Moštobraní

Moštobraní

Když už dnes nemáme Loxone sraz, tak sem hodím aspoň zase jeden post z naší zahrady. Letos jsme měli docela hodně jablek, tak jsme je chtěli nechat vymoštova a pasterizovat.

Bohužel, pravděpodobně v jediné moštárně v rozumném okolí, kde pasterizaci a balení do bagů dělají, začali opravovat železniční přejezd a tak se k nim nedá vůbec dostat. A to jsme zjistili ve chvíli, kdy jsme měli půl stromu sklepaného a sesbíraného v pytlích :).

Takže přišel na řadu plán B, který zahrnoval i dlouho plánovanou koupi druhého mrazáku :)).

Moštoval jsem nakonec pár vesnic vesnice vedle nás, kde jsme z jednoho stromu nakonec vymáčkli 100l moštu. S odvozem samotným problém úplně nebyl, protože máme kanystry už z dřívějška, problém ale byly nějaké PET flašky, ve kterých bychom mošt do mrazáku dali. 100l už totiž není vůbec málo :).

Nakonec se mi povedlo sehnat na druhé straně Brna firmu, co prodává PETky za 5kč jednu – což je na jedné straně fakt hrozná cena, bohužel na té druhé straně je to jedno z nejlevnějších, protože jinak jsou firmy schopné si říct i o 10kč za kus (bral jsem 40ks). Takže jsem ještě ten den po domoštování upaloval přes celé Brno, abych stihl lahve koupit a druhý den jsme je mohli stočit a zamrazit.

Druhý den jsme pak dopoledne trávili stáčením do flašek. K malé domácí moštárně to už určitě nemělo daleko :).

 

A tady už jsou fešáci v novém mrazáku. Jelikož místa v domě už nebylo mnoho, nemohli jsme koupit ten největší pultový mrazák. Tím pádem padla volba na střední velikost, která se ještě rozumně vešla pod schody do špajzu tak, aby šel mrazák otvírat. Jde o Zanussi ZCAN14FW1 se 140l objemem, což vyšlo vcelku akorát na letošní úrodu.

Už teď ovšem vedeme vášnivé debaty o tom, kam dáme přístí rok další mrazák, protože tenhle bude stoprocentně opět plný “nezbytnými” věcmi a mošt nebude kam dát :).

Zigbee hrátky – seriál na pokračování

Zigbee hrátky – seriál na pokračování

Dnešní článek bude pravděpodobně první z více článků o zprovozňování Zigbee v našem domě. Konečně mám zase trošku času a hlavně mi po měsíci dorazil nový Zigbee stick CC2652, který zdá se být o dost lepší než jeho předchůdce.

Věřím, že se díky tomu konečně dostanu se Zigbee do stavu, kdy ho plnohodnotně zaintegruji do našeho domu. A o tom bude tato série článků.

Psal jsem o tom párkrát na fóru, že jsem objednal nový USB stick CC2652 na Zigbee. Vzal jsem ho z Tindie, kde jednak měl dorazit relativně rychle, a pak je už naflashovaný přímo na potřeby Zigbee2Mqtt.

Píšu měl, protože byl nějaký problém s německou poštou, která prodejci vrátila mraky zásilek poškozených a on musel vše testovat a posílat znovu. Díky tomu se vše protáhlo na měsíc a něco. Naštěstí jsem na to stejně neměl čas, ani pomyšlení, takže mě to zas tak netrápilo. Za normálních okolností má dorazit do týdne.

Výhod téhle CC2652 oproti původní CC2531, na kterou jsem psal recenzi a návod na flashování, je hned několik (původní návod a recenze zde). Zaprvé, není potřeba kupovat flashovací HW a složitě stick flashovat, protože prodejce má už vše připraveno. Zadruhé, je plně kompatabilní se Zigbee 3.0, zvládne až 100 zařízení, má externí anténu a celkově lepší dosah. A zatřetí, což pro mne bylo nejdůležitější, USB stick splňuje pravděpodobně vše, co takový USB stick má splňovat a je kompatabilní nejen s RaspPI, ale také s ESXI systémem pro virtualizaci serverů.

Všechny tyto výhody pro mě znamenají, že nebudu muset provozovat RaspPI, ale stick mi poběží virtualizovaný na serveru, kde provozuji i ostatní Docker instance na správu domu. To ovšem neznamená, že by neběžel v NAS či RaspPI. Tam samozřejmě funguje také.

Tento návod se proto bude zmiňovat i o ESXI, který by mohl být i pro někoho dalšího zajímavý. Pokud byste potřebovali návod na RaspPI, postupujte dle původního návodu, jen vynecháte flashovaní a začnete sekcí “Instalace na Raspberry”. Návod zde: https://www.vodnici.net/2018/12/vlastni-zigbee-brana-pomoci-raspbery-pi/.

Zároveň se od dob prvního návodu změnilo/rozšířilo pár komponent na Zigbee správu, takže i o těch budu postupně psát, k tomu přihodím pár Docker a Docker-compose konfigurací, které budu aktuálně pro Zigbee síť používat. A na závěr pak přijde samotná implementace do Loxone, kde to bude opět vyžadovat NodeRED a nějaký ideálně univerzálnější kód, který bude překládat Zigbee na Loxone. Uvidíme.

ESXI

Začneme u ESXI virtuálního stroje. ESXI samotný zde moc popisovat nebudu, ve zkratce jde o “trochu” robustnější VM Ware virtuální stroje běžící na vyhrazeném hardware. Pro potřeby testování jsem si udělal nový Docker VM, kde budou veškeré testy probíhat a kam pak postupně zmigruji i ostatní docker kontejnery s chytrou domácností.

