Dneska byl naštěstí opět pohodový den, kdy jsme si prostě jen zdili a zdili. Začali jsme tím, že v místě budoucího štítu jsme vztyčili lať do příslušné výšky a od ní natáhli provázky, abychom se jich při zdění mohli držet.
A pak už jsme jeli jednu cihlu za druhou. Výsledkem jsou skoro hotové obvodové zdi a načlé příčky. Naštěstí počasí zatím drží, sice se trošku ochladilo, ale neprší, takže není potřeba zakrývat zdi nebo materiál a práce pěkně odsýpá.
Dneska jsem k nemalé radosti našeho zedníka opět trošku překonával svoji výškofobii, to když jsem vylezl na kozu a stál na vratké desce už asi 7 metrů nad zemí, což bylo náležitě zdokumentováno a tady je důkaz. Až dokončíme stavbu, tak už se snad nebudu bát vylízt ani na ty rozhledny, kvůli kterým se mi jeden známý pořád směje (zdravím Chlupe 🙂 )
Poslední dnešní zážitek byl, když se jeden z našich pomocníků zaposlouchal do právě projíždějící houkající vlečky a filozoficky pronesl: “Dneska zase hóká a hóká, to zas bude večer pršet.” To mi nedalo a zeptal jsem se, proč by mělo pršet, jestli se to podle toho vlaku nějak pozná. A on na to, že jo, že vždycky když houká, tak pak večer prší. A že já vůl vždycky koukám na radar, když je to přitom takhle jednoduché 🙂
A tady ještě dnešní video, kde je na konci vidět už skoro finální tvar baráku:
Dnešní den na stavbě byl sice fyzicky náročný, ale jinak dost poklidný. Byl jsem tam s dvěma zedníkama a jedním brigádníkem, věichni už jsme relativně sehraní a tak šlo všechno pěkně jako na drátkách.
Zatímco zedník č. 1 dodělával první šár a později pak zakládal i příčky, já s druhým zedníkem a brigošem jsme pokládali další šáry.
Celkově to dneska pěkně odsejpalo, protože dlouhý rovný stěny jdou pomocí saní a rovných cihel téměř samy – jen se holt musí ty malé, rovné a pekelně težké cihly nanosit ;-).
Na konci dne jsme měli hotovou celou severní stranu bez překladu:
a čtyři až pět šárů na všech ostatních zdech:
Zítra je v plánu vyzdít všechna okna a ve čtyři dorazí více brigošů, aby nám pomohli usadit všechny překlady nad okna.
Dnešní ráno bylo klasicky hektické. Na půl sedmou byl domluvený kamión s cihlama, protože se to tak hodilo jak dopravci, tak pánovi s Atlasem (taková velká potvora s hráběma, co umí skládat palety). Nedalo se nic dělat, budíček v 5:30 pěkně za tmy a na 6:30 na pozemku.
Postupně dorazil jak kamión, tak dodávka se zbývajícíma paletama. Atlas dorazil také včas a po cca 1.5hodině bylo složeno a vše připraveno na příjezd jeřábu, který měl dorazit kolem poledne a vše vytahat do prvního patra.
Ráno pak dorazili dva brigošové. Jeden, který je s námi od samého začátku a je na něj spolehnutí. Nesmí se mu dávat příliš komplikované úlohy, ale když se mu vysvětlí, co je potřeba, tak zabere a udělá to. Druhý, ten byl u nás dnes podruhé. Včera ho sebou vzali jiný dva brigošové a fakt jsme do něj vkládali hodně nadějí. Vypadal, že umí zabrat, že má už docela rozum a hlavně, nebyl už školou povinný.
Ráno jsme rozdali úkoly. Brigoš č. 1 pomáhal zedníkovi zatímco ten druhý, po ověření si že se nebojí výšek dostal kango a odsekával na stropní desce beton přesahující cihly. První cca hoďku pracovali oba pěkně a nebylo problému. Bohužel pak se brigoš č.2 začal zpomalovat a postupně více a více kouřil/kecal/zdržoval ostatní a méně kangoval. Nakonec to dospělo do bodu, kdy 5 minut držel kango a 5 minut kecal (přímo jsem mu to stopoval ze zdola, abych mu nekřivdil).
