit pomocí titulku okna:
function string.starts(String,Start)
return string.sub(String,1,string.len(Start))==Start
end
-- define callback for whole device
lmc_set_handler('MACROS',function(button, direction)
windowTitle=lmc_get_window_title()
print(windowTitle)
if string.starts(tt,"LuaMacros") then
...
end
end
Tenkrát se mi nepovedlo najít, jestli lze přes script nějak vyčíst také window class, nejen window title. Ale protože jsem to extra nepotřeboval, tak jsem se s tím nezdržoval.
A nyní zpět ke klávesnicím. Jelikož už víme, že lze použít jakoukoli, objednal jsem z Aliexpresu na zkoušku jednak tuto druhou numeriku a pak nahoře ukázanou červeno-černou gaming klávesnici. Zatím mi dorazila jen ta bezdrátová numerická a ta určitě není špatná. Jsou na ni super ty druhé šipky, takže se lze pohybovat v kódu i levou rukou. S větším testem chci ale počkat i na tu gaming klávesnici, abych to otestoval celé najednou.
Co se samotného use-case týká, tak díky této klávesnici je pro mne práce ve Visual Studiu o dost pohodlnější. Co šlo jsem si namapoval na jednotlivé klávesy, takže nyní například celý debugging dělám jen skrz tuto klávesnici. Takže za sebe určitě doporučuji. Chce to ale věnovat tomu čas. Jednak na pochopení celého scriptovacího systému, dále pak hlavně na vymyšlení a zvyknutí si na novou klávesnici a nové rozmístění zkratek. Osobně jsem několikrát celé schéma předělával a stále ho ještě ladím. Investovaný čas se ale rozhodně vyplatí.
Další ukázka úpravy klávesnice z fóra HidMacros
Co se týká využití, tak nemusí jít nutně jen o mnou zmiňované Visual Studio, můžete si takto namapovat jakoukoli jinou aplikaci, kde potřebujete hromadu zkratek (například Photoshop, Ilustrator či cokoli jiného), stejně tak lze použít právě třeba na hry, kdy zde to autor používá na FlightSimulator. K tomu si pak pěkně polepit tlačítka konkrétníma akcemi a klávesnice je naprosto dokonalá :).
…takhle nějak se jmenovalo kolokvium, které jsme kdysi absolvovali na vejšce. Na předmět jsme nechodili, na zkoušku jsme se neučili a kolokvium uzavřeli tím, že jsme ho nějak okecali. Stále si vzpomínám, jak z nás vyučující byl úplně zničený a už fakt nevěděl, na co se nás zeptat, abychom aspoň něco věděli a nemusel nás vyrazit a zkoušet znova. Tak se nás zeptal, jestli víme, jak ulevit karpálním tunelům. Tenkrát jsme téměř dvouhlas s kolegou řekli, že “takto protřepeme ruce” a blbě se u toho smáli. Vyučujícímu to naštěstí stačilo (nebo ho to dorazilo) a my tenkrát kolokvium dostali.
Tenkrát to byla děsná legrace. Tou dobou jsme už měli za sebou stovky a tisíce programátorských hodin a my měli pocit, že se nás nějaké karpální tunely naprosto netýkají. Víme, co děláme, už jsme se u počítače něco naseděli a žádné příznaky, tak proč to řešit. A bylo to tak ještě hromadu let po téhle zkoušce.
Jenže jednou to člověka stejně dožene. Zřejmě to má i něco společného s tím, že se pomalu ale jistě blížíme do věku, který jsme v pubertě považovali za důchodový a pro nás nepředstavitelný. Jenže, čas běží, roky letí a člověk do toho věku prostě dojede. Důchod to rozhodně není, ale regenerace už nefunguje tak, jak v 18ti (a to včetně odbourávání alkoholu :)) ).
A tak to dohnalo i mě. Zřejmě i díky Covidu, kdy jsme všichni zavření ještě o dost víc, než jaký je běžný průměr ajťáka, ve své temné noře. A tak začly karpály na obou rukách trápit i mne. Což se projevuje bolestí při pohybu zápěstí, přehnanou citlivost celé ruky, když ji mám položenou jen na stole, a vlastně celkovou neschopností dělat na počítači něco delší dobu.
