Bylo tu dlouho ticho, že? :). Ale tentokrát to nebylo tak, že nebylo o čem psát, jenom nebyl ani čas ani energie psát. Ale protože se naše akce “to bude na chvilku” konečně blíží ke zdárnému konci a my už jen čekáme na finalizaci, je konečně prostor i síla vše sepsat. Byla by totiž škoda se o to nekonečné utrpení nepodělit 🙂

Jak určitě víte, je to už nějaký rok, kdy nám začla ujíždět dlažba na terase. Dělo se to ze dvou důvodů. První byl sedání hlíny pod terasou a druhý byl, že se nám terasa podmáčela velkým množstvím vody z okapu pergoly. A tak jsme tenkrát udělali zpěvnění na straně, kde dlažba ujížděla. A když už bylo zpevnění, udělali jsme tam i zídku. aby bylo k čemu přirazit gril a stolky z Ikey.

A pak byl dva roky klid, až do letošního března-dubna, kdy furt chcalo a chcalo, nedalo se ani grilovat, jaká byla venku zima,  a tak přišel osudový nápad :). Doděláme betonové pasy i kolem zbytku pergoly a pergolu zasklíme. Budeme moct grilovat nonstop, prodloužíme si sezení na terase od jara do podzimu, možná i v zimě.

Realizace přece nebude tak složitá, vžyť předloni šlo to kopání docela dobře, ne? …ne? NE? Monžá jo, možná ne, ale po čase to vždycky zpětně vypadá jako sranda a člověk se zas pustí do další kraviny 🙂

A tak jsme vyrazili na obhlídků realizátorů zasklení v okolí a oslovili i našeho původního dodavatele pergoly. Objeli jsme toho víc, až jsme narazili na jednu  firmu v Rousínově, která tam má i moc pěkný showroom. Spousta vystavených pergol i s ukázkami zasklení, navíc místo přístupné kdykoli z venku, takže si tam s tím může člověk v klidu pohrát, posedět a promyslet.

Při tuším třetí návštěvě bylo téměř rozhodnuto, zasklení bude nejspíš od firmy Nenox. Ostatní dodavatelé nás úplně neoslovili, náš původní dodavatel pergoly toho měl zrovna moc a časově mu to nesedělo, a v Rousínově se nám systém opravdu líbil a i cenově byl za dobré peníze.

Probrali jsme, co a jak bude potřeba připravit, a my se mohli pustit do veledíla. Tou dobou byl nějaký duben-květen a my chtěli ideálně vše stihnout do podzimu. Času dost, říkali jsme si, do podzimu to zvládnem levou zadní.

A tak jsem půjčil kontejner na vykopanou jílovici a začal kopat…. teda, začal… Půjčil jsem ten kontejner a dalších několik týdnu chcalo a chcalo :).

Když nepršelo, bylo vše komplet promáčené, a když už jsem něco vykopal, začlo znova pršet a já se bál, že se mi to celé zbortí. Dokonce i v noci jsem míval sny o tom (true story), jak prší tak moc, že mi patky pod nohama pergoly sjíždí do výkopů a celá pergola se bortí a padá.

Ale postupoval jsem. Začal jsem postupně kopat hranu pergoly mezi terasou a bazénem. Samozřejmě tam, kde jsou všechny trubky na závlahu a přívod vody do rozvaděče na závlahu :). Jak jinak, nemůže to být jednoduché 🙂

Tím, jak neustále pršelo, se to celé začlo protahovat, takže reálně jsem kopal vlastně až v červnu. A i tam to nebyla žádná sláva. Jak jsem něco vykopal, přišel slejvák, celé mi to zaplavil a já zas čekal.

A tak jsem furt něco zakrýval, odkrýval, odsekával beton od obrubníků kangem, a kopal a kopal. A k tomu postupně rozebíral dlažbu z terasy, seškraboval štěrk, ten taky furt někam převážel. Byla to radost.

Krom výkopových prací bylo potřeba řešit i různé technologické přesuny. Například pískoviště nebo hromadu štěrku, která se stále zvětšovala a zvětšovala :).

Děti to nejprve nesly nelibě, ale když viděly, že jde jen o transport a ne fatální zrušení jejich hracích stanovišť, vzali to jako dobrodružství a pomáhali transportovat taky :).

A tím pro dnešek skončíme. Ale nebojte, tak jako si rodička myslí, že porodem má to nejhorší za sebou, i já si myslel, že výkop byl to nejsložitější a že už to vlastně skoro máme. Opak byl ale pravdou a naše velké letní dobrodružství tím teprve začalo nabírat na obrátkách 🙂

Pomohl Vám náš blog? Chcete nás podpořit? I málo udělá radost 😉