Poslední dva pracovní dny (tzn úterý a dneska, tj čtvrtek. pondělí a středa měl zedník volno, tak jsme řešili spoustu jiného) jsme bednili horní věnec a připravovali ho na vylití betonem.
Je to celkem drbačka, ale docela to jde. Rovné plochy jsou snadné – OSB desky na půl, na hřebíček nebo na roxor usadit a jde se dál. Později až se do bednění vloží roxory, tak se ještě sváže bednění vázacím drátem nebo chytne ještě dřevem naštorc.
Šikmé plochy jsou pak trochu geometrická výzva, ale když jsme přišli na to jak přenášet sklon na desku, šlo to také. Je potřeba si nejdřív nakreslit sklon na desku a ten pak posunout o šířku cihly, aby deska správně dosedla. Pak změřit délku sklonu a stejný úhel nakreslit i tam. Pak už jen vzít mafla, uřezat a modlit se, že to správně zapadne ;-).
Dneska jsme dodělali obednění celého věnce, zbývá udělat jen bednění seshora, aby beton za šikminou a vikýřem nevytekl. Ale to uděláme až po tom, co do bednění vložíme roxory, aby se nám tam roxory dávaly co nejlépe.
Taky jsem dneska od čtyř měli na baráku naše oblíbené brigoše, kteří tentokrát pomáhali s nošením zbylých cihel z horního patra dolů na paletu. Cihel zbylo relativně dost, odhadem tak tři palety nejméně. Ale úplně se o ně nebojím, buď skončí jako plot, nebo jako terasa, gril, udírna nebo cokoli jiného 😉
Zítra ráno vyzvedávám třmínky, přes den navážeme armovací mini-koše a vložíme do bednění. Zároveň zítra začínáme se schodama, které bychom chtěli během zítřka a pondělka dodělat, aby v úterý mohl dojet další mix. Tentokrát to máme vymyšleno tak, že dojede mix s dopravníkem, který je o dost levnější než mix+pumpa, tak uvidíme.
Jinak co se jiných novinek týče, tak o víkendu jsme si koupili nový aku-šroubovák. Původně jsem vůbec aku věci kupovat nechtěl, ale po konzultaci se zedníkem, který má aku 7 let a baterky stále jedou jsem změnil názor. Akorát je potřeba koupit aku né za 1000kč, ale za 4000kč a pak by snad měla vydržet. Vybrali jsme nakonec od metabo, váhou i velkostí prcek, ale silou víc než většina velkých. Krouťák má 34Nm, což je hodnota, který utáhne i dost velké vruty ve dřevě nebo turbošrouby přímo do cihly a zároveň váží i s baterkou necelé kilo. Docela mazlík ;-).
A druhá akce, co ještě stojí za zmínku, o víkendu jsme udělali druhé kolo odvozu odpadků z pozemku. Ačkoli to na začátku vypadalo jen na trochu, bylo toho nakonec zase plný vozík. Většina byla jako minule plast a igelity z balení palet, pak nějaké papíry od cementu a jeden pytel komunálu. Tentokrát jsme to hodili do Asy, takže máme i doklad o ekologické likvidaci, kdyby ho chtěli (jakože ho asi chtít budou….).
No a to je asi tak všecho. Ještě video z dvou posledních dnů:
Dnešní den na stavbě byl sice fyzicky náročný, ale jinak dost poklidný. Byl jsem tam s dvěma zedníkama a jedním brigádníkem, věichni už jsme relativně sehraní a tak šlo všechno pěkně jako na drátkách.
Zatímco zedník č. 1 dodělával první šár a později pak zakládal i příčky, já s druhým zedníkem a brigošem jsme pokládali další šáry.
Celkově to dneska pěkně odsejpalo, protože dlouhý rovný stěny jdou pomocí saní a rovných cihel téměř samy – jen se holt musí ty malé, rovné a pekelně težké cihly nanosit ;-).
