Vodnický blog – Page 53 – Vodnické příhody, projekty a vše ostatní. Teď hlavně o stavbě domu a programování

První šár a dodávka VPC

August 11, 2015 I Comments 19 comments

Na dnešní ráno byla objednána dodávka dvou kamionů s VPC. Předtím, než v 8 hodin dorazily, bylo ovšem potřeba udělat místo pro bagr s vidlema, což znamenalo roznést zbytek Ytongu po obvodu desky. Jelikož domluvený brigádník měl zpoždění, tento úkol zbyl na nás, takže ráno bylo poměrně kondiční.

Stihli jsme to tak akorát, po transportu poslední tvárnice se skoro hned objevil první kamion. Spolu s ním dorazil i nakladač s paleťákem, pomocí něhož jsme pak palety rozváželi po desce.

Jestli nošení Ytongu bylo kondiční, tak tohle už byla dřina jako prase. I si navíc v jednu chvíli zapomněla prostředníček mezi dvěma paletama, což mělo za následek zděšený výkřik, několik poskočení po desce a teď večer prst fialový na dvou místech. Naštěstí hybnost zůstala zachována, takže večer stále udrží vařečku, a k permanentnímu make-upu se přidalo ještě tetování 🙂 Drsné holky totiž vždycky mají tetování 🙂

Naštěstí v průběhu vykládání dorazil i zpožděný brigádník, takže síla jedné I byla nahrazenou silou 1,5 I. Ta se tak mohla přesunou za foťák a foukat si zraněný prstíček (což samozřejmě nedělala, protože drsné holky si nikdy nefoukají prstíček).

Palety, které se nevešly na desku, se pak rozmístily kolem desky společně s objednanými půlkami, překlady a zdící maltou. Je toho požehnaně, na pozemku máme momentálně 50 palet stavebního materiálu a to by měl příští týden dorazit ještě jeden kamion. Uvidíme, kolik se toho do té doby stihne zpracovat.

Pak už se náš mistr zedník i s pomocníkem mohli opět pustit do zdění. Pro nás to znamenalo, že přesně po 28 dnech jsme nemuseli vůbec nic dělat a jen koukat, jak se za nás pracuje. To nás tak unavilo, že jsme si z toho museli jít lehnout pod jabloň 🙂

Chlapi zdili asi do 5 hodin odpoledne a výsledkem jsou založené obvodové zdi. Při kontrolním přeměření jsme zjistili asi 3 menší nerovnosti, které nám zedník slíbil zítra vyrovnat škrabkou. Nicméně našemu laickému oku přišla kvalita odvedené práce velmi dobrá, uvidíme ještě, co na to zítra řekne náš projektant.

Tady ještě video, kde krom rána nejsme skoro vidět, protože teď už za nás (aspoň na chvíli) dělá Samo 🙂

A ještě jedna dobrá zpráva, zítra dorazí zahradní nábytek, takže si pod jabloní zřídíme provizorní pokojíček, ze kterého se opět budeme moct aspoň částečně zapojit zpět do pracovního procesu.

Zakládání rohů aneb drama, které se nekonalo :-)

August 10, 2015 I Comments 4 comments

Dnes jsme začali zakládat první izolační šár z Ytongu. V 7.30 jsme se na pozemku sešli s projektantem a zedníkem. Zedník nakonec dorazil sám, ačkoli původní domluva byla, že bude pracovat ještě s parťákem a jedním helfrem. Jeho parťák si ale nakonec našel jinou fušku a na nás i na kolegu se vykašlal. A ještě mu přetáhl helfra, aby toho náhodou nebylo málo. Za nás jsme byli rádi, že tato situace nastala dřív, než se začalo zdít, protože parťák nám od začátku nebyl moc sympatický a měli jsme ho spíše za vykuka. Aspoň nebude potřeba s ním řešit problémy v průběhu stavby.

