Browsed by
Tag: dum

Viva la Pergola

Viva la Pergola

Comments 36 comments

V pátek se uskutečnila dlouho očekávaná a plánovaná akce montáže pergoly. Je to skoro rok (a vlastně možná ještě o něco víc), co jsme začali pergonul více plánovat a shánět. Po prvotním kolečku průzkumu pergol jsme zijstili, že to nebude žádná levná sranda.

Naším požadavkem bylo, aby měla pergola otevírací střechu. Je to z toho důvodu, že jsme kdysi naplánovali terasu ne až tak malou a zabednit to celé pevnou střechou, bude to tu vypadat jak v kobce.

Pokud ještě nemáte terasu a plánujete pergolu, doporučuju si dobře rozmyslet, co kde budete chtít a rovnou zkusit poptat pergolu. My to tenkrát udělali od oka “třeba tady terasa, třeba tady pergola” a po pár letech jsme se nestačili divit, když nám začli chodit cenové nabídky :).

Původně jsme chtěli bioklimatickou pergolu s otočnýma lamelama. No, tak z toho hodně rychle sešlo. Terasa nám vychází na 8x6m, což taková bioklimatická pergola vůbec neumí. Takže by musely být dvě vedle sebe, kde každá z nich by stála něco mezi 300-450k, takže dohromady naprosto nesmyslný ranec peněz.

Chvíli jsme řešili i různé látky, markýzy a další blbiny, jenže to zas nezvládne ani vítr, ani déšť. Je to vlastně k prdu.

U nás fouká opravdu dost, takže jsme potřebovali něco bytelnějšího. Nakonec jsme narazili na zatahovací pergoly, kdy střecha je tvořena trojvrstvou pogumovanou látkou. Jenže, i tady záleží hodně výrobce od výrobce, co u takové plachty garantují a jak ji dovolují použít.

Přes různé SunSystemy a další dodavatele jsme se nakonec díky jednomu členovi z fóra dostali k pekneterasy.sk. Pergoly jsou vyráběné v Turecku, plachty jsou pak Francouzské. Pergola je testována do větru o rychlosti 120km/h, kdy pak jsou už problémem spíš poletující stromy a auta, než plachta samotná :).

Údajně by měla pergola udržet až 60kg/m2, takže i menší sněhová vrstva by neměla být problém. Bohužel, u pergoly našeho rozměru je to dost do rizika, protože v případě většího množství sněhu by byl dost problém sníh ze střechy dostat. Takže to raději nebudeme pokoušet a před sněhovou vánicí pergolu smotáme.

No, ale zpět k montáži pergoly. Termín dodávky vyšel úplně přesně tak, jak jsme se domluvili při zaplacení zálohy.

Měl to být konec července, začátek srpna. Pergolu dovezl kamion 31.7. ve středu a v pátek 2.8. dorazila parta na montáž.

A tady musí ihned přijít další pochvala. Snad za celou stavbu se mi nestalo, že by montáž probíhala takhle bezproblémově, vzniklé komplikace se řešili bez stresu a halekání typu “ježiš, zase problém..” a kde během celé montáže snad nepadlo jediné sprosté slovo. Prostě, profesionální a pohodová montáž.

Montáž byla trochu atypická v tom, že se na ní podílel majitel a jeden jeho kolega ze slovenska a pak tři montážníci z české firmy, kteří se na montáži pod dohledem Slovenského partnera zaškolovali. Ale na celkový průběh to nemělo žádný vliv.

Po příjezdu slovenské party začalo vybalování nářadí. Taková sbírka Hilti nářadí se podle mne nevidí ani na Hilti prezentacích :). Půl zahrady jsem měl zaskládaných mraky červených kufrů. K tomu si dovezli i dva liftery na zvedání dílů pergoly, takže celá montáž byla opravdu profesionální jízda.

Další z věcí, co fakt musím vyzvednout, je přístup k vzniklému problému po rozbalení dílů. Pergola měla bohužel v horních “trámech” navrtané špatně díry (jelikož se dodává s dvěma velikostma nohou a my máme ty menší). Bohužel díry neseděly.

Řešení byla dvě. Buď měsíc počkat na zaslání nových hliníkových profilů, což jsme fakt nechtěli, nebo to převrtat a nějak opravit. Věřím, že každý jiný dodavatel by to vyřešil nějakým “rychle-rychle” řešním, zatímco v tomto případě se to vyřešilo vložením falešných šroubů, ručně nastříkaných do úplně stejné antracitové barvy a ještě zaizolované silikonem. Prostě, ťip-ťop řešení, díky kterému to momentálně na pergole nejde vlastně vůbec poznat.

A ve stejném duchu probíhala celá montáž. I když jsme neměli betonové patky v jedné rovině, nebyl to problém, podložilo se to a vyrovnalo. I když jsme neměli úplně rovnou fasádu, nebyl problém, našel se kompromis jak pergolu usadit. Když nestačila jedna závitová tyč na uchycení do domu, nebyl problém a v osm večer, i když už museli určitě chít jet domů, udělali raději druhé uchycení, aby byla pergola opravdu stabilní. Prostě, opravdu pecka.

Celá montáž pergoly, krom zmiňovaného převrtávání, pak proběhla bez větších problémů. Vše je krásně vymyšleno, takže se do sebe postupně díly nacvakaly a dotáhly.

 

Do země je pergola chycená na straně u domu skrz ocelové patky, závitové tyče a chemii, na straně druhé (kde neni motor ani taková zátěž) pak pomocí ocelových patek, do kterých jsou vloženy hliníkové sloupy a spojeno nýtama.

Když byla hotová konstrukce, pustil jsem se do elektriky. Jelikož sebou ale neměli specialistu na elektriku (což je právě ten, co mi i pergolu domluvil :), viď Rasťo), musel jsem ho suplovat a zapojovat elektriku sám :)).

Teda, ne  že by to vadilo, oni by to vlastně asi i zapojili, ale stejně jsem neměl co dělat a aspoň jsem jim pomohl a oni mohli dělat zatím něco dalšího.

Po zapojení jsme začli poprvé hýbat plachtou a chlapi ji postupně připnuli celou ke konstrukci (tohle všechno pak jde vidět na timelapsu, který je na konci článku).

Napoprvé to byla fakt impozantní podívaná. Z otevřeného prostoru s výhledem na nebe se stala místnost o velikosti většího obýváku, kdy to najednou působilo jak útulná rodinná restaurace :)). A stačilo dalších 68 sekund a je z toho zase open-space prostor s výhledem na hvězdy. Paráda!

Po dokončení plachty se uchytily zbývající nohy k patkám a finišovala se stříška nad návinem plachty. Ta je necelý metr od zdi nad plachtou, aby v zimě, kdy bude střecha shrnutá, byla plachta chráněná před povětrnostními podmínkami.

Stříška je vyrobená z jakéhosi plasto-hliníkového materiálu, což na první pohled vypadá jako fakt křehká záležitost, ale hned po prvním osahání je jasné, že je to zřejmě nesmrtelná potvora. Zlomit se to skoro nedá, prasknout vůbec. Údajně to používají i jako podložky pod nohy v případě, kdy potřebují doladit výšku nohou pergoly.

Tou dobou už bylo kolem osmé večer, takže v tu dobu už byli u nás na montáži více než 12 hodin. Zbyli tu už jen dva lidé, majitel a jeho kolega ze Slovenské firmy. Druhá firma se postupně rozutekla, ale naši slovenští bratia chtěli pergolu dodělat. Za což jsem byl opět rád, že už druhý den budeme moct vše testovat.

