Browsed by
Author: L

Poptávkový týden

Poptávkový týden

Celý tenhle týden se nesl v duchu zjišťování, shánění, poptávání a nákupu věcí. Ve finále to zabralo docela dost času, ale na druhou stranu se to určitě vyplatilo/vyplatí.

Naše prapůvodní představa byla, že si necháme dům postavit. Něco si vybereme nebo nakreslíme, dáme to firmě a ideálně za 3 měsíce se nastěhujeme. No, bylo to dost naivní ;-). Když jsme pak začali pročítat kde co, tak jsme od stavby na klíč upustili nejen z důvodu finančního, ale i kvalitativního. Po všech referencích to nevypadalo, že jedna firma ručící za vše = kvalitní bydlení. Druhý, neméně důležitý aspekt byla cena, kdy cena na klíč může být až o 100% dražší než svépomocná stavba.

Tak jsme se přepnuli do režimu, že svépomocně si to poptáme po kusech. Deska zvlášť, hrubá zvlášť, vnitřek zvlášť. A tím už to přece už není na klíč, ale sami si to poptáme a proto to bude levný. S tímto pocitem jsme si vystačili do cca měsíce zpět až do konzultací s projektantem, kdy jsme začal nabývat pocitu, že poptat celou desku zvlášť = mít ji na klíč = mít ji drahou. Ale neřešili jsme to, nebyl čas a nebylo to ještě úplně aktuální.

Tohle pondělí se ale čas už nachýlil. Stavební ohláška nám leží na stavebním úřadě, čistě teoreticky by to mělo být za 2 týdny hotové (čistě prakticky si myslíme, že budeme rádi tak za měsíc a půl). Ať tak či tak, je pomalu na čase začít desku řešit, abychom se pak třeba nedejbože nedostali do situace, že nás stavební úřad překvapí jejich briskní odezvou a povolením a my nebudeme ready.

Začal jsem tedy sepisovat, co vlastně chceme, celý den jsem věnoval studii projekt, materiálů a postupům a projektantovi psal emaily se zvídavými dotazy. Každý email měl většinou tak deset+ dotazů na vše možné kolem stavby. Tady musím pochválit našeho projektanta, protože vždycky všechno zodpověděl a vysvětlil. Občas přidal i komentář, že například stavba základové desky není exaktní raketová věda ale naopak něco, co zvládne udělat i člověk se základním vzděláním :-).

Desku jsem teda rozpitval, všechno sepsal a poslal poptávku (na realizaci kompletní základové desky) řadě firem spolu s poptávkovými servery. Jako první jsem chtěl zkusit poptat kompletní realizaci desky, kolik by to teda tak stálo. No, pár firem se mi ozvalo a to už jsme věděli, že tudy cesta nepovede. Máme zatím nabídky tři nebo čtyři a všechny se pohybují od 270.000 – 350.000 a to tuším ještě bez dph. Docela ranec.

Vzal jsem teda svůj rozpis všeho a šel na to od lesa. Poptal a pozjistil jsem výkopové práce, nechal několika firmama nacenit veškerý potřebný materiál, pozjistil, co přesně vlastně stavba desky obnáší, a začal počítat na kolik nás to vyjde, když to takhle rozložíme.

Rozdíl je dost brutální. Co se týká materiálu, tak za ten dáme cca 120.000 s dph. K tomu výkopové práce, které by měly vyjít na cca 10.000 kč. A pak už jen zbývá parta zedníku, co tam postaví to ztracené bednění. To není žádná věda a zvládneme to přinejhoršim sami. Takže suma sumárum 150.000 s dph včetně rezervy.

Takže je rozhodunto, holt tomu věnujem o něco víc času, ale zase na tom ušetříme a budeme mít jistotu, že je to udělaný pořádně a nečeká nás tam nějaká časovaná bomba. Za cca měsíc by to mělo být hotovo a 200.000 kč ušetřených za měsíc  v žádném případě kontinuelní) práce se podle mne vyplatí.

Tak jsme se upsali….

Tak jsme se upsali….

Tak jsme to dneska v bance finálně podepsali. Všechno bylo už nachystáno z předchozích kol, takže to šlo ráz na ráz. Tímto jsme se stali šťastnými držiteli železné koule na noze v hodnotě 3.9mil Kč. Tak snad se nám to povede splatit co nejrychleji.