Začali jsme založením rohů. Po zkušenosti se ztraceným bedněním, kde nám jeden roh ulítl, jsme vše poměrně pečlivě a raději dvakrát změřili a projektant všechny míry kontroloval podle svého výkresu. Založit rohy tak, aby zdi nebyly křivě, je poměrně velká věda. Jakmile se pohne s jednou tvárnicí, musí se zpravidla hnout i se zbytkem, a v našem případě 8 rohů je to taková hra Škatule hejbejte se.

Jakmile jsme usoudili, že máme vše správně, zedník se chopil svého náčiní a rohy začal vyzdívat, přičemž mu projektant určoval správnou výšku pomocí niveláku. Po vyzdění rohů se pak zedník pustil do vyzdívání nosných zdí a my mezitím roznášeli tvárnice po základech a nanášeli penetraci na zbývající Ytong. I. si zvládla nevhodnou manipulací s kanystrem ohodit skoro celý obličej včetně očních víček a rtů penetračním nátěrem, což bylo vtipné jen do té doby, než to začala čistit ředidlem. Ředidlo na sluníčku pekelně pálilo, takže byly zneškodněny jen největší škody, zbytek byl prohlášen za permanentní make-up s tím, že se to časem sloupe 🙂

Pak jsme vyrazili na oběd a na nákup dalších pytlů s maltovou směsí. Tím, že se nám deska nepovedla vylít úplně rovně bylo potřeba vyrovnat nerovnosti a spotřeba malty tak byla poměrně vysoká.

Když jsme se vrátili z oběda, zedník koumal jednu zeď s tím, že je nějaká šišatá. A tak jsme vzali do ruky metr a výkres s půdorysem prvního patra. Zjistili jsme, že nejen, že je tato jedna zeď šišatá, ale zároveň že podle výkresu nesedí ani její délka. Měřili jsme tedy dál a postupně jsme zjišťovali, že v podstatě všechny rohy máme založené špatně, protože realitu se od výkresu liší od jednoho do pěti centimetrů. To už nám začalo být poměrně ouzko a volali jsme proto přítele na telefonu. Projektant byl ovšem odjetý mimo a přijet k nám měl až za 2-3 hodiny.

Tento čas jsme plodně využili tím, že jsme vše ještě asi desetkrát změřili, abychom nebyli za blbce, a vymysleli strategii, které rohy a zdi ponechat (jeden roh a jedna zeď) a co všechno vybourat a udělat znovu (zbytek).

Než projektant dorazil, zedník vyřknul domněnku, že až přijede, určitě nám vysvětlí, že to měříme nebo počítame blbě, ale výkres nelhal, kóty zkrátky neseděly. Jediné, nad čím jsme se pozastavovali, bylo, že tam, kde byly kóty pro jednu místnost uvedeny vícekrát, tak tam se nikdy součet menších kót nerovnal součtu delších. Přesto ale žádný součet nesouhlasil s naší realitou, proto jsme byli přesvědčeni, že zakládání se nám moc nepovedlo.

Když projektant dorazil, podíval se na výkres, pak na nás a řekl, že součty nesedí, protože venkovní kóty se ze zaokrouhlují (zvyklost při zdění klasických cihel) a proto nikdy nemůžou sedět. Že to, na co se musíme dívat, jsou kóty vnitřní a že si je celkem jistý, že to máme všechno správně, protože jsme tentokrát měřili dvakrát a řezali jen jednou. Ale že asi udělal chybu, když nám na stavbě nenechal podpůrný výkres se správnými kótami zdí i uhlopříček, který měl ráno s sebou a podle kterého jsme vše zakládali ;-).

A pak světe div se, udělal simsalabim a skoro všechny rozměry najednou odpovídaly (plus mínus 1 cm) kótám uvnitř výkresu 🙂 U dvou cihel pak byl rozdíl více než jeden cm (2cm) a tam jsme se dohodli, že se tvárnice ještě vysekají a opraví tak, aby bylo vše naprosto pintlich. A tím bylo ukončeno drama, které se nekonalo 🙂

Celý jeho záznam je tady.