Po tom, co jsem dole vyřídil emaily/telefonáty, jsem dorazil nahoru a říkám mu, že nemám nic proti pauzám po tom co kanguje, ale že schéma 5min práce a 5min kecání je trochu moc. Co následovalo mne fakt dostalo. Týpek naprosto nekontrolovaně vybublal a začal na mne řvát, že tu jedinej dělá a ostatní se flákají, že od kanga ho bolí ruce a musí odpočívat a že nechápe kde je problém.
Než jsme stihli problém více řešit, dorazil majitel půjčeného bednění, takže jsme šli nakládat. Po tom, co bylo hotovo jsem, si ho vzal stranou, abych problém rovnou vyřešil. Když mu vysvětluju, že mu opravdu nemůžu platit 80kč/hod za to, že se tam vybavuje, vysvětlil mi, že má chudák nejtěžší práci, že druhej brigoš jen podává cihly a že je vesmír vůči němu děsně nespravedlivý.
Argument, že brigoš č.1 maká už měsíc naplno a že on je tam druhý den, tudíž dostal přidělenou práci, jaká je potřeba, smetl ze stolu se slovy, že on přece taky makal už měsíc jinde a že tudíž má namakáno a zaslouží si odpočinkovou práci. Když jsme se mu ještě stále přátelsky (pořád jsem věřil v nedorozumění) vysvětlit, že s prací souhlasil, raději se otočil a odešel. Trochu mne nasral, ale vzal do ruky kango, takže jsem to bral, že uznal svou vinu.
No ani prd. Kolem jedenácté vidím jak najednou odchází ze stavby a když se ptám co je, tak že prý “si jde na oběd, vrátí se za 30min ale mám mu strhnout klidně 2hodiny, protože to tak určitě dělám!”. No čeho je moc, toho je příliš a takovýhodle vysírání fakt nemám za potřebí. Ptám se teda, co má za problém, na to on už v naprostém amoku na mne řve, že za 80kč čistého tohle dělat nebude, že ON už minulý měsíc dělal na stavbě za 100kč a že za 80kč mu příjde adekvátní klidně 15minut kecat a odpočívat, protože je to málo.
No tak to už bylo fakt moc, trochu jsme si vyměnili názory (já kupodivu pořád slušně), že takhle to asi není ok a že ho teda vyplatím a může jít. Na to mne poslal skoro doprdele, že on nějaký prachy ode mne nemá zapotřebí, že on má peněz dost a vlastně mi chtěl jen pomoct a že já sem ta pí*a, co to nechápe. No, peníze dostal do koruny přesně, protože fakt nepotřebuju pak někde poslouchat, že krom toho, že chci aby makal, jsem ho ještě okradl.
Peníze dostal, prohlásíl cosi “nazdar” nebo možná “sbohem”, sedl na své kolo a zmizel v dáli. Kango dostal brigoš č.1 a zatímco tomu prvnímu trvala první část celkem 3h, ten první si s tím poradil ani ne za hoďku a postupně pokračoval dál. A tím jsme uzavřeli první část dneška :-).
Potom, co odjel, se na stavbě opět rozběhl poklidný frmol, kdy jsme tam zůstali já, zedník a brigoš č.1. Zatímco já jsem připravoval všechno na příjezd jeřábu, brigoš buď kangoval nebo se zedníkem zakládali první šár cihel.
Kolem dvanácté dorazil jeřáb. Byl to fakt macek oproti tomu předchozímu. Předchozí jeřáb měl problémy dosáhnout až do konce a to zvedal jen cca 100kg, zatímco tento měl zvedat 1tunu a až dozadu. Když jsem volal a objednával ho, říkám, že chci o jendu velikost větší jeřáb, aby zvedl palety a dosáhl až dozadu. Minule mi potvrdili, že takový mají a místo 700kč hod vychází na cca 900kč/hod.
