O víkendu jsme nic nenapsali, protože ač se to zdá neuvěřitelné, tak jsme odpočívali. Zaprvé proto, že náš mistr zedník chce aspoň víkendy trávit s rodinou, a zadruhé proto, protože si L pohnul zádama při nošení a nandávání cihel takovým způsobem, že v sobotu ráno skončil na pohotovosti a s injekcí v zadku.

Injekce mu opět vykouzlila úsměv na tváři a tak bylo rozhodnuto, že zajedeme kamsi na jih pro domluvený vrátek (fotky již z dnešního sundávání z vozíku).

Zároveň jsme se byli podívat, jak se bydlí našemu projektantovi v jeho novém domě. Na návštěvě bylo super, dozvěděli jsme se spoustu zajímavého a načerpali inspiraci pro naše budoucí bydlení.

Bohužel jakmile pominul účinek injekcí, L se stal opět značně imobilním a v neděli jsem mu proto neúprosně naordinovala klid na lůžku. Tuhle bitvu nebylo úplně těžké vyhrát, protože nedokázal ani vylézt z postele, přesto mě hřál dobrý pocit, že jsem dokázala prosadit svou 🙂

Všichni houseři jsou však k něčemu dobří a ten jeho vedl k tomu, že na příští týden sehnal další dva prácechtivé studenty z naší vesnice a proto jsem mohla zákaz fyzické námahy rozšířit i na nadcházející dny.

Vrátil se tedy k práci hlavou a začal opět využívat své manažerské schopnosti, díky kterým práci rovnoměrně distribuuje ke všem zúčastněným kromě nás dvou. To je z mojí strany přijímáno s povděkem, protože po měsíčním maratonu na stavbě začínám i já pociťovat mírnou únavu (asi jako kdybych na hřbetě táhla padesátikilové VPC :-))

Ani HR (human resources) ovšem není úplně snadný obor. Lidské zdroje totiž mají obecně tendence lelkovat, zašívat se a odpočívat a dlouhou pracovní dobu si vyplňovat kratochvílemi, jako je kouření, čumění do mobilu nebo žvanění. Zde se pak naplno uplatňují manažerovy pracně nabyté zkušenosti, že kamarádský přístup perfektně podporuje pracovní výkony, ale jen za předpokladu, že lidské zdroje po kamarádsku drbe a drbe 🙂

Díky této inovativní metodě celá parta dneska zvládla dozdít polovinu obvodových zdí do 11. šáru, dost pohnout s vnitřními nosnými zdmi a ještě přeskládat značnou část cihel zvenku dovnitř do baráku.

Náš barák už začíná být vidět i v okolní zástavbě.

V průběhu dne ještě dorazily zbylé překlady z KM Bety. Naštěstí je dovezlo auto s rukou, takže my mohli jen koukat 🙂

Taky se u nás konečně ochladilo, z 35 stupňových veder se stalo 19, což by bylo super, pokud by nám půl dne nepršelo za krk, do hotových zdí, do materiálu kolem a do terénu, ze kterého se v průběhu dne pomalu stalo hezky matlavé a kluzké bláto. Zítra nasadíme do akce gumáky 🙂

Co šlo, jsme zakryli, co nešlo, zmoklo 🙂

A tady dnešní video s písničkou tentokrát z trošku jiného soudku, ale my jsme si na ni doma hezky zatancovali (L teda ještě pořád spíš breakoval) 🙂

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