Zigbee stick do virtuálního stroje přidáme jako klasický USB device, s tím že se v pořádku i pro ESXI hlásí jako “cc2652rb stick”:

Po přidání uložíme a nahodíme stroj. S původním USB stickem CC2531 toto nebylo možné. Stick ihned po zasunutí do serveru způsobil kompletní vytuhnutí celého ESXI OS a tím i všech virtuálních strojů. Takže fungoval spíš jako takovy USB killer :).

Zigbee stick

Další rozdíl oproti původnímu sticku je, že se hlásí jako /dev/ttyUSB0 a ne /dev/ttyACM0. Toto je dost zásadní změna, protože je potřeba ručně upravit konfiguraci v Zigbee2Mqtt data/configuration.yaml aby ho Z2M našel.

Docker

Pro základní testování sticku si přes docker-compose rozbíhám následující docker containery:

V případě MQTT používám defaultní kontajner, do NodeRED jsem si postupně přidal pár dalších knihoven a Zigbee2MQTT opět v defaultním nastavení, jen s vlastním konfigem.

DockerFile pro NodeRED mi aktuálně vypadá nějak takto. Přidávám komponenty pro dashboard a Zigbee2Mqtt podporu a pár dalších, které jsou potřebné pro M2T Admin rozhraní na lepší správu Zigbee sítě.

FROM nodered/node-red-docker

RUN npm install bufferutil
RUN npm install utf-8-validate
RUN npm audit fix

RUN npm install node-red-node-smooth
RUN npm install node-red-dashboard
RUN npm install node-red-node-ui-list
RUN npm install node-red-contrib-zigbee2mqtt

Samotný DockerCompose na provázání těchto tří kontejnerů pak může vypadat třeba takto:

  dum-mosquitto:
    build: mosquitto
    container_name: dum-mosquitto
    restart: always
    ports:
    - "1883:1883"
    - "9001:9001"
    network_mode: bridge
  
  dum-nodered:
    build: nodeRed
    container_name: dum-nodered
    restart: always
    ports:
      - "1880:1880"
      - "60000-61000:60000-61000/udp"
    network_mode: bridge
    links:
    - dum-mosquitto
    - dum-zigbee

  dum-zigbee:
    container_name: dum-zigbee
    image: koenkk/zigbee2mqtt
    volumes:
      - ./zigbee/data:/app/data
      - /run/udev:/run/udev:ro
    devices:
      - /dev/ttyUSB0:/dev/ttyACM0
    restart: always
    network_mode: bridge
    privileged: true
    links:
    - dum-mosquitto

Více Docker jako takový rozbírat nebudu, psal jsem o něm opět ve dřívějších článcích a zbytečně by to prodlužovalo tuhle sérii. Navíc článků na základy dockeru je na internetu všude spousta 🙂

Zprovoznění

Po dokonfigurování dockeru a ESXI přichází na řadu oživení celého systému. Tady musím říct, že až na zádrhel se správným názvem zařízení ttyUSB0 vs ttyACM0 fungovalo vše hned napoprvé.

Pro testování jsem použil už dříve nakoupené a zmiňované Xiaomi teploměry, kostku a žárovku a dále Zigbee OnOff Controller. Napárování proběhlo hned napoprvé a to i přesto, že všechny zařízení byly původně spárované s původním USB stickem.

Bohužel, jako jediné vstupní zařízení mám momentálně Xiaomi kostku a ta mi prostě zlobí. Problém není v signálu, ale v kostce samotné. Občas pohyb/změnu detekuje a občas ne. Musím proto sehnat nějaké Zigbee tlačítka, která budem po domě na různé dočasné funkce používat (nyní konkrétně tlačítko vedle kojícího křesla na rozsvícení/zhasnutí lampičky 🙂 ).

Pro NodeRED jsem našel nové administrační rozhraní sloužící k lepší správě Zigbee2MQTT sítě včetně možnosti vykresit pěkný graf zigbee sítě:

A taky nové prvky pro NodeRED na snazší bagrování dat z Zigbee2MQTT. Dříve bylo pořeba zpracovávat přímo MQTT parametry, nyní už existují připravené prvky, kdy si člověk může spoustu věcí vyklikat a lezou z toho jen konkrétní zigbee data:

O tomhle už ale zase příště, protože je toho spoustu, co to umí, a chtěl bych se tomu věnovat víc detailně.  Zároveň je to momentláně vše, co mám u sebe rozchozeno. Až seženu tlačítka (zkusím něco z CZ i z Ali, kde to bude na dýl), tak chci zkusit už reálné rozmístění po domě, vyzkoušet dosahy a hlavně udělat už nějaký dlouhodobý systém jak v NodeRED, tak v Loxone, jak Zigbee integrovat. A o tom všem v dalších článcích 🙂

PS: Pokud by měl někdo zájem o předchozí USB stick CC2531 (v RaspPI funguje bez problému) včetně Downloader Cable a CC DEbugger Zigbee emulatoru, tak ho rád prodám. Je plně funkční. Původní cena 26USD, nechám za 400kč vše, pošlu kdyžtak zásilkovnou.

PS2: Tak jsem objednal pár dalších zigbee zařízení na testování. Konkrétně:

Tak jsme kompletní

Tak jsme kompletní

Asi jste si všimli, že poslední dobou sem neměl na blog moc čas. Vrcholili totiž přípravy na release dalšího Vodníka.

A v sobotu, v 18:00 jsme náš vodnický tým zkompletovali:). Nový přírustek se jmenuje Matěj a váží 3,6 kg a měří 52 cm.

Nezbývá než mu popřát do života hromadu úspěchů a alespoň trochu ho zapít 🙂

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Severní zeď, díl Osmsetpadesátýšestý

Tak pojďme už ty články o severní zdi a truhlíkách konečně dorazit. Stále mi to ve frontě visí hromada fotek, kde se Vám chci pochlubit, jak moc jsem šikovný, tak hurá na to :).

