Jsem s článkama pozadu, takže dneska trocha rekapitulace minulosti. Poslední dny jsem téměř celé trávil závlahou a zahradou. Když jsem se před měsícem pro dodělání zahrady rozhodl, viděl jsem to na týden max. No, zase nic. Stejně jako u stavby domu, i dokončovačky kolem domu mají stejné časové zákonnistosti. Co může trvat mnohonásobně déle, to taky mnohonásobně déle trvat bude.
Zakrytování ventilů si vzalo celý den. I když se to zprvu nezdálo, byla to makačka. Na dno výkopu se dala geotextílie a na to štěrk. To kvůli případné vlhkosti, aby se měla kam vsáknout. Samotné ventily jsem pak usadil na VPC, aby mi netrčely jen tak ve vzduchu.
Z geošky jsem udělal jakousi vanu, ve které byl štěrk a okolo postupně zasypával hlínou. Teoreticky by šlo vysypat štěrkem komplet vše, díra ale byla dost obrovská a tolik štěrku jsem použít nemohl (pořeboval jsem ho ještě na další akce). Postupně jsem tak vyrobil vanu až do výšky spodní hrany krabice, kterou jsem pak do štěrku usadil a vodováhou vyvážil do finální roviny.
Do krabic samotných jsem pak přivedl ještě všechny chráničky a mezi oběma krabicema udělal propojku pomocí zbytků ze dvou chrániček. Tohle všechno jsem pak postupně začal zasypávat. Zároveň jsem neustále celý systém testoval a měl pod tlakem, abych zjistil případný průsak nebo povolený spoj co nejdřív.
Vše jsem dosypal do téměř finální výšky s tím, že jsem trochu vynechal pro dosypání hezkou hnědou hlínou. Do výkopu jsem totiž vracel většinou hlavně žlutou jílovici, která byla ve spodních vrstvách.
Stejně tak jsem pak dosypal i další dvě minišachty, ve kterých je v jedné uzavírací ventil pro celou rozvodovou krabici (z důvodu servisu a pohrom, už se to vyplatilo 🙂 a ve druhé se sbíhají všechny chráničky ze zahrady.
Krom samotných krabic jsem dorovnal i všechny výkopy na hadice a ostřikovače, takže plocha za domem začla zase vypadat jako zahrada a né nějaké staveniště.
Další z věcí, na kterých jsem dělal, je následující mini-vsak. Je hned vedle terasy a je tam proto, abychom měli někde možnost oplachu věcí či napouštění vody bez nutnosti postříkat fasádu domu a zaprasit celou dlažbu.
Takže jsem se znova pustil do kopání velké díry. Začínám v tom být fakt dobrý :). Do díry jsem pak na dno dal zase geošku a zase vysypal štěrkem. Do štěrku jsem pak usadil 4ks velkorozměrových dlaždic.
Dělat to ale příště, koupil bych rovnou odlitou šachtu z betonu. Sice by byla asi dost těžká a dražší, ale ty nervy s vyvažováním a rovnáním za to nestály. Spoje mezi dlaždicema jsem spojil klasickým lepidlem. Samotnou šachtu jsem pak vyplnil opláchlýma kamenama, které jsme průběžně vysbírali ze zahrady.
Šachta je zatím ve stavu work-in-progress, takže je zakrytá OSBčkem a vedle ní trčí hadice ukončená garden spojkou. Na šachtě se ale bude pokračovat so nevidět, aby i to bylo z krku.
Krom toho jsme pak ještě rozjeli další kolo akce úklid. Spálili jsme další hromadu bordelu a co nešlo nebo nebylo vhodné pálit, čeká před domem na odvoz do sběrného dvora.
V rámci akce úklid jsem se také snažil udat naše zbývající VPC cihly, ale zatím bez úspěchu. Takže pokud byste o ně měl někdo zájem, tak jsou stále k dispozici.
A to je pro dnešek asi zase vše. V přístím článku se už pochlubíme naší mini zahrádkou, dovysázeným brestem a fólií proti plevelu a další částí závlahy pro brest.
Tak je nám už o něco lépe a tak byl čas vyrazit do akce…. (pardon, parafráze ze Statečných autíček, kterých jsem za posledních pár dnů slyšel a viděl díky nemoci celé rodiny až nebezpečně moc 🙂 ).
Každopádně, jakmile mi bylo aspoň trochu dobře, pokračoval jsem v megaakci závlaha.
U minulého článku jsem skončil ve fázi, kde byly všude jen díry a natahané trubky a pár hotových spojů. Od té doby jsem byl tuším ještě 2x v Rousínově pro další a další věci. Nechápu to, ale i když jsem si všechno rozkreslil a spočítal, hromada mi toho chyběla a hromada přebývala. Naštěstí jsem byl s DolTakem domluven, že můžu vše přebytečné a nepoužité vrátit.