Na konci dne jsme měli hotovou celou severní stranu bez překladu:
a čtyři až pět šárů na všech ostatních zdech:
Zítra je v plánu vyzdít všechna okna a ve čtyři dorazí více brigošů, aby nám pomohli usadit všechny překlady nad okna.
Dnešní ráno bylo klasicky hektické. Na půl sedmou byl domluvený kamión s cihlama, protože se to tak hodilo jak dopravci, tak pánovi s Atlasem (taková velká potvora s hráběma, co umí skládat palety). Nedalo se nic dělat, budíček v 5:30 pěkně za tmy a na 6:30 na pozemku.
Postupně dorazil jak kamión, tak dodávka se zbývajícíma paletama. Atlas dorazil také včas a po cca 1.5hodině bylo složeno a vše připraveno na příjezd jeřábu, který měl dorazit kolem poledne a vše vytahat do prvního patra.
Ráno pak dorazili dva brigošové. Jeden, který je s námi od samého začátku a je na něj spolehnutí. Nesmí se mu dávat příliš komplikované úlohy, ale když se mu vysvětlí, co je potřeba, tak zabere a udělá to. Druhý, ten byl u nás dnes podruhé. Včera ho sebou vzali jiný dva brigošové a fakt jsme do něj vkládali hodně nadějí. Vypadal, že umí zabrat, že má už docela rozum a hlavně, nebyl už školou povinný.
Ráno jsme rozdali úkoly. Brigoš č. 1 pomáhal zedníkovi zatímco ten druhý, po ověření si že se nebojí výšek dostal kango a odsekával na stropní desce beton přesahující cihly. První cca hoďku pracovali oba pěkně a nebylo problému. Bohužel pak se brigoš č.2 začal zpomalovat a postupně více a více kouřil/kecal/zdržoval ostatní a méně kangoval. Nakonec to dospělo do bodu, kdy 5 minut držel kango a 5 minut kecal (přímo jsem mu to stopoval ze zdola, abych mu nekřivdil).
Po tom, co jsem dole vyřídil emaily/telefonáty, jsem dorazil nahoru a říkám mu, že nemám nic proti pauzám po tom co kanguje, ale že schéma 5min práce a 5min kecání je trochu moc. Co následovalo mne fakt dostalo. Týpek naprosto nekontrolovaně vybublal a začal na mne řvát, že tu jedinej dělá a ostatní se flákají, že od kanga ho bolí ruce a musí odpočívat a že nechápe kde je problém.
Než jsme stihli problém více řešit, dorazil majitel půjčeného bednění, takže jsme šli nakládat. Po tom, co bylo hotovo jsem, si ho vzal stranou, abych problém rovnou vyřešil. Když mu vysvětluju, že mu opravdu nemůžu platit 80kč/hod za to, že se tam vybavuje, vysvětlil mi, že má chudák nejtěžší práci, že druhej brigoš jen podává cihly a že je vesmír vůči němu děsně nespravedlivý.
Argument, že brigoš č.1 maká už měsíc naplno a že on je tam druhý den, tudíž dostal přidělenou práci, jaká je potřeba, smetl ze stolu se slovy, že on přece taky makal už měsíc jinde a že tudíž má namakáno a zaslouží si odpočinkovou práci. Když jsme se mu ještě stále přátelsky (pořád jsem věřil v nedorozumění) vysvětlit, že s prací souhlasil, raději se otočil a odešel. Trochu mne nasral, ale vzal do ruky kango, takže jsem to bral, že uznal svou vinu.
No ani prd. Kolem jedenácté vidím jak najednou odchází ze stavby a když se ptám co je, tak že prý “si jde na oběd, vrátí se za 30min ale mám mu strhnout klidně 2hodiny, protože to tak určitě dělám!”. No čeho je moc, toho je příliš a takovýhodle vysírání fakt nemám za potřebí. Ptám se teda, co má za problém, na to on už v naprostém amoku na mne řve, že za 80kč čistého tohle dělat nebude, že ON už minulý měsíc dělal na stavbě za 100kč a že za 80kč mu příjde adekvátní klidně 15minut kecat a odpočívat, protože je to málo.
