Dnešní článek je druhý ze série tří článků pro začátečníky o tom, jak propojit Loxone s externími systémy. Dnešní článek bude o komunikaci Modbus TCP/IP. Předchozí díl byl o REST API a příště bude ještě MQTT. Všechny tři způsoby využití budu ukazovat na chytrých zásuvkách Netio, které tyto protokoly podporují.
Modbus TCP/IP protokol je variace Modbus protokolu, který ke komunikaci používá klasický ethernet (TCP protokol) namísto klasického Modbusu RTU využívajícího RS485 nebo RS232. Z toho vyplývá, že ho pomocí Loxone lze ovládat bez nutnosti dokupovat Modbus extension.
Předtím, než se pustíme do samotného Loxone, začneme freeware aplikaci Modbus Master, kde si lze celou komunikaci vyzkoušet nanečisto, než přistoupíme k samotnému ovládání skrz Loxone.
Abychom mohli se zařízením skrz Modbus komunikovat, musíme znát adresy, na kterých zařízení čeká instrukce, případně, na kterých odesílá stavová data. Pro Netio chytré zásuvky je Modbus TCP/IP popsán v této dokumentaci. Detailní návod, jak Modbus Master nastavit můžete najít také na stránkách Netia.
Pro sepnutí zásuvky číslo jedna potřebujeme tedy zapsat hodnotu 1 na adresu 101 do sekce 0x05 – Write Single Coil, pro vypnutí pak nastavíme hodnotu 0 do stejné adresy.
Poté, co vyzkoušíme, že nám funguje komunikace mezi ModbusMasterem a samotným zařízením, je čas přejít do Loxon Configu. Toto otestování doporučují vždy před samotným nastavením do Loxone, protože se snadněji a rychleji dá vyzkoušet, že umíme správně se zařízením komunikovat.
Takto nějak vypadá cíl našeho dnešního snažení. Do sekce Netio tentokrát přibude tlačítko na zapnutí či vypnutí zásuvky skrz Modbus TCP/IP.
Začneme tím, že v Loxone Configu klikneme na sekci “Komunikace Miniserveru” a nahoře v menu klikneme na ikonku “Modbusserver”. Tím vytvoříme nový modbus server, který si pojmenujeme “Netio Modbus” a jako adresu mu nastavíme jeho IP adresu následovanou dvojtečkou a číslem portu (defaultně 502).
Do takto definovaného Modbus serveru nyní přidáme “Modbus zařízení”. A to kliknutím na ikonu “Senzory a aktory” a vybráním “Modbus zařízení”. Zařízení pojmenujeme třeba “NetioZásuvka”.
Do třetice pak do vloženého Modbus zařízení vložíme “Digitální aktor”. Digitální znamená, že nabývá hodnot jen 0 nebo jedna, zatímco analogový by nám dovolil nastavit libovolnou hodnotu do cílového zařízení.
Ve stromu vpravo (bod 1) vidíte, jak by mělo nakonfigurované Modbus zařízení vypadat. Máme NetioModbus server, do kterého je vložena NetioZasuvka zařízení, které má digitální aktor OnOff. Název tohoto aktoru můžeme nastavit opět libovolný a poté do IO adresy zadáme adresu, kterou jsme si dříve vyzkoušeli v aplikaci ModbusMaster a do Příkazu pak zadáme 0x05 – Write single coil.
Tím bychom měli mít Modbus komunikaci nastavenou a zbývá jen daný aktor vytáhnout do Loxon plánu, propojit s tlačítkem, uložit projekt do Loxone Miniserveru a vše vyzkoušet.
Jak vidíte, ani na ovládání přes Modbus TCP/IP není nic komplikovaného. Je vždy lepší si komunikaci vyzkoušet předem pomocí ModbusMasteru (nebo jiného SW klienta pro modbus) a až pak začít nastavovat do Loxone. Přeci jen má Loxone svá specifika a je dobré vědět, že zařízení i cílové porty fungují, jak očekáváme, a případný problém je tedy v nastavení v Loxone configu, než hledat naslepo zkoušet, proč to nejede a zda je problém v Loxone nebo ve špatné adrese 🙂
Dnešní článek je první ze série tří článků pro začátečníky o tom, jak propojit Loxone s externími systémy. Dnes to bude o komunikaci REST API (tzn volání URL adresy vzdáleného zařízení), příště nás pak čeká ovládání zařízení přes ModbusTCP a nakonec pak ovládání skrz MQTT (kde je nutné využít externí NodeRED na převod požadavku do MQTT formátu). Všechny tři způsoby využití budu ukazovat na chytrých zásuvkách Netio, které tyto protokoly podporují.
Pro ty, co neví, co je REST protokol, tak zjednodušeně řečeno je to volání nějaké URL adresy a zpracování takové odpovědi. Typ REST požadavku může být buď klasický GET (to je, jako když zadáte nějakou url adresu do prohlížeče), POST (což je, když se odesílá třeba formulář na webové stránce), nebo pak již konkrétnější příkazy PUT/DELETE/PATCH, které se používají při úpravách dat skrz REST protokol.
Pro naše potřeby nám bude nyní stačit GET, jelikož Netio podporuje nastavování napřímo skrz REST URL ve formátu http://IP_ADRESA/netio.cgi?pass=heslo&output1=3&delay1=2000. Pokud bychom ale například chtěli nastavovat stav nikoli přes URL, ale přes JSON či XML, využili bychom příkazu POST, pomocí kterého bychom na adresu http://IP_ADRESA/netio.json posílali JSON soubor s instrukcí pro zapnutí. Jelikož se ale v Loxonu s JSON či XML nepracuje úplně nejlépe (rozuměj téměř nijak), zůstaneme raději u mnohem snazšího URL.
Takto nějak vypadá cíl našeho dnešního snažení. Krom samotného vypínače na zapnutí a vypnutí chytré zásuvky uděláme ještě tlačítko, které na 2 sekundy zásuvku zapne a poté zase vypne.
Jako první v Loxone Configu přidáme “Virtuální výstup”, který si pojmenujeme třeba NetioREST a zadáme mu Adresu http://192.168.1.98 (pozor, adresa nesmí končit lomítkem).
Dále pak přidáme “Příkaz virtuálního výstupu” do vytvořeního virtuálního výstupu. Ten si pojmenujeme třeba OnOff a vyplníme instrukci při zapnutí a vypnutí (pozor, musí začínat lomítkem). Příkaz k zapnutí/vypnutí má formát/netio.cgi?pass=Heslo&output_CISLO_VYSTUPU=STAV_VYSTUPU (podrobná dokumentace zde).
