Vzpomínáte na listopad 2017, kdy Bitcoin dosáhl ceny $7000? Najednou se o něm všude psalo a v televizi i rádiu informovali o jeho vývoji. A všichni společně jásali, že dosáhl $7000.
A vzpomínáte pak na prosinec 2017, kdy Bitcoin začal raketově stoupat až na $20.000? Všichni mu predikovali velkou budoucnost, každý byl najednou krypto-odborník a milióny lidí zastavovali své domy a kupovali předražený BTC ve vidině rychlého zbohatnutí. A vzpomínáte na ten všudypřítomný pláč, že škoda, že nekoupili za těch $7000 a že by to už znovu udělali jinak?
A pak leden 2018, vzpomínáte? Bitcoin spadl na $10.000, všichni samozvaní odbornící mu přisuzovali zkázu. Je to bublina, scam, podvod. Vždyť spadl na $10.000, už nemá skoro žádnou hodnotu. Ti samí lidé, co před měsícem a půl jásali, že dosáhl $7000. A zároveň ti samí, co ve strachu z pádu začali prodávat své předražené bitcoiny zpět s nemalou ztrátou.
A únor 2018? Ajaj, to bylo teprv velké. Narazili jsme na $7000. Jesltiže předtím to byla zkáza, tak teď jsme podle “odborníku” vlastně zavírali krám. Důkaz toho, jaký je Bitcoin propadák, a jak oni to celou dobu věděli a říkali. Cena, při které ti stejní lidé dva a půl měsíce zpátky jásali a slavili, se najednou stala cenou celosvětového smutku. Smutku proto, že všichni ti magoři se zastavenou nemovitostí, rodinnými úsporami a aspoň jednou ledvinou najednou přišli o 2/3 svého majetku.
A jsme u března 2018. Bitcoin se na chvíli vyšplhal zpět $12.000 jen proto, aby pak znovu spadl na $7500 dnešní hodnoty. Na hodnotu, kterou měl před prosincem 2017. Na hodnotu, která není špatně, ale není ani dobře. Ale na hodnotu, která je velká příležitost.
Příležitost proto, že Bitcoin opět poroste. Možná, že bude ještě chvíli padat, chvíli se tam pak bude držet, ale časem půjde zase nahoru. Nejde totiž jen o samotný Bitcoin jakožto měnu, ale o celý technologický kryptosvět. A v něm je tolik nových a nadějných technologií, že během pár let budeme svědky změn srovnatelnými se vznikem internetu.
Spousta kvalifikovaných lidí (a tím nemyslím odborníky z Idnesu nebo TV Nova, kteří dělají reportáže na téma “voda v zimě mrzne”) predikuje kryptoměnám opravdu velkou budoucnost. Odhady $200.000 za bitcoin v řádu měsíců až let, $1.000.000 pak do pěti až deseti let. Jasně, vůbec to nemusí být tolik, ale faktem je, že to prostě poroste. A co je důležité, při dnešních cenách je relativně snadný způsob, jak si taky zkusit zainvestovat. Třeba 5.000kč, nebo jinou částku, kterou můžete oželet, ale díky které zažijete za pár měsíců či let ten fantastický pocit, až se Vám peníze zúročí 10x, 20x, možná i 100x a víckrát.
Znovu opakuju, nedělejte to s vidinou rychlého zisku, to je cesta do pekel. Udělejte to jako rizikovou investici s penězma, o které když přijdete, tak se svět nezhroutí a vy to budete mít jako veselou historku do hospody. I když je tu třeba 80% šance, že se Vám peníze alespoň zdesetinásobí, tak je tu pořád těch 20%, že o ně přijdete.
Pokud byste to chtěli zkusit, je to vcelku snadné. Dneska už existuje spousta směnáren, kde si můžete Bitcoin nebo jiné měny koupit. Pokud bych měl doporučit nějakou pro úplné začátečníky a zároveň takovou, která je roky zaběhlá, velká a stabilní, byl by to Coinbase.
Registrace na Coinbase je snadná, navíc, když použijete tento link https://www.vodnici.net/coinbase, dostanete 10USD bonus k Vašemu prvnímu nákupu nad 100USD (tzn. cca 2000kč dostanete 200kč navíc) a zároveň tím podpoříté nás a náš blog, jelikož dostaneme také 10USD stejně jako vy.
Po registraci pak převedete peníze k nim na účet a do dvou dnů můžete provádět nákup. Pro úplné začátečníky doporučuju koupit Bitcoin nebo Ethereum. Obě měny jsou teď nízko a obě jsou dost velké a stabilní na to, aby za nějakou dobu vyletěly nahoru. Kompletní návod jak se registrovat je k dispozici zde.
Samotné bitcoiny pak můžete držet buď na Coinbase samotném (což se úplně nedoporučuje, ale jak jsem psal Coinbase je jeden z nejbezpečnějších), nebo si pak peníze poslat k sobě do peněženky na počítači, nebo použít Trezor jakožto nejvyšší stupeň zabezpečení (jak jsem psal zde).
PS: Pokud bude zájem, napíšu jako další článek jak přesně registraci na Coinbasu provést, jak tam peníze poslat a kde a jak pak případně bitcoiny držet. (Edit: Článek jsem vydal zde)
PS2: Co se nás týká, tak my máme nakoupený Bitcoin a Ethereum a zkoušíme i něco málo obchodovat na burze (zatím víc studujeme a zkoušíme, než že bychom něco vydělali :)) ). O tom zase někdy příště.
Jak jsem psal v minulém článku, jeden z plánu hned z kraje roku je zbavit se větší části naší hromady za domem. Pokud byste proto měl někdo zájem o ornici (černozem), bude k mání. Je opravdu pěkná, původně tu bylo pole. Žádné kamení nebo jíl. Část ještě použijeme na dorovnání, ale je ji více než potřebujem.
Co jsem koukal, prodává se běžně za 200-300Kč/tuna (přepočet je 1.3tuny = 1m3), takže dám startovní cenu na 250Kč. Cena zahrnuje naložení na přistavený kontejner. (kontejner i dopravu jsem schopný zajistit).
Většina částky půjde asi brigádníkům, nebo nám na masáž za natažená záda :). Budeme to muset ručně odvozit před dům, takže žádná legrace.
Dopravu můžete sehnat vlastní, případně jsem schopný ji zajistit člověkem, co s náma spolupracoval při stavbě. Za dopravu chce 24kč/km, přistavení + půjčení kontejneru bude zdarma. V případě zájmu je možné i přesné převážení na jedné z místních váh.
Jestli budete mít zájem, pište dolu pod článek nebo na mail [email protected]
Když jsem včera psal o tom, jak jsem přes zimu krásně nezvládl pohnout s žádnou elektronikou, úplně jsem zapoměl na jeden drobný úspěch.
Před nějakým časem se mi ozval jeden čtenář blogu, že spolu s kolegou navrhl a vyrobil zařízení Swifitch. On sám pak byl s náma i na minulém Loxone srazu, takže ho pár z Vás už i zná (především po jeho prezentaci, jak monitorovat přítomnost bluetooth na detekci blížící se manželky domů :)).