Co se týče našich připomínek ke smlouvě měli, tak ačkoli KB tvrdila, že dokud není cokoli podepsáno je možné vše měnit, tak ve smlouvě ve finále nejsou schopni změnit vůbec nic. Měli jsme seznam bodů, které se nám nelíbí nebo jsou nesmyslné. Primárně jsme zkoušeli, aby tyto body změnili nebo doplnili, ale v tom jsme ani přes relativně velký tlak (že půjdeme jinam) neuspěli. Nakonec se to vyřešilo tak, že nám poslali výklad jednotlivých bodů, tak snad to v případné soudní pře obstojí. Všechno to byly různé krajní situace, které nejspíš (doufejme) nikdy nenastanou, ale je dobré se zeptat na všechno.

Z banky jsme pak vyrazili směr CzechPoint, kde jsme museli potvrdit některé naše podpisy. Jelikož už zřejmě CzechPoint nefrčí, tak jsou téměř všechny ve městě zrušeny a zůstal jen jeden, kde byla čekací doma cca 45min. To spolu s hodinovým hledáním CzechPointu bylo dost nazabití. Ale nakonec nám to potvrdili a hurá na katastr.

Na katastru jsme dali návrh na vklad věcného břemena a odevzdali 1000 Kč poplatek, protože poplatků není nikdy dost. Zapsání bude trvat měsíc a je podmínkou pro čerpání hypotéky (pokud bychom chtěli čerpat dřív, je tam nějaká expresní možnost za příplatek, ale my stejně budeme čekat na stavební povolení).

Druhý úspěch dne bylo získání podpisu a razítka vedoucího stavebního odboru Jihomoravského kraje na situačním výkresu a pohledech. Kupodivu to šlo celkem snadno a přes dva podřízené jsme se dostali až k náčelníkovi, který svým mocným podpisem stvrdil to, co již bylo stvrzeno, ovšem tentokrát v podobě, která se našemu stavebnímu úřadu zamlouvá.

Z JMK pak vedla naše pouť opět na stavební úřad a tam jsme s velkou slávou podepsané výkresy odevzdali. Údajně jsme teprve druzí stavebníci, kterým se to povedlo. No nevím, zas tak složité to nebylo. Údajně by teď již nic nemělo bránit tomu, aby mohli celé řízení nechat ve formě stavební ohlášky místo aby to překlápěli do zdlouhavého stavebního povolení. Tak uvidíme.

Super lucky aneb jednou se na nás štěstěna asi fakt pořádně usmála

Super lucky aneb jednou se na nás štěstěna asi fakt pořádně usmála

Jak psala I. v předchozích článcích, jeden z problému co jsme museli řešit, byly i obrubníky. Vypadalo to, že nám SUS nepovolí obrubník změnit, protože by se muselo zasahovat do projektu. Naštěstí se ale vše povedlo a do projektu se změna dostala.

V neděli jsme se byli podívat na pozemku, co se tam změnilo a udělat si procházku kolem. Čekali jsme, že už možná bude dodělaná vodovodní šachta, ale ta zatím vypadá pořád stejně (fotky jsou dole). Co se ovšem změnilo byly obrubníky. Realizátor stavby silnice (případně jeho dodavatelé) asi dost zabrali a obrubníky jsou v části ulice (včetně té naší) již hotové.

Kdyby nám jakákoli z předchozích vyjadřovašek trvala o týden déle, nestihli bychom minulý týden provést zmeny na SUS a měli bychom asi dost velký problém. Nejsem si jistý, jak by se realizátor koukal na to, že má něco, co už je hotové, zbourat a předělat, když už tak jsou v časovém skluzu a nestíhají. Další varianta byla pak ta katastrofická, že nám na dalších 5 let nedovolí na pozemku stavět, protože na silnici bude záruka a nebude se smět do ní nijak zasahovat.

Takže to vypadá, že tentokrát se nám něco i opravdu vyjímečně povedlo a vyšlo, namísto abychom si to pořádně vyžrali ;-). A tady ještě fotky z budování vodovodní šachty (z 4.5.2015):

Absurdita potřebných podkladů

Absurdita potřebných podkladů

Tenle týden nám projektant zařídil další tři potřebné papíry. Tentokrát to jsou opravdu vypečené podklady.

