Super lucky aneb jednou se na nás štěstěna asi fakt pořádně usmála

Super lucky aneb jednou se na nás štěstěna asi fakt pořádně usmála

Jak psala I. v předchozích článcích, jeden z problému co jsme museli řešit, byly i obrubníky. Vypadalo to, že nám SUS nepovolí obrubník změnit, protože by se muselo zasahovat do projektu. Naštěstí se ale vše povedlo a do projektu se změna dostala.

V neděli jsme se byli podívat na pozemku, co se tam změnilo a udělat si procházku kolem. Čekali jsme, že už možná bude dodělaná vodovodní šachta, ale ta zatím vypadá pořád stejně (fotky jsou dole). Co se ovšem změnilo byly obrubníky. Realizátor stavby silnice (případně jeho dodavatelé) asi dost zabrali a obrubníky jsou v části ulice (včetně té naší) již hotové.

Kdyby nám jakákoli z předchozích vyjadřovašek trvala o týden déle, nestihli bychom minulý týden provést zmeny na SUS a měli bychom asi dost velký problém. Nejsem si jistý, jak by se realizátor koukal na to, že má něco, co už je hotové, zbourat a předělat, když už tak jsou v časovém skluzu a nestíhají. Další varianta byla pak ta katastrofická, že nám na dalších 5 let nedovolí na pozemku stavět, protože na silnici bude záruka a nebude se smět do ní nijak zasahovat.

Takže to vypadá, že tentokrát se nám něco i opravdu vyjímečně povedlo a vyšlo, namísto abychom si to pořádně vyžrali ;-). A tady ještě fotky z budování vodovodní šachty (z 4.5.2015):

Hypotéka v KB, aneb nechci slevu zadarmo

Hypotéka v KB, aneb nechci slevu zadarmo

Po doložení všech potřebných dokladů odhadce z KB dokončil odhad ceny naší nemovitosti. Opět si nemůžeme odpustit drobný úšklebek nad naceněním, kdy je všem stranám jasné, že tržní hodnota baráku s pozemkem je vyšší, přesto je cena stanovena tak, aby na tom KB a její partneři vydělali.

Stejně jsme se ale s cenou dostali o 200 tis. výše než v minulém odhadu. Sčítejte s námi, tentokrát tedy hodnota pozemku stanovena na 1 mil, cena výstavby uznána 4,5 mil (tzv. reprodukční hodnota), celková hodnota nemovitosti, 4,9 mil 🙂 Chápeme, že zastavěním se pozemek znehodnotí, ale že se jeho cena sníží o 600 tisíc? No nic no, co už 🙂

KB nabízí výši úvěru až 85%, s našimi příjmy jsme se nakonec dostali na výši úvěru 4 miliony při úroku 1,69% a fixací na 7 let. Nicméně pro získání těchto podmínek je nutné ještě uzavřít pojištění neschopnosti splácet, které stojí 1 tis Kč měsíčně a platí se hned od podpisu smlouvy, nikoli až po získání stavebního povolení a s prvním čerpáním. A v tom je právě trošku háček. Za prvé, pokud bychom tuto částku vzali jako úrok, ten potom vzroste na 2,2%. A za druhé, pokud se stavební povolení potáhne, v extrému můžeme třeba rok platit pojištění bez jakékoli vyčerpané částky. A to se nám nezdá úplně OK.

Navíc, jelikož jsme oba podnikatelé a ušlou mzdu nám tím pádem pojišťovna v případě ztráty zaměstnání nevyplatí, pojištění nám bude krýt pouze těžké trvalé následky a smrt. A i v těchto případech se pojišťovny do vyplácení zrovna nehrnou, naopak je to prý velmi nepříjemný a zdlouhavý proces.

Budeme tedy doufat, že tyto události se nám vyhnou, nepodlehneme nátlaku obchodníků se strachem a pojištění vynecháme. Tím se nám sice úrok zvedne na 1,89%, přesto ale za dobu fixace ušetříme 50 tisíc.

Další podmínka KB je uzavřít pojištění nemovitosti. To se platí od začátku stavby a rovněž od začátku z celé reprodukční hodnoty, nikoli z aktuální reálné. Další klička, která už ale aspoň nestojí tak moc. Roční pojistné domu bude stát kolem 3,5 tisíce. Zahrnuje ovšem pouze požár, živelnou katastrofu a pád letadla nebo meteoritu na náš pozemek. No uff, hned se člověk cítí bezpečněji 🙂 Pojištění domácnosti proti vykradení pak je nečekaně potřeba uzavřít samostatně a za další peníze.

