Browsed by
Tag: terasa

Giga akce pergola, část šestá – podkladové hranoly

Giga akce pergola, část šestá – podkladové hranoly

A jsme tu zas :). Pasy kolem pergoly pasují, štěrk v podlaze štěrkuje, obrubníky kolem nové podlahy kolem bazénu obrubníkujou. Co víc si přát. S tím, jak jsme alespoň část prací postupně uzavírali a dokončovali, začly ale vyvstávat nové otázky.

Kdo nám tedy finálně dodá zasklení? A neměli bychom ho tedy už objednat? A kde a jaká prkna koupíme na tu podlahu? No, začly zas těžké časy 🙂

Se zasklením to bylo nejsnažší. Tam jsme měli kandidáta Nenox a nakonec jsme u něho i zůstali. Finálně jsme se byli podívat ještě v jejich showroomu, vyzkoušeli jsme si různé typy uchýtů, zasklení, tažení a jiné drobnosti a bylo to.

 

 

Domluvili jsme se na zaměření, složili zálohu a rovnou si vymysleli i něco extra :). Abychom mohli začít řešit finální výšku podlahy i horní vrstvy štěrku, potřebovali jsme od nich rovnou připravit hliníkové profily, které jsou položené přímo na betonech.

Naštěstí to nebyl problém a do týdne k nám poprvé přijela parta montérů a začla dělat jejich magic.

Za pár hodin bylo hotovo. Hliníkove profily srovnané do absolutní roviny, položené na všech betonech přesně tam, kde bude za 8 týdnů stát naše zasklení. Blížíme se!

Profily precizne položené, navíc v případě patek pergoly pěkně zaříznuté, aby vše lícovalo. A ještě jsme dostali již zmíněnou pochvalu ohledně betonů, že je máme krásně rovné. 🙂

Tak tím jsme měli “vyřešenou” pergolu. Alespoň to, co bylo potřeba vyřešit akutně. Záloha zaplacená a nám začínalo běžet 8 týdnů do dodávky.

Do té doby zbívalo dořešit dřevo na podlahu, dodělat podlahu, ideálně opravit rozebranou dlažbu z venku a dodělat podlahu kolem bazénu. Nic velkého, 8 týdnů tak akorát 🙂

Giga akce pergola, část pátá – srovnání terasy

Giga akce pergola, část pátá – srovnání terasy

Hola aloha, další článek je tu :). Minule jsme dokončili přípravu na podlahu kolem bazénu a tak se vraťme v našem příběhu zpět k naší terase.

Nastal čas vylepšit naši štěrkovou pláž se sklonem k odvodu vody z terasy a rozdíl výšek v jednotlivých rozích tak byl až 5cm. Podklad pod dlažbou je složen ze dvou různých frakcí štěrků. Jemnější na povrchu a nějaká 2-32 frakce pod ní. Abychom to mohli srovnat, bylo potřeba nejprve odtěžit štěrk jemnější, srovnat ten hrubější a jemnější pak zas vrátit zpět.

Easy as f… facka. Leda že by šlo o tuny a tuny šterku, že? 🙂

Postupně jsme škrábli celou vrstvu horního štěrku a začli plánovat srovnávání. Jako první bylo potřeba zvýšit poklop do retenčky. Takže rozebrat, podezdít, vložit zpátky, zasypat.

Pak začlo srovnávání zbytku terasy. Dovezl jsem vlek šterku (jedna lopata nakladače, cca 800kg). A začal srovnávat.

No, jak se ukázalo, tak doprava štěrku pomocí vleku nebude to pravé, protože 800kg šterku je jedno velké nic, které vystačí tak maximálně na menší nic nerovnosti.

A tak jsme objednali 4 tuny štěrku od místního dealera 🙂 ….. no, to už bylo lepší, ale ani to nebyla extra impozantní hromada :)). Naštěstí už stačila.

Toto je ono, 4 tuny štěrku :). A tak zase pěkně nakládat do koleček a vozit kolem domu. Postupně jsme pomocí laseru začli srovnávat celou plochu do roviny

Někde v tuto chvíli jsem pak objednával i nový laser. S vidinou toho, že nový, zelený, bude vidět přes den o fous lépe než ten starý červený. No, něco to pomohlo, ale extra moc ne. Výhoda ale hlavně byla, že už jsem ho nemusel zakopávat pod úroveň jako ten náš starý, který svítil jen nahoře, tento nový totiž umí svítit i přímo u země.

A takto nějak to vypadalo. Když se kameny rozsvítily zeleně, věděli jsme, že je máme srovnat. A tak jsme hrabali hlavně podvečer, kdy to bylo lépe vidět a rovnali a rovnali.

Když bylo srovnáno, vyrazil jsem spolu s dvěma řemeslníkama pro vibrační desku 🙂 Moc toho sice nenapracují, ale o to  větší mají hlad 🙂

Bohužel ani silově úplně nevynikají (spíš jsou takový pan Lorenz, umí poradit ve všem, ale reálně nepomůžou nikde), bylo potřeba vymyslet, jak tu krávu těžkou dostat z vleku dolů a pak hlavně nahoru.

Naštěstí jsme měli zrovna úplně náhodou před domem 48m2 dlažby, ze kterých se dá úplně náhodou docela dobře udělat rampa a schody :))).

Vibrování pak už byla sama o sobě sranda. Trochu hluku, ale jinak pohodová práce. Nejprve jsme srovnali 2-32 štěrk do jakž-takž roviny, pak tam rozvozili jemnější štěrk a přejeli to ještě jednou, aby se to celé srovnalo na finále.