Budování závlahy celkově probíhalo dost chaoticky. Nikdy se nedalo nic udělat najednou a v kuse, ale vždycky jsem odbíhal a dělal tisíc věcí najednou. Aby šlo toto zapojit, je potřeba toto vyzkoušet, takže je potřeba toto připravit, jenže na to je potřeba toto. A toto nejde zasypat, protože se musí vyzkoušet, že to tady neteče, takže je potřeba dodělat tady rozvaděč…..
Takže to pak na zahradě vypadalo jak na bojišti. Všechno všude rozkopané a nic neodělané. A nejhorší bylo, když se začly věci sr..kazit.
Přívod vody na zahradu v nezámrzné, tam smyčka na vyfouknutí vody, co půjde pak už jen pod povrchem. Vše složeno, samozřejmě v nejdebilnějším místě a hloubce, tlakový test a ono bác, řach, vodotrysk a díra plná vody. Jasně, asi jsem to blbě smontoval. Tak počkám až voda opadne, pracně se dostanu ke kolenu, znovu vše složím, utáhnu, další test. Bum bác, další vodotrysk. Začínám si připadat jako retard, ale ok, do třetice další pokus. A zase blbě.
No tak to už mám podezření na blbý kus z výroby a vyměňuju ho. Napočtvrté vše ok. T-kus beru pak ze zvědavosti sebou do firmy. A co byste řekli. Nebyl vadný. Problém byl (jde to vidět i na fotce nahoře), že mají dva dodavatele, co dodávají tyhle modré spojky. A každý používá maličko jiný vnitřní mechanismus. A já jsem ho omylem prohodil s jinou spojkou. Na první pohled to vidět nejde, ale nedrží to. Tak to jen kdybyste to někdy řešili :))).
Další fáze pak probíhala vcelku poklidně, jen byla v podobném duchu jak tahání kabelů v baráku. V některých koridorech začínalo být trubkám a chráničkám dost těsno :)). Ale lepší pár chrániček navíc, než někdy ještě muset znova do zahrady takhle kopat.
Pak přišla další radost. Poskládání rozvaděče. Strašně moc závitů, které mohou protékat. A taky protékaly. Naštěstí jsem s takovou variantou počítal, takže jsem si vše nejdřív sestavil a natlakoval na terase, kde jsem to pak postupně fixoval.
Až pak jsem pospojovaný rozvaděč přenesl do vykopané díry a začal ho připojovat naostro. Kupodivu jsem si to připravil docela dobře, takže zapojení na natahané hadice nebyla až taková hrůza, jakou jsem čekal.
Drobných změn a restrukturalizací jsem se v rozvaděči ale bohužel nevyhnul. Původně jsem chtěl do levého rozvaděče nacpat dva vstupní ventily, filtr pro čerpadlo a dva výstupní. Bohužel, jelikož ventil neumí fungovat v protitlaku (tzn. pokud je zavřený a máte tlak z jiné větve, ventil se otevře), je potřeba za ventil dát ještě zpětnou klapku. A to mi to všechno rozbilo.
Nakonec jsem filtr nad přívodem z retenčky přesunul do jiné krabice, kde bude spolu s uzávěrem vody do rozvaděče a jednou z chrániček, která vede pod naší zahradou.
Další krok byla instalace čerpadla. Už jsem to někde psal, je to all-in-one čerpadlo. Jen to hodíte do vody, ono si to hlídá tlak a když je potřeba, samo se zapne. Jediná nevýhoda je, že má pro připojení elektriky už přidělanou koncovku a já ji neprotáhnu chráničkou. Takže ho budu muset fiknout a doufat, že v případě budoucích problémů mi uznají záruku (prý občas jejich dodavatel dělá problémy).
Musím říct, že i když sem si retenčku sám kupoval, sám instalovat a sám v ní už několikrát byl, vždycky se dovnitř bojím. Pokaždý čekám, co za mrtvoly nebo havěti tam najdu :). Navíc průlez tam je jak v pevnosti Boyard, takže fakt nic moc zážitek.
Tentokrát největší překvapení krom několika mrtvých a nafouklých žížal byl žlutej všudepřítomnej hnus. Ať už je to pyl z řepky nebo borovic, je to odporný. A jak to všude poletuje, tak při jakémkoli dešti se to všechno spláchne do retenčky. A tam se z toho udělá jeden velký žlutý škraloup, co pak pokryje úplně všechno.