Krom samotného on/off pak přidáme ještě druhý příkaz na zapnutí zásuvky jen na 2 sekundy. To se dělá tak, že jako stav výstupu nastavíme hodnotu 3 a přidáme parametr “delay”. Přidáme tedy další “virtuální příkaz”, pojmenujeme ho třeba “Pulse” a jako instrukci pro zapnutí dáme /netio.cgi?pass=heslo&output1=3&delay1=2000. V tomto případě nebudeme dávat instrukci pro vypnutí, jelikož o vypnutí se postará zásuvka sama.
Takto vytvořené virtuální příkazy si pak nataháme do samotného Loxone plánu, kde je propojíme s tlačítkem a vypínačem. V případě On/off necháme tlačítko v režimu “vypínač”, zatímco v případě pulzního sepnutí nastavíme režim “tlačítko”.
A takto pak vypadá samotné zapínání/vypínání přes vypínač či tlačítko.
Jak vidíte, ovládání přes REST API není nic komplikovaného. Co bohužel v případě Loxone trochu komplikované je, je správně zadat ovládací URL. Více o tom, co všechno se může pokazit a jak takové chyby odladit jsem psal v dřívějším článku “Loxone virtuální vystupy a jejich debugging”.
Jak jsem už předesílal v minulém článku o řezačce, rozhodli jsme se vybudovat ještě pár truhlíků. Jednak proto, abychom trochu zrášlili severní zeď a pak hlavně i proto, abychom zvětšili užitnou kapacitu našich záhonů.
Po čtyř letech našich farmářských pokusů jsme přišli na to, že domácích cherry rajčátek a paprik není nikdy dost :). Většina ostatního se nám moc neosvědčila, ale tohle duo se neomrzí. A protože za barákem je v létě krásně horko, navíc tam teplo akumuluje ještě ona betonová zeď, budou tam v létě vegetit primárně papriky, zatímco na jaře okrasné kytky (primárně proto, že si tam I. vydupala i pár okrasných nesežratelných obyvatel, se kterýma jsem sice nesouhlasil, ale to bylo tak vše, co jsem zmohl 🙂 ).
Vysoké truhlíky jsem měl natrénované už z loňska, takže jsem vcelku tušil, co mne čeká. Jenže, bylo to zase o něco horší, než to očekávání.
Tak předně, loni toho bylo 8 metrů, letos 12 metrů :). Navíc (a to teda byl můj nápad), jsem si vymyslel, že naproti vchodu vyrobím lavičku. Abychom měli kam odkládat věci, když potřebujem otevřít.
První dny jsem proto krom konstrukce truhlíků strávil ještě vymýšlením a konstruováním lavičky. Tu jsem udělal podobně jako truhlíky, tzn kostra z latí 6x4cm a obložení pak z původních plotovek, které nám tu zbyly poté, co se I. rozhodla změnit náš dvouřadý plot na jednořadý :).
Opět si musím pochválit Metabo pokosku (a to mi od nich nepřišlo ani jimi slíbené tričko :)))). Pokoska je super nejen na rovné řezy, ale hlavně řezy pod úhlem. To jsem ocenil jednak při výrobě opěradla lavičky a pak i při řezání obložení truhlíků, když mi to všude né-úplně lícovalo.
Když byly hotové laťové konstrukce, přišlo na řadu opět zateplování. Na to jsme použili zbytky z našeho fasádního EPS, který jsem naporcoval řezačkou popsanou v minulém článku.
A aby to měly truhlíky úplně extra, k lepení polystyrenu jsem používál extra Illbruck vzduchotěsnou pěnu :). Opět zbytky ze stavby, které jsem původně chtěl prodat, jenže termín expirace byl už před třema rokama. A než někomu vysvětlovat, že je pořád cajk, tak jsem ji radši dal vděčným truhlíkům :).
Bohužel, protože fakt foukalo, musel jsem si improvizovaně pomoct ještě zbytky OSB desek a truhlíky dočasně uzavřít. Bez zakrytí jinak lepení probíhalo tak, že po umístění polystyrenu a jeho zafoukání pěnou přišel poryv větru a polystyren i s pěnou byl víte kde :).
Po polystyrenech následovala příprava závlahy. Oproti minule jsem to už nezanedbal a závlahu si připravil do každého truhlíku zvlášť (to v původních nemám a do teď nevím, jak tam ty hadičky nějak rozumně vzhledově udělám).
Opět jsem použil zbytky co dům dal a dokoupil jen to nezbytné. Takže rozvod ve dně truhlíku je udělán z 32mm HDPE trubek, které mají odbočky nahoru a dle zbytků různě převedeny na 16mm hadičky, na které pak budou zapojeny závlahy. Na nedostatek tlaku si tak papriky stěžovat rozhodně nebudou moct :).
Po závlaze přišlo na řadu obložení. Na to jsem koupil už vyzkoušené hoblované 12cm x 21mm smrkové prkna, které pak zase natřu barevnou impregnací. Obklad byl tentokrát taky trochu komplikovanější, protože bylo potřeba rozumně rozložit 8m délky v kuse tak, aby bylo co nejméně odřezů z 5m dlouhých prken.
Nakonec jsme vymysleli 2-5-1 a 4-4 překlady, zatímco druhý, menší má 2-1 a 1-2 skladbu, takže nám zbylo jen jedno 1m prkno navíc. Celkově si obklad truhlíků vzal celý víkend, výsledek je ale myslím více než dobrý.
Co stojí za zmínku, tak byl záděr právě v rozměrech prken. Všechno jsem měl naplánované na 4m dlouhé prkna, takže když jsem pak začal řešit uchycení našeho 2-5.1 systému, zjistil jsem, že nemám kde kotvit konce/začátky prken. Musel jsem proto do polystyrenů vyřezat díry a dodělat tam improvizované vzpěry.
Po dokončení obkladu truhlíku jsem dodělal ještě obklad lavičky. Ve spodní části zůstal otvor na pracovní boty a jiný bordel, který nechcem dávat domu. Zároveň se vzniklý prostor i hodně zamlouvá našemu bílému členovi rodiny, takže tam bude mít v létě asi schovku (a když bude zlobit, tak tam bude spát i přes zimu :))) ).
K večeru jsem včera pak ještě udělal igelitovou výplň do každého truhlíku. Klasický igelitový půlrukáv, rozřízlý napůl, k okrajům chycený pomocí sponkovačky skrz stříbrnou pásku, aby se igelit netrhal.
Pokračování článku s finalizací truhlíků teď závisí momentálně primárně na dešti. Pak bude potřeba odvozit všechny kompostery, dodělat horní část truhlíků a vše natřít.
