Sobotní akce bylo položení zemnícího pásku pro budoucí hromosvod i uzemnění rozvodné skříně.
Ze začátku nám to teda moc nešlo, protože rolovat 25m dlouhý a 25kg težký zemnící pásek není žádná sranda. První roli jsme rolovali přímo v pasech, což se dělalo naprosto příšerně a trvalo nám to snad dvě hodiny.
Druhou roli pak měla I. velmi dobrý nápad (ačkoli až po tom, co jsem tu těžkou potvoru přetáhl přes půl pozemku a pak jsme musel zase zpět) rozmotat pásek bokem, narovnat ho a až pak ho celý přenést do pasů.
Nakonec jsme takhle dělali všechny zbylé tři. Sice byla trochu pakárna táhnout ten pásek rozmotaný, ale pořád snazší než ho rolovat a rovnat v pasech.
V půlce dne nám pak přijel na pomoc jeden známy (ještě jednou díky Sedloš 😉 ), takže to šlo už jako po másle.
Po usazení pásku jsme je museli všechny spojit spojkama, podložit cihlama (aby se nedotýkaly země a byly komplet obtečený betonem a tím pádem nerezly), zároveň pak ještě uchytit véčkama z roxorů, aby se při výlívaní betonem nepohly nebo neuplavaly.
Tady jsem si pak vyzkoušel řezání ocele pomocí flexy, dost zážitek, ale naštěstí tráva (ani sousedovo auto) nechytlo ;-).
Kolem půl deváté bylo hotovo a my mazali domů (teda spíš do hospody na jídlo a až pak domů 😉 ) nabírat sílu na zítřek, kdy budeme řešit prostupky na kanalzaci a vodu.
Je zajímavé, kolik lidí už mi od začátku stavby říkalo nebo se mne ptalo, že jestli ten báwa jako není trochu nevhodné auto na stavbu. Jestli třeba nezvažujeme ho prodat a koupit něco praktičtejšího (nebo alespon koupit druhé praktičtější auto, atd.). Naopak, je to to nejlepší auto na stavbu! 😉
Důvody, proč tomu tak je, jsou zde (a pokud mně napadnou nějaké další, tak je stopro doplním 😉 ).
Za prvé, vejde se do něj opravdu hodně věcí:
Za druhé, díky střešnímu okýnku lze zaskládat přítelkyní tak, že nemůže vylézt a lze ji tam uvěznit navěky:
Za třetí, stavební materiál lze dopravit na místo určení neskutečně rychle, takže se například nezkazí během dopravy (obrázek je skutečně jen ilustrační ;-)).
Za čtvrté, z obyčejného přívěsného vozíku umí báwa udělat raketový přívesný vozík, takže když už se věci nevejdou dovnitř, stále je lze nesutečně rychle přemístit z bodu A do bodu B 😉
Za páté, je to fakt stylová doprava. Není nad dojet na stavbu/bauhausu/kamkoli v baworáku a vylézt v špinavých hadrech. Případně ještě lepší pohledy lidí jsou, když táhneme 3m dlouhou odpadní trubku nebo 100kg vážící zemnící pásek se spoustou dalších věcí a nakládáme to do báwy 😉
Takže jednou pro vždy, BMW je vhodné auto na stavbu domu ;-). Můžeme ho vřele doporučit, je to pak radost jezdit pro stavební materiál.
Dnešní den nám začínal sakra brzo. V 5:45 budíček, v 6:15 odjezd na pozemek, v 6:30 na pozemku sraz s projektantem. Do 7:00 jsme řešili finální výšku domu a hloubku pasů, zameřili finálně kudy se bude kopat a připravili náš dokumentární foťák.
Celé kopání nakonec trvalo jen čtyři hodiny a v 11h bylo hotovo. Celé to pěkně odsýpalo, ale dost tomu určitě pomohl i fakt, že krom bagristy jsme tam kmitali i my s projektantem. Neustále jsme bagristovi hlídali hloubku výkopu, takže mohl vcelku rychle postupovat.
Měření hloubky pasů jsme měřili nivelákem. Projektant stál v rohu pozemku za stativem a já pobíhal po stavbě s latí se značkama. Nakonec jsme se docela zkoordinovali i s bagristou a několika posuňky jsme úspěšně kopali, co to dalo.
Pasy máme hotové, teď nás o víkendu čeká natažení zemícího pásku (ta potvora váží 100kg, takže spíš pásu), připravení prostupek na odpady a vodu, která prochází skrz desku a v pondělí je domluvený beton.
Trochu nám to kazí momentální průtrž mračen, ale snad to nebude tak zlé a pasy nebudou plné vody.