Kolem půl desáté pak bylo vše hotovo. Pergola sežízena, dojezdy plachty otestovány, stříška namontována a zasilikonována. A to přišla poslední věc, co mne fakt překvapila. I když byla tma a p. Kaplan spolu s kolegou toho museli mít plné zuby, pustili se do úklidu. Celou terasu ještě vysáli vysavačem od všech železných hoblin a jiného bordelu z montáže.  Opravdu, klobou dolů.

A ačokli jsme to ráno za světla luxovali ještě jednou, byly to už jen drobnosti. Prostě, opravdu realizace jak má být. Škoda, že budu čekat pravděpodobně další celý život, než potkám nějakou další takovou firmu :).

Co se týká materiálu pergoly, i tady je to mnohem lepší, než co jsme viděli u ostatních. Jiná cenová nabídka začínala tuším na cca 180.000-200.000Kč, zatímco tato stála 250.000Kč. Opravdu jsme tenkrát hodně zvažovali, jestli nejít raději do té levnější, jestli to má smysl.

A jsem fakt rád, že jsme šli do této. Nohy pergoly jsou mohutné. Jak rozměrem, tak šířkou použitého hliníku. Stejně tak plachta je o dost pevnější, navíc po srolování tam nevisí obrovské “sloní uši”, ale jen malé záhyby. To díky tomu, že je použito o dost více vodících “pacek”, které plachtu v kolejnicích drží. Další kapitolou je uchycení k domu.

Většina dodavatelů není připravena na pasivní domy. Pergoly kotví do zdi bez použití opěrného systému u domu . Občas někdo umí kotvit do pasivu díky různým systémovým prvkům skrz polystyren, ale z toho co jsem viděl, tak já bych na to fakt u této pergoly nespoléhal.

Já jsem chtěl, aby byla pergola samostatně stojící a byla jen zavětrovaná do domu. Pár dodavatelů (ač dost prskalo) bylo schopné vymyslet nějaké “samo-domo” řešení s nějakou konstrukcí, na kterou by se to pak “nějak” přichytlo. Zatímco v tomto případě dorazila celá konstrukce od jednoho dodavatele.

Zatímco pergola je hliníková, zadní nosný rám je železný a má tak mnohem větší nosnost. Ale na pohled byste to nepoznali. Stejná barva, stejný profil, stejné uchycení. Jen jiný materiál. Takže opět plusové body :).

No, a teď nezbývá než pergolu testovat. Včera přes den pršelo, tak jsme testovali sezení venku v dešti. Paráda :).

Musím ještě doladit vsaky pro odvod vody z pergoly (pravděpodobně nějaká díra s kamínky bude stačit), dodělat dlažbu kolem nohou či kolem dosypat hlínu kolem těch, co jsou mimo pergolu, ale to jsou drobnosti.

 

A ještě nás čeká výběr a nákup nějakého pohodlného nábytku na sezení. Máme zatím pár adeptů, ale uvidíme jak to nakonec dopadne. Favoritem je zatím nábytek, který jsme měli loni v Chorvatsku v pronajaté vile. Tam víme do čeho jdeme, byl pohodlný a není zas tak drahý. Ale, uvidíme. Pokud by měl někdo nějaký tip, budeme za něj rádi, napište nám prosím do komentu 🙂

KNX aneb fakt potřebujem světla?

KNX aneb fakt potřebujem světla?

Comments 11 comments

Kdysi dávno, zhruba rok a něco tomu je, jsem do rozvaděče nainstaloval pár čínských prvků na stmívání světel. Měl to být test na měsíc.

Vlastně, test to byl skvělý. Nejprve odešel jeden ze čtyř, pak druhý ze čtyř. Před tím, než odešel první, začali čidla teplot (postavené na 1-wire sběrnici) ukazovat -50C v místnostech v době, kdy tu rozhodně taková zima nebyla.

A tak jsem dal první China-made DMX dimmer pryč s tím, že to snad byla ojedinělá událost. Ale nebyla. Za nějakou dobu (cca půl roku, což je fakt dlouho na měsíční test) se začaly chyby v datech na 1-wire sběrnici ukazovat znova. Jako lajk to tipuju na to, že je ten dimmer prostě krám, který ruší celé své okolí, což v rozvaděči znamená spoustu příležitostí k trolení.

Ale, nějak na to nebyl čas, a tak jsme si zvykli, že v ložnici máme -100C, v kuchyni +250C a v zádveří konstatně teplotu bodu mrazu. A vlastně se ukázalo, že když je léto, a nepotřebujete tím zrovna řídit tepelné čerpadlo, tak to tak moc nevadí :).

Jenže, postupně začaly odcházet i ovládané světelné výstupy.  Začalo to světlem v dětském pokoji. Sám bych nevěřil, jak moc je to světlo v pokoji přeceňované. Mám pocit, že jsme to bez toho světla zvádli skoro rok. Když dáváme prcka spát, stějně rozsvěcíme jen tupou lampičku ve tvaru hvězdičky z Ikey a velké světlo nepoužíváme.

Teda, jednou, to si pamatuju, jsme ho potřebovali. To měl prcek teplotu a v noci jsme ho potřebovali převléct. A pekelná tma v pokojíčku nebyla úplně komfortní. Jenže, i na to stačilo rozsvítit na chodbě a vlastně to bylo asi lepší, než mu pustit 100W žárovku naplno do obličeje. Takže, má vlastně smysl tam to světlo mít?

Jenže,  po čase odešlo i světlo v ložnici. Zase ten stejný China-Dimmer. A víte co se stalo? Zase nic. Protože když jdeme večer spát, stejně rozsvěcíme v šatně, aby na chodbu nesvítilo zbytečně moc světla a našeho angel-devila to nezbudilo. A kupodivu, zase jsme to bez světla zvládli několi měsíců, skoro by se dalo říct i fous let.

Jediné, kdy to fakt vadilo, byl lov na komára. Ten syčák tam bzučel a jako by to nestačilo, musel naštvat mou drahou polovičku, která měla potřebu vzbudit mě a já to musel řešit. Jenže, zkuste ulovit komára za svitu světla z vedlější místnosti. Nejde to. A to bylo poprvé a naposled, co nám tam to světlo fakt chybělo.

Tohle všechno by vlastně vůbec nebyl důvod to řešit. Věřím, že nebýt té pergoly, kterou nám budou teď o víkendu pravděpodobně instalovat, byli bychom to nejmíň dalších 10let, než se rozhodneme dům prodat a bylo by nám blbé dům bez světel prodávat :).

Ale, jak už jsem nakousl, o víkendu bude pergola. Ta PERGOLA, na kterou se fakt těšíme vlastně už od začátku, co jsme si dům stavěli. A protože k chytrému domu nemůže být blbá pergola, bylo potřeba zapracovat na přípravě.

Krom spínání vysunout/zasunout bude u pergoly ještě jedna zásuvka, světla (klasické a ledkové) a pravděpodobně i nějaký infra zdroj topení. To abychom mohli cenu pergoly amortizovat po co nejvíce dnů v roce (tzn. zvažujeme i že začneme kouřit, abychom pod ní byli fakt hodně a dostali se s cenou pod 2000kč/měsíčně při nonstop využití :)))))) ).

A abych protentokrát nenechal všechno na poslední chvíli, rozhodl jsem se celý rozvaděč přebudovat už týden dopředu (to je posun co…. 🙂 ).