Nyní jsme tedy složili na účet rozdíl mezi hypotékou a reprodukční hodnotou nemovitosti, čímž jsme prokázali, že máme finance na celou výstavbu 🙂 (Něco jsme měli, něco nám půjčil kamarád a peníze mu půjdou obratem zpět.) Teď už pouze čekáme na to, až nám nějaká hlava pomazaná v KB schválí konečnou podobu hypotéky, což by se mělo stát v několika příštích dnech.

A pak už přijde hluboký nádech a asi konečně podpis smlouvy o hypotečním úvěru…

Koupíme křišťálovou kouli. Značka: Spěchá.

Koupíme křišťálovou kouli. Značka: Spěchá.

Když jsme loni na podzim kupovali pozemek, byli jsme asi třikrát na stavebním úřadě, abychom nepodcenili případné problémy s budoucím stavebním povolením. Úřednicím jsme tenkrát kladli zvídavé otázky typu, co nás čeká a nemine. V té době nám bylo řečeno pouze to, že v jednání byla autobusová zastávka u našeho pozemku, ale ta se nakonec realizovat nebude, protože o ni místní neměli zájem.

Pak jsme se ještě dozvěděli, že už dávno měla být provedena rekonstrukce přilehlé silnice, ale pořád tam byly nějaké průtahy ze všech možných stran a k rekonstrukci by snad mělo dojít na jaře následujícího roku. Toť vše. Že bychom se na rekonstrukci měli taky nějak připravit jsme se bohužel nedozvěděli.

Když nám pak v lednu přišla výzva, abychom si urychleně nechali vypracovat projekt na vodovodní přípojku, protože kdo přípojku nestihne do rekonstrukce, na pět let bude mít kvůli záruce na dílo utrum, byli jsme poněkud překvapení. Nakonec nás to ale nakoplo k tomu, začít řešit už i kompletní projekt domu, ačkoli jsme to původně chtěli odložit. Teprve teď si zpětně uvědomujeme, že to vlastně byla z pr… klika, že jsme se do toho pustili.

Když jsme totiž předminulý týden žádali SUS o povolení vjezdu k nám na pozemek, nastalo opět menší sociální drama. Bylo nám řečeno, že nám vjezd nepovolí. Důvodem mělo být to, že projekt už nejde změnit, protože rekonstrukce silnice je už téměř dokončena.

To nás pravda maličko vyvedlo z míry, protože za A) ať jsme se na silnici dívali, jak jsme se dívali, rekonstrukce v žádném případě nebyla v dokončovací fázi, naopak byla dosti pozadu a někdo by možná mohl říct, že byla sotva na začátku. A za B) pokud by nám vjezd na pozemek nepovolili a do projektu k našemu pozemku nepřidali snížený obrubník, tak po dobu záruky silnice (5 let) bychom měli leda tak pěknou zahrádku, kam bysme mohli jezdit relaxovat, ale to by bylo asi tak všechno, protože bez vjezdu bychom nikdy nezískali stavební povolení na barák.

Asi po týdnu nejistoty naštěstí všechno dobře dopadlo a paní na SUS se rozhodla, že vjezd nám povolí. Bylo nám ale zdůrazněno, že jsme poslední, kvůli komu se projekt bude měnit, a všichni po nás už budou mít smůlu. Tak nám spadl šutrák ze srdce a oddychli jsme si, že se nám povedlo zase jednou odvrátit jeden pořádný průser.

Co je na tom ale smutné je to, že nám o tom nikdo neřekl. Neřekli nám to na stavebním úřadě na podzim, v oznámení o vodovodní přípojce v lednu o tom taky nebyla zmínka a když jsme v březnu žádali o schválení projektu na vodovodní přípojku na SUS, tak o tom taky nepadlo ani slovo. A to to měl přitom na starosti úplně stejný člověk jako schvalování vjezdu.

Otázkou pak tedy zůstává, jak se k podobným informacím dostat. Protože když nám je nedají ani ti nejpříslušnější z příslušných, tak pak už nám stavebním pannám a panicům opravdu zbývá jen křišťálová koule, tarotové karty a věštění z lógru u kafe.

Absurdita potřebných podkladů

Absurdita potřebných podkladů

Tenle týden nám projektant zařídil další tři potřebné papíry. Tentokrát to jsou opravdu vypečené podklady.

Tím prvním je hluková zpráva pro hygienickou stanici. Původní smysl tohodle papíru asi byl, když si někdo stavěl rodinný dům hned vedle letiště, tak aby mu řekli, že tam bude hluk. Bohužel to tak trošku časem zdegenerovalo a nyní je to po nás vyžadováno i ve vesnici, kde nic není a jen kolem našeho pozemku vede silnice, která patří kraji.