Zařízení samotné je takové wifi-relátko. Něco jako komerční sonoff, ale s důrazem na vyšší bezpečnost a nižší cenu :). Ačkoli sám razím teorii, že veškerá technologie má být v rozvaděči přes který je vše ovládáno, občas to prostě nejde. Nemluvím tu teď o hlavních světlech, žaluziích a dalších zařízeních, se kterýma člověk počítá už při stavbě. Spíše jde o ty drobné věci, které se třeba i s ročním nebo životním obdobím mění.
Například vánoční stromeček, osvětlení v okně, osvětlení prcka v pokoji nebo zvlhčovačka v ložnici. Prostě cokoli, co potřebujete automaticky zapínat a vypínat. Jasně, můžete mít každou zásuvku zvlášť ovládanou přes relé, ale je to většinou ekonomický nesmysl. Jenže pak nastanou chvíle, kdy by se to tak hodilo….
A na tyhle chvíle je tu zařízení Swifitch. Přivedete do něj 230V a ono se z něj jak samo napájí, tak přes wifi spíná výstupní 230V relé.
Konkrétně třeba ta zvlhčovačka v ložnici. Přes zimu máme dost suchý vzduch, ale pouštět zvhlčovačku každý den ručně je opruz. Navíc pak zbytečně běží až do rána, což je většinou zbytečné. Takže jsem použil Swifitch a přes Loxone naprogramoval automatické spouštění a vypínání. Krásné a elegantní řešení.
Navíc, swifitch si můžete postavit sami doma. Za pár korun (konkrétně cca 250kč), trochu času a šikovnosti máte supr zařízení na spínání čehokoli. Navíc se tím hezky procvičíte v pájení :)).
Já osobně jsem si z Aliexpressu a Seedstudia objednal materiál na 20ks. Je totiž skoro jedno, jestli objednáte 1ks, 10ks, nebo 20ks. Cenově vyjde výroba plošňáku + poštovné hodně podobně. A když už jsem se do toho tak opřel, rozhodl jsem se i vylepšit si pájecí stanici.
Na aliexpressu jsem objednal tuto . Cenově i s poštovným vyšla na 70USD a v čechách byla za týden. A musím říct, je fakt supr. Krom klasického pájení a možnosti nastavení přesné teploty má horký vzduch, který nepotřebujete, dokud ho nemáte. Jakmile ale jednou okusíte, tak nebudete chtít jinak. Super se s tím zatahujou izolační bužírky, opravují špatně připájené kontakty, nebo sundavají komponenty i celé čipy (například ESP čip z Wemos D1 desky).
Krom výše uvedeného je pak horký vzduch super na pájecí pastu. Nanesete pájeci pastu, ohřejete ji vzduchem a máte připájeny všechny kontakty krásně a čistě. S tím se teprve učím, ale je to jen o správném množství pasty a tepla.
Samotná výroba Swifitche je celkem snadná, objednáte plošnák a podle návodu ho osadíte komponentama. K naprogramování ESP čipu pak lze využít buď kontaktů přímo na plošnáku, nebo si z Wemos desky (ze které předtím sundáte ESP čip) uděláte programátor. Touto cestou jsem šel já.
A takhle pak vypadala moje první deska zkompletovaného swifitche. Pájení sice není na jedničku s hvězdičkou, ale já byl spokojen. A čím více jich vyrobíte, tím lepší to bude. Tady se musím zmínit o zajímavé chybě, kterou jsem během pájení udělal a kterou nebýt autora jsem zřejmě nevyřešil.
Na téhle fotce vidíte vedle sebe můj modrý a autorův červený plošňák. Jak můžete vidět, jsou naprosto identické, jenže ten jeho funguje a můj ne (překvapivě :)). Ani po třetí výměně ESP čipu (a tady se ten horkovzduch fakt hodil), desateru proměření a snad padesáti propájení všech kontaktů ten můj nefungoval stabilně.
Chvíli jel, pak najednou nekomunikoval, pak svítil, najednou ne, atd. A tak jsem udělal fotky obou ze všech stran a začli jsme řešit proč. Až při fakt důkladném ohledání jsme zjistili, že jsem otočil dva odpory o 90 stupňů. Kdo ví, co přesně to vlastně dělalo a jak to, že to vůbec fungovalo. Ale přitom taková blbost. A tady se fakt hodilo mít po ruce i funkční kus.
Po této opravě najednou začalo fungovat vše jak po másle. Nahrál jsem připravený firwmare, připojil jsem Swifitch na wifi a připojil ho k mému MQTT serveru.
Samotné propojení mezi MQTT a Loxone pak řeším opět přes NodeRED. V NodeRED mám udělaný HTTP endpoint, který Loxone zavolá s parametrem on/off na zapnutí/vypnutí daného swifitche.
Případně můžete využít služby SeedStudio, které krom výroby samotného plošňáku nabízí i službu osazení všech komponentů. Zkušenost s tím nemám, ale tuto volbu jsem tam viděl.
A jako poslední, nejjednodušší cesta, je kontaktovat přímo autora. Ten hotové swifitche také prodává za cenu 1000kč včetně krabičky a nahraného firwmaru. Za vybrané peníze momentálně vyvíjí další, mnohem sofistikovanější zařízení, kterým by chtěl konkurovat samotnému Loxonu ( a prý se s ním pochlubí na dalším Loxone srazu).
Osobně si myslím, že zakoupení jednoho zařízení je dobrý způsob, jak ho za jeho práci podpořit a zároveň vám zakoupený kus hodně pomůže při výrobě dalších, jelikož máte vzorový kousek, se kterým můžete vše porovnávat.
Tak tu máme zřejmě jaro. Zima je za náma a já jsem přes zimu pěkně zvládl udělat všechny práce uvnitř domu, které jsem si před zimou naplnánoval…. nebo ne? Bohužel, vůbec ne.
Uteklo to nějak strašně rychle a já nestihl dodělat ani ty DMX triaky, které jsem kdysi narychlo propojil, když jsem prodával Loxone Dimmer. Jako by to bylo včera, když jsem si plánoval, co všechno stihnu. Jenže plán je jedna věc a realita druhá. Nějak se mi do toho připletl nový pracovní projekt, do toho jsem si pohrával s těžbou, od té jsme se dostali k dalším kryptověcem a najednou je tu jaro. No, tak třeba další zimu.
Ale jinak jsem za jaro rád. Blíží se zase doba grilování, sezení venku na terase a popíjení vína. Moje oblíbená činnost na domě. Už se nemůžu dočkat :).
A protože dneska bylo odpoledne opravdu pěkně (Loxone na jihu ukazoval až 19C), rozhodl jsem se odzimovat grily a venkovní nábytek a rovnou trochu poklidit kolem domu.
On byl totiž fakt blbej nápad stavět sněhuláka uprostřed dlažby ze sněhu, který jsem nabral kolem domu včetně bláta a trávy. A k tomu se nám před domem ještě všude rozlezla část písku, co nám zbyla z dlažby. Takže wapka byla jasná volba.
