Koupíme křišťálovou kouli. Značka: Spěchá.

Koupíme křišťálovou kouli. Značka: Spěchá.

Když jsme loni na podzim kupovali pozemek, byli jsme asi třikrát na stavebním úřadě, abychom nepodcenili případné problémy s budoucím stavebním povolením. Úřednicím jsme tenkrát kladli zvídavé otázky typu, co nás čeká a nemine. V té době nám bylo řečeno pouze to, že v jednání byla autobusová zastávka u našeho pozemku, ale ta se nakonec realizovat nebude, protože o ni místní neměli zájem.

Pak jsme se ještě dozvěděli, že už dávno měla být provedena rekonstrukce přilehlé silnice, ale pořád tam byly nějaké průtahy ze všech možných stran a k rekonstrukci by snad mělo dojít na jaře následujícího roku. Toť vše. Že bychom se na rekonstrukci měli taky nějak připravit jsme se bohužel nedozvěděli.

Když nám pak v lednu přišla výzva, abychom si urychleně nechali vypracovat projekt na vodovodní přípojku, protože kdo přípojku nestihne do rekonstrukce, na pět let bude mít kvůli záruce na dílo utrum, byli jsme poněkud překvapení. Nakonec nás to ale nakoplo k tomu, začít řešit už i kompletní projekt domu, ačkoli jsme to původně chtěli odložit. Teprve teď si zpětně uvědomujeme, že to vlastně byla z pr… klika, že jsme se do toho pustili.

Když jsme totiž předminulý týden žádali SUS o povolení vjezdu k nám na pozemek, nastalo opět menší sociální drama. Bylo nám řečeno, že nám vjezd nepovolí. Důvodem mělo být to, že projekt už nejde změnit, protože rekonstrukce silnice je už téměř dokončena.

To nás pravda maličko vyvedlo z míry, protože za A) ať jsme se na silnici dívali, jak jsme se dívali, rekonstrukce v žádném případě nebyla v dokončovací fázi, naopak byla dosti pozadu a někdo by možná mohl říct, že byla sotva na začátku. A za B) pokud by nám vjezd na pozemek nepovolili a do projektu k našemu pozemku nepřidali snížený obrubník, tak po dobu záruky silnice (5 let) bychom měli leda tak pěknou zahrádku, kam bysme mohli jezdit relaxovat, ale to by bylo asi tak všechno, protože bez vjezdu bychom nikdy nezískali stavební povolení na barák.

Asi po týdnu nejistoty naštěstí všechno dobře dopadlo a paní na SUS se rozhodla, že vjezd nám povolí. Bylo nám ale zdůrazněno, že jsme poslední, kvůli komu se projekt bude měnit, a všichni po nás už budou mít smůlu. Tak nám spadl šutrák ze srdce a oddychli jsme si, že se nám povedlo zase jednou odvrátit jeden pořádný průser.

Co je na tom ale smutné je to, že nám o tom nikdo neřekl. Neřekli nám to na stavebním úřadě na podzim, v oznámení o vodovodní přípojce v lednu o tom taky nebyla zmínka a když jsme v březnu žádali o schválení projektu na vodovodní přípojku na SUS, tak o tom taky nepadlo ani slovo. A to to měl přitom na starosti úplně stejný člověk jako schvalování vjezdu.

Otázkou pak tedy zůstává, jak se k podobným informacím dostat. Protože když nám je nedají ani ti nejpříslušnější z příslušných, tak pak už nám stavebním pannám a panicům opravdu zbývá jen křišťálová koule, tarotové karty a věštění z lógru u kafe.

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *