Dnešní den na stavbě byl opět plodný. Dokončili jsme všechny nosné zdi (chybí 50 cm zdi, která se bude spolu s příčkou dozdívat zítra) a položili překlady nad dveře a nad okna.
Výhodou překladů z KM Bety je, že mají stejnou výšku jako cihly, tedy 25 cm. Jejich nevýhodou je jejich váha, která je u větších překladů dost vysoká i na pět lidí a dnes jsme s nimi opět bojovali na život a na smrt.
Překlady z Vapisu jsou proti nim brnkačka, ty jsme v klidu zvládali položit ve dvou lidech. Ovšem pak přichází pěkná prcačka. Vzhledem k tomu, že mají na výšku pouze 12,5 cm, musí se dozdívat a cihly dořezávat. A to nám vzalo spoustu času.
Na brigádníky jsme šli opět metodou cukru a biče, takže nezaháleli snad ani chvilku, buď nosili cihly, nebo usazovali překlady, případně transportovali cihly, nebo vzpěry a bednění, které dnes dorazily.
U vzpěr jsme museli trošku zasáhnout, protože mají tendenci všechno dělat ve dvou a skládání jim proto šlo na začátku dost pomalu. Stačilo ale zařvat, a pak už hezky šupky dupky nosili vzpěry každý sám a pak už to hezky odsejpalo.
Tady je komplet video z dneška.
Taky nám dnes dorazil dárek k cihlám z Vapisu – kufřík s nářadím. Ten nám udělal radost, na stavbě nám určitě dobře poslouží.
Vzhledem k tomu, že po třech dnech vydatných dešťů máme desku plnou bahna, které se tam v průběhu zdění nanosilo, a zítra potřebujeme natavit hydroizolaci pod příčku, kterou je potřeba vyzdít spolu se zbývajícím kouskem nosné zdi, zvolili jsme nejjednodušší řešení metodu čištění a dnes koupili wapku. Tu určitě využijeme i později kolem baráku a na mytí auta, takže jsme ani neuvažovali o půjčení.
Poslední dva dny jsou na stavbu dost naprd. Včera pršelo naprosto brutálně a dneska až od cca jedenácti.
Včera jsme akci se zedníkama odpískali hned ráno (a to opravdu “hned”, protože to bylo v půl sedmé na pozemku). Bohužel jsme ale nemohli jet rovnou domů, protože nám měli přivézt stropy.
Zároveň s tím jsme ještě s projektantem potřebovali zajet do půjčovny bednění a vzpěr. Nedalo se tedy nic dělat, museli jsme si práci rozdělit. Zatímco já jel v tom největším chcanci na druhou stranu města, Iva vyhlížela náklaďák s přívěsem, který vezl nosníky a miako vložky.
Ačkoli jsme Ivě v budoucí technické místnosti vybudovali dočasný přístřešek z plachty, nakonec musela být hodinu a půl venku v lijáku a aspoň trochu koordinovat nasraného dopravce. Výsledkem bylo, že když jsem ji vyzvedával, byla mokrá jak myš a klepala se zimou ;-). Holt do naší výbavy malých stavitelů budeme muset ještě pořídit pláštěnky.
Bohužel z akce není žádná fotka, takže si jen představte obrovský náklaďák zapadlý v bahnu našeho pozemku, jak skládá spoustu železobetonových nosníků na strop spolu s deseti paletami pálených miako vložek na strop.
Dneska jsem se pak na stavbu vypravil sám, zatímco Iva trochu poklidila naši stávající sluj a po zbytek času pracovala.
Na stavbě bylo dneska docela veselo. Hned z rána jsme se pustili do zdění a kolem deváté jsme se rozhodli usadit první překlad nad oknem. Začali jsme skromě malým překladem ve špajzu.
Ačkoli to byl v porovnání s ostatními překlady drobeček, už ten vážil kolem 80kg a byla s ním docela legrace.
Jako další byl na řadě překlad nad kuchyňským oknem. To už byla máma drobečka a oproti tomu metrovému měla rovnou metry dva, takže bratru 160kg. Dostat překlad nahoru a usadit už byl docela boj, naštěstí nás tam bylo pět a nějak jsme ho tam nakonec dostali
Další v řadě byl pak překlad z obyváku na terasu, což byl jen starší brácha drobečka, takže spíš odpočinek, měl “jen” 1.2m a nějakých 100kg ;-).
Jako poslední nás čekal tátu překlad z pracovny na terasu, který byl jako jediný 2.25m a vážil 180kg. Na to jsme už přivolali ještě další dva brigádníky/kamarády ostatních brigádníků a v šesti lidech jsme ho postupně dopravili z palety až nahoru na zeď.
Tohle pak byla už hodně vypečená akce. Jen doprava ke správné zdi znamenala tátu na třikrát zvednout a položit v mezipřestávce, protože se mu nějak nechtělo.
Když jsme ho pak zvedali nad okno, udělali jsme dva komínky z palet a postupně ho zvedali cik-cak nahoru spolu s přidáváním palet. Nakonec ho společně v šesti lidech zvedali a další dva jsme podpírali palety, aby zvedači nespadli z více než dvoumetrové výšky.