Naštěstí to šlo docela dobře, takže za necelé dvě hoďky byla celá dlažba čistá. A k tomu opláchlé i auto, očištěný zahradní nábytek, umytá fasáda a HS portály. Tím jsem pak pro dnešek skončil a jsem připraven na zítřejší hezké počasí, kdy zřejmě udělám testovací zátop v grilu :).
A jen co bude trochu čas, čeká nás likvidace prořezu z naší jabloně (větší kusy nechat na gril, menší spálit) a časem pak likvidace naší hromady ornice. Jelikož se nám to kolem domu přes zimu moc nepropadlo, budeme většinu hromadu postupně prodávat. Jenže, bude se to muset navozit v kolečkách ručně před dům. Takže o kondiční garden-fitness ani letos nouze nebude.
Tak tentokrát statistika s drobným zpožděním, holt, rodinný výlet měl přednost :). Co se týka investování samotného, tak krom dlašího výběru z Mintosu jsem s P2P nic moc neřešil. Pomalu ale načítám ICO investice, což vypadá na velmi slibnou cestu jak ještě lépe zúročit své peníze. Ve zkratce jde o různé investice do projektů v kryptosvětě. Za to dostanete jednak podíl v dané firmě a zároveň novou kryptoměnu vzniklou tímto projektem.
Každý držitel “mincí” pak získává nějaký měsíční úrok/podíl na zisku a zároveň může se svým podílem (virtuálními mincemi) obchodovat na burze. Víc bych se tomu chtěl věnovat v dalších článcích.
Souhrn vkladů
Jak jsem psal, proběhl další výběr z Mintosu. Tím ale s výběry pro teď končím a dál už nechám peníze vydělávat. Možná budu průběžně vyndavat dalšá peníze z Lendy, protože se mi tam přestává “líbit”. Jak už psali i jinde ostatní investoři, mám pocit,že tak nějak stagnují. Spousta půjček po splatnosti a nic moc aktivita ze strany Lendy.
Jako vždy doporučení na Transferwise, které stále rozdává první převod až do výše 500EUR zdarma (v případě, že se registrace přes náš link). Zároveň tím také podpoříte náš blog, protože i my za to dostaneme odměnu.
Úročení a fungování platforem
Úročení na Mintosu stále krásné, tam není co vytknout. Ve ViaInvestu postupně dobáhají všechny investice, takže ROI klesá. Problém je se Lendy/SavingStream. Po výběru z minulého měsíce mám na platformě méně úvěrů a tím pádem se zhrošuje podíl aktivních úvěrů oproti těm v prodlění. A tím padem i zisk jde dolů.
Na závěr zisk z tohoto měsíce. Další cca 3000kč doma, takže supr. Většinu mi teď už dělá Mintos a tenhle podíl se bude do budoucna jen zvyšovat. Díky stabilitě a velikosti platformy už není moc důvod investovat na malých P2P portálech. Na Mintosu funguje vše samo, investiční roboti které jsem jednou nastavil odvádějí skvělou práci a já vlastně o portálu krom měsíčních reportů vůbec nevím.
Poznámka: Jelikož se nám trochu pohoupalo Euro i Libra, nejsou teď korunové zisky úplně přesné. Momentálně mám exporty udělané tak, že se používá průměrovaný kurz z doby vkladu, což ale moc neodpovídá momentálně realitě. Pokud by byl čas, budu muset zanést ještě nějak různé kurzy pro různé období (nelze zas použít jen jeden, protože by to snížilo i historické zisky, které už byly vybrány). A tak zatím budu používat kurzy z doby vkladu.
Jak jsem psal v předchozích článcích, trochu jsem se pustil do těžení. A jelikož je situace na kryptoburzách momentálně příznivá na dlouhodobější spekulaci, rozhodli jsme se nic neprodávat, ale naopak vše držet na lepší zítřky a případně i nějaké mince na dlouhodobější spekulaci nakoupit.
Jenže, dlouhodobě uskladit kryptoměny není zas tak úpně jednoduché. Problém totiž je, že zároveň v současnosti existuje mraky lidí, kteří se Vám budou snažit Vaše kryptoměny ukrást.
A proto jsem se rozhodl pro Trezor peněženku, kterou bych Vám chtěl dneska představit. Nejprve ale ukažme seznam toho, jak svou měnu neuchovávat :).
Na žebříčku nejproblematičnějších úložišt je úplně na vrcholu burza. A je skoro jedno která. Historicky se už několikrát ukázalo, že i ta sebevětší a sebeznámější burza může být kdykoli lusknutím prstu vykradena. A pokud jste na ní měli peníze, máte smůlu. Na kryptoměny se žádné pojistky nebo záruky nevztahují a z podstaty fungování kryptoměn taková ukradená transakce již nejde vrátit zpět. Takže dělat si z burzy úložiště peněz raději opravdu ne.
Dalším, ne o moc lepším úložištěm, jsou kdejaké online peněženky. I když to vypadá jako super nápad, problém je, že privátní (šifrovací) klíče k Vašim peněženkám drží právě ta online služba. Takže pokud někdo hackne tuto službu (a nebo když se provozovatelé prostě rozhodnou, že než vydělávat na poplatcích, raději seberou peníze uživatelů), máte zase smůlu. Nejste to totiž vy, kdo drží šifrovací klíče a tím pádem smolík pacholík.
Na další místo bych zařadil všemožné peněženky v mobilech. Dneska existuje spousta aplikací, která Vám udělá z mobilu peněženku. Super nápad, až na to, že když Vám mobil ukradnou, jste v háji. A nebo když Vám někdo mobil hackne nebo se Vám mobil rozbije, jste zase v háji. A nebo, pokud se provozovatelé aplikace rozhodnou, že už je aplikace nebaví a raději si přivydělá krádeží, jste opět, no kdejinde než v háji. A nikdo jim už peníze nesebere. Oni se budou tvářit překvapeně a povídat cosi o hacku, ale pravdy se už nikdo nedohledá. A peněz taky ne.
V žebříčku pod mobily bych umístil běžné pracovní PC. I na něj si můžete nainstalovat jakoukoli peněženku na kryptoměnu. Jenže, i tady jsou rizika. Sice Vám už počítač tak snadno nikdo neukradne, ale zase je takový pracovní počítač relativně snadný cíl pro hack. I když budete mít anitivir a chovat se raltivně uvědoměle, i když nebudete chodt na zavirované porno weby, stejně se může “zadařit” a viry cílící na známé kryptoměny Vám počítač vyberou. Takže raději ani to bych neriskoval.
A tím se pomalu dostáváme k bezpečným variantám. Tou je opět instalace na PC, ale ne na Vašem běžném PC. Ale například na vyhrazený starý notebook, který je čiště nainstalován, má aktuální zabezpečení, plně aktivovaný firewall v obou směrech. K tomu zakázané spouštění jakýchkoli cizích aplikací a je využíván jen jako peněženka. To už může docela fungovat. Stejně tak dobře poslouží například i virtuální počítač ve službě VMWare, VirtualBox, atd. Nevýhoda je, že se musíte starat o další PC a musí byt opravdu dobře zabezpečený.