Minule jsme skončili u hotových truhlíků naplněných kompostem a hlínou, to dneska, to to bude o dost zajímavější. Pustil jsem se totiž po delší době zase do zednické a rozhodl se natáhnout si severní zeď lepidlem sám.

Původně jsem to chtěl nechat udělat nějakého řemeslníka. Jenže, ten šikovný, co nám dělal schody, dlažbu, obklady a spoustu dalšího, se rozbil. Na cokoli, co jsem potřeboval, jsem ho naháněl stokrát, když už dorazil, po pár hodinách práce ho buď něco strašně bolelo, nebo to bolelo jeho manželku, nebo mu zrovna přivezli stavební materiál, nebo nějaká jiná výmluva. Po čase jsme si z něj už dělali srandu, že má lexikon výmluv. Kdykoli mu člověk zavolal, vytáhl z klobou naprosto nečekanou vyhovorku. Pokaždé novou, originální a většinou ještě více morbidní nebo absurdní :).

Tahání zdi do lepidla jsem sice ještě předtím nedělal, ale nemůže na tom nic být, ne? Tak jsem zkoukl pár videí a pustil se do toho, Ze začátku mi to nešlo vůbec, tahal jsem to sem a tam a už zamokra vypadal výsledek všelijak. To jsem postupně vypiloval, zjistil jak, odkud a kam tahat a už se to zlepšilo. Ale problém mi pořád dělalo vracení se. Člověk se u téhle práce musí odprostit od opravování toho, kde už byl. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY to tim totiž jen zhorší…. vždycky.

No, dojel jsem to do konce, připravený na to, že tam nějaké drobné kosmetické vady budou. A nechal jsem to uschnout. Když jsem to ráno ale viděl, začal jsem litovat toho, že jsem se do toho pustil. Hele, bylo to fakt hnusný. Asi jsem měl radši tomu druhému řemeslníkovi těch 10.000Kč za těch pár metrů dát. Tohle bylo fakt čiré zoufalství.

A tak jsem zase googlil a někde během toho hledání jsem si vzpoměl na řemeslníka číslo jedna, který vlastně vždycky říkal, že se první vrstva má ignorovat a že to vždycky musí dělat na dvě vrstvy. Ha! V tom je zřejmě ten trik.

A tak jsem zlomil svou nenávist ke zdi, k lepidlu i hladítku a pustil se zas do toho. Namíchal jsem řidší směs a začal nanášet a vyhlazovat druhou vrstvu.

A co Vám budu povídat, najednou jsem si připadal jak naexpovaný profík Pan Zedník level 100 :). Krásná hladká stěna, práce šla pěkně od ruky a všechny nerovnosti uspokojivě mizely.

Takhle jsem dotáhl celou zeď a opět jí nechal zaschnout. A důležité pravidlo, neopravovat co už je uděláno. Otřepky a jiné nerovnosti nechat být, protože….. tady dády dá…. se to pak opraví v dalším kole. A to konkrétně touto brusnou technologickou věcí, která nevím, jak se přesně jmenuje :).

Tou se totiž pak krásně vše zabrousí, takže výsledkem je opravdu hezká (téměř) hladká zeď.

Opět po zachnutí přišlo na řadu natření. Na to jsme koupili klasickou fasádní barvu. Ale jen samotnou barvu, bez jakéhokoli zrna, abych to nemusel ještě točit. Ono lepidlo stejně nějaký trochu vzor zanechalo, takže to jakous-takous strukturu má.

V okamžiku natírání už mi bylo dávno jasné, že by se to o dost lépe dělalo, když by tam ty truhlíky ještě nebyly :). Jenže, znáte to, jak to chodí. Aby se mohlo udělat A, musí se udělat B, kvůli kterému se musí udělat C. A tak bylo potřeba se rychle zbavit kompostu a proto se musely udělat truhlíky a proto se holt zeď natahovala a natírala až pak.

To, jak dlouho mi trvalo sepsat tenhle článek asi nejlépe ilustruje tato fotka. Tou dobou byla má drahocená těhotná žena ještě vlastně vcelku štíhlé figury oproti tomu, jakou Věstonickou postavu má nyní, jen pár dnů před porodem :). No, jsou to skoro tři měsíce, co mi tu ty fotky leží. Hrůza, stydím se :).

Během malování pak soused sundal dřevěné výplně, aby se mohly sloupky z boku natřít. Říkal, že mu tam ta bílá ladí a že jestli mi to neva, tak bych to natřel celé. Jasně že nevadilo, dělalo se to pak o dost lépe, než obkreslovat každé prkno :).

Po natření jsem se pak pustil zpět do obkládání truhlíku. To už byla vcelku pohodová práce. Nařezat a přišroubovat pár prken, to šlo dobře. Až na to horko, to si pamatuju, že bylo hrozné.

Po dokončení obložení jsme pak s I. už jen dotáhli závlahu a zasadili koupené rostlinky (tou dobou jsme ještě netušili, že nám víc než polovinu sežerou všudepřítomní slimáci, grrrr.)

Finální úkon pak bylo naprogramování dalších okruhů automatické závlahy v Loxone, ale to už byla opravdu jen taková třešínka na dortu :).

Truhlíky na severní zdi

Truhlíky na severní zdi

Poslední dobou jsem pořád ve strašném skluzu s článkama. Musím říct, že psát článku během stavby bylo o dost snažší :). To člověk řešil jen tu stavbu a večer pak sesmolil článek a usnul. Teď, i když něco přes víkend udělám, tak pak řeším milión dalších věcí a dětí a než se k článku dostanu, je o 14 dní později :).

No, takže dneska takto zpět k naší severní zdi. Naposledy jsem o ni tady na blogu psal tady, kdy zeď byla ještě jen holé ztracené bednění a truhlíky byly ve stavu dřevěné konstrukce.

