Určitě jste si všimli, že jsme za poslední 3 dny nevypotili ani čárku. Nebylo to ani tak, že by se nám nechtělo, jako spíš, že to prostě nešlo. Takhle zpětně bych řekl, že jsem jakožto stavební manažer a plánovač prostě selhal. Kdybych to měl říct neslušně, zkonstatoval bych, že “sem se asi pos…”.
Tak nějak jsem měl pořád vizi, že dotahat zbytek elektřiny zvládneme za den, max den a půl a že ji pak zaházíme a zatáhneme do lepidla také za den, max den a půl.
Jéjéjé, to zas byl jednou špatný odhad. Bohužel to vlastně ale nešlo udělat jinak. Do čtvrtka jsme honili plot, retenčku, svody, v pátek jsme honili tatry a bagr, takže dřív než v pátek odpo se do toho prostě pustit nešlo.
Už od pátku nám pomáhal věrný spolubojovník S., který nám tentokrát opravdu dost helfnul a nebýt jeho, tak místo malého “nestíháme” z toho bylo velké “průser jak vrata”.
Už během pátku jsme totiž zjistili, že tahání ani zatahování do lepidla nejde tak rychle jak jsme mysleli, ale pořád to ještě nevypadalo tak zle. Za odpoledne jsme zvládli ve třech lidech zatáhnout celé horní patro, takže nám to pořád dávalo naději, že to stihnem.
Abychom ale horní patro stihli (a pro podporu týmového ducha bylo potřeba patro zvládnout), odjížděli jsme ze stavby v půl deváté večer. Druhý den jsme hned z kraje z rána (rozuměj v cca deset, protože jsme s I. už v sobotu byli úplně grogy) nastoupili opět na elektřinu, tentokrát na spodek baráku.
Postupně jsem donatahal chybějící kabely, popropojoval zásuvky, I. mezitím učesávala kabely tak, aby se tam dalo vůbec chodit. Během poledne pak opět dorazil i třetí spolubojovník a začali jsme opět zatahovat do lepidla.
Kolem půl deváté večer bylo v sobotu jasné, že to nevypadá s plněním cílů a termínů úplně dobře, ale už nebylo sil a tak jsme vyrazili domů. V neděli se scénář opět opakoval. Nejprve jsme se na stavbu dozombili s I. my, připravili jsme kabely na natahání a pak dorazil S. (za což ho fakt obdivuju, tipoval sem, že nedorazí, protože už nevstane z komatu) a my se pustili opět do zatahování do lepidla.
Tady bych se jen pozastavil a chtěl se podělit o to, jak výborný byl nápad dělat drážky sdílené pro více kabelů. Ono jeden kabel na drážku je málo, dva tři akorát, ale cca 10 kabelů je peklo. I když je drážka velká, tak natlačit tam nejprve lepidlo, pak kabely, pak to pěkně zarovat a celé zatáhnout už není úplně sranda.
Většinou to probíhalo tak, že vyplnění drážky ještě šlo, natlačení kabelů znamenalo se celý zapatlat od lepidla, pak většinou nějaký kabel nevyšel, byl překřížený a tak…
…takže část kabelů z drážky vyndat (ty už byly taky komplet opatlané), urovnat a opatlat sám sebe ještě víc a vše znova pořádně zatlačit.
Když vše zalezlo kam mělo, tak se vše přetáhlo a zahladilo a s velkou slávou sme se pustili na další drážku.
Protože práce neubíhala jak jsme si představovali, snažili do práce zapojit i našeho psa. Bohužel, jediné co jsme z ní vymáčkli byl nechápavý pohled následovaný odchodem vyhřívat se na sluníčku 🙂
Když bylo zamatláno téměř vše, pokračoval jsem v tahání a přípravách. Nakonec jsme během neděle zvládli připravit téměř celý barák. Bohužel nám jednak dočel CAT5e kabel na vypínače a čidla, a pak nám došel taky čas. Když už kukačky na kostele ukazovaly 22h a venku byla tma jak v pytli, byl fakt čas jít se dospat.
Tak trochu jsem doufal, že omítkáři v pondělí prostě nenastoupí, protože zatím žádný řemeslník nenastoupil přesně v domluvený den. No samořejme, nastoupili.
No takže nic, musel sem se s nima domluvit, že musím ještě pár věcí doladit. Zbývalo zabudovat trubku na odtah čpavku z kanalizace v koupelně, audio kabel v pracovně, 3 CAT kabely na schodišti na světla, jedna drážka na světlo na schodišti, kterou už I. psychicky ani fyzicky v neděli v noci nezvládla a pak jen taková drobnost, celá technická místnost.
Naštěstí měli řemeslnící relativně pochopení (když odmyslím řeči typu “no zdržujete nás”, “no to mělo být nachystáno”, nebo “a to jste nevěděl, že nastoupíme?”) a nechali mne jim tak během dne ještě překážet. Naštěstí se ukázalo, že je s nima docela sranda a ty řeči nemyslí tak vážně (ale úplně nevážně taky ne, protože jsem jim to tam fakt trochu komplikoval).
Během dne jsme doladili všechno, co chybělo a technickou jsme dodělali. Když jsem měl pocit, že už to mám z krku, tak mi oznámili, že bych si měl ještě obstavět v patře díru kolem schodiště, aby mi to natáhli kvůli podlahám, aby pak nebyl vidět přechod.
No tak sem ještě večer Ytongoval a tak jsme téměř dodrželi tradici s odjezdama. V půl deváté jsem měl hotovo a tak jsme mohli vyrazit domů. Co je pozitivní je to, že je snad opravdu všechno nachystáno a teď chvilku bude na domě pracovat i někdo jiný než my.
Bohužel to nebude zas tak nadlouho, jelikož do pátku mají mít hotovo a nás pak čeká skládání polystyrénů do podlahy, ještě bych měl dořešit (dobetonovat) sloupky u plotu, pár nedodělků máme i v perimetru a k tomu musím udělat stříšku na okna, aby do nich zeshora nepršelo než se udělá zateplení.
Takže mne čeká vlastně takový odpočinkový týden 😉
PS: Ohledně soutěže o kamión izolace, děkujeme moc všem za hlasy. Bohužel to vypadá, že soutěžící č. 2. dost razantně zabojoval a z 20ti hlasů má najednou 120hlasů, takže nás dotahuje. Proto pokud máte chvilku, budeme rádi i za další hlasy, abychom prvenství udrželi. Díky!