Tím byla práce s deskou hotova a já ji ještě ten den stihl vrátit. Krásná práce. Alespoň jednou šlo něco tak,  jak mělo 🙂

Giga akce pergola, část čtvrtá – podlaha u bazénu

Giga akce pergola, část čtvrtá – podlaha u bazénu

A jsme tu zas, s naším never-ending příběhem plným zvratů, nečekaných událostí a hlavně blbých nápadů, jak si přidělávat další a další práci :).

Už jsem psal, že jsme si přidělali práci tím, že jsme se rozhodli, že terasu srovnáme a dáme tam dřevěnou podlahu. Ale to Horste ještě není vše, my to dneska ještě vylepšíme. Protože víte co? Když už budeme dělat dřevěnou podlahu v pergole, tak by to chtělo udělat i podlahu kolem bazénu. A víte co, když už tam budeme dělat podlahu kolem bazénu, tak by to tam chtělo i sprchu!.

Pacienti. Fakt.

Nechápu, proč na terase nemohl kdysi zůstat ten slunečník a nemohli jsme ř9ct “Jo, je to super, není potřeba dělat něco jiného”. Né, nemohli. Protože pacienti :).

A tak jsem začal zas kopat. A tentokrát to bylo extra vydatné. Protože kolem bazénu bylo opravdové hadí hnízdo. To máte hadice na filtraci, na závlahu, rozvdody vody po zahradě, vývod hadic z boxu s ventily na závlahu, chráničky s kabely z domu. To byl zas nápad šetřit místem a dát to tam s tím, že to přece ničemu nebude vadit.

Takže vše nanovo. Přes den kopat, večer po šichtě pít. Ani ten pes tomu nemohl věřit 🙂

A tak  jsem opatrně kopal a kopal, čistil to ručně kolem chrániček a připravoval výkopy. Plán byl jednoduchý. Za prvé, podlaha kolem bazénu. Za druhé, udělat betonovou vanu pod sprchou. Tu jsme chtěli napojit na svod vody ze střechy pergoly, aby voda ze sprchování nezůstávala na podlaze nebo nepodmáčela hlínu kolem bazénu.

Došlo dokonce i na nějakou tu přeložku vedení :). Naštěstí jen jedna trubka, ta bude zároveň sloužit jako přívod vody pro sprchu.

Na to, že to byla akce “když už děláme podlahu, tak udělejme i toto” se to samozřejmě zas zvrhlo do velké samostatné akce, která si pár dnů/týdnů nakonec vzala.

Došlo i na bednění sloupku na sprchu, které jsem ztloukl ze zbytků OSB desek po odbednění pasů pod skly (pár prken šlo dobrovolně, tak jelo podruhé :)) ).

Po výkopech došlo na další oprášení znalostí. Usazování obrubníků. Další oblíbená činnost. Srovnávat a usazovat kusy betonu o nemalé váze ve 30C vedrech. I love it. So many sweet memories….

A takto probíhala simulace kýženého výsledku. Kolem bazénu jsme nakonec naplánovali WPC prkna, aby jim tolik nevadila chlorovaná voda. Prkna budou na profilech, které budou ležet na podložkách položených na zbytkách dlažby. Takový byl původní plán, který se samozřejme pak ještě změnil.

Obrubníky z jedné strany, a ručně vyrobené, aby to lícovalo s boxy na závlahu a plánovanou sprchou. Nic velkého, proč si prostě jen ještě trochu nepřidělat práci, že?

Bednění byla zase taková impro-show, ale splnilo to účel :). Vybednit, zatížit a vylít (tentokrát už ručně namíchaným) betonem 🙂

A tady výsledek. Obrubníky kolem budoucí podlahy kolem bazénu byly hotovy a já se mohl vrátit zpět k podlaze pergoly. Ale o tom zas příště 🙂

 

Giga akce pergola, část třetí – betonáž

Giga akce pergola, část třetí – betonáž

Předpokládám, že jste giga napjati, jak to celé pokračuje, že? No určitě :). Tak pojdmě pokračovat. Po prvním článku o tom, jak jsme se rozhodli si zas přidělat práci, a druhém článku o tom, jak jsme vše vykopali a připravili na betonáž, se pojďme podívat na to, jak zdánlivě téměř hotová akce se může změnit v úplně nehotovou a vlastně akci úplně na začátku :).

Ale pojdmě popořade. Den B, betonáž. Finální oslava vítězství…

O tom, že potřebujem mix, bylo rozhodnuto ve chvíli, kdy naše výpočty ukázalyi cosi kolem 3-4m3 betonu. A tak jsme začli řešit, jak tam ten beton dostanem. Chvíli jsme ještě vlastně zvažovali i beton zavlhlý, ale při představě, jak ho zvedáme do výše zídky a že by to bylo asi tak 13223424 koleček na odvození jsme od tohoto dobrodružného nápadu rovněž upustili :).

Druhý problém byla pumpa. Vzpomínky na to, jak balancuju ve druhém patře na lešení a držím chobot, kterým se trefuju do šalování, byly dostatečné na to, abychom i velkou pumpu zamítli. A tak jsme se rozhodli, že zkusíme něco nového, zaexperimentujeme a zas se něčemu přiučíme. Volba padla na mini pumpu a natažené hadice.

 

Netuším, kolik stojí velká pumpa dneska, ale za tuhle dětskou jsme ve finále zaplatili stejně 8000,-, takže cenově si moc nepomůžete. Nespornou výhodou ale je, že to není až takový masakr, co se týče držení v rukou.

