Tak dneska jsme si po třech týdnech budování docela i odpočinuli.
Ráno jsme měli sice trošku fofr, ale pak už to byla téměř jen pohoda. Hned ráno bylo potřeba vrátit vybrační lať, potkat se s projektantem, proběhnout bauhaus a hlavně být co nejdřív na pozemku a kropit desku, aby nepopraskala.
Pod jabloní jsme si vybudovali letní kancelář, takže jsem na jedné betonové tvárnici seděl a na druhé měl notebook, kde jsem řešil nějaké pracovní věci a lehce další objednávky materiálu a řemeslníky.
Kolem jedné nám dovezli ytong na založení první řady cihel a asfaltovou izolaci na desku. Role izolace se trochu pronesly, protože každá vážila 50kg, ale nic, co by se s kolečkem nedalo zvládnout.
Zbytek dne pak probíhal zase ve stínu pod jabloní prokládaný zavlažováním desky. K večeru jsme pak desku ještě pořádně namočili a vyrazili domů.
Zítra nás pak čeká už zase práce. Je potřeba napenetrovat místa, kam se poté nataví asfaltová izolace. To bychom oboje chtěli stihnout v sobotu, na neděli pak máme naplánované řezání a přípravu ytongu.
Fotky z dneška bohužel nejsou, pořád stejná deska, jen občas suchá a občas mokrá. Video však máme, i když asi nebude divácky tak atraktivní (žádné lidské utrpení nebo bolest 😉 ).
Ráno poladíme poslední dodělávky, ve 12 přijede mix s betonem, rourou nám to nasype doprostřed desky, odkud se to samo rozteče do celých základů, kam se to nerozteče, tam to nažene brigádník, pak lehce přeběhneme po desce s vibrační latí podpíraje ji jedním prstem a druhým se šťouraje v nose, opláchnem holínky a během hodiny je vše hotovo a pak už si jen válíme šunky pod jabloní na dece a jen semtam beton pokropíme, aby nepopraskal. Piece of cake, chtělo by se říct (snadné jako facka).
Jak se dnešní den skutečně odehrával:
Ráno jsme poladili poslední dodělávky, ve 12 dojel první mix s betonem, rourou nám to nasypal doprostřed pracovny, odkud se to nikam nerozteklo, takže jsme pádlovali jak vzteklí. Provázkem z obou stran přetaženým přes šalování jsme kontrolovali rovinu a stále pádlovali jako při sjíždění Baťova kanálu (totální volej). Brigádníka jsme museli buzerovat víc než kdy jindy, protože se víc než kdy jindy opíral o lopatu, případně blbě čuměl kolem, ale práce mu dneska nějak smrděla.
První mix odjel asi po 45 minutách a L nastoupil s vibrační latí. Do nosu mu žádný prst nezbyl, protože jak se ukázalo záhy, vibrační lať je pěkná potvora. Funguje jen v určitém specifickém úhlu, jinak dělá rýhy, případně se rovnou potápí. Za vydatného funění tedy L uhladil první část vylité plochy a přijel druhý mix.
Řidič nás hned na úvod seřval, že jsme ho objednali pozdě a že se s náma už nijak zdržovat nebude, natož pak s nějakou trubkou, takže nám to z desky poslal hezky rovnou korytem do obýváku, kde my opět pádlovali a pádlovali. Během 15 minut bylo hotovo s tím, že nerovnosti si poladíme u posledního mixu. Řidič ještě na závěr poznamenal, že třetí míchačku by objednal plnou, čili dalších 9 kubíků betonu. To nám úplně neštimovalo do našich výpočtů, podle kterých chybělo kubíků jen 6, ale nechali jsme si poradit a objednali plnou.
Třetí mix byl největší porod. Nejen, že trubka dosahovala jen do poloviny základů, takže se muselo pádlovat jako o život, ale navíc jsme museli dorovnávat nerovnosti z předchozích dvou mixů, což byla dost drbačka. Brigádník se navíc stále držel hesla, že práce neuteče, protože nemá nožičky, takže jsme museli zvýšit level buzerování na nejvyšší stupeň.