A tady pak máme video z celého průběhu kopání, tentokrát se timelapse opravdu povedl.
Ve čtvrtek jsme chtěli dodělat plot a nechat zaměřit základy geodetem. Nakonec to zase dopadlo trochu jinak, ale rozhodně ne špatně.
Dopoledne bylo nejprve nutné sehnat štěrk, což se ukázalo lehce jako problém, protože všechny lomy se štěrkem jsou od nás celkem daleko. Nakonec jsme koupili šterk v nedaleké betonárce, takže byl i s trochou betonu, takže kůly v dírách parádně zpevnil.
Nakládání štěrku byla docela legrace, tam kde běžně couvají míchačky jsme nacouvali s našim vozíkem a po chvilce hlasitého chrastění se z nebe spustil dešť kamení. Naštěstí to obsluha pustila na ten nejnižší výkon, takže nám to vozík nerozpláclo ;-).
Šterk jsme pak dovezli na pozemek a za pomoci našeho nového kolečka jsme ho rozváželi ke všem sloupkům.
Protože jsme měli do jedné ještě půjčený vrták-zabiják, dodělali jsme i díry na vzpěry. Dopoledne uběhlo docela rychle, práce na plotu postoupila a my si jeli dát za odměnu oběd.
Protože jsme se měli potkat na pozemku s majitelem bagru a domluvit na detaily na víkend, pro jistotu sem mu během oběda zavolal. No, a tady nám začala druh8, o mnoho více hektická část dne.
Majitel bagru nám řekl, že nejen že se schůzkou počítá, ale už je i s klukem co to bude bagrovat na pozemku a čekají na nás, žejo. Takže jsme oběd dost rychle ukončili a mazali zpátky na pozemek. Tam se dozvídáme druhou jobovku dne, žádné kopání o víkendu, ale buď v pátek nebo až za 10dnů. Samozřejmě bereme ten pátek a naháníme projektanta, aby nám přijel pomoct s vytyčením celého domu, jelikož v 7:00 v pátek se začíná bagrovat.
V tu chvíli se rozjiždí šílený maraton, kdy musíme sehnat dřevo na lavičky na vytyčení, zajet domů pro vrtačku a další nářadí na jejich konstrukci, narychlo sehnat elektriku na pozemek od sousedů, zkoordionovat to ještě s příjezdem geodetů na vytyčení rohů domu, z latí nařezat metrové kolíky s hranama na zatlučení a spousta dalšího. Nakonec máme v cca 15h všechno připraveno a jen čekáme na projektanta na začátek vytyčování. Tady musím opět ocenit jeho ochotu a schopnosti, protože za cca 3h od toho, co se dozvěděl nový termín prací, opravdu přijíždí spolu se vším vybavením a do cca 19h nám pomáhá vše nachystat. Bez něj a mnoha užitečných rad bychom to rozhodně celé nestihli.
Kolem osmé večer pak odjíždíme z pozemku a ještě míříme do Hornbachu pro vápno a nějaké další věci na druhý den. V cca 22h dorážíme domu a téměř ihned jdeme spát, protože budíček v 5:45 abychom v 6:30 byli na pozemku a ještě stihli dopřipravit pár věcí pro bagrování.
Z několika různých důvodů (zabezpečení, pes, pocit klidu a jistoty) jsme se rozhodli oplotit pozemek už před začátkem stavby. Přece jen se nám tam bude asi časem válet docela dost věcí a všechno do naší boudy nenacpem (kor když nemá vstupní dvou-dveře, žejo….).
Takže bylo potřeba vymyslet, jak co nejlevněji udělat plot. Prvotní plán s ocelovýma sloupkama vzal za své při první cenové nabídce. Další plán pak byly různé latě, hranoly a podobné nesmysly. Problém je, že všechno tohle je již opracované dřevo a někdo si to nechá velmi dobře zaplatit.
Finální volba tak padla na neopracované, co nejlevnější dřevo (i když trochu-více křivé, ale aspoň ten plot má duši, žejo ;-)). Po troše googlení jsme našli štípaně i neštípané akátové kůly. Nejřív jsme se dostali na cenu cca 100kč/bm, což při 2m sloupku (z toho 50-60cm po zemí) dělá 200kč za sloupek. Takže pořád nic moc. Takže další várka hledání a nakonec jsme našli akátové dřevo za 45kč/bm včetně udělání špic na konci klády pro snazší zatloukání (a až doslouží, bude se na něm dobře grilovat ;-)).
Takže bylo rozhodnuto, objednali jsme a dneska ráno jsme se i s naším vlekem sporťákem (jak jinak říkat vleku, který jezdí rychlejc než většina běžného silničního provozu) vydali na cca 40km výlet pro dřevo.
