Vodnický blog – Page 13 – Vodnické příhody, projekty a vše ostatní. Teď hlavně o stavbě domu a programování

Pushover aneb dokonalé notifikace

February 2, 2020 L Comments 20 comments

Dnešní článek bude o notifikacích. O takových, které můžete použít z jakéhokoli systému domácí automatizace, ale také z jakýchkoli svých hobby projektů, ze serveru, z emailu, prostě odkudkoli.

Aplikace se jmenuje Pushover. Pokud nevíte, proč je tu teď zrovna tento obrázek, nevadí. Ti co vědí, věřím, že ho ocení :). Každopádně, aplikace, o které dnes bude řeč vypadá takto:

Klientská část aplikace, tzn. to, co Vám zobrazuje notifikace, je dostupná pro Android i iOs a dále pak pro desktop jako browser extension pro Chrome, Firefox i Safari.

Posílat notifikace pak můžete buď skrz REST API, nebo zasláním emailu na speciální emailovou adresu, nebo pomocí jednoho z mraky pluginů, které pushover nabízí (například IFTTT, Zapier, Domoticz, Home Assistant a další).

Co se týká poplatků za používání a zasílání notifikací, myslím, že to mají nastaveno hodně rozumně. Neplatí se žádné měsíční poplatky (což fakt nesnáším), ale platí se jednorázový poplatek za každé zařízení, kde chcete notifikace dostávat.

Poplatek je přátelských $5USD za zařízení a platí pro neomezený počet příchozích zpráv od neomezeného počtu aplikací. Na vyzkoušení máte 7 dnů zdarma na každém zařízení.

To “Aplikací” je zde důležité. Při zasílání zpráv totiž můžete v administraci vytvořit několik různých typů aplikací, které mají svou ikonku, složku a nastavení a z ní pak posílat. Díky tomu si můžete notifikace v aplikaci pěkně kategorizovat.

Co se týká počtu odeslaných zpráv, tak každá aplikace může odeslat měsíčně 7500 zpráv zdarma. Pokud je potřeba více, je pak potřeba přejít z osobního účtu na “Team” účet a nabít si kredit. Pro vlastní potřeby jsou ale limity zdarma naprosto dostačující.

Teď už k samotné aplikaci a jak ji použít. Začněte registrací zde https://pushover.net/login, kde pak získáte přístup jak pro klientskou část (tzn. příjem notifikací), tak pro server-aplikaci k odesílání notifikací.

Na vyzkoušení funkčnosti je dobré začít emailem. Přidáme proto testovací emailový alias “Test email”, pro který dostaneme novou testovací emailovou schránku. V mém případě je to [email protected] (nechávám ji zatím zapnutou, můžete mi psát vzkazy 🙂 ).

Pokud nyní zašlete jakýkoli email na tuto adresu, dorazí Vám to jako notifikace na všechny zaregistrované zařízení (připadně ta zařízení, které si v nastavení emailu zvolíte).

A na mobil či desktop Vám přijde zpráva takto:

Pomocí emailového propojení můžete zprovoznit notifikace v zařízeních, kde není možné REST API volání, případně si notifikovat emaily z Vaší emailové schránky. To hlavní je ale právě REST API.

Začněte tím, že si vytvoříte “Application token”. Ten se pak používá při odesílání zpráv skrz API. Zároveň, každá takto vytvořená aplikace má stránku se statistikama, kde vidíte, kolik jste toho poslali.

V mém případě jsem dostal API token ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx, který budu používat v dalších ukázkách. Opět, token nechávám zatím zapnutý, takže mi můžete posílat zprávy. Když toho bude moc, tak ho pak zakážu :).

curl 
   --form-string "token=ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx" 
   --form-string "user=xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx" 
   --form-string "title=Test from curl" 
   --form-string "message=Its working" 
   https://api.pushover.net/1/messages.json

Poznámka: V závislosti na Vašem OS musí být buď celý na jenom řádku, nebo musí být nové řádky adekvátně esacapovány pomocí ^ či \.

Toto je curl příkaz, kterým pošlete notifikaci z příkazové řádky. Na zaslání používám aplikaci “curl“, která slouží k zasílání (nejen) webových požadavků, případně pak PostMan.

V samotném dotazu pak položka “token” je Vaše zaregistrovaná aplikace, položka “user” pak uživatelský klíč (User key) z hlavní obrazovky Vašeho pushover účtu. Title a message jsou nadpis a tělo samotné zprávy.

Kromě těchto základních položek je možné do notifikace předat pár dalších nastavení. Všechny jsou popsány v této dokumentaci. Můžete ke zprávě přiložit obrázek, můžete nastavit, na které konkrétní zařízení má zpráva jít. Dále pak můžete zprávě nastavit nějaký jiný zvuk či její prioritu (ty určují, jak budou zprávy na mobilu zobrazeny a zda se v době klidu má zahrát zvuk).

curl 
   --form-string "token=ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx" 
   --form-string "user=xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx" 
   --form-string "title=Test from curl" 
   --form-string "message=Its working" 
   --form-string "priority=1" 
   --form-string "sound=magic"
   https://api.pushover.net/1/messages.json

Takto třeba vypadá příkaz na zaslání prioritní zprávy s konkrétním zvukem. Na desktopu se pak zpráva ukáže takto:

Nyní se pojďme podívat, jak tyto notifikace poslat z aplikací, které umí provést REST API volání. Tzn. například Loxone nebo NodeRED.

Výše uvedený formát curlu je nám totiž zatím k ničemu, protože takto to do Loxone nedostaneme. Naštěstí umí Pushover i XML, JSON formát nebo “UrlEncoded” formát, o kterém se ale na první pohled v dokumentaci nedočtete.

Pojdmě si tyto formáty ukázat tentokrát v Postmanu. Jako první tento “UrlEncoded” formát. Použijeme “RAW” styl odeslání, abychom si museli sami vyplnit i HTTP hlavičky a tím si ověřili, že umíme vše vyplnit správně kvůli Loxone.

Do “Headers” je nutné vyplnit správně “Content-Type”. Toto zmiňuji proto, že Pushover tuto hlavičku striktně kontroluje a pokud hlavička nesedí s obsahem zprávy, tak zprávu ignoruje. Na tomto jsem se minule zasekl na několik hodin. Problém Loxonu totiž je, že i když ve virtuální výstupu posíláte XML či JSON, on to posílá jako “application/text” a Pushover to pak ignoruje.

Ačkoli formát “x-www-form-urlencoded” umožňuje zadat dotaz v relativně krátkém řetězci, není z mého pohledu ideální. Problém totiž je, že musíte ručně nahradit všechny speciální znaky jejich “encoded” variantama. Tzn. místo mezery musíte psát %20 a podobně.