Nakonec se ukázalo, že řidič mixu č. 2 nám sice úplně nepomohl, když nám to všechno fiknul k okraji desky, ale na druhou stranu nám dobře poradil, protože těch 9 kubíků z posledního mixu padlo do desky skoro beze zbytku.
Po kompletním vylití L opět nastoupil s vibrační latí. A jelikož bylo asi 35 stupňů, beton nám stihnul pěkně zatuhnout a než se mu to povedlo celé zvibrovat, funěl jak kůň a podle jeho pozdějšího prohlášení měl sto chutí lať přerazit (nebo aspoň zohnout) přes koleno, zahodit ji někam hodně daleko a plácnout sebou až na dno desky. Nakonec přežil, ale deska zkrátka není na 1 s hvězdičkou, semtam je nějaká rýha, semtam prohlubeň. Inu zkrátka vylívat desku v tomhle parnu asi není nejšťastnější nápad, ale kdy jindy, když i na celý příští týden hlásí teploty přes 30.
Celá akce nám nakonec asi 4 hodiny a deska nakonec sežrala 26 kubíků betonu oproti námi vypočítaných 23 kubíkům (a 17 projektovaným 🙂 ). Nejsme si úplně jistí, kde udělali soudruzi z NDR chybu, protože jsme dopoledne pečlivě přeměřili všechny výšky, šířky, délky i hloubky, které šly, a stejně jsme se sekli o 3 kubíky 🙂
Po betonování jsme opláchli nejen holiny, ale i ruce, nohy, vlasy, ksichty a téměř všechen oděv vodou, aby z nás opravdu nakonec nebyli vodníci v betonu 🙂
A pak už jsme si opravdu váleli šunky na dece a jen semtam pokropili 🙂
A samozřejmě jsme si desku náležitě podepsali.
A tady ještě dnešní time-lapse video opět s nějakou pěknou písničkou pro dobrou náladu.
Když včera I. nastolila vodníky na kari, nedá se než pokračovat ;-). Dnešní hlavní náplňí bylo udělat bednění kolem celé desky, teda až po tom, co Ivě seženeme holinky.
Dneska jsme si ráno atypicky zalenošili a vstali fous před osmou. Zvládli jsme dokonce i snídani doma, ale pak už bylo potřeba začít plnit denní plán.
Jako první byla návštěva železářství Barták. Celkem nezajímavě bylo potřeba nakoupit nějaké vruty a samonatloukací hmoždinky se šroubama. Co ovšem zajímavé je, vystihuje hláška jednoho z prodejců u bartáka.
Cca před týdnem jsem tam něco řešil a dostali jsme se k porovnání cen Barták vs Bauhaus (ale klidně i Hornbach, Baumax a kterýkoli jiný řetězec). Na to mi prodavač (vcelku milý týpek, trošku od rány a velkým smyslem pro humor) říká, že to co má Hornbach za “x”, oni mají za polovinu.
Dali jsme se do řeči víc, což on ocenil a mohl uplatit (podle mě připravenou a oblíbenou hlášku) “Bauhaus má ceny naražené až do prdele”. Přišlo mi to vtipný, ale úplně jsem nevěřil.
Realitu jsem si ověřil až včera/dnes, kdy jsem potřeboval právě těch cca 60ks natloukacích hřebíků. Nejprve jsem je zkouknul v Bau, kde měli jeden za 6 kč. Přišlo mi to dost, tak jsem chtěl zkusit Bartáka.
Překvapení nemalé, když mi týpek dneska říká, že úplně ten samý mají za 3 kč a k tomu ještě 7% sleva, protože jsem si vyřídil registraci. Docela zajímavé, takže do budoucna všechno kupujem u Bartáka a Bau ať si to nechá.
Následovala akce “sežeň Ivě holinky”. Dojeli jsme na tržnici v cca 9:15 (protože v 9:00 otvírají) s tím, že to rychle proběhnem, koupíme nějaké fajnové růžové s kytičkama a povalíme na stavbu. No, proběhnutí bylo rychlejší než jsme čekali, protože očividně v 9:00 se otvírá tržnice, ale samotní trhovci v jednotlivých kójích otvírají někdy úplně jindy, takže bylo vše krom pár stánku s umělýma kytkama zavřeno.