Je pěkně, tak jsme se pustili do dalšího vylepšování kolem domu. Je to totiž neuvěřitelné, ale i 4 roky od nastěhování je stále co dělat :)).
Tentokrát jsou to další vysoké záhony-truhlíky, pro změnu na severní straně domu. Na zápědě se osvědčily, takže rozšiřujeme dál.
Ono teda takhle, těch důvodů je víc. Jednak nám zbyla hlína, kterou tam udáme. Jednak je tam ošklivá zeď, kterou takto trochu skryjeme. A pak, naše záhonky za domem nemají takovou kapacitu, jakou bychom si představovali (a víc je rozšiřovat na úkor trávníku nechceme).
Takže se i vedle severní zdi udělají truhlíky, kde budou na jaře pro potěšení oka nějaká ta kvítka, zatímco přes léto si tam pak budou lebedit pravděpodobně papriky. Díky tomu, že je to u masivní zdi, tak krom slunce ze shora budou mít i teplo od zdi. Tak snad porostou jako o závod.
Dnešní článek, jak ale název napovídá, nebude o truhlíkách. Ten si nechám na příště, až toho bude hotového trochu víc. Dneska to bude “jen” o řezání polystyrenu.
Jako výplň mezi latě použijeme zase polystyren, protože stále máme zásoby 27cm tlustého polystyrenu z dob zateplování. Jenže, latě jsou na šířku 4cm (a výšky 6cm), takže bylo potřeba polystyren nařezat. A dělat to ručně, byly by z toho plotny s šířkou oscilující mezi 2cm až 6cm :).
A tak jsem to tentokrát automatizoval. Udělal jsem tu nejvíc cool automatickou řezačku, co kdy kdo viděl.
Pecka co :). Je složená z jedné zablácené palety, jednoho zbytku OSB desky, šesti odřezků z latí, jednoho přívěsného vozíku a jedné ruční odporové řezačky :)).
Práce na složení cca 20 minut, kalibrace a testovací provoz dalších cca 10 minut. Po těchto třiceti minutách výzkumné a vývojové činnosti jsme měli před domem plně automatizovanou řezačku :).
Nakonec jsem krom čtyř 27cm EPS bloků rozřezal i nějaké další 8cm desky, co jsem našel v boudě, a ve výsledku je z toho fakt velká hromada 4cm desek.
Kupodivu jsou desky opravdu pěkně rovně nařezané. Jen jedna se trochu víc nepovedla, a to když zafoukalo a namísto rovného řezu tam máme hrb jak z velblouda. Jinak šlo řezání opravdu pěkně, takže pokud by někdo pořeboval, můžu jen doporučit.
PS: Jo, a kdyby někdo nevěděl, proč Žaves, tak Žádné-velké-sraní.
Dneska další jak-se-má-náš-Brest článek. Tentokrát to ale nebude jen o fotkách toho jak roste, ale i trocha textu kolem jeho tuningu.
Původně jsme brest “nainstalovali” tak, že jsme na něj dali fólii a závlahu ve formě hadic, do kterých byly navrtány hadičky s kapkovačema (z číny). Plán to byl dobrý a první dva roky to fungovalo dobře.
Jenže, po třech letech působení horka a mrazu v kombinaci s vyšší mocí ve formě našeho nového štěněte se na hadičkách dost podepsaly. Hadičky zkřehly a náš nový bílý blesk se v Brestu rád prohání. Takže hadičky praskají a upadávají.
Druhý problém, který v původním řešení vidím, je ona fólie. Sice nerostl plevel, ale tam, kde nebyly vystříhané díry, se voda držela na povrchu fólie, namísto aby protekla do hlíny. Nevím, jestli původně protýkala, ale teď už neprotýká.
Takže nový plán Fólie pryč, stávající hadice pryč. A namísto toho nové hadice, tentokrát kapkové a místo fólie dát štěpku. Ta bude lépe držet vlhkost a stejně tak bude vlhkost z deštů propouštět do hlíny.
Vyndat fólii byla fakt pakárna. Musel sem postupně prostříhat celou fólii v obou řadách (máme dvouřadý trojspon), ale nakonec jsem z toho fólii vydoloval. Pak jsem postupně rozřezal hadici, vytahal závlahové střiky a vše vyházel ven.
Namísto toho jsem pak natahal dvě kapkové hadice. Tahal jsem to nakonec natřikrát. První verze byla uprostřed, ale to mi nakonec přišlo málo, takže pak byla druhá verze, natažené dvě hadice uprostřed a pomocí kolíků pozicované k brestům. Jenže, dost rychle mi došly kolíky. A tak byla třetí verze (po tom, co jsem opět všechno rozpojil, vytahal a odstranil), kdy jsem kapkové hadice natahal jako slalom mezi keříkama.
Ta třetí verze je naprosto famózní. Hadice drží naprosto parádně blízko stromků, navíc když jsme keříky sázeli, tak se nám docela povedl 30cm rozestup, takže i kapkovače +/- sedí u keříků a potřeboval jsem kolíky jen na začátek a konec hadic.
No, drobná komplikace ještě byla ta dvouřadá hadice. Bylo potřeba to nějak celé pospojovat dohromady. Takže v tom nepitomějším místě, kde je “T” spoj Brestů bylo potřeba spojit pět kapkových hadic dohromady. Dělalo se to trochu nešikovně, ale v leže, za asistence prcka a intenzivního olizování obličeje psem jsem to zvládl. Byla to radost.
Když bylo zapojeno a ozkoušeno, přišlo na řadu zavážení štěpkou. Tu se mi povedlo haluzově sehnat za pár korun.
Moje představa byla, že štěpka je odpad a takt o skoro nic nestojí. A když jsem narychlo hledal na Bazoši, i to tak vypadalo. Jenže, kolem Brna je štěpka zřejmě strašně nedostatkové zboží, takže ta ošklivá stoji kolem 800kč/m3 a ta pěkná 1000kč a víc. Hnus.
Tak jsem zapojil do hry naší lokální vesnickou Facebookovou skupinu, kde jsem byl odkázán na správce zámeckého parku (jojo 🙂 ). Když jsem s panem správcem mluvil, tak mi bylo vysvětleno, že mají zrovna přebytek, že to sice nemohou oficiálně prodávat, ale že když se hned stavím, tak mi klidně kubík do vleku nandají. Jak bylo domluveno, tak se i stalo. A když sem se ptal, co jsem dlužen, tak prý 200kč pro chlapy na párek. Ideál :).