Už několik dní plánujeme, že si pod jabloň koupíme plastové židle se stolem, aby bylo kde aspoň trošku spočinout a schovat se před vedrem. A jelikož jsme ze stavby odjížděli “už” v 7, rozhodli jsme se, že ještě sjedem do makra, kde si nábytek koupíme. Bohužel jsme minuli letní výprodeje a v Makru už nic neměli a naopak v Baumaxu, Hornbachu i Bauhausu měli ceny opět naražené až kamsi. Po příjemné hodině a půl objíždění řetězců L naše rozjímání nad cenama ukončil tím, že není magor, aby za zahradní nábytek na stavbu dal 3 tisíce, čímž byla mise ukončena a onačena nálepkou failed 🙂

Teď už tady vybírá nábytek na eshopech a vypadá to, že nakonec nás nebude stát ani polovinu. Jen si na něj budem muset ještě chvilku počkat 🙂

Vodníci v asfaltu

August 9, 2015 I Comments 2 comments

Dnešní tropický den s teplotou 35 stupňů byl jako stvořený pro natavování asfaltových pásů na základovou desku. Bohužel dnes nedorazila žádná kamarádská výpomoc, takže už jen přepravit 50 kg asfaltovou lepenku na desku nebyla úplně brnkačka. I. byla v tomto případě dost marná, protože je jen o pár kilo těžší než jeden balík lepenky. L už ale naštěstí na stavbě získal nějakou tu svalovou hmotu, takže si s nima naštěstí poradil. Ale radost z toho neměl.

Lepenku jsme nejprve rozvinuli na desce a podélně rozřízli na dva 50 cm pásy. Ty jsme pak postupně tavili pod všechny budoucí obvodové a nosné zdi. U těch obvodových jsme nechávali 36 cm na desce a zbylých 14 jsme přehli a natavili přes okraj. Spoje jsme vždy pořádně zahřáli a zapatlali do sebe.

Pásy jsme si vždy nejdřív nachystali a pak je z obou stran srolovali a tavili odprostředku. Díky tomu jsme museli rolovat maximalně s 12,5 kilo namísto 25, navíc při správném srolování a prvotnímu nastavení správné polohy na desce pak lepenku stačilo opravdu jen nahřívat a odvíjet.

U odpadů, chrániček a vodovodních trubek to chtělo trochu improvizace, ale docela jsme si s tím poradili.

U středových pásů jsme pak použili ještě jeden vylepšovák – lať do T, kde se dalo v podstatě kontinuálně nahřívat a rolovat, takže tam to šlo jako po másle. Pokud by si ale někdo náhodou myslel, že jsme to měli za chvilku hotové, tak houby v lese, pásy jsme lepili zhruba od desíti až do sedmi hodin večer. Ale na timelapsu to samozřejmě opět vypadá jako brnkačka 🙂

Jelikož zítra dorazí projektant a už i zedníci a budou se zakládat rohy a zdít první šár z Ytongu nařezaného včera, bylo potřeba ještě aspoň pár cihel napenetrovat, aby bylo hned od rána s čím pracovat.

L si mezitím ještě jednou vyzkoušel práci s pilou ocaskou, protože bylo potřeba dořezat cihly do rohů domu, a opět mu nezbylo než konstatovat, že je to nástroj vhodný tak na krájení chleba, ale na řezání porobetonu je fakt na prd 🙂

A tady ještě záznam z dnešního dne, to abyste věděli, že si to nevymýšlíme a práci že za nás nedělá nikdo jiný 🙂

Vodnická malovýroba řezaných ytongů

August 9, 2015 L Comments 0 Comment

Včera byl zase jeden z těch dnů, kdy vetšina úkolů není problém a mělo být brzo hotovo. A opět se to trochu zvrhlo, tentokrát do závodů o nejrychleji uřízlý ytong a boj s časem, abychom nedělali bordel po osmé večer. A jelikož byl včerejšek opravdu náročný, report tady na blogu jsme už nezvládli. Takže to doháníme dnes.