Takže jsme se vydali do prodejny pracovního oblečení a obuvi, kde jsme byli už minule a kde měli krom velkého výběru věcí taky dost fajn ceny (tričko za pade, pracovní bermudy za 250kč a podobně).
Sice tam neměli růžové s kytičkama, ale účelové a funkční holinky si I. vybrala. Spolu s tím jsme nakoupili nějaké další pracovní kalhoty, 8 triček, 10 párů rukavic a spoustu dalších blbostí, cena 1350kč. Už to bylo dost pozitivní, ale po registraci jsme dostali dalších 10% slevu, takže nakonec 1215kč. A k tomu I. dostala ještě parádní tašku přes rameno, protože jsme utratili víc než tisíc ká.
Další super kup za náma a my se mohli konečně vydat makat na pozemek. Bylo potřeba nařezat desky (a vyzkoušet novou pilu ze včerejška), dovázat kari sítě a naohýbat roxory trčící z tvárnic.
Kolem dvanácté dorazil projektant, se kterým jsme tři hodiny obedňovali desky. Fakt jsem rád, že jsem to nedělal sám. Jednak měl několik výborných vychytávek (například uchytit desku nejdřív na opřené hřebíky a až pak vrtat), a jednak ve dvou se to dělalo mnohem líp ;-).
Po tříhodinovém maratonu v 40C horku bylo hotovo (jak bednění, tak my), doladili jsme plán na další dny a my byli opět zanechání o samotě s naší deskou.
Na to pokračoval Ivin (někdo by řekl Ivíkův) maraton ve vázání karisítí. Podle jejich výpočtů dneska udělala 450 uzlů pomocí 1.3mm drátu a ještě teď tu v polospánku v setrvačnosti dělá uzly na polštáři.
Já pak musel dovázat prkna ke karisítím, spojit prkna nařezanýma latěma a doladit nějaké další detaily na desce tak, aby byla zítra připravená na vylití (a my nejspíš s ní).
I. pak na závěr ještě zatížila polystyrénem vyúštění odpadů a kámoš nám pomohl zaházet roh díru štěrkem, aby se tam zítra protáhl mix.
Tím jsme se přiblížili k závěru dne. Bednění máme a jsme připravi na zítřejší betonování. Zítra nás pak čeká uhánění betonárky, která dělá fóry s mixama, že prý objednávat v 16:00 mix na druhý den ráno je moc narychlo nebo co ;-).
Dnešní dopoledne jsme strávili nutným a nudným zařizováním věcí kolem. Nejdřív jsme vrátili vibrační desku, pak jsme vyzvedli OSB desky na šalování a koupili cihly pod kari sítě. Taky jsme se dneska konečně stali šťastnými majiteli propisovatelného stavebního deníku, takže můžeme přepsat a dopsat všechny záznamy z našeho původně vytisklého z internetu. Posledním úkolem pak bylo sehnat okružní pilu s rozumným poměrem cena/výkon, což se nakonec ukázalo jako poměrně složitý úkol. Nakonec jsme ale vybrali a máme doma (v boudě) novou hračku 🙂
Co se týče desky, pomalu se blížíme do finále. Kolem druhé hodiny jsme se dostali na pozemek a začali pokládat kari sítě. Podložili jsme je nasekanýma cihlama a pak i menšími kusy betonu, co nám zbyl z pasů, protože cihly jaksi došly.
Nakonec zbývalo nařezat menší kusy na výplně zbylých míst a sítě dohromady svázat drátem. To se nám povedlo zhruba z jedné třetiny, zbytek dovážeme zítra.
Kamarád nám přijel na pomoc a vykopal štěrk a hlínu kolem bednění, kde byly nájezdy pro bobka při včerejším rozvážení štěrku. To nám docela bodlo, protože zítra chceme s projektantem udělat šalování pro finální vylití základové desky.