Krom toho jsme dneska zvládli vyzdít ještě několik šárů vnitřních zdí spolu s dozděním několika dveří.
Bohužel v jedenáct začalo už pršet tak silně, že jsme to museli odpískat a odložit práci zase na zítra.
O víkendu jsme nic nenapsali, protože ač se to zdá neuvěřitelné, tak jsme odpočívali. Zaprvé proto, že náš mistr zedník chce aspoň víkendy trávit s rodinou, a zadruhé proto, protože si L pohnul zádama při nošení a nandávání cihel takovým způsobem, že v sobotu ráno skončil na pohotovosti a s injekcí v zadku.
Injekce mu opět vykouzlila úsměv na tváři a tak bylo rozhodnuto, že zajedeme kamsi na jih pro domluvený vrátek (fotky již z dnešního sundávání z vozíku).
Zároveň jsme se byli podívat, jak se bydlí našemu projektantovi v jeho novém domě. Na návštěvě bylo super, dozvěděli jsme se spoustu zajímavého a načerpali inspiraci pro naše budoucí bydlení.
Bohužel jakmile pominul účinek injekcí, L se stal opět značně imobilním a v neděli jsem mu proto neúprosně naordinovala klid na lůžku. Tuhle bitvu nebylo úplně těžké vyhrát, protože nedokázal ani vylézt z postele, přesto mě hřál dobrý pocit, že jsem dokázala prosadit svou 🙂
Všichni houseři jsou však k něčemu dobří a ten jeho vedl k tomu, že na příští týden sehnal další dva prácechtivé studenty z naší vesnice a proto jsem mohla zákaz fyzické námahy rozšířit i na nadcházející dny.
Vrátil se tedy k práci hlavou a začal opět využívat své manažerské schopnosti, díky kterým práci rovnoměrně distribuuje ke všem zúčastněným kromě nás dvou. To je z mojí strany přijímáno s povděkem, protože po měsíčním maratonu na stavbě začínám i já pociťovat mírnou únavu (asi jako kdybych na hřbetě táhla padesátikilové VPC :-))
Ani HR (human resources) ovšem není úplně snadný obor. Lidské zdroje totiž mají obecně tendence lelkovat, zašívat se a odpočívat a dlouhou pracovní dobu si vyplňovat kratochvílemi, jako je kouření, čumění do mobilu nebo žvanění. Zde se pak naplno uplatňují manažerovy pracně nabyté zkušenosti, že kamarádský přístup perfektně podporuje pracovní výkony, ale jen za předpokladu, že lidské zdroje po kamarádsku drbe a drbe 🙂
Díky této inovativní metodě celá parta dneska zvládla dozdít polovinu obvodových zdí do 11. šáru, dost pohnout s vnitřními nosnými zdmi a ještě přeskládat značnou část cihel zvenku dovnitř do baráku.
Náš barák už začíná být vidět i v okolní zástavbě.
V průběhu dne ještě dorazily zbylé překlady z KM Bety. Naštěstí je dovezlo auto s rukou, takže my mohli jen koukat 🙂
Taky se u nás konečně ochladilo, z 35 stupňových veder se stalo 19, což by bylo super, pokud by nám půl dne nepršelo za krk, do hotových zdí, do materiálu kolem a do terénu, ze kterého se v průběhu dne pomalu stalo hezky matlavé a kluzké bláto. Zítra nasadíme do akce gumáky 🙂
Co šlo, jsme zakryli, co nešlo, zmoklo 🙂
A tady dnešní video s písničkou tentokrát z trošku jiného soudku, ale my jsme si na ni doma hezky zatancovali (L teda ještě pořád spíš breakoval) 🙂
Dnešní den začal téměř typicky, dalo by se říct. Budíček v šest, fofr párty ráno doma a šup šup na pozemek. Fous před sedmou do místního krámku pro plněné buchty a šátečky a v sedm otvírání pozemku a vítání zedníka.
Po rychlé snídani jsme se přidali k zedníkovi a společně vyčkávali, jestli dorazí domluvený brigádník. I ten nezklamal a opět typicky v 7:30 poslal sms, že kdesicosi ultraproblém a změna programu a dorazí možná někdy-nevím-kdy.
To byl bohužel trochu problém, protože na dnešek jsem měl v plánu podat stejný výkon jako včera, což znamenalo pomazlit a polaskat dalších 14 tun cihel.
Nedalo se nic dělat, sáhl jsem do záloh a fous před osmou budil mou místní brigádnickou četu. Otázka byla, zda odjeli na dovču či nikoli, naštěstí pro mne jim do toho něco vlezlo a tim pádem brigoš číslo jedna byl k dispozici. Teda, on v tu dobu spíš spal a byl trochu překvapený-nasraný-otupělý, ale pár správně mířených manipulačních vět ho vzpružilo a odsouhlasil, že dorazí. Spolu s ním jsem ho zaúkoloval vzít i druhého brigoše, ať to jde pořádně od ruky.
Kolem deváté dorazil první, v půl desáté pak druhý a naše stavební velkovýroba se mohla rozjet naplno. Nejprve jsme dozdili zbývající šáry ze včerejška a pak začali navršovat další cihly na obvodových zdech.