Čerpadlo jsem v retenčce postavil na dlaždici, aby nenasávalo bordel úplně ze dna. Odtud jsem ho pak připojil pomocí trubek na přivedenou trubku do retenčky. V cestě jsem pak ještě přidal ventil, abych mohl celou větev na zimu vypustit a nebo větev odtlakovat v případě servisu.
To se mi samozřejmě hned hodilo, jelikož po prvním natlakování začal protýkat přesunutý filtr. Takže jsem si rovnou vyzkoušel i odtlakovávání. A kupodivu jsem dal ventil i tak dobře, že při troše námahy se na něj dá dosáhnout zeshora, takže není potřeba slézat do nádrže.
A to je pro dnešní článek vše. Dneska jsem přes den udělal zas další práci, ale nemám všechny fotky, takže si to nechám zase na příště :). Každopádně to po dnešku snad už vypadá, že se blížím do finále. Ale ještě to tak jeden dva dny bude chtít.
Ne, vážně. Fakt jsem si zase naivně myslel, že to dám za pár dnů, že to bude brnkačka a že to bude hned hotové. Já fakt nevím, že jsem z téhle naivity ještě nevyrostl.
Jsou to další dva dny a já jsem zhruba v půlce všech prací. Sice postupuju, ale jde mi to pomalu. Každá další část závlahy znamená najít nový postup, jak co dělat. A to trvá.
Tak například navrtávací objímky. Je to super nápad a když se to naučíte, jde to rychle. Jenže. Musíte přijít na to, jak to dělat. Mě se nakonec osvědšila cesta: udělat malou dírku pomocí prorážecího toolu z Aliexpressu na závlahy, pak to aku-vrtačkou vyvrtat největším možným vrtákem (tuším 12ka) a pak to ručně pomocí 16tky (na železo) zvětšit do požadovaného rozměru.
Jenže, u toho je potřeba být šikovný a nenechat spadnout odřezky z vrtáku dovnitř do hadice, jelikož by mohly ucpat trysky. A když už tam spadnou, tak pěkně pinzetu a vyndat. A než se to člověk naučí, dělá to 20 minut na jednu díru.
A pak přichytit navrtávací objímku, přišroubovat. Jenže, pak zjistíte, že našroubované koleno Vám po dotažení čučí na opačnou stranu než potřebujete. Tak to zkusíte rozebrat, jenže ono už to nejde, jelikož se to do sebe zařízlo. Takže do toho mydlíte vším, co máte po ruce, aby to povolilo. A co byste řekli, nepoučíte se. Za další cca tři objímky to uděláte zase blbě.
A tak ubíha den. Když vyřešíte jeden problém, řešíte další. Do toho neustále kopete další a další díry v zahradě, která už vypadala docela pekně. A finále v nedohlednu.
V koridorech, kde jde více trubek, pak musíte při zasypávání postupovat pomalu, protože jste si navíc vymysleli, že u plotu dáte pak do horní vyrstvy štěrk a dlažbu, aby se to dobře sekalo. Takže ještě měříte výšku, k tomu rovnáte a nastavujete nopku. Bomba.
A neustále se plazíte po kolenou. A jelikož je už horko, tak jste v bermudách, takže posun po čtyřech v rozhrabané hlíně ku..va bolí. Jenže, z podřepu to neuděláte, protože u toho musíte pořád bojovat s těma debilníma objímkama.
A pak všechny ty kolena, téčka a redukce. Abyste je poskládali, musíte to dělat bez rukavic. Potřebujete na to cit, protože jsou tam ty debilní malý gumičky, co mají izolovat, ale co tak strašně rády vypadávají. Jenže, když už to do sebe zastrčíte, utahování holýma rukama je další blbej nápad. Po dni utahování vypadají Vaše ruce jakoby měly lepru. Opravdu něco, co chcete.
Takže k tomu všemu ještě neustále nasazujete a sundaváte rukavice jak debil. Tohle vědět, tak si to asi nechám od někoho nainstalovat. Teda asi do toho momentu, než by mi řek cenu. Ale aspoň bych věděl, že si v tom vedru sebeubližuju za nějakou konkrétní cifru. Takhle? Vim prd a jen tam dělám otroka v 50C.
Ale má to i světlé chvilky. To, když po vykopání výkopu, položení a připravení trubek ho zase zakopete. Pak je na to hezký pohled. Že je konečně něco hotovo.
Takhle hotovo mám momentálně část trávy na jih od domu a dvě ze tří větví za domem na velkém place. Zítra mne čeká usazení dvou boxů na rozvaděč a jeho zapojení na natahané hadice. Pak začnu dodělávat poslední výkop přes celou zahradu, dodělám poslední tři trysky, dotáhnu a zapojím závlahu na budoucí záhony.
