Přípravy na plot

Přípravy na plot

Tak po čase zase další budovatelská minisérie. Od naší poslední budovatelské akce s krycím názvem “Velká Čínská zeď” už uplynul nějaký ten pátek a tak je potřeba se zase do něčeho pustit.

Teda, ne že bychom se mezi tim jen celou dobu koukali na Novu a nic nedělali, vůbec ne. Ale dělali jsme hlavně na pracovních věcech, o kterých stále nevím, jak a kolik psát :). Děláme intenzivně na jednom větším krypto-projektu, ale o tom zkusím napsat pár řádků někdy příště.

Zpátky k plotu. Po tom, co nám vloni s velkou slávou náš tesař-střechař-boudař udělal první část plotu, tak se naprosto nic nedělo. Nejdříve mi půl roku nebral telefon, pak mi tvrdil, že jsem se neozval vlastně já. A když jsme se domluvili, že tedy plot chci, tak zas mrtvý brouk. Takže další urgence, pak už i sliby, že se na něj můžu spolehnout, že vše bude…. no, nebylo.

Vykašlal se na mne, stejně tak jako náš zedník-dlaždičkář-řemeslník. Ačkoli je to jeden z nejšikovnějších řemeslníků, co jsem kdy viděl, jeho pracovní morálka je už za hranicí dobrého vychování. Plot (zděnou část) nám finišuje už třetím rokem. A opět samé sliby, výmluvy, zase sliby, zase výmluvy.

No, ale abychom aspoň s něčím zase pohnuli, rozhodli jsme se zrealizovat dřevěné výplně v plotu sami. Krom samotné realizace jsme se rozhodli si i plaňky sami “vyrobit”, protože 4m hoblované prkna vycházejí o dost levněji než připravené plotovky.

Naštěstí máme ve vedlejší vesnici dodavatele hoblovaného řeziva s vcelku rozumnými cenami (není nejlevnejší, ale pokud bych přičetl dopravu odjinud, je jen o fous dražší). A tak jsem se byl domluvit, že si budu postupně odvážet prkna na plot podle toho, jak budu stíhat natírat, řezat a kompletovat.

Natírání je kapitola sama pro sebe. Už jsme měli s nátěrem zkušenosti z minula, protože i první část jsme natírali sami. Ale stejně jsem už zapoměl, jaký opruz to je :). Natírat po jednom prkně je naprosto nereálné, protože by to člověk natíral roky.

Takže natíráme po cca šesti prknech, naskládáme je na sebe, natřeme oba boky a pak prkna rozložíme a natřeme jednu stranu. Pak necháme schnout cca půlden a pak druhou stranu. Opět schnutí přes noc a druhý den to stejné druhá vrstva. Po dvou dnech máme natřeno 30ks 4m prken. Jen pro představu, budeme jich potřebovat tak 150ks :).

Bohužel, víc natírat najednou není moc možné. Už tak máme prkna rozložená všude možně před domem tak, aby na ně svítilo slunce.

Po dvou dnech natírání jsem dovezl další várku třiceti kusů prken a jeli jsme znova. Krásně strávená většina týdne :).

Teď o víkendu došlo na řezání. Plán byl řezat mou LuxTools pokoskou, která už sice ze stavby něco pamatuje, ale neřezala úplně špatně. Drobná vada na kráse byla, že už nemá ochraný kryt a tak je potřeba zvýšené obezřetnosti a vždy čekat, až se kotouč úplně zastaví.

Pustil jsem se do řezání. Po jednom prkně, po jednom metru. 4 řezy na prkno (protože prokno má 402cm). Po cca šesti prknech jsem věděl, že jestli nezestárnu u natírání, tak u u řezání stoprocentně. Šlo to pomaleji než s tím blbým štětcem.

Zkusil jsem řezat po více prknech. Jenže, tahle pokoska na to prostě nemá svaly. Malý kotouč, slabý motor, a ještě to strašně trhalo konce. Po cca třech hodinách jsem si šel dát oběd a jen tak mimochodem začal koukat, co se dělá za lepší pokosky.

Rovnou jsme hledal Metabo. Všechno, co je Metabo je totiž fakt dobrý. Zjistil jsem, že lepší pokosky od Metaba jsou kolem čtyř tisíc, bohužel ale zvládnou stejně velký prořez jako můj stávající stroj.

O pár korun (spíš tisíc teda..) je ale už mnohem lepší materiál. Za kouzelných 5.990,- se dá sehnat pokoska, co už má dvojnásobně hlubší a tak 4x širší prořez, protoze má kotouč usazený na pohyblivém pístu.

Chivlku jsme váhal. 6k není málo. A tak sem zkusil i další značky. Makita, Milwaukee,… Žádná mne ale nepřesvědčila. Buď byly o dost dražší, nebo toho tolik neuměly, nebo nevypadaly tak dobře (bytelně, robustně,..). A tak bylo rozhodnute.

Za 5990 z eshopu, holt řezání chvíli počká. Ale, našli jsme ho i v OBI. A co bylo neuvěřitelné, jako jeden z nejlevnějších na internetu vůbec. Bohužel, v Brně nebyl, jen v Prostějově. Ale co by člověk neudělal pro novou hračku :).

Pokosku jsem zarezervoval a po obědě jsme vyrazili směr Prostějov. A za necelé dvě hoďky jsem ji už doma testoval :). S tou mou původní se to nedá vůbec srovnávat. Super řez, parádní výkon, super laser (přimo z 240V, takže neřeším vypínaní), má i LED přisvětlení, řezání ve všech možných úhlech a ze všech stran a k tomu ten pneumatický posun. Fakt paráda.

Snad jediná vada na kráse je váha. Váží 16kg, takže se trochu pronese. Ale jinak jen samá pozitiva. S Metabem jsem řezal prkna po čtyřech až pěti, nemusel si nic předkreslovat díky laseru a za necelou hoďku jsem měl vše rozřezáno :).

Krom nové Metabo pokosky mám ještě jeden Metabo přírustek. Rozhodl jsem si koupit ještě jednu aku vrtačku. Úplně tu stejnou, co jsem už měl. Původně jsem zvažoval jen koupi samotného stroje bez baterek a příšlušenství, ale nakonec jsem vzal celý set i s kufrem za 2460kč. Další dvě baterky se hodí a kufr dostal prcek na hraní :).