Zhruba v půlce jsme zjistili, že půlkové cihly z dodaných palet mizí zabijáckou rychlostí a možností je buď spustit malovýrobu půlených cihel (z velých cihel pomocí flexy, jak jinak), nebo povolat třetí kamion dřív, než jsem měl v plánu.
Testovací vzorek dopadl celkem obstojně, takže jsem vyčlenil jeden headcount na práci na flexe, takže druhej headcount musel rychlejc nosit, ale šlo to. Po cca dvou hoďkách jsme měli spoustu půlkových cihel. Sic ošklivých a ne úplně rovných, ale na vnitřní půlky dostatečných.
Zbytek dne jsme pak už jen zdili jak o závod.
V jednu chvíli to už vypadalo, že nám odpadá i zedník, ale opět stačilo jen správné popostrčení a plán dozdít všechny obvodové zdi do osmého šáru byl na světě. Zdění jsme dojeli kolem půl páté, kdy máme všude osm a k tomu ještě kousek jedné vnitřní příčky ze zbytku lepidla, protože “přece to nevyhodíme ne….” (c) Zedník.
Na závěr dne jsme vyplatili brigoše i zedníka, který dostal i cca 10% prémii, jelikož jsme s ním fakt spokojený. Podle mě nebyl úplně připravený na tempo, které jsme mu nastavili, na druhou stranu pracuje opravdu kvalitně a peníze si stopro zaslouží. Opět jsme dneska (s našim zedníkem u toho) komentovali, že jsme rádi, že druhý vykuk-zedník nedopadl.
A na závěr, co je zajímavé, ještě předevčírem jsme psychologicky vnímali celou stavbu spíš jako pozemek. Ale když tam včera vyrostla část zdí, už to vypadalo skoro jako dům, a dneska, dneska je to barák jak poleno. Takže od zítřka už nejezdíme na pozemek, ale na barák ;-).
Včerejší den nebyl úplně záživný. Pouze se dozdívalo z Ytongu. Celou akci trošku komplikoval fakt, že brigádník se den předtím i přes naše naléhání, ať to na plánované akci nepřehání, ožral jako dobytek, a přes několik slibů v SMS nakonec vůbec nedorazil. Mistrovi zedníkovi tak asistoval pouze L, ale i tak jim to šlo pěkně od ruky. Na videu se toho moc neděje, ale pro ty, kdo by ho stejně chtěli vidět, je tady:
Dneska už to bylo o poznání lepší. Začali jsme se zděním z VPC a šlo to jedna báseň. Dneska už dorazil dokonce i brigádník, ze kterého jsme si celý den dělali srandu, že neumí chlastat. Ve třech kluci zvládli vyzdít zhruba 36 m2 a rukama jim celkem prošlo 14 tun. Na konci dne už to na nich bylo docela znát, holt vépécéčko není žádná lehká váha. Ale zdi jsou z něj jako když střelí.
Postup byl následující: Já jsem ometla tvárnice, namočila je a nachystala kotvy na tupé spoje. Na sklonku dne jsem již povýšila a mohla jsem dokonce plnit sáně lepidlem 🙂 Kluci pak pomocí saní nanesli vrstvu lepidla a usazovali jednu tvárnici za druhou. Poslední v řadě byl pak náš mistr zedník, který pomocí natažených provázků, krátké a dlouhé vodováhy a 3m latě cihly uváděl do ideální polohy.
Tupé spoje jsou doporučeny výrobcem a v praxi to znamená to, že se cihly v rozích a ve spojích nepřevazují, pouze se do nich umísťují kotvy.
Vzhledem k tomu, že nám náš projektant barák nastavil velikostně tak, aby seděl do modulů VPC, za celou dobu jsme nemuseli uříznout jedinou cihlu, což stavbu neuvěřitelně urychluje. Nanášení lepidla pomocí saní je taky parádní záležitost, prostě se udělám vrumvrum a je to.
Dneska jsme stihli vyzdít půl baráku do pátého šáru, druhou polovinu do šáru třetího. Vnitřní nosné zdi ani příčky jsme prozatím nevyzdívali, aby se nám uvnitř aspoň dočasně lépe manipulovalo s cihlama. Uvidíme, kolik toho stihneme zítra.
A teď dnešní video, kde je hezky vidět, jak nám šla práce pěkně od lžíce.
Na závěr ještě foto našeho nového zahradního nábytku, který jsme ovšem ještě neměli moc příležitost otestovat, neb jsme byli celý den pilní jako včeličky. Bzzz…
Jelikož jsme před pár dny dodělali naše veledílo – základovou desku, chtělo by to nějaké ohlédnutí se zpět, rekapitulaci a vyčíslení.
Nejprve trochu datumů a čísel:
Stavební povolení jsme dostali 13.7.2015,
skrývku ornice jsme udělali 14.7.2015 (protože jsme na 13.7. už nesehnali bagr ;-)),
desku jsme do finálního stavu dobudovali 7.8.2018
desku jsme tvořili 21 dnů a dělali jsme na ní téměř každý den krom jednoho prodlouženého víkendu (od 30.7. do 2.8.),
deska nás sakum prdum stála 209.174 kč (včetně stavebního dozoru a mentoringu),
to znamená, že jsme díky svépomoci oproti dodávce firmou ušetřili cca 140.000kč (relevantní nabídky byly 350.000 kč – 380.000 kč).