Ale zadarmo Vám to taky nedají. Dorazil s ní jen jeden člověk, který měl v ruce ovladač a který na povel zapínal a vypínal čerpadlo. Zbytek byl bohužel na nás. Takže jsem se musel doslova porvat s anakondou, držet ji za krk a donutit ji plivat tuny betonu přesně tam kam potřebujeme a ne jinam, třeba na dlažbu nebo do bazénu.

Na té fotce to sice vypadá celkem pohodově, ale to jen proto, že byla pumpa zrovna vypnutá a jen dojížděl zbytek. Když se ale zapla, ta prokletá težká hadice kopala jak kráva a fakt to chtělo držet celým tělem.

Po fázi pumpování přišla fáze vibrování, srovnávání a uhlazování. Asi hodinku to vzalo, ale musím se pochválit, udělali jsme to opravdu pěkně. Dokonce jsme byli pochváleni o pár týdnů později při instalaci profilů pod zasklením, že takto pěkně rovné betony se jen tak nevidí 🙂

A přesně v tuto chvíli mohla tahle série článku skončit, kdybychom byli normální…. ale ne… nejsme. Nevím zda bohužel či bohudík.

Víte co se stalo? Dostal jsem nápad. Že vlastně když už řešíme to zasklení, že by bylo hustý mít místo dlažby nějakou pěknou podlahu. A víte, jak se to stalo?

Protože když jsme finalizovali bednění, bylo potřeba určit finální výšku betonu pro zasklení. A někde v tu dobu jsme zjistili, zcela logicky, že terasa je vyspádovaná kvůli odtoku vody přece. Jenže zasklení musí byt v absolutní rovině přece…. Celkem dvě neslučitelné podmínky, že?

Takže bude potřeba to srovnat trochu. Tzn. dát téměř všechnu dlažbu bokem, vyrovnat štěrk do roviny a zase ji celou položit. Ale když už ta dlažba stejně bude celá pryč, tak proč tam nedat nějaké dřevo, ne? Bylo by to takové teplejší, měkčí… Ale když dřevo, tak nějaké, aby vydrželo, aby nemělo třísky a dalo se tam chodit naboso. Protože TO už nebude pergola, to bude náš nový obyvák, když ten původní nám zabraly děti. Protože TO bude naše místo pro relaxaci, naše nové místo ZENu a chceme to mít pěkné.

Takže garden fitness pokračoval. Dětem jsme koupili dětská kolečka a spolu s námi vozili a vozili. Dlažbu před dům, šterk vedle domu. A vozili až se z nich kouřilo.

Spolu s dlažbou muselo z terasy zmizet i vše ostatní. Ale protože do konce prázdnin bylo tenkrát stále daleko, tak jsme si tam zas zpátky navezli alespoň sezení, abychom si měli kde dát po celém dnu otročiny pivo :). Bylo to tak trochu jako na pláži. Místo zlatých písků stříbrné štěrkoviště.

Když beton dostatečně vytuhnul, začli jsme odbedňovat. No… další přidělaná práce. Zbytky betonu, co zbyly v mixu a měli jsme je v kýblech, jsme vylili do výkopů, abychom to jednak trochu zpevnili a jednak jsme to nemuseli likvidovat. Ale věřili byste, jak pevně se to chytlo na ty bednící OSB, že to ani nešlo vyndat?

Naštěstí není nic, co by odolalo velkému pajcru. Koupil jsem si ten největší, protože tomu mému malému se beton jen smál :). S tím novým velkým ho humor přešel 🙂

A tím pro dnešek zas konec. Měli jsme odbedněno, měli jsme odvozenou dlažbu, a zas jsme si mysleli, jak už bude vše dobré…. ne nebude :).

 

Giga akce pergola, část druhá – kopání

Giga akce pergola, část druhá – kopání

Tak pokračujem dál v souhrnu událostí a utrpení posledního půl roku. Pokračujem v akci pergola.

Když skončilo, teda spíš se aspoň trochu uklidnilo, monzumové období, šla už práce trochu rychleji. Krom kopání jsem začal do už hotových výkopů skládat ztracené bednění a zpět je zasypávat tak, aby nehrozil nikde žádný sesuv.

Zatímco jsem jednu díru kopal, vykopanou jílovici jsem zasypával ty předchozí s vyskládaným bedněním. Aspoň jsem nemusel tolik vyvážet před dům do kontejneru. Když nepršelo, práce šla celkem dobře. Až do chvíle, než monzumové odbobí skončilo úplně a začalo období sucha a veder.

Ale nedalo se jinak. Plán byl jasný, do konce léta být ideálně ready. Takže odvozit dlažbu, vykopat, vyskládat ZB, zasypat and repeat :).

A k tomu neustále zahrazovat hluboké díry, aby do toho jedna z našich tří radostí nespadla, protože mají všichni zhruba stejný pud sebezáchovy bez ohledu na to, zda je to radost člověčí nebo psí :).

Obytná plocha pergoly se postupně zmenšovala a zmenšovala. Tou dobou už byl gril dávno ukrytý v bezpečí na druhé straně domu a na terase postupně ubývalo i ostatního nábytku. Touto dobou jsme měli zatím ještě stůl i sedačku, ale blížily se horší časy 🙂

Po dodělání výkopu jsme začli finalizovat vše ostatní a chystat velký den B, neboli betonáž :). Původně jsem si říkal, že nakoupím pytle a umíchám to na místě. Hahahaa, to byla naivita. Po spočítání, kolik betonu vlastně potřebujeme a výsledku necelých 4m3 jsem se střídavě chvíli smál, chvíli plakal, co sem si to zas vymyslel a že zas budem potřebovat mix a pumpu 🙂

Nakonec jsme v obou oknech pergoly srovnali výšku zídky na stejnou úroveň. Původní plán sice byl, že druhé bude nižší, ale nakonec jsme to přehodnotili. Aktuální plán (zatím nerealizovaný) je, že protáhneme nerezové stolky ještě o jeden dva dál, a uděláme pak jakési elko, kde bychom z druhé strany udělali barové posezení.