Jako pochopil bych to, kdybychom byli prvními osadníky na této silnici a nevědělo se, jestli třeba těch 10 aut za hodinu nebude dělat příliš velký kravál. Jenže ono se to už asi dávno ví, protože na té silnici je domů minimálně dvacet a my stavíme mezi dvěma z nich.

Ale dobře, i to bych pochopil. Jde jim asi o naše dobro (rozhodně….), tak ok. Jenže on je tam ještě jeden zádrhel, ona ta silnice je teď rozkopaná, takže tam nic nejezdí a kde nic nejezdí, nedá se hluk změřit (a tabulkové hodnoty nelze použít, protože pro naši oblast neexistují hlukové mapy).

Ale ani to pracovníky hygieny nevykolejilo z rovnováhy a když holt není silnice v provozu, vezmeme nějakou jinou, která je nejblíž pozemku. Co na tom, že ta silnice vede úplně jinde a s našim pozemkem vůbec nesousedí. Pořádek musí být a proto musíme vypracovat hlukovou studii ulice, která vlastně není vůbec u nás.

Celkem absurdní, že? A tím teprve začínáme, protože to pravé absurdní drama nastane teprve ve chvíli, kdy zjistíte, že hluková studie stojí 7500kč. Vyvrcholení dramatu je pak jedna A4, na které je napsáno, že se jedná z hlediska hluku o klidovou zónu, vedle které mohou stát libovolné rodinné domy bez omezení. Uff, ještě že jsme si tu studii nechali vypracovat.

Odlehčením nás o 7500kč to ovšem nekončí. Dále v řadě pak máme požární studii. Co na tom, že pro domy o zastavěné ploše do 150m2 není potřeba, když paní na stavebním úřadu zavelí, my musíme tancovat, jak píská. A že teda píská pěkné písničky.

A tak se nám zpracovávala požární studie. Opět měla nečekané vyvrcholení ve formě jedné A4 s textem, že rodinný dům nemá žádné zvláštní požární rizika, není potřeba dělat žádná speciální opatření a dům na pozemku, kde je jen tráva a hlína, může stát bez jakýchkoli omezení. 2500kč, děkujeme, přijďtě zas.

A do třetice všeho dobrého (a mastného) je hydrogeologický průzkum. Vlevo vedle nás stojí dům a neuplaval, vpravo vedle nás stojí dům a neuplaval. Ale to nestačí, je potřeba udělat udělat průzkum a studii. Nabídka projektanta, že udělá jen nějaké prohlášení byla milými uředníky shozena ze stolu a tak jsme vyšpulili další 2500kč za papír, který nečekaně oznamuje, že se v dané lokalitě nic zvláštního neděje a za posledních tisíc let ani nedělo.

Je opravdu dobře, že mají všechny úřady takovou starost o naše dobro a místo aby to odflákly, nechávají nas prověřit každou maličkost. Co kdyby nedejbože na pozemku byla bažina tvořená vysokoznětlivým leteckým benzínem, hned vedle pozemku vedla desetiproudá dálníce lemovaná přistávací plochou pro letadla a my hlupáčci si toho nevšimli.

Návštěva Komerční Banky

Návštěva Komerční Banky

Pondělí nám začalo podle plánu schůzkou v Komerční bance. Schůzka to byla příjemná, pořešili jsme znovu všechny detaily hypotéky a kupodivu stále bez nějakých razantních zádrhelů nebo problémů.

První věc, co jsme řešili, bylo průběžné čerpáním peněz a jaké jsou za to poplatky. Tady nás mile překvapili hned několikrát. Jednak lze čerpat až do 120% zastavěné hodnoty, což u nás dělá při ceně pozemku cca 1mil až 1,2mil najednou. Dál se pak neplatí žádné poplatky za postupné čerpání, takže je možné vybírat třeba po 300.000 kč a platit úroky jen z toho nezbytného. A ve finále nemají ani zvěrstva typu “rezervační poplatek za nevyčerpané peníze”.

V okamžiku, kdy vyčerpáme oněch 1,2mil, tak se zavolá odhadce (ten už je zpoplatněný za 1000 kč), udělá odhad nové ceny nemovitosti a může se čerpat zase až 120% celkové ceny (mínus samozřejmě to, co už bylo vyčerpáno). U nás to tím pádem vychází, že budeme mít plus-mínus milionové milníky, takže odhadce budem potřebovat 3x.

Další téma pak logicky bylo odhad ceny nemovitosti a výše hypotéky. V KB mají trochu jiný systém oceňování a místo “odhad budoucí ceny nemovitosti” tomu říkají “analýza rizik budoucí výstavby” (nebo tak nějak).

