Browsed by
Tag: dum

Mnohonásobná radost – dveře, dvířka a sud :)

Mnohonásobná radost – dveře, dvířka a sud :)

Comments 2 comments

Tento týden se nám hned několikrát zadařilo. Volali z Kili, že jsou připravené naše dvířka na skřínky do obyváku a zároveň se ozval i člověk na montáž dveří do boudy. Dvakrát bingo.

Nejprve dvířka do skřínek. Když jsem je všechny měřil a zadával do výroby, měl jsem z toho trochu vítr. Kupodivu se ale nic nepokazilo a všechny dvířka sedí, jak mají. Dokonce i ty s vyřízlým rohem a posunutým pantem, které jsou u podlahové lišty.

Super bylo, že byli v Kili schopni připravit i otvory na panty. Bohužel, už ne dva malé otvory vedle něj na šrouby. Takže jsem musel u všech dvířek díry naměřit a navrtat. Ale i to se povedlo na výbornou.

Pak už jen přidělat panty a všechny nasadit na skřínky. Trochu opruz pak bylo vycentrování všech dvířek, aby byl všechno rovné a se stejnýma rozestupama. Chtělo si to s tím pohrát, ale šlo to.

A tady už fotky výsledku. Na fotce nahoře ještě chybí polička, která bude po celé délce mezery v cca půlce výšky skřínky vlevo. Na to musíme ještě dořešit nějaké uchycení.

 

Takto vypadá stěna s televizí. Kolem telky je momentálně dost místa, takže se tam časem vejde i nějaký vetší kousek :).

A takhle vypadá skříň u kamen. Jen tahle samotná skřínka nám zněkolikanásobila množství úložných prostorů v domě. K tomu skřínky nad televizí a sedačkou, a najednou máme kam dávat věci, na které doteď nebylo místo.

Pokud by někoho zajímala cena, tak celkem jsme na 25.000Kč za sakumprdum všechno. Což je cena naprosto luxusní. Od stolaře jsme měli cenovou nabídku jen na stěnu u televize, navíc jen s poličkou místo horních skřínek. A za toto málo chtěl 30,000kč, takže za všechno by si řekl zřejmě nejmín 80.000kč.

A teď druhá skvělá zpráva. Máme namontované dveře v boudách. Zase to vypadá o něco lépe, hlavně už se tam nemusím bát nechávát věci. Dveře jsou s tříbodovým zámkem, takže věřím, že hodně bezpečné.

Stejně tak na druhé malé boudě u domu. Poslední, co teď zbývá, je udělat olištování kolem dveří a oken. To teď musím pro změnu dokopat zase moje tesaře, kteří mi boudu stavěli. Ty mají prý práce až nad hlavu a dost blbě se s nima poslední dobou domlouvá.

A na závěr ještě jedna drobnost. Koupil jsem si sud :). Prázný, za 100kč :). Na spálení všeho bordela na zahradě (u domu), abych neměl popel všude.

Nejdřív jsem mu musel chirurgicky oddělit vršek. Šlo to flexou nakonec ještě líp než jsem čekal, takže skalpace proběhla bez problémů.

A pak už jsem sud naplno utilizoval. Než jsem spálil všechny zbytky, rozbité palety a hromadu ostatního bordelu, hořelo to tři dny v kuse. Každé ráno jsem našel v sudu ještě žhavé uhlíky, takže stačilo přidat další dřevo a zase se to rozjelo.

Pokud byste někdo měl stejný nápad se sudem, tak si dovolím jednu radu. Dole v sudu nic nehoří. Není tam totiž vzduch. Takže je potřeba udělat hromadu otvorů, aby sud “fungoval”, tak jak bylo očekáváno. To co je na fotce nahoře, to je jen základ. Nakonec mám díry ve dvou řadách po cca 5ti centimetrech.

Tady pak sud už v plném chodu s hustší sítí dírek. Pak už to fungovalo fakt dobře, Belzebubův kotel hadr.

