Vodnická malovýroba řezaných ytongů
Včera byl zase jeden z těch dnů, kdy vetšina úkolů není problém a mělo být brzo hotovo. A opět se to trochu zvrhlo, tentokrát do závodů o nejrychleji uřízlý ytong a boj s časem, abychom nedělali bordel po osmé večer. A jelikož byl včerejšek opravdu náročný, report tady na blogu jsme už nezvládli. Takže to doháníme dnes.
Nejrve jsme ráno odbednili desku. Ono se to řekne “odbednit”. Problém je, že jsme to předtím pořádně zabednili, aby to ten beton udrželo. Někde jsme přidali nějaký ten vázací drát navíc, jinde jsme zase přidali nějakou tu hmoždinku. A najednou je z toho nedobytná pevnost, která odolá nejen tlaku betonu, ale taky pokusu o rozebrání.
Po menším boji se to ale povedlo a deska vypadá docela k světu. Těch pár větších hrbolů, co vzniklo zatáčením vibrační latí jsem “upravil” kladivem a dlátem, takže okraje desky, kde budou cihly, jsou téměř rovné.
Jako další následovalo nanesení penetračního nátěru. Tak nějak jsme si naivně mysleli, že penetrační nátěr je bezbarvý a průhledný, protože když jsme jednou malovali, tak to tak vypadalo.
Omyl, tahle penetrace byla asfaltová a je černá jako bota. Nakonec se to ukázalo jako výhoda, protože bylo aspoň pěkně vidět, kde jsme toho nanesli dost a kde málo. Trochu nevýhoda je, že při nalévání penetračního nátěru na desku to dost stříkalo a krom desky sme byli napenetrovaný i my.
Penetrace desky však stále nebylo nic, co by nám nějak kazilo den nebo to vypadalo jako problém. Když jsme byli zhruba ve 3/4, dorazila k nám na pozemek kamarádská výpomoc, tentokrát až z Prahy (a za cca 20min následovala druhá kamarádská výpomoc, která se původně přijela podívat, jak výpomoc číslo jedna bude pracovat 😉 ).
Protože šlo všechno jako po másle, nijak sme to nehrotili a v klidu donatřeli desku. Jako poslední úkol dne bylo potřeba seříznout cca 140ks Ytong tvárnic ze šířky 20cm na šířku 17.5cm (protože ostatní VPC cihly mají tenhle rozměr).
Poučen z dřívějška už vím, že na jakýkoli problém existuje v půjčovně nářadí nějaké efektivní řešení, a tak jsme si rovnou půjčili kvalitní pilu ocasku spolu se speciálním nožem (nebo spíš takovou malou pilou) na Ytong.
Protože jsme neočekávali komplikace, řezání jsme si nechávali “na pak”. Ale protože se výpomoc číslo jedna začala nudit, dostala to za úkol. Po lehké instruktáži začal řezat, jenže Ytong P6-650 (dost tuhý ytong) začal dost vzdorovat a výsledkem byla rychlost jedna cihla za 5-10min.
Při množství 120 cihel to nevycházelo nijak dobře a bylo potřeba vymyslet plán Bé. To už jsme nad pilou a ytongem mudrovali ve třech a vymýšleli jak to co nejvíc urychlit.
Nakonec jsme zkusili vzít to velkou flexou s kotoučem na beton, co to s tím jako udělá. No, udělalo to vrum a v ytongu byla rýha přes celou tvárnici. Problém byl, že se flexou nedala “ukrojit” tvárnice celá, ale jen udělat cca 10cm hluboká rýha.
Zkusili jsme teda udělat rýhu na každé straně a zbytek zkusit doříznout. No, samozřejmě, že se to nepotkalo, ale aspoň sme se nasmáli při komentáři “jako dálnice v polsku” 😉
Takže zase porada, zase hlavy dohromady a výsledkem byl nápad, že budeme dělat do tvárnice jen zub o velikosti 10cm x 2,5cm, což by mělo vyřešit celý problém. Následovala konzultace s projektantem a po odpovědi “zajímavý nápad, uděláme to jako pilotní projekt” jsme se do toho pustili ;-).
V téhle chvíli jsme začali pomalu pilovat proces řezání, měření a nošení ytongů. Když jsme začínali, měli jsme jednu tvárnici tak na minutu. Zmateně jsme tam pobíhali, každej dělal všechno a neodsýpalo to. Postupně se to však stále zlepšovalo, my nacházeli optimální postupy měření, řezu i nošení a najednou to začalo pěkně šlapat.
Celkově jsme první paletu dělali něco kolem hodiny a půl. Což bylo pořád super oproti pile ocasce, ale stějně nic moc. Navíc kdybych to dělal druhý den sám, dělal bych to 3x déle.
Proto bylo potřeba náš malý tým lehce hecnout a oznámit jim, že je potřeba udělat i zbýlé dvě palety, jinak se nejde domů.
Náš tým to vzal samozřejmě s velkým nadšením a byl rád, že může překonat své hranice.
Motivační proslov zřejmě ale dost pomohl, protože druhou paletu jsme už podle I., která nám to měřila, měli za cca 35minut. Poslední paletu náš dream team zvládl dokonce za 25minut. To znamenalo jedna tvárnice za cca 35 sekund. Celkem dobrej čásek na kilásek ;-).
Díky optimalizaci celého procesu jsme s poslední tvárnicí končili v 19:55 a nedělali tak kravál po osmé hodině. Pak už následovalo jen uklízení a výprava na tvrdě vydřený hamburger ;-).
Záznam celého dne včetně překvapení na závěr je k dispozici tady. Asi by se hodilo upozornit, že video není vhodné pro děti a mladistvé do 18 let, protože naše posila z Prahy je tak trochu exibicionista 😉