Na stavbě padlo 51 m3 betonu za 108.589 kč,
dále pak 80 tun štěrku (za 15.380kč včetně dopravy),
celková plocha desky je 143m2
Celou stavbu jsme poctivě dokumentovali, takže krom průběžných videí (které jsou k dispozici zde) jsme vytvořili také 2min video s zachycující komplet celou stavbu.
Kromě fotek a videí ze stavby jsme také poctivě zapisovali každý nákup a platbu, takže máme detailní přehled všeho, co se na desku použilo:
Zakladova deska
209 174,00 Kč
Kdy
Za co
Castka
14.7.2015
znackovace
300,00 Kč
16.7.2015
skryvka ornice – bagrista
1 000,00 Kč
16.7.2015
late na lavicky + vruty
600,00 Kč
16.7.2015
geodet – vymereni zakladu a nuly
1 400,00 Kč
17.7.2015
uplatek bagristovy abychom predbehli
1 000,00 Kč
17.7.2015
bagrista – vykopani pasu
2 000,00 Kč
17.7.2015
zelezo
15 737,00 Kč
17.7.2015
ztracene bedneni + doprava
14 967,00 Kč
17.7.2015
vapno
120,00 Kč
17.7.2015
Veci na zemnici pasek
4 688,00 Kč
17.7.2015
polystyren + KG trubka na prostupky
655,00 Kč
17.7.2015
Roxory + plachta do auta
400,00 Kč
19.7.2015
roxory bauhaus
208,00 Kč
20.7.2015
beton zakladove pasy + pumpa
36 046,00 Kč
20.7.2015
gumoasfalt + kg trubka 20 cm
860,00 Kč
22.7.2015
Pisek
1 200,00 Kč
22.7.2015
Pujceni michacky 250kc/den
750,00 Kč
22.7.2015
Cement 12 pytlu
708,00 Kč
22.7.2015
sprej znackovaci
213,00 Kč
23.7.2015
brigadnici 3ks x 8hod
1 920,00 Kč
24.7.2015
Pujceni velkeho kanga na hlinu
680,00 Kč
25.7.2015
KG trubky cast prvni
1 400,00 Kč
25.7.2015
brigadnici 2ks x 7hod
1 120,00 Kč
26.7.2015
brigadnici 2ks x 7.5hod
1 200,00 Kč
26.7.2015
komponenty na lezatou (kanalizace)
3 033,00 Kč
27.7.2015
beton na bedneni
21 000,00 Kč
27.7.2015
pena na zadelani der
240,00 Kč
28.7.2015
pisek
1 000,00 Kč
28.7.2015
brigadnici 2 ks x 7 hod
1 120,00 Kč
29.7.2015
pujceni zaby
450,00 Kč
3.8.2015
štěrk
7 380,00 Kč
3.8.2015
doprava štěrku
8 000,00 Kč
3.8.2015
bagr na rozvoz štěrku
4 000,00 Kč
3.8.2015
pujčení auta
500,00 Kč
3.8.2015
pujčení vibrační desky
677,00 Kč
4.8.2015
osb desky na salovani
2 695,00 Kč
4.8.2015
cihly na podepreni kari siti
300,00 Kč
4.8.2015
stavebni denik
103,00 Kč
4.8.2015
trubka na ohybani roxor, vazaci draty
217,00 Kč
27.7.2015
trubka na vodu (studna+sachta)
1 220,00 Kč
6.8.2015
hmozdinky na bedneni
478,00 Kč
6.8.2015
pena na bedneni
178,00 Kč
6.8.2015
spojky na vodovodni hadici
50,00 Kč
6.8.2015
beton na desku
51 543,00 Kč
6.8.2015
Pujceni vibracni late
468,00 Kč
7.8.2015
stavebni dozor + mentoring
15 000,00 Kč
6.8.2015
Brigadnik 1ks
350,00 Kč
Celá stavba desky byla pro nás dost výzva, protože po téměr deseti letech sezení u kompu jsme nebyli úplně (asi spíš vůbec) edukovaní ve stavebních postupech. Pokud se ale ohlédneme zpět, rozhodně bychom neměnili a pustili se do toho znovu (a to i pokud bychom stavěli znovu poprvé, nebo pokud by to byla naše druhá stavba). Ovšem stejně jako teď jen za podmínky, že bychom měli náš kvalitní stavební dozor-mentoring.
Díky tomu, že jsme si vše řešili sami, víme, že máme všechno tak jak má být, že beton má správné parametry, že zemnící pásek je roztahaný ve všech pasech, že roxory i kari sítě jsou natahány jak mají atd. Navíc jsme si na stavbě dost odpočinuli od běžné pracovní rutiny, zocelili, zpevnili a opálili svá těla a samozřejmě shodili spoustu kil ;-).
