Browsed by
Tag: ikea

Zigbee brána pomocí Raspbery PI

Zigbee brána pomocí Raspbery PI

Tak, úvod o Zigbee spolu s důvody, proč je tak úžasný, máme za sebou z minula  a dneska se pojďme podívat na samotné rozchození.

Co budem potřebovat

Na provoz vlastní Zigbee brány budete potřebovat buď Raspberry (doporučuju RaspPI novější než v1. Na té to sice běží, ale dost pomalu). A nebo nějaký NAS nebo linuxový stroj, kde Vám pojede například Docker.

Dále pak komponenty na výrobu Zigbee brány:

A případně nějaká čidla na vyzkoušení

Já jsem se nakonec vydal cestou Raspberry 3 B+ , protože se mi nepovedla Zigbee USB rozchodit pod ESXI (ten ho chybně identifikoval jako USB drive a celý tuhnul). Zatím mi na Raspberry běží jen zigbee2mqtt, ale výhledově ho chci zkusit rozchodit spolu s Loxberry.

Flashnutí CC2531 USB snifferu

Jako první krok je potřeba stáhnout Flash Programmer (verzi 1, nikoli v2). Je nutná registrace, která je ale zdarma. Dále pak nainstalovat CC Debugger driver (zatím jen instalujte, nic nezapojujte do PC).

Nyní propojte všechny tři zakoupené komponenty z prvního seznamu mezi sebou (CC Debugger – Downloader Cable — USB Sniffer). Z USB Snifferu je potřeba vyndat chráničku, která je na pinech nastrčená. Měli byste získat celek, který má na obou koncích USB koncovku.

Propojku na USB sniffer připojte tak, že červená linka na kabelech je na straně, kde není USB zásuvka.

Nyní připojte USB kabel z CC Debugeru a ověřte, že zařízení vidíte ve správci zařízení. Mně tento krok sám o sobe nefungoval a bylo potřeba ještě ručně nainstalovat driver ze souboru swrc212a.zip z podsložky cebal\win_64bit_x64.

Pokud ve správci zařízení vidíte CC Debugger, připojte i USB Sniffer. Takže budete mít oba USB porty zapojené.

Nyní na CC Debugeru zmáčněte tlačítko Reset, čímž by se měla kontrolka rozsvítit zeleně.

Spusťte aplikaci Flash Programmer, kde byste v horním seznamu měli vidět CC Debuger zařízení. Pokud nevidíte, znamená to, že Vám nefunguje výše zmíněný driver. Zkontrolujte ho a případně nainstalujte.

Stáhněte custom firmware pro USB Sniffer https://raw.githubusercontent.com/Koenkk/Z-Stack-firmware/master/coordinator/CC2531/bin/CC2531ZNP-Prod.hex (přes klik pravým tlačitkem a save as).

V aplikaci zvolte custom firmware a vyberte soubor stažený v předchozím kroku.

Odškrtněte “Retain IEEE address when reprogramming the chip” a stiskněte “Perform flash”.

Počkejte, než se USB sniffer zase rozsvítí zeleně. Tím poznáte, že je přeprogramování hotovo.

Aplikaci můžete ukončit a sniffer vyndat z Vašeho PC:

Pokud používáte Linux, nebo se chcete podívat na původní návod, tak ten je k dispozici zde: https://github.com/Koenkk/zigbee2mqtt/wiki/Getting-started

Instalace na Raspberry

Tady je postup vcelku primitivní a funguje přesně jak je popsáno zde: https://github.com/Koenkk/zigbee2mqtt/wiki/Running-the-bridge

Jako první krok odpojte CC Debugger a Downloader kabel a připojte USB Sniffer do Raspberry. Pak zjistěte, zda Vaše Raspberry vidí USB Sniffer. To zjistíte tak, že ve složce /dev uvidíte ttyACM0. Takže zkuste například

ls -l /dev/ttyACM0

Pro samotnou instalaci postupně spusťte kroky popsané na výše zmíněné stránce. Tzn:

sudo curl -sL https://deb.nodesource.com/setup_8.x | sudo -E bash -
sudo apt-get install -y nodejs git make g++ gcc
sudo git clone https://github.com/Koenkk/zigbee2mqtt.git /opt/zigbee2mqtt
sudo chown -R pi:pi /opt/zigbee2mqtt
cd /opt/zigbee2mqtt
npm install

Pokud se něco nepovede, zkuste zkontrolovat verze npm a verzi node dle popisu v gihubu. Mně vše fungovalo napoprvé.