A na závěr pohled do rozžhaveného jádra sudu. Vždycky večer byl až po okraj plný žhavého a ráno jsem ho našel plný tak jednu čtvrtinu. Parádní likvidátor bordelu.

Za odvoz….

Za odvoz….

Comments 5 comments

Dneska jsem trochu uklízel kolem domu a mám tu pár věcí, které už neupotřebím a vyhazovat je mi to líto. Nějakou hodnotu to asi má, ale na bazar to není. Takže kdo by se to někomu hodilo, za flašku či odvoz je to jeho :). K vyzvednutí jen osobně, Brno – Pozořice. V případě zájmu pište na [email protected]

  • Vata je téměř celá role Climowool 10cm šířka (tuším).
  • KGčková kolena 3ks a 1HTčková prodlužka
  • Starší vodováha co tu zbyla po nějakém řemeslníkovi
  • Starší malé štafle co tu zbyly po někom

 

Dál pak mám k prodeji (to jsem hodil i na bazary) tyhle věci:

 

Prodano Pracovní stolek Wolfcraft. 

Složitelný, má uchyt na mafla, takže z něj lze udělat cirkulu, z boku má svěrák. Původní cena přes 5000kč, teď 1000kč

4ks R14 plechové disky (cena 600kč za všechny)

Obyváková odysea 2017, timelapse

Obyváková odysea 2017, timelapse

Comments 6 comments

Tak timelapse videa už jsou také hotová. Tentokrát nám přijde fakt povedený, protože krom celé akce jde vidět ještě všudypřítomná plazící se housenka, která nám naše snažení po celou dobu opravdu jen a jen usnadňovala. Bohužel na timelapsu není vidět sekání elektriky. Po výpadku se mi vypl foťák a v té eufórii jsem ho zapoměl hned nahodit.

Jelikož jsme dělali obyvák čtyři dny, je materiálu opravdu hodně. Proto jsem se rozhodl vyrobit dvě varianty videa. Jedna, 15 snímků za sekundu (tzn 2.5min/sec), což je klasika, jak jsou vyrobeny i všechny ostatní videa. Jenže, celý timelapse má pak 10 minut :). A proto vznikla ještě druhá verze pro ty, co nemají času nazbyt, a ta je jednou tak rychlá (tzn 30snímků za sekundu = 5min/sec). Ta má pak celkem 5 minut.

Klasický timelapse 15fps

Zrychlený timelapse 30 fps

Obyváková odysea 2017, dějství třetí

Obyváková odysea 2017, dějství třetí

Comments 2 comments

Máme hotovo. Ufff.

Ačkoli jsme si mysleli, že to za páteční dopoledne stihneme, úplně se nezadařilo. Celkový úklid a finalizace si vyžádala o další den a půl víc, takže jsme finišovali až dneska dopoledne.

Ale co je důležité, je to hotové. Teda, ne úplně. Chybí dvířka, chybí osvětlení. Ale to teď oboje nejprve musíme sehnat.

V pátek jsme ještě před samotným úklidem řešili poličky a troje prosklená dvířka. I tady bylo pár chytáků z dílny Ikea, ale naštěstí se to poddalo.

Mnohem důležitější rozhodnutí bylo, jak vysoko umístit skleněnou poličku v budoucím baru :). Na pomoc jsem si vzal dva testovací subjekty, abych ověřil správné nastavení :).

Co naopak musím z Ikey pochválit, je štelovatelnost pantů u dvířek. Velmi jednoduše se mi povedlo oba nastavit tak, aby vše lícovalo a pěkně se dovíralo.

Na závěr jsem pak ještě dodělával lišty a různé serepetičky. To už byl ale spíš takový balzám na nervy po celém tom skládání :).

Odměnou na závěr pak byl přesun všech flašek z původní pozice do vitríny. Musím říct, že už teď to vypadá fakt pěkně, ale až se to nasvětlí, bude to pecka.