Důvod nákupu bylo neustálé přehazování vrtáku a šroubovacích bitů. Strašně to zdržovalo a když jsem si spočítal, že na plotě bude potřeba předvrtat a přišroubovat nejméně 500 děr, bylo o nákupu rozhodnuto.

Obojího nákupu fakt nelituju. Na plotě už děláme a strašně to urychlilo práci. O tom ale zase příště :).

P2P investování – měsíční sumarizace (duben 2019)

P2P investování – měsíční sumarizace (duben 2019)

Koukám, že jsem minulý měsíc nějak zapoměl udělat report :). No, ale svět se nezboří, čísla naštěstí mám. Lendy stále nic a krom pár emailů poslaných po novém roce se vlastně vůbec nic nezměnilo. Informace o vymáhání nulové, vymožené částky rovněž nula. Nevím no. V Zonky mi stále dobíhá těch pár korun, tam toho moc světoborného taky není.

Teda, až na pokus o půjčku u Zonky :). Říkal jsem si, že je zkusím oslovit s půjčkou na 150.000kč, abych nemusel stahovat peníze z různých jiných investic. No, a co byste řekli. Nepučil bych si tam ani korunu :). Úrok nám nabídli 5.99%. To, že máme peníze zainvestované v P2P včetně jich je nezajímá a neumí zohlednit, stejně tak jako jiné peníze či peníze na účtě. Nepřímo nám i potvrdili, že slibované 2.99% defakto nikomu nedávají, možná tak 3.99%, kdybychom měli rodinný příjem tak 200.00 mesíčně, pak 4.99 kdybychom měli 100.000 měsíčně. Takže pro nás je k dispozici 5.99% :))

Tak jsem paní řekl, že ty peníze opravdu nepotřebuji a jen jsem myslel, že namísto stahování investic bych použil za 2.99% peníze od nich. To paní trochu překvapilo, ale ne natolik, aby nabídku nějak zlepšila. Takže jsme se rozloučili a mne z toho bohužel jasně vyplívá, že jejich zájmem nejsou zákazníci, co mají peníze a splácejí, ale naopak zákazníci, co peníze nemají a mohou jim napálit vysoké úroky. A podle toho pak vypadají i splátky z pohledu investora, kdy většina půjček je od lidí, co na to prostě nemá. No, takže Zonky nebrat :).

Souhrn vkladů

Rok Měsíc Zonky Mintos SavingStream Twino Viventor ViaInvest Swaper
2016 3 4000 Kč
2016 4 6000 Kč 27037 Kč 6274 Kč
2016 5 4000 Kč 13781 Kč 36908 Kč 5403 Kč 5404 Kč
2016 6 14052 Kč 22570 Kč 13513 Kč 13574 Kč
2016 7 270 Kč
2016 8 10386 Kč 29449 Kč
2016 9 6855 Kč 6512 Kč 5404 Kč
2016 10 16146 Kč 24990 Kč -13500 Kč
2016 11 64449 Kč 31216 Kč -5485 Kč
2016 12 2641 Kč
2017 1 9198 Kč 16000 Kč 9484 Kč 5404 Kč
2017 2 2270 Kč 4000 Kč 12701 Kč
2017 3 -53660 Kč -53422 Kč -54038 Kč
2017 4 0 Kč
2017 5 82031 Kč -68930 Kč
2017 6 35468 Kč -867 Kč
2017 8 -11000 Kč 0 Kč 4004 Kč 0 Kč
2017 9 -895 Kč 16003 Kč -1962 Kč
2017 10 11343 Kč 10030 Kč
2017 11 0 Kč
2017 12 -517 Kč 105364 Kč
2018 1 -74348 Kč -2868 Kč -13804 Kč
2018 2 -29591 Kč
2018 3 -550 Kč -5591 Kč
2018 5 -7837 Kč -318 Kč
2018 7 -6870 Kč
2018 9 -481 Kč
2019 1 -5723 Kč
557 Kč 259700 Kč 29578 Kč -5469 Kč -873 Kč -187 Kč -1421 Kč

Jako vždy doporučení na Transferwise, které stále rozdává první převod až do výše 500EUR zdarma (v případě, že se registrace přes náš link). Zároveň tím také podpoříte náš blog, protože i my za to dostaneme odměnu.

Kam investováno Měna ROI měsíc ROI celkem
Mintos EUR 12.79% 12.72%
Twino EUR 8.69%
Viventor EUR 9.32%
ViaInvest EUR 7.74%
Swaper EUR 16.25%
Zonky CZK 6.00% 7.87%
SavingStream GBP 0.00% 7.39%
Celkem 11.89% 12.85%

Sumarizace zisků za tento měsíc

Kam investováno Měna $€ CZK ROI
Mintos EUR 80.47 2,232.19 Kč 12.79%
Twino EUR 0.00 0.00 Kč
Viventor EUR 0.00 0.00 Kč
ViaInvest EUR 0.00 0.00 Kč
Swaper EUR 0.00 0.00 Kč
Zonky CZK 12.35 12.35 Kč 6.00%
SavingStream GBP 0.00 0.00 Kč 0.00%
Celkem 2244.54 Kč

Poznámka: Jelikož se nám trochu pohoupalo Euro i Libra, nejsou teď korunové zisky úplně přesné. Momentálně mám exporty udělané tak, že se používá průměrovaný kurz z doby vkladu, což ale moc neodpovídá momentálně realitě. Pokud by byl čas, budu muset zanést ještě nějak různé kurzy pro různé období (nelze zas použít jen jeden, protože by to snížilo i historické zisky, které už byly vybrány). A tak zatím budu používat kurzy z doby vkladu.

Linky pro Vás

forumlink
Link na diskuzní fórum, kde pokračuje diskuze

Květináče a dřevník – pokračování

Květináče a dřevník – pokračování

Tak, máme hotovo. Dořezáno, dobroušeno, natřeno, naplněno a uklizeno.  A dokonce, máme prvního obyvatele :).

Poté, co jsme dokončili vyvýšené záhony jsme se pustil do dřevníku. Několikrát jsme zmenili jeho velikost, ale nakonec myslím, že dopadlo vše na výbornou. Původně jsme zvažovali do zbývajícího volného pole plotu variantu cca 1m široký záhon + 1m široký dřevník. Ale tam jsme došli k tomu, že by se tam vešlo málo dřeva. Pak byla varianta 2m široký, ale jen 1m vysoký dřevník bez střechy, ale nakonec jsme skončili u 2x2m širokého a vysokého dřevníku rozděleného napůl, abychom mohli v jedné půlce mít čerstvé dřevo na vysušení a v druhé pak to vysušené na pálení.