No tak to už bylo fakt moc, trochu jsme si vyměnili názory (já kupodivu pořád slušně), že takhle to asi není ok a že ho teda vyplatím a může jít. Na to mne poslal skoro doprdele, že on nějaký prachy ode mne nemá zapotřebí, že on má peněz dost a vlastně mi chtěl jen pomoct a že já sem ta pí*a, co to nechápe. No, peníze dostal do koruny přesně, protože fakt nepotřebuju pak někde poslouchat, že krom toho, že chci aby makal, jsem ho ještě okradl.
Peníze dostal, prohlásíl cosi “nazdar” nebo možná “sbohem”, sedl na své kolo a zmizel v dáli. Kango dostal brigoš č.1 a zatímco tomu prvnímu trvala první část celkem 3h, ten první si s tím poradil ani ne za hoďku a postupně pokračoval dál. A tím jsme uzavřeli první část dneška :-).
Potom, co odjel, se na stavbě opět rozběhl poklidný frmol, kdy jsme tam zůstali já, zedník a brigoš č.1. Zatímco já jsem připravoval všechno na příjezd jeřábu, brigoš buď kangoval nebo se zedníkem zakládali první šár cihel.
Kolem dvanácté dorazil jeřáb. Byl to fakt macek oproti tomu předchozímu. Předchozí jeřáb měl problémy dosáhnout až do konce a to zvedal jen cca 100kg, zatímco tento měl zvedat 1tunu a až dozadu. Když jsem volal a objednával ho, říkám, že chci o jendu velikost větší jeřáb, aby zvedl palety a dosáhl až dozadu. Minule mi potvrdili, že takový mají a místo 700kč hod vychází na cca 900kč/hod.
Bohužel mne v tom fofru už nenapadlo se znovu na cenu ptát a jen jsem potvrdil váhu nákladu. No, jeřáb přijel, dvě hodinky jsme zvedali všechny palety nahoru (a šlo mu to fakt dobře) a když bylo hotovo, byl čas platit. A tady přišel dnešní druhý neočekávaný zážitek. Týpek říká pět-tisíc-sto-padesát. Já na to, coooo? A on, že hodina práce 1600kč. Říkám nenene, má to být 900kč, chtěl jsem ten druhý v pořadí, 1600 je moc. A na to on, že ten druhý nezvedne tunu, natož 2.5tuny (většinu palet jsme zvedali dokonce po dvou) a že jestli sem chtěl zvedat tunu+ do vzdálenosti 20m, tak že je to správně a je to on.
No nic, vyšpulil sem 5150 za jeřáb a šel si dát k obědu vystydlou pizzu z rozvozu. Když jsme to pak počítali, tak to pořád vyšlo levněji, než na to vzít ty paty a maty, co tam máme, protože včera nosili 4 palety cca 3hodiny ve 4 lidech, tzn 12 člověkohodin, tzn 3 člověkohodiny na paletu. Vzhledem k tomu, že dneska bylo palet 32 velkých, jedna malá a cca 800kg překladů, vycházelo by to na 33*3*80kč = 7920 + překlady, ze kterých by se minimálně posrali, nebo hůř, pustili by si je na nohu nebo by rovnou umřeli a ještě by to bylo na hodinovku dražší. Takže nic, buďme rádi, že jsou palety nahoře.