Dřevo dopadlo a tak bylo potřeba doladit drobný detail, a to jak takové dřevo dostat dostatečně hluboko do země aby drželo. Volba padla na benzinový vrták o průměru 15cm. Tim to máme za hoďku hotovo, to je brnkačka, ne? No ani h…..
Cca hodinu jsme strávili čmáráním sprejem po zemi a plánováním kam přesně kůly dáme (ale byla to sranda, připadal sem si jak drsnej sprajer 😉 ). Když bylo naplánováno, pustili jsme se do vrtání.
To co vypadalo se začátku jako sranda se dost rychle proměnilo v dost vydatnou fyzickou bolest. Vrták sice vrtal, ale když potkal cokoli tuhýho, místo vrtání přešel do režimu točení se, takže dokázal dost ošklivě nafackovat.
Nakonec jsme vrták drželi vždycky dva. Po tom, co jsme vrták vítězoslavně zavrtali do země, jsme ho museli postuně vysunovat a ručne shrnovat hlínu, jinak se všechno vesele nasypalo zpět do díry. Každou díru bylo potřeba vrtat tak 5x, abychom z ní dostali dostatečné množství zeminy.
Po nějaké třetí díře jsme to už dostali do ruky a tak nám dalších 19 děr šlo skoro jako po másle. Teda než jsme začali dělat díry blíž stromu (a pod stromem), kde je dost kořenů a vrták se do nich rád zakousne a neprojde. Takže u stromu jsme dělali třeba i 4 vrty na jednu finální díru, dokud jsme prošli dostatečně hluboko (no, vypadalo to tam jako po útoku robo-krtků 😉 ).
Nakonec jsme to ale po cca 6h zvládli, nanosili a zapíchali jsme kůly a zítra můžeme pokračovat s jejich obsypáním nějakým štěrkem a natažením pletiva.
A taky jsme zvládli celý proces natočit timelapsem, takže máme naše první stavební video 😉
Dneska jsme úspěšně dokončili skrývku ornice. Podle plánu dorazil bagrista v 11:30 a hned se pustil do práce.
Oproti původnímu plánu 14cm máme skrývku cca 30cm, takže na jednu stranu máme spoustu ornice na budoucí dorovnání pozemku, na stranu druhou máme spoustu ornice, co zabíra spoustu pozemku :-).
Celý proces byl relativně rychlý, bagrista hned po příjezdu začal “těžit” a za cca 45minut bylo hotovo.
Co se týká jeho schopností, tak to byl prostě borec. Když jsme viděli, jak na centimetr přesně rovná terén i celou plochu desky, tak opravdu klobouk dolů.
Celé své umění dokončil bravurním obsypáním jabloně, která tam nešikovně překážela v prostoru, kam bylo potřeba složit hlínu. Když jsme se domluvili kam hlínu dávat a že bychom jabloň rádi zachovali, začal haldy hlíny precizně štosovat kolem ní. Na výsledek se můžete podívat tady:
Kolem půl jedné bylo hotovo. Jsme domluveni, že když budeme potřebovat přeházet štěrk nebo cokoli dalšího, tak se máme ozvat. Takže máme rezervního bagristu, když vypoví ten původní.
Ještě včera se nám povedlo sehnat bagristu, který nedaleko nás pracuje na rekonstrukci silnice a namísto obědové pauzy nám slíbil, že si u nás zakope a udělá nám skrývku ornice.
Dnes kolem oběda to sice vypadalo trošku dramaticky, to když se bagrista i s bagrem vytratil bůhvíkam a nebyl k nalezení, ale naštěstí na nás nezapomněl a zhruba a pár minut po domluveném čase se objevil a pustil se do díla.
Za hodinu stihl udělat větší půlku, kope do hloubky zhruba 40 cm a mohl by se živit jako profesionální krtek 🙂 Kope přesně podle vyznačených čar a ve stále stejné hloubce. Hlíny je z toho požehnaně, jsme rádi, že jsme mu neřekli, ať kope ještě hlouběji, protože ta hromada na kraji pozemku už teď expanduje k sousedovi a to ještě dál poroste.
Zítra v obědové pauze své dílo dokončí a odpoledne může naběhnout nasmlouvaný geodet a začít vyměřovat rohy domu a nulu. Pak připravíme lavičky, provázky, nakreslíme hranici pasů a pak už zbývá jen ukecat dalšího bagristu, aby nám pasy o víkendu vykopal.
Protože není čas ztrácet čas, ještě dneska, po tom co jsme dostali stavební povolení, jsme se pustili do vytýčení plochy pro skrývku ornice.