Nejrve jsme ráno odbednili desku. Ono se to řekne “odbednit”. Problém je, že jsme to předtím pořádně zabednili, aby to ten beton udrželo. Někde jsme přidali nějaký ten vázací drát navíc, jinde jsme zase přidali nějakou tu hmoždinku. A najednou je z toho nedobytná pevnost, která odolá nejen tlaku betonu, ale taky pokusu o rozebrání.

Po menším boji se to ale povedlo a deska vypadá docela k světu. Těch pár větších hrbolů, co vzniklo zatáčením vibrační latí jsem “upravil” kladivem a dlátem, takže okraje desky, kde budou cihly, jsou téměř rovné.

Jako další následovalo nanesení penetračního nátěru. Tak nějak jsme si naivně mysleli, že penetrační nátěr je bezbarvý a průhledný, protože když jsme jednou malovali, tak to tak vypadalo.

Omyl, tahle penetrace byla asfaltová a je černá jako bota. Nakonec se to ukázalo jako výhoda, protože bylo aspoň pěkně vidět, kde jsme toho nanesli dost a kde málo. Trochu nevýhoda je, že při nalévání penetračního nátěru na desku to dost stříkalo a krom desky sme byli napenetrovaný i my.

Penetrace desky však stále nebylo nic, co by nám nějak kazilo den nebo to vypadalo jako problém. Když jsme byli zhruba ve 3/4, dorazila k nám na pozemek kamarádská výpomoc, tentokrát až z Prahy (a za cca 20min následovala druhá kamarádská výpomoc, která se původně přijela podívat, jak výpomoc číslo jedna bude pracovat 😉 ).

Protože šlo všechno jako po másle, nijak sme to nehrotili a v klidu donatřeli desku. Jako poslední úkol dne bylo potřeba seříznout cca 140ks Ytong tvárnic ze šířky 20cm na šířku 17.5cm (protože ostatní VPC cihly mají tenhle rozměr).

Poučen z dřívějška už vím, že na jakýkoli problém existuje v půjčovně nářadí nějaké efektivní řešení, a tak jsme si rovnou půjčili kvalitní pilu ocasku spolu se speciálním nožem (nebo spíš takovou malou pilou) na Ytong.

Protože jsme neočekávali komplikace, řezání jsme si nechávali “na pak”. Ale protože se výpomoc číslo jedna začala nudit, dostala to za úkol. Po lehké instruktáži začal řezat, jenže Ytong P6-650 (dost tuhý ytong) začal dost vzdorovat a výsledkem byla rychlost jedna cihla za 5-10min.

Při množství 120 cihel to nevycházelo nijak dobře a bylo potřeba vymyslet plán Bé. To už jsme nad pilou a ytongem mudrovali ve třech a vymýšleli jak to co nejvíc urychlit.

Nakonec jsme zkusili vzít to velkou flexou s kotoučem na beton, co to s tím jako udělá. No, udělalo to vrum a v ytongu byla rýha přes celou tvárnici. Problém byl, že se flexou nedala “ukrojit” tvárnice celá, ale jen udělat cca 10cm hluboká rýha.

Zkusili jsme teda udělat rýhu na každé straně a zbytek zkusit doříznout. No, samozřejmě, že se to nepotkalo, ale aspoň sme se nasmáli při komentáři “jako dálnice v polsku” 😉

Takže zase porada, zase hlavy dohromady a výsledkem byl nápad, že budeme dělat do tvárnice jen zub o velikosti 10cm x 2,5cm, což by mělo vyřešit celý problém. Následovala konzultace s projektantem a po odpovědi “zajímavý nápad, uděláme to jako pilotní projekt” jsme se do toho pustili ;-).