Bylo mi jasné, že vyházet všechny China-dimmery a ještě připravit spoustu vývodů mimo barák nebude práce na dvě hoďky. Takže jsem už několik dnů či týdnů dopředu avizoval akci Z, kdy dům nepojede minimálně půl dne, spíš celý den :). Vymyšleno to bylo super, akorát jsem nějak podcenul hlídání datumů.

Takže když jsem dneska zjistil, že pergola přijede zítra a nejpozději v pátek bude montáž, bylo potřeba jednat. Oznámil jsem výpadek domu na celý den a drahé polovičce s dítětem jsem doporučil delší procházku mimo dům.

Jakmile bylo vše připraveno, shodil jsem celý dům a podle připraveného bojového plánu začal rozebírat i montovat. Jako, nebylo toho fakt málo. Celou technologii DMX stmívání vyhodit a nahratit novou KNX technologií, kterou jsme vyšmelili na bazoši za neuvěřitelně směšné peníze (a tím ještě jednou děkuji @Salinm1 za informaci pro nás pro všechny na našem fóru).

Kupodivu šlo všechno celkem dobře, takže od cca 9h do 11h jsem byl schopný vyházet všechny dimmery, předělat oddělené nulové kabely zpět na jednotný systém a vše přepojit na KNX ABB relé modul. Když se I. s prckem vrátila z dopolední procházky na oběd, už nám svítila všechna světla.

Odpoledne po obědě jsem pak ještě připravil veškerou přípravu na pergolu a příslušenství kolem, čímž jsem vypotřeboval celý KNX ABB 8-relé modul. Kupovat ho nový, stál by něco kolem 8.000 až 10.000, zatímco my ho měli za 200kč :). Více takových zrušených parkovacích domů, díky kterým se technologie KNX dostane k nám potřebným.

Po dokončení přepojení jsem pak ještě provedl tu nudnější část, což je aktualizace dokumentace rozvaděče a přepojení KNX modulu z tlačítek “Test1” až “Test8” na reálná tlačítka po domě.

Je to trochu nezvyk, že najednou jde zas rozsvítit ve všech místnostech. Osobně to považuju za zbytečnost, ale je to zřejmě zažitý standard, takže i my máme zase světlo v ložnici a dětském pokoji 🙂

PS: Napříště zkusím dát dohromady článek o zprovoznění KNX modulů spolu s Loxone, ať to máme někde celé popsané.

Pohádka o bublině

Pohádka o bublině

Comments 7 comments

Dnešní článek bude kratší, zato s ponaučením. Znáte takové ty krátké pohádky, kde se dozvíte i něco zajímavého? Tak přesně takové to dneska bude 🙂

Je to už nějaký pátek, co jsme vedle naší boudy na nářadí nainstalovali dvě bubliny nad sebe, do kterých se chytá dešťovka. Vlastně všechno fungovalo celkem skvěle až na drobnost, kdy když se naplnila spodní nádrž, začala přetékat.

A to z toho důvodu, že to nebylo nijak napevno spojeno, jen byla hadice zeshora hozena dolů. A tak sem se po nějakém čase rozhodl, že z toho udělám spojitou nádrž a bubliny k sobě spojím.

Poslední dva tři měsíce to nefungovalo vůbec špatně. Postupně se nádrže pěkně plnily a voda se mi v nich hromadila. A protože mi došla voda v retenčce, rozhodl jsem se vodu jako vždy přepustit z bublin do retenčky.

Až doposud bylo vše jako při starém. Otevřel sem kohouty, vzal hadici, nasměroval ji do odtoku směr retenčka a nechal být. Byl večer, takže jsem to pustil s tím, že ráno hadice uklidím a šel si dát v klidu víno :))).

Ráno jsem našel bublinu takto :))). Všimněte si drobných deformací, něco na úrovni zmačkaného obalu od mlíka připraveného k recyklaci.

Zbývalo to vlastně jen vyhodit. No, neměl jsem z toho radost. Pokud si myslíte, že jsem třeba zapoměl na přívod vzduchu, tak ne, nezapoměl. Ještě jsem schválne otevřel ventil do horní nádrže na maximum. Jenže, očividně to nestačilo. Vlastně mi moc není jasné proč. Jestli tam byla trocha vody (kde bych ale čekal, že se vysaje), nebo jestli podtlak z odtoku, kde byla 3/4” hadice i ventil, zatímco spojka byla jen 1/2”, nebo jestli se to nějak ucpalo, nevím…

Buď jak buď, bylo potřeba to nějak vyřešit. A podle selského rozumu, co šlo jedním směrem, půjde i druhým. Takže jsem na vycuclou bublinu napojil napřímo přívod vody z řádu a začal pumpovat. Chvilku si to vzalo, ale po čase se začla bublina vracet do původního stavu.

Při napouštění jsem se bál doslova vzdálit o metr, aby mi bublina ze stavu implodovaného nepřešla pro změnu do stavu exploze :)). Takže jsem tam stál v tom dnešním příšerném horku a sledoval, jak celá bublina i síť kolem ní postupně praská a nabírá původního rozměru.

Zhruba v půlce napuštěné nádrže už bublina vypadala opravdu jako bublina. Nafouklá do extrému, většina nerovností srovnaná a i ty horní vzpěry už byly zpátky v původní pozici. Upustil jsem vzduch a pokračoval v napouštění. Když jsem ji naplnil celou, zbyly jen dvě nerovnosti, které se už zřejmě nesrovnají, ale ničemu nevadí.

Jsem fakt rád, že to tu bublinu nějak nepoškodilo. Ale, musím nějak vyřešit, co s tím. Rozhodně chci mít nádrže spojené, ale nechci pokaždé při vypouštění odšroubovávat víko. Současný plán je, že do víka, kde je nyní jedna propojovací hadice udělám ještě jeden otvor s gardena-spojkou, na kterou napojím hadici, kterou vyvedu nad úroveň horní bubliny.

Díky tomu by měla být bublina schopná přisávat vzduch při vypouštění a vypouštet vzduch při dopouštení. Uvidíme. Jsem fakt zvědav :). Při další otočce do Brna se zastavím u Neumanna a nakoupím potřebné ingredience :))).

Plotová odysena, část čtvrtá

Plotová odysena, část čtvrtá

Comments 10 comments

Pokračování plotové ságy na sebe nenechalo dlouho čekat. A dnes je to na malou oslavu :).

Máme prozatím hotovo vše, co udělat šlo. Celý plot kolem domu je hotov, stejně tak brána.

Trochu lahůdka byla uchycení plotu na betonový sloup, ale nakonec i to se vcelku podařilo. Uchytil jsem to nakonec na úplně obyčejné L profily, kterým jsem navrtal trochu větší díry.

Do betonového sloupku jsem to chytil natloukačkama, a nosná prkna plotu jsem prošrouboval šroubem s matkou. Drží to pevně, vizuální hitparáda to sice není, ale funguje to. A stejně to nejde ani moc vidět 🙂

Konkrétně ty L profily na ploty mě dost naštvaly. Obešel jsem několik Hobby marketů i speciálek a nikdo to nedělá. Každý má nějaký vlastní plotový systém, ale nějaé univerzální úchyty jsem prostě nesehnal.

A ještě jsem pak improvizovaně přidělal schránku a zvonek. Na to jsem obzvlášť hrdý :))). Je to samozřejmě jen na chvilku (takže tak rok dva), než dořeším zvonek a interkom k bráně a než seženeme nějakou hezčí schránku. Třeba se jednou dostane i na to :).