Bohužel mne v tom fofru už nenapadlo se znovu na cenu ptát a jen jsem potvrdil váhu nákladu. No, jeřáb přijel, dvě hodinky jsme zvedali všechny palety nahoru (a šlo mu to fakt dobře) a když bylo hotovo, byl čas platit. A tady přišel dnešní druhý neočekávaný zážitek. Týpek říká pět-tisíc-sto-padesát. Já na to, coooo? A on, že hodina práce 1600kč. Říkám nenene, má to být 900kč, chtěl jsem ten druhý v pořadí, 1600 je moc. A na to on, že ten druhý nezvedne tunu, natož 2.5tuny (většinu palet jsme zvedali dokonce po dvou) a že jestli sem chtěl zvedat tunu+ do vzdálenosti 20m, tak že je to správně a je to on.
No nic, vyšpulil sem 5150 za jeřáb a šel si dát k obědu vystydlou pizzu z rozvozu. Když jsme to pak počítali, tak to pořád vyšlo levněji, než na to vzít ty paty a maty, co tam máme, protože včera nosili 4 palety cca 3hodiny ve 4 lidech, tzn 12 člověkohodin, tzn 3 člověkohodiny na paletu. Vzhledem k tomu, že dneska bylo palet 32 velkých, jedna malá a cca 800kg překladů, vycházelo by to na 33*3*80kč = 7920 + překlady, ze kterých by se minimálně posrali, nebo hůř, pustili by si je na nohu nebo by rovnou umřeli a ještě by to bylo na hodinovku dražší. Takže nic, buďme rádi, že jsou palety nahoře.
Potom, co bylo vyjeřábováno nahoru, už zedník jen zdil další část prvního šáru, já jsem značil budoucí okna a příčky a brigoš pomáhal, kde bylo zrovna potřeba. Jelikož většina dnešní práce nebyla úplně holčičí (krom provlékání kurten pod paletama), pustila se Iva do sbírání a očišťování popadaných jablek na naši budoucí vodníkovici. Zabralo ji to většinu dne a má zatím cca tři čtvrtě první běčky. Ale díky té vší lásce a péči, co tomu dává, věřím, že to bude ten nejlepší alkohol pod sluncem 🙂
Záznam celého dnešního dne včetně parníčku za 5150 kč (kdyby někdo nevěděl, proč parníček, tak vysvětlení najde tady) je k vidění opět na našem timelapsu zde:
Dnešní den na stavbě byl v porovnání s pátkem mnohem méně hektický. Ráno jsme se nejprve pustili do odbedňování stropu, překladů a nosného sloupu. Příjemným překvapením bylo, že oba překlady i sloup se nám krásně vylily betonem, zřejmě i díky intenzivnímu vibrování.
Spolu s projektantem se pak kluci pustili do založení rohů v horním patře. Nejprve změřili nivelákem výšku betonu na stropě. Přestože vylívání bylo v pátek dost divoké, tak rozdíl je maximálně 2 cm. A pak už se měřilo a měřilo, aby seděly délky i pravé úhly, a když bylo vše OK, hodilo se to na zakládací maltu.
Dalším a posledním úkolem dneska byl úklid bednění. Z použitelných OSB desek jsme vytahali hřebíky a šrouby a jsou připravené na další akci, což bude šalování věnce. To, co už bylo moc měkké nebo příliš prošpikované šroubama a hřebíkama, jsme hodili na hromadu a v průběhu dne spálili. Škoda jenom, že bylo dnes zase 34 stupňů, jinak bychom si nad ohněm opekli na oběd špekáčky 🙂
Na závěr jsme pak ještě očistili od betonu plechové bednění z půjčovny společně se vzpěrami, které už bylo možné sundat. Vše jsme nachystali vedle brány, takže si je zítra budou moct odvézt zpět a tím jsme si taky udělali místo na zítřejší druhou a poslední várku cihel z Vapisu.