Takhle nějak to tenkrát vypadalo. Když to porovnám s dneškem, tak fakt rozdíl :). A teď už ale co bylo dál…

Jako první usazení připravených rámů na staré cihly a vyrovnání do roviny. Jako další pak vyplnění celého obvodu polystyrenem. Jednak aby to v zimě úplně nepromrzlo a jednak proto, aby se tlak hlíny rozložil více do prostoru a na obkladová prkna pak tlačil méně. Je to vyzkoušeno u truhlíků na západě, tak proč to měnit :).

Polystyreny jsem k rámu chytil klasickou pěnou z pistole, co jsem doma našel. Část je dělaná dokonce Illbruck vzduchotěsnou pěnou :). Sice byla už 3 roky po expiraci, ale držela pořád dobře.

Jinak kdyby vás zajímalo, proč jsou tam ty OSB desky, tak v době, kdy sem polystyreny dělal, tu foukalo jak na větrné hůrce. Takže dříve než pěna vytvrdla, lítala deska už dávno někde vzadu za domem. Takže jsem k trohlíkům narychlo uchytil zbytky OSB desek, aby tam tolik neprofukovalo.

Když byly dodělané polystyreny, připravil jsem rozvody pro závlahu. To jsem minule podcenil, takže tentokrát jsem si připravil do každého truhlíku vývod a rozvody samotné jsou dole u země. Na hlavní spodní rozvod jsem použil zbytky všeho, co jsem tady našel.

Takže část je tahaná ve 32mm průměru, část ve dvacítce. Nahoru nad úroven hlíny v truhlíku pak vylézají už všude 20mm, které přes koleno redukuju na finální 16mm, ve které je pak všude roztažena kapková hadice.

Po rozvodech následovalo obložení truhlíků. Opět jsem volil 12cm vysoké a 2cm tlusté hoblované prkna. Dělá se s tím dobře a moc to nestojí. Je mi jasné, že to nepřežije na věky, ale 10-15 let by to zvládnout mělo (díky impregnačnímu nátěru snad déle). Prkna nejsou položená přímo na zemi, je tam cca 2cm mezera. I to snad pomůže.

Další pak následovalo udělání vodotěsných van. Použil jsem zase igelitový rukáv, ale příště bych asi zkusil nějakou nopku. Nejsem si jist, co igelit za pár let udělá. Nopka by byla asi ještě odolnější.

Spodek jsem opět nechal otevřený, aby přebytečná vlhkost mohla odcházet do spodní půdy. Asi by se nic extra nestalo, kdyby to bylo uzavřeno, ale přijde mi to takto lepší. Zároveň jsem na spodek nedával žádné pletivo, protože tu extra problém s krtkama nebo nějakou jinou havětí nemáme (a v tu chvíli se mi to už ani nechtělo řešit 🙂 ).

Jako výplň na spodek truhlíků jsem použil bordel hlínu, co mi zbyla po kultivační akci před domem (tam jsem to celé zryl a srovnal, protože jak tam stávaly různé kontejnery,  tak tam byly vyjeté příšerné koleje a špatně se to sekalo), spolu s se zbytky ošklivé hlíny tady za domem a do toho pak kompost.

Do cca poloviny přišel tenhle bordel mix, nad polovinu se pak pokračovalo už jen čistým kompostem.

Tím jsme opět zlikvidovali veškerý kompost. který ještě místy nebyl ani úplně dodělaný. To ale v truhlíkách nijak nevadí, on tam postupně dojede. A ze spoustu věcí se i rozjedou nové rostlinky. Tentokrát nám takto vyrostlo pár rajčat, několik brambor a dýně :).

A tady pak už dodělaná poslední vrstva hezké hnědé hlíny. Ačkoli byly truhlíky naplněné až po okraj, dneska už je tam cca 20cm vidět igelit. Celé to bylo hodně vzdušné a díky dešťům si to hodně rychle sedá.

A tím dnešní článek skončím. Příště pak bude následovat finalizace závlahy, zdi samotné, obložení truhlíku dřevem zeshora a samozřejmě sadba rostlinek.

 

 

Finalizace bazénu a jeho zprovoznění

Finalizace bazénu a jeho zprovoznění

Naposledy jsem psal, kolik radosti mi způsobilo kopání a stavba Mountfield bazénu. Dneska pak ještě pár slov o finalizaci a “zprovoznění” bazénu.

Jelikož je bazén z vetší části zakopán, rozhodl jsem se ho po obvodu obložit polystyrenem. Nedokážu říct, na kolik to pomáhá teplotě bazénu, ale přišlo mi to relativně málo práce na to, že to může mít pozitivní dopad.

Sehnal jsem proto zbytky polystyrenu, které jsem ještě dále nařezal na cca 20-30cm široké pásy, které jsem pak podél celého obvodu zastrkal.

Práce rychlá, čistá a jednoduchá. Asi i proto, že nic z toho nebylo značky Mountfield :))).

Polystyreny jsem pak postupně přitlačoval na bazén a zezadu zasypával hlínou. Nahoru pak přišla rovněž hlína až do výšky terénu.

Původně jsme zvažovali dát nahoru nějaké kamínky nebo kamenný koberec, ale to sme pak zavrhli. Jednak není výkop kolem bazénu pravidelný a pak by to bylo asi zbytečné. Ve hře je teď ještě varianta s dřevěnou konstrukcí kolem bazénu, na kterou by se napínala bezpečnostní síť. Když by se tam udělalo nějaké malé pódium, dalo by se pak k bazénu i jen sednout třeba. Uvidíme.

Einhell GE-CT 18 Li
Einhell GE-CT 18 Li

I kdyby ne, pořídil sem si novou aku strunovku, se kterou se tyhle mini-detaily dělají dobře, takže to kdyžtak jednou za čas posekám ručně. Strunovka je na stejnou baterku jako nůžky na živý plot, takže sem kupoval už bez baterie jen za pár korun (tuším, že stála 1200 Kč).