Zatím je to stále ve fázi plánu, ale třeba se to příští rok nějak povede dovymyslet a realizovat :).

A pak…. fáze bednění. Oóó jaký flashback do minulosti a připomínka časů dávných, kdy jsme spolu s I. bednili základy, věnce a nevím co ještě :). Takže jsme jen oprášili obedňovací vědomosti a pustili se do toho. Je to jak jezdit na kole, to taky nezapomeneš :).

A bednili a bednili. A taky dávali železo, a kupovali železo, a zas bednili, vrtali, šroubovali turba, a rovnali a rovnali 🙂

Dokonce i na svazování bednění pomocí drátů, aby se nevyklonilo jsme si vzpoměli. No byl jsem na nás hrdý, bylo vidět, že už nejsme žádní amatéři a že se tím stále můžeme živit 🙂

A pak přišel den B. 30C vedra a betonáž….  Jako za mlada :). Napjati? Tak zas příště 🙂

Giga akce pergola, část první

Giga akce pergola, část první

Bylo tu dlouho ticho, že? :). Ale tentokrát to nebylo tak, že nebylo o čem psát, jenom nebyl ani čas ani energie psát. Ale protože se naše akce “to bude na chvilku” konečně blíží ke zdárnému konci a my už jen čekáme na finalizaci, je konečně prostor i síla vše sepsat. Byla by totiž škoda se o to nekonečné utrpení nepodělit 🙂

Jak určitě víte, je to už nějaký rok, kdy nám začla ujíždět dlažba na terase. Dělo se to ze dvou důvodů. První byl sedání hlíny pod terasou a druhý byl, že se nám terasa podmáčela velkým množstvím vody z okapu pergoly. A tak jsme tenkrát udělali zpěvnění na straně, kde dlažba ujížděla. A když už bylo zpevnění, udělali jsme tam i zídku. aby bylo k čemu přirazit gril a stolky z Ikey.

A pak byl dva roky klid, až do letošního března-dubna, kdy furt chcalo a chcalo, nedalo se ani grilovat, jaká byla venku zima,  a tak přišel osudový nápad :). Doděláme betonové pasy i kolem zbytku pergoly a pergolu zasklíme. Budeme moct grilovat nonstop, prodloužíme si sezení na terase od jara do podzimu, možná i v zimě.

Realizace přece nebude tak složitá, vžyť předloni šlo to kopání docela dobře, ne? …ne? NE? Monžá jo, možná ne, ale po čase to vždycky zpětně vypadá jako sranda a člověk se zas pustí do další kraviny 🙂

A tak jsme vyrazili na obhlídků realizátorů zasklení v okolí a oslovili i našeho původního dodavatele pergoly. Objeli jsme toho víc, až jsme narazili na jednu  firmu v Rousínově, která tam má i moc pěkný showroom. Spousta vystavených pergol i s ukázkami zasklení, navíc místo přístupné kdykoli z venku, takže si tam s tím může člověk v klidu pohrát, posedět a promyslet.

Při tuším třetí návštěvě bylo téměř rozhodnuto, zasklení bude nejspíš od firmy Nenox. Ostatní dodavatelé nás úplně neoslovili, náš původní dodavatel pergoly toho měl zrovna moc a časově mu to nesedělo, a v Rousínově se nám systém opravdu líbil a i cenově byl za dobré peníze.

Probrali jsme, co a jak bude potřeba připravit, a my se mohli pustit do veledíla. Tou dobou byl nějaký duben-květen a my chtěli ideálně vše stihnout do podzimu. Času dost, říkali jsme si, do podzimu to zvládnem levou zadní.

A tak jsem půjčil kontejner na vykopanou jílovici a začal kopat…. teda, začal… Půjčil jsem ten kontejner a dalších několik týdnu chcalo a chcalo :).

Když nepršelo, bylo vše komplet promáčené, a když už jsem něco vykopal, začlo znova pršet a já se bál, že se mi to celé zbortí. Dokonce i v noci jsem míval sny o tom (true story), jak prší tak moc, že mi patky pod nohama pergoly sjíždí do výkopů a celá pergola se bortí a padá.

Ale postupoval jsem. Začal jsem postupně kopat hranu pergoly mezi terasou a bazénem. Samozřejmě tam, kde jsou všechny trubky na závlahu a přívod vody do rozvaděče na závlahu :). Jak jinak, nemůže to být jednoduché 🙂

Tím, jak neustále pršelo, se to celé začlo protahovat, takže reálně jsem kopal vlastně až v červnu. A i tam to nebyla žádná sláva. Jak jsem něco vykopal, přišel slejvák, celé mi to zaplavil a já zas čekal.

A tak jsem furt něco zakrýval, odkrýval, odsekával beton od obrubníků kangem, a kopal a kopal. A k tomu postupně rozebíral dlažbu z terasy, seškraboval štěrk, ten taky furt někam převážel. Byla to radost.