Tím prvním je hluková zpráva pro hygienickou stanici. Původní smysl tohodle papíru asi byl, když si někdo stavěl rodinný dům hned vedle letiště, tak aby mu řekli, že tam bude hluk. Bohužel to tak trošku časem zdegenerovalo a nyní je to po nás vyžadováno i ve vesnici, kde nic není a jen kolem našeho pozemku vede silnice, která patří kraji.

Jako pochopil bych to, kdybychom byli prvními osadníky na této silnici a nevědělo se, jestli třeba těch 10 aut za hodinu nebude dělat příliš velký kravál. Jenže ono se to už asi dávno ví, protože na té silnici je domů minimálně dvacet a my stavíme mezi dvěma z nich.

Ale dobře, i to bych pochopil. Jde jim asi o naše dobro (rozhodně….), tak ok. Jenže on je tam ještě jeden zádrhel, ona ta silnice je teď rozkopaná, takže tam nic nejezdí a kde nic nejezdí, nedá se hluk změřit (a tabulkové hodnoty nelze použít, protože pro naši oblast neexistují hlukové mapy).

Ale ani to pracovníky hygieny nevykolejilo z rovnováhy a když holt není silnice v provozu, vezmeme nějakou jinou, která je nejblíž pozemku. Co na tom, že ta silnice vede úplně jinde a s našim pozemkem vůbec nesousedí. Pořádek musí být a proto musíme vypracovat hlukovou studii ulice, která vlastně není vůbec u nás.

Celkem absurdní, že? A tím teprve začínáme, protože to pravé absurdní drama nastane teprve ve chvíli, kdy zjistíte, že hluková studie stojí 7500kč. Vyvrcholení dramatu je pak jedna A4, na které je napsáno, že se jedná z hlediska hluku o klidovou zónu, vedle které mohou stát libovolné rodinné domy bez omezení. Uff, ještě že jsme si tu studii nechali vypracovat.

Odlehčením nás o 7500kč to ovšem nekončí. Dále v řadě pak máme požární studii. Co na tom, že pro domy o zastavěné ploše do 150m2 není potřeba, když paní na stavebním úřadu zavelí, my musíme tancovat, jak píská. A že teda píská pěkné písničky.

A tak se nám zpracovávala požární studie. Opět měla nečekané vyvrcholení ve formě jedné A4 s textem, že rodinný dům nemá žádné zvláštní požární rizika, není potřeba dělat žádná speciální opatření a dům na pozemku, kde je jen tráva a hlína, může stát bez jakýchkoli omezení. 2500kč, děkujeme, přijďtě zas.

A do třetice všeho dobrého (a mastného) je hydrogeologický průzkum. Vlevo vedle nás stojí dům a neuplaval, vpravo vedle nás stojí dům a neuplaval. Ale to nestačí, je potřeba udělat udělat průzkum a studii. Nabídka projektanta, že udělá jen nějaké prohlášení byla milými uředníky shozena ze stolu a tak jsme vyšpulili další 2500kč za papír, který nečekaně oznamuje, že se v dané lokalitě nic zvláštního neděje a za posledních tisíc let ani nedělo.

Je opravdu dobře, že mají všechny úřady takovou starost o naše dobro a místo aby to odflákly, nechávají nas prověřit každou maličkost. Co kdyby nedejbože na pozemku byla bažina tvořená vysokoznětlivým leteckým benzínem, hned vedle pozemku vedla desetiproudá dálníce lemovaná přistávací plochou pro letadla a my hlupáčci si toho nevšimli.

Návštěva Komerční Banky

Návštěva Komerční Banky

Pondělí nám začalo podle plánu schůzkou v Komerční bance. Schůzka to byla příjemná, pořešili jsme znovu všechny detaily hypotéky a kupodivu stále bez nějakých razantních zádrhelů nebo problémů.

První věc, co jsme řešili, bylo průběžné čerpáním peněz a jaké jsou za to poplatky. Tady nás mile překvapili hned několikrát. Jednak lze čerpat až do 120% zastavěné hodnoty, což u nás dělá při ceně pozemku cca 1mil až 1,2mil najednou. Dál se pak neplatí žádné poplatky za postupné čerpání, takže je možné vybírat třeba po 300.000 kč a platit úroky jen z toho nezbytného. A ve finále nemají ani zvěrstva typu “rezervační poplatek za nevyčerpané peníze”.