Kolem čtvrté jsme měli hotovo a tak jsme pro dnešek vyhlásili padla. Tady je video, v průběhu něhož se nepatrně změní úhel. To proto, že foťák stojící na skrývce a asi deseti paletách dnes úplně neustál poryvy větru a v jednom okamžiku jsme ho chudáka našli ležet i se stativem a externí baterkou vedle boudy. Naštěstí přežil a zítra tak bude opět připraven do akce 🙂
Cestou domů jsme se ještě stavili pro dvě 50 litrové bečky, jelikož množství jablek na stromě i pod stromem několikanásobně převyšuje naši roční spotřebu a co nerozdáme jsme se tím pádem rozhodli hodit do bečky a nechat si v palírně vypálit naši vlastní Vodníkovici. Přece jenom bude potřeba příští rok uspořádat kolaudačku, tak ať to máme trošku stylové 🙂
Další zastávkou na cestě domů pak byl ještě sběrný dvůr, jelikož jsme se potřebovali zbavit aspoň části odpadů, které jsme na stavbě už vyprodukovali. Jelikož se odpad L snažil už dopoledne udat ve sběrných dvorech v okolních vesnicích, ale všude mu byl odmítnut se slovy, že aby nám ho přijali, museli bychom být obyvateli dané vesnice, byl už značně vypruzen.
Když jsme zastavili v brněnské sběrném dvoře, tam nám pro změnu řekli, že odpad ze stavby (roztříděné igelity, plastové pásky z cihel a pet flašky) nám nevezmou, protože likvidují pouze odpad z domácností a že si to máme odvézt do asy, kde nám to za poplatek zlikvidují. Na to jim L už zcela nepokrytě vysvětlil, že pokud to ani oni nevezmou, tak zastaví u nejbližší popelnice a odpad tam naháže, protože už na to dneska fakt nemá, a že se opravdu snaží recyklovat a chovat se zodpovědně, ale co je moc, to je moc. Nejsem si jistá, jestli je nakonec obměkčila jeho upřímnost, nebo totální zoufalství, které z něj čišelo, ale nakonec nám dovolili odpad vyhodit u nich 🙂 I tato mise byla tedy nakonec úspěšná.
Včerejší den jsme začali ještě trošku dřív, než obvykle, abychom byli na pozemku s prvními ranními paprsky. Věděli jsme totiž, že v jednu hodinu má přijet mix s betonem a že na nás čeká ještě spousta práce. Ani ve snu nás ale nenapadlo, že budeme dodělávat bednění ještě v okamžiku, kdy už bude pumpa na pozemku 🙂 Ale hezky popořadě. Začali jsme tím, že jsme dokončili armovací koše a spojili je s monsterkošem nad překladem v obýváku.
Pak jsme položili zbývající kari sítě a ty svázali k sobě a k nosníkům. Bohužel jsme zjistili, že předchozí den brigádníci opět nezklamali a práci odflákli, takže bylo potřeba sítě dovázat i po nich. Pak jsme se pustili do zalepování všech děr v cihlách a všech škvírách expanzní pěnou.
Mezitím zedník dodělával podbednění v místech, kam se nedaly dát miako vložky a zůstaly tam díry mezi nosníky. Dorazil taky náš projektant, který obložil komín izolační vatou a připravil prostupy na kanalizaci a na instalační šachtu, kudy povede vzduchotechnika.
To už byli na pozemku i brigádníci, kteří pomáhali s tím, co bylo potřeba. Jeden kropil miako vložky, aby při betonování nevytáhly z betonu vodu a ten nepopraskaly, druhý ze stropu odnášel všechen zbylý materiál a nářadí.
Do toho nám navíc zavolal dopravce, že jsme si jako asi před týdnem objednali nějaký polystyren a že je jako na cestě a že tam jako za hodinu bude. To se nám vůbec ale vůbec nelíbilo, protože zaprvé jsme měli plné ruce práce a zadruhé měl v tu dobu přijet mix s pumpou. Takže my jakože né, že to má dovézt jindy, nebo že bude čekat, až dobetonujeme. A to on jakože taky né, že má ještě někam jet a že to neodveze a že to teda budem muset udělat. Naštěstí přijel dřív a polystyren jsme proto stihli v té hoňce složit na pozemku.