Krom výkopových prací bylo potřeba řešit i různé technologické přesuny. Například pískoviště nebo hromadu štěrku, která se stále zvětšovala a zvětšovala :).

Děti to nejprve nesly nelibě, ale když viděly, že jde jen o transport a ne fatální zrušení jejich hracích stanovišť, vzali to jako dobrodružství a pomáhali transportovat taky :).

 

A tím pro dnešek skončíme. Ale nebojte, tak jako si rodička myslí, že porodem má to nejhorší za sebou, i já si myslel, že výkop byl to nejsložitější a že už to vlastně skoro máme. Opak byl ale pravdou a naše velké letní dobrodružství tím teprve začalo nabírat na obrátkách 🙂

 

 

Akce zeď

Akce zeď

Když napršelo a uschlo, pustil jsem se do zdění. Zvažoval jsem několik různých postupů, včetně vylití betonu celého výkopu, ale vše bylo naprd. Výkopy potřebuju dělat postupně, abych z dalšího výkopu rovnou zahazoval už hotový výkop předchozí, nechci platit pumpu a beton kvůli čtyřem metrům, takže nakonec vyhrálo bednění.

To jsem zakládal do betonu umíchaného z pytlů a dál pak už jen skládal ztracené bednění. Než bude hotové vše kolem terasy, nechám bednění duté a až ve finále pak objednám beton spolu s čerpadlem a napustím to všechno najednou.

Skládaní bednění do výkopu byla solidní makačka. Ale s tím jsem počítal. Garden fitness se po zimě hodí, trochu aspoň zas shodím pupek :). Trochu nevýhoda je, že půlka terasy je momentálně staveniště a druhá pulka pak grilovací základna a posezení.

Souběžně s dalšími šáry ztraceného bednění jsem začal budovat i svody vody. Pomocí HT trubek jsem rozvedl svod postupně k oběma nohám, kde byla už zeď připravená, u třetí pak budu svod dělat, až budu mít vyzděno tam.

Zbýval poslední problém. Jak napojit obyčejnou díru v noze na svod. Toto sem řešil fakt hodně dlouho a nakonec jsem zvolil variantu pomocí odtokových kanálků.

Ty jsem usadil před nohu pergoly, obednil pomocí zbytků prken a zalil do betonu. Prostřední noha byla trochu komplikovanější, musel jsem připravit nejen vsak, ale ještě protáhnout trubku k další noze. Ale nakonec i to se mi povedlo obednit.

Po vytvrdnutí jsem pak druhý den začal připravovat propojení mezi nohou a kanálkem.

Použil jsem chráničky na elektriku co mi tu zbyly z nějaké jiné akce, přichyceno je to turbama do betonové patky, aby se to nehlo, vyspádované a zatmelené. Podle prvních testů to vypadá, že to 99% vody správně odvede do kanálku. Udělal jsem tomu i horní krytku, aby se do toho nedostával zbytečně nějaký bordel.

Samotný beton mám pak v plánu ještě nějak naimpregnovat nebo nastříkat asfaltovou izolací, aby vlhkost zbytečně nesál do sebe.

A tím se konečně dostáváme do stavu, ve kterém se nyní mé akce na domě nachází :). Po čtyřech hodinách psaní všech článků od “Až se Léto zeptá” po teď :). A mně snad už zatvrdlo lepidlo v položeném šáru ztraceného bednění a můžu jít pokračovat.

Doufám, že se k dalším updatům už dostanu dříve než zase za pár měsíců :).

 

Akce terasa

Akce terasa

Tak jste se konečně dočkali :). Určitě jste zvědaví, co jsem zase vymyslel za kravinu s terasou, co? No, tak nejen to, co jsem si vymyslel, ale hlavně co všechno se mi během toho stalo, předčí i Vaše největší očekávání :)).

Celé to začalo vlastně docela nevinně. Jednou velkou dírou….

Vlastně, ono to začalo ještě o trochu dřív. Začalo to tím, že se nám už podruhé propadala v jenom konkrétním místě terasa. Jedno propadnutí ok, ale 2x za sebou po tom, co jsem to opravil, to už náhoda nebude.

A tak jsem začal řešit, čím to je. No a došli jsme k tomu, že je to naší pergolou. Trochu neuváženě jsme se tenkrát rozhodli pro variantu, kdy voda z pergoly je svedená nohama k zemi, kde pak má obyčejnou výpusť a voda jde prostě do ztracena do trávy.

Vůbec nás nenapadlo, že to je zřejmě ten úplně nejvíc blbej nápad. Takže nám takto pergola dlouhodobě podemílá terasu, která se nám pak vesele postupně propadá. Samozřejmě to nevím na 100%, ale propadá se to u té nejnižší nohy, přesně tam, kde vytéká nejvíce vody.

A tak jsem začal řešit, co by s tím šlo udělat. Věděl jsem, že někde v zemi vede vsakovací potrubí nad celým registrem a že v nějakém přibližném místě se do něho napojuje i přepad z retenčky. A tak jsem začal kopat testovací díru.

No, hledat 15cm širokou trubku v cca v metru a půl až dvou metrech hluboko je fakt legrace. Ale povedlo se. A tak jsem na trubku koupil sadu na dodatečnou odbočku, vytáhl KG trubku na povrch a začal přemýšlet, jak svedu vodu z pergoly do právě nalezeného vsaku.

Problém trochu je, když si omylem koupíte větší průměr té sady, než máte trubku v zemi, ale i to se dá vyřešit. Prostě jsem tam tu sadu přilepil mamutem, pro jistotu i přišrouboval a ještě zevniř zatěsnil tmelem. Navic není KG trubka nikdy extra pod tlakem nebo tam neteče moc vody, takže je to imho dostatečné.