No, a na samotný závěr pak už “jen” úklid. Ten samotný byl tak na osm hodin, možná i víc. Po uklízecím maratonu ale vypadá obyvák už zase jako obytná odpočinková místnost, a ne stavební dílna 🙂 A jak je vidět, máme z toho všichni náležitou radost.

 

Timelaps z celé akce bude k dispozici záhy, musím to ještě zpracovat.

Obyváková odysea 2017, dějství druhé

Obyváková odysea 2017, dějství druhé

Comments 5 comments

Rovnou navážu tam, kde jsem v předchozím článku skončil. Připravili jsme prvních pár skřínek, kde bude stát televize, a začli plánovat instalaci zavěšených skřínek.

I o mechanismu zavěšeného Ikea nábytku by se dalo napsat milióny slov a i to shrnu jedním, pro tentokrát slovem debilní. Mají na to lišty, které si člověk uchytí na zeď a na ně pak pověsí skřínky. Zní to supr.

Problém je, že i když to člověk měří na desetkrát a ještě pomocí laseru, o nějaký ten mm to prostě při vrtání ujede. A světe div se, celý závěsný systém nemá žádnou možnost korekce pozice. Takže pokud to nějak navrtáte a máte pod tím další skřínky, tak to prostě nikdy nebude přesně sedět. V tu chvíli jsme si mysleli, že to je ten největší problém, na který jsme právě narazili.

Nene, omyl :). Největší problém byl, že jsem se rozhodl navrtat ještě dvě další díry, abych výšku opravil. A tak jsme se znovu s I. navzájem ubezpečili, že ani tam žádné kabely nevedou a začal jsem vrtat. Buch bác, tma….

I. vypadala trochu překvapeně, já jsem tušil. Ale špatně…. Říkám, že je to asi venkovní světlo, že to je blbý, ale teoreticky ho nepotřebujem. A I. na to, že jestli to náhodou nejsou žaluzie. No, byl jen jeden způsob jak si hypotézu ověřit. Zkusit žaluzii stáhnout. Buch řach bác, ještě větší tma…..

Byly to žaluzie, a byla to i zabezpečovačka okna. A když jsem zkusil žaluzii stáhnout, zkratovaly se fáze se zemí, takže to vyletělo až venku před barákem. Tak jsem si to zašel nahodit a pak s klidným výrazem vzal kango a začal bourat. Boural jsem tak dlouho, než jsem se dostal na oba kabely a než jsem je oba dostal ven tak, abych je mohl spojit.

Zhruba hodinku a půl to trvalo, ale povedlo se. Jak zabezpečovačka, tak žaluzie jsou už zase cajk. Díru jsem chtěl původně nějak zadělávat, ale většina z ní je za skřínkou a jen cca 5cm vykukuje nad. To jsem zakryl klasickou plastovou zátkou na elektrické krabičky a nikdo nic nepozná. A poučení? Od té doby jsem koukal před každým vrtáním do fotek ze stavby.

Oprava elektriky bylo to poslední, co jsem ve středu zvládl a pak šel spát. Když jsem ve čtrtek pak ráno přišel do obyváku, vypadalo to tam nějak takto. Očividně neměl v noci Samo čas, takže to tam neuklidil a vypadalo to tam stejně jako večer, jen to teď ve světle bylo víc vidět.

Od rána jsme se s I. pustili na dokončování zavěšené stěny. Jak jsem psal, závěsy jsou dementní a tak jsme dost dlouho bojovali s výškou skřínek. Nakonec jsme dali pryč nožičky u spodních skřínek a jen to podložili dvěma vrstvama papírových kartónů, abychom vyladili správnou výšku vůči zavěšení.

Pak už jen druhá spodní skřínka a byla alespoň jedna část hotová. Pak nastal úklid a přesun věcí z jedné strany místnosti na druhou. Potřebovali jsme vyklidit všechno kolem pohovky, abychom ji mohli odsunout a udělat skřínky, co budou za ní.