Ještě více bezpečná je pak papírová peněženka. Paradoxně si můžete virtuální měnu uložit i na kus papíru. Funguje to tak, že se privátní klíče vytisknou na papír a vy pak kdykoli chcete udělat transakci zadáte tyto klíče ručně nebo oscanováním do počítače. Trochu nepohodlné a oldschoolové, ale bezpečné.
A zřejmě úplně nejvíc bezpečná varianta jsou hardwareové peněženky (ty důvěryhodné, né čínské bazmeky). Díky těm máte měnu opravdu v bezpečí, protože mají zabezpečení hned na několika úrovních. A právě jednu takovou hardware peněženku Vám chci dneska ukázat.
Pro své kryptoměny jsem si vybral Trezor. Jde o první takovou peněženku svého druhu a přišli s ní lidé z Čech. Ačkoli je už dneska na trhu víc HW peněženek, terzor je stále jeden z nejlepších. Pokud byste náhodou chtěli kupovat nějakou levnější/méně známou variantu, ověřte si, že se nejedná o boudu na důvěřivce.
Musíte totiž věřit výrobcům, že je zařízení opravdu bezpečné. Pokud totiž výrobce do svého systému vyrobil zadní vrátka, může pak kdykoli všechny své uživatele snadno okrást. A i v tom je Trezor odlišný. Narozdíl od ostatních je jejich kód je open-source, takže se dá podívat, jak přesně se peněženka chová a co dělá.
Trezor vypadá jako trochu přerostlejší USB klíčenka s displejem. Aby Trezor fungoval, musíte ho připojit pomocí USB k počítači, přes který se jednak napájí a přes který pak také komunikuje s peněženkou, která je dostupná na webu výrobce.
Trezor totiž kombinuje několik skvělých věcí dohromady. Jednak máte super zabezpečení, zároveň ale nemusíte nikde nic instalovat a k peněžence se připojíte pomocí internetu odkudkoli (pokud tam připojíte Trezor zařízení). Funguje to totiž tak, že aplikace samotná běží na webu tvůrců a k přihlášení do ni potřebujete Trezor zařízení. Ten, když se pokusíte do vlastní pěněženky přistoupit, ukáže matici 3×3 čtverců a vy musíte zadat svůj pin. Numerická hodnota čtverců je však na matici pokaždé jiná, takže i kdyby někdo viděl, co zadáváte (ať už fyzicky, nebo třeba nějakým virem v PC), je mu to k ničemu.
Čísla, která zadáváte jsou viditelná jen na zařízení trezoru a podle toho vy čísla zadáte. Jednoduché, elegantní, bezpečné. Zároveň pak Trezor obsahuje i bezpečnostní klíče, pomocí kterých se podepisují odchozí transakce, což je další úroveň zabezpečení. O ty se už ale vy nestaráte, to dělá už trezor sám. Vy jen zadáte PIN a pak už spravujete své finance podobně jako v nějakém internetovém bankovnictví.
Zprovoznení samotného zařízení je hodně jednoduché. Zařízení přijde ve velmi dobře zalepené a zavřené krabičce, aby bylo zaručeno, že se zařízením nikdo před Vámi nemanipuloval. Proto při otevírání zkontrolujte, jestli je vše neporušeno a především se vyhnětě nákupu z druhé ruky, jelikož by zařízení mohlo být hacknuto a o peníze byste mohli přijít.
Po rozbalení zařízení připojíte pomocí USB kabelu k počítači a otevřete stránku s trezorem, kde najdete průvodce, co Vám pomůže trezor nastavit. Během instalace Vám zařízení ukáže 24 slov, které si zapíšete na přiložený papír a ten pak někde super bezpečně schováte. Těchto 24 slov je to jediné, co Vám umožní se k penězům případně dostat, pokud trezor ztratíte nebo se rozbije. Proto je potřeba hesla opravdu velmi dobře a bezpečně uložit, aby se k nim nikdo nedostal, žádná pohroma je nezničila a zároveň jste je vy v případě potřeby měli k dispozici.
Po incializaci slov pak zadáte svůj pin. Ten budete zadávat kdykoli budete do peněženky přistupovat, takže by to mělo být něco, co si budete pamatovat, ale co nebude znát nikdo jiný (na rodná čísla, čísla domů, telefoní čísla, PIN z kreditních karet atd raději opravdu zapomeňte).
Takhle vypadaly moje slova do chvíle, než mi prcek vypl notebook a já musel začít znova :))
A to je vše. Pak už se jen přihlásíte do online peněženky a můžete si do ní začít posílat peníze. Peněženka samotná podporuje v současnosti několik měn (Bitcoin, Bitcoin Cash, Bitcoin Gold, Ethereum, Ethereum Classic, Litecoin, ZCash a Dash). Je trochu škoda, že není podpora více měn, ale snad časem budou přibývat. Na ostatní menší měny holt musíte použit nějaké z nižších zabezpečení (já používám speciální virtuální PC).
Samotné používání peněženky je hodně intuitivní. Pro příjem peněz kliknete na “Receive” a aplikace Vám ukáže kód Vaší peněženky (těch můžete mít neomezené množství).
Zároveň s tím se kód ukáže i na zařízení, takže si můžete zkontrolovat, že kód v PC není nijak ovlivněn nějakým virem a ukazuje opravdu správný kód. Kód pak použijete pro příjem peněz.
Pro odeslání pak slouží funkce “Send”, kde zadáte komu a kolik chcete poslat a jak velký poplatek za platbu se má zaplatit. Čim vyšší poplatek, tím rychleji peníze do destinace dorazí.
Pokročilejších funkcí pak Trezor nabízí více, ale ty asi nemá moc cenu teď rozepisovat. Například možnost popisků u různých účtů a peněženek, podepisování/ověřování, hezký přehled stavu peněz s přepočtem na nějakou FIAT měnu (USD/CZK/..), atd. Na to už člověk ale přijde během používání sám.
Každopádně za mne mohu zařízení opravdu jen doporučit. Drobné peníze z těžby mám na burze, ale jakmile je směním, posílám do trezoru, kde budou několik měsíců a možná i let ležet. A za ten pocit klidu to stojí.
Pokud byste se rozhodli Trezor koupit, budu rád, když použijete tento můj link https://trezor.io/?a=vodnici.net a tím náš blog podpoříte.
PS: Trezor mám vyzkoušený na Windows i OSX a všude funguje bezproblémově, až na moje pracovní programátorské PC. Z nějakého důvodu se tam trezor nechtěl hned napoprvé chytit. Co ale stačilo, bylo spustit TrezorBridge v administrátorském režimu a od té doby funguje v pořádku i tam.
S drobným zpožděním tu máme další rekapitulaci. Tento měsíc jsem pokračoval v likvidaci drobných P2P portálů a zároveň udělal i několik větších výběrů z Mintosu a Lendy. Statistiky pak jen ve zkratce, protože moc nového/zajímavého se nedělo.
Souhrn vkladů
Jak jsem psal, vklady žádné, zato výběry. Ty jsem realizoval částečně přes Transferwise a částečně SEPA platbama na EUR účet, kde jsem pak peníze měnil na CZK opět pomocí Transferwise.
Jako vždy doporučení na Transferwise, které stále rozdává první převod až do výše 500EUR zdarma (v případě, že se registrace přes náš link). Zároveň tím také podpoříte náš blog, protože i my za to dostaneme odměnu.