Když budete mít nainstalováno, je potřeba ještě zigbee2mqtt nakonfigurovat. To se dělá v souboru /opt/zigbee2mqtt/data/configuration.yaml.

Konfiguraci proveďtě pomocí nástroje nano:

nano /opt/zigbee2mqtt/data/configuration.yaml

upravte MQTT bránu dle Vašeho nastavení a soubor uložte (CTRL+O a ukončete pomocí pomocí CTRL+X).

Nyní zigbee2mqtt spusťte a otestujte, že vše jede.

cd /opt/zigbee2mqtt
npm start

Měli byste vidět něco jako:

2018-12-04 17:12:03 INFO Starting zigbee-shepherd
2018-12-04 17:12:04 INFO zigbee-shepherd started
2018-12-04 17:12:04 INFO Currently 0 devices are joined:
2018-12-04 17:12:04 INFO Connecting to MQTT server at mqtt://mqtt.dum
2018-12-04 17:12:04 INFO zigbee-shepherd ready
2018-12-04 17:12:04 INFO Connected to MQTT server

Automatické spouštění po startu

Pokud chcete, aby se brána spouštěla automaticky při restartu Raspberry, je potřeba ještě zaregistrovat zigbee2mqtt jako service.

sudo nano /etc/systemd/system/zigbee2mqtt.service

Vložit:

[Unit]
Description=zigbee2mqtt
After=network.target

[Service]
ExecStart=/usr/bin/npm start
WorkingDirectory=/opt/zigbee2mqtt
StandardOutput=inherit
StandardError=inherit
Restart=always
User=pi

[Install]
WantedBy=multi-user.target

A opět uložit a ukončit (CTRL+O, CTRL+X).

Nyní službu nahoďtte a podívejte se, že běží

sudo systemctl start zigbee2mqtt
systemctl status zigbee2mqtt.service

a pak ji povolte jako automatickou

# Start zigbee2mqtt
sudo systemctl start zigbee2mqtt

# Show status
systemctl status zigbee2mqtt.service

A tady ještě několik užitečných příkazů, především pak ten poslední, pomocí kterého se můžete podívat na log zigbee2mqtt i když běží na pozadí (hodí se při párování dalších zařízení).

# Stopping zigbee2mqtt
sudo systemctl stop zigbee2mqtt

# Starting zigbee2mqtt
sudo systemctl start zigbee2mqtt

# View the log of zigbee2mqtt
sudo journalctl -u zigbee2mqtt.service -f

Celý návod je opět dostupný zde:https://github.com/Koenkk/zigbee2mqtt/wiki/Running-the-bridge . Stačí následovat krok za krokem.

Při prvním testování doporučuji zigbee2mqtt spustit jen z příkazové řádky (ne jako service). Lépe uvidíte, co se uvnitř děje.

Párování zařízení

Párování samotné je občas vcelku věda. Každé zařízení má totiž vlastní postup, jak vyvolat párovací proces. Zatím mám vyzkoušené jen výše uvedená zařízení, ale ostatní snad už budou podobné.

Na zigbee2mqtt wiki je opět článek o párování, ale ten mi pomohl jen částečně.

Samotný zigbee2mqtt provádí párování cca jednou za minutu. Je proto potřeba se jednak trefit do tohoto časového okna (info o párování vidíte v logu) a udržet párované zařízení online.

V případe Xiaomi teploměru šlo všechno hladce. Stačilo podržet tlačítko teploměru po dobu cca 5 sekund a nacházet se v blízkosti USB sniferu.

V případě Xiaomi cube to byl boj. Co totiž na webu nepíšou je, že zařízení usíná. Je tedy potřeba opravdu trefit párovací okno, nejprve držet párovací tlačítko cca 5sekund, kdy se 3x rozbliká modře dioda. Pak párovací tlačítko pustit a dioda blikne ještě jednou (tím pravděpodobně potvrzuje, že se rozjel párovací proces). A nyní je potřeba cca jednou za sekundu jen krátce zmáčknout tlačítko. Tím kostku udržujete vzhůru. Jakmile se kostka přihlásí v logu zigbee2mqtt, můžete zběsilého mačkání nechat.