Nejdřív bylo pořeba posekat znovu narostlou trávu.. Poučeni z posledního sekání nám to šlo celkem rychle a snadno, takže se žádné drama nekonalo.
Dalším krokem pak bylo vyměření a vyznačení plochy, kde se bude dělat skrývka ornice. Abychom to neměřili naším 5m dlouhým metrem a neznačili vodovkama, zajeli jsme si koupit profi 30m pásmo a reflexní sprej. A provázek 🙂
Vyměřování pozemku byla celkem sranda. Naštěstí se bude skrývka dělat o cca 1m více na každé straně, takže nějaká ta nepřesnost úplně nevadí.
Když jsme s vytyčováním skončili, trochu jsme se zhrozili plochy, co jsme si to vlastně vymysleli za megalomanskou stavbu. Ale člověk se nesmí bát vlka nic, takže to snad bude ok ;-).
Dalším krokem bylo domluvit bagristu. Ten, se kterým jsme celou dobu počítali, odjíždí za týden na dovolenou. Takže tenhle týden nemá čas a pak další dva týdny nebude k dispozici. No tak to je průser, ale 3 týdny fakt čekat nebudem.
Takže jsem zašel za týpkem s bagrem, který tam dělá silnici, jestli si nechce udělat melouch a skrývku udělat. No, samozřejmě že chce, takže zítra ve 12h budeme mít snad skrývku hotovou ;-).
Dámy a pánové, je to tady. Po 35 dnech (a 5 měsících od začátku řešení komplet) od podání ohlášení stavebního záměru a žádosti o vydání územího souhlasu se nad námi bohové a stavební úřad smilovali a dostali jsme územní souhlas a souhlas s provedením stavebního záměru.
Zní to krkolomně ale znamená to, že můžeme stavět. Hned, teď, neprodleně a bez čekání na jakékoli lhůty. Takže hurá do toho. Ještě dneska jsme stihli pár věcí zařídit, ale to až v dalším článku.
Vedle našeho pozemku už několik měsíců intenzivně a nonstop rekonstruují silnici. Dopoledne tam ještě nejsou, ve tři tam většinou zase už nejsou, pátek je pro ně malá sobota a o víkendu, to se přece nepracuje ani ve skluzu.
Původně měla být silnice hotová už v dubnu, pak tuším v červnu, pak finálně 1. července a dneska (2.8.) jim tam toho pořád dost chybí.
Na stavbu se nejdřív jezdit mohlo, pak díky udavačskému sousedovi z vedlejší vesnice nesmělo, pak to zase nějak šlo ale vždycky sme se tam nějak dostali, i když občas jsme museli parkovat kousek dál.
Protože jsme věděli, že se blíží asfaltování, chtěli jsme operativně dopravit náš staveništní rozvaděč na pozemek dokud to šlo (abychom ho nechali zprovoznit elektrikářem, udělali revizi, EON měl dost času ho zprovoznit a my ho tak měli na stavbu připravený).
A tak jsme se ve středu, vybaveni naším novým přívesným vozíkem, rozhodli na pozemek dovézt jak rozvaděč, tak adoptovanou strunovou sekačku (aby se pomalu zabydlela ve stavební boudě, to dá rozum).
Všechno bylo naplánovaný, u stavebního dozoru jsme si ověřili, že asfaltovat se bude až ve čtvrtek a začíná se ze vzdáleného konce a my můžeme přijet a na pozemek se dostaneme.
Samozřejmě zase všechno špatně. Když jsme přijížděli, tam, kde se mělo asfaltovat, nebyl vůbec žádný stroj a na silnici stále jen betonová vrstva. Když jsme se postupně blížili, vůně asfaltu začínala být docela intenzivní a my začali očekávat nejhorší.
No samozřejmě, že ačkoli měli asfaltovat od začátku do konce, oni se rozhodli, že budou asfaltovat o den dřív a začnou v prostředku přesně před našim pozemkem.
Na pozemek se vjet nedalo, zato to byla famózní podívaná. Stroj velký jak kráva přes celou silnici, do kterého kamión se klápějící korbou sypal surový asfalt se pomalu posunovaly po silnici a tam kde na začátku byl beton, na konci byla hotová silnice. Hustá podívaná.
Jako správní čumilové jsme stáli přímo na kraji silnice a pozorovali a fotili dění kolem. Na silnici se nakonec dalo vjet už za 2hodiny od vylití. Čekání jsme si zpříjemnili odporným obědem na Rohlence a výměnou vzduchového a pilového filtru v baworáckým servisu (samozřejmě celou dobu s námi jezdil i náš vozík a rozvaděč, který s námi zažívá samá dobrodužství).