Tím s naší plotovou odyseou proteď končíme. Pokračování, až bude vyrobená branka a bude se dát dodělat i to. Teď mě čeká příprava elektroinstalace na pergolu, kterou nám snad cca příští/přespříští týden namontují.

Plotová odysea, část třetí

Plotová odysea, část třetí

Comments 4 comments

Po více než měsíci se opět hlásíme u nás na blogu. Údajně prý neštěstí chodí po třech, tak snad to za poslední měsíc máme dostatečně vyčerpáno a podobně hnusný měsíc zase hodně dlouho nezažijeme. Naštěstí čas, a v druhém případě povinné ručení, je všelék, a tak se u nás postupně vrací věci alespoň částečně do normálu.

A tak jsme se konečně znova pustili i do těch přízemních věcí, jako je právě náš plot. Od posledního článku jsme docela pokročili. Samozřejmě, vše začalo opět natírací akcí. Začínáme mít z natírání už vážně osypky. A to na nás ještě jedna poslední várka stále čeká.

Po natírání přišlo na řadu řezání. A protože jsem potřeboval nařezat i sklon prken kvůli plotovému dílci, který je v šišatém rohu plotu, začal jsem pokosku nahýbat do všech možných poloh. No, cožpak o to, poloh zvládne hodně. Ale pokud ji člověk vykosí do boku, je potřeba vysunout dvojitý přídržný hliníkový profil…..

No, já to původně neudělal (na fotce je již vysunut).  A tak si všimněte drobného nepatrného zářezu v ne úplně tenkém profilu ;-).

Musím říct, že má ta pokoska fakt sílu. Jako trošičku to odpor kladlo, ale tipoval jsem to v tu chvíli spíš na nějaký suk a ne 5 milimetrů tlustý hliník :)). No, budiž tento zářez upomínkou na to, jakou ma ta potvora sílu. Nechtěl bych tam někdy něco nechat.

Každopádně krom této nepříjemné události jde pokoskou vše jako po másle. Krásné ostré a přesné řezy a práce krásně ubíhá. Opět se potvrzuje, že když už něco dělat, tak  kvalitním nářadím.

A toto je nakonec výsledek všech šikmých řezů. Potřeboval jsem uchytit nosné dřevo na úplně jinak umístěný železný profil. Druhá varianta, co mi kdysi řemeslníci (stylem “pak se to vyřeší) navrhovali bylo, že se prý nařízne profil a ohne. Ale to se mi moc jako řešení nezdálo.

Krom této rohove vychytávky jsme pak pokračovali dál s plotovými dílci. Postupně jsme sundavali původní nevyhovující a vyráběli nové vyhovující :). Vlastně ani nevím, jestli jsem tu na blogu zmiňoval akci “předělej hotový plot”. Původní požadavek mé milované I. byl, aby nebylo k nám z ulice vůbec vidět. A tak se nechalo tenkrát před rokem pár polí takto udělat.

Jenže, než stihli řemeslníci přijít pokračovat (pravda, trvalo jim to rok a vlastně už nikdy nedorazili), I. zjistija, že díky neprůhlednému plotu nevídí ven na ulici, když k nám jede pošta, Tesco, nebo pan Rohlík. A tak se otevřela diskuze, že by bylo fajn, kdyby bylo ven vidět. A co bych pro ni neudělal, že? :).

Původní vzhled plotu

Myslím, že pro naši vesnici jsme tu za blázny, co neustále sundavají a vyrábějí plot. Ale to se nedá nic dělat. Každý máme nějakou úchylku :).

Puvodni vzhled plotu

Krom prací na plotě před domem jsme taky dokončili konec plotu za domem. Jelikož máme se sousedy dobrý vztah a nechtěli jsme se plotem úplně izolovat, nechali jsme poslední dvě pole otevřená. A aby si prckové z obou stran nerozbili hravy o ostré úchyty, vyřešili jsme to jednou plaňkou na každé straně.

Těch dýní si zatím tak úplně nevšímejte. O tom chci napsat samostatný článek na téma “bacha kam dáváš kompost” :)))).

Ale zpět k akci Plot. Další část realizace byla brána. Úplně se mi nechtělo vrtat do těch železných profilů milión děr a nějak složitě pak trefovat vruty mezi dřevem a železem, tak sem to vymyslel trochu jinak.

Vyrobil jsem takovéto U profily, které se nasadí na bránu a z druhé strany se k nim namontují plaňky. Díky tomu se nemusí nic navrtávat a zároveň bude brána zezadu vypadat stejně (podobně) jako plot.

Na takto připravené nosné dřeva jsme začli montovat jednotlivé plaňky. Bohužel, jelikož je to dřevo nosné a má skryté vruty z druhé strany, nedalo se už pole připravit na stole, ale byla potřeba montáž na místě.

Montáž jsme udělali tak, že nahoře mezi rámem a plaňkou je mezera přesně na výšku vodováhy, kterou jsme pomocí stahovacích úchytek k plotu přichytli. Díky tomu jsme pak plaňky jen doráželi nahoru. Na mezeru mezi plaňkama jsme použili opět předpřipravené prkno s přesnou šířkou (šířka doladěna opět stříbrnou izolepou 🙂 ).

Postupně jsme tak nasázeli všechny předpřipravené plaňky a takto vypadá výsledek:

Na fotce v pravo jde zároveň vidět, že jsme po roce k nám konečně nahnali zase našeho řemeslníka, který pokračuje ve finalizaci plotu. Už máme orožkované a natažené do lepidla šechny sloupy a většinu zdi. Zbývá ještě udělat druhou zahlazovací vrstvu a můžeme natírat.

Takto vypadá plot zezadu. Nosné železné profily jsou skryté pod dřevem a plot vypadá podobně jako dílce mezi sloupky. Nyní nám zbývá dodělat ještě tři plotové dílce vpravo od brány, dva dílce u boudy (ty jsou spíš vizuální) a nechat udělat branku a rověž na ni dát dřevo. S brankou bude asi zase časová potíž, ale zbytek bychom měli zvládnout relativně snadno.

 

Plotová odysea, část druhá

Plotová odysea, část druhá

Comments 8 comments

Tak jsem tu s dalším reportem z našeho plotového dobrodružství. A musím říct, stále to stojí za to.

Minule jsem skončil u toho, že jsme donatřeli a rozřezali první várku dřeva. A tak následovalo první testovací plotové pole.

Po cca hodině, kdy jsme stále ještě vymýšleli jak to vlastně udělat, jsem fakt uvažoval, že se budu znova doprošovat u těch nespolehlivých řemeslníků. Nebo že to dřevo nahážu na hromadu, kterou podpálím.

Ačkoli se to nezdá, tak takové plotové pole se dá udělat strašně moc způsoby. Jako první je asi rozhodnutí, zda nosné prkno bude vidět z venku nebo zevnitř. Sousedé se mi snažili vysvětlit, že by to mělo být tak, že to hezké bude do ulice a k nim, a to “ošklivé”, tzn. to, kde je vidět prkno, pak ke mně.

Hele, nevím jaké jsou zvyklosti, ale tohle mi přijde jako pěkný bullshit. Namísto, abych si to udělal pěkné doma, kde na to koukám vlastně celý den, to udělám pěkné do ulice a k sousedům. No, takže sorry, fakt ne. Zvyk nezvyk, hezké to bude směrem k nám :).

Krom toho, že to vypadá lépe, je to totiž i o dost praktičtější. Jednak se na to mnohem lépe dají zavěsit truhlíky. Pokud chytáte truhlíky ze strany, kde je nosné prkno, tak se truhlík nemá o co “opřít” a dost divně se vykloní.