Úročení a fungování platforem
Co se úročení týká, tak na to jaký masakr jsem v investicích provedl jsou čísla docela pěkná. Je to tím, že na Mintosu doběhla ještě BuyBack akce z prosince a připsali mi pár EUR, což kompenzovalo větší rozprodávání. Příští měsíc už bude horší.
Poznámka: Jelikož se nám trochu pohoupalo Euro i Libra, nejsou teď korunové zisky úplně přesné. Momentálně mám exporty udělané tak, že se používá průměrovaný kurz z doby vkladu, což ale moc neodpovídá momentálně realitě. Pokud by byl čas, budu muset zanést ještě nějak různé kurzy pro různé období (nelze zas použít jen jeden, protože by to snížilo i historické zisky, které už byly vybrány). A tak zatím budu používat kurzy z doby vkladu.
Nějakou dobu jsem měl router Turris Omnia. Koupil jsem ho v době, kdy na něj měl CZ.nic kampaň na Indiegogo, kde slibovali sofistikovaný, výkonný, ale zároveň user friendly router, pomocí kterého půjde vyřešit kde co.
A tak jsme si ho tenkrát i s pár známíma koupili. Slibovali intenzivní vývoj, hromadu nových funkcí, vše téměř automatické. Jenže, ani po dvou letech se toho moc nezměnilo. Po bezpečnostní stránce je router super, stejně tak po hardware je výborný. A nad tím běží linux, rovněž velmi dobrý a stabilní. Jenže, co se GUI a uživatelské přívětivosti týká, tak tam je to špatné.
Systém používá jako GUI systém Luci, což je open-source systém využívaný také systémy OpenWRT a DD-Wrt. Takže tady jen vzaly existující řešení a nahráli ho na router. K tomu pak mají ještě druhé, vlastní administrátorské GUI. To ale nabízí naprosto elementární nastavení typu připojení k internetu, heslo k wifi a pár dalších věcí. Ale naprosto nevužívá potenciálu Turrisu.
Pro někoho, kdo je kovaný v Linuxu, to asi zas takový problém nebude. Stejně si chce vše konfigurovat ručně a nějaké GUI ho jen zdržuje. Ale Turris se profiloval jako profi router pro masy. A to bohužel nebyl a ani se to z něj za další dva roky vývoje nestalo. Pro člověka jen lehce Linuxu znalého to pak znamená hodiny studování a zkoušení, kdykoli chce udělat něco sofistikovanějšího.
Jenže, žádná jiná rouzmná alternativa moc nebyla. A tak jsme spolu s Turrisem tak nějak koexistovali až do teď, kdy jsem začal řešit zvláštní a náhodné mikrovýpadky. Při běžné práci či surfování si toho člověk ani nevšiml, ale při těžbě…. :). Tam se počítá každá milisekunda a každý doručený paket. Výpadek znamená promarněný výpočet a ztrátu peněz. A to je už je důvod pro změnu.
A tak jsem dostal doporučení na Ubiquiti, že je super, že je vyzkoušený, rychlý kvalitní a vhodný i pro méně znalé. Značku jako takvou jsem znal už díky jejich wifi hardware. Jejich wifi přístupové body jsou super, luxusní pokrytí, žádné problémy s výpadky, atd. Stejně tak jsem už trochu znal jejich SW, který ale fungoval jen omezeně, protože jsem neměl všechny komponenty od nich.
Tak jsem zkusil Turrise prodat. A povedlo se. A já mohl objednat Ubiquiti komponenty.
Vzal jsem menší domácí verzi SecurityGateway, což není nic jiného, než router, do kterého se přivede internet do jednoho portu a druhým portem se internet pak odvede do nějakého switche. Dál má pak SecurityGateway ještě jeden další port, který lze použít k přivedení druhého náhradního internetu (například přes LTE), nebo na připojení například dalšího switche. A pak port pro konzolu, která slouží k ovládání zařízení, když se vše ostatní pokazí a nefunguje.
Další na seznamu byl Ubiquiti Cloud Key. Tohle je trochu specifikum Ubiquiti, že ovládací SW není přímo na routeru. Ten je jen hloupý stroj, do kterého musíte pravidla a nastavení nějak dostat. Pro nastavení slouží aplikace zvaná Controller. Ten si můžete buď zdarma stáhnout a nainstalovat někam na Váš PC, nebo ho lze provozovat právě v CloudKey, což je vlastně takový ethernetový dongle, co se připojí do jednoho z portů. A nebo pak dělá Ubiquiti ještě přímo rackovou verzi, ale ta je pro běžné domácí použití myslím zbytečná a hlavně dost drahá.
Jako poslední jsem pak vzal 24 portový switch. Switch je plně managed, což znamená, že ho lze programovat. Takže lze nastavit, který port na obsluhuje kterou síť, lze pomocí jednoho switche simulovat více oddělených sítí, atd.
Dělá se i PoE verze (umožňující napájení připojených zažízení přes síťový kabel), ale ta je o dost dražší a stejně bych to teď nevyužil. Takže jsem volil základní verzi bez PoE a když bude potřeba, dokoupím menší 8-portovou variantu s PoE.
S celým nákupem jsem se vešel do 9 tisíc korun vč. DPH, což na takto kvalitní zařízení jsou opravdu dobré peníze. Pokud bych kupoval nyní Turrise, tak jen samotný jejich router stojí 7000kč, když bych bral nějaký obyčený router, tak cca ~2500kč a k tomu ještě switch a jsem na podobných penězích. A kvalitou by se to nedalo vůbec srovnávat.
Dneska jsem pak většinu dne předělával síť z původní Turris+switche verze na nový Ubiquiti systém. Už od začátku byla radost s komponentama pracovat. Celý systém je maximálne uživatelsky přívětivý, takže nastavit více různých sítí, různé DHCP servery, propárovat Wifi AP se síťěma atd je otázka pár kliknutí. Žádné zdlouhavé hledání a nastavování konfiguračních souborů. Celkově je celý UX opravdu propracované. Vše najdete a uděláte na pár kliků, můžete si rozklikat více zařízení či nastavení v pravé části obrazovky.
Jak jsem psal, Unifi rozhraní jsem znal už díky wifi. Ale tu pravou sílu poznáte až když máte všechny komponenty od Ubiquiti. V rozhraní se odemknou všechny funkce a vše je najednou propojené do jenoho celku. Takže vidíte jednotlivá zažízení, vidíte v jakém portu ve switchy je připojen, vidíte stastistiku přenosu dat, rychlosti, odezvy, prostě naprosto všechno. Nádhera.
Když jsem měl nakonfigurováno a předěláno, zkusil jsem rychlost sítě jako takové a testoval, zda se výpadky vyřešilil. A tady mne Ubiquiti opravdu hodně překvapilo. Nejen že už nemám naprosto žádné výpadky a zahozené pakety, ale brutálně se vylepšila celková kvalita sítě. Dřív jsem měl ping ze všech počítačů na servery googlu (www.google.com) nějakých 50-70ms. Přišlo mi to supr a nikdy jsem neřešil, že by to mělo být lepší.