Na stavbě s náma dneska byla taky Prudimíra První. Dokud bylo horko, tak poctivě odpočívala ve stínku, ale když se navečer ochladilo, začala se dost nudit a tak nám práci zpříjemňovala poštěkáváním a kousáním do nohy, pokud se někdo nacházel dole pod deskou 🙂 Nepomohla ani výhružka, že zítra bude doma (což by stejně byla, protože zítra budeme na stavbě makat od rána do večera a to by z ní mohl být taky vařený pes).
Dneska už nám zase jel foťák, takže tady je záznam z dnešního dne.
Na dnešek jsme si naplánovali vyplnění zbylé plochy desky štěrkodrtí, konkrétně pak zbytkovou frakcí 0-32mm. Drobná potíž je ale v tom, kolik toho štěrku je a jak ho tam dopravit.
Po změření vnitřku základů jsme došli k číslu 42m3 objemu, který je potřeba vyplnit. To nám po přepočtu na tuny dává 75tun štěrku. A když do toho připočteme nějakou rezervu a to, že se to trochu uhutní, jsme na krásných 80tunách.
Na to, že je to jen taková malá mezírka a sežere to tolik, tak sem zvědav, kolik tun štěrku padne do základu našich skoro sousedů (tímto zdravím 😉 ), když mají pasy mnohem větší. Tam už se podle mě vyplatí koupit vlastní lom, než to kupovat po tunách ;-).
Další zádrhel pak je s dopravou. Ačkoli taková tatra vypadá velká, uveze “jen” 10tun. Další alternativa pak je kamión, jenže tam zas hrozí, že se zaboří v nezpevněném vjezdu a budeme ho tam mít napořád (a napořád a napořád a napořád…..).
Nakonec to vyšlo na osm tater se štěrkem, který pak náš bagrista rozvezl po základech. Jediný drobný zádrhel byl v tom, že jedna otočky tatry do lomu a zpět na pozemek trvala hodinu až hodinu a půl. Takže z osmi hodin bagristy na pozemku se zhruba tři nudil a čekal, než dojede materiál. Chtělo to buď zajistit na vození štěrku tatry dvě, nebo nejprve všechen štěrk nechat navézt na pozemek a pak teprve pozvat bagristu na rozvezení po základech. Co už, až budeme stavět další barák, dáme si na to pozor 🙂
Mohlo by se zdát, že všechnu práci za nás dneska udělal bagrista v bobkovi a část dne to tak opravdu bylo. My jsme v tu dobu jen semtam uhrabali štěrk, přinesli trochu písku na obsypání kanalizace, nebo hutnili štěrk vibrační deskou (což byla sranda, protože to byl takový trénink na kočárek – stejně složité i fyzicky náročné :-))
Jenže pak jsme museli narovnat roxory, které jsme ohnuli přes bednění směrem dolů, aby přes ně bobek přejel. To by byla brnkačka, pokud by na ně nebyl nasypaný štěrk uježděný bobkem a pro jistotu ještě uhutněný vibračním kočárkem. Takže jsme kutali zhruba do hloubky 20 cm, hledali a páčili roxory a u toho nadávali jak špačci.
Pak bylo ještě potřeba očistit vršky ztraceného bednění, které byly zasypané štěrkem a hlínou ještě z předchozí akce. Opět super prácička, v akci pidilopatka, smetáček, minimotyčka a 3 hodiny času tam, kam ani slunce nesvítí. Při 80 metrech tvárnic to utíká dost pomalu.
Pak jsme pro jistotu ještě jednou všechno uhutnili. Domů jsme dovlekli v půl desáté opět totálně grogy. Ale zítra bude pohoda, zítra jenom vrátíme vibrační desku, zajedeme pro dřevo na šalování a nachystáme kari sítě. Nejpozději v osm budem doma jak na koni 🙂
Bohužel video z dnešního dne není nic moc, protože kolem jedné začal stávkovat foťák. Tak aspoň to něco málo.