Pak mne čeká otestování. Zatím nechávám všechny spoje nazahrnuté a zahrnuju jen hadice. Až bude vše zapojeno, začnu s testováním. A kdyby někde něco vyloženě teklo, můžu to pořád opravit.
Počítám, že je to ještě tak na dva dny. Další dva dny utrpení v 50C. Dám vědět, jestli to přežiju.
Tak jsme měli přesně jeden den zarovnanou, pro dítě relativně bezpečnou a vcelku pěknou zahradu. Ale víte jak, byla to nuda, tak jsme to komplet rozkopali ;-).
Ale doufám že naposled. Nyní je v programu zautomatizování veškeré závlahy kolem domu. Počínaje trávníkem, pokračujích přes bresty, truhlíky a záhony a konče mlžným oparem nad budoucí pergolou.
Začal jsem několika čmáranicemi na papír a studiem typů závlah na googlu. No, zjistil jsem, že je toho mraky a že fakt nevím. Takže jsem si domluvil schůzku ve speciálce na závlahu s tím, že to tam proberu a třeba budu moudřejší.
Vybral jsem firmu z Rousínova, která byla vcelku blízko a měla rozumné ceny. Když jsem tam dorazil a vysvětlil svůj plán, dostal jsem cca hodinu školení na téma závlaha. Už jsem byl moudřejší a chápal jsem, v čem se liší jednotlivá těla závlahových mechanismů, dál pak v čem a jak se liší samotné trysky a jak zhruba by se měla závlaha navrhovat . S nabitýma zkušenostma jsem vyrazil domů rozpočítat co vlastně budu potřebovat. (asi by se to dalo i nechat naprojektovat, ale stejně bych musel promyslet kde co chci mít, takže už je jedno, když si to i vymyslím).
Co se týká nabitého knowhow, tak co se komponent týká, tak:
těla ostřikovačů se liší výškou, kam vystřelí tryska, zda má v sobě rovnou reguáltor tlaku, nebo pouští plný tlak z hadice, zda má napevno trysku nebo je tryska volitelná.
trysky se liší v délce dostřiku při různých tlacích, v množství spotřebované vody, v úhlu v jakém stříkají, v typu postřiku, tzn. zda dělají mlhu nebo malý proud vody
na keře a záhony se dělá kapková závlaha, což může být buď předpřipravená hadice s dírama po 15cm nebo 30cm, která dává cca 12l/hod/metr vody, nebo lze využít klasickou 16mm hadici a naděrovat ji
Rozvaděč na závlahu pak většinou obsahuje elektroventily na 24V, které se dají řídít specializovanýma jednotkama, nebo klasicky relátkem+arduinem 🙂
Co se týká samotného návrhu, tak nejdůležitější jsou asi tyto body:
jednotlivé trysky na sebe musejí dostříknout. Tzn. nestačí prostor pokrýt jen jednou tryskou, ale vždy okolní trysky musejí dostříknout na sebe navzájem. Je to z důvodu rovnoměrného pokrytí závlahy, neb tryska nestříká v celém spektru stejné množství vody. Tím, že se trysky překrývají, se pak voda rovnoměrně rozprostře.
pro každou závlahovou větev je potřeba spočítat celkovou spotřebu vody a nepřekročit kapacitu čerpada či řadu. Pro vodovodní řad se počítá 30l/min.
stejně tak je potřeba počítat s tlakem ve větvi. Každý tryská má pro různé tlaky různou vzdálenost dostřiku. Tlak v řadu je 3bary.
Pokud je potřeba tlak stáhnout (stáhnout dostřik), lze to docílit buď samostantým regulátorem, nebo úzkou přívodní trubkou, která tlak stáhne (dle tabulek), nebo tělem ostřikovače se zabudovaným regulátorem (dělají se 2.1 a 2.9baru)
ideálně nekombinovat různé typy závlahových trysek či výrobců na jedné větvi, jelikož pak jedna část by mohla být více mokrá než druhá. Vždy by měly všechny komponenty dávat na m2 stejné množství vody, aby nedošlo k usychání či přílišnému zalití.
je lepší závlaha typu proud vody než mlžný opar, protože v případě větru tryska neuhýba tolik, co drobný poprašek. Stejně tak v případě velkého horka je distribuce vody lepší.
S ohledem na výše uvedené jsem začal vymýšlet projekt. Nutno říct, že se mi to postupně dost zkomplikovalo. Začal jsem na dvou zónách závlahy a postupným přidáváním jsem skončil na sedmi okruzích a dvou vstupech do systému (retenčka a vodovodní řad). Značku závlahy jsme nakonec zvolil Hunter, jelikož má cenově rozumné komponenty a zároveň by měl být kvalitní.
