Vodovodní přípojka díl I – projekt za pět minut dvanáct
Vodovodní přípojka. Jak to zní jednoduše. Ještě jednou, vo-do-vod-ní pří-poj-ka. Teprve díky tomu, že projekt na vodovodní přípojku jsme museli vyřídit sami, jsme dostatečně ocenili, že veškeré ostatní papírování za nás vyřídí náš projektant. Ale pěkně od začátku.
Na začátku ledna nám přišlo nevinně vyhlížející vyrozumění od obce, že se co nevidět začne s opravou krajské silnice vedoucí kolem našeho pozemku. Na to po čase dorazilo oznámení, že jelikož nemáme hotovou přípojku na vodu, máme si urychleně nechat zpracovat projekt, protože až se silnice dokončí, po dobu záruky (5 let) se do ní nebude moct šáhnout, natož pak hrábnout.
Rozhodně je dobře, že nás o tomto informovali už, když jsme na podzim pozemek kupovali a na stavebním úřadě kvůli němu několikrát byli, a ne až v době, kdy bylo všechno urgentní a akutní. Ne, dělám si srandu, tenkrát nám o tom nikdo neřekl, takže samozřejmě všechno bylo urgentní a akutní.
Dobrá zpráva byla, že realizátor stavby měl vybudovat i přípojky, takže to vlastně znamenalo jenom zpracovat projekt a získat na něj územní souhlas. V pohodě, řekli jsme si, a hned projekt začali řešit.
Našli jsme milou paní, která si sice za projekt řekla 4500Kč, což nám přišlo dost, ale zase byla ochotná se ihned pustit do práce a do týdne nám měla odevzdat výstup. Plni optimismu, že přípojku v pohodě stihneme, že to za nás někdo udělá a že je to vlastně všechno strašně jednoduché, jsme si užívali sladké nevědomosti.
Jak moc jsme se pletli se ukázalo poměrně záhy. Milá paní nám sice projekt vypracovala do týdne, do týdne také získala vyjadřovačky od EONu, O2, životního prostředí, městyse a další, ale bohužel nám oznámila, že jelikož sousedíme s krajsou silnicí, budeme muset získat ještě stanovisko Kraje a SÚSky (Správa a údržba silnic), a že to už taková brnkačka nebude.
A taky nebyla. Nejdřív jsme asi po měsíci získali vyjádření SÚS, že teda můžeme přípojku v silnici provést. Pak jsme kontaktovali Kraj, kde nám potvrdili, že si můžeme požádat o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ke zřízení věcného břemene. Tak jsme si podali žádost o uzavření smlouvy. Pak jsme podepsali smlouvu o smlouvě budoucí. A ta pak 3 týdny čekala, než se dostane na zasedání rady Kraje, kde nám ji laskavě podepsali.
Někde v mezičase (a že ho bylo dost) jsme získali povolení na zvláštní užívání silnice od našeho správního obvodu a kde jsme jim za jeden papír ponechali 1000Kč v podobě správního poplatku za vyřízení. No mohli nám to aspoň vytisknout na dva papíry místo oboustranně, abychom měli pocit, že ten text vložený nejspíš metodou ctrl+c/ctrl+v má alespoň nějakou hodnotu 🙂
Nutno ovšem podotknout, že jednání úředníků, se kterým jsme se setkali, bylo všude nadmíru slušné a přátelské a že termíny zpracování ani poplatky nebyli schopni nijak ovlivnit.
No a tak jsme milé děti po téměř třech měsících zkompletovali projekt na vodovodní přípojku, nechali ho potvrdit Vodárenskou akciovou i s příslibem, že jednoho krásného dne nás opravdu k vodovodnímu řadu připojí a to vše jsme vítězoslavně odnesli na stavební úřad.
Naštěstí za tu dobu ani realizátor stavby s pracemi příliš nepohnul (nad důvody moc nemá cenu se zamýšlet, buďme rádi za ty dary) a tak to vypadá, že voda nakonec přece jenom bude. Nebo ne?
(To be continued…)