V okamžiku, kdy vyčerpáme oněch 1,2mil, tak se zavolá odhadce (ten už je zpoplatněný za 1000 kč), udělá odhad nové ceny nemovitosti a může se čerpat zase až 120% celkové ceny (mínus samozřejmě to, co už bylo vyčerpáno). U nás to tím pádem vychází, že budeme mít plus-mínus milionové milníky, takže odhadce budem potřebovat 3x.

Další téma pak logicky bylo odhad ceny nemovitosti a výše hypotéky. V KB mají trochu jiný systém oceňování a místo “odhad budoucí ceny nemovitosti” tomu říkají “analýza rizik budoucí výstavby” (nebo tak nějak).

Rozdíl v celém procesu je, že poté, co jsme jim předali podklady, už nemáme žádou šanci ovlivňovat proces odhadu ani výběr odhadce. Vše údajně probíhá tak, že naše poklady předají do centra na hypotéky, kde se náhodně vylosuje odhadce (který může být přímo od KB a nebo externí, i to je random). Tomu se naše poklady pošlou a on odhad zhotoví.

Tady doufáme, že nebudeme mít fakt pech a ten jejich systém nevylosuje zase toho debila, co nám dělal odhad první. Naštěstí, i kdybychom měli takovou smůlu, jsou v KB příznivější i podmínky čerpání. Zatímco v Raifaisen bance jsme mohli čerpat 70% ceny nemovitosit, v KB je to 85%, což nám na baráku udělá o 0.7mil víc. Vzhledem k tomu, že by nám stačilo i to, co bychom se špatným odhadem dostali z RB, v případě KB je to téměř na jistotu, že to dopadne dobře.

Důvod, proč tohle řešíme, je jednoduchý, zkusit z banky vyrazit co nejvíc peněz za směšné úroky a ty peníze pak použít někde jinde, kde budou vydělávat víc. Zároveň, pokud by se během stavby vynořily nenadálé výdaje, celý průběh nám to nezhatí.

K výši úvěru se pak vztahuje ještě úroková sazba. Jelikož pomalu atakujeme hranici 4mil, máme zase lepší vyjednávací pozici a možmá se nakonec dostaneme i na tech 1,69% o kterých jsem mluvil na začátku :-).

Finální a závazná čísla ale budeme vědět až poté, co zpracují odhad nemovitosti. Tady je to z jejich strany trochu prasárna, jelikož je potřeba nejdříve všechno vyplnit, nechat udělat odhad a až ak dají finální nabídku. Kdybychom to museli platit ta jak to běžně probíhá (1500kč zpracování nabídky a 5000kč odhad), asi bych se dost cukal. Naštěstí mají teď akci, že jsou oba úkony zdarma, tim pádem můžeme kdykoli bez jakýchkoli nákladů odejít. Tím pádem předpokládám, že na 1.69% se dostaneme a akorát budeme licitovat o výši finální hypotéky vzhledem k tomu, jak dopadne odhad.

Lehce komplikující podmínkou KB je, že před tím, než budeme moci čerpat, musíme ukázat, že máme zbývající peníze na výstavbu domu. K tomu se vztahuje relativně úsměvná podmínka, že výše hypotéky se řídí odhadem nemovitosti, ale k čerpání je potřeba na účtě prokázat peníze chybějící ne do ceny odhadu, ale do rozpočtu. 

Naštěstí není potřeba nejprve proinvestovat vlastní peníze a až pak čerpat (jak to má třeba Česká Spořitelna), ale stačí ty peníze jen ukázat. Takže si holt pošleme od známých na účet cca 0,5mil, vyfotíme fotku elektronického bankovníctví a peníze pošleme zase zpět. Vlk se nažere a koze zůstane půl milionu :-).

Takže teď počkáme na odhadce a jeho odhad, zpracování smlouvy a podmínek bankou a pak uvidíme, jestli to s nima podepíšem, nebo půjdem zase o dům dál :-).