Ve 12.45 jsme ale pořád neměli hotové bednění kolem velkých překladů v kanclu a obýváku, bednění kolem schodů a taky zbývala spousta menších otvorů, které se musely ještě obednit, zabednit nebo podbednit, protože expanzní pěna by je neudržela.
Zavolali jsme proto do betonárky a zaměstnanec na dispečinku nám sice ne úplně ochotně, ale nakonec stejně mix o hodinu posunul. Bohužel ještě ani pak nebylo vše hotovo, pumpa už ale nešla odložit (slovy dispečera protože by ho ten řidič zabil) a tak dorazila k nám na pozemek.
L proto zvolil klasickou zdržovací taktiku a šel na pokec za řidičem. Tím jsme získali dalších dvacet minut k dobru, než řidič zavolal mix s betonem. Ten, jakmile dorazil, absolvoval s L stejný rozhovor, čímž se nám povedlo dobednit i poslední menší díry a mohlo se začít betonovat. Pustili jsme proto pumpu a udělali kontrolní hromádku, abychom zkontrolovali hustotu.
Potom, co řidič beton ještě trošku naředil, se šlo už naostro a začala se vylívat pracovna. Vše šlo jako na drátkách a začali jsme vylívat první velký překlad, než začal zezdola brigádník hulákat jak na lesy, že stop, že to ruplo.
A tak milé děti vznikl náš první betonopád 🙂 Jedna boční deska to vzdala a pustila nám do kanclu vše, co měla držet.
Kluci s pumpou se proto přesunuli do jiných míst a zedník se pustil do opravování. Dostal ale k ruce helfra, který se ve stresu stal méně bystrým, a tekl tak nejen beton, ale i zedník. Desku dal na původní místo a vše zapřel nařezanýma latěma, což se asi mělo udělat už před betonováním, ale bohužel se to jaksi nestihlo a tak to bylo zapomenuto. Jakmile opravil první překlad, šel se rovnou pustit do toho většího v obýváku, protože tam byl úplně stejný problém a další betonopád jsme vidět nechtěli. Tady foto celé konstrukce překladu zespodu.
V průběhu oprav bylo potřeba ještě zajistit některé osb desky v podbednění, protože ty váhu betonu úplně nedávaly a vypadaly, že se propadnou až do samého pekla.
Zedník tak měl dost honičku a postupem času se stal alergickým na své jméno, protože jeho vyslovení, respektive zařvání, zpravidla značilo jenom další průser. Třeba když nám povolilo bednění nad schodištěm a bylo potřeba dodělat vzpěry.
Nebo další, když se začal betonovat překlad v obýváku a spolu s ním i nosný sloup mezi okny. Beton ve sloupu bylo totiž potřeba vibrovat tímto mazlíkem.
Jakmile se ale do sloupu vibrátor vložil, aby beton zatekl až na dno, uvolnil se bednící šál mezi plechovým bedněním a překladem a spustil se tentokrát o něco menší, ale neméně úchvatný betonopád směrem do obýváku.
Zedník tedy opět uslyšel svoje jméno a rychle šál zajistil několika trámky, takže se nám povedlo eliminovat množství vytékaného betonu jen na menší než velké množství. Nad tím jsme prostě mávli rukou a vibrovali, co to dalo. Pak už se jen v poklidu dobetonoval překlad a poslední roh, ta trocha betonu, co ještě protekla pod bedněním, už nikoho nevzrušila a zazvonil zvonec a adrenalinu byl konec.
Brigádníci pak museli uklidit hromady a hromádky betonu (ale zas tak moc toho nebylo, odhadem tak maximálně půl kubíku celkem), které nám v baráku vznikly, a trošku očistili prostor kolem základů. Zedník ostříkal kovové bednění kolem nosného sloupu wapkou, protože plech nebyl pod nánosem betonu skoro vidět a v půjčovně by nám ho zpátky asi nevzali.