Proto, na poslání dat z Loxonu se více hodí JSON formát, kde se o tyto věci nemusíte starat, ale zase je trochu delší samotný text k odeslání.

Namísto:

token=ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx&amp;amp;user=xxxxxxxxxxxxx&amp;amp;message=HelloWorld

budeme posílat tento JSON.

{"message":"HelloWorld","token":"ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx","user":"xxxxxxxxxxxxx"}

A spolu s tím musíme poslat i správnou hlavičku “Content-Type: application/json”

V Postmanu to pak bude vypadat takto

Tímto máme vytvořený a vyzkoušený požadavek na notifikaci. Toto opravdu vřele doporučuju všem, než se pustíte do samotného zadávání do Loxone. Protože jedna věc je rozchodit to v Postmanu, ale druhá věc pak rozchodit to v Loxone.

Pushover v Loxone

I když Vám to v Postmanu bude chodit, stále nemáte vyhráno. Spoustu věcí v Loxone nefunguje a hlavně, nemáte žádnou chybovou odezvu. Prostě se nic nestane.

Pojdmě na to. V Loxone vytvořte “virtuální výstup”, pojmenujte si ho třeba “Pushover Vystup”.

Hned tady číhá velké nebezpečí! Do virtuálního výstupu musíte zadat jeho adresu. POZOR, adresa nesmí obsahovat koncové lomítko, nebo celou URL adresu. Smí obsahovat pouze protokol + název serveru.

Tzn. správně je “http://api.pushover.net“, ale nikoli “http://api.pushover.net/” nebo “http://api.pushover.net/1/messages.json”. Právě jsem Vám ušetřil dvě hodiny trápení. Zamálo :).

Další krok je pak konfigurace samotného příkazu. Ukážeme si, jak odeslat data v obou formátech (url-encoded a json).

Tady těch nebezpečí číhá hned asi tak milión, tak pojdmě na to.

Nebezpečí číslo jedna. Instrukce při zapnutí MUSÍ začínat lomítkem. Pokud si myslíte, že Loxone umí toto lomítko doplnit (nebo použít v případě, že ho dáte do adresy v minulém kroku), jste na omylu. Tzn., instrukce musí být ve formátu “/1/messages.json“, nikoli “1/messages.json” či “http://api.pushover.net/1/messages.json”. Další dvě hodiny trápení. You’re welcome!

Další lahůdka je “HTTP rozšíření při zapnutí”. Už jsem to psal minule, pod tímto názvem se skrývá odeslání HTTP hlaviček. Jak jsem psal, Loxone neumí rozeznat ani základní odesílané typy a proto je nutné Content-type odeslat ručně, jinak se s Vámi Pushover bavit nebude.

Tzn., do HTTP rozšíření při zapnutí vyplňtě “Content-Type: application/x-www-form-urlencoded“.

Dejte si pozor na to, že opravdu zkopírujete přesně jak to zde píšu. Pokud totiž zadáte “Content-Type:application/x-www-form-urlencoded” – tzn. bez mezery, jste opět v háji. Loxone totiž takto zadaný Content-Type ignoruje. Další dvě hodiny trápení ušetřeny.

Samotný HTTP Post příkaz pro zapnutí už naštěstí v případě Loxone další překvapení neskrývá. Zde už zadáte řetězec tak, jak jste si ho vyzkoušeli v Postmanu. Tzn. “token=ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx&user=xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx&message=HelloWorld”

A do HTTP při zapnutí pak dejte POST.

Tím je hotovo. Pro JSON pak postupujte podobně:

Instrukce: /1/messages.json
Rozšíření: Content-Type: application/json
Příkaz: {"message":"helloworld","token":"adpddeny9puzybmr1de6vn11yyfc2w","user":"xxxxxxxxxxxxxxxxxx"}
HTTP při zapnutí/vypnutí: POST

Tím máte nakonfigurovaný virtuální výstup na zaslání zprávy při zapnutí/vypnutí. Bohužel, budete pravděpodobně potřebovat spoustu virtuální výstupů pro každý řetězec, který chcete z Loxone notifikovat. Není zde totiž příliš mnoho možností, jak takový JSON předpřipravit z dostupných parametrů a ten pak až odeslat.

Částečně se to dá suplovat pomocí prvku Stav, který umožnuje 4 vstupy a z nich vytvořit jeden textový výstup. Pomocí binárního multiplexoru/demultiplexoru jste schopni ze 4 vstupů udělat 16. Bohužel, v podání Loxone sice máme “Binární kódování”, ale už tak nějak neexistuje “Binární dekódování”.

Pushover v NodeRED

V NodeRED je situace s Pusoverem o dost jednodušší a vlastně to bude popis jen na pár řádků. Detekce Content-Type funguje automaticky, stejně tak se snadno zadává i URL dotazu.

Tady je request pro vložení do NodeRED, stačí jen vložit Váš user-key a token do vstupního JSON:

[{"id":"15258bfd.f63314","type":"inject","z":"2d78ae47.c1a9a2","name":"make request","topic":"","payload":"{\"message\":\"HelloWorld\",\"token\":\"ajz8xt2fmbsnpigyyjw67xeoxuhjbx\",\"user\":\"xxxxxxx\"}","payloadType":"json","repeat":"","crontab":"","once":false,"onceDelay":"","x":510,"y":580,"wires":[["e690ef61.8b0f9"]]},{"id":"e690ef61.8b0f9","type":"http request","z":"2d78ae47.c1a9a2","name":"","method":"POST","ret":"txt","paytoqs":false,"url":"http://api.pushover.net/1/messages.json","tls":"","proxy":"","x":710,"y":580,"wires":[["5b512352.6d2b2c"]]},{"id":"5b512352.6d2b2c","type":"debug","z":"2d78ae47.c1a9a2","name":"","active":true,"tosidebar":true,"console":false,"tostatus":false,"complete":"payload","targetType":"msg","x":930,"y":580,"wires":[]}]

JSON požadavek pro Pushover vložíme rovnou ze vstupního node jako Payload.JSON:

kde můžeme pěkně JSON rovnou i editovat:

Prostřední node – http request – pak nastavíme tak, aby se dotazoval na cílovou URL adresu Pushoveru (komplet adresa, server + URI):

A třetí node je pak už jen debug výstup, abychom viděli, co nám Pushover vrací jako odpověď.

A to je vše. Máme notifikace zprovozněné i z NodeRED a bolelo to o dost méně než v případě Loxone :).