Ačkoli jsme si na dnešek původně naplánovali volno, nakonec bylo potřeba ještě dohnat manko ze včerejška a uhutnit hlínu přeházanou do desky. Celou akci ještě navíc komplikoval fakt, že se nám včera porouchalo auto a žábu proto nebylo jak odvézt.
Naštěstí nám opět přispěchal na pomoc náš kamarád a nabídl převoz svým vozem. Jediný háček byl v tom, že jeho vůz Peugeot 206 se s žábou původně úplně kamarádit nechtěl. Chlapi ho ale nakonec ukecali a proto jeho majitel ode dneška může hrdě prohlašovat, že i Pažout 206 JE stavební auto 🙂
První krůčky se žábou byly poněkud krušné. Žába se totiž chová jako typická ženská. Když se na ni tlačí nebo se jí strikně určuje směr, vzpouzí se, háže sebou a celkově nespolupracuje.
Když se ale zjistí, jak na ni, kde pohladit a kde naopak přitlačit, tak pak už to jde skoro samo. Stačí nechat ji mít pocit, že to ona je ten, kdo tady velí, a pak už poslouchá a přede jako kočka.
Dobře, možná je to trošku těžkotonážní mazlík, v posteli by ho člověk asi nechtěl. 🙂 Ale svoji dnešní práci odvedl na jedničku.
“V Úterý jen necháme přeházet brigádníky tu hlínu a bude to.” Cho cho, další naivní plán do naší sbírky ;-).
Plán na dnešek byl jednoduchý, je potřeba přeteleportovat hlínu kolem základů dovnitř a spolu s hlínou, co už uvnitř je, ji rozhrnout a uhutnit. Vypadalo to snadně, původně jsme si říkali, že to necháme udělat brigoše (dva) a my budeme koukat/odpočívat/dělat jiné věci kolem.
Ráno jsme se tohodle plánu ještě drželi, takže jsem nejdřív pořešil různé drobnosti kolem a pak se vydal vrátit palety ze ztraceného bednění.
První změna plánu nastala cestou zpět, kdy se mi na palubce i na obrazovce auta ukázala ikonka motoru spolu s hláškou “Výkon motoru omezen, můžete dojet, ale navštivtě Váš BMW servis”.
Takovýhle animačky většinou neznamenají nic dobrého, takže jsem rovnou i s vlekem místo na pozemek odbočil směrem k mému servisu (opravdu výhoda mít servis hned za kopcem od baráku ;-)). Bohužel chyba něvěstila nic pěkného a po podrobnější analýze se vítězem stalo vysokotlaké benzinové čerpadlo. To je čerpadlo, které je za běžným čerpadlem (které většině aut stačí) a které má za úkol cpát benzín co pod možná nejvyšším tlakem do vstřikovačů, které pak benzín ve formě aerosolu (mám pocit, že to takto říkal) cpou do motoru, takže benzín rychleji, veseleji a ekonomičtěji vzplane a teleportuje báwu o nějaký ten kus dál.
Ačkoli báwa jede na cca 50% výkonu, museli jsme ho nakonec odstavit, protože hrozilo riziko uvolňování bordelu z čerpadla do benzinového okruhu a tím ucpání vstřiků, což by byl průser na entou. Jelikož je náš servis fakt dobrý a za rozumné peníze, je využíván čím dál tím více lidma a čekačka se začíná prodlužovat. Na řadu se tak dostane až v pondělí, takže do té doby jsme nemobilní a i náš výlet na sever Čech bude realizován jinou formou transportu, nejspíš ECčkem (doufám, že šílení poláci se už ponaučili).
Ale vraťmě se k naší budovatelské akci. Na pozemek jsem se dopravil s omezovačem na motoru (protože mne na analýzu vzali až v půl páté). Protože přehazování hlíny neprobíhalo rychlostně podle plánu, zapojili sme se společně s Ivou také my. Iva se statečně ujala nejprve hrábí a pak lopaty a já začal hráběma rovnat hlínu z hromad po celých základech.
Bohužel ani ve čtyrech to nebyl žádný fofr a nakonec jsme hlínu do základů přemisťovali ve čtyřech až do půl páté. Ke konci to už bylo fakt s vypětím sil, ale když se brigošové pořádně popohnali, tak i ke konci se z nich dal nějaký ten výkon docela vytlačit ;-).