Štěpka to nebyla žádná krasotinka, ale pod Brest naprosto super. Štěpka byla už sama o sobě pěkně vlhká a mokrá, takže vláhu bude držet suprově. Rozvážel jsem to necelé tři hodiny a to i přes intenzivní pomoc prcka, který měl neustále potřebu pomocí lopatky nejen nakládat a vykládat, ale hlavně mi neustále z lopaty shazovat už nabraný náklad.
Ale zadařilo se. Rozvozil sem to po celé délce a pak pomocí lopatky na všech čtyřech štěpku rozhrnul tak, aby zakryla stonky i kapkové hadice. Na to, že je to štěpka za pár korun, tak to myslím i pod Brestem vypadá pěkně.
Samotný brest se nám pak po prvních dvou zalitích hned zazelenal a s vydatným odhodláním začal růst. Což je dobře, protože ho letos čeká nejméně dalších 50cm. Stejně jako my totiž mají nového pejska i sousedi, a bohužel, stejně jako v předchozí generaci mají obě feny svůj svébytný postoj ke komunikaci. Takže jsme se se sousedy domluvili, že necháme Brest vyrůst tak, aby na sebe naše dvě princezny zbytečně neviděly :).
Další Brest-report proto čekejte za pár měsíců, kdy bude zase o půl metru delší :).
Máme po zimě, takže byl zase čas vyměnit filtry v rekuperaci. Přes zimu dostávají vždy nejvíc zabrat, díky všem ohleduplným občanům ve vesnici, co pálí v kamnech naprosto vše. Počínaje Petflaškama a konče zřejmě jejich domácíma mazlíčkama.
A jelikož se na fóru občas dotaz na filtry objeví, říkal sem si, že by nebylo špatné to sepsat takhle viditelně. Je totiž opravdu nesmysl kupovat předražené originální filtry, když se dají vyrobit za pár korun (TL;DR: 20Kč namísto 1000Kč).
Takže, pro představu, takto vypadají filtry, co tam byly cca 4 měsíce (filtry si už nějakou dobu skládám sám, proto je tam těch tkanin více).
A takto vypadají nové filtry. Dost rozdíl co :). Jde z toho i pěkně vidět, že jeden filtr prostě nestačí. Každý zachytí jinou nečistotu, která by se jinak do domu dostala.
Jak skládám své filtry
Moje rekuperace (Stiebel eltron) má železné rámečky, do kterých se filtry vkládají.
Bohužel, všechny tři se do něj nevejdou, takže uhlíkový vkládám přímo do štěrbiny na filtr a G4+F5 jsou pak v rámečku, který poté také zasunu do rekuperace.
Filtry pak po zasunutí do rekuperace ještě přelepuju stříbrnou izolepou, aby šel vzduch skutečně jen přes filtry a ne do místnosti skrz otvory. Rekuperace tam sice má jakési těsnění, ale bylo kolem něj slyšet profukování.
Typy filtrů
Zkoušel jsem různé filtry i kombinace, ale nejvíce se mi osvědčila tato skladba:
Jako první na vstupu mám ten černý, to je uhlíkový filtr – dokáže eliminovat zápachy z venku. Ten dávám jako úplně první na vstupu.
Druhý, tlustý bílý je filtrační tkanina G4 – pyl, mlha, drobné nečistoty.
A třetí, ten bíly tenký (7-9mm) je označení F5 (M5) – jemná filtrace pro částice procházející plícemi.
Na výstupu pak mám jen tu G4, kde není už potřeba nic moc filtrovat.
Krom těchto jsem zkoušel ještě filtrační tkaninu F7, ta už je ale hodně hustá a dost bránila průchodu vzduchu. Takže tu mám zatím bokem a nepoužívám ji.
A teď k cenám
Už si přesně nepamatuju, kolik za filtry chce přímo výrobce, ale mám pocit, že to bylo kolem tisícovky za jeden. V případě, kdy si ale koupíte filtrační tkaninu a do filtru ji sami vložíte, dostanete se na cenu řádově jinde, navíc za mnohem lepší filtr (výrobce doporučuje jen G4 na vstupu i výstupu)
Tkanina F7 stojí 1m2 186Kč (zdraženo o cca 40Kč za m2 od roku 2017)
Tkanina F5 pak stojí 406Kč za 2m2 (ta se od roku 2017 zdražila o 26Kč za celé balení)
Tkanina G4 stojí rovněž 406Kč za 2m2 (a rovněž zdažena o 26Kč za celé balení)
Uhlíkový filtr stojí 503Kč za ~1.125 m2 (původní cenu jsem bohužel nenašel)
Pokud to přepočítáme na velikost filtru, který v mém případě je 19cm x 52cm = 0.1m2 (přesně 0.098m2).
Tzn. pokud bych použil doporučené G4 filtry, cena za filtr je 20Kč! Pokud si filtr složím z uhlíkového, F5 a G4, tak mám cenu 20+20+44Kč = 84Kč a jsem kvalitou filtrování nesrovnatelně jinde.
Jediná “nevýhoda” je, že si musíte tkaninu sami nastříhat či nařezat. To si ale myslím, vzhledem k ušetřeným penězům, zas tak nevadí :)).
Kde kupovat filtrační tkaniny
Osobně mám vyzkoušené první dva eshopy, další jsou přidány od čtenářů. Pokud máte někdo další tipy, určitě napište
Věřím, že výše uvedené ceny budou pro mnohé dost překvapením. Cena, kterou si za originální filtry účtují výrobci dost hraničí s lichvou :). Snad Vám uvedené linky pomohou a příště už budete kupovat filtry také levně.
Pokud máte někdo další vyzkoušené dodavatele filtračních tkanin, určitě je prosím pod článek postněte. Udělám zde seznam firem, kde se dají tkaniny kupovat za rozumné peníze.
K dnešnímu článku mne motivovaly události posledních dnů, kdy jsem ladil můstek mezi Loxone a Quidem. Níže popsané zkušenosti jsou s původním miniserverem verze 1. U verze 2 je mnohem silnější čtyřjádrový procesor s mnohem větším množstvím paměti a tak není s výkonem ani můstkem žádný problém.
Ovšem problém je to, že Loxone diky updatům stále více a více zhoršuje výkonnost miniserveru verze 1. To, že se s každou verzí snižuje výkon o cca 1-2%, je bohužel už známý a otestovaný fakt.
Ačkoli primárně řeším výkonnost PicoC kódu, tak problém už zdaleka není jen v bloku “Program” a případně mém můstku. Problém je už také s originálními Loxone extensions, kde přestávají fungovat například dvoukliky. A bohužel, jak ukážu v dnešním článku, problém už je tak velký, že se začínají rozsynchronizovávat i stavy prvků.
