Vodnický blog

Jak dnešní den vypadal v našich představách:

Ráno poladíme poslední dodělávky, ve 12 přijede mix s betonem, rourou nám to nasype doprostřed desky, odkud se to samo rozteče do celých základů, kam se to nerozteče, tam to nažene brigádník, pak lehce přeběhneme po desce s vibrační latí podpíraje ji jedním prstem a druhým se šťouraje v nose, opláchnem holínky a během hodiny je vše hotovo a pak už si jen válíme šunky pod jabloní na dece a jen semtam beton pokropíme, aby nepopraskal. Piece of cake, chtělo by se říct (snadné jako facka).

Jak se dnešní den skutečně odehrával:

Ráno jsme poladili poslední dodělávky, ve 12 dojel první mix s betonem, rourou nám to nasypal doprostřed pracovny, odkud se to nikam nerozteklo, takže jsme pádlovali jak vzteklí. Provázkem z obou stran přetaženým přes šalování jsme kontrolovali rovinu a stále pádlovali jako při sjíždění Baťova kanálu (totální volej). Brigádníka jsme museli buzerovat víc než kdy jindy, protože se víc než kdy jindy opíral o lopatu, případně blbě čuměl kolem, ale práce mu dneska nějak smrděla.

První mix odjel asi po 45 minutách a L nastoupil s vibrační latí. Do nosu mu žádný prst nezbyl, protože jak se ukázalo záhy, vibrační lať je pěkná potvora. Funguje jen v určitém specifickém úhlu, jinak dělá rýhy, případně se rovnou potápí. Za vydatného funění tedy L uhladil první část vylité plochy a přijel druhý mix.

Řidič nás hned na úvod seřval, že jsme ho objednali pozdě a že se s náma už nijak zdržovat nebude, natož pak s nějakou trubkou, takže nám to z desky poslal hezky rovnou korytem do obýváku, kde my opět pádlovali a pádlovali. Během 15 minut bylo hotovo s tím, že nerovnosti si poladíme u posledního mixu. Řidič ještě na závěr poznamenal, že třetí míchačku by objednal plnou, čili dalších 9 kubíků betonu. To nám úplně neštimovalo do našich výpočtů, podle kterých chybělo kubíků jen 6, ale nechali jsme si poradit a objednali plnou.

Třetí mix byl největší porod. Nejen, že trubka dosahovala jen do poloviny  základů, takže se muselo pádlovat jako o život, ale navíc jsme museli dorovnávat nerovnosti z předchozích dvou mixů, což byla dost drbačka. Brigádník se navíc stále držel hesla, že práce neuteče, protože nemá nožičky, takže jsme museli zvýšit level buzerování na nejvyšší stupeň.

Nakonec se ukázalo, že řidič mixu č. 2 nám sice úplně nepomohl, když nám to všechno fiknul k okraji desky, ale na druhou stranu nám dobře poradil, protože těch 9 kubíků z posledního mixu padlo do desky skoro beze zbytku.

Po kompletním vylití L opět nastoupil s vibrační latí. A jelikož bylo asi 35 stupňů, beton nám stihnul pěkně zatuhnout a než se mu to povedlo celé zvibrovat, funěl jak kůň a podle jeho pozdějšího prohlášení měl sto chutí lať přerazit (nebo aspoň zohnout) přes koleno, zahodit ji někam hodně daleko a plácnout sebou až na dno desky. Nakonec přežil, ale deska zkrátka není na 1 s hvězdičkou, semtam je nějaká rýha, semtam prohlubeň. Inu zkrátka vylívat desku v tomhle parnu asi není nejšťastnější nápad, ale kdy jindy, když i na celý příští týden hlásí teploty přes 30.

Celá akce nám nakonec asi 4 hodiny a deska nakonec sežrala 26 kubíků betonu oproti námi vypočítaných 23 kubíkům (a 17 projektovaným 🙂 ). Nejsme si úplně jistí, kde udělali soudruzi z NDR chybu, protože jsme dopoledne pečlivě přeměřili všechny výšky, šířky, délky i hloubky, které šly, a stejně jsme se sekli o 3 kubíky 🙂

Po betonování jsme opláchli nejen holiny, ale i ruce, nohy, vlasy, ksichty a téměř všechen oděv vodou, aby z nás opravdu nakonec nebyli vodníci v betonu 🙂

A pak už jsme si opravdu váleli šunky na dece a jen semtam pokropili 🙂

A samozřejmě jsme si desku náležitě podepsali.

A tady ještě dnešní time-lapse video opět s nějakou pěknou písničkou pro dobrou náladu.