Bohužel jsme dneska nestihli hutnění, protože s báwou už jsme nechtěli moc jezdit. Bohužel vzhledem k technickým potížím i naší cestě na sever se tak budování desky odkládá téměř o týden, na druhou stranu si aspoň trochu odpočineme. Příští týden v pondělí nás pak čeká navážka štěřkodrtě, kterou vyplníme zbylý prostor základové desky.
Dnešek měl být poklidný den. V klidu ráno vstát, na poledne domluvit beton, odpoledne v klidu zalít a zbytek dne si trochu odpočinout…. Zase vedle.
Vstali jsme v klidu ráno před sedmou, protože se už budíme automaticky. Pořešili jsme pracovní záležitosti a v půl osmé jsem se vydal vrátit bourací kladivo z víkendu.
Cestou zpátky jsem no-stress zavolal do betonárky, jestli by ještě šlo na odpoledne domluvit čerpadlo s mixem. Že je to sice trochu narychlo, ale že by se nám to hodilo. Týpek na to, že prý neví, ale zkusí a mám zavolat za 15min.
Za 15min, stále v klidu, volám, a on na to, že když já narychlo, tak i on, a že mi stáhnul pumpu, co zrovna jela kolem, a že tam na mně už čeká, a že teda kdy už už budeme zalívat.
No, trošku čára přes rozpočet. Bylo potřeba udělat ještě pár věcí, tak říkam, že jestli chvíli počká. Týpek na to, že klidně, ale ať to není ve dvanáct. Říkam ok, kolem desáte se ozvu (bylo cca 8:00).
Urychleně jsme vyrazili směr pozemek a Prodoma stavebniny, tam koupili expanzní pěnu, pak rychle zadělat díry v tvárnicích, připojit vlek, rychle na pilu pro dřevo a latě, kdyby nějaká tvárnice rupla, tak abychom ji mohli obednit, a zase rychle zpět na pozemek.
Cestou (v cca 9:00) mi opět volají z betonárky, že teda co bude s tím betonem, že čekají a jestli už můžou, že sem to chtěl narychlo.
Takže spolu s vozíkem a prknama zrychlujeme ještě víc, mažeme na pozemek kde finálně počítáme beton, s projektantem konzultujeme třídu betonu, objednáváme beton a spouštímě akci. Něco málo před 10h nám už na pozemku stojí připravená pumpa.
S obsluhou pumpy se snažím domluvit jak to provedeme, ale očividně nemá naladíno, protože je pondělí a je hnusně a asi fakt nesnáší svou práci. Na každý dotaz zavrčí, nebo je zticha úplně. Po chvíli doráží první (a dneska i jediný) mix. Následuje domluva s řidičem mixu, ten už je příjemnější, tak já že to potřebujeme naředit, jelikož to poslali moc tuhé (jinak by se tam těch 8,5 kubíků nevlezlo). Jak později zjišťujeme, týpek to s ředením trochu přepálil a z betonu dělá super-tekuté bláto.
Řidič pumpy se mezitím uklidnil, takže mi i vyhověl a na pumpu nasazuje zpomalovací náhubek a domlouváme se na směru a stylu vyplňování tvárnic.
Po chvíli jdeme pomalu na to. Tentokrát žádný závozník, takže jsem musel hadici obsluhovat sám. Týpek spouští pumpu, ze které začíná obrovským proudem téct místo betonu jen šedá voda. Obsluha pumpy jen suše konstatuje, že “to naředil moc” a “že to bude dost blbý”.
Po dalších cca 20 sekundách začínám chápat hloubku jeho prohlášení, protože to z hadice teče naprosto všude, jen ne dovnitř do tvárnic. Konec hadice je široký cca 35cm, zatímco vnitřek tvárnice 20cm. Je tedy potřeba balancovat a volit “menší zlo” a větší proud směrovat dovnitř.