A protože bez programování se žít nedá, aspoň pro mě, bylo potřeba to nějak vyřešit :). Krom fixačních ortéz, které mi dost pomáhají, jsem začal řešit zase trochu víc i ergonomii práce. Klávesnici používám ergonomickou už dlouhou dobu (od Microsoftu Ergonomic 4000) a tak jsem se rozhodl k přidat i vertikální myš, která by měla (a opravdu to tak je) hodně ulevit ruce díky tomu, že zápěstí není neustále vytočený v nepřirozené poloze.
Ze začátku se mi nechtělo rovnou platit drahý Logitech za 2999 Kč, a tak jsem zkusil nejprve hledat jinde. No, měl jsem ji vzít rovnou, ušetřil bych si hromadu času a vzteku. Hledal jsem myš s více tlačítky, jelikož jsem potřeboval nahradit stávající Logitech G602, která má tlačítek 10 a které při práci hodně využívám. A tak jsem jako první vyzkoušel myš značky Trust. Tuhle značku jsem nikdy moc nemusel, ale vizuálně vypadala myš dobře, má i více tlačítek a celkově působila profesionálně.
Blbý nápad. Bohužel, co Vás fakt při pořizování nenapadne je, že všech 7 tlačítek jde naprogramovat jen pomocí vnitřního myšího menu a jdou na tlačítka nastavit jen funkce jako je kalkulačka, ztlumení zvuku a další naprosto zbytečné funkce. Na mapování vlastních klávesových zkratek, maker a jiných pokročilých věcí zapomeňte. Takže značka Trust opět nezklamala a jen jsme se ujistil, že od nich fakt výrobky nechci. A tak šla myš hodně rychle z domu.
Další pokus byla myš z Aliexpresu. Měla přijít přes Fast shipping, ale trvalo jí to. Navíc po několika dnech čekání ve mne začala hlodat nejistota, že to stejně bude stát za prd a spolu se sílícími bolestmi, kdy jsem myš byl schopný držet jen pár minut, jsem se nakonec rozhodl testovat dál. Než ale přejdu k další myši, ještě pár slov o této čínské. Ta nakonec dorazila později, ale nyní ji využívá I. a chválí si jí. Pro mou ruku by byla malá, ale jinak má super provedení, pěkné pogumování i dobré ovládání. Za $8 super nákup, pokud si chcete vertikální myš za pár korun vyzkoušet.
A tím se dostáváme k vítězi mého testu. Když jsem prošel všechny další ergo myši, chtě nechtě jsem vždy skončil u Logitechu MX Vertical. Nemá sice tolik tlačítek, ale dle recenzí vypadala super. Rozhodl jsem se ji tedy zkusit. Co bylo super, CZC v tu dobu mělo zrovna nějakou Logitech akci, takže místo 2999Kč doporučené ceny jsem ji sehnal za 1999Kč. To už bylo o něco lepší.
Na myš si člověk musí zvyknout, není to ze začátku vůbec jednoduché, ale stojí to za to. Nepočítejte sice s tím, že Vám to ruku zázračně vyléčí, ale rozhodně to problém dále nezhoršuje. Stále většinu dne při práci nosím ortézy, ale společně s touto myší a ještě jedním trikem (ten zas v dalším článku) se mi to postupně lepší a hlavně už zase dokážu pracovat celý den, aniž bych namísto práce myslel na bolest ruky/rukou.
Co je super, tak krom kvalitního HW má myš i kvalitní SW, kde si lze namapovat ke každému tlačítku jakoukoli akci, navíc v závislosti na aktuálně puštěnou aplikaci. Nově jde v jejich ovládacím centru namapovat také gesta, což umožnuje na jedno tlačítko přidat až 4 akce. V praxi to funguje tak, že zmáčknete například horní tlačítko a pohnete myší do jedné ze čtyř stran, čímž aktivujete nastavenou akci/makro/… Tím vcelku úspěšně suplují chybějící tlačítka, na které jsem byl zvyklý z G602.