My jsme zatím prošli místnosti a našli 3 prasklé miako vložky, které hrozily zřícením. Projektant nakonec rozhodl, že se na ně nemáme radši ani dívat, natož se je pak snažit podepřít a vyrovnat. Podle nás si ani on v tom okamžiku nebyl jistý, jestli vydrží, nebo se propadnou a spustí další betonokalypsu 🙂
Dnes už ale můžeme s jistotou říct, že vydržely a strop je zdá se vcelku. Deska nám při vysychání trošku popraskala a při kropení v jednom místě trochu kape voda, ale nevypadá to na žádný extra problém.
Tady je video z vylívání desky:
Další psychoetapa je tedy za náma a v pondělí se můžeme vrhnout na založení rohu druhého a naštěstí posledního patra.
A co jsme si z toho odnesli pro příště?
Před betonováním je potřeba vše pořádně zajistit, vzepřít a třikrát zkontrolovat.
Podbednění pod většíma dírama se nesmí dělat z OSB desek, protože ty váhu betonu neunesou.
Možná dát příště zedníkovi ještě den k dobru ;-). Ale zase bychom ztratili víkend přes který to už tuhne.
A především to, že už nikdy nikdy nikdy nic podobného dělat nebudeme, protože tohle je náš první a zároveň poslední barák, který stavíme 🙂
Tady ještě video z dnešního kropení a na konci taky nové umístění foťáku 🙂
Dnešek se od včerejška lišil snad jen tím, že bylo o něco větší vedro. Jinak celý den probíhal téměř identicky jako včera.
Ráno jsme vstali, vydali se na stavbu, tam jsme začali vázat roxory, třmínky a karisítě a když začalo slunce zapadat, pomalu jsme se sbalili a šli dom ;-).
Za dnešek jsme zvládli například přivařit středový sloup v obyváku:
Postavit komín:
Vyvázat všechny armovací koše nad všema nosnýma zdma a položit kari sítě:
A připravit větší část monster-armovacího koše nad naším oknem v obyváku:
A dobednit zbytek střešní desky ze všech stran, aby beton nedělal vodopád 🙂
K bednění jen info, jelikož byl dotaz z publika, jak jsme to dělali. Tak je na to celkem chytrá vychytávka, kdy se do desky přibijou hřebíky v požadované výšce, ty se pak zapřou o cihly (na fotce v pravo je hřebík naproti nosníku) a pak se desky skrz připravené díry přivážou k roxorům/nosníkům.
Ačkoli jsme toho udělali docela docela dost, pořád nám tam něco na zítra zbývá. A to máme na jednu hodinu objednaný beton ;-). Takže zítra budíček v pět, pak fofr-teleport na stavbu a rychle všechno doladit.
Důvod, proč spěcháme je jednoduchý, když to vylejeme zítra, má strop celý víkend na to, aby si v klidu tuhl a příští týden můžeme pokračovat horním patrem. Zatímco když to vylijeme až v pondělí, je skoro celý týden v čudu.
S dnešním videem to bude trošku zapeklitější, protože na youtube stávkuje nahrávání. Zkusíme sem dát link, možná pojede, možná, zítra to kdyžtak opravíme.
Tak jestli včerejšek nebyl divácky atraktivní, tak dnešek už vůbec ne ;-). Celý den jen běháme po stropě a svazujeme k sobě spoustu roxorů.
Výhoda je, že má člověk fakt výhled do krajiny. Pro mně jako výško-fobika je to trochu výzva, ale už se po stropu dokážu pohybovat taky docela rychle a ke konci dne sem už dokonce i seděl na hraně stropu s nohama dolů z domu ;-).
Jinak bohužel moc fotek ani příhod nemáme. Jeden brigoš nám pomáhal vázat, druzí dva chvilku nosili, ale byli tam jen cca hoďku. Ve stavebninách jsem dokoupil chybějící miako vložky a pak zase vázal a vázal a vázal.