V téhle chvíli jsme začali pomalu pilovat proces řezání, měření a nošení ytongů. Když jsme začínali, měli jsme jednu tvárnici tak na minutu. Zmateně jsme tam pobíhali, každej dělal všechno a neodsýpalo to. Postupně se to však stále zlepšovalo, my nacházeli optimální postupy měření, řezu i nošení a najednou to začalo pěkně šlapat.

Celkově jsme první paletu dělali něco kolem hodiny a půl. Což bylo pořád super oproti pile ocasce, ale stějně nic moc. Navíc kdybych to dělal druhý den sám, dělal bych to 3x déle.

Proto bylo potřeba náš malý tým lehce hecnout a oznámit jim, že je potřeba udělat i zbýlé dvě palety, jinak se nejde domů.

Náš tým to vzal samozřejmě s velkým nadšením a byl rád, že může překonat své hranice.

Motivační proslov zřejmě ale dost pomohl, protože druhou paletu jsme už podle I., která nám to měřila, měli za cca 35minut. Poslední paletu náš dream team zvládl dokonce za 25minut. To znamenalo jedna tvárnice za cca 35 sekund. Celkem dobrej čásek na kilásek ;-).

Díky optimalizaci celého procesu jsme s poslední tvárnicí končili v 19:55 a nedělali tak kravál po osmé hodině. Pak už následovalo jen uklízení a výprava na tvrdě vydřený hamburger ;-).

Záznam celého dne včetně překvapení na závěr je k dispozici tady. Asi by se hodilo upozornit, že video není vhodné pro děti a mladistvé do 18 let, protože naše posila z Prahy je tak trochu exibicionista 😉

Kropení desky (a odpočinek)

August 7, 2015 L Comments 1 comment

Tak dneska jsme si po třech týdnech budování docela i odpočinuli.

Ráno jsme měli sice trošku fofr, ale pak už to byla téměř jen pohoda. Hned ráno bylo potřeba vrátit vybrační lať, potkat se s projektantem, proběhnout bauhaus a hlavně být co nejdřív na pozemku a kropit desku, aby nepopraskala.

Pod jabloní jsme si vybudovali letní kancelář, takže jsem na jedné betonové tvárnici seděl a na druhé měl notebook, kde jsem řešil nějaké pracovní věci a lehce další objednávky materiálu a řemeslníky.

Kolem jedné nám dovezli ytong na založení první řady cihel a asfaltovou izolaci na desku. Role izolace se trochu pronesly, protože každá vážila 50kg, ale nic, co by se s kolečkem nedalo zvládnout.

Zbytek dne pak probíhal zase ve stínu pod jabloní prokládaný zavlažováním desky. K večeru jsme pak desku ještě pořádně namočili a vyrazili domů.

Zítra nás pak čeká už zase práce. Je potřeba napenetrovat místa, kam se poté nataví asfaltová izolace. To bychom oboje chtěli stihnout v sobotu, na neděli pak máme naplánované řezání a přípravu ytongu.

Fotky z dneška bohužel nejsou, pořád stejná deska, jen občas suchá a občas mokrá. Video však máme, i když asi nebude divácky tak atraktivní (žádné lidské utrpení nebo bolest 😉 ).

Vodníci v betonu

August 6, 2015 I Comments 12 comments

Jak dnešní den vypadal v našich představách:

Ráno poladíme poslední dodělávky, ve 12 přijede mix s betonem, rourou nám to nasype doprostřed desky, odkud se to samo rozteče do celých základů, kam se to nerozteče, tam to nažene brigádník, pak lehce přeběhneme po desce s vibrační latí podpíraje ji jedním prstem a druhým se šťouraje v nose, opláchnem holínky a během hodiny je vše hotovo a pak už si jen válíme šunky pod jabloní na dece a jen semtam beton pokropíme, aby nepopraskal. Piece of cake, chtělo by se říct (snadné jako facka).