Potom, co bylo vyjeřábováno nahoru, už zedník jen zdil další část prvního šáru, já jsem značil budoucí okna a příčky a brigoš pomáhal, kde bylo zrovna potřeba. Jelikož většina dnešní práce nebyla úplně holčičí (krom provlékání kurten pod paletama), pustila se Iva do sbírání a očišťování popadaných jablek na naši budoucí vodníkovici. Zabralo ji to většinu dne a má zatím cca tři čtvrtě první běčky. Ale díky té vší lásce a péči, co tomu dává, věřím, že to bude ten nejlepší alkohol pod sluncem 🙂
Záznam celého dnešního dne včetně parníčku za 5150 kč (kdyby někdo nevěděl, proč parníček, tak vysvětlení najde tady) je k vidění opět na našem timelapsu zde:
Tak jestli včerejšek nebyl divácky atraktivní, tak dnešek už vůbec ne ;-). Celý den jen běháme po stropě a svazujeme k sobě spoustu roxorů.
Výhoda je, že má člověk fakt výhled do krajiny. Pro mně jako výško-fobika je to trochu výzva, ale už se po stropu dokážu pohybovat taky docela rychle a ke konci dne sem už dokonce i seděl na hraně stropu s nohama dolů z domu ;-).
Jinak bohužel moc fotek ani příhod nemáme. Jeden brigoš nám pomáhal vázat, druzí dva chvilku nosili, ale byli tam jen cca hoďku. Ve stavebninách jsem dokoupil chybějící miako vložky a pak zase vázal a vázal a vázal.
Dneska mám dokonce i fotku naši stavební boudy, jabloně a timelapse foťáku:
No a na závěr video, kde ale krom pobíhajících postav a pár záběrů mě, jak vážu, moc zajímavých věcí není.
Dneska celý den jsme postupně začali připravovat celý strop, nosníky i sloup na vylití. Práce je to spousty, je to pomalé a nedá se to urychlit brutální silou brigádníků. A co je nejhorší, na timelapsu to nevypadá atraktivně ;-).
Nejprve jsme ráno řešili výztuž do sloupu v obyváku. Postupně jsme spolu s projektantem museli naohýbat roxory, ze kterých jsme pak spolu s připravenými třmínky vyrobili armovací koš.
Dál jsme pak dostali instrukce jak připravit stejné armovací koše do překladů, které se ale už musí vázat na místě, což znamená pěkně na hraně patra vázat spoustu smyček a spojovat tak roxory a třmínky.
Nedalo se nic dělat, beru to jako výzvu a zoceluju svojí odolnost proti výško-fóbii. Ze začátku jsem tam chodil dost připosraně, ale ke konci sem už byl schopný balancovat v rohu, držet se jednou rukou nosníku a v druhé držet flexu a řezat přečnívající roxory.
Zatímco já jsem bojoval s roxorama i sám se sebou, náš zedník obedňoval celé patro OSB deskama. Opět práce zdlouhavá a divácky neatraktivní.
Jako zpestření dne jsme tam měli zase dva brigoše, kteří vytahali kari sítě do patra, přenosili dovezený komín dovnitř baráku, roznosili zbývající miako vložky na strop a poklidi bordel z těch zbývajících.
Jako perličku na závěr jsme je pak použili jako testovací závaží na přilepeném polystyrenu. Náš projektant chtěl dokázat neveřícím ;-), že už dneska není potřeba provrtávat si celý dům i izolaci kotvama, ale bohatě stačí lepidlo.
Vzal tedy 30cm široký polystyren a včera ho nalepil k nám na zeď.
Dneska si na to nejprve zkusil stoupnout náš zedník, pak já, odpoledne pak už oba brigádníci a když to pořád drželo, dostali do ruky ještě pár cihel.
Napočítali jsme 220kg zatížení jedné desky a jediné co začalo povolovat byl polystyren, ale lepidlo drželo jak ďas (jsem trochu zvědav, jak to dostaneme dolůg 🙂 ).