Zadruhé, plánuju automatickou závlahu truhlíků a na prkně se pěkně povede trubička s vodou. Jenže, pokud bych měl nosné prkno ke mně, budu tu mít i trubičku. Zatímco takto bude trubička schovaná.

No, jak vidíte, zvyk nezvyk. Prostě nosné prkno ven :).

Když bylo rozhodnuto o směru, zjistili jsme, že i poloha sloupků hraje významno roli. A ty jsou připraveny rovněž na prkno směrem dovnitř :). Takže jsme chvíli dokonce zvažovali, že bychom to tak holt udělali. Ale ne, ani omylem. Nakonec jsme to vymysleli.

Akorát to znamenalo trochu složitější montáž. Nejprve se uchytí nosné prkna, na která se uchytí dvě boční plaňky. Bohuže ale nejdou dát ty úplně na kraji, protože tam už je přichycené nosné prkno. Takže až to objedno.

Když byla nosná prkna uchycená, plán byl chytat plaňky dle provázku a váhy přímo na plotě tak, jak to dělali i řemeslníci. Udělali jsme takto jedno pole a znovu jsme přemýšleli o vatře. Trvalo nám to asi hodinu a byla to příšerná pakárna. Už se nedivím, že jim to tak trvalo. Klasický přístup řemeslníků – málo přemýšlet, hodně pracovat (… a inkasovat).

Takže, buď to vzdát, nebo proces inovovat a optimalizovat. B) je správně.

Nakonec jsme výrobu plotových polí přesunuli na stůl na terase. Vždy jsme na sloupkách připravili dvě nosné prkna a dvě plaňky, pole z plotu sundali a na stole pak podle váhy smontovali.

A i při této montáži pak docházelo k postupné optimalizaci, kdy jsme se nakonec dostali tak na 15-20 minut na pole.

Původně jsme plaňky rozměřovali a centrovali úhelníkem. Ale i to pak zdržovalo. Tak jsme si vyrobili z odřezků různě široké prkýnka (obalená izolepou), takže při skládání planěk už nebylo nutné vše ručně centrovat, ale jen jsme vkládali tyhle prokladky.

Další zlepšení pak bylo v masovém předvrtávání, chystání prken, atd. No, zkrátka, stačí udělat dostatek polí a člověk ten proces fakt vychytá.

Momentálně jsme v cca půlce práce. Mame hotových 12 polí, 9 nám zbýva a k tomu brána. A tak jsem dneska dovezl dalších 30  prken (v pořadí 61. až 90.) a opět jsme se pustili do natírání.

Pokud půjde všechno dobře a nebude extra hnusné počasí, tak bychom to mohli do konce příštího týdne snad mít hotovo.

PS: Příští článek uděláme step-by-step foto návod na kopletizaci plotu. Překvapilo mne, jak málo je o tom na internetu návodů. Všechno jen drátěný plot, ale plaňkový aby člověk vymýšlel sám 🙂

Květináče a dřevník – pokračování

Květináče a dřevník – pokračování

Comments 6 comments

Tak, máme hotovo. Dořezáno, dobroušeno, natřeno, naplněno a uklizeno.  A dokonce, máme prvního obyvatele :).

Poté, co jsme dokončili vyvýšené záhony jsme se pustil do dřevníku. Několikrát jsme zmenili jeho velikost, ale nakonec myslím, že dopadlo vše na výbornou. Původně jsme zvažovali do zbývajícího volného pole plotu variantu cca 1m široký záhon + 1m široký dřevník. Ale tam jsme došli k tomu, že by se tam vešlo málo dřeva. Pak byla varianta 2m široký, ale jen 1m vysoký dřevník bez střechy, ale nakonec jsme skončili u 2x2m širokého a vysokého dřevníku rozděleného napůl, abychom mohli v jedné půlce mít čerstvé dřevo na vysušení a v druhé pak to vysušené na pálení.

Konstrukce dřevníku je dělaná rovnou z hoblovaných pohledových prken. Něco málo jsem tu měl ještě z doby, kdy jsem dělal police v boudě, takže jsem zbytky využil a dokoupil chybějící množstíví.

Musím říct, že jsem fakt rád, že hned vesnici vedle má jeden místní prodej hoblovaných prken, vrutů a dalšího příslušnsví. Za poslední cca 4 dny jsem tam byl asi 6x, kdy jsem postupně dokupoval další a další hranoly nebo hoblovaná prkna podle toho, jak se naše plány se záhony či dřevníkem měnily a rozšiřovaly 🙂

Postupně jsem si za domem vybudoval takový menší dřevozpracovatelský závod :). Nejhorší je na tom vždycky nanosit a připravit všechno to nářadí a pak to zase uklízet. Jednou bych fakt chtěl mít ohromnou stodolu, kde budu moct mít vše neustále připravené a dostupné.

Konstrukci dřevníku jsem zastřešil pomocí OSB desky, která mi rovněž zbyla z nějaké předešlé akce. A na samotnou OSB desku jsem pak zeshora dal zbytek bobrovky, kterou jsem kupoval na opravu střechy Šimonova domečku. Tady musím říct, že jsem fakt rád, že jsem ten domeček koupil a musel střechu opravit. Díky tomu jsem se naučil, jak se tahle bobrovka instaluje, takže tady na dřevníku to pak už byla hračka.

Po hotové konstrukci bylo potřeba vyřešit podlahu a boky. Původně jsem chtěl podlahu udělat ze zbytků desek, ale děrovaná podlaha nevypada nic moc. Navíc se ukázalo, že mám opět málo desek, takže mne další otočka pro dřevo neminula.

Nakonec jsem udělal podlahu plnou a boky 1:1 dřevo-mezera. Konstrukce se opět o dost víc zpevnila, navíc vypadá fakt pěkně a dřevo nebude nijak vypadávat.

Poslední krok pak byl nátěr dřevníku i vysokých záhonů. Použili jsme stejnou barvu, jakou máme natřený plot i boudy před domem. Jde jen o lazuru, takže to za čas bude stačit jen přetřít a nemusí se to celé brousit.

Dneska jsem pak do nového dřevníku ještě stěhoval veškeré dřevo, které kolem baráku bylo. Za ty roky se těch zbytků z různých staveb nahromadilo fakt hodně, takže jsem řezal a řezal. Spoustu různých latí jsem stále nechával pro strýčka příhodu, ale už toho bylo asi dost :). Sice budu ještě pár dalších věcí budovat, ale stejně na to budu materiál nakupovat a ta jedna stará lať mne už asi nevytrhne.

Řezacímu masakru se vyhla jen jedna hoblovaná deska a jedna hoblovaná lať. Vše ostatní jsem kolem domu postupně posbíral a nařezal. A zásoba je toho fakt pěkná :). Akorát I. prohlásila, že se tím ten pěknej dřevník trochu odpěknil, takže to budeme muset rychle spálit a koupit nějaké hezčí dříví :)).

Krom dřeva jsem ještě zlikvidoval provizorní kompost, který jsem přesunul zpátky do nádoby pod jabloň a poklidil celé prostranství v rohu zahrady. Rovnou jsme i vymysleli další vylepšení, kdy namísto kupované boudy uděláme v rohu zahrady zřejmě ještě jednu stavbu podobnou dřevníku, kde budou viset lopaty, rýče a další často používané věci. Spolu s tím pak vedle toho bude ještě nějaký zastřešený stolek, kde se budou dát přesazovat kytky a dělat další zahradnické práce. Ale to zas za měsíc za dva :).