A o tom chci dneska psát. Je to něco, nad čím jsem strávil poslední dva týdny několik desítek hodin.
Problém začal vcelku nevinně. Jeden z uživatelů mého můstku reportoval, že když zkusí zapnout/vypnout více relé najednou, občas nezmění stav všech relé jak by mělo. Zdálo se to jako nesmysl.
Jako první jsem tipoval chyby v UDP či chybný Quido modul. Jenže tím to nebylo. Chovalo se tak více modulů a UDP pakety po prověření ve Wiresharku chodily správně.
Tak že by chyba v programu? Vždyť můstek mezi Loxone a Quidem již používají desítky lidí a nikdo doposud problém nehlásil a to mám zprávy, že jsou i tací, co na to pověsí třeba 3x-4x 2/32 Quido modul, tzn. ovládají 128 relátek skrz můstek a bez problémů.
A tak jsem hledal dál. Dokonce jsem volal do Papoucha, povedlo se mi spojit s hlavním vývojářem Quida, se kterým jsem si opravu pěkně pokecal. Navzájem jsme si sdělili chyby, o kterých víme, dokonce mám příslib, že bude snad i slíbená změna ve firmware na zrychlení vstupů. Jenže s tímto náhodným spínáním si ani u nich nevěděli rady.
A tak jsem do můstku dodělal další logování výstupů (defaultně vypnuto), abych přesně trasoval, co se z Loxone odešle. A tady, když se udělalo víc zapnout/vypnout operací, se začaly ukazovat chyby. Loxone občas odesílal naprosto jiná data, než jaká měl vzhledem k Loxconfigu mít.
Není možné, zdálo se. Jedno tlačítko, ze kterého vede 32 propojení na 8 logických členů AND, které pak vedou na jednotlivé vstupy v programu. Jak to, že když zmáčknu tlačítko, do programu jsou nastaveny různé hodnoty, a ne vždy samé 1 či 0?
Že by chyba v programu? Nebo PicoC? A jak to, že to na verzi 8.1.11.11 nedělá? A tak jsem hledal dál.
PicoC nabízí na práci se vstupy/výstupy programu jen pár funkcí. Funkci getinputevent(), která vrátí počet změněných vstupů programu a funkci getinput(n), která vrátí stav daného vstupu.
Program samotný nedělá v tomto ohledu nic složitého. Jelikož PicoC ani Loxone neumožnuje nějaké event-driven programování, neboli čekat na to, až se něco stane, je potřeba periodicky zjišťovat, že se na vstupu něco změnilo. To se dělá jednoduše takto:
Když se něco změní, funkce jednorázově vrátí pomocí getinputevent() seznam vstupů, kde se změna stala. Když se pak zavolá tato funkce znova, vrátí zase 0 do té doby, než se změní něco dalšího.
A tady je zakopaný pes. Teda, v případě Loxone asi spíš stádo bernardýnů.
Loxone je totiž už tak pomalý, že nezvládá v reálném čase nastavit stavy z tlačítka na všechny vstupy programu. To vede k situacím, kdy celá vnitřní logika Loxone je v naprosto nesynchronních a náhodných stavech, když část vstupů je již nastavena při stisku na 1, zatímco jiná část na 0.
A v okamžiku, kdy se program zeptá, co se na vstupech změnilo, Loxone vrátí jen tu část, která již nastavena je. Ačkoli je tedy všude nastavená binární 1, Loxone vrátí náhodně 0101101001… A co je horší, když už Loxone konečně milostivě donastaví i zbylé stavy, funkce getinputevent() již tyto změny nedetekuje. Tváří se, že už žádná další změna nenastala.
Pokud by někdo z Vás začal tento problém mít, je v můstku fix. Oprava spočívá v tom, že v případě, že Loxone detekuje změnu, tak se při dalším cyklu (po 100ms) natvrdo načtou znovu všechny vstupy (i když Loxone tvrdí, že k žádné změně nedošlo) a stav všech výstupů se znovu pošle do Quida. Díky tomu se nejpozději do 100ms opraví stav všech relátek. Bohužel, oprava může způsobit delší prodlevu při rychlém zapínání a vypínání relé. Takže nastavení c_resend_all_outputs používat až jako poslední možnost.
Jak jsem ale psal, nejde jen o můstek. Toto celé totiž znamená, že pokud máte složitější Loxconfig, může se dost dobře stát, že se Vám vše začne chovat úplně náhodně. Protože namísto toho, aby hodnoty na jednotlivých blocích byly v konzistentním stavu, může se stát, že část vstupů je již aktualizována a část ne.
Výstup na AND prvku vpravo může mít hodnotu FALSE i v případě, že je tlačítko zapnuto.
V extrému si to představte třeba tak, že přenos mezi bloky nahoře (každý čára) trvá 1 sekundu. Pokud na dané cestě bude více prvků, do cílové čáry (v tomto případě AND prvek) se spodní signál dostane o 2s dřív než signál na horní cestě, který jde přes dva NOT prvky.
Jenže díky tomu, jak je už stav pomalý, Loxone vyhodnotí AND nejprve tak, že I1=false a I2=true a za další 2sekundy pak I1=true, ale I2=false (protože tlačítko není stisknuto celé 2s, ale třeba méně). Tím pádem se může stát, že v logice budete vyhodnocovat nekompletní stavy, které Vám způsobí třeba chybné topení, vypnutí kritických relátek a kdovíco ještě.
Jak jsem psal, není to problém konkrétní verze Loxconfigu. Je to problém všech nových verzí Loxconfigu. Každá verze více a více zpomaluje Váš miniserver. Pro srovnání. Verze 8.1.11.11 zvládne v PicoC odbavit stovky událostí za sekundu. Ten stejný program nasazený na poslední verzi Loxconfigu (aktuálně 10.3.11.27) jich zvládne 1.5/sekundu. Ano, jeden a půl!.
Bohužel, na toto nemáte téměř šanci přijít. Když se Vám začnou věci chovat divně, těžko budete předpokládat, že je to způsobeno tím, že už je Loxone tak pomalý, že nezvládá ani elementární věci, jako je nastavování stavů prvků.
Dobře si proto rozmyslete, jestli opravdu potřebujete každou další zpackanou verzi, kterou Loxone vydá. Každá další verze totiž znamená, že se Vám celý Váš dům více a více zpomaluje. A nejde jen o to, jestli používáte můj můstek mezi Loxone a Quidem. To stejné se týká Vás, kdo používáte třeba dvouklik tlačítka na originálních Loxone komponentách (což je vcelku elementární věc), nebo třeba těch z Vás, kdo máte složitější Loxplany.