Rozdíl v celém procesu je, že poté, co jsme jim předali podklady, už nemáme žádou šanci ovlivňovat proces odhadu ani výběr odhadce. Vše údajně probíhá tak, že naše poklady předají do centra na hypotéky, kde se náhodně vylosuje odhadce (který může být přímo od KB a nebo externí, i to je random). Tomu se naše poklady pošlou a on odhad zhotoví.

Tady doufáme, že nebudeme mít fakt pech a ten jejich systém nevylosuje zase toho debila, co nám dělal odhad první. Naštěstí, i kdybychom měli takovou smůlu, jsou v KB příznivější i podmínky čerpání. Zatímco v Raifaisen bance jsme mohli čerpat 70% ceny nemovitosit, v KB je to 85%, což nám na baráku udělá o 0.7mil víc. Vzhledem k tomu, že by nám stačilo i to, co bychom se špatným odhadem dostali z RB, v případě KB je to téměř na jistotu, že to dopadne dobře.

Důvod, proč tohle řešíme, je jednoduchý, zkusit z banky vyrazit co nejvíc peněz za směšné úroky a ty peníze pak použít někde jinde, kde budou vydělávat víc. Zároveň, pokud by se během stavby vynořily nenadálé výdaje, celý průběh nám to nezhatí.

K výši úvěru se pak vztahuje ještě úroková sazba. Jelikož pomalu atakujeme hranici 4mil, máme zase lepší vyjednávací pozici a možmá se nakonec dostaneme i na tech 1,69% o kterých jsem mluvil na začátku :-).

Finální a závazná čísla ale budeme vědět až poté, co zpracují odhad nemovitosti. Tady je to z jejich strany trochu prasárna, jelikož je potřeba nejdříve všechno vyplnit, nechat udělat odhad a až ak dají finální nabídku. Kdybychom to museli platit ta jak to běžně probíhá (1500kč zpracování nabídky a 5000kč odhad), asi bych se dost cukal. Naštěstí mají teď akci, že jsou oba úkony zdarma, tim pádem můžeme kdykoli bez jakýchkoli nákladů odejít. Tím pádem předpokládám, že na 1.69% se dostaneme a akorát budeme licitovat o výši finální hypotéky vzhledem k tomu, jak dopadne odhad.

Lehce komplikující podmínkou KB je, že před tím, než budeme moci čerpat, musíme ukázat, že máme zbývající peníze na výstavbu domu. K tomu se vztahuje relativně úsměvná podmínka, že výše hypotéky se řídí odhadem nemovitosti, ale k čerpání je potřeba na účtě prokázat peníze chybějící ne do ceny odhadu, ale do rozpočtu. 

Naštěstí není potřeba nejprve proinvestovat vlastní peníze a až pak čerpat (jak to má třeba Česká Spořitelna), ale stačí ty peníze jen ukázat. Takže si holt pošleme od známých na účet cca 0,5mil, vyfotíme fotku elektronického bankovníctví a peníze pošleme zase zpět. Vlk se nažere a koze zůstane půl milionu :-).

Takže teď počkáme na odhadce a jeho odhad, zpracování smlouvy a podmínek bankou a pak uvidíme, jestli to s nima podepíšem, nebo půjdem zase o dům dál :-).

Finální vizualizace našeho domu

Finální vizualizace našeho domu

Včera jsme dostali od našeho projektanta finální vizualizaci domu. Ani jsme popravdě nevěděli, že ještě něco takového dostanem, ale hodně nás to nadchlo. Je to fakt parádní ;-).

dum_1 dum_2 dum_3

Udělali jsme si radost

Udělali jsme si radost

Ale aby nebylo všechno jen pesimistické a problémové, něco málo se nám i podařilo. Udělali jsme si radost a koupili jsme si takovou typickou, radost dělající věc ;-).

Byla sobota, bylo hezky a my, stejně jako hromada dalších jsme se připravovali na výlet do přírody, konkrétně ke kostelu ve Křtinách. Takový typický cílový objekt pro romantickou procházku, že?

Kostel Křtiny

Co bylo možná trochu netypické, bylo před procházkou sehnat vozík. Jako je to trošku zvláští vybavení na výlet, ale co, každý jsme jiný. Takže jsem zajel pro vozík a expedice byla připravena vyrazit.

Bawa s vlekem

Do Křtin jsme dorazili co nevidět a mohlo se jít na to. Místo krásné procházky po kostelu však následovala návštěva podzámčí (teda spíš podkostelí), kde byly garáže a v nich námi vysněná, užásná, radost dělající VĚC.

Garáže Křtiny

Tu jsme tam po dohodě vyzvedli, zaplatili, přichytili na vozík a tradá zpátky domu do naší garáže, kde jsme ji zase opatrně, téměř jako v peřinkách uložili. A tam teď děti spinká a čeká, až přijde její čas.