Krom skřínek tam bude ještě i polička, ale tu zatím také nemáme. Tu budeme muset spolu s dvířkama nechat udělat, protože v Ikee opět problém. Ačkoli obyvákové stěny prodávají v modulech 60cm, poličky mají šířky 80cm, 92cm, 110cm a 170cm. Jasnačka ne? Takže polička pod 4 skřínky o rozměru 240cm je neřešitelný problém.

Trochu se mi postesklo po sekání do zdi, tak jsem si cvičně udělal ještě pár drážek. Né, nejsem magor (tolik). Jen jsem potřeboval dostat elektriky z krabičky za skřínky a bohužel jsme krabičku dali příliš nízko. Takže jsme udělali drážku, co pak zasádrujem a přetřeme.

A když už jsem v tom byl, udělal jsem ještě jednu (pořad nejsem magor, ne? :))). Ta druhý drážka byla pro změnu proto, abych nad skřínky dostal i permanentních 230V. V té první drážce povede elektrika, která bude spínaná na podsvětlení skřínek. Ale potřeboval jsem i normální elektriku například na repráky a další serepetičky, které se nahoru na skřínku jednou budou chtít třeba nastěhovat. A protože to s elektrikou nešlo odspodu (teda šlo, ale to už bych pak magor asi fakt byl, neb by ta drážka měla 3 metry), tak jsem vzal elektriku z chodby z podhledu, kde ji mám přesně na tyhle případy z dřívějška natahanou.

Během sekání drážek jsem měl i obecenstvo a tomu se to líbilo, tak předpokládám, že jsem to zas tak hrozně nedělal :).

Další pak následovaly opět kolejnice na zavěšení. Už jsem věděl o všech švédských nástrahách a tak jsem vše měřil ne dvakrát, ale stokrát. Vycentrovat kolejnice přesně na střed (ačkoli z návodu to vypadá, jakože je tam určitá vůle), na milimetr přesně zaměřit výšku kolejnic u skřínek nad sebou, pak vrtat a modlit se.

No tak jsem to přichytil, zavěsil a co byste řekli…. Zase blbě.

Naštěstí se ukázalo, že tentokrát ne kvůli kolejnicím, ale kvuli rohu, kam se pan Pravý Úhel jaksi nedostavil. Naopak, byl šišatý jak blázen a ještě uvnitř zakulacený. Ale to šlo docela snadno vyřešit tak, že jsem si tam ten pravý úhel doslova vyškrábal. Pak už šly skříňky krásně zarovnat do roviny.

Na závěr pak ještě zadrátovat vysokou skřínku vedle kamen. Opět je nahoru vytažená jak elektrika nonstop, tak elektrika spínaná nočním osvětlením. A k tomu ještě jeden CAT kabel, abych mohl nahoru dát třeba nějaká čidla :). Prostě, klasická výbava typické Ikea skřínky.

A tady už skříň napojená na zbytek rozvodů z domu. A k tomu nevěřící pohled I. 🙂

A tady už výsledek. Spousta korpusů se spoustou úložného místa a několik kabelů trčících ze skřínek :). Následovat bude debordelizace obyváku, objednávka dvířek a časem montáž všeho osvětlení, což bude rozhodně vydatné.

 

 

 

Obyváková odysea 2017, dějství první

Obyváková odysea 2017, dějství první

Comments 0 Comment

I. se v pondělí pustila do úklidu kuchyně. A že prý moje Aniversario, Don Papa a pár dalších flašek překážejí v rohu linky a chtělo by je to přestěhovat do skleněné vitríny, kam byly od začátku zamýšleny.

Hmm, výtečný nápad. Akorát vitrína zatím neexistovala a tak to znamenalo vyřešit obyvák. Dočasný nábytek vyházet, vymyslet nové rozložení, někde ho sehnat a nainstalovat. A protože se naše heslo “není čas, není čas” od doby stavby zas tak moc nezměnilo, šlo se na to rovnou.