Jak se dnešní den skutečně odehrával:

Ráno jsme poladili poslední dodělávky, ve 12 dojel první mix s betonem, rourou nám to nasypal doprostřed pracovny, odkud se to nikam nerozteklo, takže jsme pádlovali jak vzteklí. Provázkem z obou stran přetaženým přes šalování jsme kontrolovali rovinu a stále pádlovali jako při sjíždění Baťova kanálu (totální volej). Brigádníka jsme museli buzerovat víc než kdy jindy, protože se víc než kdy jindy opíral o lopatu, případně blbě čuměl kolem, ale práce mu dneska nějak smrděla.

První mix odjel asi po 45 minutách a L nastoupil s vibrační latí. Do nosu mu žádný prst nezbyl, protože jak se ukázalo záhy, vibrační lať je pěkná potvora. Funguje jen v určitém specifickém úhlu, jinak dělá rýhy, případně se rovnou potápí. Za vydatného funění tedy L uhladil první část vylité plochy a přijel druhý mix.

Řidič nás hned na úvod seřval, že jsme ho objednali pozdě a že se s náma už nijak zdržovat nebude, natož pak s nějakou trubkou, takže nám to z desky poslal hezky rovnou korytem do obýváku, kde my opět pádlovali a pádlovali. Během 15 minut bylo hotovo s tím, že nerovnosti si poladíme u posledního mixu. Řidič ještě na závěr poznamenal, že třetí míchačku by objednal plnou, čili dalších 9 kubíků betonu. To nám úplně neštimovalo do našich výpočtů, podle kterých chybělo kubíků jen 6, ale nechali jsme si poradit a objednali plnou.

Třetí mix byl největší porod. Nejen, že trubka dosahovala jen do poloviny základů, takže se muselo pádlovat jako o život, ale navíc jsme museli dorovnávat nerovnosti z předchozích dvou mixů, což byla dost drbačka. Brigádník se navíc stále držel hesla, že práce neuteče, protože nemá nožičky, takže jsme museli zvýšit level buzerování na nejvyšší stupeň.

Nakonec se ukázalo, že řidič mixu č. 2 nám sice úplně nepomohl, když nám to všechno fiknul k okraji desky, ale na druhou stranu nám dobře poradil, protože těch 9 kubíků z posledního mixu padlo do desky skoro beze zbytku.

Po kompletním vylití L opět nastoupil s vibrační latí. A jelikož bylo asi 35 stupňů, beton nám stihnul pěkně zatuhnout a než se mu to povedlo celé zvibrovat, funěl jak kůň a podle jeho pozdějšího prohlášení měl sto chutí lať přerazit (nebo aspoň zohnout) přes koleno, zahodit ji někam hodně daleko a plácnout sebou až na dno desky. Nakonec přežil, ale deska zkrátka není na 1 s hvězdičkou, semtam je nějaká rýha, semtam prohlubeň. Inu zkrátka vylívat desku v tomhle parnu asi není nejšťastnější nápad, ale kdy jindy, když i na celý příští týden hlásí teploty přes 30.

Celá akce nám nakonec asi 4 hodiny a deska nakonec sežrala 26 kubíků betonu oproti námi vypočítaných 23 kubíkům (a 17 projektovaným 🙂 ). Nejsme si úplně jistí, kde udělali soudruzi z NDR chybu, protože jsme dopoledne pečlivě přeměřili všechny výšky, šířky, délky i hloubky, které šly, a stejně jsme se sekli o 3 kubíky 🙂

Po betonování jsme opláchli nejen holiny, ale i ruce, nohy, vlasy, ksichty a téměř všechen oděv vodou, aby z nás opravdu nakonec nebyli vodníci v betonu 🙂

A pak už jsme si opravdu váleli šunky na dece a jen semtam pokropili 🙂

A samozřejmě jsme si desku náležitě podepsali.