Konstrukce dřevníku je dělaná rovnou z hoblovaných pohledových prken. Něco málo jsem tu měl ještě z doby, kdy jsem dělal police v boudě, takže jsem zbytky využil a dokoupil chybějící množstíví.

Musím říct, že jsem fakt rád, že hned vesnici vedle má jeden místní prodej hoblovaných prken, vrutů a dalšího příslušnsví. Za poslední cca 4 dny jsem tam byl asi 6x, kdy jsem postupně dokupoval další a další hranoly nebo hoblovaná prkna podle toho, jak se naše plány se záhony či dřevníkem měnily a rozšiřovaly 🙂

Postupně jsem si za domem vybudoval takový menší dřevozpracovatelský závod :). Nejhorší je na tom vždycky nanosit a připravit všechno to nářadí a pak to zase uklízet. Jednou bych fakt chtěl mít ohromnou stodolu, kde budu moct mít vše neustále připravené a dostupné.

Konstrukci dřevníku jsem zastřešil pomocí OSB desky, která mi rovněž zbyla z nějaké předešlé akce. A na samotnou OSB desku jsem pak zeshora dal zbytek bobrovky, kterou jsem kupoval na opravu střechy Šimonova domečku. Tady musím říct, že jsem fakt rád, že jsem ten domeček koupil a musel střechu opravit. Díky tomu jsem se naučil, jak se tahle bobrovka instaluje, takže tady na dřevníku to pak už byla hračka.

Po hotové konstrukci bylo potřeba vyřešit podlahu a boky. Původně jsem chtěl podlahu udělat ze zbytků desek, ale děrovaná podlaha nevypada nic moc. Navíc se ukázalo, že mám opět málo desek, takže mne další otočka pro dřevo neminula.

Nakonec jsem udělal podlahu plnou a boky 1:1 dřevo-mezera. Konstrukce se opět o dost víc zpevnila, navíc vypadá fakt pěkně a dřevo nebude nijak vypadávat.

Poslední krok pak byl nátěr dřevníku i vysokých záhonů. Použili jsme stejnou barvu, jakou máme natřený plot i boudy před domem. Jde jen o lazuru, takže to za čas bude stačit jen přetřít a nemusí se to celé brousit.

Dneska jsem pak do nového dřevníku ještě stěhoval veškeré dřevo, které kolem baráku bylo. Za ty roky se těch zbytků z různých staveb nahromadilo fakt hodně, takže jsem řezal a řezal. Spoustu různých latí jsem stále nechával pro strýčka příhodu, ale už toho bylo asi dost :). Sice budu ještě pár dalších věcí budovat, ale stejně na to budu materiál nakupovat a ta jedna stará lať mne už asi nevytrhne.

Řezacímu masakru se vyhla jen jedna hoblovaná deska a jedna hoblovaná lať. Vše ostatní jsem kolem domu postupně posbíral a nařezal. A zásoba je toho fakt pěkná :). Akorát I. prohlásila, že se tím ten pěknej dřevník trochu odpěknil, takže to budeme muset rychle spálit a koupit nějaké hezčí dříví :)).

Krom dřeva jsem ještě zlikvidoval provizorní kompost, který jsem přesunul zpátky do nádoby pod jabloň a poklidil celé prostranství v rohu zahrady. Rovnou jsme i vymysleli další vylepšení, kdy namísto kupované boudy uděláme v rohu zahrady zřejmě ještě jednu stavbu podobnou dřevníku, kde budou viset lopaty, rýče a další často používané věci. Spolu s tím pak vedle toho bude ještě nějaký zastřešený stolek, kde se budou dát přesazovat kytky a dělat další zahradnické práce. Ale to zas za měsíc za dva :).

No a na závěr nadějné vyhlídky, protože krom naplánované boudy na nářadí nám zbyla veškerá hlína, kterou jsme původně na zahradě měli, a ještě k ní něco přibylo. Takže už teď vím, že mne čekají další vysoké záhony. Buď vedle domu, nebo před domem.

 

Tuning čínské zdi aneb květináče a dřevník

Tuning čínské zdi aneb květináče a dřevník

Jak jsem psal v předminulém článku, zeď sama o sobě žádná vizuální hitparáda není. A tak už od doby její montáže tvrdě makáme na jejím zkrášlení.

Dnešní článek bude o květináčích. Jsou 8m dlouhé a 60cm vysoké. Takže opticky zmenšují zeď zpátky na 2m.

Jak jsem už naznačoval v původním článku, rozhodli jsme se udělat čtyři velké truhlíky alias květníky a vedle toho pak ještě jeden dřevník. Přeci jen, letní posezení na terase při zvuku praskajícího ohně je prostě fajn a někde to dřevo skladovat musíme. A tak jsme se rozhodli dřevník i dřevo zakoponovat do zahrady, takže krom užitné hodnoty bude dělat i nějakou tu parádu.

Jako první jsem začal s konstrukcemi truhlíků. Z latí za cca 600kč jsem připravil čtyři rámové konstrukce, které v dalších krocích zateplím polystyrenem (~1500kč) a obložím dřevem (~4000kč).

Dalším krokem byla příprava terénu pro truhlíky. Aby konstrukce nestála v hlíně, je z jedné strnay napočítána tak,že stojí na betonových sloupkách plotu, zatímco na druhé straně jsem pro ni připravil pás ze zbytků dlažby. Krom toho, že nebude konstrukce v kontaktu s vlhkem a hlínou je pak výhoda i v sekání trávy okolo.

Další krok pak bylo vložení fólie dovnitř konstrukcí, aby hlína nepřišla do styku s dřevem, betonovou zdí ani polystyrenem. Koupili jsme PVC rukáv (cca 300kč) a pomocí střešních hřebíků (s velkou hlavičkou) ho přichytili ke konstrukci.

Zároveň se ale nejedná o igelitovou vanu, takže přebytečná vlhkost může odejít pryč do země.

Dalším krokem pak bylo zateplení. To je z toho důvodu, že v květináčích budou trvalky a nechceme, aby v případě mrazu půda z boku promrzla a kytky nám uhynuly.