Proč dvě? Jedna je připravená na svedení vody z pergoly, druhá pak zůstane nad zemí pro potřeby vypouštění bazénu/vířivky, nebo reverzního chodu čerpadla.

No, takže vsak bych měl, teď bylo potřeba vymyslet, jak to dostanu z těch nohou do země. Takže podél terasy HT trubky, pospojovat, stáhnout do KG a hotovo. Jenže, když už se bude kopat HT, tak jsem měl v hlavě ještě jeden plán… vlastně dva…

Ten první plán je zídka ke grilům. Aby mi na ně z venku nepršelo/nestříkala závlaha, abych si tam mohl dát nějaké zásuvky, možná světlo, možná poličku. Druhý plán je pak ještě ambicióznější. Jednou terasu zasklít.

No, takže když už se to bude kopat, tak to udělat pořádně, udělat základy, udělat zídku a základy pak využít i na zasklení terasy. Není malých cílů.

Už začínáte chápat, odkud se všechna ta černozem do truhlíků vzala? 🙂

No, jenže taková zeď u terasy znamená, že musí být u terasy. A co je hned na konci terasy? Obrubníky…. A jak jsou uchycené obrubníky? Do betonu přece. Takže kango, kde tě mám?

No, naštěstí jsem tu u nás domluvený s jednou paní, které různě udávám betonové zbytky a kameny, a ona tím opravuje nějakou lesní cestu nebo to používá jako stavební materiál u sebe na domě. Takže jsem ji i tentokrát oslovil, zda nepotřebuje nějaký ten beton, nějakou tu jílovici a tak. A naštěstí potřebovala.

To je pro mě lepší, než tu teď řešit kontejner. Stějně to nemůžu udělat vše najednou, ale můžu takto kopat/budovat po odpolednech a vždy, když mám něco natěženo, tak to hodím před dům a ona si to průběžně odváží. Win-win.

A tak jsem kopal, a kopal. Měřil a kopal. Do 80cm, aby byla konstrukce fakt pevná a pak se okna nehnuly….. A pak přišel déšť….

Vám je asi už jasné, že když přijde velký déšt, a vy máte terasu dlouhodobě podemlývanou jílovicí, a on ten déšt je docela vydatný, že to pak nedopadne dobře, že?

No, tak já to v tu chvíli ještě nevěděl, a tak jsem chtěl jít dodělat výkop a chystat ztracené bednění. A najednou koukám, že je tam taková malá roztomilá mezírka mezi betonem od obrubníku a zbykem hlíny.

Dokonce jsem ještě stihl zavolat I., ať se na to jde podívat, jak se to díky té vodě posunuje. No, a pak už jsme se společně dívali, jak se posunuje celá terasa včetně těch obrubníků do mého výkopu….

Vypadá to hrozně, ale vlastně to zas tak hrozné není. Ona ta dlažba stejně byla propadlá a stejně byl plán to předělat/opravit. Takže to zas tak víc práce nebylo, jen škoda těch obrubníků, ale i to vlastně asi nevadí, protože tam místo toho bude ta zeď a možná tu dlažbu dotáhnu až ke zdi. Takže vlastně jen to, že jsem musel znova kopat 🙂

Takže ale vlastně nic, co by byl takový průšvih. To hlavní, měl jsem grily odsunuté od kraje. Protože kdyby mi tam zahučel i můj Kamado Joe, tak to by bylo pořádně v hajzlu….

Tak jsem to pak znovu vyházel a když večer hlásili další bouřky, už sem to radši o obednil. Ale jak to spadlo, už se to dál pak nehlo.

Pak už jsem se jen vydal pro stavební materiál a čekal, až přejdou deště a trochu se to vysuší a já budu moct začít stavět zeď.

Happy grilling and smoking 2022

Happy grilling and smoking 2022

Času je stále málo, ale o toto se s Vámi prostě musím podělit :). Jestli si totiž chcete udělat do 2022 radost, tak mám novou hračku, která z Vašeho grilu udělá i super-udírnu :). Trocha naohýbaného železa, a přitom kolik radosti to dokáže udělat. Pojďme na to.

Výrobek přesně pasuje do KamadoJoe grilů, ale nejde přitom o žáné originální příslušenství. Naopak, jde o české know-how a vlastní výrobek grilovacího guru PipMastera. Toho jsem zde už několikrát zmiňoval a tenhle pán prostě grilovat umí :). Díky němu a jeho videím mám Kamado Joe gril a nyní mám i tuhle super věc (prodává ji kdyžtak na svém eshopu: https://www.pipmaster.cz/Zavesny-stojan-classic-d400.htm. A ne, není to placená reklama, tvrdě jsem si to zaplatil a nelituji toho 🙂 )

Funkce stojanu je naprosto primitivní, Dáte ho do grilu a pověsíte na něj maso. Hotovo :). Pak už stačí jen správně nakonfigurovat gril a dobroty jsou hotové.

Na samotné konfiguraci také není nic složitého. Grill klasicky naplníme uhlím, ale navíc do něj dáme několik kusů nějakého voňavého dřeva. Já používám vyschlou třešeň. Rozděláte oheň, ale jen lehce, protože udit se bude při 65-70C, takže nechcete, aby se Vám gril na začátku zbytečně moc přehřál. Přidáme tepelné deflektory (ty keramické desky pod stojanem) a počkáme, než gril dosáhne této stabilní teploty.