Rozvaděč na vleku

No a co sme si teda koupili? No přeci krásný stavební rozvaděč (správně se tomu říká staveništní rozvaděč, to jen pro úplnost).

Nový by nás stál kolem 15,000,- Kč, což teda ani omylem. Půjčení vychází na cca 1000Kč/měsíčně, což teda taky ani omylem. Použíté se pak prodávají většinou kolem 4000-5000Kč.

Ale ten náš, ten je speciální, ten se nám povedlo sehnat jen za 1700Kč. Podle slov pána (a nálepek/popisku na rozvaděči) to také zkoušel za 5000Kč, pak za 3000Kč, pak za 2000Kč a když to pořád nikdo nechtěl, dal to na sbazar za 1700Kč. A v tom jsme přišli my a rozvaděč adoptovali ;-).

Stavební rozvaděč

Když se blbě vyspí odhadce

Když se blbě vyspí odhadce

Občas se to asi stane každému, blbě se vyspíme a celý náš den stojí za houby. Je možné, že ten den třeba taky uděláme v práci nějaký průser a ten si pak pěkně odskáčeme. Šéf nám třeba srazí prémie, nebo nás rovnou vyhodí, klient nám nezaplatí fakturu, nebo třeba odejde ke konkurenci. Zkrátka a dobře, když něco zvořeme, tak si to taky vypijeme, protože tak to ve světě lidí chodí.

Ale víte, kde to takhle nechodí? Ve světě odhadců nemovitostí (minimálně toho, se kterým jsme měli tu čest se setkat, protože to je skutečně pan Odhadce s velkým O). Ten když něco po..re, odskáčou to všichni okolo, jen on se směje.

Odhadce totiž, když vstane špatnou nohou, vezme projekt nebohého klienta, během tří minut ho prolistuje, opíše tři čísla a z prstu si vycucá cenu za metr čtvereční. Jak vysoká ta cena bude se pak odvíjí od toho, jakou má ten den náladu, jestli venku prší, jestli si včera zašpásoval s manželkou a jestli mu chutnala snídaně.

A pokud mu nechutnala?

(následuje krátká reportáž ze života odhadce nemovitosti)

Kliente těš se, teď si to pěkně slízneš. A ještě mi za to zaplatíš, to bude švanda. 

No takže vycucáme si cenu z prstu, ale musíme ji něčím podložit, protože jinak by to klient třeba nezbaštil (a možná nakonec ani ta banka, i když…).  Takže sreality a s něčím horším to porovnáme, tak třeba tady… Fuj tenhle byl moc dobrý, pryč s ním, tohle by šlo: č. 1) nedostavěný dům s téměř poloviční plochou domu a polovičním pozemkem, č. 2) tady pasivní dům, kdyby šťourali, aspoň v úplně jiném okrese a č. 3) dvojdomek (!!!) s polovičním pozemkem a energetický standardem není ani nízkoenergetický.

Inu ceny porovnávaných baráků jsou poměrně nízké, takže by nám to možná vyšlo, dáme tam ještě 10% snížení ceny, protože na trhu jsou nemovitosti přece předražené a bublala bublala, vypočítáme cenu nemovitostí na 1 m2. 

Ale co to, cena za m2 ještě pořád vychází příliš vysoká a neodpovídá naší ceně vycucané z prstu. No tak nic, uděláme abrakadabra, klientovi budeme počítat m2 čisté plochy pokojů bez všech zdí a schodiště, u porovnávaných nemovitostí vezmem kompletní zastavěnou plochu, třeba to už vyjde. 

Jejda, nevyšlo, pořád je to moc moc vysoko. Nenene, to tedy ne, my jsme Odhadce, my máme pravdu, kdyby čert na koze rajtoval. Tak ještě jednou simsalabim, tady se nám barák kouzelně nafoukne o polovinu a bum ho tam, už tady máme cenu, na kterou jsme se ráno vyspali. Dáme na to razítko, protože jsme přeci odborník a máme hotovo.

S cestou na pozemek a nafocením nám to vychází bratru na dobré 3 hodiny práce, klientovi to dáme bez dokladu za 4,5 tis, takže nám to vychází na 1,5 tis na hodinu čistá ruka, nu a máme vyděláno. Ta škola byla dobrá investice, sice jsme si to tam museli odsedět, ale zase jsme je tam moc neposlouchali, člověče neber to. 

Klientovi raději zavoláme až za pár dní, aby bylo vidět, že jsme se na tom nadřeli. Pak mu řeknem, že si má připravit peníze a za ty mu do ruky dáme posudek a rychle pryč, hlavně ať to neprochází, hlavně ať to neprochází. 