Další dny nás pak čeká titěrná práce, kdy budeme svazovat kde co k sobě, aby se celý strop i překlady pořádně vyztužily a když se jó zadaří, v pátek to vylejeme. Bohužel to zatím ale vypadá, že lít se bude možná až v pondělí, což je dost škoda, protože to znamená pak 2 dny technologickou pauzu, jelikož musí strop vytuhnout.
Tak dneska jsme si zase pronajali několik hraček pro dospělé a pořádně to roztočili…. (doslova, hlavně nad pozemkem souseda 😉 ).
Na osmou ráno byl domluvený jeřáb……. nedojel. Ačkoli jsem ho rezervoval minulou středu, v pátek mi z nějakého důvodu volali od nich z firmy a protože jsem jim to nezvedl (fakt sem si nevšim, že volali), prostě se rozhodli objednávku zrušit bez jakéhokoli dalšího telefonátu nebo sms. No, tak sem jim tam udělal trochu brajgl, a naštěstí o 45minut později dorazil jiný :-).
Jako první jsme přestěhovali palety s miako vložkama dovnitř domu, aby se nám to pak lépe tlačilo nahoru na strop. I tak to byla pak dost fuška, ale aspoň jsme posilovali jen záda a ruce a ne i nohy ;-). Jeřáb byl fáááákt vysoký a dokázal věci teleportovat relativně dost vysoko.
Bohužel během teleportace se vysunutej jeřáb nijak nezasunoval, jen otáčel, takže se většina dnešního materiálu cestou ze země k domu byla podívat i na pozemek našeho souseda, ty várky, co měli větší štěstí, se prolétly dokonce nad jeho střechou.
Jako další jsme pak postupně umístili všechny nosníky nahoru na cihly, odkud jsme je pak už ručně rozmístili po celé ploše. Ačkoli byl jeřáb fakt velkej, nedosáhl úplně na konec domu, takže se do pracovny musely nosníky přesunout ručně z obyváku.
Po tom co jeřáb dojeřáboval, zůstala po něm takováhle roztomilá díra v naší předzahrádce před domem 😉
Když byly nosníky připraveny, roztahaly se po celé délce už napřesno na šířku miako vložky.
Takhle jsme postupně vycentrovali všechny nosníky nad všema místnostna.
Zároveň s tím jsme ještě dole dořešili podpěry pod stropem, aby se mohly začít plnit položené nosníky miako vložkama.
No a to je asi téměř všechno. Po zbytek dne brigošové rozmisťovali miako vložky do připravených nosníků. Tahle zábava jim pak vydržela nějaké čtyři hodiny, kdy jsem je buď já, projektant nebo zedník museli nasměrovávat, protože bez tvrdého vedení pobíhali jak lemingové bez příkazu sem a tam :-). Bohužel z toho jejich zmatku nejsou žádné fotky, ale na videu jdou vidět (včetně toho, jak jsem musel vždycky vylézt nahoru a slovně je motivovat k lepším výkonům 😉 ).
Tak tu máme report ze včerejška. Ráno jsme spolu s projektantem vyznačili na hlavní dvě místosti body, kam se v pondělí budou pokládat stropní nosníky.
Zatímco já bych to zbaběle měřil ze žebříku, projektant si vesele běhal po horních zdech. Tady nutno zopakovat , že nemámé žádné vypasené porothermy 50cm široké, ale jen 17.5cm široké VPC.
Jako další následovalo připravení vzpěr v místech dvou největších oken, abychom v pondělí ráno mohli pokládat stropní nosníky (které na vzpěrách budou ležet).
Ačkoli jsme tam na to měli brigádníky a ve více lidech by se to mělo teoreticky dělat lépe, tak se brigošové zase předvedli a místo pomáhání spíš škodili. Co jim člověk neřekl, to neudělali, a co řekl, udělali blbě. Nakonec jsem je ale spolu s projektantem dokopal ke zdárnému výsledku a bylo hotovo.
Dál pak bylo potřeba vyklidit všechny zbývající cihly, překlady a palety z vnitřku, abysme tam v pondělí mohli stavět další stojky pod strop.