Hned v pondělí jsme se jednoznačně shodli na tom, že základ uděláme z Ikea nábytku. Bude to stát pár peněz, bude to hned, a pokud to Šimon nebo časem i druhej sabotér nějak poničí, nebude nás to štvát tolik, jako by to byl nábytek na míru za desítky tisíc.

V úterý jsme hned ráno vyrazili do Ikey na nákupy. Bohužel, barva dvířek z katalogu vypadala v reálo o dost hůř a navíc měla kolem sebe nesmyslný rámeček, takže to vypadalo jak skřínka z dob našich prababiček. Takže jsme dvířka zavrhli a nakoupili jen korpusy a poličky. Dvířka necháme udělat na zakázku u nějakého místního truhláře.

V Ikee jsme nakonec strávili 5 hodin. Než jsme všechno promysleli, naplánovali a nakoupili, půl dne bylo v háji. Na vlek jsme zásilku nakonec vyskládali tak tak, ale vešlo se.

Krom samotné stěny k televizi jsme totiž nakoupili taky skřínky nad gauč a další skřínky vedle kamen. Dost tvrdě jsme totiž podcenili skladovací prostory v obyváku a celkově našem domě, takže to teď doháníme. Věcí a hraček pro prcka je spousta a skříní v přízemí minimum. Takže jsme museli nakoupit pár skladovacích upgradů :).

Ještě ten den co jsme se vrátili z Ikei jsem poskládal všechny skřínky dohromady. Bylo jich třináct. Třínáctkrát zopakovat stejný postup dokola. Třináctkrát rozbalit, roztřídit, smontovat, odnést. Třináctkrát stejné utrpení, jen pokaždé o něco rychleji.

Musím se přiznat. Zhřešil jsem, ignoroval jsem doporučený postup skládání Ikea skřínek. Nejen, že jsem přeskakoval jednotlivé kroky a skládal to v jiném pořadí, ale dokonce jsem použil i Aku šroubovák, ačkoli je přímo zakázán.

Ale co víc, vzal jsem pak na ty skřínky i flexu a dal jsem jim co proto :). Skřínky mám naražené až na zeď a potřeboval jsem tam natahat elektriku na osvětlení. S tím zřejmě soudruzi ze Švédska úplně nepočítali, takže bylo potřeba to trochu vylepšit. Ale o tom až dál.

Den po tom, co jsme tu hromadu dřevotřísky nakoupili a smontovali, jsme se hned z rána pustili do instalace. Nejdřív jsme museli rozmístit všechny ty korpusy po celém obyváku, aby se tam dalo alespoň někde začít. Třináct korpusů je fakt hodně korpusů i na 60m2 prostoru.

A tak jsme se pustili do Sokobana v reálném životě. Přemisťovali jsme a třídili jsme skříně tak, aby byly co nejblíž jejich finální destinaci a zároveň nepřekáželi práci. Což šlo vzhledem ke stísněnému prostoru a všudypřítomnému plazícímu se partyzánovi fakt skvěle :).

Začli jsme výškovou skříní vedle kamen. Tam jsme udali 4 (na fotce zatím 3) skřínky na sebe. O patentu spojování skřínek od Ikey by se dalo napsat miliómy slov a ani jedno pěkné, ale shrnu to do jediného, a to demence. Kovová capka a oboustranný samolepící papírek 1x2cm má zajistit pevné spojení skřínek neomezeně vysokých.

 

No tak jsme tam těch spojek dali dvakrát tolik (z toho, co zbylo z ostatních skřínek) a ještě všechny patra přikotvili do zdi. Pro jistotu. Aby až bude mít malej orangután nápad po tom vylézat nahoru, tak z něj nebyl 2D orangután.

No a pak přišla na řadu flexa. Pan Ingvar Kamprad by byl asi trochu zarmoucen, ale účel světí prostředky. A když tam ty troubové nemají připravené elektrokanálky, flexa byla nejjednodušší řešení. Tím byla vysoká skříň připravená a šlo se dál.