PS: Všechny výše uvedené změny jsou již dostupné v nové verzi můstku (verze v17). Verze je jako vždy ke stažení v Dropboxu.
Dnešní článek je od Dalibora, který sepsal tento super návod na vysoké záhony. Doufám, že se bude líbit!
Pokud se říká, že lenost je matkou pokroku tak bych se pod to podepsal s výhradou, že teprve působením “otce” vzniká ten správný pokrok !
Už když jsme kupovali náš současný domeček jsem prohlašoval “maximálně co vezmu do ruky je rýč” ale …. poněkud “se” to změnilo, “se” ( já ) už i hrabe, pleje a okopává, ale lenost pořád hlodala a hlodala až dohlodala k zvýšeným záhonům. Nebudu tady rozebírat veškeré důvody proč, shrnu ty nejpodstatnější:
kontrola nad složením zeminy a živinami
díky postupnému tlení v nejnižších vrstvách není potřeba hnojit ( koňský hnůj / kompost a substrát se přidává dle potřeby z hora )
lepší mikroklima, záhon se snadněji prohřívá, na jaře možno i chránit proti mrazíkům přikrytím “pupíkatou” fólii na bazény
lepší kontrola vlhkosti, možnost automatizace závlahy
nemusím lézt po kolenou, když jdu natrhat něco čerstvého
žádný krtek
Výsledkem je sklizeň cibule, kterou vidíte na fotce nahoře ( tedy to co bylo na zimu, přes léto jsme jen trhali a papali ).
Odkazů jak to udělat je na internetu mrak, takže k tomu přidám následující postup jak jsme to s manželkou vyráběli…
Podstatný je rozměr, my volili trošku větší takže 2,5×1,5×0,6 m ale to je dle dispozic co kdo má na zahrádce za prostor.
Základem jsou modřínové hranoly s průřezem 8×20 cm délka 2,5 m a 1,5 m po 6-ti ks. Stojkové trámy 10×10 cm délka 0,6 m po 4 ks. na jeden záhon. Proč modřín ? Nemusíte ho natírat ani jinak ošetřovat, cena je sice větší než smrk, ale ty výhody bezúdržbového provozu jsou jasné. Je třeba se připravit na to, že jeden takový záhon bude mít kolem 500 kg takže … dobře vybírejte “kam s ním” !
Pro spojování jsem volil šrouby 8×200 mm s tím, že jsem si na sloupové vrtačce předvrtal ty stojkové trámy. Předmontáž doporučuji na rovině ( v našem případě stodola ) s tím, že pro kontrolu kolmosti stačí vodováha a pravý úhel provázkem 3-4-5. Kdo má laser může být přímo dokonalý, ale je to zbytečné oko ženy vás ocení spíše za estetiku než za toleranci úhlů do 0,5 stupně.Další postup je přeprava na místo což zvládnou dva chlapi do vzdálenosti 2 Plzní ( cca 80 m ) v pohodě.
Na místě instalace je třeba položit drátěné králičí pletivo pozink ( lépe asi nerez ale to jsem nesehnal ) oka tak do 20×20 mm proti Krtečkovi a dalším hladovým debilním zvířátkům. Pod rám jsem dal ještě geotextilii a přetáhl ven anóbrž tam přijdou pochůzné dlaždice.
Následně jednochlapově se spotřebou jedna Plzeň na hodinu s pomocí šroubovačky vrutů a gumové palice naskládáte další dvě vrstvy hranolů. Dovnitř ještě natlouci fólii aby vlhkost moc neutíkala do konstrukce ale modřín by to snesl i bez ní ( asi ) . Výsledek po dvou Plzních tj. dvě hodiny práce vypadá takto :
No a už zbývá “jen ” náplň :
dřevní hmota ( tj. všechny větve do průměru 2-3 cm ) co najdete na stromech, které chtějí sestřih a jinde
domácí kompost alespoň jeden rok starý. Pokud pořídíte kompost z kompostárny tak pozor na zbytkový čpavek !
koňský hnůj na přilepšenou
ornice do které přimícháte písek pokud je příliš hutná
na vrchní část ( 5-7 cm ) substrát podle toho co chcete zasadit
V praxi to vypadá asi takto:
No a závěr za který vás manželka opravdu pochválí vypadá například takto:
Tvořivosti v rozměrech a obložení dlaždicemi se meze samozřejmě nekladou a dobrá zpráva je, že montáž dlaždic = dvojnásobná spotřeba Plzní oproti celým záhonům ( nepočítám ale vnitřní zavážku hlínou a další skladbou ).
Roční výsledek ( úroda ) mne přiměl zdvojnásobit počet záhonů takže úrodo těš se !!
Samozřejmě automatizovat závlahy tj. nasadit čidla vlhkosti, zalévací a rozprašovací rozvody Gardena a vše korunováno logikou Loxone je teprve ten správný přístup. Nezapomeňte na pohybové čidlo ! Nepřeji totiž nikomu vysvětlovat proč “ta blbost začala zalévat, když jsem byla pro zeleninu ” 🙂
Máme tu skoro jaro a na blogu už skoro měsíc ticho. Nějak nebyl vůbec čas na psaní, protože se nám toho sešlo opravdu hodně.
Tou první, nejradostnější zprávou je, že čekáme druhého potomka. Sama o sobě je to zpráva radostná, ty důsledky a časové následky už ne. Krom samotných vyšetření a lítání kolem jsme začli řešit i věci praktické.
Tou první věcí je náš vozový park. Naše “staré trojkové BMW” (jak ho pojmenoval nejmenovaný čtenář) je sice super auto, ale není to autobus. Když jsme během jednoho víkendu udělali branné cvičení a zkusili do auta naskládat nás dva s I., našeho stávajícho potomka, psa a pak našeho imaginárního druhého potomka, zjistili jsme, že jsme v háji.
Bohužel, trojková řada prostorem vzadu neoplývá a nacpat tam dvě autosedačky tak, abych mohl se svýma dvěma metrama ještě řídit je úkol zcela nereálný. Takže se rozjelo kolečko výběru nového rodinného automobilu.
Prvotní idee novějšího BMW3 či BMW5 jsme dost rychle opustili, protože nové BMW se postupně v interiéru zmenšují a ani u starší BMW5 bychom na zadní sedačky pohodlně dvě děti a psa nenacpali.