Ačkoli je pumpa puštěná na minimální výkon a hadici mi drží jen kousek nad tvárnicema, stejně to cáká všude. K tomu je celkem boj hadici držet nad bedněním, protože při každém pohybu ramena pumpy začne hadice dost házet a stříkat beton všude kolem.
Když už jsem aspoň trochu přišel na to, jak hadici držet, přichází další problém, a to zapomenuté dvě díry v tvárnicích. Stejnou rychlostí, jakou beton seshora leju, vytéká dole ven. Díky konzistenci betonu “Tekutost voda plus” je jakákoli drobná díra problém, natož díra 8x4cm.
V duchu přísloví “co nejde silou, jde větší silou” tam cpu stále víc a víc betonu, až se díra ucpe (protože beton venku už neměl kam téct). Tím byl problém vyřešen a mohlo se pokračovat (akorát sme to pak museli očistit, což byla dost pakárna).
A aby toho nebylo málo, tak k tomu všemu ještě rameno nedosáhlo na úplně nejzadnější stěnu, takže sem se za hadici musel pověsit a stahovat ji nad tvárnice vší silou.
No, byl to boj až do konce :-). Naštěstí se povedlo, akorát beton z pumpy přestal téct cca poslední tři metry bednění. Původně jsme se lekli, že budeme muset dokupovat, nakonec bylo betonu dost, jen už nebyl schopný projet pumpou.
Zbytek betonu nám z pumpy vyklopil na roh pozemku, odkud sme ho pěkně po staru v teplejch transportovali do zbývajících tvárnic.
Dál pak už následovalo jen očištění tvárnic, ubrání nebo přidání tak, aby bylo všude zhruba stejně a začištění kolem pasů z venku (kvůli budoucí izolaci). A tím bylo hotovo.
Kolem jedné jsme měli vybetonováno, očištěno i zbaleno a tím nám pro dnešek padla. Zítra se pak s brigádníky pustíme s vyplněním prostory desky okolní hlínou a jejím hutněním.
Příspěvěk ze včerejška můžeme bohužel zveřejnit až dnes, protože včera večer se nám polámal notebook a byla nutná kompletní reinstalace.
Tak tedy včera v devět ráno jsme se sešli na pozemku s brigádníky a projektantem. Zatímco brigádníci kutali další metro pro krtky, my s projektantem se pustili do sestavování ležaté kanalizace. Ačkoli jsme si mysleli, že všechny trubky, kolena, redukce a odbočky máme nakoupené, opak se ukázal být pravdou, a tak jsme v průběhu museli ještě dvakrát vydat do naštěstí docela blízkých stavebnin pro chybějící komponenty. Třešničkou na dortu pak byla zcela chybějící trubka na vodu, kterou ve stavebninách pro jistotu vůbec neměli a pro kterou nám naštěstí zajel do Bauhausu náš obětavý kamarád, kterému tímto ještě jednou moc děkujeme 🙂
Brigádníci mezitím stihli vést inteligentní konverzaci o tom, že když na jedné straně pasu ústí dvě prostupky, na druhém klidně může být jen jedna, a jelikož druhou ani po třetím kopnutí nenašli, prohlásili věc za hotovou a opíraje se o lopatu se pustili do odpočívání. Musela jsem je tedy poučit, že když jsou na jedné straně dvě trubky, tak na druhé straně jsou zcela logicky opět dvě. To vyústilo v další kopnutí do země a opět jejich prohlášení, že druhá tam není. Následkem toho přišlo mé už ne úplně přátelské doporučení, že mají víc kopat a míň kecat, protože jsem je tam vlastnoručně pokládala a jsem si tedy stoprocentně jistá, že jsou tam dvě. Při dalším kopnutí odkryli otvor druhé prostupky, což s debilním úsměvem korunovali prohlášením “Ona se tam ta druhá schovávala.” To už na mě bylo trochu moc, takže jsem se odporoučela chystat vodorovné roxory do druhého šáru.