Další jsem pak řešil schůdky. Jednak aby šly oddělávat kvůli prckovi a pak abych je nemusel řezat, až je pak budu chtít prodat. Nakonec jsem to vymyslel tak, že jsem do země zapustil dvě HT trubky a na schůdky jsem nedal poslední nášlap. Schůdky jsem i s HT trubkama usadil do země a zahrabal.

Díky tomu jdou schůdky snadno vytáhnout a zase vrátit zpět. A mají myslím i o dost lepší stabilitu, protože posledním schůdkem sedí přímo na HT trubce a  téměř půlka schůdků je zapuštěná v zemi. Takže když se po nich leze do bazénu, nehrozí nějaký posun nebo převrhnutí.

Co se týká přístupu k bazénu, to jsem prozatímně vyřešil geotextílií. Ve stavebninách jsem koupil geošku s gramáží 500g/m2, což už je takový solidní koberec. Tu jsem pak dal přeloženou na dvakrát před celý bazén ke schůdkum i sprše. Díky dvojité tloušťce se bahno nedostává na povrch geotextílie a zároveň je to příjemné na chození (bohužel teď dost pršelo a pes nám to dost vylepšil 🙂 ).

Původně jsem zvažoval rozšířit dlažbu, ale protože zase nevíme na jak dlouho to je a jak bude případně vypadat konstrukce, je to pro teď ideální řešení.

K bazénu jsme udělali i dočasnou sprchu, tam je to ale úplně “žaves” řešení. Vzal jsem nejlevnější zahradní sprchu za 200kč a 3/4” hadici, tu jsem obehnal kolem soláru a napojil na sprchu. Sprcha je přidělaná k noze pergole. Dole pod sprchou jsem pak přidal pár dlaždic, aby voda nestříkala na zem.

Úplně designové řešení to není, ale nechtělo se mi teď kupovat solární sprchu za 5000 kč, když nevím, jak to tady pak bude vypadat a jakou pak budu potřebovat. Jako celek to teď funguje a až se bude řešit nějaký větší bazén s dlažbou kolem, tak se dořeší i toto.

Jako poslední pak přišlo na řadu “nastartování” chemie v bazénu. Načítal jsem kolem toho dost a názorů je spousta. Koupil jsem 4v1 pásky na měření Ph, Alkality, chloru a stability. Tim jsem si potvrdil, že naše tvrdá voda je opravdu tvrdá a má vysoké Ph a Alkalitu.

Taky jsem se dočetl, že pokud bych chtěl Alkalitu a Ph srazit komerčně prodávanými výrobky, tak se buď nedoplatím, nebo se mi to vůbec nepovede. A tím jsem se dostal k diskuzím ohledně kyseliny chlorovodíkové (solné, 31% roztok).  Zde se opět názory dost lišily a občas někdo radil i kyselinu sírovou, ale ta už mi přišla zase moc cool.

Zkusil jsem teda dle rad nalít 3litry kyseliny chlorovodíkové do bazénu (na 10m3). Když jsem to do bazénu lil, zajímavě se z toho kouřilo. Až pak sem se dočetl, že to prý chce raději i ochranné brýle a rukavice :). Tak příště.

Po nalití jsem pustil čerpadlo a nechal vodu pořádně promíchat. Alkalita i Ph opravdu výrazně spadlo, bohužel ne pod některými zmiňovanou hodnotu 4. Tím padem pak postupně alkalita spolu s Ph zase vyrostla, ale už jen na horní doporučenou hranici. A protože jsem už nechtěl do bazénu lít další kyseliny, nechal jsem to pro teď tak.

Co se týká chlorových tablet, na doporučení předchozího majitele používáme Mountfild tablety 5v1, které jsem koupil ještě před tím, než jsem prožil všechny ty pěkné chvíle s jejich bazénem. Takže předpokládám, že příště i ty tablety koupím raději někde jinde, protože v jejich výrobky už zrovna moc důvěru nemám :).

Bazénové orgie

Bazénové orgie

Tak bazén nám už stojí, voda se filtruje a ohřívá, ale zatím je stále nevyzkoušený. Stihli jsme ho dodělat docela těsně před tím, než přišlo tohle hnusné počasí a tak zatím stále s testováním vyčkáváme.

Pojďme ale zrekapitulovat samotnou stavbu a s odstupem času i popsat dojmy, které z bazénu Azuro od Mountfieldu mám. S odstupem píšu hlavně proto, že psát to rovnou, tak by to byl asi nejsprostší článek na blogu ever.

Po tom, co jsme výkop zarovnali pomocí lopaty a laseru, navezl jsem dle instrukcí v manuálu do bazénu písek a začal ho srovnávat. Dle návodu si máte písek navozit cca 15cm od kraje, pak sestavit bazén, dorovnat rovinu a připravit oblé hrany po celém obvodu.

V návodu se to čte fakt dobře, ale realita je opravdu jinde. Zaprvé, 15cm je málo, takže se Vám bude dostávat písek do lišty, která má bazén držet. Zadruhé, natlačit lištu na plech bazénu je místama mission impossible. Když ale dojedete celý kolečko a dokončíte první sérii nadávek, zjistíte, že to je teprv začátek.

Ačkoli natlačíte bazén do vodících lišt, kruhu nedosáhnete ani za zlatý prase (nebo zlatýho Béďu Trávníčka). Plech je měkký, plasty dost tvárné a srovnávání naprosto naprd. Postupně formujete tvar bazénu ze šišouida do elipsoida, když to někde srovnáte, tak další operací si to zase rozbijete. A do toho si průběžně totálně rozbíjíte urovnaný písek (a vězte, že slovo rozbíjíte v žádné z těch situací fakt nepoužíváte).