A to je pro dnes vše. Věřím, že pro Notifikace najdete spoustu využití. Nemusí to být jen o notifikacích z domu samotného. Lze to použít i například pro notifikace z Arduin, které v domě a kolem něj dělají hromadu jiné práce, nebo třeba pro pracovní a hobby projekty, když se někde na serveru něco děje.

Navíc, díky možnosti vytvářet neomezené množství “aplikací” je snadné mít v notifikacích pořádek a využívat je i zpětně pro logování stavu domu.

Pokud si nastavíte, že notifikace nemá pípat (a tuším, že jde nastavit, že se ani na mobilu přímo neukáže v notifikacích), lze to použít i na logování třeba spínání kotle či topení rekuperace a pak se jen zpetně podívat, kdy se to dělo.

Poděkování všem, co nás podpořili

February 1, 2020 L Comments 2 comments

Dneska je to měsíc, co jsme rozjeli již tradiční sbírku (letos podruhé :)) na podporu našeho blogu. Díky sbírce jsme na účet vybrali 10328,79 Kč, což téměř pokryje provoz našeho blogu, a navíc jsme získali ještě další příspěvky díky pár novým Patreonům.

Děkujeme za každý dar, který jste nám zaslali. Krom samotných částek, které chodily, například i 123,45, 246,72kč, 493,94kč a podobně, nás potěšily i všechny vzkazy, které jste k platbám připojovali.

Těší nás, že se najdou lidé, co dokáží ocenit energii věnovanou do tohoto blogu a přesně tito lidé nás pak motivují i nadále pokračovat v naši práci.

Takže ještě jednou velké díky a za nás mohu slíbit, že i v roce 2020 uděláme vše pro to, abyste to tady u nás měli rádi :).

PS: Pokud by někdo chtěl ještě nějakou kačku přispět, tak sbírka je samozřejmě časově neomezená a lze posílat i dále na 1012036013/3030.

Úložné prostory +100

January 25, 2020 L Comments 20 comments

Znáte takové ty počítačové hry, kdy si hlavní hrdina může koupit nový batoh, co přidává prostor +100, a tím zdvojnásobí svou nosnou kapacitu? Tak něco takového jsme si pořídili v Ikee, jen to zdvojnásobuje kapacitu našich úložných prostor v domě 🙂

Potřebovali jsme zvětšit kapacitu naší bordel místnosti. Postupně tam ukládáme věci po prckovi, co čekají jednou na prcka druhého. A protože se místnost už nedala skoro ani zavřít, bylo na čase udělat nějaké skřínky.

A tak jsme začali shánět. Nakonec jsme vzali dvě skříně ze tří v ikee a jednu na inzerát. Ta z inzerátu (ta skřín….) nás dovedla k těm dalším dvoum v Ikee. Takhle zpětně vlastně i chápu, proč se jí zbavovali (té skříně….).

Kvalita těchto skříní je totiž fakt mizerná (narozdíl třeba od toho jejich Besta, který máme v obýváku). Panty nejdou štelovat, díry na dveře jsou navrtané různě, úchytky jsou jen prošroubovaný plast, materiál je celkově strašně měkký a snadno poškrabatelný. Jako skříň za pár korun do bordel místnosti to svůj učel plní, ale někam do dětského pokoje nebo ložnice bych to fakt nechtěl.

Sestavování klasika. Z miliónu různých částí se postupně více či méně snadnými úkoly stane skříň. I tady švédští designeří předvedli kus špatné práce a v návodu přichystali spoustu zbytečných či přehozených kroků, takže bylo občas lepší řídit se vlastním rozumem než jejich doporučením.

Zajímavější část začla po sestavení skříní. V téhle low-cost edici totiž skříně nemají vnitřní poličky (jen ty krajní v případě tří-skřínky). Takže jsem opět utilizoval výrobu nábytku Kili, co je ve Šlapanících u Brna. Stačí si vybrat lamino desku, rozplánovat jednotlivé poličky a vyplnit objednací formulář.

Za týden má člověk poličky připravené k vyzvednutí včetně pěkného ohranění. A cena velmi příznivá. Defakto jen cena za desku a pak po desetikoruně za jednotlivé řezy. Výhledově plánuju zkusit udělat i složitejší poličko-korpusy, jen se musím dostat k rozměření.

Krom samotného řezání desek mají v Kili i obrovskou zásobu různých nábytkových dílů, včetně takových těch malých kolíčku, co drží poličky ve skříní.

Když jsem je byl koupit, úplně sem netušil, co to stojí. Objednávám cca 60 kusů, paní chvíli kouká do PC a říka 12kč. To mne dost znejistilo. Za jeden kolíček je to fakt ranec a za 60 kusů zase dost málo. Tak se raději ptám, a ono fakt za všechny. Tak to mě překvapilo hodně mile.

Dneska jsem pak kolíčky spolu s poličkama implementoval do skřínek. Opět se fakt osvědčil laser z Aliexpresu. Krásně a jednoduše jsem rozměřil všechny díry a hned napoprvé vše pasovalo. Nechápu, jak jsem bez toho mohl někdy existovat.

Jediné, co by to chtělo, tak lepší stativ. Ten stávající nejde vysunout moc vysoko a používat na to rozpěrnou tyč je zase zbytečně opruz. Asi budu muset ještě něco pohledat.

Takhle pak vypadá výsledek. V zavřené variantě bohužel nejsou dvířka uplně zalícovaná mezi sebou. Důvodem je naprosto ošizený pant, který nema žádné rozumné štelování. Ale jak jsem psal, na to, aby se tam schoval bordel je to dobré :).

Na závěr pak poděkování dvěma asistentům, kteří mi celou montáž velmi zpříjemňovali. Pomoc byla v opravdu velkém rozsahu, od strkání čumáku kamkoli, kde se zrovna něco řeže nebo šroubuje, přes přeskládávání věcí či zvídavé otázky “cotoje” až po úmyslnou sabotáž, kdy mi někdo záměrně schovával potřebné díly nebo kousal do ruky (snad je jasné, který z nich dělal co :)). Ale jen díky takto vytvralé asistenci mi celé dílo mohlo trvat tak cca 3x déle, než kolik by bylo normálně potřeba 🙂

Naštěstí pak sabotér číslo jedna odešel dolů do kuchyně somrovat jídlo a sabotér číslo dva objevil starou autosedačku a historické časopisy Excalibur, takže dali oba na chvíli pokoj :).

Netio – chytré zásuvky

January 18, 2020 L Comments 16 comments

V dnešním článku se chci podívat na první ze tří krabiček, které jsem dostal od firmy Netio k ostestování. Jsou to tři chytré zásuvky PowerCable REST, MQTT a Modbus. Jak názvy napovídají, první se ovládá pomocí REST protokolu (tzn http/https požadavky), druhá pomocí MQTT a třetí pomocí Modbus (Modbus over ethernet).