Ping z notebooku přes wifi
Nyní, po vyhození všechn Zyxel, D-link a jiných mini-switchů a ponechání jen jednoho 24-portu je ping 5ms (a cca 6ms pokud pinguju přes wifi). Více než 10x zrychlení jen díky koupi kvalitního HW.
Pokud budete řešit do baráku síť, volil bych být Váma rovnou z kraje všechno od Ubiquiti. Vše funguje hned napoprvé, mají super wifi vysílače se super pokrytím, mají supr switch, který je rychlý a robustní a mají parádní router s controllerem, který zvládne ovládat i ne-linuxový mág. A vše za rozumné peníze. Takže jednoduchá volba 🙂
Že je těžba v kurzu, to jsem věděl. Ale že minulý článek úvod do těžby způsobí takovou vlnu emailů, zpráv a komentářů, to jsem nečekal :). Tím pádem hurá do další části, dneska o tom, jak postavit narychlo nějaký těžební stroj.
Rovnou předesílám, že největší problém je sehnat grafické karty. Momentálně asi jediná šance je stoupnout si do fronty v Amazonu a čekat a modlit se. Případně přes nějaké inzeráty, nebo známé ve velkoobchodech, ale i tam budete čekat na další dodávku.
Pokud jste ale těmi štastnými, co nějakou kartu mají, nebo se jim povedla nějaká sehnat, pojďmě se podívat, co s tím :).
Nadšené foto z parkoviště před Alzou 🙂
Mně se těsně před silvestrem povedlo sehnat dvě karty. Již zmiňované Nvidia EVGA 1070ti. V tu dobu to ještě nebylo tak hrozné, ale i tak se skladové množství karet podezřele rychle zmenšovalo.
Nadšeně jsem dovezl karty domů a začal rozebírat pracovní počítač. Ten byl sice původně I., ale jelikož ta teď dělala především na notebooku, tak jsem ho zkonfiskoval a přetavil na tiskárnu na peníze.
Pro začátek totiž krom karet a lepšího zdroje nic moc nepotřebujete. Stačí jakýkoli trochu nový motherboard, jakýkoli procesor a trocha paměti (v klidu 4GB RAM). Dvě karty totiž utáhne cokoli (stejně tak čtyři). Jen pozor na zdroj, karty něco žerou (cca 100-150W každý), k tomu něco spotřebuje počítač (cca 100W) a zdroj by měl optimálně jet tak na 80%.
Teoreticky by dvě karty mohly běžet i v klasické počítačové skříni. Potíž byla, že do té mojí se dvě karty na délku nevešly. Takže šel počítač ze skříně ven :). První nápad byl, že karty jen zasunu do slotů a bude. Problém je, že karty jsou už fakt dost těžké a vyvracely se.
Takže jsem karty spojil kusem desky. Tím si karty navzájem dělaly oporu a přestaly padat. K tomu pak už jen připojit disk a můj první baby-rig byl na světě :).
Co se týká operačního systému, je spousta možností. Těžit lze na Windows, linuxu, nebo jsou dokonce i přímo připravené operační systémy na těžbu. Já šel cestou windows. Dle některých návodů jsou windows na těžbu nejoptimálnější, jiné zas říkají pravý opak. Chtělo by to vyzkoušet, ale já jsem s výkonem i stabilitou v případě Windows spokojený, takže měnit nebudu.
Po nainstalování Windows musíte rozchodit karty. Krásný návod na to je popsaný na stránce mining.help, takže jen ve zkratce.
Počítač nejprve rozchodíte bez karet (používate jen integrovanou VGA na motherboardu), pak připojíte první GK a nainstalujete ji. Poté připojíte všechny ostatní karty. Necháte windows najet a dáte jim třeba i 15minut, kdy se postupně karty doinstalujou (na pozadí, takže nic moc nevidíte, že se děje). Občas kouknete do správce zařízení a když jsou stále nějaké karty nenainstalované, počítač zrestartujete a zase ho necháte být. Za nějakou dobu se pak ve Win objeví všechny karty. Chce to jen trpělivost.
Další krok je pak taktování karty. Narozdíl od šílených taktovačů honícími se za nejvyšším výkonem jde v případě miningu o něco trochu jiného. Kartu ideálně co nejvíce “podtaktovat” ve smyslu napájení, tzn. aby měla co nejmenší spotřebu a přitom měla stále co nejvyšší možný výkon. Na to je pro začátečníky asi nejlepší MSI Afterburner.
Ten kupodivu funguje nejen na kartách MSI, ale i na všech ostatních. V téhle aplikaci si pak můžete hýbat taktem pamětí, procesoru, napájení atd. Ačkoli karty něco málo vydrží, rovnou říkam, že tímhle si můžete kartu taky zničit. To jen abyste věděli, že se nevyplatí ji šponovat do nesmyslných extrémů :).
Opět velmi pěkný návod jak přesně hledat optimální nastavení je na stránce mining.help v sekci Nvidia. Takže zase jen stručně, začnětě na +100 procesor, +500 paměti. Snižtě napájení na 75% a pak jen zkoušejte přidávat takt nebo ubírat napětí. U toho měřte spotřebu pomocí nějakého wattmetru do zdi a sledujte výkony těžby v nějakém mineru. Když začne miner padat nebo počítač vytuhne, víte že jste překročili rozumnou mez a snižte hodnoty.
Další v pořadí je nějaký miner, tedy aplikace, co bude za Vás kopat. Pro začátek použijme NiceHash, funguej pěkně a rovnou můžete začít s tištěním peněz :). Nicehash stáhnete zde, provedete registraci a nainstalujete aplikaci na Váš počítač. Abyste spárovali miner na počítači s Vaším webovým účtem, musíte zkopírovat kód Bitcoin peněženky.
Ten najdete v sekci Dashboard v pravo pod textem “Your mining and BTC deposit address”. A tenhle kód pak zadáte do aplikace pod tlačítkem “Wallet”.
Pod tlačítkem “Worker” si pak můžete pojmenovat tento Váš počítač, abyste viděli, který z Vašich padesáti počítačů kolik vydělává :).
Na závěr před samotnou těžbou ještě musíte provést benchmarky karet, aby miner věděl, na co se Vaše karty hodí. I když dáte “Quick”, bude to trvat vcelku dlouho. Jakmile ale bude otestováno, nic vám nebrání začít tisknout. Stačí zmáčknout tlačítko START a koukat, jak vám bitcoiny padají z nebe 🙂
Takhle vypadá těžba na 4x GPU
Toto je reálný snímek z mého Rigu, kde mám momentálně 4 karty Nvidia 1070. Vidíte, že 4 karty udělají cca $17/denně. Not bad.
A na závěr dnešního článku ještě poslední maličkost…. JAK DOSTANU SVOJE PENÍZE??
Jednoduše, pomocí služby CoinBase. Coinbase je jedna z největších internetových burz, kde můžete nakupovat a prodávat virtuální měny BitCoiny, LiteCoiny a Ethereum. Zároveň pak také spolupracuje se službou NiceHash, takže můžete bezplatně převést své peníze do této peněženky a rovnou je vyměnit za Eura/Dolary.