A na závěr Ikea žárovka. Tam se pro změnu párování dělá střídavým zapínáním a vypínáním, navíc je potřeba mít USB Zigbee sniffer jen pár cm od žárovky, ideálně úplně na ní.

Na tyhle účely jsem si vyrobil kabel s vypínačem a objímkou, abych mohl žárovku pustit přímo vedle Raspberry. Poté, co žárovku umístíte k Zigbee Snifferu, je potřeba 6x zapnout a vypnout žárovku tak, že ji vždy jen na chviličku zapnete, aby se téměř nestihla rozsvítit a pak na delší dobu vypnete (cca 0.5s zapnout a třeba 1s vypnout). Po těchto šesti ji nechte buď zaplou, nebo dál blikejte.

Závěrem

Jak vidíte, párování není úplně snadné :). Ale s trochou cviku to už jde.

A to je pro dnešek vše. Návod už je docela dlouhý, ale přitom je myslím vcelku snadný. Příště pak bude následovat ukázka, jak z MQTT dostat data přes NodeRED až do Loxone.

PS:

Ještě jen doplním pár vět ohledně diskuze před minulým článkem. Co by se mi opravdu líbilo, je PLC Zigbee na DIN lištu. Aby to bylo zase hloupé a nahraditelné zařízení, stejně jako třeba Quido nebo jiná seriovka. Něco málo jsem našel, ale ceny nejsou moc příjemné. Pokud by někdo věděl, dejte vědět.

Obyváková odysea 2017, timelapse

Obyváková odysea 2017, timelapse

Tak timelapse videa už jsou také hotová. Tentokrát nám přijde fakt povedený, protože krom celé akce jde vidět ještě všudypřítomná plazící se housenka, která nám naše snažení po celou dobu opravdu jen a jen usnadňovala. Bohužel na timelapsu není vidět sekání elektriky. Po výpadku se mi vypl foťák a v té eufórii jsem ho zapoměl hned nahodit.

Jelikož jsme dělali obyvák čtyři dny, je materiálu opravdu hodně. Proto jsem se rozhodl vyrobit dvě varianty videa. Jedna, 15 snímků za sekundu (tzn 2.5min/sec), což je klasika, jak jsou vyrobeny i všechny ostatní videa. Jenže, celý timelapse má pak 10 minut :). A proto vznikla ještě druhá verze pro ty, co nemají času nazbyt, a ta je jednou tak rychlá (tzn 30snímků za sekundu = 5min/sec). Ta má pak celkem 5 minut.

Klasický timelapse 15fps

Zrychlený timelapse 30 fps

Obyváková odysea 2017, dějství třetí

Obyváková odysea 2017, dějství třetí

Máme hotovo. Ufff.

Ačkoli jsme si mysleli, že to za páteční dopoledne stihneme, úplně se nezadařilo. Celkový úklid a finalizace si vyžádala o další den a půl víc, takže jsme finišovali až dneska dopoledne.

Ale co je důležité, je to hotové. Teda, ne úplně. Chybí dvířka, chybí osvětlení. Ale to teď oboje nejprve musíme sehnat.

V pátek jsme ještě před samotným úklidem řešili poličky a troje prosklená dvířka. I tady bylo pár chytáků z dílny Ikea, ale naštěstí se to poddalo.

Mnohem důležitější rozhodnutí bylo, jak vysoko umístit skleněnou poličku v budoucím baru :). Na pomoc jsem si vzal dva testovací subjekty, abych ověřil správné nastavení :).

Co naopak musím z Ikey pochválit, je štelovatelnost pantů u dvířek. Velmi jednoduše se mi povedlo oba nastavit tak, aby vše lícovalo a pěkně se dovíralo.

Na závěr jsem pak ještě dodělával lišty a různé serepetičky. To už byl ale spíš takový balzám na nervy po celém tom skládání :).

Odměnou na závěr pak byl přesun všech flašek z původní pozice do vitríny. Musím říct, že už teď to vypadá fakt pěkně, ale až se to nasvětlí, bude to pecka.

No, a na samotný závěr pak už “jen” úklid. Ten samotný byl tak na osm hodin, možná i víc. Po uklízecím maratonu ale vypadá obyvák už zase jako obytná odpočinková místnost, a ne stavební dílna 🙂 A jak je vidět, máme z toho všichni náležitou radost.

 

Timelaps z celé akce bude k dispozici záhy, musím to ještě zpracovat.