Kliente proč se divíš, že cena takto nízká? Nediv se, ceny na trhu předražené, nereálné, za ty se nakonec naprodává, navíc pozemek se zastavěním znehodnotí. Pasivní dům? Kliente nezlob, to nikoho nezajímá. Naval prachy a já fičím. 

A pak po nějaké době zas ten klient. Otravuje, stěžuje si, prý výpočty nesedí. No nesedí, nesedí, jak by taky mohly sedět, když jsem takový kouzelník, pardon odborník. No nic, teď už budem muset hrát tvrdějc, klientovi ukážeme ironii a aroganci. Kliente běž si jinam, když se ti to nelíbí. Kliente, jdi si stěžovat do banky, já se nebojím. Kliente neotravuj, no dobře, pošli připomínky, já se na to podívám. 

To víš, že jo, já ti tak přiznám, že jsem se ráno špatně vyspal a něco ti budu opravovat. Tůdle nůdle. Tady máš odpověď na to, že nesedí podlahové plochy a že porovnávám neporovnatelné. Cena o milion vyšší? Ses asi zbláznil ne?

“Dobrý den,

nevím jak dlouho se sledováním cen nemovitostí zabýváte, ale ze zkušeností vím, že v údajích o inzerovaných nemovitostech mohou byt nepřesnosti. Pro stanovení ceny je nejen použita inzerce jako podpůrný argument pro stanovení ceny, ale hrají zde i významnou roli zkušenosti získané při oceňování.

Stanovenou jednotkovou cenu vidím pod 25 000 Kč/m2 tzn. celková stanovená obvyklá cena je odpovídající. Mým úkolem není stanovit maximálně dosažitelnou cenu, ale cenu takovou, aby byla nemovitost do 6 měsíců prodejná.
Pokud se stanovenou cenou nadále nesouhlasíte obraťte se na supervizi banky.”

A teď už se vrátím do první osoby, protože pro pana Odhadce to tímto skončilo. Nikoli však pro nás, takže jsme se obrátili na našeho bankovního poradce v Reiffce a popsali mu problém. Ten nás ujistil, že takto to rozhodně není správně, a doporučil nám obrátit se na jiného odhadce a nechat si vypracovat oponentský posudek.

O to jsme se pokusili, obepsali jsme dalších pět odhadců. Nikdo nám neodpověděl, vytáhli jsme tedy z ohně naše poslední želízko a telefonicky se spojili s odhadcem z jiného okresu. Ten nám natvrdo řekl, že stanovená cena je na úplně té nejnižší možné hranici, na jakou jde u našeho domu stanovit, že on by dům ocenil nejméně o 300 – 400 tisíc výše, ale že do toho nejde.

Proč? Protože každý odhadce v okamžiku předání posudku klientovi tento posudek rovnou posílá do centrálního úložiště banky, odkud nejde smazat. A pokud by on vypracoval oponentský posudek s vyšší cenou, budou ho popotahovat a bude muset vysvětlovat, proč je jeho cena o tolik vyšší. A do toho odmítl jít a popravdě se mu ani nedivíme. Jediná rada, kterou nám mohl dát, bylo jít do jiné banky, protože v Reiffce se nám dveře posudkem pana Odhadce pravděpodobně nenávratně zavřely.

Dalo nám to také odpověď na otázku, proč byl pan Odhadce tak sebejistý a neústupný. 1) Žádný oponentský posudek nikdy nevznikne, protože ho žádný odhadce nebude ochoten vypracovat. 2) Pokud by posudek změnil, on sám by musel bance vysvětlovat, proč se tak stalo, a to jeho ego v žádném případě nedovolí, natož aby si kvůli nám dělal problémy.

Otevřeli jsme tedy opět jednání s KB a v pondělí se máme setkat s jejich hypotéčním specialistou. V KB mají v těchto dnech akci na zpracování odhadu nemovitostí zdarma, takže do toho půjdeme. Můžeme pouze doufat, že nám nepřidělí stejného odhadce nebo jemu podobného odborníka. A pokud ano, můžeme jít ještě do jiných bank.

Jen nás mrzí, že v Reiffce jsme jednali opravdu s velmi milým a ochotným poradcem a díky odhadu nejspíše o hypotéku a tím pádem i o svou provizi nakonec přijde. Ale chybami se člověk učí, my jsme se poučili, on už stejného odhadce klientům asi taky nikdy nedoporučí a pan Odhadce? U toho bude asi vždycky záležet, jak se vyspí, dokud mu zbyte alespoň jedna spolupracující banka.

A rady na závěr?