No a na závěr nadějné vyhlídky, protože krom naplánované boudy na nářadí nám zbyla veškerá hlína, kterou jsme původně na zahradě měli, a ještě k ní něco přibylo. Takže už teď vím, že mne čekají další vysoké záhony. Buď vedle domu, nebo před domem.

 

Velká čínská zeď

Velká čínská zeď

Comments 41 comments

Prý jsme podezřele dlouho ticho. Žádný článek, žádná zpráva. No, bylo toho poslední dobou opravdu hodně. S přicházejícím jarem jsme začli řešit hned několik věcí. Plánovali jsme záhony, finišovali jsme poptávky na pergolu, řešili jsme materiál na dřevěný plot a do toho ladili stavbu naší zdi. A primárně o té bude i dnešní článek.

Jak asi víte, máme troje sousedy. Se dvěma žijeme bez jakýchkoli plotů a problému, společně grilujeme, popíjíme, pomáháme si. A pak jsou tu třetí. Postavili dům jako poslední, postavili ho tak, že nám všem vidí od terasy po kuchyň a k tomu díky jejich bezohlednému chování trpíme všichni. Počínaje halogenama namířenýma k nám do obyváků namísto jeho terasy, konče nekončícím řevem dospělých, dětí, či dospělých na děti.

Zkoušeli jsme to dva, možná dokonce tři roky zvládnout. Věřili, že se to usadí a že to přejde, ale jen se to zhoršovalo. Poslední kapkou loni v létě byl bazén, umístěný 75cm nad úrovní našeho pozemku. Nonstop řev dvou dětí přes den a chichotání dospělých v noci. Krásně zesílené v bazénu, nesoucí se díky vyvýšenému pozemku nám na terasu a do oken.

Foto z webu Luna ploty

A tak jsme se rozhodli pro betonový plot. Celková výška 2.75m, jelikož 75cm si soused zvedl pozemek a 2m má plot. Všechny tři sousedy jsme o stavbě informovali a v dobrém se na stavbě shodli. Následovala objednávka materiálu s vizí, že plot pak zvládnem sami postavit.

Cena plotu na 18metrů je 18tisíc. Práce za montáž pak jednou tolik. Tenkrát mi to ještě přišlo hodně. Po cca osmi týdnech dorazil materiál. Už při skládání sloupků a panelů jsem věděl, že jsem v háji.

Sloupek s váhou 150kg, panel s váhou 50kg. Celková délka sloupku 4m. To nemám šanci postavit.

A tak jsem dal plot k ledu. Přes zimu ho nebylo potřeba, protože jsou všichni zalezlí a je klid. Jenže, nyní,  Summer is comming.

A tak jsem začal poptávat stavbu plotu. To by samo o sobě vydalo na článek. Desítky telefonátů, většina od našich romských spoluobčanů, bohužel k tomu ještě těch, co neumí ani mluvit, natož myslet. Byla to bída.

Když už to vypadalo nadějně, sice spoluobčan, ale rozumný, a když už jsem se domluvil, že se přijede podívat, volá mi za cca 10 minut na to další, že prý ví, kdo ke mně jede, že ho mám zrušit a že on je lepší. A hlavně, nemám mu to říkat.

Nechal jsem to být, ale nakonec první nemohl hned dorazit. Ale už moc dobře věděl, že volal ten druhý, a že říkal, že nemá jezdit. Takt to už bylo na mne moc. Ptám se, jak to, že toto ví. Že prý je to bratranec. Všichni používají jeden email a mají zaplacenou jednu AAAPoptávku.

Supr. A aby toho nebylo málo, začli házet špínu jeden na druhého. Tím se úspěšně diskvalifikovali oba a já hledal dál.

Nakonec jsem narazil na týpka, chtěl sice o 2000 kč víc (ostatní chtěli 15-18tis, tenhle chtěl 20tis), ale mluvil rozumně, přímo řekl jak se vše bude instalovat a celkově jsem z něj měl dobrý pocit. A tak jsme se domluvili na osobní schůzce.

Nevěřil bych, ale byl to zase cikán (tak se on sám tituluje, bere to s nadhledem a nadává na ostaní cikány:)) ). Jenže, čistá čeština, používal mozek, dobrá domluva. A tak jsme si plácli. Sám navrhl vše hodit na papír, včetně všech údajů z jeho občanky. Rozsah práce, cenu, podmínky a termíny. A pak pokaždé, když dostal část peněz jsme na papír doplňovali, co udělal, kdy a za kolik. A vše podepsané. Zkrátka, super jednání.

V pátek před 14 dny měli nastoupit, přes víkend to dorazit a v neděli hotovo. Jenže, nebylo. Ačkoli se fakt snažili, celou montáž doprovázela řada komplikací. Zaprvé, betonové sloupky byly křivé jak hovado. Celkově tak kalibrace a rovnání byl strašný opruz. Zadruhé, díky větší výšce byla manipulace se sloupky občas fakt horor, stejně tak vkládání panelů. Nikdy ale nebyl problém, vždy jsme se v klidu domluvili.

První vetší průšvih byl při přenosu sloupku. Bohužel, chlapi ho zlomili. Ačkoli šef byl docela přemýšlivý, chlapi pod ním zas tak ne. Oni tu byli od síly, ne od myšlení. A tak ve dvou vzali 150kg sloupek a ten se uprostřed zlomil. Jako, kloubok dolů před sílou, ale, nasrali mne.

Naštěstí se ukázalo, že nám poslali o jeden sloupek víc, takže to nebyla taková katastrofa. Dostali kartáč a od té doby nosili sloupky ve čtyřech.

Během stavby jsem byl neustále s nimi a vše hlídal. Jak jsem psal, šéf sice přehled měl, ale ne vše viděl a ne vždy byl u všeho. Příhod o tom, jak jeho podřízení spoustu věcí zkouší silou místo logikou, by vydal na další článek. Důležité ale bylo, že v rámci možnosti všichni makali (když byl šéf poblíž) a že se stavba ubírala správný směrem.

Nakonec místo 3 dnů trvalo vše dnů 5. Občas totiž šéf odjel a jeho podřízení pak značně zvolnili a jelikož já je platil od díla a né hodiny, tak jsem se do toho nějak extra nenavážel. Tento čtvrtek pak stavbu zdárně dokončili.

Plot jsme stavěli tak, že jsme nejprve udělali všechny sloupy spolu se spodním dílem, pak vyplnili prostřední dílce a nakonec se zasadili dílce horní.

Díky tomu až úplně na závěr, v poslední den stavby, jsme viděli hotové dílo. A musim říct, ze z kraje to na mne nepůsobilo vůbec dobře.

Po třech letech těšení se na vlastní soukromí, kdy nám nikdo nebude koukat do talíře a kdy neuslyšíme od rána do večera řev, jsme to konečně získali. Jenže, ten plot působil stračně mohutně a smutně.

A to je přitom stejně vysoký, jako ten původní. Jenže, ten původní byl z několika částí. 75cm podezdívka, pak drobná mezera, pak pletivo. A díky tomu se ta výška tak nějak rozbila. Jenže teď jsme stáli a koukali na 2.75 vysoký betonový monolit.

Bez přehánění můžu říct, že jsem měl depresi. Celý jeden den. Říkal jsem si, jestli jsme to nepřehnali. A I. mne utěšovala :).

Shodli jsme se na tom, že jsme měli plot nechat postavit až v létě, kdy zas bude sousedský teror frčet na 200%. A né teď, po zimě, kdy jsme už zapoměli, jaké to bylo. Ale na nějaké “kdyby” už bylo pozdě.