Tyhle všechny palety jsme již zpracovali při stavbě 1. patra. Každá paleta představuje 1.1 tuny radosti, kterou museli brigošové podat a já nebo zedník usadit na zeď. To se pak hubne jedna radost ;-).
Takhle radostně vypadali brigošové, když stěhovali 150kg překlady z desky ven.
Bohužel, jakmile na ně člověk nekoukal, hned si dávali pauzu.
Po tom, co jsme vystěhovali vše ven z desky, proběhl ještě velký generální úklid stavby, protože ze všech palet a pytlů s cementu tam byl už dost bordel. Tím skončila včerejší práce brigádníků a po zbytek dne se už jen zdilo.
Zedník včera celý den dozdíval překlady, zbývající nosnou zeď a později vnitřní příčky. Koupelnu už má do 3/4 a ještě mu zbývá jedna příčka s dveřmi mezi vstupní chodbou a technickou místností. Tu chce stihnout během pondělka než mu tam položíme strop :-).
A ještě samozřejmě video. Tentokrát jsem zkusil fotit z jiného úhlu, aby bylo vidět trochu víc dovnitř. Bohužel zdi jsou už dost vysoké a tak vnitřní frmol zachycený není. Naštěstí příští týden se práce posunujou o level výš a zase bude co natáčet ;-).
Poslední dva dny jsou na stavbu dost naprd. Včera pršelo naprosto brutálně a dneska až od cca jedenácti.
Včera jsme akci se zedníkama odpískali hned ráno (a to opravdu “hned”, protože to bylo v půl sedmé na pozemku). Bohužel jsme ale nemohli jet rovnou domů, protože nám měli přivézt stropy.
Zároveň s tím jsme ještě s projektantem potřebovali zajet do půjčovny bednění a vzpěr. Nedalo se tedy nic dělat, museli jsme si práci rozdělit. Zatímco já jel v tom největším chcanci na druhou stranu města, Iva vyhlížela náklaďák s přívěsem, který vezl nosníky a miako vložky.
Ačkoli jsme Ivě v budoucí technické místnosti vybudovali dočasný přístřešek z plachty, nakonec musela být hodinu a půl venku v lijáku a aspoň trochu koordinovat nasraného dopravce. Výsledkem bylo, že když jsem ji vyzvedával, byla mokrá jak myš a klepala se zimou ;-). Holt do naší výbavy malých stavitelů budeme muset ještě pořídit pláštěnky.
Bohužel z akce není žádná fotka, takže si jen představte obrovský náklaďák zapadlý v bahnu našeho pozemku, jak skládá spoustu železobetonových nosníků na strop spolu s deseti paletami pálených miako vložek na strop.
Dneska jsem se pak na stavbu vypravil sám, zatímco Iva trochu poklidila naši stávající sluj a po zbytek času pracovala.
Na stavbě bylo dneska docela veselo. Hned z rána jsme se pustili do zdění a kolem deváté jsme se rozhodli usadit první překlad nad oknem. Začali jsme skromě malým překladem ve špajzu.
Ačkoli to byl v porovnání s ostatními překlady drobeček, už ten vážil kolem 80kg a byla s ním docela legrace.
Jako další byl na řadě překlad nad kuchyňským oknem. To už byla máma drobečka a oproti tomu metrovému měla rovnou metry dva, takže bratru 160kg. Dostat překlad nahoru a usadit už byl docela boj, naštěstí nás tam bylo pět a nějak jsme ho tam nakonec dostali
Další v řadě byl pak překlad z obyváku na terasu, což byl jen starší brácha drobečka, takže spíš odpočinek, měl “jen” 1.2m a nějakých 100kg ;-).