Abych ale jen nechválil, pozoruji na myši momentálně dva “problémy”. Tím prvním je, že když člověk neustále přendává ruku z myši na klávesnici, tak si občas myš převrhne. Myš je o dost vyšší než klasická myš, takže o ni občas zavadíte. Na to jsem si zatím ani po měsíci zatím nezvykl. Druhý nešvar je pak umístění “forward” tlačítka na boku, tyto tlačítka mohly být trošku jinak, aby se na obě dalo lépe dosáhnout. A k tomu pak třetí spíše povzdechnutí, že mohlo být alespoň ještě jedno tlačítko na boku, což by umožnilo ještě větší uzpůsobení myši. Negativa jsou ale opravdu jen prkotiny a je víc než pravděpodobné, že někomu jinému budou pozice tlačítek sedět víc a tlačítko navíc by ani neocenil.
Pokud Vás trápí bolest v zápěstí, nebo máte jiné průvodní jevy karpálního tunelu, určitě mohu vertikální myš doporučit. K tomu to chce určitě i ergonomickou klávesnici, abyste neměli zápěstí zalomená. Krom těchto dvou věcí mám pak v rukávu ještě jedno eso, které si ale nechám do příštího článku. Jedná se o vylepšení, jak si usnadnit krkolomné klávesové zkratky. V mém případě jde primárně o Visual Studio (programovaní), kdy téměř na vše využívám zkratky namísto myši kvůli vyšší efektivitě. Jenže, když člověk celé den láme ruku do všech CTRL+SHIFT+F8 pozic, tak to levá ruka rovněž neocení. A i to jsem vyřešil. O tom příště :).
Venku začíná být zase konečně pěkně a tak bylo na čase začít zase připravovat okolí domu na další sezónu. Bohužel jsem toho přes zimu na domě moc nestihl, ale snad bude trochu volněji aspoň v dalších měsících a doděláme už do finále okolí domu. Stále nám zbývá doladit plot, nejspíš budeme dělat zvedlé záhony, zlikvidovat zbývající hromadu hlíny, udělat branku a pár dalších radostí.
Začít je ale potřeba s menšímy věcmi a tak jsem trochu prořezal a zpacifikoval brest.
Jsou tomu 3 roky, co jsme ho zasadili. Od té doby ho dobře živíme (potřebuje dost vody) a hodně stříháme. Díky tomu pěkně zasílil a hlavně zhoustl.
Momentálně má cca 1.8 metru a kdyby se nechal, rostl by dále. Já ho momentálně udržuji na téhle výšce, která nám zajištuje na jedné straně soukromí ze strany sousedů, ale zároveň se přes něj stále vidíme, když se chceme pozdravit (a hlavně se přes něj nevidí naše dvě feny, které jinak mají tendenci si u plotu vyjasňovat, komu to tu patří :)) ).
Až budu řešit jednou další dům, brest bude to první co kolem celého pozemku vysázím. Roste rychle, a většinu roku dělá neprodyšnou stěnu. Jen v zimě je bohužel holý a průsvitný.
Druhý dnešní úkol zněl jasně, razantně prořezat planou třešeň, která po loňském zásahu pořád zacláněla záhonům vedle ní.
Inu, nedalo se nic dělat a když loni nestačil jen “důraznější” řez, bylo potřeba letos udělat “radikální” řez :).
Tak jsem oprášil motorovku, vyměnil benzím, doplnil olej a pustil se do toho :).
A tady je výsledek radikálního řezu :). Loni jsem to nechtěl dělat až takto moc, ale když se podívám, jak moc za rok zase obrostla, tak věřím, že i letos se tenhle pahýl celý zazelená. Jen už nebude tak vysoký (snad) aby měly záhony dost světla.
No a pokud by ani to nestačilo, příští rok ji říznu metr na zemí a udělám z ní stolek :))). Kdyžtak bychom vysadili stromek někde jinde. Tahle je stejně planá a nic z ní není. Jen je mi líto jí dát pryč úplně, když je tu s námi od začátku a přežila jako malý výhonek i celou stavbu :).