  1. Odhad si před zaplacením nejprve zkontrolujte a pokud se vám něco nebude zdát, rozporujte to rovnou, po zaplacení je odeslán do banky a máte jen malou šanci na opravu.
  2. Pokud jste z okresu Brno venkov a chcete se našemu odhadci vyhnout, napište nám, dáme vám jeho jméno.
  3. Doufejte, že se váš odhadce dobře vyspí 🙂
Bratislavský Stavební Veletrh

Bratislavský Stavební Veletrh

Jak jsme už psali dřív, chceme na Brněnském veletrhu zkusit získat ještě nějaké další slevy na věci na barák. Abychom si to vyzkoušeli, byli jsme teď ve středu na Stavebním Veletrhu v Bratislavě.

Bylo to docela dobrodružství. Vůbec jsem netušil, jak výstaviště INCHEBA vypadá. Říkal sem si, že to bude určitě něco lepšího než chátrající Brněnské Veletrhy.  No, zase jsem byl jednou vedle jak ta jedle. Oproti Inchebě je Brněnské výstaviště moderní pavilon.

Už při příjezdu se člověk nestačí divit. Nejdřív jsme museli traverzovat protisměr výjezdu z dálnice, což bylo dobrodružství samo o sobě. Bohužel pak dál se jede ukázkovým ghetem až k hlavnímu vjezdu do areálu. Tam, ačkoli je cca šest budek kde se ukazují lístky a platí parkovné, je fronta tak na 20minut.

Když jsme se konečně dostali k budce, seděla v ní starší paní dost nepřipravená na nadcházející situaci. Ukazuju jí QR kodý na vstupenkách v mobilu a ona že to musím mít vytisknuté. No tak ji říkam, že ani omylem, že tam bylo přímo napsáno, že to stačí takto. A ona že ne, že lístky ze slevomatu musí být vytisknuté. Tak ji na to odpovídam, že lístky ze slevomatu možná ano, ale že toto jsou jejich lístky z jejich webu koupené u jejich firmy. Na to babka už trochu podrážděná mi sděluje, že prostě elektronické lístky ze slevomatu musím mít vytisknuty a basta. Tak ji opakuju, taky podrážděný, že toto není slevomat ale Incheba a jejich web.

Pokračovalo to ještě nějakou chvíli než říká, že teda možná nemusim, ale že ona to nebere a že mám jet k okýnku číslo dvě. Koukám na ni nevěřícně, před sebou závora, za mnou kolona 10ti aut. Říkam ať to vyřeší, ona že ne. No tak jsme se ještě chvilku přeli, ona měla nápady jakože mám přece vycouvat (a ty auta za mnou nevim co, asi vzlítnou), nebo se otočit (v pruhu širokém přesně na jedno auto a za mnou pořád ta kolona) a nebo že jí to mám dát vytisknuté (většinou mám v autě tiskárnu, ale zrovna ten den jsem si ji zapoměl).

Tak ji říkám (už docela naštvanej), ať teda otevře tu závoru, že auto zaparkuju a půjdu to vyřešit k okýnku číslo dvě. A ona zase že ne, tak já znova ať tu závoru otevře a nevymejšlí. A ona že opět ne, naštěstí dotřetice (už fakt nasranej) jí říkam, že tu závoru prostě otevře a hotovo. Naštěstí to babka vzdala a závoru otevřela.

Jdu teda k okýnku č.2, týpek nevěřícně kouká, proč někdo zevnitř areálu jde k němu a ukazuje mu lístky. Říkam mu, že ve vedlejší budce má retardovanou kolegyni a že potřebuju, aby ověřil moje lístky, že prý u ní to nejde. Týpek dost pobaven trefným popisem jeho kolegyně mi lístky zkontroloval a my mohli dovnitř. Až pak jsme si uvědomili, že jsme ušetřili 5eur na parkovném, protože babka nás pustila a týpek je nechtěl ;-).

Tak tím začal náš veletrh. Když jsme zaparkovali, nemohli jsme si nevšimnout havarijního stavu areálu, parkoviště, zdí a všeho ostatního. Když jsme se pak snažili dostat dovnitř pavilonu, opět jsme ocenili slovenský smysl pro humor. Areál má co pět metrů prosklené dveře, které jsou ale všude zamčené bez jediné směrovky kudy dovnitř. Korunu tomu pak nasadil oficiální vchod, který vypadal jako servisní dveře do nějaké technické místnosti, samozřejmě neoznačen. Ten jsme našli jen díky náhodnému kolemjdoucímu, co zrovna z budovy vycházel.

Uvnitř pavilonu už to pak mělo naštěstí klidný a očekávaný průběh. Vystavovatelů tam byly hejna, bohužel některé technologie/prvky zastoupeny více a jiné třeba vůbec. Konkrétně naše VPC cihly jsme na veletrhu nenašli vůbec, zatímco okna, dveře, tepelná čerpadla a výřivky byly na každém rohu. A inteligentní systémy pro domy, s těma se tam taky roztrhl pytel.