Plán jsme tedy přehodnotili a začli vybírat nějaký jiný autobus. Nakonec jsme náš výběr nasměrovali směrem VW Touran. Zkoukli jsme mobil.de, probrali to s firmou, co nám dovážela předchozí auta…. a nakonec ho koupili jinde 🙂
Našli jsme ostravskou firmu AutoDraft, která tahá leasingové auta z koncernu VW do čech, jsou to auta jeté cca 3-4 roky za zlomek původní ceny. Navíc, se zárukou 2 roky na veškeré mechanické díly za příplatek 9000kč. Neber to. K tomu nabízeli zrovna v akci leasing za 3% ročně, pokud dáme akontaci 40%.
Nemuseli jsme se odházet z peněz, bude nás to stát 5000kč měsíčně a záruku máme jak u nového auta. Vcelku good deal myslím. Rozhodli jsme se nakonec pro automat a diesel (pro zvídavé, je to 2016/11, automat, 2.0TDI DSG), doma mu říkáme autobus :). Na delší cesty a výlety budeme mít to, na courání s prckem č. 1 do školky a jezdění v menším počtu pak necháme baworáka.
Když jsem viděl, za co bych ho prodal, tak to ani omylem. Auto máme v super stavu, takže není důvod ho prodávat. A naopak, používat diesela na courání do školky, občas do hospody nebo na nákup je taky blbost. Navíc, diesel v automatu prostě nemá ty emoce, co třílitrový šestiválec v manuálu 🙂
Krom toho jsme započali i úklid a přípravy doma. Vcelku velký úklid řekl bych, napříč celým domem. Začalo to špajzem, kde máme takový malý sklad a kde byl ještě nějaký stavební materiál, konče nahoře v druhém pokojíčku, kde jsou ještě stále nerozbalené krabice z dob stěhování.
Výhlásil jsem akci “No-mercy” a cokoli, co nepoužíváme, se buď prodá, nebo daruje, nebo vyhodí. Shodou okolnosí máme zrovna v obci i akci “Re-Use”, kam se dají nepotřebné věci odvézt a někdo jiný si je může vzít.
Super akce. Dneska jsem tam byl, daroval jsem několik starých strojků na vlasy, cédéčka, dekotarivní blbiny co nikdo nikdy nepoužil a tunu dalšího. Na oplátku jsem si přivezl jedny nové dudlíky pro prcka a plyšáka pro psa. Další super deal :).
No a aby toho úklidu nebylo málo, začli jsme i s úklidem a pracema venku. Vzal jsem nahrubo celou dlažbu wapkou, ale tam jsem nedosáhl požadovaného efektu. Na severní straně se nám už začíná na dlažbě dělat takový hnusný zelený mech a wapkou to jde dolů dost blbě.
Takže momentálně řeším, jestli koupit tenhle rotační blbinec a jestli to tím půjde dolů, nebo jestli to vzít nějakou chemií či fyzickým násilím. Protože ten rotační blbinec stojí cca 2000kč a je to jen kus plastu s rotující tryskou. Pokud byste měl někdo nějaký tip, budu rád.
No a pak tu máme ještě zahrádku. Jak říká I., začíná chytat zahrádkářské FOMO. Pro neznalé tohoto termínu, je to anglická zkratka používáná v trdingu “Fear of Missing opportunity”, neboli strach z promarněné příležitosti. Většinou používaný v kontextu, kdy lidé nenakupují v době, kdy je cena dole, ale až když cena letí strmě nahoru, protože mají pocit, že jim ujíždí vlak.
A tak to má i I. Takže jsme doma rozjeli výsadbu paprik, bylinek a nevím čeho ještě. Zkoušíme letos rozjezd v ruličkách od toaleťáku,a by se to lépe přesazovalo do záhonů, uvidíme.
A ani to není stále všechno, i venku na záhonech se nám to už zelená. Na podzim jsme zkusili vysadit první dva řádky česneku (ten jsme ještě nezkoušeli) a ten nám už pomalu začíná vykukovat. Vedle něj jsme udělali další dva řádky česneku zasazeného teď na jaře, abychom mohli porovnat rozdíl.
Krom toho pak nějaké další bylinky a na druhé straně záhodu tři řádky brambor. Původně jsem se chtěl na brambory letos už vykašlat, ale našli jsme při úklidu zazimované brambory na sadbu z loňska, které už vypadaly že jsou ready a že se těší. No, bylo mi jich líto, tak sem je zasadil :).
A to myslím k rekapitulaci stačí. Dělo se toho ještě mnohem víc, něco ještě určitě sepíšu, včetně mého velkého pokusu na Mintosu, který by mohl být hodně zajímavý i pro ostatní. Snad už to teď bude s časem trochu lepší.
Jinak, co se týka k těm prodejům, tak seznam toho co je momentálně k dispozici:
Dnešní článek vznikal skoro rok :). Tak dlouho totiž trvalo, než jsme celou akci dotáhli do konce. Jak jsme před rokem psali, pořídili jsme si výškově nastavitelné stoly od nastavstul.cz . Stůl je sám o sobě super, ale dá se ještě o dost víc vylepšit :).
Pro lepší organizaci věcí na stole jsem se rozhodl vyrobit si cca 14cm vysoké police, na kterých budou ležet monitory, usb huby a další drobnosti, zatímco kabely půjdou uvnitř police, kam půjde také zastrčit klávesnice nebo uklízet různé složky či papíry.
A protože nic z toho, co se běžně prodává se nám nelíbilo buď vzhledem, nebo cenou, rozhodl jsem se vyrobit to komplet sám. Teda sám, nechat to nařezat a pak už jen doladit.
Začli jsem tím, že jsme vše nasimulovali pomocí různých krabic, abychom odhadli správnou výšku. Pak jsme ještě ladili správnou hloubku, aby se dalo dobře pracovat na klávesnici, zároveň monitor byl ve správné poloze, vešla se na stůl k I. tiskárna, aby se pod police vešla klávesnice či šanon, atd atd. Nakonec jsme ladili ještě vizuální styl a v případě I. stolu pak ještě “výřez” pro větší komfort využití 🙂
Když bylo vypilováno, všechno jsem překreslil do 2D řezacího plánu. Na to jsem našel užitečný QCAD 2D, což je takový hodně osekaný autocad, který je ale pro domácí použití zdarma a na podobné nákresy naprosto parádní.
A nakonec vše naformátoval tak, aby se obě police vešly na jednu plotnu lamino desky. Do zbylého místa jsem pak ještě přidal nějaké poličky a desky na stávající nábýtek, aby nám to barevně ladilo. Výsledek desky byl tento.
Původně jsem chtěl nechat vše nařezat opět v Kili, ale tam sem tentokrát moc nepochodil. Jeliož se nejedná jen o rovné řezy, ale také o zakulacené výřezy, bylo by to u nich výrazně dražší. Zatímco na rovné řezy jsou bezkonkurenčně nejlevnšjsí, takovouhle ruční práci si nechávají zaplatit (což je pochopitelné, jedou na množství a nechtějí se ničím moc zdržovat).
