Vodnický blog

Jak jsme už psali dřív, chceme na Brněnském veletrhu zkusit získat ještě nějaké další slevy na věci na barák. Abychom si to vyzkoušeli, byli jsme teď ve středu na Stavebním Veletrhu v Bratislavě.

Bylo to docela dobrodružství. Vůbec jsem netušil, jak výstaviště INCHEBA vypadá. Říkal sem si, že to bude určitě něco lepšího než chátrající Brněnské Veletrhy.  No, zase jsem byl jednou vedle jak ta jedle. Oproti Inchebě je Brněnské výstaviště moderní pavilon.

Už při příjezdu se člověk nestačí divit. Nejdřív jsme museli traverzovat protisměr výjezdu z dálnice, což bylo dobrodružství samo o sobě. Bohužel pak dál se jede ukázkovým ghetem až k hlavnímu vjezdu do areálu. Tam, ačkoli je cca šest budek kde se ukazují lístky a platí parkovné, je fronta tak na 20minut.

Když jsme se konečně dostali k budce, seděla v ní starší paní dost nepřipravená na nadcházející situaci. Ukazuju jí QR kodý na vstupenkách v mobilu a ona že to musím mít vytisknuté. No tak ji říkam, že ani omylem, že tam bylo přímo napsáno, že to stačí takto. A ona že ne, že lístky ze slevomatu musí být vytisknuté. Tak ji na to odpovídam, že lístky ze slevomatu možná ano, ale že toto jsou jejich lístky z jejich webu koupené u jejich firmy. Na to babka už trochu podrážděná mi sděluje, že prostě elektronické lístky ze slevomatu musím mít vytisknuty a basta. Tak ji opakuju, taky podrážděný, že toto není slevomat ale Incheba a jejich web.

Pokračovalo to ještě nějakou chvíli než říká, že teda možná nemusim, ale že ona to nebere a že mám jet k okýnku číslo dvě. Koukám na ni nevěřícně, před sebou závora, za mnou kolona 10ti aut. Říkam ať to vyřeší, ona že ne. No tak jsme se ještě chvilku přeli, ona měla nápady jakože mám přece vycouvat (a ty auta za mnou nevim co, asi vzlítnou), nebo se otočit (v pruhu širokém přesně na jedno auto a za mnou pořád ta kolona) a nebo že jí to mám dát vytisknuté (většinou mám v autě tiskárnu, ale zrovna ten den jsem si ji zapoměl).

Tak ji říkám (už docela naštvanej), ať teda otevře tu závoru, že auto zaparkuju a půjdu to vyřešit k okýnku číslo dvě. A ona zase že ne, tak já znova ať tu závoru otevře a nevymejšlí. A ona že opět ne, naštěstí dotřetice (už fakt nasranej) jí říkam, že tu závoru prostě otevře a hotovo. Naštěstí to babka vzdala a závoru otevřela.

Jdu teda k okýnku č.2, týpek nevěřícně kouká, proč někdo zevnitř areálu jde k němu a ukazuje mu lístky. Říkam mu, že ve vedlejší budce má retardovanou kolegyni a že potřebuju, aby ověřil moje lístky, že prý u ní to nejde. Týpek dost pobaven trefným popisem jeho kolegyně mi lístky zkontroloval a my mohli dovnitř. Až pak jsme si uvědomili, že jsme ušetřili 5eur na parkovném, protože babka nás pustila a týpek je nechtěl ;-).

Tak tím začal náš veletrh. Když jsme zaparkovali, nemohli jsme si nevšimnout havarijního stavu areálu, parkoviště, zdí a všeho ostatního. Když jsme se pak snažili dostat dovnitř pavilonu, opět jsme ocenili slovenský smysl pro humor. Areál má co pět metrů prosklené dveře, které jsou ale všude zamčené bez jediné směrovky kudy dovnitř. Korunu tomu pak nasadil oficiální vchod, který vypadal jako servisní dveře do nějaké technické místnosti, samozřejmě neoznačen. Ten jsme našli jen díky náhodnému kolemjdoucímu, co zrovna z budovy vycházel.

Uvnitř pavilonu už to pak mělo naštěstí klidný a očekávaný průběh. Vystavovatelů tam byly hejna, bohužel některé technologie/prvky zastoupeny více a jiné třeba vůbec. Konkrétně naše VPC cihly jsme na veletrhu nenašli vůbec, zatímco okna, dveře, tepelná čerpadla a výřivky byly na každém rohu. A inteligentní systémy pro domy, s těma se tam taky roztrhl pytel.

Obejít všechny stánky, pobavit se s vystavovateli a nabrat prospekty na věci, co se nám hodily, nám zabralo nějaké čtyři hodiny. Bohužel že by nám to nějak extra pomohlo se říct nedá. Například v kategorii okna tam bylo vystavovatelů spousty, ale zjistit jako laik, jaký je mezi nimi rozdíl a nedejbože se na základě toho rozhodnout, kdo nám je nakonec bude dodávat, je téměř nemožné.

Na veletrhu jsme viděli i jednu fajnovou věc. Je to prosklený povrch, který se dá použít například do dveří a dokáže se měnit z čirého skla na sklo mléčné.

Vypadá to parádně. Trošku zvláštní bylo, že ani vystavovatelé nevěděli, jak to funguje a co víc, původně nevěděli ani cenu. Když mi ji pak začali hledat, i oni vypadali dost překvapeně. Že prý 2500/m2. Říkam, že to není tak hrozné, že to je docela dobré. A on na to “eur”. Tak to mě ten humor trošku přešel ;-).

V půlce prohlídky jsme vyzkoušeli i pohostinnost místního stravovacího zařízení. Tak tam to můžeme opravdu vřele nedoporučit. Jídlo drahé a co víc, opravdu hnusné. Navíc jsme se vrátili do dětství, neb stolování bylo na úrovni školní jídelny a to nejen kvalitou jídla, ale včetně velikosti židlí, stolů a hlavně rozestupů mezi nimi. Ale když nad tím tak přemýšlím, možná v té ceně za jídlo byl jen příplatek za použití stroje času, pak je cena asi ok.

Když jsme se vrátili do naší doby, už jsme jen dokončili prohlídku druhého patra a vydali se spokojeně zpět domů. Nějaké prospekty a letáky máme, něco málo jsme zjistili a za měsíc na Brněnském veletrhu doladíme zbytek.