Oprášil jsem zkušenosti se zateplováním domu a vyřezáváním EPS polystyrenu a aplikoval to na květináče. Mám pocit, že je náš květináč zateplen líp jak kdejaká dřevostavba :))).

Polystyren mám nejen zepředu, ale i zezadu od zdi. Tam je to hlavně proto, aby se hlína neopírala přímo o zeď kvůli vlhkosti, ale i kvůli mrazu. Navíc se celkově konstrukce díky polystyrenu o dost zpevnila, takže si šlo na hrany v klidu sednout 🙂

Dalším krokem pak bylo obložení truhlíků. Obklad samotný byl dost drahý. Vzal jsem 12cm široká prkna, tlustá 21mm. Šlo vzít i slabší, ale zase jsem se bál, aby se to pod váhou hlíny nevypouklo. Takhle to drží jak čert. Celou konstrukci jsem převázal 4.5m dlouhými prkny, takže se vše krásně spojilo dohromady.

Jako další v pořadí pak bylo zaplňění květináčů. Do nich jsme chtěli původně dát jednak hlínu z nerovnosti z rohu pozemku, pak kompost, který jsme si vyrobili za poslední cca 2 roky a pak hromadu, kterou jsme měli uprostřed zahrady. Bohužel, ani 8m dlouhých, 60cm širokých a 60cm vysokých květináčů na to nestačilo. Stěží se tam vešla nerovnost z rohu a cca 3/4 kompostu.

Alespoň ale máme srovnaný roh pozemku, kde v budoucnu uděláme ještě nějakou menší boudu na nářadí. Neustále nošení nářadí do boudy před dům je totiž fakt opruz.

Takhle pak vypadá srovnaný roh pozemku. Kupodivu se tam udělalo i docela dost místo 🙂

A takhle vypadají z dálky květináče. Ještě jim chybí horní olemování a natření. To už máme taky hotovo, ale musím si něco něchat i na další článek :)). Spolu s květináči finišujeme i s dřevníkem, takže další článek bude co nevidět.

 

 

Jak se má náš brest

Jak se má náš brest

Tak dneska jen krátký článek o našem brestu, protože (soudě dle množství dotazů) je to zřejmě nejzajímavější věc na celé naší stavbě :).

Na fotce nahoře je dnešní stav brestu po zimě. Brest jsme sázeli 17. května 2018, tzn není mu ještě ani rok. Na to myslím vypadá opravdu dobře. Výška cca jeden metr, ale nutno říct, že jsme ho během celého loňského roku několikrát stříhali hlava nehlava :). A jeto na něm opravdu znát. Je krásně rozrostlý a hustý.

A tady je pak po dnešním zákroku. Cca 25cm jsem sestříhal, aby ještě více zhoustl. V této části u zdi roste opravdu pěkně.

Horší je to v části, kde má z jedné strany zeď a z druhé dlažbu. Tam sem u ani zdaleka tak moc nedaří a je cca poloviční (na fotce po zákroku, bohužel nemám fotku před).

V jedno místě je pak vypelichaný úplně. Těžko říct, co se mu tam nelíbí. Každopádně doporučení pro všechny, dopřejte brestu více místa kolem sebe. Poroste pak rozhodně lépe.

Velká čínská zeď

Velká čínská zeď

Prý jsme podezřele dlouho ticho. Žádný článek, žádná zpráva. No, bylo toho poslední dobou opravdu hodně. S přicházejícím jarem jsme začli řešit hned několik věcí. Plánovali jsme záhony, finišovali jsme poptávky na pergolu, řešili jsme materiál na dřevěný plot a do toho ladili stavbu naší zdi. A primárně o té bude i dnešní článek.

Jak asi víte, máme troje sousedy. Se dvěma žijeme bez jakýchkoli plotů a problému, společně grilujeme, popíjíme, pomáháme si. A pak jsou tu třetí. Postavili dům jako poslední, postavili ho tak, že nám všem vidí od terasy po kuchyň a k tomu díky jejich bezohlednému chování trpíme všichni. Počínaje halogenama namířenýma k nám do obyváků namísto jeho terasy, konče nekončícím řevem dospělých, dětí, či dospělých na děti.

Zkoušeli jsme to dva, možná dokonce tři roky zvládnout. Věřili, že se to usadí a že to přejde, ale jen se to zhoršovalo. Poslední kapkou loni v létě byl bazén, umístěný 75cm nad úrovní našeho pozemku. Nonstop řev dvou dětí přes den a chichotání dospělých v noci. Krásně zesílené v bazénu, nesoucí se díky vyvýšenému pozemku nám na terasu a do oken.

Foto z webu Luna ploty

A tak jsme se rozhodli pro betonový plot. Celková výška 2.75m, jelikož 75cm si soused zvedl pozemek a 2m má plot. Všechny tři sousedy jsme o stavbě informovali a v dobrém se na stavbě shodli. Následovala objednávka materiálu s vizí, že plot pak zvládnem sami postavit.

Cena plotu na 18metrů je 18tisíc. Práce za montáž pak jednou tolik. Tenkrát mi to ještě přišlo hodně. Po cca osmi týdnech dorazil materiál. Už při skládání sloupků a panelů jsem věděl, že jsem v háji.

Sloupek s váhou 150kg, panel s váhou 50kg. Celková délka sloupku 4m. To nemám šanci postavit.

A tak jsem dal plot k ledu. Přes zimu ho nebylo potřeba, protože jsou všichni zalezlí a je klid. Jenže, nyní,  Summer is comming.

A tak jsem začal poptávat stavbu plotu. To by samo o sobě vydalo na článek. Desítky telefonátů, většina od našich romských spoluobčanů, bohužel k tomu ještě těch, co neumí ani mluvit, natož myslet. Byla to bída.

Když už to vypadalo nadějně, sice spoluobčan, ale rozumný, a když už jsem se domluvil, že se přijede podívat, volá mi za cca 10 minut na to další, že prý ví, kdo ke mně jede, že ho mám zrušit a že on je lepší. A hlavně, nemám mu to říkat.

Nechal jsem to být, ale nakonec první nemohl hned dorazit. Ale už moc dobře věděl, že volal ten druhý, a že říkal, že nemá jezdit. Takt to už bylo na mne moc. Ptám se, jak to, že toto ví. Že prý je to bratranec. Všichni používají jeden email a mají zaplacenou jednu AAAPoptávku.