Jako poslední nás čekal tátu překlad z pracovny na terasu, který byl jako jediný 2.25m a vážil 180kg. Na to jsme už přivolali ještě další dva brigádníky/kamarády ostatních brigádníků a v šesti lidech jsme ho postupně dopravili z palety až nahoru na zeď.
Tohle pak byla už hodně vypečená akce. Jen doprava ke správné zdi znamenala tátu na třikrát zvednout a položit v mezipřestávce, protože se mu nějak nechtělo.
Když jsme ho pak zvedali nad okno, udělali jsme dva komínky z palet a postupně ho zvedali cik-cak nahoru spolu s přidáváním palet. Nakonec ho společně v šesti lidech zvedali a další dva jsme podpírali palety, aby zvedači nespadli z více než dvoumetrové výšky.
Krom toho jsme dneska zvládli vyzdít ještě několik šárů vnitřních zdí spolu s dozděním několika dveří.
Bohužel v jedenáct začalo už pršet tak silně, že jsme to museli odpískat a odložit práci zase na zítra.
O víkendu jsme nic nenapsali, protože ač se to zdá neuvěřitelné, tak jsme odpočívali. Zaprvé proto, že náš mistr zedník chce aspoň víkendy trávit s rodinou, a zadruhé proto, protože si L pohnul zádama při nošení a nandávání cihel takovým způsobem, že v sobotu ráno skončil na pohotovosti a s injekcí v zadku.
Injekce mu opět vykouzlila úsměv na tváři a tak bylo rozhodnuto, že zajedeme kamsi na jih pro domluvený vrátek (fotky již z dnešního sundávání z vozíku).
Zároveň jsme se byli podívat, jak se bydlí našemu projektantovi v jeho novém domě. Na návštěvě bylo super, dozvěděli jsme se spoustu zajímavého a načerpali inspiraci pro naše budoucí bydlení.
Bohužel jakmile pominul účinek injekcí, L se stal opět značně imobilním a v neděli jsem mu proto neúprosně naordinovala klid na lůžku. Tuhle bitvu nebylo úplně těžké vyhrát, protože nedokázal ani vylézt z postele, přesto mě hřál dobrý pocit, že jsem dokázala prosadit svou 🙂
Všichni houseři jsou však k něčemu dobří a ten jeho vedl k tomu, že na příští týden sehnal další dva prácechtivé studenty z naší vesnice a proto jsem mohla zákaz fyzické námahy rozšířit i na nadcházející dny.
Vrátil se tedy k práci hlavou a začal opět využívat své manažerské schopnosti, díky kterým práci rovnoměrně distribuuje ke všem zúčastněným kromě nás dvou. To je z mojí strany přijímáno s povděkem, protože po měsíčním maratonu na stavbě začínám i já pociťovat mírnou únavu (asi jako kdybych na hřbetě táhla padesátikilové VPC :-))
Ani HR (human resources) ovšem není úplně snadný obor. Lidské zdroje totiž mají obecně tendence lelkovat, zašívat se a odpočívat a dlouhou pracovní dobu si vyplňovat kratochvílemi, jako je kouření, čumění do mobilu nebo žvanění. Zde se pak naplno uplatňují manažerovy pracně nabyté zkušenosti, že kamarádský přístup perfektně podporuje pracovní výkony, ale jen za předpokladu, že lidské zdroje po kamarádsku drbe a drbe 🙂
Díky této inovativní metodě celá parta dneska zvládla dozdít polovinu obvodových zdí do 11. šáru, dost pohnout s vnitřními nosnými zdmi a ještě přeskládat značnou část cihel zvenku dovnitř do baráku.
Náš barák už začíná být vidět i v okolní zástavbě.