A tak jsem začal vymýšlet. Co s tím, aby to bylo pěkné, veselé a líbivé. A během toho jednoho dne jsme to i vymysleli. Původní plot nebyl tak velký proto, že byl ze dvou částí. Tak to teď uděláme také tak.

A tak jsme naplánovali vysoké záhony. 75cm vysoké, aby se plot opticky snížil zpět na dva metry. A v těchto vysokých záhonec budou pěkné barevné rostliny, vysoké, které schovají další část zdi. A zeshora zavěsíme truhlíky či kvetináče, kde budou růst další barevné kytky, co to všechno ještě více zkrášlí.

A bylo po depresi. Teda, téměř. Komplet chmury odešly ve chvíly, kdy jsme měli hotovou kostru květináčů a kdy teď o víkendu vyběhly jejich děti ven, kdy měli rodinou oslavu a kdy se (netušíme proč) přesunuli namísto terasy přímo k naší zdi.

A i přes tohle všechno jsme měli u nás božský klid a nikdo na nás celý den nekoukal, co děláme. Vše se dělo jakoby daleko. Jako kdyby to bylo někde jinde, u někoho jiného a nás se to netýkalo. Bylo to neuvěřitelné. A to už jsme 100% věděli, že to byl správný tah.

PS: Vysoké záhony máme už skoro hotové. Ale to už je povídání na další článek.

Domeček

Domeček

Comments 12 comments

Ne, nebojte. Nezblánil jsem se a stále našemu baráku neříkám domeček :). Ale, na druhou stranu, něco, co si označení domeček zaslouží, jsme si pořídili.

Začalo to výstavou PVA v Praze, kam jsme se vydali okukovat pergoly, a kam jsme vzali s sebou i našeho prcka. Na výstavě krom pergol byla hromada zajímavých věcí. Asi nejvíc zajímavý byly bagry. U těch jsme spolu s pergolama strávili nejvíc času 🙂

No, bohužel už ale nic moc nekopeme, takže koupě bagru neprošla :). Na druhou stranu, stavět znova, tak tahle věc stoji “jen” 500 tisíc nová, což není vůbec špatné. Nechat si ho celou stavbu a pak ho za 400.000 prodat, tak člověk ušetří hromadu peněz.

Krom bagrů tam měli ještě suprové traktůrky. I tam jsme se docela dost zdželi, ale ani tam nám nic neprodali. I v tomto případě bude nákup až s dalším barákem, který bude mít rozlehlé pozemky :).

No, a když nedopadl ani traktor, ani bagr, zkusil to prcek aspoň s domečkem. A protože ten byl v trochu rozumné cenové kategorii, rozhodli jsme se, že mu ho teda pořídíme. Jenže, to jsme ještě nevěděli co jsme si vymysleli.

Dětský domeček Vilém z PVA

Všechny základní domečky za 5-6tisíc totíž mají výšku 120cm po štít střechy a dveře většinou výšku 90cm. Takže už teď, ve 2.5 letech, se prcek, co má výšku po mně, do dveří nevejde. Takže, i když domeček Vilém vypadal dobře a byla na něj ještě výstavní sleva, nakonec jsme se pro něj nerozhodli.

Dětský domek Otto za 32.000 z Mall.cz

A tak jsme koukali, co se dá kde sehnat. Je trochu paradoxní, že většina dětských domečku stojí 15-20 tisíc, což je zhruba stejně, jako jsou ceny zahradních domků pro dospělé s mnohem většími rozměry. Byli jsme jakžtakž smíření s cenou kolem 5 tisíc, takže 30 tisíc za domek fakt nepřipadalo v úvahu.

Domek za 22 tisíc z sbazaru

A tak jsme začli koukat na bazar, jestli třeba někdo neprodává větší domek s nějakou rozumnou cenou. No, i tady to ze začátku bylo za 0 bodů. Buď nové a drahé, nebo levné a mrňavé, nebo staré a fakt hnusné.

Domecek z bazose za 6000

Nakonec se nám povedlo najít jeden v praze. Byl za 6000kč a vypadal fakt dobře. Inzerát se na netu objevil ten den ráno, my psali v 10 hodin. V tu dobu už majitelce psalo několik dalších lidí. Naštěstí, uvedl jsem hned i telefon a magickou formuli “mám zájem, zítra si přijedu.

No, úplně magicky formule nezafungovala, protože jedna paní už měla domek předběžně domluvený. Naštěstí pro nás bylo ale domek potřeba rozbrat a odvézt po vlastní ose, což pro většinu ostatních byl nepřekonatelný problém, případně “počkejte mi, někoho si seženu a nějak to zajístím”. Takže jsme dostali přednost :).

Na pátek jsme tím pádem začli plánovat akci kulový blesk. Bohužel, informací o konstrukci domku nebylo mnoho, ale “údajně” měl jít rozebrat na 4 panely, střechu a podlahu. Rozměry domku jsem věděl (2m x 1,8m x 1,8m), takže jsem podle toho začal shánět dodávku.

 

Nakonec jsem půjčil Opel Movano XL. Takový malý kamion (půjčeno v az-dodavky.cz)  Dlouhé to bylo jak týden, já si tam mohl uvnitř klidně stoupnout a domeček by se tam vešel i složený dvakrat za sebou :). Ale půjčení stálo stejně jako mnohem menší dodávky, takže jsem ji bral. Za 1200kč na 24 hodin, neber to.

Jak jsem psal, půjčoval jsem ji už ve čtvrtek, abychom mohli v pátek hned ráno vyrazit. A shodou náhod mi ve čtvrtek volal stolař, že má pro nás připravené police na stoly. Takže jsem vzal dodávku rovnou na výlet a dovezl si i police. O těch připravuju pak samostatný článek, který bude jedna velká óda na to, jak dobře jsem police vymyslel a jak úžasné jsou :). Ale o tom příště.

Přípravy na tenhle výlet byly velké. Úplně jsme nedokázali odhadnout, jak dobře půjde domek rozložit. Zato jsme ale věděli, že do 16:00 musíme být zpět v Brně, jinak bude z prcka bezdomovec, protože školka ve čtyři zavírá. Proto jsme do výletu zakomponovali i jeho. Je to počítám poprvé i naposled, co tahle dodávka viděla dětškou autosedačku :).

Krom autosedačky jsme na výlet vzali i většinu mého nářadí. Od akuvrtačky po motorovou pilu a flexu. Pokud by domek nešel po dobrém, byl jsem připraven ho odvézt po zlém 🙂

Řídit tuhle dodávku na dálnici byl fakt zážitek. Člověk sedí neuvěritelně vysoko, takže má fakt rozhled, což byl oproti bavoráku fakt nezvyk. I to docela jelo, sice ve 130km/h už to moc nezrychlovalo a bylo potřeba využívat kopců, ale dalo se. Ale ta délka, ta mi dělala občas problém. Jak při předjíždění, tak při několika couvání. Ale zvyknout se dá docela rychle.

Díky brzkému vyjetí byla dálnice celou cestu naprosto v pohodě, takže jsme v 9 hodin dorazili na místo a začali domek rozdělávat a zkoumat, jak ho vlastně rozebrat.

Naštěstí i to šlo docela snadno. Bylo potřeba začít střechou, která byla chycená ke zbytku konstrukce. Bohužel to odneslo pár tašek, protože vruty byly pod nimi a tašky už byly dost křehké. Ale to půjde opravit, takže žádný problém.