Kromě logického plánování jsou totiž stávající budovatelské aktivity ovládány ještě prckem. Dvakrát denně chodí spát, takže flexu a vrtačku jsem měl povolenou jen v některé hodiny, zatímco tahání elektriky a tiché přípravy jsem mohl dělat v zbývajících hodinách. A proto, když to šlo, dělal jsem rámus a kabely nechával na ticho 🙂

A tak jsem se pustil do skřínek pod televizí. Tady bych vyzdvihl mou novou hračku z Lidlu. Koupil jsem si “multifunkční nástroj”, tak tomu říkají. Je to taková ta vibrační bruska/řezačka/cokoli, co jen vibruje a díky nástavcům dělá všechno možné.

Na vyřezávání otvorů do sololitových desek je to naprostá pecka. Krásný rovný čistý řez. Žádné pižlání pilkou, žádné nepřesné díry flexou nebo maflem. Prostě supr. Za 700kč včetně nástavců.

 

A protože mezi tím šel prcek spát, pustil sem se do elektriky na mé alkoholické skřínce. Ta bude samozřejmě osvětlená. Jednak protože je to fakt pěkný, a pak protože to tak má můj kamarád B. a tak to musím mít taky, to dá rozum :).

Shodli jsme se s I, že naše skřínka zezadu vypadá jako sebevražedný atentátník, ale holt pro chytrou domácnost se musí něco obětovat :). Ale jen co se to přiklopilo ke zdi, vypadá to zase jako normální skřínka.

A tím bych tento díl ukončil. Je toho ještě opravdu spousty co se nám stalo a do jednoho článku se tolik emocí prostě nevejde. Takže, to be continued…..

 

Tam žádné kabely nejsou, klidně vrtej….

Tam žádné kabely nejsou, klidně vrtej….

Comments 2 comments

Protože není čas na plnohodnotný článek, tak alespoň teaser :).

Takhle to u nás vypadá, když se vrtají hmoždinky. Naštěstí vše dobré,  za hodinu a půl už zase žaluzie i zabezpečovačka okna fungovala. Celý článek, tentokrát i s timelapsem, již brzy 🙂

Dokončení polic a zakrytí dalších stěn v boudě

Dokončení polic a zakrytí dalších stěn v boudě

Comments 0 Comment

Tak jsem si dneska udělal zase budovatelský den. V pátek dorazily brusné pásy, takže jsem mohl dobrousit hrany polic a dodělat dvě podpůrné nohy.

Výsledek se myslím fakt povedl. Nohy jsou od sebe cca 2.5m-3m a přitom jsou police opravdu bytelné.

Bohužel, než do nich budem moct nastěhovat všechny naše věci, budu muset boudu důkladně uklidit. Je tam momentálně obrovské množství pilin a hoblin, stejně tak prachu a zbytků vaty. Takový alergikův ráj.

Jenže, nemá cenu to uklízet teď, když chci dělat ještě polici pod oknem a ponk v pravé části boudy. Takže tam zatím bordel nechávám 🙂

Police pod oknem chci zkusit udělat během týdne, s ponkem je to složitější. Jedna ze stěn ještě není zaklopená a nemá cenu zaklápět jen část, protože  tam vyjde přesně jedna deska, kterou ale můžu dát, až když budou dveře.

A protože jsem to s policema dneska zfouknul fakt rychle, pustil jsem se do zaklápění stěn. Ty už nejsou takový opruz jako strop, takže to docela jde i v jednom. A zase tím ušetřím nějaké peníze za placení chlapů.

Nakonec jsem zaklopil vlastně všechno co šlo. Dlouhou stěnu pod oknem jsem udělal téměř celou krom kusu u dveří tak, aby tam šla uchytit samostatná deska.