Kromě nákladů na stavbu samotnou jsme měli nějaké ty náklady se stavebním vybavením. Ačkoli se to nezdá, když člověk staví sám (a nechce to dělat jen klackem a kamenem), nějaké peníze to přece jen stojí. Tady je soupis všeho vybavení (se kterým byla spousta legrace ;-)), které jsme si na stavbu koupili a které budeme využívat i v dalších fázích.
Naradi + ostatni veci kolem pozemku
67 617,00 Kč
Kdy
Za co
Castka
19.6.2015
Stavebni bouda
6 000,00 Kč
19.6.2015
Stavebni bouda preprave
5 000,00 Kč
20.6.2015
rukavice, smetacek, wd40
550,00 Kč
20.6.2015
pujceni a ohnuti leseni
60,00 Kč
1.7.2015
vozik privesny
17 000,00 Kč
1.7.2015
prislusenstvi k voziku (kurtny, zamek,retez)
750,00 Kč
1.7.2015
plachty na vozik a stavbu
966,00 Kč
1.7.2015
stary fotak + serepeticky na napajeni
800,00 Kč
13.7.2015
Pletivo na plot
2 350,00 Kč
14.7.2015
Pripojeni rozvadece + revize
1 350,00 Kč
14.7.2015
Veci na elektricky rozvadec
1 070,00 Kč
14.7.2015
Rozbrusovacky, provazky, sprej
3 590,00 Kč
14.7.2015
Hrabe + rukavice
474,00 Kč
14.7.2015
Veci na pajeni (vyroba timelapse fotaku)
650,00 Kč
15.7.2015
Kuly z akatu
2 500,00 Kč
15.7.2015
kolečko + lopata
1 650,00 Kč
16.7.2015
pujceni vrtaku na plot
450,00 Kč
16.7.2015
hadice na vodu + ventil
400,00 Kč
18.7.2015
redukce voda
65,00 Kč
18.7.2015
naradi na stavabu
1 900,00 Kč
19.7.2015
naradi bauhaouse (racna set)
4 000,00 Kč
20.7.2015
bartak hadice + lopatka + motycka
324,00 Kč
20.7.2015
bartak vrtaky drevo + beton
218,00 Kč
20.7.2015
bartak lopata + kybl + kotouc flexa
323,00 Kč
14.7.2015
Vruty + flexa kotouc na drevo
565,00 Kč
14.7.2015
spony+pistole+prodluzka navijak
1 044,00 Kč
14.7.2015
pasmo
250,00 Kč
16.7.2015
sterk na uhutneni kulu
170,00 Kč
21.7.2015
spojka na hadici + vazaci drat na plot
88,00 Kč
22.7.2015
Kango + vrtaky
3 285,00 Kč
22.7.2015
zednicka lzice, kybl, rukavice,
380,00 Kč
22.7.2015
Kotouc na beton
717,00 Kč
22.7.2015
nuz ktery vydrzi dyl nez my
119,00 Kč
23.7.2015
krumpac + ryc
400,00 Kč
24.7.2015
gumaky + stavebni boty
2 200,00 Kč
24.7.2015
pracovni odevy
950,00 Kč
24.7.2015
rukavice, drat na roxory
290,00 Kč
4.8.2015
kotoucova pila (okruzni)
1 990,00 Kč
4.8.2015
kurtna
216,00 Kč
6.8.2015
pracovni obleceni, tricka atd
1 393,00 Kč
6.8.2015
hrabe
130,00 Kč
6.8.2015
vodovaha 2m
990,00 Kč
Jako další nás teď čeká hrubá stavba. Ačkoli jsme chtěli práci již plně delegovat, vypadá to, že se i nadále budeme nějakou formou spolupodílet na budování naší budoucí sluji.
Důvod je celkem prostý, jednak to tím trochu urychlíme a zároveň si spoustu věcí pohlídáme nebo pořešíme hned na místě. Jen za těch pár dní jsme díky naší přítomnosti vyeliminovali několik budoucích problému, případně vylepšili přesnost naši stavby.
Každopádně jak již bylo řečeno výše, je to jízda, která nás zatím pořád baví 😉
Na dnešní ráno byla objednána dodávka dvou kamionů s VPC. Předtím, než v 8 hodin dorazily, bylo ovšem potřeba udělat místo pro bagr s vidlema, což znamenalo roznést zbytek Ytongu po obvodu desky. Jelikož domluvený brigádník měl zpoždění, tento úkol zbyl na nás, takže ráno bylo poměrně kondiční.
Stihli jsme to tak akorát, po transportu poslední tvárnice se skoro hned objevil první kamion. Spolu s ním dorazil i nakladač s paleťákem, pomocí něhož jsme pak palety rozváželi po desce.
Jestli nošení Ytongu bylo kondiční, tak tohle už byla dřina jako prase. I si navíc v jednu chvíli zapomněla prostředníček mezi dvěma paletama, což mělo za následek zděšený výkřik, několik poskočení po desce a teď večer prst fialový na dvou místech. Naštěstí hybnost zůstala zachována, takže večer stále udrží vařečku, a k permanentnímu make-upu se přidalo ještě tetování 🙂 Drsné holky totiž vždycky mají tetování 🙂
Naštěstí v průběhu vykládání dorazil i zpožděný brigádník, takže síla jedné I byla nahrazenou silou 1,5 I. Ta se tak mohla přesunou za foťák a foukat si zraněný prstíček (což samozřejmě nedělala, protože drsné holky si nikdy nefoukají prstíček).