Finální vizualizace našeho domu

Finální vizualizace našeho domu

Včera jsme dostali od našeho projektanta finální vizualizaci domu. Ani jsme popravdě nevěděli, že ještě něco takového dostanem, ale hodně nás to nadchlo. Je to fakt parádní ;-).

dum_1 dum_2 dum_3

Udělali jsme si radost

Udělali jsme si radost

Ale aby nebylo všechno jen pesimistické a problémové, něco málo se nám i podařilo. Udělali jsme si radost a koupili jsme si takovou typickou, radost dělající věc ;-).

Byla sobota, bylo hezky a my, stejně jako hromada dalších jsme se připravovali na výlet do přírody, konkrétně ke kostelu ve Křtinách. Takový typický cílový objekt pro romantickou procházku, že?

Kostel Křtiny

Co bylo možná trochu netypické, bylo před procházkou sehnat vozík. Jako je to trošku zvláští vybavení na výlet, ale co, každý jsme jiný. Takže jsem zajel pro vozík a expedice byla připravena vyrazit.

Bawa s vlekem

Do Křtin jsme dorazili co nevidět a mohlo se jít na to. Místo krásné procházky po kostelu však následovala návštěva podzámčí (teda spíš podkostelí), kde byly garáže a v nich námi vysněná, užásná, radost dělající VĚC.

Garáže Křtiny

Tu jsme tam po dohodě vyzvedli, zaplatili, přichytili na vozík a tradá zpátky domu do naší garáže, kde jsme ji zase opatrně, téměř jako v peřinkách uložili. A tam teď děti spinká a čeká, až přijde její čas.

Rozvaděč na vleku

No a co sme si teda koupili? No přeci krásný stavební rozvaděč (správně se tomu říká staveništní rozvaděč, to jen pro úplnost).

Nový by nás stál kolem 15,000,- Kč, což teda ani omylem. Půjčení vychází na cca 1000Kč/měsíčně, což teda taky ani omylem. Použíté se pak prodávají většinou kolem 4000-5000Kč.

Ale ten náš, ten je speciální, ten se nám povedlo sehnat jen za 1700Kč. Podle slov pána (a nálepek/popisku na rozvaděči) to také zkoušel za 5000Kč, pak za 3000Kč, pak za 2000Kč a když to pořád nikdo nechtěl, dal to na sbazar za 1700Kč. A v tom jsme přišli my a rozvaděč adoptovali ;-).

Stavební rozvaděč

Bratislavský Stavební Veletrh

Bratislavský Stavební Veletrh

Jak jsme už psali dřív, chceme na Brněnském veletrhu zkusit získat ještě nějaké další slevy na věci na barák. Abychom si to vyzkoušeli, byli jsme teď ve středu na Stavebním Veletrhu v Bratislavě.

Bylo to docela dobrodružství. Vůbec jsem netušil, jak výstaviště INCHEBA vypadá. Říkal sem si, že to bude určitě něco lepšího než chátrající Brněnské Veletrhy.  No, zase jsem byl jednou vedle jak ta jedle. Oproti Inchebě je Brněnské výstaviště moderní pavilon.

Už při příjezdu se člověk nestačí divit. Nejdřív jsme museli traverzovat protisměr výjezdu z dálnice, což bylo dobrodružství samo o sobě. Bohužel pak dál se jede ukázkovým ghetem až k hlavnímu vjezdu do areálu. Tam, ačkoli je cca šest budek kde se ukazují lístky a platí parkovné, je fronta tak na 20minut.

Když jsme se konečně dostali k budce, seděla v ní starší paní dost nepřipravená na nadcházející situaci. Ukazuju jí QR kodý na vstupenkách v mobilu a ona že to musím mít vytisknuté. No tak ji říkam, že ani omylem, že tam bylo přímo napsáno, že to stačí takto. A ona že ne, že lístky ze slevomatu musí být vytisknuté. Tak ji na to odpovídam, že lístky ze slevomatu možná ano, ale že toto jsou jejich lístky z jejich webu koupené u jejich firmy. Na to babka už trochu podrážděná mi sděluje, že prostě elektronické lístky ze slevomatu musím mít vytisknuty a basta. Tak ji opakuju, taky podrážděný, že toto není slevomat ale Incheba a jejich web.