Na dnešek jsme si naplánovali vyplnění zbylé plochy desky štěrkodrtí, konkrétně pak zbytkovou frakcí 0-32mm. Drobná potíž je ale v tom, kolik toho štěrku je a jak ho tam dopravit.

Po změření vnitřku základů jsme došli k číslu 42m3 objemu, který je potřeba vyplnit. To nám po přepočtu na tuny dává 75tun štěrku. A když do toho připočteme nějakou rezervu a to, že se to trochu uhutní, jsme na krásných 80tunách.

Na to, že je to jen taková malá mezírka a sežere to tolik, tak sem zvědav, kolik tun štěrku padne do základu našich skoro sousedů (tímto zdravím 😉 ), když mají pasy mnohem větší. Tam už se podle mě vyplatí koupit vlastní lom, než to kupovat po tunách ;-).

Další zádrhel pak je s dopravou. Ačkoli taková tatra vypadá velká, uveze “jen” 10tun. Další alternativa pak je kamión, jenže tam zas hrozí, že se zaboří v nezpevněném vjezdu a budeme ho tam mít napořád (a napořád a napořád a napořád…..).

Nakonec to vyšlo na osm tater se štěrkem, který pak náš bagrista rozvezl po základech. Jediný drobný zádrhel byl v tom, že jedna otočky tatry do lomu a zpět na pozemek trvala hodinu až hodinu a půl. Takže z osmi hodin bagristy na pozemku se zhruba tři nudil a čekal, než dojede materiál. Chtělo to buď zajistit na vození štěrku tatry dvě, nebo nejprve všechen štěrk nechat navézt na pozemek a pak teprve pozvat bagristu na rozvezení po základech. Co už, až budeme stavět další barák, dáme si na to pozor 🙂

Mohlo by se zdát, že všechnu práci za nás dneska udělal bagrista v bobkovi a část dne to tak opravdu bylo. My jsme v tu dobu jen semtam uhrabali štěrk, přinesli trochu písku na obsypání kanalizace, nebo hutnili štěrk vibrační deskou (což byla sranda, protože to byl takový trénink na kočárek – stejně složité i fyzicky náročné :-))

Jenže pak jsme museli narovnat roxory, které jsme ohnuli přes bednění směrem dolů, aby přes ně bobek přejel. To by byla brnkačka, pokud by na ně nebyl nasypaný štěrk uježděný bobkem a pro jistotu ještě uhutněný vibračním kočárkem. Takže jsme kutali zhruba do hloubky 20 cm, hledali a páčili roxory a u toho nadávali jak špačci.

Pak bylo ještě potřeba očistit vršky ztraceného bednění, které byly zasypané štěrkem a hlínou ještě z předchozí akce. Opět super prácička, v akci pidilopatka, smetáček, minimotyčka a 3 hodiny času tam, kam ani slunce nesvítí. Při 80 metrech tvárnic to utíká dost pomalu.

Pak jsme pro jistotu ještě jednou všechno uhutnili. Domů jsme dovlekli v půl desáté opět totálně grogy. Ale zítra bude pohoda, zítra jenom vrátíme vibrační desku, zajedeme pro dřevo na šalování a nachystáme kari sítě. Nejpozději v osm budem doma jak na koni 🙂

Bohužel video z dnešního dne není nic moc, protože kolem jedné začal stávkovat foťák. Tak aspoň to něco málo.

Ačkoli jsme si na dnešek původně naplánovali volno, nakonec bylo potřeba ještě dohnat manko ze včerejška a uhutnit hlínu přeházanou do desky. Celou akci ještě navíc komplikoval fakt, že se nám včera porouchalo auto a žábu proto nebylo jak odvézt.

Naštěstí nám opět přispěchal na pomoc náš kamarád a nabídl převoz svým vozem. Jediný háček byl v tom, že jeho vůz Peugeot 206 se s žábou původně úplně kamarádit nechtěl. Chlapi ho ale nakonec ukecali a proto jeho majitel ode dneška může hrdě prohlašovat, že i Pažout 206 JE stavební auto 🙂

První krůčky se žábou byly poněkud krušné. Žába se totiž chová jako typická ženská. Když se na ni tlačí nebo se jí strikně určuje směr, vzpouzí se, háže sebou a celkově nespolupracuje.

Když se ale zjistí, jak na ni, kde pohladit a kde naopak přitlačit, tak pak už to jde skoro samo. Stačí nechat ji mít pocit, že to ona je ten, kdo tady velí, a pak už poslouchá a přede jako kočka.

Dobře, možná je to trošku těžkotonážní mazlík, v posteli by ho člověk asi nechtěl. 🙂 Ale svoji dnešní práci odvedl na jedničku.