Supr. A aby toho nebylo málo, začli házet špínu jeden na druhého. Tím se úspěšně diskvalifikovali oba a já hledal dál.

Nakonec jsem narazil na týpka, chtěl sice o 2000 kč víc (ostatní chtěli 15-18tis, tenhle chtěl 20tis), ale mluvil rozumně, přímo řekl jak se vše bude instalovat a celkově jsem z něj měl dobrý pocit. A tak jsme se domluvili na osobní schůzce.

Nevěřil bych, ale byl to zase cikán (tak se on sám tituluje, bere to s nadhledem a nadává na ostaní cikány:)) ). Jenže, čistá čeština, používal mozek, dobrá domluva. A tak jsme si plácli. Sám navrhl vše hodit na papír, včetně všech údajů z jeho občanky. Rozsah práce, cenu, podmínky a termíny. A pak pokaždé, když dostal část peněz jsme na papír doplňovali, co udělal, kdy a za kolik. A vše podepsané. Zkrátka, super jednání.

V pátek před 14 dny měli nastoupit, přes víkend to dorazit a v neděli hotovo. Jenže, nebylo. Ačkoli se fakt snažili, celou montáž doprovázela řada komplikací. Zaprvé, betonové sloupky byly křivé jak hovado. Celkově tak kalibrace a rovnání byl strašný opruz. Zadruhé, díky větší výšce byla manipulace se sloupky občas fakt horor, stejně tak vkládání panelů. Nikdy ale nebyl problém, vždy jsme se v klidu domluvili.

První vetší průšvih byl při přenosu sloupku. Bohužel, chlapi ho zlomili. Ačkoli šef byl docela přemýšlivý, chlapi pod ním zas tak ne. Oni tu byli od síly, ne od myšlení. A tak ve dvou vzali 150kg sloupek a ten se uprostřed zlomil. Jako, kloubok dolů před sílou, ale, nasrali mne.

Naštěstí se ukázalo, že nám poslali o jeden sloupek víc, takže to nebyla taková katastrofa. Dostali kartáč a od té doby nosili sloupky ve čtyřech.

Během stavby jsem byl neustále s nimi a vše hlídal. Jak jsem psal, šéf sice přehled měl, ale ne vše viděl a ne vždy byl u všeho. Příhod o tom, jak jeho podřízení spoustu věcí zkouší silou místo logikou, by vydal na další článek. Důležité ale bylo, že v rámci možnosti všichni makali (když byl šéf poblíž) a že se stavba ubírala správný směrem.

Nakonec místo 3 dnů trvalo vše dnů 5. Občas totiž šéf odjel a jeho podřízení pak značně zvolnili a jelikož já je platil od díla a né hodiny, tak jsem se do toho nějak extra nenavážel. Tento čtvrtek pak stavbu zdárně dokončili.

Plot jsme stavěli tak, že jsme nejprve udělali všechny sloupy spolu se spodním dílem, pak vyplnili prostřední dílce a nakonec se zasadili dílce horní.

Díky tomu až úplně na závěr, v poslední den stavby, jsme viděli hotové dílo. A musim říct, ze z kraje to na mne nepůsobilo vůbec dobře.

Po třech letech těšení se na vlastní soukromí, kdy nám nikdo nebude koukat do talíře a kdy neuslyšíme od rána do večera řev, jsme to konečně získali. Jenže, ten plot působil stračně mohutně a smutně.

A to je přitom stejně vysoký, jako ten původní. Jenže, ten původní byl z několika částí. 75cm podezdívka, pak drobná mezera, pak pletivo. A díky tomu se ta výška tak nějak rozbila. Jenže teď jsme stáli a koukali na 2.75 vysoký betonový monolit.

Bez přehánění můžu říct, že jsem měl depresi. Celý jeden den. Říkal jsem si, jestli jsme to nepřehnali. A I. mne utěšovala :).

Shodli jsme se na tom, že jsme měli plot nechat postavit až v létě, kdy zas bude sousedský teror frčet na 200%. A né teď, po zimě, kdy jsme už zapoměli, jaké to bylo. Ale na nějaké “kdyby” už bylo pozdě.

A tak jsem začal vymýšlet. Co s tím, aby to bylo pěkné, veselé a líbivé. A během toho jednoho dne jsme to i vymysleli. Původní plot nebyl tak velký proto, že byl ze dvou částí. Tak to teď uděláme také tak.

A tak jsme naplánovali vysoké záhony. 75cm vysoké, aby se plot opticky snížil zpět na dva metry. A v těchto vysokých záhonec budou pěkné barevné rostliny, vysoké, které schovají další část zdi. A zeshora zavěsíme truhlíky či kvetináče, kde budou růst další barevné kytky, co to všechno ještě více zkrášlí.

A bylo po depresi. Teda, téměř. Komplet chmury odešly ve chvíly, kdy jsme měli hotovou kostru květináčů a kdy teď o víkendu vyběhly jejich děti ven, kdy měli rodinou oslavu a kdy se (netušíme proč) přesunuli namísto terasy přímo k naší zdi.

A i přes tohle všechno jsme měli u nás božský klid a nikdo na nás celý den nekoukal, co děláme. Vše se dělo jakoby daleko. Jako kdyby to bylo někde jinde, u někoho jiného a nás se to netýkalo. Bylo to neuvěřitelné. A to už jsme 100% věděli, že to byl správný tah.

PS: Vysoké záhony máme už skoro hotové. Ale to už je povídání na další článek.

Domeček

Domeček

Ne, nebojte. Nezblánil jsem se a stále našemu baráku neříkám domeček :). Ale, na druhou stranu, něco, co si označení domeček zaslouží, jsme si pořídili.

Začalo to výstavou PVA v Praze, kam jsme se vydali okukovat pergoly, a kam jsme vzali s sebou i našeho prcka. Na výstavě krom pergol byla hromada zajímavých věcí. Asi nejvíc zajímavý byly bagry. U těch jsme spolu s pergolama strávili nejvíc času 🙂

No, bohužel už ale nic moc nekopeme, takže koupě bagru neprošla :). Na druhou stranu, stavět znova, tak tahle věc stoji “jen” 500 tisíc nová, což není vůbec špatné. Nechat si ho celou stavbu a pak ho za 400.000 prodat, tak člověk ušetří hromadu peněz.