Pokračovalo to ještě nějakou chvíli než říká, že teda možná nemusim, ale že ona to nebere a že mám jet k okýnku číslo dvě. Koukám na ni nevěřícně, před sebou závora, za mnou kolona 10ti aut. Říkam ať to vyřeší, ona že ne. No tak jsme se ještě chvilku přeli, ona měla nápady jakože mám přece vycouvat (a ty auta za mnou nevim co, asi vzlítnou), nebo se otočit (v pruhu širokém přesně na jedno auto a za mnou pořád ta kolona) a nebo že jí to mám dát vytisknuté (většinou mám v autě tiskárnu, ale zrovna ten den jsem si ji zapoměl).

Tak ji říkám (už docela naštvanej), ať teda otevře tu závoru, že auto zaparkuju a půjdu to vyřešit k okýnku číslo dvě. A ona zase že ne, tak já znova ať tu závoru otevře a nevymejšlí. A ona že opět ne, naštěstí dotřetice (už fakt nasranej) jí říkam, že tu závoru prostě otevře a hotovo. Naštěstí to babka vzdala a závoru otevřela.

Jdu teda k okýnku č.2, týpek nevěřícně kouká, proč někdo zevnitř areálu jde k němu a ukazuje mu lístky. Říkam mu, že ve vedlejší budce má retardovanou kolegyni a že potřebuju, aby ověřil moje lístky, že prý u ní to nejde. Týpek dost pobaven trefným popisem jeho kolegyně mi lístky zkontroloval a my mohli dovnitř. Až pak jsme si uvědomili, že jsme ušetřili 5eur na parkovném, protože babka nás pustila a týpek je nechtěl ;-).

Tak tím začal náš veletrh. Když jsme zaparkovali, nemohli jsme si nevšimnout havarijního stavu areálu, parkoviště, zdí a všeho ostatního. Když jsme se pak snažili dostat dovnitř pavilonu, opět jsme ocenili slovenský smysl pro humor. Areál má co pět metrů prosklené dveře, které jsou ale všude zamčené bez jediné směrovky kudy dovnitř. Korunu tomu pak nasadil oficiální vchod, který vypadal jako servisní dveře do nějaké technické místnosti, samozřejmě neoznačen. Ten jsme našli jen díky náhodnému kolemjdoucímu, co zrovna z budovy vycházel.

Uvnitř pavilonu už to pak mělo naštěstí klidný a očekávaný průběh. Vystavovatelů tam byly hejna, bohužel některé technologie/prvky zastoupeny více a jiné třeba vůbec. Konkrétně naše VPC cihly jsme na veletrhu nenašli vůbec, zatímco okna, dveře, tepelná čerpadla a výřivky byly na každém rohu. A inteligentní systémy pro domy, s těma se tam taky roztrhl pytel.

Obejít všechny stánky, pobavit se s vystavovateli a nabrat prospekty na věci, co se nám hodily, nám zabralo nějaké čtyři hodiny. Bohužel že by nám to nějak extra pomohlo se říct nedá. Například v kategorii okna tam bylo vystavovatelů spousty, ale zjistit jako laik, jaký je mezi nimi rozdíl a nedejbože se na základě toho rozhodnout, kdo nám je nakonec bude dodávat, je téměř nemožné.

Na veletrhu jsme viděli i jednu fajnovou věc. Je to prosklený povrch, který se dá použít například do dveří a dokáže se měnit z čirého skla na sklo mléčné.

Vypadá to parádně. Trošku zvláštní bylo, že ani vystavovatelé nevěděli, jak to funguje a co víc, původně nevěděli ani cenu. Když mi ji pak začali hledat, i oni vypadali dost překvapeně. Že prý 2500/m2. Říkam, že to není tak hrozné, že to je docela dobré. A on na to “eur”. Tak to mě ten humor trošku přešel ;-).

V půlce prohlídky jsme vyzkoušeli i pohostinnost místního stravovacího zařízení. Tak tam to můžeme opravdu vřele nedoporučit. Jídlo drahé a co víc, opravdu hnusné. Navíc jsme se vrátili do dětství, neb stolování bylo na úrovni školní jídelny a to nejen kvalitou jídla, ale včetně velikosti židlí, stolů a hlavně rozestupů mezi nimi. Ale když nad tím tak přemýšlím, možná v té ceně za jídlo byl jen příplatek za použití stroje času, pak je cena asi ok.