Obyváková odysea 2017, dějství druhé

Obyváková odysea 2017, dějství druhé

Rovnou navážu tam, kde jsem v předchozím článku skončil. Připravili jsme prvních pár skřínek, kde bude stát televize, a začli plánovat instalaci zavěšených skřínek.

I o mechanismu zavěšeného Ikea nábytku by se dalo napsat milióny slov a i to shrnu jedním, pro tentokrát slovem debilní. Mají na to lišty, které si člověk uchytí na zeď a na ně pak pověsí skřínky. Zní to supr.

Problém je, že i když to člověk měří na desetkrát a ještě pomocí laseru, o nějaký ten mm to prostě při vrtání ujede. A světe div se, celý závěsný systém nemá žádnou možnost korekce pozice. Takže pokud to nějak navrtáte a máte pod tím další skřínky, tak to prostě nikdy nebude přesně sedět. V tu chvíli jsme si mysleli, že to je ten největší problém, na který jsme právě narazili.

Nene, omyl :). Největší problém byl, že jsem se rozhodl navrtat ještě dvě další díry, abych výšku opravil. A tak jsme se znovu s I. navzájem ubezpečili, že ani tam žádné kabely nevedou a začal jsem vrtat. Buch bác, tma….

I. vypadala trochu překvapeně, já jsem tušil. Ale špatně…. Říkám, že je to asi venkovní světlo, že to je blbý, ale teoreticky ho nepotřebujem. A I. na to, že jestli to náhodou nejsou žaluzie. No, byl jen jeden způsob jak si hypotézu ověřit. Zkusit žaluzii stáhnout. Buch řach bác, ještě větší tma…..

Byly to žaluzie, a byla to i zabezpečovačka okna. A když jsem zkusil žaluzii stáhnout, zkratovaly se fáze se zemí, takže to vyletělo až venku před barákem. Tak jsem si to zašel nahodit a pak s klidným výrazem vzal kango a začal bourat. Boural jsem tak dlouho, než jsem se dostal na oba kabely a než jsem je oba dostal ven tak, abych je mohl spojit.

Zhruba hodinku a půl to trvalo, ale povedlo se. Jak zabezpečovačka, tak žaluzie jsou už zase cajk. Díru jsem chtěl původně nějak zadělávat, ale většina z ní je za skřínkou a jen cca 5cm vykukuje nad. To jsem zakryl klasickou plastovou zátkou na elektrické krabičky a nikdo nic nepozná. A poučení? Od té doby jsem koukal před každým vrtáním do fotek ze stavby.

Oprava elektriky bylo to poslední, co jsem ve středu zvládl a pak šel spát. Když jsem ve čtrtek pak ráno přišel do obyváku, vypadalo to tam nějak takto. Očividně neměl v noci Samo čas, takže to tam neuklidil a vypadalo to tam stejně jako večer, jen to teď ve světle bylo víc vidět.

Od rána jsme se s I. pustili na dokončování zavěšené stěny. Jak jsem psal, závěsy jsou dementní a tak jsme dost dlouho bojovali s výškou skřínek. Nakonec jsme dali pryč nožičky u spodních skřínek a jen to podložili dvěma vrstvama papírových kartónů, abychom vyladili správnou výšku vůči zavěšení.

Pak už jen druhá spodní skřínka a byla alespoň jedna část hotová. Pak nastal úklid a přesun věcí z jedné strany místnosti na druhou. Potřebovali jsme vyklidit všechno kolem pohovky, abychom ji mohli odsunout a udělat skřínky, co budou za ní.

Krom skřínek tam bude ještě i polička, ale tu zatím také nemáme. Tu budeme muset spolu s dvířkama nechat udělat, protože v Ikee opět problém. Ačkoli obyvákové stěny prodávají v modulech 60cm, poličky mají šířky 80cm, 92cm, 110cm a 170cm. Jasnačka ne? Takže polička pod 4 skřínky o rozměru 240cm je neřešitelný problém.

Trochu se mi postesklo po sekání do zdi, tak jsem si cvičně udělal ještě pár drážek. Né, nejsem magor (tolik). Jen jsem potřeboval dostat elektriky z krabičky za skřínky a bohužel jsme krabičku dali příliš nízko. Takže jsme udělali drážku, co pak zasádrujem a přetřeme.