Nakonec najdete nějaký taký kompromis, co vypadá vcelku jako kruh a s tím se smíříte. A pokud máte více trpělivosti, dáte tomu třeba dalších deset hodin a na konci to bude vypadat zase stejně jako předtím 🙂

Pak přijde na řadu budování oblé hranu po obvodu. Navozíte si písek, nastudujete návod a začnete dělat zaoblený 20x20cm trojúhelník, který ale nemáte jak změřit, protože písek je už na místě. Takže to všelijak měříte a snažíte se. Hlavně proto, že fólie je přeci přesně vyrobená a protože spojovací lem fólie musí ležet přesně uprostřed toho Vašeho násypu.

A tak se s tím jebete dalších několik hodin. V hlavě se Vám během toho honí všechny ty hodiny a dny na pískovištích, kdy konečně zúročujete pracně nabyté zkušenosti stavby pískových hradů. A tak to uděláte fakt precizně. Protože víte co, aby ta fólie seděla.

Když máte hotovo, s velkou slávou vyndáte fólii, roztáhnete ji na slunko aby se nahřála, protože se s tím prý pak lépe pracuje.  Mezi tím ještě na písek položíte geotextilii, což je z celého procesu asi nejmenší opruz. Jenže, než se ale fólie nahřeje a vy ji stihnete položit, slunce zaleze, začne být kosa a vy to zase všechno pěkně složíte s tím, že zítra je taky den.

A druhý den znovu. Ráno opět vytáhnete, nahřejete, slunce stále svítí, Vám je vedro jako prase a začnete instalovat fólii. Jenže, další zádrhel.

Ačkoli bazén sedí v předem dodaných lištách, jeho obvod je pevně daný připraveným plechem, vy po hodině laborování s plachtou zjistíte, že nejen že nejste schopni dodržet zmiňovaný lem uprostřed Vašeho násypu. Vy nejste schopni ho dodržet ani po obvodu bazénu. Vy totiž zjistíte, že ta plachta, co jste letos koupili, je zřejmě na letošní model bazénu, který zřejmě o něco zvětšili a tak Vám to na ten Váš, 5 let starý bazén, prostě nepasuje. Takže plachtu usadíte tak, aby to alespoň trochu vycházelo a už tak nějak tušíte, že o precizně vypnuté plachtě nebude ani řeč.

 

A tak začnete napouštět vodu, jak ocas lítat po bazénu v ledový vodě s koštětem a vymetat bubliny. Aby to jakože bylo co nejlepší, nejlépe vyrovnané a tak. Jenže, ze dvou míst bazénu se na Vás po celou tu dobu smějí moc pěkné záhyby z toho, jak jste nepasující fólii vypnuli a někde se to prostě muselo ukázat.

 

Jediné, co mne uklidňovalo, že jsme tenhle příšerný, naprosto nestabilní (k tomu se ještě dostanu) bazén koupili i s filtrem, čerpadlem a solárním ohřevem jen za 2000kč a ne za plnou cenu. Bohužel, k tomu bylo potřeba koupit ještě plachtu za 3300 kč, schůdky 1500kč, chemie cca 1500kč. Suma sumárum teda 8300 kč. Koupit to totiž nové, nedejbože teď v sezóně namísto v zimě a dát za to 40.000Kč a víc, tak si dám tu práci, celé to rozeberu a půjdu to narvat Béďovi na prodejnu do zadku.

Vůbec nechápu, jak to může Mountfield propagovat jako nadzemní bazén. Ačkoli je bazén z více jak půlky zapuštěn, tak po i napuštění vodou jde s hranou bazénu hýbat jak kdyby to byl papír. Vůbec si nedokážu představit, jak by tenhle měkký plech udržel napuštěných 10 kubíku vody a do toho dvě dovádějící děti. Budu o to mít strach i v případě zapuštění.

K tomu celá ta bazénová skládačka, to je rovněž jedno velké utrpení. Držící plastové lišty se spojují jakýmisi trubičkami, které ale po zatlačení zalézají náhodně do jedné či druhé lišty, takže není nikdy jasné, jestli třeba nezalezla jen na jednu stranu a tu druhou drží jen pár milimetry. To se samozřejmě odráží na pevnosti takové konstrukce. Ačkoli jsou vodící plastové lišty kruh, jste schopni z nich v extrému udělat osmičku a možná i čtvereček. A tahle lišta je to jediné, co drží bazén nahoře i dole pohromadě. Opravdu uklidňující.

Krom bazénu samotného tu máme ale i několik lahůdek z oblasti příslušenství. Co se týká filtru samotného, tam zatím nedokážu nic vytknout, vypadá to, že funguje. Zato ale čerpadlo. Jasně, je starší, takže má občas problém se roztočit. Ovšem, dle návodu i přímo na Mountfieldu stačí jen klepnout do vrtulky a ono se rozjede. To je opravdu uspokojující, hlavně když filtraci spínám několikrát denně vždy, když svítí dostatek slunce a je nahřátý ohřev.

Ale ok, prostříkal sem to WDčkem, trochu se to zlepšilo a mám v plánu to rozebrat. Co mne ale fakt naštvalo, jen “napojitelnost” jejich příslušenství. Cca půlka vývodů jde vyšroubovat z hadicových spojek a šlo by našroubovat bytelnější bazénové potrubí. Jenže, ne u jejich čerpadla. To je zakončeno “dětskou” koncovkou na naražení hadice a nazdar.

Možná, že vyšší řady čerpadel už od Mountfieldu závit mají, nevím. Holt, jsem koupil alespoň kvalitnější modré bazénové hadice (ne, nebyly z Mountfieldu) a spojil jsem to tím. Ono totiž upřímně, s každým další zážitkem jsem víc a víc přesvědčen, že celý tenhle krám letí příští rok z domu a udělám pořádný bazén.