Palety, které se nevešly na desku, se pak rozmístily kolem desky společně s objednanými půlkami, překlady a zdící maltou. Je toho požehnaně, na pozemku máme momentálně 50 palet stavebního materiálu a to by měl příští týden dorazit ještě jeden kamion. Uvidíme, kolik se toho do té doby stihne zpracovat.
Pak už se náš mistr zedník i s pomocníkem mohli opět pustit do zdění. Pro nás to znamenalo, že přesně po 28 dnech jsme nemuseli vůbec nic dělat a jen koukat, jak se za nás pracuje. To nás tak unavilo, že jsme si z toho museli jít lehnout pod jabloň 🙂
Chlapi zdili asi do 5 hodin odpoledne a výsledkem jsou založené obvodové zdi. Při kontrolním přeměření jsme zjistili asi 3 menší nerovnosti, které nám zedník slíbil zítra vyrovnat škrabkou. Nicméně našemu laickému oku přišla kvalita odvedené práce velmi dobrá, uvidíme ještě, co na to zítra řekne náš projektant.
Tady ještě video, kde krom rána nejsme skoro vidět, protože teď už za nás (aspoň na chvíli) dělá Samo 🙂
A ještě jedna dobrá zpráva, zítra dorazí zahradní nábytek, takže si pod jabloní zřídíme provizorní pokojíček, ze kterého se opět budeme moct aspoň částečně zapojit zpět do pracovního procesu.
Dnes jsme začali zakládat první izolační šár z Ytongu. V 7.30 jsme se na pozemku sešli s projektantem a zedníkem. Zedník nakonec dorazil sám, ačkoli původní domluva byla, že bude pracovat ještě s parťákem a jedním helfrem. Jeho parťák si ale nakonec našel jinou fušku a na nás i na kolegu se vykašlal. A ještě mu přetáhl helfra, aby toho náhodou nebylo málo. Za nás jsme byli rádi, že tato situace nastala dřív, než se začalo zdít, protože parťák nám od začátku nebyl moc sympatický a měli jsme ho spíše za vykuka. Aspoň nebude potřeba s ním řešit problémy v průběhu stavby.
Začali jsme založením rohů. Po zkušenosti se ztraceným bedněním, kde nám jeden roh ulítl, jsme vše poměrně pečlivě a raději dvakrát změřili a projektant všechny míry kontroloval podle svého výkresu. Založit rohy tak, aby zdi nebyly křivě, je poměrně velká věda. Jakmile se pohne s jednou tvárnicí, musí se zpravidla hnout i se zbytkem, a v našem případě 8 rohů je to taková hra Škatule hejbejte se.
Jakmile jsme usoudili, že máme vše správně, zedník se chopil svého náčiní a rohy začal vyzdívat, přičemž mu projektant určoval správnou výšku pomocí niveláku. Po vyzdění rohů se pak zedník pustil do vyzdívání nosných zdí a my mezitím roznášeli tvárnice po základech a nanášeli penetraci na zbývající Ytong. I. si zvládla nevhodnou manipulací s kanystrem ohodit skoro celý obličej včetně očních víček a rtů penetračním nátěrem, což bylo vtipné jen do té doby, než to začala čistit ředidlem. Ředidlo na sluníčku pekelně pálilo, takže byly zneškodněny jen největší škody, zbytek byl prohlášen za permanentní make-up s tím, že se to časem sloupe 🙂
Pak jsme vyrazili na oběd a na nákup dalších pytlů s maltovou směsí. Tím, že se nám deska nepovedla vylít úplně rovně bylo potřeba vyrovnat nerovnosti a spotřeba malty tak byla poměrně vysoká.
Když jsme se vrátili z oběda, zedník koumal jednu zeď s tím, že je nějaká šišatá. A tak jsme vzali do ruky metr a výkres s půdorysem prvního patra. Zjistili jsme, že nejen, že je tato jedna zeď šišatá, ale zároveň že podle výkresu nesedí ani její délka. Měřili jsme tedy dál a postupně jsme zjišťovali, že v podstatě všechny rohy máme založené špatně, protože realitu se od výkresu liší od jednoho do pěti centimetrů. To už nám začalo být poměrně ouzko a volali jsme proto přítele na telefonu. Projektant byl ovšem odjetý mimo a přijet k nám měl až za 2-3 hodiny.
Tento čas jsme plodně využili tím, že jsme vše ještě asi desetkrát změřili, abychom nebyli za blbce, a vymysleli strategii, které rohy a zdi ponechat (jeden roh a jedna zeď) a co všechno vybourat a udělat znovu (zbytek).
Než projektant dorazil, zedník vyřknul domněnku, že až přijede, určitě nám vysvětlí, že to měříme nebo počítame blbě, ale výkres nelhal, kóty zkrátky neseděly. Jediné, nad čím jsme se pozastavovali, bylo, že tam, kde byly kóty pro jednu místnost uvedeny vícekrát, tak tam se nikdy součet menších kót nerovnal součtu delších. Přesto ale žádný součet nesouhlasil s naší realitou, proto jsme byli přesvědčeni, že zakládání se nám moc nepovedlo.