Protože se mi nechtělo vše počítat do posledního kusu, s připraveným náčrtkem jsem udělal další otočku do Doltaku (výše zmiňovaná firma na závlahu) a nakoupil komponenty na část závlahy s tím, že postavím první část, seznámím se s komponentama a pak budu pokračovat dál.
No, plán to byl dobrý, jenže jak jsem pokračoval v kopání (a to jsem komponenty ještě ani nevybalil, akorát jsem rozvinul trubky, aby se narovnaly) jsem si uvědomil, že to takhle vlastně nepůjde. Pokud bych nejprve položil trubky, těžko bych je pak už provlíkal do řídící šachty. Takže musím vyřešit šachtu.
Předběžně jsem počítal s tím, že koupím ještě jednu vodoměrnou šachtu, tu zakopu a v ní bude veškerá technologie. Jenže, je to díra jako kráva, navíc by šachta byla zbytečně velká. Tím jsem se dostal k zakázkové šachtě. Našel jsem člověka, co dělá libovolné šachty či jiné věci z plastu. Jenže, trvalo by to a stejně by to stálo +/- 10.000 kč. Ale byl jsem s tím jakžtakž smířený.
Jenže, abych mohl nechat vyrobit šachtu, musím vědět, jak velkou ji vlastně potřebuju. Takže další cesta do Doltaku, tentokrát pro vybavení šachty. Když už jsme měli komponenty vymyšlené, napadlo nás, že by vlastně mohly jít použít dvě maxi-závlahové šachty vedle sebe, kam bych ventily a elektroniku nacpal. Takže zase změna, přeskládat kolena a propojení tak, aby se vše vešlo do dvou šachet.
Sice trocha dalšího laborování, ale ušetřených 8500kč, jelikož jedna šachta vyšla na cca 800kč. S dvěma šachtama a hromadou dalších komponent jsem vyrazil opět domů.
Doma jsem pak dneska poskládal obsah obou šachet, pro jistotu vyzkoušel umístnění v reálu na zahradě a začal pokračovat se závlahou.
Další oser je vykopání drážek. V holé hlíně se to děla dobře, ale když už tam roste tráva, stojí to za prd. Díky trávě drží hlína hodně pohromadě a jakmile se jednou vyryje, nepovedlo se mi ji vrátit nazpět tak, aby nebyla buď propadlá, nebo naopak nepřečnívala. Takže to vyřeším tak, že trávu oklepu, hlínu vrátím a zasadím trávu novou. A ta původní půjde na kompost.
Abych mohl závlahu testovat, vyrobil jsem si debugovací prostředí :). Na 32mm trubku jsem namontoval redukci, díky které můžu zavlažovací větev napájet přes Gardena spojku. Takže můžu postupně testovat těsnost všech spojů a nebudu na konci nemile překvapen.
První drobný úspěch dneška pak bylo rozchození první rohové trysky. Na hlavní 32mm páteřní trubku je uděláno koleno s redukcí na 20mm, která pak vede k samotné trysce. Ta je typu MP Rotator MP1000, která dělá několik drobných proudů vody a umožňuje nastavit úhel 90”-280”.
Poté, co se tryska rozjela, jsem začal řešit její štelování. Ačkoli na všech videích ukazují jakýsi štelovací nástroj, já ho k tomu v balení nedostal. Naštěstí se dá poradit i bez něj. Pomocí stříbrného kroužku na trysce se reguluje úhel, pomocí malého šroubku nahoře na trysce se reguluje dostřik a směr stříkání se dá změnit otočením vnitřní výsuvné části těla trysky. Sice mi to chvilku trvalo, ale o to větší radost byla, když jsem na to přišel a nastavil trysku do cílové podoby.
Zbytek dne jsem pak už jen kopal další drážky. Zítra pak budu pokračovat v tahání trubek a trysek a postupně budu i zasypávat hotové větve.
Úplně na začátku vypadala závlaha jako sranda, když jsem se do toho začal více nořit, vypadalo to příšerně složitě, ale teď už je to zase sranda. Je to trochu náročné na sílu a ruce, jelikož se musí poutahovat spousty spojů. Ale jinak je to ale opravdu taková skládačka pro dospělé.
Vše jsem dosypal do téměř finální výšky s tím, že jsem trochu vynechal pro dosypání hezkou hnědou hlínou. Do výkopu jsem totiž vracel většinou hlavně žlutou jílovici, která byla ve spodních vrstvách.