Pak už jen zavěsíme maso, zapícháme sondy, zavřeme a čekáme :). Na masu chceme dosáhnout vnitřní teploty cca 60C-63C, což je považované za bezpečnou teplotu. Podle velikosti masa se udit bude cca 12h-24h, s tím že na konci, když se k teplotě 60C blížíme, zvedám teplotu grilu na cca 90C, abychom těch 63C dosáhli rychleji a maso se už dál nevysušovalo.

Po samotném uzení je potřeba maso nechat ještě vychladnout a trochu vyvětrat, což zatím dělám v samo-domo Ikea boxu a tyčích z Karcheru :)). Na to si budu muset ještě časem něco vymyslet, ale zatím to stačí. Takto vyvěšené maso pak nechám 24h odpočívat v technické místnosti, která pak ještě nejméně týden nádherně voní.

Po 24 hodinách je pak maso připraveno k degustaci, což většinou první den znamená, že ho jak snídám, tak svačím, tak večeřím :). Maso má opravdu luxusní chuť i vůni a přitom je o řád zdravější, než nějaké kupované uzené z obchodu.

Zatím mám za sebou dvě uzení, s tím že poprvé jsem udil (dle doporučení z internetu) krkovici, bok a žebra, ale celkově to bylo strašně moc mastné. Osobně tučné a mastné zas tak moc nepotřebuji, takže jako druhé kolo jsem pak už vzal méně tučné kousky. A to konkrétně plecko, kýtu a hovězí falešnou svíčkovou.

Maso samotné jsem bral pokaždé v Makru, kde je super výběr a jsem s ním spokojený.

Co se týká přípravy masa na uzení, tak je dobré ho nechat uležet alespoň 30 dnů v lednici. Maso je dobré naložit do soli. Já použil dle doporučení rychlo-sůl Pragandu, 20g/kilo masa, ale vedou se kolem toho různé spory kvůli dusitanům, takže někdo nakládá do klasické soli. Dál jsem pak zkusil některé masa naložit s česnekem, některá s kořením. První várku jsem balil jen do potravinářské fólie, ale celkově to nebylo ono. Jednak se k masu stejně dostane nějaké množství vzduchu, navíc práce s tím je to dost špinavá.

A tak jsme pořídili ještě vakuovačku. Tenhle typ Maxxo VMProfi vychází cenově nejlépe a zároveň má samá dobrá hodnocení. A musím říct, že i já jsem s tím spokojen. Práce je o dost jednodušší než maso balit jen do fólie, navíc to vypadá profi a jde o čistou práci. Skladování v ledničce je pak taky o dost jednodušší, protože se pod to nemusí dávat žádný tác a nic se od toho nezašpiní.

Druhou várku jsem opět zatím udil hned po cca sedmi dnech, abych otestoval i uzené hovězí. Druhá půlka várky aktuálně stále odpočívá v lednici, abych vyzkoušel, jestli bude nějaký výrazný rozdíl po cca 30ti dnech.

Co se týká skladování, legenda praví, že takto uzené maso by mělo vydržet dlouhou dobu. Myslím, že to není úplně pravda, protože nám vydrží vždy maximálně týden a pak nám dojde :)))).

Doufám, že se Vám dnešní článek líbil a že pro Vás bude inspirací, co si koupit v roce 2022. Vy, co už keramický gril máte, tak pro Vás je tento doplněk myslím must-have. Pro Vás ostatní, kteří o keramickém grilu třeba zatím jen přemýšlíte, jsem třeba pomohl najít ten poslední argument, proč tento gril koupit.  Gril mám už skoro rok, a stále nelituju ani jeden den. Gril je prostě boží a každé další příslušenství tomu dává nový level :).

PS:

Poznámka pod čarou, pokud se Vám náš blog líbí, běží aktuálně sbírka na provoz webu. Blog navštěvuje velké množství lidí a hosting a další výdaje kolem blogu už nejsou úplně malé. Budu proto rád, když nás podpoříte a pomůžete nám s náklady na provoz. Zatím se nám letos sešlo opravdu jen pár dárců, kterým tímto ještě jednou moc děkujeme, každá další pomoc se ale počítá. Díky.

Přispět můžete na účet 1012036013/3030, QR kód na platbu je zde:

Narozeninový dárek dorazil

Narozeninový dárek dorazil

Ještě, že jsem dlažbu udělal hned v úterý. Pan Joe měl dorazit až ve čtvrtek/pátek, ale asi se mě už také nemohl dočkat a tak včera ráno zazvonil telefon, že je na cestě :).

I když jsem počítal s tím, že bude velký, jeho velikost mne stejně překvapila. Jeho doprava proběhla bez komplikací, ráno v 7:00 telefon, že dorazí za cca hodinku a v 8 skutečně náklaďák přistál u našeho domu. Řidič vybaven paleťákem mi pak celou krabici dovezl až na terasu pod pergolu. Ještě že tak, celé balení bych tipoval tak na 200kg :).

A tak jsem se pustil do rozbalování. Asi už tušíte, co to je, že? 🙂 Moje úchylka na grily je prostě neovladatelná :). A protože jsem opravdu nevěděl, co si ke čtyřicátinám přát, nakonec jsem se rozhoupal a vzal Kamado Classic Joe III přímo od jeho distributora do CZ/SK firmy www.housegarden.sk. Bral jsem ho napřímo ze Slovenska, protože při aktuálním kurzu EUR/CZK je ze Slovenska o cca 10% levnější, než u nás v ČR.