Když projektant dorazil, podíval se na výkres, pak na nás a řekl, že součty nesedí, protože venkovní kóty se ze zaokrouhlují (zvyklost při zdění klasických cihel) a proto nikdy nemůžou sedět. Že to, na co se musíme dívat, jsou kóty vnitřní a že si je celkem jistý, že to máme všechno správně, protože jsme tentokrát měřili dvakrát a řezali jen jednou. Ale že asi udělal chybu, když nám na stavbě nenechal podpůrný výkres se správnými kótami zdí i uhlopříček, který měl ráno s sebou a podle kterého jsme vše zakládali ;-).
A pak světe div se, udělal simsalabim a skoro všechny rozměry najednou odpovídaly (plus mínus 1 cm) kótám uvnitř výkresu 🙂 U dvou cihel pak byl rozdíl více než jeden cm (2cm) a tam jsme se dohodli, že se tvárnice ještě vysekají a opraví tak, aby bylo vše naprosto pintlich. A tím bylo ukončeno drama, které se nekonalo 🙂
Celý jeho záznam je tady.
Už několik dní plánujeme, že si pod jabloň koupíme plastové židle se stolem, aby bylo kde aspoň trošku spočinout a schovat se před vedrem. A jelikož jsme ze stavby odjížděli “už” v 7, rozhodli jsme se, že ještě sjedem do makra, kde si nábytek koupíme. Bohužel jsme minuli letní výprodeje a v Makru už nic neměli a naopak v Baumaxu, Hornbachu i Bauhausu měli ceny opět naražené až kamsi. Po příjemné hodině a půl objíždění řetězců L naše rozjímání nad cenama ukončil tím, že není magor, aby za zahradní nábytek na stavbu dal 3 tisíce, čímž byla mise ukončena a onačena nálepkou failed 🙂
Teď už tady vybírá nábytek na eshopech a vypadá to, že nakonec nás nebude stát ani polovinu. Jen si na něj budem muset ještě chvilku počkat 🙂
Dnešní tropický den s teplotou 35 stupňů byl jako stvořený pro natavování asfaltových pásů na základovou desku. Bohužel dnes nedorazila žádná kamarádská výpomoc, takže už jen přepravit 50 kg asfaltovou lepenku na desku nebyla úplně brnkačka. I. byla v tomto případě dost marná, protože je jen o pár kilo těžší než jeden balík lepenky. L už ale naštěstí na stavbě získal nějakou tu svalovou hmotu, takže si s nima naštěstí poradil. Ale radost z toho neměl.
Lepenku jsme nejprve rozvinuli na desce a podélně rozřízli na dva 50 cm pásy. Ty jsme pak postupně tavili pod všechny budoucí obvodové a nosné zdi. U těch obvodových jsme nechávali 36 cm na desce a zbylých 14 jsme přehli a natavili přes okraj. Spoje jsme vždy pořádně zahřáli a zapatlali do sebe.
Pásy jsme si vždy nejdřív nachystali a pak je z obou stran srolovali a tavili odprostředku. Díky tomu jsme museli rolovat maximalně s 12,5 kilo namísto 25, navíc při správném srolování a prvotnímu nastavení správné polohy na desce pak lepenku stačilo opravdu jen nahřívat a odvíjet.
U odpadů, chrániček a vodovodních trubek to chtělo trochu improvizace, ale docela jsme si s tím poradili.
U středových pásů jsme pak použili ještě jeden vylepšovák – lať do T, kde se dalo v podstatě kontinuálně nahřívat a rolovat, takže tam to šlo jako po másle. Pokud by si ale někdo náhodou myslel, že jsme to měli za chvilku hotové, tak houby v lese, pásy jsme lepili zhruba od desíti až do sedmi hodin večer. Ale na timelapsu to samozřejmě opět vypadá jako brnkačka 🙂
Jelikož zítra dorazí projektant a už i zedníci a budou se zakládat rohy a zdít první šár z Ytongu nařezaného včera, bylo potřeba ještě aspoň pár cihel napenetrovat, aby bylo hned od rána s čím pracovat.
L si mezitím ještě jednou vyzkoušel práci s pilou ocaskou, protože bylo potřeba dořezat cihly do rohů domu, a opět mu nezbylo než konstatovat, že je to nástroj vhodný tak na krájení chleba, ale na řezání porobetonu je fakt na prd 🙂
A tady ještě záznam z dnešního dne, to abyste věděli, že si to nevymýšlíme a práci že za nás nedělá nikdo jiný 🙂
Včera byl zase jeden z těch dnů, kdy vetšina úkolů není problém a mělo být brzo hotovo. A opět se to trochu zvrhlo, tentokrát do závodů o nejrychleji uřízlý ytong a boj s časem, abychom nedělali bordel po osmé večer. A jelikož byl včerejšek opravdu náročný, report tady na blogu jsme už nezvládli. Takže to doháníme dnes.