Když jsme se vrátili do naší doby, už jsme jen dokončili prohlídku druhého patra a vydali se spokojeně zpět domů. Nějaké prospekty a letáky máme, něco málo jsme zjistili a za měsíc na Brněnském veletrhu doladíme zbytek.

Vodovodní přípojka díl I – projekt za pět minut dvanáct

Vodovodní přípojka díl I – projekt za pět minut dvanáct

Vodovodní přípojka. Jak to zní jednoduše. Ještě jednou, vo-do-vod-ní pří-poj-ka. Teprve díky tomu, že projekt na vodovodní přípojku jsme museli vyřídit sami, jsme dostatečně ocenili, že veškeré ostatní papírování za nás vyřídí náš projektant. Ale pěkně od začátku.

Na začátku ledna nám přišlo nevinně vyhlížející vyrozumění od obce, že se co nevidět začne s opravou krajské silnice vedoucí kolem našeho pozemku. Na to po čase dorazilo oznámení, že jelikož nemáme hotovou přípojku na vodu, máme si urychleně nechat zpracovat projekt, protože až se silnice dokončí, po dobu záruky (5 let) se do ní nebude moct šáhnout, natož pak hrábnout.

Rozhodně je dobře, že nás o tomto informovali už, když jsme na podzim pozemek kupovali a na stavebním úřadě kvůli němu několikrát byli, a ne až v době, kdy bylo všechno urgentní a akutní. Ne, dělám si srandu, tenkrát nám o tom nikdo neřekl, takže samozřejmě všechno bylo urgentní a akutní.

Dobrá zpráva byla, že realizátor stavby měl vybudovat i přípojky, takže to vlastně znamenalo jenom zpracovat projekt a získat na něj územní souhlas. V pohodě, řekli jsme si, a hned projekt začali řešit.

Našli jsme milou paní, která si sice za projekt řekla 4500Kč, což nám přišlo dost, ale zase byla ochotná se ihned pustit do práce a do týdne nám měla odevzdat výstup. Plni optimismu, že přípojku v pohodě stihneme, že to za nás někdo udělá a že je to vlastně všechno strašně jednoduché, jsme si užívali sladké nevědomosti.

Jak moc jsme se pletli se ukázalo poměrně záhy. Milá paní nám sice projekt vypracovala do týdne, do týdne také získala vyjadřovačky od EONu, O2, životního prostředí, městyse a další, ale bohužel nám oznámila, že jelikož sousedíme s krajsou silnicí, budeme muset získat ještě stanovisko Kraje a SÚSky (Správa a údržba silnic), a že to už taková brnkačka nebude.

A taky nebyla. Nejdřív jsme asi po měsíci získali vyjádření SÚS, že teda můžeme přípojku v silnici provést. Pak jsme kontaktovali Kraj, kde nám potvrdili, že si můžeme požádat o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ke zřízení věcného břemene. Tak jsme si podali žádost o uzavření smlouvy. Pak jsme podepsali smlouvu o smlouvě budoucí. A ta pak 3 týdny čekala, než se dostane na zasedání rady Kraje, kde nám ji laskavě podepsali.

Někde v mezičase (a že ho bylo dost) jsme získali povolení na zvláštní užívání silnice od našeho správního obvodu a kde jsme jim za jeden papír ponechali 1000Kč v podobě správního poplatku za vyřízení. No mohli nám to aspoň vytisknout na dva papíry místo oboustranně, abychom měli pocit, že ten text vložený nejspíš metodou ctrl+c/ctrl+v má alespoň nějakou hodnotu 🙂

Nutno ovšem podotknout, že jednání úředníků, se kterým jsme se setkali, bylo všude nadmíru slušné a přátelské a že termíny zpracování ani poplatky nebyli schopni nijak ovlivnit.

No a tak jsme milé děti po téměř třech měsících zkompletovali projekt na vodovodní přípojku, nechali ho potvrdit Vodárenskou akciovou i s příslibem, že jednoho krásného dne nás opravdu k vodovodnímu řadu připojí a to vše jsme vítězoslavně odnesli na stavební úřad.

Naštěstí za tu dobu ani realizátor stavby s pracemi příliš nepohnul (nad důvody moc nemá cenu se zamýšlet, buďme rádi za ty dary) a tak to vypadá, že voda nakonec přece jenom bude. Nebo ne?

(To be continued…)