L s projektantem zatím položil kanalizaci a i vodovodní trubku a nachystal prostupy pro elektriku a internet. Všechno vedení pak brigádníci podsypali a zasypali pískem, bohužel ovšem selhal hlavní fotograf (já), takže z této fáze máme bohužel fotky už jen hotového díla. (Pozorný čtenář si jistě všimne, že na fotce je už zalité bednění betonem, to proto, že i tuhle fotku jsem pořídila až dnes 🙂 )
Následovalo vázání podélných roxorů a skládání třetího šáru ztraceného bednění. Práce pěkně odsýpala, nejspíš hlavně díky tomu, že L nad brigádníky stál a celou dobu je komandoval, protože jinak jedou jen na půl plynu.
Nakonec už jsme chtěli jen zapěnovat vzniklé mezery mezi tvárnicema a u kanalizačních trubek, bohužel se ukázalo, že jsme koupili místo vysokoexpanzní pěny pěnu na lepení cihel, která se ne vždy udržela na správném místě a tudíž jsme další den ještě museli koupit tu správnou a před betonováním díry ještě zalepit.
A na závěr ještě video z uplynulého dne.
Druhý šár ztraceného bednění a výkopy na vodu a kanalizaci
Jelikož dnes byla sobota, přispali jsme si a vstávali až v 7.30. Nástup na pozemek byl s brigádníkama domluvený na 9 h. Plán byl dneska jasný – vysekat ztvrdlou maltu z míchačky, kterou jsme ve 12 museli vrátit, pomocí vypůjčeného monster-kanga udělat výkopy na vodu a kanalizaci a udělat druhý šár ztraceného bednění.
Míchačku jsme čistili cca 3 hodiny čistého času. Bohužel jsme se ve čtvrtek nějak nedomluvili s brigádníkama a oni v domnění, že budeme ve zdění pokračovat, do ní jen napustili trochu vody. My pak v domnění, že je vymytá a očištěná, zvesela odjeli domů, abychom pak následující den zjistili, že v ní ztvrdla asi třetina kolečka malty. Škoda slov, víckrát už se nám to nestane 🙂 Naštěstí ale vydané úsilí přineslo své ovoce a na 12 jsme byli v půjčovně s očištěnou míchačkou jak na koni. Vtipná chvíle nastala, když si ji přebírali zpět a brblali, že je míchačka od betonu. Zvenku na ní zůstala asi jedna čajová lžička přischlé malty. Kdyby tak věděli, co všechno u nás zažila, byli by rádi, že se jím vůbec vrátila v jednom kuse 🙂
Co se týká výkopů s kangem, tak když jsme ho včera půjčovali, L pronesl větu, že to s ním bude brnkačka, že se to jen zavrtá do země, část hlíny se odloupne jak rýčem a že to bude sranda. Já na to, že to chci teda vidět, že to bude určitě zase masakr. A taky, že byl 🙂
Výkop dal klukům teda dost zabrat. Kango sice fungovalo mnohem líp než předchozí verze 1.0 Krumpáč – rýč, ale i tak to byla makačka. O to víc, že celou dobu ho obsluhoval pouze jeden brigádník, který na začátku neprozřetelně pronesl větu, že s kangem už dělal a že to umí. Myslím, že málokdy něčeho tak litoval, a můžeme jen doufat, že se zítra opět dostaví 🙂 Nakonec se jim povedl udělat pouze jeden výkop, druhý je tam zítra ještě čeká.
L zatím navrtával betonové pasy a zatloukal roxory, dořezával a vyřezával tvárnice a pokládal vodorovné roxory. Ty jsem svazovala drátem a v mezičase dělala podržtašku.
V dokončených úsecích pak brigádníci v pauzičkách mezi kopáním navlékali tvárnice na roxory a usazovali je do druhé řady ztraceného bednění. Navléct 25kg tvárnici na roxor o výšce 1,1 m je opět prácička k pohledání, myslím, že těch 80 kč na hodinu mají opravdu zasloužené. Po tom, co brigádníci totálně odpadli a prohlásili, že dneska padla, jsme ještě pár tvárnic dodělávali sami a i tak to pro nás bylo víc než dost. Voilá, druhý šár je na světě 🙂
A tady ještě dnešní timelapse video, na které se už určitě všichni těšíte 🙂
