Dnešní den začal téměř typicky, dalo by se říct. Budíček v šest, fofr párty ráno doma a šup šup na pozemek. Fous před sedmou do místního krámku pro plněné buchty a šátečky a v sedm otvírání pozemku a vítání zedníka.

Po rychlé snídani jsme se přidali k zedníkovi a společně vyčkávali, jestli dorazí domluvený brigádník. I ten nezklamal a opět typicky v 7:30 poslal sms, že kdesicosi ultraproblém a změna programu a dorazí možná někdy-nevím-kdy.

To byl bohužel trochu problém, protože na dnešek jsem měl v plánu podat stejný výkon jako včera, což znamenalo pomazlit a polaskat dalších 14 tun cihel.

Nedalo se nic dělat, sáhl jsem do záloh a fous před osmou budil mou místní brigádnickou četu. Otázka byla, zda odjeli na dovču či nikoli, naštěstí pro mne jim do toho něco vlezlo a tim pádem brigoš číslo jedna byl k dispozici. Teda, on v tu dobu spíš spal a byl trochu překvapený-nasraný-otupělý, ale pár správně mířených manipulačních vět ho vzpružilo a odsouhlasil, že dorazí. Spolu s ním jsem ho zaúkoloval vzít i druhého brigoše, ať to jde pořádně od ruky.

Kolem deváté dorazil první, v půl desáté pak druhý a naše stavební velkovýroba se mohla rozjet naplno. Nejprve jsme dozdili zbývající šáry ze včerejška a pak začali navršovat další cihly na obvodových zdech.

Zhruba v půlce jsme zjistili, že půlkové cihly z dodaných palet mizí zabijáckou rychlostí a možností je buď spustit malovýrobu půlených cihel (z velých cihel pomocí flexy, jak jinak), nebo povolat třetí kamion dřív, než jsem měl v plánu.

Testovací vzorek dopadl celkem obstojně, takže jsem vyčlenil jeden headcount na práci na flexe, takže druhej headcount musel rychlejc nosit, ale šlo to. Po cca dvou hoďkách jsme měli spoustu půlkových cihel. Sic ošklivých a ne úplně rovných, ale na vnitřní půlky dostatečných.

Zbytek dne jsme pak už jen zdili jak o závod.

V jednu chvíli to už vypadalo, že nám odpadá i zedník, ale opět stačilo jen správné popostrčení a plán dozdít všechny obvodové zdi do osmého šáru byl na světě. Zdění jsme dojeli kolem půl páté, kdy máme všude osm a k tomu ještě kousek jedné vnitřní příčky ze zbytku lepidla, protože “přece to nevyhodíme ne….” (c) Zedník.

Na závěr dne jsme vyplatili brigoše i zedníka, který dostal i cca 10% prémii, jelikož jsme s ním fakt spokojený. Podle mě nebyl úplně připravený na tempo, které jsme mu nastavili, na druhou stranu pracuje opravdu kvalitně a peníze si stopro zaslouží. Opět jsme dneska (s našim zedníkem u toho) komentovali, že jsme rádi, že druhý vykuk-zedník nedopadl.

A na závěr, co je zajímavé, ještě předevčírem jsme psychologicky vnímali celou stavbu spíš jako pozemek. Ale když tam včera vyrostla část zdí, už to vypadalo skoro jako dům, a dneska, dneska je to barák jak poleno. Takže od zítřka už nejezdíme na pozemek, ale na barák ;-).

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