Zásuvky krom vzdáleného zapnutí/vypnutí umí měřit i aktuální zátěž, spotřebu, frekvenci a pár dalších veličin (přehled všech veličin zde).

Čeho si všimnete ihned po rozbalení je mohutnost celého provedení. Kabel má v průměru 8.5mm a je z opravdu pevého materiálu. Stejně tak obě koncovky jsou z pevného trvdého plastu a samotné pouzdro na relátka a elektroniku působí rovněž velmi bytelně.

Díky této robustnosti slibuje zařízení maximální spínaný proud 16A, tzn 3600W (celá specifikace dole na stránce zde). Už i z těchto hodnot jde vidět, že zařízení nekonkuruje levným dálkovým relé na spínání lampiček, ale cílí na spínání vysokoodběrových zařízení, jako jsou například těžební rigy, servery, elektro patrony či jiné vysokoodběrové zařízení.

Zprovoznění samotného zařízení je vcelku snadné. Při prvním zapnutí do sítě stisknete drobné malé tlačítko na krabičce (ideálně kancelářskou sponkou), čím zařízení přepnete do Wifi AP (Access point) režimu. To znamená, že zařízení začne na chvíli dělat wifi síť, na kterou se můžete připojit například pomocí mobilu a pomocí webového formuláře v něm nastvíte připojovací údaje do Vaší domácí wifi.

Po nakonfigurování a ověření funkčnosti wifi se pak zásuvka přepne z AP režimu zpět do jejího provozního režimu a provede připojení k Vaši síti. Od této chvíle je pak dostupná pod svou IP adresou stejně jako jakékoli jiné zařízení, co doma máte.

Po prvním připojení k zařízení doporučuji změnit heslo. Zařízení má tovární nastavení admin:admin, což nepovažuju úplně za šťastné. Vzhledem k tomu, že zařízení zná své vlastní sériové číslo (používá ho jako identifikaci AP sítě), tak by mohlo být výchozí heslo například toto sériové číslo. Tím by se alespoň částečně zamezilo případnému průniku do zařízení.

Krom změny hesla či přidání dalších uživatelů se v rozhraní nachází záložky pro nastavení aktuálního data a času, změnu wifi sítě, update firmware, různá nastavní zařízení.

Poslední záložka je pak log akcí, které zařízení provedlo. To mi přijde jako hodně dobrý nápad. Umožní to lepší hledání problému v případě, kdy se spínání nebude chovat dle očekávání.

Až po tuto část článku je vše stejné u všech tří zařízení. Všechny tři mají stejné webové rozhraní i konfiguraci a rozdíl je jen v záložce “M2M API Protocols”. Zde pak probíhá konfigurace jednotlivých protokolů.

V případě REST verze zásuvky si lze vybrat mezi XML API, JSON API a URL API. Zatímco první dvě zmíněné vyžadují sestavení ovládacího příkazu ve formě XML či JSON, třetí umožňuje ovládat zásuvku jen na základě URL adresy. Trochu nevýhoda je, že URL režim nenabízí možnost čtení stavových hodnot. V případě, kdy chce člověk číst stavy, je potřeba využít XML nebo JSON.

Druhá zásuvka ve verzi Modbus pak nabízí ovládání skrz Telnet či skrz Modbus over Ethernet.

Třetí zásuvke ve verzi MQTT pak nabízí přípojení přes MQTT-Flex nebo Netio Push. Z toho, co jsem pochopil dle dokumentace, tak MQTT-Flex je konfigurační nástavba nad MQTT, která umožní snažší nastavení ve formátu JSON, zatímco Netio-Push umožnuje periodické zasílání stavu zásuvky na uvedenou URL adresu.

Další věc, kterou musím pochválit, je dokumentace k zařízení i jednotlivým formátům. Málokdy se vidí, aby měly zařízení takto detailní a přehlednou dokumetnaci ke všemu, co zásuvky nabízí. V dokumentaci a stejně tak i ve webovém rozhraní jsou ke všem formátům i různé ukázky, jak zařízení ovládat, jak provést zapnutí, ukázka výstupního formátu, atd.

Jediné, co mi ohledně těchto tří zásuvek vrtá hlavou, je, proč jsou to vlastně tři typy, a ne jen jeden.

Ze SW pohledu si myslím, že by bylo možné nacpat všechny formáty dohromady a nechat tak uživatele, ať si formát zvolí a případně i v průběhu času změní dle potřeby. Krom tří hlavních formátů je to pak ale ještě jedna věc. Například MQTT verze umožňuje Netio-Push notifikace, což znamená periodické zasílání stavu zásuvek ve formátu Json nebo Xml.

Jenže toto umožňuje jen MQTT verze. Proč to neumožnuje i REST verze, kde v případě URL adresy by to naprosto elegantně vyřešilo chybějící možnost dotazování se na stav? Stejně tak si dovedu představit, že člověk začne na REST protokolu a později by chtěl přejít například na Modbus, což bohužel takto není možné. Pokusím se zjistit více přímo od firmy Netio.

A tím bych pro dnešek skončil. V příštím článku ukážu propojení všech tří zásuvek s Loxone. Ať už napřímo, nebo v případě JSON api či MQTT prostřednictvím NodeRED.

Edit:

Od firmy Netio jsem dostal možnost nabídnout slevu na případný nákup jejich zařízení. Pokud byste chtěli, zadejte kód “20procent” do nákupního formuláře k získání slevy 20% ;-).

Link na eshop https://shop.netio.eu/, sleva platí do konce ledna 2020.

Ve dvou se to lépe…. řeže a svařuje

January 11, 2020 L Comments 4 comments

Jak jsem psal v minulém článku, pořídil jsem si super křeslo z Anglie, které ale potřebovalo trochu lásky a péče k tomu, aby to bylo to nejlepší křeslo na světe pro mé dvoumetrové já :).

Plán byl rozříznout základnu křesla, ve kterém drží sedák, protáhnout ji o 4cm a zase přivařit zpět. A jak jsem psal, se svařováním jsem zatím neměl žádné zkušenosti. Naštěstí tento článek nebude o tom, jak se učím svařovat a rovnou na mé židli, ale o tom, jak mé křeslo dnes nacestovalo dalších několik set kilometrů a pak bylo odborně vylepšeno :).

Na základě minulého článku jsem totiž dostal nabídku s pomocí od jednoho našeho čtenáře a tak jsem dnes ráno naložil křeslo, koupené pásoviny, vrtáky, všemožné nářadí a vyrazil směr Praha. O cca dvě hoďky později jsem dorazil do místa určení, kde jsme se rovnou pustili do chirurgického zákroku.