A tady ještě dnešní time-lapse video opět s nějakou pěknou písničkou pro dobrou náladu.

Zabednění vodníci

August 5, 2015 L Comments 10 comments

Když včera I. nastolila vodníky na kari, nedá se než pokračovat ;-). Dnešní hlavní náplňí bylo udělat bednění kolem celé desky, teda až po tom, co Ivě seženeme holinky.

Dneska jsme si ráno atypicky zalenošili a vstali fous před osmou. Zvládli jsme dokonce i snídani doma, ale pak už bylo potřeba začít plnit denní plán.

Jako první byla návštěva železářství Barták. Celkem nezajímavě bylo potřeba nakoupit nějaké vruty a samonatloukací hmoždinky se šroubama. Co ovšem zajímavé je, vystihuje hláška jednoho z prodejců u bartáka.

Cca před týdnem jsem tam něco řešil a dostali jsme se k porovnání cen Barták vs Bauhaus (ale klidně i Hornbach, Baumax a kterýkoli jiný řetězec). Na to mi prodavač (vcelku milý týpek, trošku od rány a velkým smyslem pro humor) říká, že to co má Hornbach za “x”, oni mají za polovinu.

Dali jsme se do řeči víc, což on ocenil a mohl uplatit (podle mě připravenou a oblíbenou hlášku) “Bauhaus má ceny naražené až do prdele”. Přišlo mi to vtipný, ale úplně jsem nevěřil.

Realitu jsem si ověřil až včera/dnes, kdy jsem potřeboval právě těch cca 60ks natloukacích hřebíků. Nejprve jsem je zkouknul v Bau, kde měli jeden za 6 kč. Přišlo mi to dost, tak jsem chtěl zkusit Bartáka.

Překvapení nemalé, když mi týpek dneska říká, že úplně ten samý mají za 3 kč a k tomu ještě 7% sleva, protože jsem si vyřídil registraci. Docela zajímavé, takže do budoucna všechno kupujem u Bartáka a Bau ať si to nechá.

Následovala akce “sežeň Ivě holinky”. Dojeli jsme na tržnici v cca 9:15 (protože v 9:00 otvírají) s tím, že to rychle proběhnem, koupíme nějaké fajnové růžové s kytičkama a povalíme na stavbu. No, proběhnutí bylo rychlejší než jsme čekali, protože očividně v 9:00 se otvírá tržnice, ale samotní trhovci v jednotlivých kójích otvírají někdy úplně jindy, takže bylo vše krom pár stánku s umělýma kytkama zavřeno.

Takže jsme se vydali do prodejny pracovního oblečení a obuvi, kde jsme byli už minule a kde měli krom velkého výběru věcí taky dost fajn ceny (tričko za pade, pracovní bermudy za 250kč a podobně).

Sice tam neměli růžové s kytičkama, ale účelové a funkční holinky si I. vybrala. Spolu s tím jsme nakoupili nějaké další pracovní kalhoty, 8 triček, 10 párů rukavic a spoustu dalších blbostí, cena 1350kč. Už to bylo dost pozitivní, ale po registraci jsme dostali dalších 10% slevu, takže nakonec 1215kč. A k tomu I. dostala ještě parádní tašku přes rameno, protože jsme utratili víc než tisíc ká.

Další super kup za náma a my se mohli konečně vydat makat na pozemek. Bylo potřeba nařezat desky (a vyzkoušet novou pilu ze včerejška), dovázat kari sítě a naohýbat roxory trčící z tvárnic.

Kolem dvanácté dorazil projektant, se kterým jsme tři hodiny obedňovali desky. Fakt jsem rád, že jsem to nedělal sám. Jednak měl několik výborných vychytávek (například uchytit desku nejdřív na opřené hřebíky a až pak vrtat), a jednak ve dvou se to dělalo mnohem líp ;-).