V průběhu dne ještě dorazily zbylé překlady z KM Bety. Naštěstí je dovezlo auto s rukou, takže my mohli jen koukat 🙂
Taky se u nás konečně ochladilo, z 35 stupňových veder se stalo 19, což by bylo super, pokud by nám půl dne nepršelo za krk, do hotových zdí, do materiálu kolem a do terénu, ze kterého se v průběhu dne pomalu stalo hezky matlavé a kluzké bláto. Zítra nasadíme do akce gumáky 🙂
Co šlo, jsme zakryli, co nešlo, zmoklo 🙂
A tady dnešní video s písničkou tentokrát z trošku jiného soudku, ale my jsme si na ni doma hezky zatancovali (L teda ještě pořád spíš breakoval) 🙂
Dnešní den začal téměř typicky, dalo by se říct. Budíček v šest, fofr párty ráno doma a šup šup na pozemek. Fous před sedmou do místního krámku pro plněné buchty a šátečky a v sedm otvírání pozemku a vítání zedníka.
Po rychlé snídani jsme se přidali k zedníkovi a společně vyčkávali, jestli dorazí domluvený brigádník. I ten nezklamal a opět typicky v 7:30 poslal sms, že kdesicosi ultraproblém a změna programu a dorazí možná někdy-nevím-kdy.
To byl bohužel trochu problém, protože na dnešek jsem měl v plánu podat stejný výkon jako včera, což znamenalo pomazlit a polaskat dalších 14 tun cihel.
Nedalo se nic dělat, sáhl jsem do záloh a fous před osmou budil mou místní brigádnickou četu. Otázka byla, zda odjeli na dovču či nikoli, naštěstí pro mne jim do toho něco vlezlo a tim pádem brigoš číslo jedna byl k dispozici. Teda, on v tu dobu spíš spal a byl trochu překvapený-nasraný-otupělý, ale pár správně mířených manipulačních vět ho vzpružilo a odsouhlasil, že dorazí. Spolu s ním jsem ho zaúkoloval vzít i druhého brigoše, ať to jde pořádně od ruky.
Kolem deváté dorazil první, v půl desáté pak druhý a naše stavební velkovýroba se mohla rozjet naplno. Nejprve jsme dozdili zbývající šáry ze včerejška a pak začali navršovat další cihly na obvodových zdech.
Zhruba v půlce jsme zjistili, že půlkové cihly z dodaných palet mizí zabijáckou rychlostí a možností je buď spustit malovýrobu půlených cihel (z velých cihel pomocí flexy, jak jinak), nebo povolat třetí kamion dřív, než jsem měl v plánu.
Testovací vzorek dopadl celkem obstojně, takže jsem vyčlenil jeden headcount na práci na flexe, takže druhej headcount musel rychlejc nosit, ale šlo to. Po cca dvou hoďkách jsme měli spoustu půlkových cihel. Sic ošklivých a ne úplně rovných, ale na vnitřní půlky dostatečných.
Zbytek dne jsme pak už jen zdili jak o závod.
V jednu chvíli to už vypadalo, že nám odpadá i zedník, ale opět stačilo jen správné popostrčení a plán dozdít všechny obvodové zdi do osmého šáru byl na světě. Zdění jsme dojeli kolem půl páté, kdy máme všude osm a k tomu ještě kousek jedné vnitřní příčky ze zbytku lepidla, protože “přece to nevyhodíme ne….” (c) Zedník.
Na závěr dne jsme vyplatili brigoše i zedníka, který dostal i cca 10% prémii, jelikož jsme s ním fakt spokojený. Podle mě nebyl úplně připravený na tempo, které jsme mu nastavili, na druhou stranu pracuje opravdu kvalitně a peníze si stopro zaslouží. Opět jsme dneska (s našim zedníkem u toho) komentovali, že jsme rádi, že druhý vykuk-zedník nedopadl.
A na závěr, co je zajímavé, ještě předevčírem jsme psychologicky vnímali celou stavbu spíš jako pozemek. Ale když tam včera vyrostla část zdí, už to vypadalo skoro jako dům, a dneska, dneska je to barák jak poleno. Takže od zítřka už nejezdíme na pozemek, ale na barák ;-).