No, a pak už to šlo ráz na ráz. Postupně jsme rozebrali všechny stěny i podlahu. A až na jeden zrezlý a vyžvejkaný šroub šlo všechno naprosto snadno (až nezvykle, stále jsem čekal nějaký problém).

Panely jsme naskládali naprosto komfortně do dodávky, k tomu jsme dostali jako bonus ještě klouzačku a v půl jedenácté jsme už frčeli směr Brno.

Teda, frčeli. Navigovala I. a ta se rozhodla s Wazem hrát hru “najdi nejdebilnější cestu a tu jeď dvakrát”. Takže nám trvalo hodinu a 20 minut se dostat zpět k dálnici, ale zase jsme se vynořili u oblíbené restaurace Naháč u dálnice (o které jsme se předtím bavili, že naprosto netušíme, kde je), takže mohla tvrdit, že to vlastně bylo schválně :).

Po obědě už byla cesta zase dobrá (až na pár exotů na D1, ale to k tomu už patří). A my byli kolem druhé doma. Takže jsme měli ještě hromadu času do vyzvednutí prcka, tak jsme se rozhodli, že mu domek rovnou postavíme.

Stavba šla ještě rychleji než rozložení, takže jsme za necelou hoďku měli hotový jak domek, tak přeházený písek zpátky do pískoviště (které jsme o fous přemisťovali, aby byl domek v rohu terasy).

Tády-dýdy-dá a to je vše :). A tak už i my máme náš domeček 🙂

Příprava na jaro

Příprava na jaro

Comments 17 comments

Když už jsem dneska pobavil půlku Brna, proč nepobavit i čtenáře blogu :). Dopoledne jsme se rozhodli, že zajedeme do zahradnictví mrknout na nějaký sadbový stolek, abychom si předpěstovali rajčata, papriky, nějakou další zeleninu a hlavně i bylinky na vaření.

Trochu nás po prvotním omrknutí dostupného stolu přešla legrace, protože tenhle pěkný plastový stolek vyšel v zahradnictví Brabec na cca 1500Kč. Ale my se nenechali odradit, někde to seženem levnějc. Dáme oběd, mrknem na net, objedem Bauhaus a Hornbach a něco najdeme.

No, na net jsme mrkli a krom tohodle stolu s dřevěnýma nohama za 1700 Kč jsme toho moc dalšího nenašli. Pořád jsme se ale nevzdávali, třeba seženem něco rozumného v Hornbachu či Bauhausu. A tak cesta tam. Došli jsme do zahradního centra v Bauhausu, kterému v informační boxu vládla místní borka. Z komunikace s ní jsem měl pocit, že jí patřil i celý Bauhaus a že tam byla jen na kontrole.

Jako první jsme totiž narazili na tento truhlíko-stůl. Bohužel, původně v rozebraném stavu, takže nebylo moc jasné, co nabízí a jak vypadá. A když jsem se byl v zahradních informacích zeptat, zda ho nemají někde vystavený, bylo mi touto samozvanou majitelkou Bauhausu vysvětleno, že on původně sestaven byl, ale že jí překážel, tak ho rozložila. Hmmm.

Tak se ptám, zda by nešel složit, že bych o něj měl zájem. Jenže, ejhle. Nešlo. Protože jsou stolky rozebrané a ona neví, zda jdou sestavit a zda něco nechybí. Hmmmmm.

Na to se paní majitelka sebrala a v půlce rozhovoru odešla. Naštěstí (no….. jak se to veme) tam byl její kolega, který byl sice ochotný, ale zas ne moc bystrý.  O květináči moc nevěděl, ale byl ochotný ho sestavit a nakonec to s mojí pomocí zvádl :).

Květináč nakonec nebyl vůbec špatný, bohužel, nemají k němu takové to víko, co z něj dělá pařeniště a umožňuje předpěstování rostlinek. A tak jsme se šli mrknout dál.

Jako další jsme narazili opět na stolek firmy Elgo. Jenže, jestli v zahradnictví měli Elgo XXL, tak v Bauhausu rovnou Elgo SUPER XXL. A rozdíl mězi těmahle dvěma je v jejich šířce a to rovnou dvounásobný. Verze XXL je široká cca 35cm, zatímco verze SUPER XXL rovnou 70cm. A tam už se vejde něco rostlinek.

Jenže, “SUPER” přívlastek nepřidává jen na šířce, ale taky ceně. Tady už je cena i s víkem krásných 2300Kč. Jenže, ta cena je vlastně dobrá. Nic moc jiného se nedělá, když něco, tak ještě dražšího a menšího. Takže, za 2300kč je to vlastně dobrá cena. A tak jsme po cca 15ti minutovém váhání tenhle model vzali. Chtěli jsme něco, co může být v obyváko-kuchyni u HS portálu a přes léto pak na terase. Abychom mohli předpěstovat rostlinky a po zbytek roku tam pak porostou bylinky na vaření a grilování. A tohle všechno tenhle stolek splňuje.

A tady by ten příběh u většiny normálních lidí končil. Jenže, ne u nás. A vlastně, ne u všech ostatních vlastníku BMW řady 3 s malým kufrem, co se tenhle stolek rozhodnou koupit  🙂

Nejdřív to vypadalo jako legrace. I. se mne ptala, jestli to nacpem do auta. No, co asi tak čekala za odpověď, žejo. “Samozřejmě, proč by ne”. Bylo mi jasné, že do kufru to nepůjde. Ale přece, na zadní sedadla, tam to jít musí. Stačí trochu vytočit nohy a bude to.

Hele. Nebylo. Nešlo to. A to nejen na zadní sedadla. Zkusili jsme i přední. Dokonce i na šířku. Už jsem byl skoro ochotný obětovat i sedadlo řidiče. Ale prostě ne.

Ale pak jsem se během toho Tetrisu zaregistroval střešní okno. A bylo jasno. Teda, nejprve jsem ho zkoušel využít při tlačení stolu dovnitř dveřma a vytočení se směrem do okna. To taky nezkoušejte, tudy taky ne. Ale pak, pak to přišlo. Já tam ten stůl nacpu střechou. A bude to.

A bylo, střechou tam šel a dokonce v autě ani moc nepřekážel. Akorát nám cestou domů do auta trochu foukalo. Ale odvezli jsme ho.

Věřím, že pro spoustu lidí to musel být pohled k pobavení. Pro mne to bylo vítězství. Po tom všem, co jsem v tomhle bavoráku už odvozil během stavby, tak se tam i tenhle zatracený stolek vešel :). Dokonce i jedny policajty jsme cestou potkali. Naštěstí jsme dělali dostatečně nenápadné, takže to prošlo bez jakéhokoli incidentu. (PS: Všechny postavy i děj je zde čistě fiktivní, nikdy k němu nedošlo a doma to nezkoušejte 🙂 ).

No, když jsme stolek konečně dovezli domů, pustili jsme se do jeho přípravy. Cca 2/3 výšky jsme naplnili ornicí ze zahrady. Tady si nejsem úplně jist, ale něměli jsme dost substrátu na naplnění celého stolku, takže bylo potřeba to takhe rozdělit.

Zbylou třetinu jsme pak zasypali substrátem. Uvidíme, jak moc nám tam začne růst plevel a jiná překvapení ze záhonu. Pokud by to bylo moc špatné, tak po předpěstění rajčat a paprik celou hlínu vysypem a dáme tam jen substrát.

No, a to je vše. Doufám, že Vám článek zlepšil den stejně jako všem těm, které jsme na naší (hypotetické) cestě domů dnes potkali. Ty výrazy a pohledy fakt stály zato :).