Krom bagrů tam měli ještě suprové traktůrky. I tam jsme se docela dost zdželi, ale ani tam nám nic neprodali. I v tomto případě bude nákup až s dalším barákem, který bude mít rozlehlé pozemky :).

No, a když nedopadl ani traktor, ani bagr, zkusil to prcek aspoň s domečkem. A protože ten byl v trochu rozumné cenové kategorii, rozhodli jsme se, že mu ho teda pořídíme. Jenže, to jsme ještě nevěděli co jsme si vymysleli.

Dětský domeček Vilém z PVA

Všechny základní domečky za 5-6tisíc totíž mají výšku 120cm po štít střechy a dveře většinou výšku 90cm. Takže už teď, ve 2.5 letech, se prcek, co má výšku po mně, do dveří nevejde. Takže, i když domeček Vilém vypadal dobře a byla na něj ještě výstavní sleva, nakonec jsme se pro něj nerozhodli.

Dětský domek Otto za 32.000 z Mall.cz

A tak jsme koukali, co se dá kde sehnat. Je trochu paradoxní, že většina dětských domečku stojí 15-20 tisíc, což je zhruba stejně, jako jsou ceny zahradních domků pro dospělé s mnohem většími rozměry. Byli jsme jakžtakž smíření s cenou kolem 5 tisíc, takže 30 tisíc za domek fakt nepřipadalo v úvahu.

Domek za 22 tisíc z sbazaru

A tak jsme začli koukat na bazar, jestli třeba někdo neprodává větší domek s nějakou rozumnou cenou. No, i tady to ze začátku bylo za 0 bodů. Buď nové a drahé, nebo levné a mrňavé, nebo staré a fakt hnusné.

Domecek z bazose za 6000

Nakonec se nám povedlo najít jeden v praze. Byl za 6000kč a vypadal fakt dobře. Inzerát se na netu objevil ten den ráno, my psali v 10 hodin. V tu dobu už majitelce psalo několik dalších lidí. Naštěstí, uvedl jsem hned i telefon a magickou formuli “mám zájem, zítra si přijedu.

No, úplně magicky formule nezafungovala, protože jedna paní už měla domek předběžně domluvený. Naštěstí pro nás bylo ale domek potřeba rozbrat a odvézt po vlastní ose, což pro většinu ostatních byl nepřekonatelný problém, případně “počkejte mi, někoho si seženu a nějak to zajístím”. Takže jsme dostali přednost :).

Na pátek jsme tím pádem začli plánovat akci kulový blesk. Bohužel, informací o konstrukci domku nebylo mnoho, ale “údajně” měl jít rozebrat na 4 panely, střechu a podlahu. Rozměry domku jsem věděl (2m x 1,8m x 1,8m), takže jsem podle toho začal shánět dodávku.

 

Nakonec jsem půjčil Opel Movano XL. Takový malý kamion (půjčeno v az-dodavky.cz)  Dlouhé to bylo jak týden, já si tam mohl uvnitř klidně stoupnout a domeček by se tam vešel i složený dvakrat za sebou :). Ale půjčení stálo stejně jako mnohem menší dodávky, takže jsem ji bral. Za 1200kč na 24 hodin, neber to.

Jak jsem psal, půjčoval jsem ji už ve čtvrtek, abychom mohli v pátek hned ráno vyrazit. A shodou náhod mi ve čtvrtek volal stolař, že má pro nás připravené police na stoly. Takže jsem vzal dodávku rovnou na výlet a dovezl si i police. O těch připravuju pak samostatný článek, který bude jedna velká óda na to, jak dobře jsem police vymyslel a jak úžasné jsou :). Ale o tom příště.

Přípravy na tenhle výlet byly velké. Úplně jsme nedokázali odhadnout, jak dobře půjde domek rozložit. Zato jsme ale věděli, že do 16:00 musíme být zpět v Brně, jinak bude z prcka bezdomovec, protože školka ve čtyři zavírá. Proto jsme do výletu zakomponovali i jeho. Je to počítám poprvé i naposled, co tahle dodávka viděla dětškou autosedačku :).

Krom autosedačky jsme na výlet vzali i většinu mého nářadí. Od akuvrtačky po motorovou pilu a flexu. Pokud by domek nešel po dobrém, byl jsem připraven ho odvézt po zlém 🙂

Řídit tuhle dodávku na dálnici byl fakt zážitek. Člověk sedí neuvěritelně vysoko, takže má fakt rozhled, což byl oproti bavoráku fakt nezvyk. I to docela jelo, sice ve 130km/h už to moc nezrychlovalo a bylo potřeba využívat kopců, ale dalo se. Ale ta délka, ta mi dělala občas problém. Jak při předjíždění, tak při několika couvání. Ale zvyknout se dá docela rychle.

Díky brzkému vyjetí byla dálnice celou cestu naprosto v pohodě, takže jsme v 9 hodin dorazili na místo a začali domek rozdělávat a zkoumat, jak ho vlastně rozebrat.

Naštěstí i to šlo docela snadno. Bylo potřeba začít střechou, která byla chycená ke zbytku konstrukce. Bohužel to odneslo pár tašek, protože vruty byly pod nimi a tašky už byly dost křehké. Ale to půjde opravit, takže žádný problém.

No, a pak už to šlo ráz na ráz. Postupně jsme rozebrali všechny stěny i podlahu. A až na jeden zrezlý a vyžvejkaný šroub šlo všechno naprosto snadno (až nezvykle, stále jsem čekal nějaký problém).

Panely jsme naskládali naprosto komfortně do dodávky, k tomu jsme dostali jako bonus ještě klouzačku a v půl jedenácté jsme už frčeli směr Brno.

Teda, frčeli. Navigovala I. a ta se rozhodla s Wazem hrát hru “najdi nejdebilnější cestu a tu jeď dvakrát”. Takže nám trvalo hodinu a 20 minut se dostat zpět k dálnici, ale zase jsme se vynořili u oblíbené restaurace Naháč u dálnice (o které jsme se předtím bavili, že naprosto netušíme, kde je), takže mohla tvrdit, že to vlastně bylo schválně :).

Po obědě už byla cesta zase dobrá (až na pár exotů na D1, ale to k tomu už patří). A my byli kolem druhé doma. Takže jsme měli ještě hromadu času do vyzvednutí prcka, tak jsme se rozhodli, že mu domek rovnou postavíme.