Jako další “pikanterii” lomeno sviňárnu ze stáje Mounfield bych uvedl jejich opravnou sadu na sluneční ohřev. Pán ohřev prodával s tím, že už byl lepený a že teď teče na dalším místě. A tak sem se stavil v Mounfield servis centru, zda mají nějakou sadu na opravu. Borec, lehce neochotný, mi teda začal hledat, zda mají. Když našel, říká “máme, ale asi to nebudete chtít”.

Tak říkám, proč jako? A on, že je to takhle malinké lepidlo a stojí to 750 kč. No tak to mne pobavilo. Nový ohřev by stál 3000kč a já budu kupovat za 800kč pidi lepidýlko s nejasným výsledkem. Tak se ho ptám, co to jako má být, jestli je to něco speciálního, nebo jen totálně předražené lepidlo. Chvilku lapal po dechu a pak říká, že ano, že je to obyčejné dvousložkové lepidlo. Tak jsem přejel pár metrů a v Bauhausu ho koupil cca 10x tolik za 100kč. A k tomu jsem vzal plastovou lištu na lina (myslím, že je to na to), pomocí které jsem měl v plánu díry zalepit.

 

Lepení šlo dobře, ohřev jsem vypustil, sundal staré záplaty, očistil, zabrousil, vyrobil lepidlo ze dvou složek, nanesl, přitlačil gumu a přichytil svorkami. Po 24 hodinách byl registr jako nový (jen se mi jedna záplata trochu pohnula, takže to není esteticky na jedničku).

A tím jsem měl vše potřebné k zapnutí bazénu. O tom, jak sem do bazénu nalil 3 litry kyseliny, jak jsem ho “zateplil” a udělal z něj aspoň trochu chytrý bazén zase příště :).

 

Hliněný gulag

Hliněný gulag

Ačkoli jsem se pořád nedostal k sepsání toho hlavního článku o našem bazénu, musím se dneska podělit alespoň o dílčí úspěch při jeho realizaci. Jak jsem psal minule, rozhodl jsem se ho vykopat svépomocně sám. Po zimním období sezení u počítače se to zdál jako dobrý nápad, taková posilka pod širým nebem.

Musím říct, že to bylo o něco horší než jsem čekal. Konkrétně zhruba tak o sto tisíc procent horší :). Rozměr výkopu se nakonec ustálil na 4m průměru a něco mezi 50-60cm hloubky (je to lehce ve svahu).  To dělá pěkných 8m3 hlíny, kterou bylo nutné vykopat a z půlky odvozit na hromadu o pár metrů vedle a z druhé půlky odvozit na vleku o pár domů vedle do výkopu, kam se mi ji povedlo udat (ještě jednou díky 🙂 ).

První den jsem jsem udělal zhruba 10cm hluboký výkop, kdy jsem odstranil trávník. Čas trvání cca 3 hodiny.

Druhý den jsem vykopal větší půlku bazénu, kde byla ornice, do hloubky 40cm a to odvozil o kousek vedle na hromadu. Čas trvání cca 4 hodiny.

Třetí den jsem pak kopal a vozil žlutou jílovici z druhé, menší půlky (já vím, neexistuje něco jako menší půlka. Ale rozumíme si, ne? :)).

Nakonec krásných 8 cest s vlekem. Naložit do kýblů, dovézt na vlek, dovézt pár domů vedle, vysypat z kýblu, dojet domů a znova. Celkový čas 5+ hodin.

Čtvrtý den jsme s I. zarovnávali dno. Ona ovládala laser, já lopatu. Vykopali jsme cca 5cm hloubku a zarovnali dno. Šílený opruz, čas trvání další 4h.

Páty den byl dnešek. To jsem nakonec ještě trochu rozšiřoval celý výkop a zarovnával hrany (zhruba o 10cm), aby se tam krom bazénu vešel ještě EPS polystyrén. Další cca 4h.

Suma sumárum si tak výkop kruhové díry pro bazén 3.6m v průměru zapuštěný 60cm do země vzal 20h manuální práce. Musím říct, že chvílema jsem se na to chtěl fakt vykašlat. Byla to fakt makačka, ale jsem na sebe hrdej, že jsem ten rýč nezlomil a nezahodil přes plot k sousedům :).

Zároveň jsme doma rozjeli diskuzi o tom, jak bazén zabezpečit proti všem stávajícím i budoucím radostem, které nám po zahradě pobíhají. Bohužel mi začíná připadat, že zapuštění o dalších 40cm níž a udělání nějakého poklopu je jedno z nejjednoduších řešení. Což by ovšem znamenalo spoustu další zábavy s lopatou a ještě větší hromada ornice uprostřed zahrady :). Uvidíme.

PS: Zároveň jsme rozjeli diskuzní vlákno na fóru na téma bazén a jeho realizace. Pokud chcete, připojte se.

 

 

Nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím….

Nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím….

Tahle písnička teď naprosto přesně vystihuje můj stav vůči blogu :). Mám hotovo spoustu nových věcí, samozřejmě včetně fotodokumentace, jenže není vůbec čas fotky protřídit a sepsat články.

Dneska jsme se pak pustili do další velké akce s kódovým názvem Bazén :). Nějaký detailnější článek i na toto téma je v pořadí.

Ale aby bylo alespoň něco nového na blogu, tak přikládám dnešní timelapse z prvního kola kopání. Bazén bude pro teď kruhový, 3.6m průměr, hloubka 1.1m. Kvůli capartům jsme nakonec vyloučili plně zapuštěný bazén, zároveň ale nechceme ty klasické velké nadzemní obludy. Výsledkem je, že se bude částečně zapouštět a nad zemí se nechá cca 60cm, které snad zabrání neoprávněnému vstupu do bazénu :).

“Bude se zapouštět” konkrétně znamená, že to musím pěkně ručně-stručně vykopat, jelikož se tam už žádný větší bagr nedostane a půjčovat nějaký minibagr by minimálně zdvojnásobilo cenu bazénu. Takže jsem to opět pojal jako kondiční garden-fitness a pustil se do toho.