Nakonec jsme se domluvili tak, že židli fikneme kousek pod zadními šrouby tak, abychom mohli pásovinu navařit jen na samotný plech. Druhá varianta byla, že by se pásovina natáhla přes celou délku základny, ale musely by se do ní vrtat díry na šrouby. Takže varianta jedna byla rozhodně jednodušší.

FIK a hotovo…..

Můj původní plán byl dát pásovinu jen zespod, ale díky společné konzutlaci jsme to nakonec vymysleli tak, že se pásovina dá i zevnitř do rámu. Díky tomu je rám lépe zpevněn, jelikož je v něm pásovina i svisle, čímž bude prodloužení pevnější.

Tady se ještě zastvím u dvou zajímavostí (ne, nebude to 100+1 :). Jednak k pásovině, zjistil jsem, že v Brně je naprosto úžasný obchod Feromat, kde pásovinu prodávají za pár korun a mají obrovský výběr. Sám jsem nakonec vzal dva metry 2cmx3mm a dva metry 2cmx5mm, jelikož jsem si nebyl jist, která se bude hodit víc. Cena nákupu 80kč. Vůbec neměli problém s tím, že beru takto málo. Krom pásoviny jsem tam bral i sadu vykružováků do dřeva a vrtáky. Zatímco jinde tyhle sady nebo i stamostatné díly stály kolem 2000kč, tady jsem sehnal sadu za 300kč a vypadá velmi dobře. Stejně tak i vrtáky a další věci mají za rozumné peníze.

A druhá věc, kterou jsem dodnes neznal a která mne nadchla, je “Nožní svěrák”. To je ta věc, na které je o fotky výš nařezaná pásovina. Je složitelný, lze ho navíc otočením zvětšit tak, že se do něj vejde i OSB deska a upínání se ovládá nohou. Za tu chvilku, co jsem ho viděl v akci, musím říct, že ho prostě chci 🙂

Cena někde kolem 3000kč (zatím jsem ještě nehledal), ale udělá to spoustu práce. Stále jsem totiž řešil, kam a jak si dát obyčejný svěrák. A toto mi to řeší. Ale zpět ke křeslu.

Další krok bylo provizorně přivařit první dvě pásoviny a vyzkoušet, že půjde sedák opravdu zasunout do konstrukce a půjde s ním hýbat. Naštestí šlo vše podle plánu, takže jsme mohli pokračovat dál uchycením bočních pásovin na vyztužení prodloužení.

Nejde to sice na fotce moc vidět, ale pásovina je v pravo u ruky Libora, který zrovna testuje její umístění.

Následovalo přivaření na více místech včetně prostřední výztuhy a finální testování sedáku. Jak jde vidět, vše proběhlo na výbornou. Sedák v základně drží jako dřív, jezdí v připravených kolejnicích, jen je to o 4cm dále.

Ty 4cm byly z toho důvodu, že jsme mohli využít stávajících děr a šroubů. Jen jsme posunuli uchycení přední části základy o jeden dále, takže namísto osmi šroubů teď celá základna drží jen na šesti, což je ale pořád víc než dost. Bylo potřeba jen lehce upravit přední otvory v základně, protože všechny nebyly v jedné rovině.

A tady už detail opět složeného křesla doma. Jediné, co celou operaci připomíná je tento spoj, který jde nyní vidět. Ten mám v plánu ještě přestříkat černou barvou, takže pak už nebude tolik viditelný.

Zatím to vypadá, že ty čtyři centimetry udělali přesně tu službu, kterou jsem od toho očekával. Testuju křeslo sice jen chvíli během psaní tohodle článku, ale je to o dost lepší :). Takže ještě jednou velké díky Liborovi alias Kobra za pomoc!

Loxone virtuální výstupy a jejich debugging

January 4, 2020 L Comments 39 comments

Původně měl být dnešní článek o integraci služby Pushover s Loxone. Služba pushover umožnuje zasílat notifikace na libovolné zařízení (mobil/desktop) z libovolných služeb a aplikací. Jenže, jak už je u Loxone zvykem, ani toto se neobešlo bez několika hodin testování a ladění. Takže to bude zase jeden z dalších “Miluji Loxone – nesnáším Loxone” článků.

Článek totiž bude o celé té několikahodinové cestě, kdy jsem hledal, proč zas Loxone nefunguje tak, jak by člověk očekával. A když už sem s tím bojoval, přišlo mi to zajímavé na sepsání i pro ostatní. A tak tento článek bude nejen o tom, jak je s Loxone občas složité pořízení, ale hlavně o tom, jaké nástroje a programy použít, abyste tyto problémy dokázali vyřešit.

Ukážu, jak ladit virtuální http výstupy, na co si dát při jejich použití pozor a jak otestovat, jestli je chyba u Vás nebo v Loxone. A o Pushover notifikacích bude až další článek.

Co byste měli jako první při vytváření HTTP virtuálního výstupu otestovat je, zda máte vlastně správně cílovou URL a parametry. Úplně nejjednodušší je vyzkoušet to přes command-line příkaz curl.


curl http://api.pushover.net/1/messages.json -d "token=xxxxx&amp;message=helloworld&amp;user=xxxxx"

{"status":1,"request":"719ea7ef-f62d-456e-bb09-0708f24605b7"}

S curl je to sice rychlé, ale občas může být příprava takového příkazu trochu složitější. A tak je lepší použít něco sofistikovanějšího, jako například Postman (aplikace je zdarma).

V Postmanu si můžete snadno připravit celý cílový request, spustit ho a vidět i pěkně naformátovanou odezvu na takový požadavek. Na obrázku nahoře jde vidět request do Pushoveru.

Postman toho umí mnohem víc než jen odesílat požadavky. Můžete si takové požadavky ukládat a zpětně se k nim vracet, dělat si kolekce příkazů, umožňuje dokonce automatické testovaní nad takovými požadavaky, atd. Já sám tam mám takto uložené všechny možné API requesty, takže když se po čase potřebuji k něčemu vrátit, hned vidím, jak mají požadavky vypadat.

V okamžiku, kdy máte dotaz otestovaný přes Postmana, přichází ta pekelná část. Rozchodit to v Loxone. A tak vytvoříte virtuální výstup a začnete zadávat. První pokus, do kolonky pojmenované “adresa” zadáte url adresu a ono se nic neděje. Loxone žádnou chybu neukáže, ale ani se nic nestane. Co teď? (konkrétní důvod této chyby je, že v kolonce adresa nesmí být adresa. Logické ne? Musí tam být jen protokol + server, tzn správně je https://api.pushover.net).