A když už jsem v tom byl, udělal jsem ještě jednu (pořad nejsem magor, ne? :))). Ta druhý drážka byla pro změnu proto, abych nad skřínky dostal i permanentních 230V. V té první drážce povede elektrika, která bude spínaná na podsvětlení skřínek. Ale potřeboval jsem i normální elektriku například na repráky a další serepetičky, které se nahoru na skřínku jednou budou chtít třeba nastěhovat. A protože to s elektrikou nešlo odspodu (teda šlo, ale to už bych pak magor asi fakt byl, neb by ta drážka měla 3 metry), tak jsem vzal elektriku z chodby z podhledu, kde ji mám přesně na tyhle případy z dřívějška natahanou.

Během sekání drážek jsem měl i obecenstvo a tomu se to líbilo, tak předpokládám, že jsem to zas tak hrozně nedělal :).

Další pak následovaly opět kolejnice na zavěšení. Už jsem věděl o všech švédských nástrahách a tak jsem vše měřil ne dvakrát, ale stokrát. Vycentrovat kolejnice přesně na střed (ačkoli z návodu to vypadá, jakože je tam určitá vůle), na milimetr přesně zaměřit výšku kolejnic u skřínek nad sebou, pak vrtat a modlit se.

No tak jsem to přichytil, zavěsil a co byste řekli…. Zase blbě.

Naštěstí se ukázalo, že tentokrát ne kvůli kolejnicím, ale kvuli rohu, kam se pan Pravý Úhel jaksi nedostavil. Naopak, byl šišatý jak blázen a ještě uvnitř zakulacený. Ale to šlo docela snadno vyřešit tak, že jsem si tam ten pravý úhel doslova vyškrábal. Pak už šly skříňky krásně zarovnat do roviny.

Na závěr pak ještě zadrátovat vysokou skřínku vedle kamen. Opět je nahoru vytažená jak elektrika nonstop, tak elektrika spínaná nočním osvětlením. A k tomu ještě jeden CAT kabel, abych mohl nahoru dát třeba nějaká čidla :). Prostě, klasická výbava typické Ikea skřínky.

A tady už skříň napojená na zbytek rozvodů z domu. A k tomu nevěřící pohled I. 🙂

A tady už výsledek. Spousta korpusů se spoustou úložného místa a několik kabelů trčících ze skřínek :). Následovat bude debordelizace obyváku, objednávka dvířek a časem montáž všeho osvětlení, což bude rozhodně vydatné.

 

 

 

Obyváková odysea 2017, dějství první

Obyváková odysea 2017, dějství první

I. se v pondělí pustila do úklidu kuchyně. A že prý moje Aniversario, Don Papa a pár dalších flašek překážejí v rohu linky a chtělo by je to přestěhovat do skleněné vitríny, kam byly od začátku zamýšleny.

Hmm, výtečný nápad. Akorát vitrína zatím neexistovala a tak to znamenalo vyřešit obyvák. Dočasný nábytek vyházet, vymyslet nové rozložení, někde ho sehnat a nainstalovat. A protože se naše heslo “není čas, není čas” od doby stavby zas tak moc nezměnilo, šlo se na to rovnou.

Hned v pondělí jsme se jednoznačně shodli na tom, že základ uděláme z Ikea nábytku. Bude to stát pár peněz, bude to hned, a pokud to Šimon nebo časem i druhej sabotér nějak poničí, nebude nás to štvát tolik, jako by to byl nábytek na míru za desítky tisíc.

V úterý jsme hned ráno vyrazili do Ikey na nákupy. Bohužel, barva dvířek z katalogu vypadala v reálo o dost hůř a navíc měla kolem sebe nesmyslný rámeček, takže to vypadalo jak skřínka z dob našich prababiček. Takže jsme dvířka zavrhli a nakoupili jen korpusy a poličky. Dvířka necháme udělat na zakázku u nějakého místního truhláře.

V Ikee jsme nakonec strávili 5 hodin. Než jsme všechno promysleli, naplánovali a nakoupili, půl dne bylo v háji. Na vlek jsme zásilku nakonec vyskládali tak tak, ale vešlo se.

Krom samotné stěny k televizi jsme totiž nakoupili taky skřínky nad gauč a další skřínky vedle kamen. Dost tvrdě jsme totiž podcenili skladovací prostory v obyváku a celkově našem domě, takže to teď doháníme. Věcí a hraček pro prcka je spousta a skříní v přízemí minimum. Takže jsme museli nakoupit pár skladovacích upgradů :).