Dnes odkopána horní vrstva cca 10-15cm, včetně trávníku a dalších zhruba 30cm zbývá. Ornice opět putuje na pracovní hromadu, zatímco žlutou jílovici musím nějak někam udat.

 

 

Jak ovládat MQTT z Loxone

Jak ovládat MQTT z Loxone

Dnešní článek je třetí z mé třídílné minisérie pro začátečníky o tom, jak propojit Loxone s externími systémy. Dnes to bude o komunikaci s MQTT. Předchozí dva se týkaly REST API a ModbusTCP. Všechny tři způsoby využití budu ukazovat na chytrých zásuvkách Netio, které tyto protokoly podporují.

V případě MQTT je to s Loxone trochu složitější. Bohužel Loxone nepodporuje MQTT napřímo (není to zřejmě v jejich ekonomickém zájmu), takže je potřeba si pomoci NodeRED aplikací. V té lze programovat dodatečnou logiku a pomocí například REST API komunikovat pak vůči Loxone.  V tomto článku se už nebudu zabývat základy NodeRED, jelikož jsem o nich psal návody ve starších článcích zde: Zigbee2MQTT a ve článku NodeRED – Propojení všeho se vším. Stejně tak nebudu extra vysvětlovat MQTT, připojení k němu či instalaci serveru, která je popsaná ve článku MQTT Message Broker a Propojení MQTT a Loxone.

 

Takto nějak vypadá cíl našeho dnešního snažení. Stejně jako v případě Modbusu a RESTu budeme implementovat zapnutí a vypnutí zásuvky, tentokrát pomocí MQTT (za pomocí NodeRED a REST API volání).

Podobně jako v případě ModbusTCP propojení začneme tím, že si vyzkoušíme fungování samotného MQTT protokolu a dostupnost cílového zařízení. V případě MQTT používám aplikaci MQTT Explorer, kde se můžete přípojit k Vašemu MQTT serveru a sledovat, jaké topicy jsou k dispozici a případně testovat odesílání topiců vlastních.

Abychom otestovali, že naše cílové zařízení (v tomto případě chytrá zásuvka) naslouchá MQTT zprávám, zkusíme odeslat zapínací příkaz. V tomto případě je to vystavení topicu netio/PowerCable-mqtt-8E/output/1/action s hodnotou 1. Konkrétní nastavení záleží vždy na cílovém zařízení a je potřeba postupovat dle dokumentace. Dokumentace k Netio MQTT zásuvkám je k dispozici zde.

Pokud nám zařízení po MQTT komunikuje, přejdeme do fáze dvě a tím je rozchození komunikace z NodeRED směrem k MQTT. Abychom opět nejprve otestovali základní funkčnost, uděláme si jednoduchý projekt, kde budeme mít dvě tlačítka, která nám budou posílat stav 1 a 0 směrem do MQTT.

Pro tyto účely vložíme prvek MQTT output, nastavíme mu cílový server a topic. Hodnota topicu se pak do MQTT Output node dostane z “Inject” prvku, do kterého nastavíme hodnoty 1 a 0. Dáme deploy na projektu a otestujeme, že po kliknutí na inject prvky se relé zapne či vypne.

Pokud opět funguje vše jak má, pokročíme dále. Testovací vstupy 1/0 si v projektu ponecháme a přídáme dva vstupní REST API pointy. Jednomu dáme adresu /netio/zasuvka/0 a druhému /netio/zasuvka/1. Tento vstup pak napojíme na template prvek, který bude posílat hodnotu 1 a 0 směrem do MQTT output prvku. Zároveň si HTTP vstup pošleme i na debug výstup a samotný HTTP požadavek ukončíme prázdnou odpovědí pomocí HTTP response.

Samozřejmě by to šlo celé udělat mnohem více elegantně, mít například jen jeden REST API vstup, akceptovat vstup ne přes GET, ale POST jako hodnotu 0/1, nebo dokonce třeba “device=1,state=0” a vstupní data rovnou parsovat a posílat směrem do MQTT output.  Cílem této ukázky je ale přehlednost a pokud bych do toho motal ještě parsovaní v Javascriptu, myslím, že by to přehlednosti úplně nepomohlo :).

Takto upravený projekt dáme opět uložit a vyzkoušíme. Pokud vše šlo podle plánu, můžeme nyní pomocí URL adresy vedoucí na náš NodeRed a přidáním “/netio/zasuvka/1” či “/netio/zasuvka/0”  zapínat a vypínat zařízení pověšené na MQTT.

A nyní už zbývá poslední krok, napojit Loxone na náš NodeRED API Restpoint. Tento postup je nyní už naprosto identický s tím, co bylo popisováno v prvním článku o komunikaci mezi Loxone a REST API. Proto to nyní vezmu trochu rychleji. Vytvoříme nový virtuální výstup, který nasměrujeme tentokrát směrem k NodeRED. V mém případě http://nodered.dum.

Do virtuálního výstupu přidáme “Příkaz virtuálního výstupu”, kterému dáme instrukci k zapnutí a vypnutí dle našeho nastavení v NodeRED. V mém případě “/netio/zasuvka/1” a “/netio/zasuvka/0”.

Takto připravený virtuální příkaz pak už jen opět vytáhneme do Loxone plánu a propojíme s tlačítkem. A tím máme cestu z Loxone k MQTT ukončenou.

Tentokrát byla bohužel cesta z Loxone do MQTT trochu složitější. Je to dáno tím, že Loxone úplně neuznává většinu nových formátu (MQTT, Zigbee,…) a razí si jen své proprietární technologie. Naštěstí tu ale máme možnost skrz RestAPI si z/do NodeRED dostat jakákoli data potřebujeme, takže přesto lze MQTT použít.