Když člověk sleduje všechny ty pořady o grilování a neustále vidí, jak všichni (hlavně PipMaster 🙂 ) dělají vše v keramickém grilu, tak holt ten keramický gril časem mít prostě chcete. Je pravda, že si do toho člověk musí dojít. Dřív jsem moc nechápal, co na tom všichni vidí, ale když pak grilujete víc a třeba i v horším počasí, postupně víc a víc zjišťujete, že keramika je vlastně odpověď na všechny ty problémy, které s klasickým kotlíkem máte.

A teď už hurá rozbalovat. Další věc, která vás hned po váze zásilky dostane je způsob balení. Všechno naprosto precizně zabaleno, každá část ve vlastní krabici a ještě zabalená ve vlastním igelitu nebo polystyrenu tak, aby se nic nepoškrábalo a neponičilo.

Poté, co vyndáte všechny krabice a krabičky z velké krabice, konečně se prokoušete ke grilu samotnému :).  A je to macek :))).

Takto vypadal stůl po vyndání všech věcí, co byly kolem grilu. Tou dobou jsem si říkal, kolik toho je. To jsem ovšem ještě netušil, že uvnitř grilu se skrývá další várka příslušenství :)))

První skládačka byl podvozek. Zabalen na části v několika krabičkách. Díky tomu, že si podvozek skládáte sami, si aspoň každý díl pořádně osaháte. Všechny díly opravdu mohutné a pevné, kolečka parádní.

A tady je už pan Joe poté, co jsme ho vysadili na podvozek. Původní plán, že ho zvedneme spolu s I. jsem musel rychle přehodnotit, protože váha na ni byla opravdu velká. A tak jsem zavolal na rychlo-pomoc kamaráda odvedle (a ještě jednou díky za okamžitou asistenci :)).

Až poté, co jsme ho vysadili, a já pokračoval v montáži, jsem zjistil, že i on je plný dalších dílu a keramických vložek, které kdybychom vyndali, tak bychom ho možná i s I. už zvednout dokázali. Ale aspoň I. neruplo v zádech.

A tady je pak vyskládaná další várka věcí, které jsme vylovili z klobouku, pardon grilu ;-). Košíky, nástavce, tepelné štíty, SlōRoller a pár dalších věci. A hurá skládat.

A takto pak vypadá už připravený gril. Dole koš na uhlí, kolem něj keramické vložky uchycené “prstencem”, na půlce tepelný štít, na tom pak položený flexibilní stojan a nahoře zavěšený stojan na příslušenství. Těch kombinací, jak poskládat gril, je opravdu hodně. Na rozdíl od klasického kotlíkového to bude chtít vedle něj nějakou skřínku, protože nikdy v grilu nebude vše. Podle typu grilování se vždy poskládá jen to, co je potřeba, a zbytek je bokem.

Kolem oběda, kdy jsem měl konečně poskládáno, začalo být venku opravdu hnusně. Ochladilo se, začal foukat silný vítr a do toho pršet. Chvíli to vypadalo, že bude snad i sněžit. Dokonce jsem chvilku váhal, že test grilu nechám na další den, ale nakonec mi to nedalo :)). Naložil jsem ho uhlím a pustil se do toho.

A tady první testovací steaky k pozdnímu obědu ;-). První várku steaků jsem testoval ještě na původním uhlí i s původními sondami, protože nebyl čas vše rozběhat a vyzkoušet.

Co se týká grilování, tak pecka. I když je toho dost, co si člověk bude muset vyzkoušet a natrénovat, tak už první pokus dopadl hned super. I když bylo venku ošklivo a zima, tak gril po nahřátí parádně drží teplotu a steaky se udělaly naprosto luxusně. Vlastně jsem za to hnusné počasí takhle zpětně rád, že jsem to mohl hned vyzkoušet. U klasického železného kotlíku jsem totiž míval problém, že jakmile foukal větší vítr a bylo chladno, tak jsem gril neroztopil na takové teploty, aby se hovězí steak správně udělal.

A to je pro dnešek vše. Už se těším na další test, kdy budu zkoušet kuře a krůtí stehno. Obojí pomocí SloRolleru, který by měl zajistit, že teplo nepůjde napřímo zespodu, ale horký vzduch půjde k masu rovnoměrně ze všech stran. K tomu mne čeká rozbalení a rozchození iKamand sondy, která krom měření teploty grilu a masa má i motorek, kterým dokáže rychleji rozjet teplo v grilu a zároveň pak sama přiškrcovat přísun vzduchu do grilu pro regulaci teploty.

A na závěr pak ještě chci otestovat speciální uhlí přímo od KamadoJoe, které jsem spolu se zapalovačem dostal k mé objednávce za to, že se o grilu tady na blogu zmíním (gril i sondu mám zakoupenou za běžnou cenu). Když jsem se ptal, v čem je uhlí lepší, tak je prý z tropického dřeva, navíc hodně velké kusy, nabídne delší hořlavost a ještě lepší vůni masa. Tak na to jsem opravdu zvědavý. Takže test na porovnání s mým klasickým uhlím z Makra rozhodně bude :).

A co se týka zapalovače, tak na ten pak natočím nějaké krátké video. Normálně by mě nenapadlo si ho vůbec koupit, ale když jsem ho včera zkoušel, tak je to fakt mazec 🙂 (a to neříkám proto, že musím :))) ). Namísto zdlouhavého rozdělávání ohně ve startovači a pak přesypávání horkého uhlí prostě jen namíříte na uhlí a zapnete. Za chvilku máte krásně horký základ. V nějakém příštím článku vám to ukážu a budete ho chtít taky 🙂