Poté, co NiceHash připíše jednou denně Vaše peníze do NiceHash peněženky, je můžete v sekci Wallet->Withdraw nechat poslat pryč. A to buď do nějaké jiné Vaší BitCoin peněženky, nebo do CoinBase peněženky. Jak už jsem psal, převod do CoinBase je okamžitý a zdarma.
Na záver opět jeden tip. Pokud si účet na CoinBase uděláte pomocí tohoto linku a směníte (tzn. nakoupíte nebo prodáte) za více než $100 (není potřeba ihned, stačí až natěžíte), získáte vy i já bonus $10 ve formě Bitcoinu. Takže po natěžení 100USD máte dalších 10USD zdarma a k tomu ještě podpoříte náš blog. A to se vyplatí! 🙂
A to je pro dnešek vše. Zároveň ale tak nějak cítím, že by to chtělo článek daleko obsáhlejší a detailnější. Ale to by toho bylo pro dnešek už fakt moc. Pokud ale bude zájem, můžu příště udělat detailnější step-by-step návod jak přesně NiceHash rozchodit, jak pustit, jak kontrolovat statistiky výdělku, jak převádět peníze do Coinbase a tam jak je vyměnit za dolary a převést na účet. Je toho hodně a asi by to mohlo být zajímavé, že? Dejte vědět do komentářů!
V případě klasické těžby by asi stačila helma a krumpáč. U kryptoměn je to ale o fous složitější. A protože jsem dostal pár dotazů jak co nejsnáz začít, co vlastně to těžení je, jak to funguje, tak začnu tímto článkem. Pro pokročilé těžaře rovnou avizuju, že používám zjednodušené jak termíny, tak principy fungování. Aby to bylo zkousnutelné i pro úplné laiky.
Otázek na začátku je totiž spousty. Vím to podle sebe. Měl jsem jich milióny a stále jich ještě hromadu mám. Ty hlavní ale jsou “na čem těžit”, “co těžit”, “jak těžit”, “kam těžit”, “s jakým ziskem těžit” a “kolik mne to bude stát” a “kolik vydělám”.
“Na čem těžit”
Z toho, co jsem zatím načetl nebo co mi bylo řečeno, tak je snazší těžit na kartách NVIDIA. Jsou o fous dražší než od AMD (bývalé ATI), ale je s nimi mnohem méně starostí. Já jsem se touto cestou vydal a AMD zatím nezkoušel. Takže i následující návod bude pro karty NVIDIA. Teoreticky jde těžit i na procesorech, ale jejich výkon je oproti grafickým kartám velmi slabý a většinou člověk propálí víc elektriky, než co vydělá.
Podotázkou “na čem těžit” je pak to, kterou konkrétní kartu zvolit. Rovnou zkraje si řekněme, že starší běžné karty jsou naprosto nevhodné, stejně tak dnes prodáváné mainstremové karty. Je potřeba mít opravdu výkonnou kartu, aby byl zisk vyšší než cena elektřiny. Ideálními kartami od nvidie jsou GTX 1070, GTX 1070ti a GTX 1080ti. (1080 bez TI nebrat, ta je problémová). Seznamů doporučených karet se dá najít spousty, například zde, či zde.
Ideálně by měla mít karta 8GB Ram, jelikož se zvětšující se složitostí jednotlivých měn bude postupně potřeba více a více GB RAM. Dnes jde ještě stále těžit většina měn i na 3 či 4 GB kartách, ale to se v blízké budoucnosti změní a pak budou tyto karty bezcenné.
“Co těžit”
Další stěžejní otázka je, co vlastně těžit. Odpověď na tuto otázku je trochu složitější. Záleží totiž, jakou kartu máte, kolik těžařů zrovna v dané chvíli těží jakou měnu, kolik daná měna a v daném okamžiku stojí (a jak můžete vidět na přiloženém obrázku, dneska je třeba den, kdy všechny měny klesaly. Ideální den na to psát o kryptoměnách článek :))). Ovšem na druhou stranu, když teď natežíte, později vyděláte díky růstu víc).
Věc se má totiž tak. Existuje dejme tomu 100 měn (skoro bych řekl že více, ale pro ilustraci to stačí). Každá měna se nějak obchoduje a mraky lidí na ni různě spekulují. Tím hýbou cenou měny. A čím je vyšší hodnota měny, tím se jí vyplatí více těžit. Jenže, při těžbě měny se v systému objevuje každých 15 sekund určité nové množství peněz. Takže když měnu teží například 10 lidí, rozdělí si zisk 10 lidí, ale když měnu teží 10000 lidí, rozdělí si zisk lidí 10000.
Tím tu máme tak trochu začarovaný kruh. Když jde měna nahoru, je o ni větší zájem, tím je ale víc těžařů, takže je odměna nižší. Když pak cena spadne, těžaři odejdou, vy vytěžíte víc, ale s nižší aktuální hodnotou. Aktuální proto, že si můžete natěžit do zásoby a prodat, až měna půjde zase nahoru. Existuje ale ještě jeden, jednodušší způsob vhodný hlavně pro začátečníky a lidi, co nemají moc času.
Tím způsobem je služba NiceHash. Namísto, abyste se starali o to, která měna je v danou chvíli nejvýce výhodná, abyste ji pak museli přes různé směnárny měnit a abyste podstupovali riziko například i totálního pádu dané měny, můžete pronajmout svůj výkon ostatním. Za cenu o fous nižší, než jakou byste získali při ruční težbě, pronajmete výkon svého stroje a necháte ostatní, ať se starají.
Za to Vám budou na účtu naskakovat rovnou Bitcoiny, které lze snadno pomocí CoinBase směnit na dolary. Díky tomu se celý proces velmi zjednoduší. Tuto cestu ukážu v následujícím článku.
“Jak těžit”
Težba měny není nic jiného než nějaká aplikace, která provádí složité výpočty. Za to, že tyto výpočty provádíte, pak dostáváte odměnu. Pokud bych měl být více konkrétní, je to tak, že Vaše PC pomáhá provozovat síť dané měny, tzn. ověřuje například platební transakce, či kontroluje různé obchodní dohody uzavřené pomocí měny, atd. A za to pak dostáváte “kredity” dané měny.
Takto vypadají statistiky poolu
Úplně na začátku těžil každý jednotlivec sám. S rostoucí složitostí a počtem lidí ale začlo vycházet, že odměnu dostal každý například jednou za rok (samozřejmě v adekvátní výši odpovídající roku práce). Jak asi chápete, toto není zrovna něco, co byste chtěli podstupovat. A tak vznikly pooly. Jde o seskupení lidí, kdy se třeba 1000 lidí (většinou ještě mnohem více) složí a těží dohromady. Jelikož jich je tolik, získá odměnu někdo z poolu například každou hodinu. A tato odměna se pak rozdělí mezi všechny, kdo se na těžbě podíleli. A to v takovém poměru, v jakém jejich stroje přispěli k těžbě.
Tady jde třeba vidět těžba TrezarCoinu, kdy já přispívám výkonem 9000Sols a celkový pool má výkon 2.3milSols. V tomto poměru pak získávám odměnu.