Předtím, než ukážu, jak přesně takovéhle chyby ladit, ukážu ještě jednu chybu, se kterou Vás Loxone obšťastní. Pokud totiž zadáte adresu serveru zakončenou lomítkem, můžete se jít také zahrabat. Opět se nic nestane, nebude nic fungovat, ale žádnou chybu Vám Loxone neukáže. Jediná správná varianta je správně je https://api.pushover.net

Tak, ale teď už k samotnému lazení. Snažíte se volat službu, u které nevíte, jestli jede správně, a snažíte se to volat z Loxone, kde víte, že bude určitě nějaký zádrhel. Řešením je použít službu, která Vám přesně ukáže, co (a jestli vůbec) z Loxone něco odchází. Tou službou je například https://requestbin.com/.

Na hlavní stránce si založte “Request bin”, pro který dostanete unikatání URL adresu, například https://enn9obu94ky0s.x.pipedream.net. Na tuto adresu nyní můžete nasměrovat výstup z Loxone a kdykoli něco Loxone odešle, vy uvidíte přesný tvar toho, co z něj vylezlo 🙂

Tím si jednak otestujete, že vlastně vůbec něco leze (což v případě prvních dvou ukázek špatně zadané url se vůbec neděje) a dále si ověříte, zda posílá data tak, jak jste si mysleli (což se také dost často neděje). Ukažme si to na příkladu.

Zajímalo Vás například někdy, co znamená “HTTP rozšíření při zapnutí” ? Nebo si nejste jisti tím, co znamená “Instrukce při zapnutí”? Nebo jak se odešle “Post příkaz při zapnutí”? Tak přesně k tomu je dobrý RequestBin (protože od specialistů z Loxone se v aplikaci ani dokumentaci nic kloudného nedozvíte).

Zde pak vidíte, co vlastně takto nakonfigurovaný výstup odešle. Najednou je jasné, že “HTTP rozšíření” jsou vlastně HTTP hlavičky (by je asi zabilo, kdyby to tam napsali), že POST příkaz se odešle jako POST s “náhodným” Content-type text/xml a že instrukce je URI adresa připojená za protokol+server zadaný u virtuálního výstupu. Zde máte zároveň také možnost zjistit, že například instrukce pro zapnutí MUSÍ začínat lomítkem, jinak se opět nic neodešle (protože pro Loxone je problém toto lomítko v případe absence doplnit).

Bohužel, v této ukázce pak vězí ještě jeden zakopaný pes. A tím je právě Content-Type. Ačkoli Vám Loxone umožní zadávat hlavičky, pokud zadáte Content-Type:application/json, tak ho Loxone vesele ignoruje. To Vás ale bohužel přivádí do míst, kam ani slunce nesvítí.

Ačkoli je do “HTTP rozšíření při zapnutí” aka HTTP hlaviček zadán “Content-type:application/json” a ačkoli je v POST příkazu zadán validní JSON příkaz, ta zelená věc zvaná Miniserver to odešle jako text/xml. No není to roztomilé? Je to roztomilé. A díky tomu Vám Pushover prostě fungovat nebude. A dost se divím, že člověk ještě nedostane od Pushoveru BAN za to, že je idiot :).

Ale tím stále nekončíme. Po hodině googlování a testování jsem najednou zjistil, že jsem schopný z Loxone odeslat příkaz v požadovaném content-type. Ptáte se jak? Nejprve se vrátím k curl. Jak vidíte, toto je odeslání stejného požadavku, o které se také snažím z Loxone. A jak vidíte, Content-type je zadán přesně tak, jako v Loxone. A jak můžete vidět na dalším obrázku, pokud to odešlu z curl, do RequestBINu to přijde v pořádku.

A nyní, screenshot z Loxone, kde už najednou příkaz zázračně funguje:

Vidíte ten markantní rozdíl? Vidíte, proč to najednou funguje? Že ne? Nedivím se Vám :). Důvodem je MEZERA za dvoujtečkou u content-type. Ačkoli nic takového dle standardu není potřeba a ačkoli to ani curl, ani postman nevyžaduje, u Loxonu to potřeba je. Pokud uděláte za dvoutečku mezeru, najednou Vám do RequestBinu začne chodit toto:

To je pecka, co? Přišel jsem na to jen díky uplné náhodě, že jsem testoval jiný problém, a tím je poslání více hlaviček. Narazil jsem na loxforu na tuto ukázku,

Command for ON : http://192.168.0.226/api/xxxxx/lights/1/state

HTTP extensions for ON : host: 192.168.0.226\r\nContent-Type: application/json
HTTP POST command for ON : {“on”: true}
HTTP method for ON : PUT

same for OFF…

kde psali, že jim to jede a tak jsem začal zjišťovat, kde je zakopán pes. A to mě přivedlo k té mezeře. Takže, content type se odesílá, data se odesílají, jenže Pushover stále nejede.

Všechno už sedí 1:1 mezi Loxone i Postmanem a Loxone stále neodesílá. Je teda čas na hardcore-debugging. Přesunuju se i s notebookem do technické a připojuju se do fyzicky izolované sítě s Loxone (a Quidem). Pomoci Loxconfigu -> Diagnostika -> Debug-Info -> Síť – začínám odchytávat síťové pakety.

Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Po odeslání požadavku na https://api.pushover.net z nějakého záhadného důvodu nefunguje SSL. A ačkoli na RequestBinu je rovněž https a tam to jede, takže asi zase nějaká specialita Loxonu. Naštěstí má pushover i http verzi, která sice není extra bezpečná (protože lze odchytit co za zprávy na ni budu posílat), ale na obecné notifikace typu “dveře otevřeny” mi to nevadí. Pokud by to byl problém, řešením by bylo přeposílat to přes NodeRED, který by přijal text a udělal z něj https Pushover notifikaci. Uvidíme, možná v příštím článku ukážu oba postupy.

A to je pro dnešek vše. Krásné čtyři hodiny strávené s Loxone jen proto, že nemají pořádné logy, neumějí pořádně notifikovat chyby a neumí si poradit ani se základní validací parametrů v Loxconfigu. Bomba.

Podpořte náš blog aneb rekapitulace nákladů a příjmů

December 30, 2019 L Comments 22 comments

Stejně jako minulý rok, i tentokrát můžete na konci roku udělat dobrý skutek a podpořit náš blog :).

Jak si můžete přečíst níže, provoz blogu vychází na cca 12500 Kč ročně, z toho cca půlka se vybere na Patreonu. Další část pak pokrývá právě tato sbírka a zbytek doplácíme sami.