Takže jsem nakonec oslovil truhláře v okolí, kupodivu i na takto malou zakázku bylo z čeho vybírat. Nakonec jsme se domluvili nejen na nařezání, ale také zkompletování za cenu 6000kč včetně materiálu a DPH, ale vlastním odvozem. Naštěstí, v době, kdy byly police hotové jsme zrovna měli půjčenou dodávku a jeli do Prahy pro zahradní domeček pro prcka. Takže nebyl s dovozem problém.
Tady jsou police čerstvě po dovezení. Aby se bylo možné dostat do rohou police na můj stůl, je roh udělaný odendavací. Tam budou později schované veškeré kabely a další nesmysly, co by jinak byly vidět na stole nahoře.
Aby nám police na stolech neklouzali, koupili jsme v Ikee takové ty protiskluzové podložky do kuchyňských šuplíků a ty nalepili na spodní hranu polic. Díky tomu drží jak přibité, i když se na policích hýbe s monitory nebo se se stoly jezdí nahoru/dolů.
Původně jsem chtěl protiskluz lepit chemoprenem, ale to vůbec nedrželo. Naopak, oboustranná lepící páska se osvědčila naprosto dokonale. Sice to byl dost opruz to všechno nastříhat a nalepit, ale výsledek na výbornou.
A tady už první výsledek po usazení na stůl. Takto nějak to vypadalo kolem dubna loňského roku. Bohužel, stále to bylo ještě skoro rok daleko k úplnému dokončení (což sem tenkrát fakt netušil a i teď zpětně mi to přijde strašně dlouho :).
A ještě obrázek ze stolu I. Tam už je vše zapojeno a jde vidět, že situace s kabely není vůbec optimální.
To, co totiž chybělo, byly průchodky skrz polici a stůl a nějaká rozumná organizace kabelů.
Bohužel, situace se záslepkama z Aliexpresu se nějak strašně zkomplikovala. Plán byl objednat po jednom kuse a vybrat. Jenže, trvalo snad 2 měsíce, než vzorky dorazily. Když jsme pak objednali druhé kolo, nedorazilo to vůbec. A to už byl BlackFriday :). To jsem objednal vše potřetí a někdy v Lednu konečně vše dorazilo.
Zbývalo sehnat pořádné vykružováky. Takové ty skládané jsou totiž to nejhorší, co svět stvořil. Díru sice tak nějak udělají, jenže při finálním prořezu se celý ten přesahující kotouč opře o desku a poškrábe ji (testováno na zbytku lamino desky). Takže jsem potřeboval takové ty samostatné vykružováky, do kterých se jen vloží ten středový vodící vrták. Prvotní obhlídka v Bauhausu mě dost vyděsila, protože jeden průměr je za cca 550kč a k tomu vodicí vrták dalších 500kč. Nakonec se mi ale povedlo ve Feromatu sehnat sadu, která celá stála 300kč a svou práci odvedla perfektně.
Na samotné vrtání jsem se psychicky připravoval relativně dlouho. Pořád se mi do toho úplně nechtělo, protože pokud by se něco pokazilo, už by se to fakt blbě opravovalo :). Takže před samotným vrtáním předcházela ještě další simulace na nějaké staré desce.
Všechno šlo ale jak po másle. Na straně, ze které se vrt dělá, je deska téměř neponičená. Na straně druhé, kde vykružovák vylézá je sice trošku olámaná, ale to je zespodu, případně to bude přikryté samotnou krytkou. Takže vše ok.
No, otestováno bylo, tak hurá do praxe. Začal jsem na menším stole, kde byl lepší přístup. Samotnému vrtání opět předcházelo dlouhé plánování kvůli optimální pozici díry :). Nakonec jsme to udělali tak, že oba monitory mají společnou průchodku, pod kterou je rovnou druhá průchodka hned nad počítač.
Takto vypadá řez díry z blízka.
A tady testování kabelů před nalepením průchodek.
K nalepení průchodek jsem nakonec použil tavnou pistoli :). Asi to není úplně to, jak by se to mělo dělat, ale nenapadlo mě nic lepšího. Chemopren či jiná lepidla by to akorát opatlala a zároveň díra má určitou vůli, takže by to neudržela. Nějaké podložky mi přišly ještě jako pitomější řešení, takže nakonec ta tavná pistole myslím není tak špatná. Pokud někdo tušíte, jak se to má dělat správně, klidně napište.
Tady pak detail již protažených kabelů.
A tady pohled seshora
Kabely vespod mám zatím stažené jen stahovacíma páskama, ale už jsou na cestě takové ty profi stahovače, které tomu dodají ještě hezčí vzhled.
Na závěr pak ještě pár foto z instalace děr na mém velkém stolu. Jak jde vidět tady na první fotce, původně jsem měl kabely vedené bokem, což nebylo vůbec ideální. Při pohybu stolu nahoru/dolu bylo potřeba dávat pozor, aby se kabel nějak nezasekl mezi stůl a zeď, případně o vedlejší stolek.
U sebe jsem udělal nakonec tři průchodky v horní části a jednu průchodku do stolu. Všechny kabely z monitorů, USB hubů a další věcí jsou svedeny do zadní části stolu, odkud pak společně jdou dál dolů pod stůl.
Když bylo vyvrtáno, začal jsem tahat kabely. Na mém stole jich bylo oproti I. fakt požehnaně :). Navíc jsem většinu kabelů nahrazoval novými z Aliexpresu, aby měly správnou délku a kvalitu. Například všechny kabely na monitory jsem vyměnil a udělal na DisplayPort.
Bohužel, právě v DisplayPortu jsme narazili na dost velký průser. Očividně norma nedefinuje šířku konektoru. A pokud objednáte opravdu kvalitní konektory, bývají dost masivní. Bohužel, BENQ se rozhodl, že zrovna u DisplayPortu bude vtipné udělat jen málo místa a obehnat to zbytečným plastem, zatímco všude jinde tento plast dát do dostatečné vzdálenosti.
Vysledek byl, že konektor nešel plně docvaknout do portu a tím pádem nefungoval. No, poradili jsme si vcelku barbarsky, ale monitor už v záruce stejně není a na funkci to vliv nemá 🙂
No, a to je už téměř vše. Kabely jsou pod policí schované nějak takto, takže nepřekáží a nejdou nikde vidět:
A to je pro dnešek zase vše. Až dorazí organizéry na kabely, tak ještě předělám kabely a tím budou pracovní stoly komplet hotové.