Dneska mám dokonce i fotku naši stavební boudy, jabloně a timelapse foťáku:
No a na závěr video, kde ale krom pobíhajících postav a pár záběrů mě, jak vážu, moc zajímavých věcí není.
Dneska celý den jsme postupně začali připravovat celý strop, nosníky i sloup na vylití. Práce je to spousty, je to pomalé a nedá se to urychlit brutální silou brigádníků. A co je nejhorší, na timelapsu to nevypadá atraktivně ;-).
Nejprve jsme ráno řešili výztuž do sloupu v obyváku. Postupně jsme spolu s projektantem museli naohýbat roxory, ze kterých jsme pak spolu s připravenými třmínky vyrobili armovací koš.
Dál jsme pak dostali instrukce jak připravit stejné armovací koše do překladů, které se ale už musí vázat na místě, což znamená pěkně na hraně patra vázat spoustu smyček a spojovat tak roxory a třmínky.
Nedalo se nic dělat, beru to jako výzvu a zoceluju svojí odolnost proti výško-fóbii. Ze začátku jsem tam chodil dost připosraně, ale ke konci sem už byl schopný balancovat v rohu, držet se jednou rukou nosníku a v druhé držet flexu a řezat přečnívající roxory.
Zatímco já jsem bojoval s roxorama i sám se sebou, náš zedník obedňoval celé patro OSB deskama. Opět práce zdlouhavá a divácky neatraktivní.
Jako zpestření dne jsme tam měli zase dva brigoše, kteří vytahali kari sítě do patra, přenosili dovezený komín dovnitř baráku, roznosili zbývající miako vložky na strop a poklidi bordel z těch zbývajících.
Jako perličku na závěr jsme je pak použili jako testovací závaží na přilepeném polystyrenu. Náš projektant chtěl dokázat neveřícím ;-), že už dneska není potřeba provrtávat si celý dům i izolaci kotvama, ale bohatě stačí lepidlo.
Vzal tedy 30cm široký polystyren a včera ho nalepil k nám na zeď.
Dneska si na to nejprve zkusil stoupnout náš zedník, pak já, odpoledne pak už oba brigádníci a když to pořád drželo, dostali do ruky ještě pár cihel.
Napočítali jsme 220kg zatížení jedné desky a jediné co začalo povolovat byl polystyren, ale lepidlo drželo jak ďas (jsem trochu zvědav, jak to dostaneme dolůg 🙂 ).
Další dny nás pak čeká titěrná práce, kdy budeme svazovat kde co k sobě, aby se celý strop i překlady pořádně vyztužily a když se jó zadaří, v pátek to vylejeme. Bohužel to zatím ale vypadá, že lít se bude možná až v pondělí, což je dost škoda, protože to znamená pak 2 dny technologickou pauzu, jelikož musí strop vytuhnout.
Tak dneska jsme si zase pronajali několik hraček pro dospělé a pořádně to roztočili…. (doslova, hlavně nad pozemkem souseda 😉 ).
Na osmou ráno byl domluvený jeřáb……. nedojel. Ačkoli jsem ho rezervoval minulou středu, v pátek mi z nějakého důvodu volali od nich z firmy a protože jsem jim to nezvedl (fakt sem si nevšim, že volali), prostě se rozhodli objednávku zrušit bez jakéhokoli dalšího telefonátu nebo sms. No, tak sem jim tam udělal trochu brajgl, a naštěstí o 45minut později dorazil jiný :-).
Jako první jsme přestěhovali palety s miako vložkama dovnitř domu, aby se nám to pak lépe tlačilo nahoru na strop. I tak to byla pak dost fuška, ale aspoň jsme posilovali jen záda a ruce a ne i nohy ;-). Jeřáb byl fáááákt vysoký a dokázal věci teleportovat relativně dost vysoko.
Bohužel během teleportace se vysunutej jeřáb nijak nezasunoval, jen otáčel, takže se většina dnešního materiálu cestou ze země k domu byla podívat i na pozemek našeho souseda, ty várky, co měli větší štěstí, se prolétly dokonce nad jeho střechou.
Jako další jsme pak postupně umístili všechny nosníky nahoru na cihly, odkud jsme je pak už ručně rozmístili po celé ploše. Ačkoli byl jeřáb fakt velkej, nedosáhl úplně na konec domu, takže se do pracovny musely nosníky přesunout ručně z obyváku.
Po tom co jeřáb dojeřáboval, zůstala po něm takováhle roztomilá díra v naší předzahrádce před domem 😉
Když byly nosníky připraveny, roztahaly se po celé délce už napřesno na šířku miako vložky.
Takhle jsme postupně vycentrovali všechny nosníky nad všema místnostna.
Zároveň s tím jsme ještě dole dořešili podpěry pod stropem, aby se mohly začít plnit položené nosníky miako vložkama.
No a to je asi téměř všechno. Po zbytek dne brigošové rozmisťovali miako vložky do připravených nosníků. Tahle zábava jim pak vydržela nějaké čtyři hodiny, kdy jsem je buď já, projektant nebo zedník museli nasměrovávat, protože bez tvrdého vedení pobíhali jak lemingové bez příkazu sem a tam :-). Bohužel z toho jejich zmatku nejsou žádné fotky, ale na videu jdou vidět (včetně toho, jak jsem musel vždycky vylézt nahoru a slovně je motivovat k lepším výkonům 😉 ).
Tak tu máme report ze včerejška. Ráno jsme spolu s projektantem vyznačili na hlavní dvě místosti body, kam se v pondělí budou pokládat stropní nosníky.
Zatímco já bych to zbaběle měřil ze žebříku, projektant si vesele běhal po horních zdech. Tady nutno zopakovat , že nemámé žádné vypasené porothermy 50cm široké, ale jen 17.5cm široké VPC.
Jako další následovalo připravení vzpěr v místech dvou největších oken, abychom v pondělí ráno mohli pokládat stropní nosníky (které na vzpěrách budou ležet).
Ačkoli jsme tam na to měli brigádníky a ve více lidech by se to mělo teoreticky dělat lépe, tak se brigošové zase předvedli a místo pomáhání spíš škodili. Co jim člověk neřekl, to neudělali, a co řekl, udělali blbě. Nakonec jsem je ale spolu s projektantem dokopal ke zdárnému výsledku a bylo hotovo.
Dál pak bylo potřeba vyklidit všechny zbývající cihly, překlady a palety z vnitřku, abysme tam v pondělí mohli stavět další stojky pod strop.
Tyhle všechny palety jsme již zpracovali při stavbě 1. patra. Každá paleta představuje 1.1 tuny radosti, kterou museli brigošové podat a já nebo zedník usadit na zeď. To se pak hubne jedna radost ;-).
Takhle radostně vypadali brigošové, když stěhovali 150kg překlady z desky ven.
Bohužel, jakmile na ně člověk nekoukal, hned si dávali pauzu.
Po tom, co jsme vystěhovali vše ven z desky, proběhl ještě velký generální úklid stavby, protože ze všech palet a pytlů s cementu tam byl už dost bordel. Tím skončila včerejší práce brigádníků a po zbytek dne se už jen zdilo.
Zedník včera celý den dozdíval překlady, zbývající nosnou zeď a později vnitřní příčky. Koupelnu už má do 3/4 a ještě mu zbývá jedna příčka s dveřmi mezi vstupní chodbou a technickou místností. Tu chce stihnout během pondělka než mu tam položíme strop :-).
A ještě samozřejmě video. Tentokrát jsem zkusil fotit z jiného úhlu, aby bylo vidět trochu víc dovnitř. Bohužel zdi jsou už dost vysoké a tak vnitřní frmol zachycený není. Naštěstí příští týden se práce posunujou o level výš a zase bude co natáčet ;-).