Spravedlivé, elegantní, praktické. Díky tomu získáváte mnohem častěji vytěžený podíl a nemusíte čekat rok.
“Kam těžit”
Kromě samotné těžby ale musíte vyřešit ještě jeden problém. A to kam budete ukládat své pracně vydělané peníze. Místu pro ukládání se říká pěněženka. Zjednodušeně řečeno se jedná o počítačový program, který umí přijmout Vaše peníze. Peněženky mohou být buď online, nebo na Vašem počítači.
Nejbezpečnější je mít peněženky na nějakém odděleném počítači, nebo třeba jako virtuální uzavřený stroj, kam nic neinstalujete, kde se nic jiného nedělá a kde je minimální riziko nějakého viru či hacknutí. Na druhé straně jsou pak online služby, kam se přihlašujete jen svým emailem a heslem. Taková služba ve skutečnosti drží vaše přístupové kódy k peněžence a může Vám měnu kdykoli zpronevěřit.
O peněženkách je ještě potřeba říct, že na příjem peněz k nim nepotřebujete přístup. Jednorázově si vygenerujete unikátní kód, který pak používáte a na který se Vám připisují peníze. Až když chcete peníze poslat, potřebujete krom veřejného klíče (to je ten unikátní kód, co používáte k příjmu peněz) také privátní klíč, který byste za žádnou cenu neměli nikomu dát (a proto jsou online peněženky tak nebezpečné – pokud k nim nepoužíváte například Trezor nebo jiné zařízení, což z toho pak naopak dělá nejbezpečnější řešení. O tom ale později).
Pokud Vás už chytají mrákoty, jak je to složité, opět se hodí říct, že pomocí Nicehash toto odpadá. Težba se provádí pomocí Nicehash klienta a Bitcoiny si pošlete do CoinBase, kde mají peněženku za Vás. Tam si peníze rovnou převedete na EURa a pošlete na účet. Takže žádné riziko téměř nehrozí (téměř proto, že je tu vždy riziko, že zrovna ve chvíli, kdy peníze převádíte někdo CoinBase vykrade. Ale zrovna u nich bych se toho nebál. Jsou na trhu opravdu dlouho a jsou jedni z největších a nejspíš i nejlépe zabezpečených).
“S jakým ziskem těžit”
Tohle je snadná otázka ne? 🙂 Jasně že za co nejvíc. Ale jak to udělat, to už chce plán. Naštěstí existují služby, co Vám s tím pomohou. Server https://whattomine.com/ nabízí opravdu super přehled. Nahoře zadáte typy a množství karet, které máte, a dáte Calculate. Dole Vám pak vyplivne seznam měn a jejich denní ziskovost. Zároveň pak seznam karet v horní části webu Vám může pomoct i jako vodítko, jakou kartu si chcete na těžení pořídit.
Tak například, já mám 2x 1070ti. Zvolím tedy políčko “1070” (jelikož 1070ti, která je o fous silnější, tam není), zadám 2 a zakliknu “1070”. Stránka za mne sama vyplní výkon karet i jejich spotřebu. Na mně pak je jen zadat cenu elektřiny v dolarech (při 2.5kč/kwH je to cca $0.1/kwH) a kliknout na Calculate.
A dole už vidím, co mám těžit. Jak vidíte, měn je spousty. Zároveň v tabulce je i služba NiceHash. Jak jde vidět, jsou měny, které Vám vydělají víc, zároveň ale zisky z NiceHashe nejsou vůbec špatné.
(Důvod, proč ve výpisu případně uvidíte Nicehash vícekrat je, že krom více měn existuje také více algoritmů, pomocí kterých jsou měny implementovány. A tabulka ukazuje ziskovost NiceHashe v různých algoritmech).
Podle tabulky se tak můžete rozhodnout, jestli chcete těžit nějakou konkrétní měnu, nebo se připojit do NiceHashe a mít tak zaplého autopilota.
“Kolik mne to bude stát”
Další otázka je, kolik mne to vlastně bude stát. Otázka se dá rozdělit na dvě kategorie. Na pořizovací náklady a na provozní náklady.
Začnu těma provozníma. Potřebujete elektřinu. Množství spotřebované elektřiny ukazuje například i tabulka na WhatToMine.com. Moje dvě 1070ti denně spotřebují $0.58, takže $211 za rok, tzn ~4500 Kč. Tabulek se spotřebama je celá řada, pro ukázku třeba níže tabulka z tohoto blogu, která ukazuje, jakou mají jednotlivé karty spotřebu při různých algoritmech (při těžbě různých měn).
K tomu pak už potřebujete jen internet, ale rychlost připojení není potřeba nikterak závratná. Podle grafů je potřeba tak 500kb/s, takže náklady na internet nula nula nic, jelikož už stějně určitě doma nějaký máte.
A teď ty pořizovací náklady. Potřebujete obyčený počítač, ten nejlevnější procesor, nejlevnější pamět. K tomu pak výkonné karty a výkonný zdroj. V konkrétních číslech tak cca 800Kč za CPU+1000 Kč RAM+1500 KčMB. K tomu 2x 1070ti cca 2x 14.000kč a kvalitní zdroj za cca 3000kč. Suma sumárum 34.300kč.
“Kolik vlastně vydělám”
A tím se dostáváme do finále dnešního článku. Dá se na tom vlastně vydělat? A kolik vlastně?
Dá :). To je dobrá zpráva. Za prvotní investici 34.000Kč a roční náklad 5000Kč při nonstop provozu vyděláte při použití NiceHashe cca $8.85 za den. Tzn $3230 za rok, což je cca 67 835 Kč (ale třeba i 85.000 Kč, čtěte dál 🙂 ).
Takže, stálo Vás to 34.000Kč + 5000 Kč za elektrku a po roce máte 68tisíc Kč. Další rok pak už máte jen 5000Kč náklad a teoreticky zase 68.000 Kč zisk. Teoreticky proto, že se může stát strašně moc věcí. Když jsem tenhle článek začal před dvěma dny psát, vycházel roční zisk na 85.000 Kč. Ale protože se dnes měny propadly, je to jen 68.000Kč. Jenže, zítra může být zase vše jinak a měny poletí nahoru. A s tím i zisk z těžby. A k tomu se Vám ještě zhodnotí to, co jste natěžili v předchozích dnech. Zkrátka, houpačka.
Krytpoměny mohou dále růst a vyděláte ještě víc, nebo ceny půjdou dolu a vy vyděláte míň. A nebo bude těžit dvakrát tolik lidí a zisky budou poloviční. A nebo ….. Prostě, stát se může cokoli. Takže nutno to brát jako rizikovou investici. Jak ale vidíte, peníze v tom jsou. Ovšem, není to úplně bez rizika.
V příštím článku bych chtěl ukázat, jak jsem rozchodil svou první těžbu a jak použít právě zmiňovaný Nicehash na využití autopilota. Do commentů pište své dotazy, co budu vědět, zkusím odpovědět.
PS: článek jsem dával dohromady delší dobu, takže konkrétní ceny jsou zase už o něco výš. To jen, kdyby někdo řešil, proč jsou teď ceny jinak než píšu 🙂