A stejně tak jsem dodělal západní stěnu s oknem. Zbývá tak jen ta malá stěna, co jde vidět vlevo za dveřma a kousek vlevo před dveřma (z pohledu z fotky). Ty holt až po dveřích.

Jinak co se týká dveří, tak tam se to stále posunuje. Naposledy (ve čtvrtek) mi bylo sděleno, že “to vypadá výborně, že už externí firma, co je nakonec kompletuje, dokonce objednala i skla a kování a příští pátek je bude finalizovat”. Tak jsem zvědav, jestli už se to opravdu stane, nebo bude nějaká další výmluva.

V týdnu, jestli bude čas, tak ještě nařežu lišty z desek a překryju spoje mezi deskama (hlavně na stropě). Ty nejsou vždycky úplně 100% u sebe a nevypadá to pěkně. Bohužel, desky nejsou úplně rovné, občas se vlní, a tak je vysledek trochu sparťanský. Ale za ty prachy…. A pak ještě tu polici a velký úklid může nastat :).

Ubytovna uprchlíků

Ubytovna uprchlíků

Comments 0 Comment

 

…. tak nějak momentálně působí naše bouda na nářadí :)). Dneska začínám nejprve fotkou výsledku, protože to fakt stojí za to. Pět metrů dlouhé na jednu stranu, tři a půl metru dlouhé na druhou. Hloubka 62cm a celkem šest polic na výšku. Trochu to připomíná ubytování na pionýrských táborech, ale opravdu to bude jen na to nářadí.

Množství úložného prostoru předčilo mé očekávání, a to jsem zatím využil jen dvě zdi v jedné boudě :). Jen co se (snad někdy) dodělají dveře, udělám ještě jednu velkou polici pod oknem, kde budeme moct předpěstovávat na jaře rostlinky. Pod ní pak menší polici na aktuálně využívané sportovní věci (přilba, rukavice,…) a pod ní prostor na kola, sekačku. Poslední stěna (na západ) pak bude pracovní ponk, na stěne police a držáky na nářadí. Úplně to vidím, bude to parádní :).

Ale zpět k procesu tvoření. Protože bylo v neděli hnusně, pokračoval jsem po odpolednech v týdnu. Nejprve jsem dodělal zbývající část polo-žebříků do finální šířky. To obnášelo rozřezat pár dalších trámů a oblažit naše sousedy zvukem cirkuly, ale naštěstí mají pochopení :).

Když byly hotové, pustil jsem se do kompletace jednotlivých pater. Uchytával jsem to sám, což byl fakt opruz. Uchytit totiž 3,5m a 5m dlouhé latě v jednom člověku k připraveným hranolům je dost nadlidský úkol.

Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem boční hranol přichytil vrutem k pomocné lati (na fotkách to bohužel nemám) a druhou stranu pak přichytil naostro k připraveným policím. Pak jsem lať odšrouboval a i na druhé straně přichytil k hranolu. Jen to chtělo udělat v pohledovém hranolu díru tak, aby se dala později použít i na přichycení a nezůstala tam tak ošklivá plonková díra navíc.

Na řadu přišla tentokrát několikrát i motorovka. Je to naprosto ideální nástroj na kosmetické dolaďování už přišroubovaných latí a hranolů :). Když jsem totiž zasouval lať do rohu, překážely mi tam připravené hranoly. A na tohle doladění byla motorovka fakt supr.

Na závěr jsem pak pomocný boční hranol vyměnil za ohoblovaného krasavce, takže police vypadaly takto

Stejný postup následoval i u polic na druhé stěně. Tam byly latě 5m dlouhé, takže se to v jednom šroubovalo ještě víc suprově než v prvním případě. Naštěstí pomocný hranol většinou alespoň chvíli držel, takže to jakžtakž zvládnout šlo.

Následovala zábava s OSB deskama. Rovné plochy byla hračka. Desky jsme řezali na cirkule, takže jsou řezy opravdu pěkně rovné (narozdíl od řezání maflem). Ta pravá zábava pak ale nastala s dořezáváním rohu.