Stavba šla ještě rychleji než rozložení, takže jsme za necelou hoďku měli hotový jak domek, tak přeházený písek zpátky do pískoviště (které jsme o fous přemisťovali, aby byl domek v rohu terasy).

Tády-dýdy-dá a to je vše :). A tak už i my máme náš domeček 🙂

Zahradní mechanizace

Zahradní mechanizace

Udělal jsme si radost :). Když už máme tu zahrádku a musím rýt, tak to přece nebudu dělat pořád ručně.

Teda, začal jsem ručně. Zryl jsem 3/4 záhonů za několik hodin tvrdé práce. Ještě nějakou dobu by vzalo dorýt zbytek, pak drny motikou rozmlátit, rozhrabat, atd. Prostě něco, co mne nijak zvlášť nenaplňuje.

A tak jsem si koupil elektrický rýč, neboli Kultivátor. Původne jsem koukal na benzinové, abych neustále nemusel řešit kabel, ale ty ceny jsou trochu někde jinde. Za cca 10tisíc+, je to velká potvora a na tu naši zahrádku by to bylo stejně zbytečné.

Takže jsem sáhl po elektrickém. Vzal jsem jeden z nejsilnějších (elektrických) a největších a stejně jsem se dostal na cca 2800kč. Což je příjemné. Zkoukl jsem několik videí a nakonec vybral Riwall RET 4014.

A musím říct, že supr. Zbytek záhonu jsem zryl za cca 15minut a za další necelou hodinku jsem měl zrytý (a krásně nakypřený) už původně zrytý záhon, včetně finálního zarytí kompostu z komposteru. Lahoda.

Zároveň bych chtěl ukázat náš první hotový kompost. Opravdu bych nevěřil, jak se všechny ty zbytky z kuchyně a posekaná tráva dokáží za rok změnit v krásnou hnědou hlínu :). Takže jsem hotový kompost rozvozil po záhoně a rovnou ho i zaryl (otázka tak 20ti minut, oproti půl dne ručně 🙂 ).

Druhá koupená hračka je elektrický vertikutátor. Znovu z důvodu ceny elektrický, jelikož ho použiju 2x za rok a zatímco elektrický byl taky za 2800kč, tak benzinové jsou opět 10.000kč a více. Dvakrát za rok kabel přežiju, a pak bude stejně v boudě, kde díký kompaktnímu rozměru může být složený někde na polici.

Loni jsem si půjčoval benzinový, jenže 900kč/den je dost palba a pokud si ho půjčím na jaře a podzim na víkend, tak po roce mám už nový elektrický. Takže nákup byla jasná volba.

Opět jsem bral jeden z nejsilnějších a největších elektrických (FIELDMANN FZV 4010-E ) a stejně by to ještě nějaké kilo navíc chtělo. Přeci jen, i když má cca 15kg, tak občas po trávě dost hopsá. Takže už jsem zvažoval nějaké další závaží. Jinak ale pracuje opravdu skvěle.

Asi největší “nevýhoda” té jeho skvělé práce je, že po každém udělaném pruhu trávníku je potřeba vynést koš. Množství staré trávy, které z trávníku vytahá, je naprosto neuvětřitelné. Původně jsem to chtěl vozit v kolečkách, ale i to je zbytečné. Dva koše a kolečko je plné. Takže jsem pokaždé holt nosil přímo na kompost a vysypával.

Vertikutátor má oba typy nožů. Jak řezné, tak načechrávací a sbírací. Uchycení je na dva imbusy, takže výměna je vcelku rychlá. Nejprve jsem udělal vždy celou plochu řezacíma, a pak kontra těma čechracíma. A na závěr pak ještě přejel sekačkou, abych vysál zbývající bordel.

Pro názornost, vlevo jsou hotové dva pruhy po projetí řezacíma nožema, v pravé části první fotky pak původní stav trávníku. Pravá fotka je pak ta stejná část trávníku po té, co byla přejeta ještě čechracím nožem, zasazeno nové semeno a zalito.

A abyste si udělali představu, kolik se tak staré trávy z trávníku vytahá, tak z  našich cca 200m2 trávníku toho bylo nakonec dva plné kompostery, z toho ten druhý jsem musel narychlo postavit, aby to bylo kam dávat :).

Vzhledem k tomu, jak je ale tráva a bordel nasekaný na drobné částečky, tak čekám, že do týdne je komposter plný ta z 1/3 maximálně.

A tady už poslední foto, záběr na celý trávník, kdy už krom vertikutace a vyčistění bylo i zaseto a pohnojeno. Probudil jsem ze zimního spánku i mou závlahu postavneou na Arduinu, která zimu k mé velké radosti přežila bez úhony, a už se zase vesele zavlažuje :).

 

Příprava na jaro

Příprava na jaro

Když už jsem dneska pobavil půlku Brna, proč nepobavit i čtenáře blogu :). Dopoledne jsme se rozhodli, že zajedeme do zahradnictví mrknout na nějaký sadbový stolek, abychom si předpěstovali rajčata, papriky, nějakou další zeleninu a hlavně i bylinky na vaření.

Trochu nás po prvotním omrknutí dostupného stolu přešla legrace, protože tenhle pěkný plastový stolek vyšel v zahradnictví Brabec na cca 1500Kč. Ale my se nenechali odradit, někde to seženem levnějc. Dáme oběd, mrknem na net, objedem Bauhaus a Hornbach a něco najdeme.

No, na net jsme mrkli a krom tohodle stolu s dřevěnýma nohama za 1700 Kč jsme toho moc dalšího nenašli. Pořád jsme se ale nevzdávali, třeba seženem něco rozumného v Hornbachu či Bauhausu. A tak cesta tam. Došli jsme do zahradního centra v Bauhausu, kterému v informační boxu vládla místní borka. Z komunikace s ní jsem měl pocit, že jí patřil i celý Bauhaus a že tam byla jen na kontrole.

Jako první jsme totiž narazili na tento truhlíko-stůl. Bohužel, původně v rozebraném stavu, takže nebylo moc jasné, co nabízí a jak vypadá. A když jsem se byl v zahradních informacích zeptat, zda ho nemají někde vystavený, bylo mi touto samozvanou majitelkou Bauhausu vysvětleno, že on původně sestaven byl, ale že jí překážel, tak ho rozložila. Hmmm.