Ještě ten den co jsme se vrátili z Ikei jsem poskládal všechny skřínky dohromady. Bylo jich třináct. Třínáctkrát zopakovat stejný postup dokola. Třináctkrát rozbalit, roztřídit, smontovat, odnést. Třináctkrát stejné utrpení, jen pokaždé o něco rychleji.

Musím se přiznat. Zhřešil jsem, ignoroval jsem doporučený postup skládání Ikea skřínek. Nejen, že jsem přeskakoval jednotlivé kroky a skládal to v jiném pořadí, ale dokonce jsem použil i Aku šroubovák, ačkoli je přímo zakázán.

Ale co víc, vzal jsem pak na ty skřínky i flexu a dal jsem jim co proto :). Skřínky mám naražené až na zeď a potřeboval jsem tam natahat elektriku na osvětlení. S tím zřejmě soudruzi ze Švédska úplně nepočítali, takže bylo potřeba to trochu vylepšit. Ale o tom až dál.

Den po tom, co jsme tu hromadu dřevotřísky nakoupili a smontovali, jsme se hned z rána pustili do instalace. Nejdřív jsme museli rozmístit všechny ty korpusy po celém obyváku, aby se tam dalo alespoň někde začít. Třináct korpusů je fakt hodně korpusů i na 60m2 prostoru.

A tak jsme se pustili do Sokobana v reálném životě. Přemisťovali jsme a třídili jsme skříně tak, aby byly co nejblíž jejich finální destinaci a zároveň nepřekáželi práci. Což šlo vzhledem ke stísněnému prostoru a všudypřítomnému plazícímu se partyzánovi fakt skvěle :).

Začli jsme výškovou skříní vedle kamen. Tam jsme udali 4 (na fotce zatím 3) skřínky na sebe. O patentu spojování skřínek od Ikey by se dalo napsat miliómy slov a ani jedno pěkné, ale shrnu to do jediného, a to demence. Kovová capka a oboustranný samolepící papírek 1x2cm má zajistit pevné spojení skřínek neomezeně vysokých.

 

No tak jsme tam těch spojek dali dvakrát tolik (z toho, co zbylo z ostatních skřínek) a ještě všechny patra přikotvili do zdi. Pro jistotu. Aby až bude mít malej orangután nápad po tom vylézat nahoru, tak z něj nebyl 2D orangután.

No a pak přišla na řadu flexa. Pan Ingvar Kamprad by byl asi trochu zarmoucen, ale účel světí prostředky. A když tam ty troubové nemají připravené elektrokanálky, flexa byla nejjednodušší řešení. Tím byla vysoká skříň připravená a šlo se dál.

Kromě logického plánování jsou totiž stávající budovatelské aktivity ovládány ještě prckem. Dvakrát denně chodí spát, takže flexu a vrtačku jsem měl povolenou jen v některé hodiny, zatímco tahání elektriky a tiché přípravy jsem mohl dělat v zbývajících hodinách. A proto, když to šlo, dělal jsem rámus a kabely nechával na ticho 🙂

A tak jsem se pustil do skřínek pod televizí. Tady bych vyzdvihl mou novou hračku z Lidlu. Koupil jsem si “multifunkční nástroj”, tak tomu říkají. Je to taková ta vibrační bruska/řezačka/cokoli, co jen vibruje a díky nástavcům dělá všechno možné.

Na vyřezávání otvorů do sololitových desek je to naprostá pecka. Krásný rovný čistý řez. Žádné pižlání pilkou, žádné nepřesné díry flexou nebo maflem. Prostě supr. Za 700kč včetně nástavců.

 

A protože mezi tím šel prcek spát, pustil sem se do elektriky na mé alkoholické skřínce. Ta bude samozřejmě osvětlená. Jednak protože je to fakt pěkný, a pak protože to tak má můj kamarád B. a tak to musím mít taky, to dá rozum :).

Shodli jsme se s I, že naše skřínka zezadu vypadá jako sebevražedný atentátník, ale holt pro chytrou domácnost se musí něco obětovat :). Ale jen co se to přiklopilo ke zdi, vypadá to zase jako normální skřínka.

A tím bych tento díl ukončil. Je toho ještě opravdu spousty co se nám stalo a do jednoho článku se tolik emocí prostě nevejde. Takže, to be continued…..