 

Nakonec se ale i rohy povedly vymyslet tak, že se řezalo jen v rozumném množství. Bohužel mi tam na závěr zbyl malý trujúhelníček, protože byly desky o cca 10cm kratší než bych je potřeboval 🙂

Ale když se to všechno správně uřízlo, tak to takhle pěkně do sebe zapadlo. V pravo pak jde vidět ten 15x15cm trojúhelník, který jsem dodělával úplně na závěr.

A tak se pomalu dostaváme k odpovědi, proč ubytovna pro uprchlíky. Takhle se nám tam jeden migrant ubytoval 🙂

 

Naštěstí ho ale odradila práce, takže tam moc dlouho nevydržel :)). Jinak jsem tím ale otestoval nostnost polic a i když zatím police držely jen na dvou bočních nohách, už tak unesly mých ladných 110kg :). Takže jakmile dodělám i další podpůrné nohy, bude nostnost bravurní.

A tady už výsledek se všema deskama přišroubovanýma k hranolům. To už jsem byl opravdu velmi blízko cíli, bohužel, osud mi to nepřál.

Předposlední věc před finálním uchycením nohou bylo totiž zbrousení hran OSB desek na úroveň hranolů. Přeci jen to není všude stejné a přečnívajících pár milimetrů tam nevypadalo pěkně (a hlavně vadily uchycení nohou). Jenže, když jsem desky brousil, ve zhruba třetině práce se mi přetrhl brusný pás a bylo dobrousíno. Takže teď čekám na zítřejší zásilku, ve které mi jich přijde rovnou deset, abych mohl i toto dodělat a nohy uchytit.

Zaklopení boudy

Zaklopení boudy

Comments 0 Comment

V týdnu po delší době konečně dorazili chlapi na zaklopení vnitřku boudy. Protože stále čekáme na dveře, nejde bohužel dodělat celý vnitřek, ale jen dvě stěny (naštěstí ty velké). Hledali jsme nějaké levné řešení, čím vatu v boudě zaklopit. OSB desky jsou drahé jak prase (když dobře, tak 95kč/m2) a tak jsme vymýšleli co by šlo použít. Nakonec se nám povedlo sehnat tenké desky, bějaká dřevotříska, co se používá jako prokládka v obchodech se dřevem.

Bohužel se prokládkové desky zřejmě výrobcům moc nevyplácejí, takže je sehnat je čím dál tím složitější. Naštěstí přes známost našeho tesaře se nám jich pár desítek povedlo nakoupit. Deska má rozměr 2.5 x 1.5m a chtějí za ni chlapi na ruku 100kč. Takže super cena. Vizuálně sice nic moc hitparáda,ale na boudu s nářadím to stačí (navíc to teď vypadá, že to natřem nějakou barvou).

A protože už to nějaký čas je, co bouda stojí, tak se nám do ní nějak nastěhoval bordel. Sám samozřejmě :). Takže bylo potřeba vše vystěhovat, aby mohli chlapi zaklápět. Takže to u nás před barákem vypadalo jak na arabskym tržišti 🙂

Nejprve začali chlapi zaklápět strop. Chvilku jsem i přemýšlel, že bych to býval byl zvládl sám. Ale když jsem viděl, jak se s deskama nad hlavou mořej, jsem rád, že jsem to zdelegoval :). Kombinace horka, prachu a vaty byla fakt pekelná. Ale šlo jim to pěkně.

Během jednoho dne zvládli zaklopit strop a dvě stěny. Víc stějně moc díky chybějícím dveřím nešlo. Důležité ale je, že jsou hotové dvě největší stěny, ke budou police. Do těch jsem se pustil teď o víkendu a report z toho napíšu záhy :).

A takhle vypadá prozatimní výsledek. Vizuálně to není žádné terno, ale desky přišly na 1500kč, namísto nějakých 5000kč, spíš víc. K tomu to asi přetřem barvou, takže to bude cajk 🙂