Vůně asfaltu
Vedle našeho pozemku už několik měsíců intenzivně a nonstop rekonstruují silnici. Dopoledne tam ještě nejsou, ve tři tam většinou zase už nejsou, pátek je pro ně malá sobota a o víkendu, to se přece nepracuje ani ve skluzu.
Původně měla být silnice hotová už v dubnu, pak tuším v červnu, pak finálně 1. července a dneska (2.8.) jim tam toho pořád dost chybí.
Na stavbu se nejdřív jezdit mohlo, pak díky udavačskému sousedovi z vedlejší vesnice nesmělo, pak to zase nějak šlo ale vždycky sme se tam nějak dostali, i když občas jsme museli parkovat kousek dál.
Protože jsme věděli, že se blíží asfaltování, chtěli jsme operativně dopravit náš staveništní rozvaděč na pozemek dokud to šlo (abychom ho nechali zprovoznit elektrikářem, udělali revizi, EON měl dost času ho zprovoznit a my ho tak měli na stavbu připravený).
A tak jsme se ve středu, vybaveni naším novým přívesným vozíkem, rozhodli na pozemek dovézt jak rozvaděč, tak adoptovanou strunovou sekačku (aby se pomalu zabydlela ve stavební boudě, to dá rozum).
Všechno bylo naplánovaný, u stavebního dozoru jsme si ověřili, že asfaltovat se bude až ve čtvrtek a začíná se ze vzdáleného konce a my můžeme přijet a na pozemek se dostaneme.
Samozřejmě zase všechno špatně. Když jsme přijížděli, tam, kde se mělo asfaltovat, nebyl vůbec žádný stroj a na silnici stále jen betonová vrstva. Když jsme se postupně blížili, vůně asfaltu začínala být docela intenzivní a my začali očekávat nejhorší.
No samozřejmě, že ačkoli měli asfaltovat od začátku do konce, oni se rozhodli, že budou asfaltovat o den dřív a začnou v prostředku přesně před našim pozemkem.
Na pozemek se vjet nedalo, zato to byla famózní podívaná. Stroj velký jak kráva přes celou silnici, do kterého kamión se klápějící korbou sypal surový asfalt se pomalu posunovaly po silnici a tam kde na začátku byl beton, na konci byla hotová silnice. Hustá podívaná.
Jako správní čumilové jsme stáli přímo na kraji silnice a pozorovali a fotili dění kolem. Na silnici se nakonec dalo vjet už za 2hodiny od vylití. Čekání jsme si zpříjemnili odporným obědem na Rohlence a výměnou vzduchového a pilového filtru v baworáckým servisu (samozřejmě celou dobu s námi jezdil i náš vozík a rozvaděč, který s námi zažívá samá dobrodužství).