Tak se ptám, zda by nešel složit, že bych o něj měl zájem. Jenže, ejhle. Nešlo. Protože jsou stolky rozebrané a ona neví, zda jdou sestavit a zda něco nechybí. Hmmmmm.

Na to se paní majitelka sebrala a v půlce rozhovoru odešla. Naštěstí (no….. jak se to veme) tam byl její kolega, který byl sice ochotný, ale zas ne moc bystrý.  O květináči moc nevěděl, ale byl ochotný ho sestavit a nakonec to s mojí pomocí zvádl :).

Květináč nakonec nebyl vůbec špatný, bohužel, nemají k němu takové to víko, co z něj dělá pařeniště a umožňuje předpěstování rostlinek. A tak jsme se šli mrknout dál.

Jako další jsme narazili opět na stolek firmy Elgo. Jenže, jestli v zahradnictví měli Elgo XXL, tak v Bauhausu rovnou Elgo SUPER XXL. A rozdíl mězi těmahle dvěma je v jejich šířce a to rovnou dvounásobný. Verze XXL je široká cca 35cm, zatímco verze SUPER XXL rovnou 70cm. A tam už se vejde něco rostlinek.

Jenže, “SUPER” přívlastek nepřidává jen na šířce, ale taky ceně. Tady už je cena i s víkem krásných 2300Kč. Jenže, ta cena je vlastně dobrá. Nic moc jiného se nedělá, když něco, tak ještě dražšího a menšího. Takže, za 2300kč je to vlastně dobrá cena. A tak jsme po cca 15ti minutovém váhání tenhle model vzali. Chtěli jsme něco, co může být v obyváko-kuchyni u HS portálu a přes léto pak na terase. Abychom mohli předpěstovat rostlinky a po zbytek roku tam pak porostou bylinky na vaření a grilování. A tohle všechno tenhle stolek splňuje.

A tady by ten příběh u většiny normálních lidí končil. Jenže, ne u nás. A vlastně, ne u všech ostatních vlastníku BMW řady 3 s malým kufrem, co se tenhle stolek rozhodnou koupit  🙂

Nejdřív to vypadalo jako legrace. I. se mne ptala, jestli to nacpem do auta. No, co asi tak čekala za odpověď, žejo. “Samozřejmě, proč by ne”. Bylo mi jasné, že do kufru to nepůjde. Ale přece, na zadní sedadla, tam to jít musí. Stačí trochu vytočit nohy a bude to.

Hele. Nebylo. Nešlo to. A to nejen na zadní sedadla. Zkusili jsme i přední. Dokonce i na šířku. Už jsem byl skoro ochotný obětovat i sedadlo řidiče. Ale prostě ne.

Ale pak jsem se během toho Tetrisu zaregistroval střešní okno. A bylo jasno. Teda, nejprve jsem ho zkoušel využít při tlačení stolu dovnitř dveřma a vytočení se směrem do okna. To taky nezkoušejte, tudy taky ne. Ale pak, pak to přišlo. Já tam ten stůl nacpu střechou. A bude to.

A bylo, střechou tam šel a dokonce v autě ani moc nepřekážel. Akorát nám cestou domů do auta trochu foukalo. Ale odvezli jsme ho.

Věřím, že pro spoustu lidí to musel být pohled k pobavení. Pro mne to bylo vítězství. Po tom všem, co jsem v tomhle bavoráku už odvozil během stavby, tak se tam i tenhle zatracený stolek vešel :). Dokonce i jedny policajty jsme cestou potkali. Naštěstí jsme dělali dostatečně nenápadné, takže to prošlo bez jakéhokoli incidentu. (PS: Všechny postavy i děj je zde čistě fiktivní, nikdy k němu nedošlo a doma to nezkoušejte 🙂 ).

No, když jsme stolek konečně dovezli domů, pustili jsme se do jeho přípravy. Cca 2/3 výšky jsme naplnili ornicí ze zahrady. Tady si nejsem úplně jist, ale něměli jsme dost substrátu na naplnění celého stolku, takže bylo potřeba to takhe rozdělit.

Zbylou třetinu jsme pak zasypali substrátem. Uvidíme, jak moc nám tam začne růst plevel a jiná překvapení ze záhonu. Pokud by to bylo moc špatné, tak po předpěstění rajčat a paprik celou hlínu vysypem a dáme tam jen substrát.

No, a to je vše. Doufám, že Vám článek zlepšil den stejně jako všem těm, které jsme na naší (hypotetické) cestě domů dnes potkali. Ty výrazy a pohledy fakt stály zato :).

 

 

 

Nový systém emailových notifikací

Nový systém emailových notifikací

Už nějakou dobu umožňujeme čtenářům našem blogu www.vodnici.net zaregistrovat se a odebírat novinky pomocí emailu.

Bohužel, plugin (aplikace), kterou jsme používali k rozesílání emailů přestala fungovat a my tak museli zprovoznit systém nový. A když už jsme se do těch změn pustili, rozhodli jsme se systém notifikací vylepšit tak, že si nyní každý odběratel může nastavit, které skupiny článků ho zajímají a které nikoli.

Na blogu v současnosti krom stavby domu píšeme také o chytré domácnosti Loxone, Arduinu, P2P investicích nebo Kryptoměnách. Je nám jasné, že tento rozsah nemusí být zajímavý pro všechny a proto věříme, že možnost detailnějšího nastavení notifikací uvítáte.

Po importu dat do nového systému jsme všem uživatelům nastavili odběr všech kategorií. Pokud Vám tedy vyhovoval stávající stav, nemusíte nic měnit nebo nastavovat a budete dostávat informace o všech článcích tak, jak jste byli zvyklí doteď.

Pokud Vás ale některá ze sekcí nezajímá, stačí v kterémkoli budoucím emailu kliknout na “upravit profil” a upravit si, jaké informace si přejete dostávat. Pokud si případně nepřejete již emaily dostávat vůbec (což nás opravdu mrzí), můžete se z odběru kompletně odhlásit pomocí “odhlásit z newsletteru”.  Naopak, pokud pro Vás jsou nyní informace emailem více zajímavé, přihlásit se do newsletteru můžete buď pomocí sekce “Newsletter” v pravo na stránce, případně pomocí tohoto linku .

Věřím, že pro Vás tato novinka bude užitečná a že se díky ní budeme na blogu “potkávat” ještě více :).