Proto, pokud Vám náš blog pomáhá, čerpáte odsud informace pro stavbu domu, integraci chytré domácnosti, investování, nebo třeba využíváte naše fórum k diskuzi nad svými projekty, budeme rádi, když nám za to pošlete nějaký finanční dar.

Zaslat ho můžete buď na český účet 1012036013/3030, kam můžete nasměrovat jak jednorázovou částku, tak třeba opakující se měsíční platby. Nebo můžete využít službu Patreon, která bude měsíční příspěvek posílat za Vás. A milovníci kryptoměn mohou využít BTC peněženku 3DaptTkrYkXnxdf5JSsbXDXivu35bigbw5. Díky.

Stejně jako minulý rok, i tentokrát budeme aktualizovat seznam všech dárců pod jejich křestním jménem. V případě, že si nepřejete jméno uveřejnit, dejte mi vědět na email [email protected].

Abyste věděli, na co případně Vámi darované peníze jdou, rozhodl jsem se technickou a finanční stránku blogu trochu rozepsat.

Jelikož už blog není úplně malý a navštěvuje ho cca 800-1000 lidí denně, je potřeba dostatečný výkon hostingu a navazujících nástrojů.

Blog samotný hostujeme v Azure cloudu, o akceleraci obrázků se stará služba Amazon S3 a celý web je pak ještě urychlován pomocí Cloudflare. K tomu cena za doménu (cca 250kč), takže celkové náklady na web cca 500 kč měsíčně.

Jak určitě víte, na blogu krom samotných článků a wiki článká provozujem také fórum, kde je v současnosti zaregistrováno 700 diskutujících. V případě, kdy se diskutující zapojí do nějaké diskuze, jsou mu poté zasílány emailové notifikace.

Emailů se z blogu odešle měsíčně cca 40.000, což jsou notifikace z fóra a notifikace o nových článcích. S emaily jsme přešli na službu Amazon SES, kde 1.000 emailů stoji $0.1, tzn za emaily se měsíčně platí cca $5 (110 kč / měsíčně).

Tím máme měsíční náklady, bohužel, tím to nekončí. Na blogu využíváme několik pluginů, které jsou placené a které nemají adekvátní levnější či zdarma alternativy. Těmito pluginy konkrétně jsou:

WP Foro pluginy (samotné fórum je zdarma, ale pluginy jsou placené) – $25/ročně za advanced attachments + $35/ročně za private messages
WP Offload SES (plugin, který umožnuje nejen posílat emaily přes Amazon SES, ale hlavně umí větší množství emailů odesílat na pozadí. Takže při diskuzích na fóru již netrvá odeslání postu dlouho). Cena – $59 / ročně
WP Offload Media (plugin, který umožnuje přesun obrázků a médii z hostingu na Amazon S3. Tím se ušetří na ceně hostingu a zároveň se zrychlí procházení blogu). Cena – $69/ ročně
CleanTalk antispam (automatické čištění spam komentářů na blogu i fóru – šetří hromadu času při správě blogu) – $8 / ročně
Mailster Email Newsletter (plugin, co umožnuje konfiguraci složitějších emailových notifikací o článcích, umožnuje odběr jen některých kategorii, lepší konfigurace emailů a hlavně, rozesílání skrz Amazon SES) – $59 / ročně

A to je tuším vše. Ale i kdybych na něco zapoměl, je z toho asi jasné, že provoz blogu není úplně levná sranda. Pokud bych to sečetl, dělá to $550 ročně, což je 12500,- ročně. Masakr, že?

Díky několika statečným dostáváme $27/měsíčně na Patreonu a jeden hrdina nám posílá cca 1USD na CZ účet měsíčně. Tzn měsíčně cca 600kč, ročně pak 7200 Kč. Zbylých 5000kč nám částešně pokryly dary z minulého roku a zbytek doplácíme my.

Tím jsme jakžtakž pokryli provoz blogu a zbytek je pak už jen čiré nadšení a dobrovolnická práce. Všechen ten čas strávený u psaní článků, správě blogu, odpovídání na dotazy a na fóru už je jen neplacené hobby.

Jak vidíte, zbohatnout se na tom u nás v Čechách opravdu nedá. Stejně tak si nemyslím, že kdybychom na blog nahrnuli různé banery a reklamu, že si nějak pomůžeme. Sám to nemám rád a proto to nechci ani u nás na bogu.

Je to opravdu spíše o tom, že to člověka baví, díky blogu pozná hromadu zajímavých lidí, občas má s partou podobných bláznů možnost zajít na pivo (a letos dokonce i na pár dnů na chatu – ještě jednou díky Koldo!) a hlavně, má takový online deníček, do kterého je občas legrace se zpětně podívat :).

Takže, pokud Vás to u nás baví, budeme opravdu rádi, pokud nám nějakou tu kačku na provoz blogu pošlete a my pro Vás budeme i v roce 2020 psát další a další články.

Díky!

PS: Všem našim čtenářům přejeme jen to nejlepší do Nového roku 2020 a ať se vše daří!

Seznam dárců: Leon V., Pavel S., Dalibor K., Vojtěch K.,Jiří K., Jindřich K., Jiří K.,Jiří V., Jan Z., Jakub K., Martin Š., Pavel Š., Radek Ú.,Juraj Z., Milan O., Petr K., Jindřich J.,Richard M., Pavel T., Petr V., Lukáš A., Tomáš K., Petr D., Radek D., Robert R., Filip K., Klaus V., Tomáš Š., Peter M., Tomas O., Milan Č.,Pavel F., Miroslav H., Ivan P., Josef H., Tomas V., Filip K., Vojtěch H., Aleš B., Michal K., Petr P., Libor S.

Ještě jednou, děkujeme !

Krásné vánoce všem

December 24, 2019 L Comments 2 comments

Máme tady další vánoce a štědrý den. Všem čtenářům, přispěvatelům a diskutujícím přejeme bohatého Ježíška a ať se Vám v roce 2020 splní a podaří vše, co máte v plánu.

Velké díky pak všem, kteří u nás na fóru pomáhají ostatním a sdílí s nimi své zkušenosti a návody. I díky Vám je tento blog tak dobrý!

Křeslo + Flexa = ?

December 21, 2019 L Comments 8 comments

Jak jsem psal v minulém článku, pořídil jsem si nové křeslo KAB K4 Premium s dodávkou z anglie a trochou dobrodužství.

Křeslo jako takové je opravdu super, bohužel, kvůli bezpečnostním předpisům (nevím jestli UK, EU nebo čeho) je křeslo omezeno tak, že nevyužívá svého veškerého potenciálu. Takže dnešní článek bude takový “Pimp my chair” 🙂

První, co při delším sezení na křesle zjistíte, je, že ač má samostatně štelovatelnou zadní opěrku, ta nejde vyklonit dozadu o více než 16° ale naopak jde zvlaštně “předklonit”, což mi nepřijde moc užitečné. A jelikož to na první pohled funguje fakt divně, napsal jsem opět do Anglie.