Obejít všechny stánky, pobavit se s vystavovateli a nabrat prospekty na věci, co se nám hodily, nám zabralo nějaké čtyři hodiny. Bohužel že by nám to nějak extra pomohlo se říct nedá. Například v kategorii okna tam bylo vystavovatelů spousty, ale zjistit jako laik, jaký je mezi nimi rozdíl a nedejbože se na základě toho rozhodnout, kdo nám je nakonec bude dodávat, je téměř nemožné.

Na veletrhu jsme viděli i jednu fajnovou věc. Je to prosklený povrch, který se dá použít například do dveří a dokáže se měnit z čirého skla na sklo mléčné.

Vypadá to parádně. Trošku zvláštní bylo, že ani vystavovatelé nevěděli, jak to funguje a co víc, původně nevěděli ani cenu. Když mi ji pak začali hledat, i oni vypadali dost překvapeně. Že prý 2500/m2. Říkam, že to není tak hrozné, že to je docela dobré. A on na to “eur”. Tak to mě ten humor trošku přešel ;-).

V půlce prohlídky jsme vyzkoušeli i pohostinnost místního stravovacího zařízení. Tak tam to můžeme opravdu vřele nedoporučit. Jídlo drahé a co víc, opravdu hnusné. Navíc jsme se vrátili do dětství, neb stolování bylo na úrovni školní jídelny a to nejen kvalitou jídla, ale včetně velikosti židlí, stolů a hlavně rozestupů mezi nimi. Ale když nad tím tak přemýšlím, možná v té ceně za jídlo byl jen příplatek za použití stroje času, pak je cena asi ok.

Když jsme se vrátili do naší doby, už jsme jen dokončili prohlídku druhého patra a vydali se spokojeně zpět domů. Nějaké prospekty a letáky máme, něco málo jsme zjistili a za měsíc na Brněnském veletrhu doladíme zbytek.

Vodovodní přípojka díl II – Já ne, to on!

Vodovodní přípojka díl II – Já ne, to on!

Not-Me-penguins-of-madagascar-18270082-470-349Jak jsme psali v předchozím příspěvku o vodovodní přípojce, původní dohoda byla, že reálizátor rekonstrukce silnice vybuduje i vodovodní přípojky. Důvody jsou celkem nasnadě – rychlejší koordinace prací a jediný subjekt zodpovědný za stav silnice po rekonstrukci. Všechno je to logické, všichni s tím souhlasí, sluníčko svítí a svět je růžový.

A realizátor stavby asi nemá rád růžovou, protože když jsme měli projekt už téměř vyřízený a jen pro informaci, kdy se začne, jsme mu volali, otočil o 180 stupňů a že prý oni nic, oni nám výkop neudělají, oni mají svojí práce a máme si to zařídit, jak chceme, jejich problém to není. WTF?!?

A tak jsme kontaktovali Vodárenskou akciovou a popsali jim situaci, abychom zjistili, co s tím tedy máme dělat. Protože ruku na srdce, najmout si bagr a jen si tak na vlastní pěst začít kopat do silnice, to bylo i na nás trochu silné kafe, a to nejsme žádní poseroutkové (no možná spíš ten silnější z nás dvou není poseroutka). Naštěstí pan vedoucí z Vodárenské je rozumný muž slova i činu a tak zvedl telefon a realizátora si pěkně podal. Že přece není možné, aby do silnice kopal někdo cizí kvůli záruce, že oni tam mají na všechno techniku a že budou přesně vědět, kdy a kde… A tak z milého realizátora opět vymámil příslib, že výkop i zasypání teda udělají a že vodárenská jen natáhne trubky a udělá připojení.

Tak jsme se zase nechali ukolébat a zase jsme uvěřili, že to bude dobré… Hlupáčci 🙂 Dnes nám přišel email od starosty, že se s realizátorem nedohodli a že nakonec výkop i zásyp bude provádět externí firma, se kterou se máme neprodleně spojit a domluvit si postup. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že.

Naštěstí ale v pohodě. S pánem jsme se spojili a domluvili si schůzku na další den (sobota) odpoledne. Jen nás prosil, jestli by to nemohlo být až mezi 1 a 2 hodinou, protože se prý bude muset trošku prospat po večírku. Co říct, prostě sympaťák 🙂 Taky nám řekl, že má bagr, žábu na zhutnění a že to všechno zvládnem, že to není žádný problém. Máme mu vzít paré projektu, všechno si to nastuduje a příští týden se půjde na věc. Je přímo z naší vesnice, takže když bude mít rozumné ceny, necháme si od něj vykopat i díru na vodoměrnou šachtu a pak jednou třeba i základy.

Tak uvidíme, snad už to teď všechno půjde jak po másle.