Nejrve jsme ráno odbednili desku. Ono se to řekne “odbednit”. Problém je, že jsme to předtím pořádně zabednili, aby to ten beton udrželo. Někde jsme přidali nějaký ten vázací drát navíc, jinde jsme zase přidali nějakou tu hmoždinku. A najednou je z toho nedobytná pevnost, která odolá nejen tlaku betonu, ale taky pokusu o rozebrání.
Po menším boji se to ale povedlo a deska vypadá docela k světu. Těch pár větších hrbolů, co vzniklo zatáčením vibrační latí jsem “upravil” kladivem a dlátem, takže okraje desky, kde budou cihly, jsou téměř rovné.
Jako další následovalo nanesení penetračního nátěru. Tak nějak jsme si naivně mysleli, že penetrační nátěr je bezbarvý a průhledný, protože když jsme jednou malovali, tak to tak vypadalo.
Omyl, tahle penetrace byla asfaltová a je černá jako bota. Nakonec se to ukázalo jako výhoda, protože bylo aspoň pěkně vidět, kde jsme toho nanesli dost a kde málo. Trochu nevýhoda je, že při nalévání penetračního nátěru na desku to dost stříkalo a krom desky sme byli napenetrovaný i my.
Penetrace desky však stále nebylo nic, co by nám nějak kazilo den nebo to vypadalo jako problém. Když jsme byli zhruba ve 3/4, dorazila k nám na pozemek kamarádská výpomoc, tentokrát až z Prahy (a za cca 20min následovala druhá kamarádská výpomoc, která se původně přijela podívat, jak výpomoc číslo jedna bude pracovat 😉 ).
Protože šlo všechno jako po másle, nijak sme to nehrotili a v klidu donatřeli desku. Jako poslední úkol dne bylo potřeba seříznout cca 140ks Ytong tvárnic ze šířky 20cm na šířku 17.5cm (protože ostatní VPC cihly mají tenhle rozměr).
Poučen z dřívějška už vím, že na jakýkoli problém existuje v půjčovně nářadí nějaké efektivní řešení, a tak jsme si rovnou půjčili kvalitní pilu ocasku spolu se speciálním nožem (nebo spíš takovou malou pilou) na Ytong.
Protože jsme neočekávali komplikace, řezání jsme si nechávali “na pak”. Ale protože se výpomoc číslo jedna začala nudit, dostala to za úkol. Po lehké instruktáži začal řezat, jenže Ytong P6-650 (dost tuhý ytong) začal dost vzdorovat a výsledkem byla rychlost jedna cihla za 5-10min.
Při množství 120 cihel to nevycházelo nijak dobře a bylo potřeba vymyslet plán Bé. To už jsme nad pilou a ytongem mudrovali ve třech a vymýšleli jak to co nejvíc urychlit.
Nakonec jsme zkusili vzít to velkou flexou s kotoučem na beton, co to s tím jako udělá. No, udělalo to vrum a v ytongu byla rýha přes celou tvárnici. Problém byl, že se flexou nedala “ukrojit” tvárnice celá, ale jen udělat cca 10cm hluboká rýha.
Zkusili jsme teda udělat rýhu na každé straně a zbytek zkusit doříznout. No, samozřejmě, že se to nepotkalo, ale aspoň sme se nasmáli při komentáři “jako dálnice v polsku” 😉
Takže zase porada, zase hlavy dohromady a výsledkem byl nápad, že budeme dělat do tvárnice jen zub o velikosti 10cm x 2,5cm, což by mělo vyřešit celý problém. Následovala konzultace s projektantem a po odpovědi “zajímavý nápad, uděláme to jako pilotní projekt” jsme se do toho pustili ;-).
V téhle chvíli jsme začali pomalu pilovat proces řezání, měření a nošení ytongů. Když jsme začínali, měli jsme jednu tvárnici tak na minutu. Zmateně jsme tam pobíhali, každej dělal všechno a neodsýpalo to. Postupně se to však stále zlepšovalo, my nacházeli optimální postupy měření, řezu i nošení a najednou to začalo pěkně šlapat.
Celkově jsme první paletu dělali něco kolem hodiny a půl. Což bylo pořád super oproti pile ocasce, ale stějně nic moc. Navíc kdybych to dělal druhý den sám, dělal bych to 3x déle.
Proto bylo potřeba náš malý tým lehce hecnout a oznámit jim, že je potřeba udělat i zbýlé dvě palety, jinak se nejde domů.
Náš tým to vzal samozřejmě s velkým nadšením a byl rád, že může překonat své hranice.
Motivační proslov zřejmě ale dost pomohl, protože druhou paletu jsme už podle I., která nám to měřila, měli za cca 35minut. Poslední paletu náš dream team zvládl dokonce za 25minut. To znamenalo jedna tvárnice za cca 35 sekund. Celkem dobrej čásek na kilásek ;-).
Díky optimalizaci celého procesu jsme s poslední tvárnicí končili v 19:55 a nedělali tak kravál po osmé hodině. Pak už následovalo jen uklízení a výprava na tvrdě vydřený hamburger ;-).
Záznam celého dne včetně překvapení na závěr je k dispozici tady. Asi by se hodilo upozornit, že video není vhodné pro děti a mladistvé do 18 let, protože naše posila z Prahy je tak trochu exibicionista 😉