Odpověď přišla vcelku záhy. Z bezpečnostních důvodu je křeslo takto omezeno. Zřejmě proto, aby si člověk křeslo nedal do ležicí polohy a pak se u toho ještě nehoupal, neztratil rovnováhu, nespadl a pak je nežaloval.

All office chairs have restricted backrest recline to 16 deg due to safety issues if backrest was further back the seat would tip- over

Co mne zaujalo je, že jsou křesla “omezena”. Nikoli, že je to tak vyrobeno. A hlavně, na videích, kde je to stejné křeslo ukázáno na pneumatických úchytech do aut, to vypadá, že to křeslo umí.

A tak jsem se pustil do rozebírání. První, co člověka opravdu zaujme, je prostě masivní konstrukce. Když to člověk vidí, tak jim fakt věří tu záruku a životnost. Když to pak člověk porovná i s normálními, ale i drahými křesly ala Therapia, Spinalis a podobně, je rozdíl obrovský. Tady je vše uděláno z mohutného plechu a smotnované mohutnými šrouby. A co je super, vše je narozdíl od ostatních křesel snadno rozebiratelné 🙂

Rozebrat křeslo je napoprvé něco jako přijít na vyndání ježka z klece. Tak nějak člověk ví, že to musí jít, ale prostě to nejde.

Trvalo mi to tak hodinku, než jsem na ten trik přišel. Pak už jsem měl vyndaný podsedák, sundané područky a byl jsem téměř u mechanismu.

Už už to vypadalo špatně, že je to nějak natvrdo v pružině, co se stará o vracení zádové opěrky zpět, ale naštěstí nebylo.

Opravdu je tam jen dosazen jeden díl navíc, který toto vyklopení blokuje. A protože jsem si nebyl jist, jestli nemá ještě nějakou další funkci (krom toho, že blokuje krom zadní polohy i tu přední), raději jsem uřízl jen tu samotnou packu, která záklopu brání.

Od té chvíle se požitek z křesla zlepšil o 100%. Bohužel, stále to nebylo ono.

Druhý problém totiž je, že sedák má jen 48cm, což pro bežnou výšku stačí, ale při 2m výšce je i při největší výsunu pořád krátky a při dlouhém sezení nepohodlný.

První pokus tak byl prodloužení výsunu za pomoci udělání drobného řezného zásahu v uchycení sedáku – takže zase rozebrat, flexa – drážka – složit – zkusit.

Bohužel, není to dost. Mé staré křeslo má 56cm (protože má záda ještě trochu odskočené od sedáku) a je to prostě o dost pohodlnější. A tady už bohužel s jemným zásahem nepochodím.

Takže smíšené pocity. Super křeslo, super pevná záda, stabilní, pěkně štelovatelné područky, jenže krátký sedák a tak ne úplně pohodlné sezení.

Cca hoďku jsme seděli s I. u křesla a vymýšleli, jak sedák prodloužit. Když došly všechny konvenční způsoby, přišly na řadu ty nevratné. Vzhledem ke kolejnicím, ve kterém sedák drží, je jediná cesta oddálit přední část a zadní část kolejnic od sebe.

A to půjde udělat jen jedním způsobem. Rozříznout nosnou konstrukci na půl, spojit ji pak pomocí pásoviny zpět k sobě se 4cm mezerou navíc. Tím dostanu sedák v celém mechanismu dopředu, zatímco zachovám stabilitu celé konstrukce.

Je to dost výhoda téhle židle, že to není typické křeslo vyrobené z jednoho kusu, ale opravdu několik samostatných částí z masivního 0.3cm a 0.5cm železa. Stejné křeslo se pomocí různých úchytů montuje jak do kombajnů, tak na kolečka pro kancelářské sezení, takže musí něco vydržet.

A jen tak mimochodem, i ty kolečka s mechanismem na houpání mají samotné tak 10kg, což je víc, než některá celá kancelářská křesla 🙂

Bohužel sedák nelze vysunout víc, protože pak už je mezera mezi sedákem a opěrákem moc velká a nevypadá to pěkně. Ale abych vyzkoušel, že mi těch cca 4cm bude stačit a zlepší se to, dočasně jsme sedák vyndali z kolejnic a přichytili jsme ho ke křeslu alternativně pomocí jiné kolejnice a kurtny :). Seděl jsem na něm pak další den a bylo to úplně super. Bohužel, nemám žádné foto.

Takže teď mne čeká sehnání pásoviny, pořádného svěráku a svářečky a můžu se do toho pustit 🙂

Chytré zásuvky pro chytrý dům

December 19, 2019 L Comments 3 comments

Tak dneska mám opravdu radost. Od firmy Netio jsem dostal k odzkoušení a zrecenzování jejich chytré zásuvky a kabely.

Proč jsem z nich tak nadšený je, že podporují spoustu protokolů, které máme rádi :). To znamená nejen Modbus/TCP, ale i MQTT, REST Api, XML/JSON API a mnoho dalšího :).

K recenzím jsem dostal tři různé varianty jejich chytrých kabelů, které krom dálkového spínaní/vypínaní umí měřit i aktuální proud, napětí i spotřebu. Krom toho pak i další ukazatele, jako je Grid Frequency a True Power Factor, na které jsem fakt zvědavý 🙂

Krom chytrých kabelů jsem pak dostal “chytrou rozdvojku“, která umí to stejné co výše uvedené ale pro více socketů najednou. A poslední produkt je pak chytrý “Power distribution Unit” do serveroven či racků.

Samotné zpracování je na první pohled opravdu moc pěkné. Robustní zástrčky, mohutné pogumované kabely a hliníková konstrukce.

A ačkoli to díky vyšší ceně není úplně vhodné na spínání a monitorování drobností v domácnosti, na vysokoodběrové zařízení je to naprosto ideální. Například chytrý prodlužovací kabel zvládne oběr až 3.6KW.

Což je něco, co bych opravdu uvítal v době, kdy jsem měl v domě několik těžebních rigů. Tenkrát jsem potřeboval měřit u každého spotřebu a mít nad nimi i dálkový dohled s možností je v případě nějakého problému nadálku vypnout. Stejně tak chytrá napájecí jednotka je super k serveru, kde ji budu i testovat.

No zkrátka, spoustu hraček na testování přes vánoce. Těšte se na recenzi i s postupem napojení na Loxone či NodeRED :).