Po tříhodinovém maratonu v 40C horku bylo hotovo (jak bednění, tak my), doladili jsme plán na další dny a my byli opět zanechání o samotě s naší deskou.

Na to pokračoval Ivin (někdo by řekl Ivíkův) maraton ve vázání karisítí. Podle jejich výpočtů dneska udělala 450 uzlů pomocí 1.3mm drátu a ještě teď tu v polospánku v setrvačnosti dělá uzly na polštáři.

Já pak musel dovázat prkna ke karisítím, spojit prkna nařezanýma latěma a doladit nějaké další detaily na desce tak, aby byla zítra připravená na vylití (a my nejspíš s ní).

I. pak na závěr ještě zatížila polystyrénem vyúštění odpadů a kámoš nám pomohl zaházet roh díru štěrkem, aby se tam zítra protáhl mix.

Tím jsme se přiblížili k závěru dne. Bednění máme a jsme připravi na zítřejší betonování. Zítra nás pak čeká uhánění betonárky, která dělá fóry s mixama, že prý objednávat v 16:00 mix na druhý den ráno je moc narychlo nebo co ;-).

Vodníci na kari

August 4, 2015 I Comments 8 comments

Dnešní dopoledne jsme strávili nutným a nudným zařizováním věcí kolem. Nejdřív jsme vrátili vibrační desku, pak jsme vyzvedli OSB desky na šalování a koupili cihly pod kari sítě. Taky jsme se dneska konečně stali šťastnými majiteli propisovatelného stavebního deníku, takže můžeme přepsat a dopsat všechny záznamy z našeho původně vytisklého z internetu. Posledním úkolem pak bylo sehnat okružní pilu s rozumným poměrem cena/výkon, což se nakonec ukázalo jako poměrně složitý úkol. Nakonec jsme ale vybrali a máme doma (v boudě) novou hračku 🙂

Co se týče desky, pomalu se blížíme do finále. Kolem druhé hodiny jsme se dostali na pozemek a začali pokládat kari sítě. Podložili jsme je nasekanýma cihlama a pak i menšími kusy betonu, co nám zbyl z pasů, protože cihly jaksi došly.

Nakonec zbývalo nařezat menší kusy na výplně zbylých míst a sítě dohromady svázat drátem. To se nám povedlo zhruba z jedné třetiny, zbytek dovážeme zítra.

Kamarád nám přijel na pomoc a vykopal štěrk a hlínu kolem bednění, kde byly nájezdy pro bobka při včerejším rozvážení štěrku. To nám docela bodlo, protože zítra chceme s projektantem udělat šalování pro finální vylití základové desky.

Na stavbě s náma dneska byla taky Prudimíra První. Dokud bylo horko, tak poctivě odpočívala ve stínku, ale když se navečer ochladilo, začala se dost nudit a tak nám práci zpříjemňovala poštěkáváním a kousáním do nohy, pokud se někdo nacházel dole pod deskou 🙂 Nepomohla ani výhružka, že zítra bude doma (což by stejně byla, protože zítra budeme na stavbě makat od rána do večera a to by z ní mohl být taky vařený pes).

Dneska už nám zase jel foťák, takže tady je záznam z dnešního dne.

Je libo 75 nebo 80 tun štěrku

August 3, 2015 L Comments 8 comments

Na dnešek jsme si naplánovali vyplnění zbylé plochy desky štěrkodrtí, konkrétně pak zbytkovou frakcí 0-32mm. Drobná potíž je ale v tom, kolik toho štěrku je a jak ho tam dopravit.

Po změření vnitřku základů jsme došli k číslu 42m3 objemu, který je potřeba vyplnit. To nám po přepočtu na tuny dává 75tun štěrku. A když do toho připočteme nějakou rezervu a to, že se to trochu uhutní, jsme na krásných 80tunách.

Na to, že je to jen taková malá mezírka a sežere to tolik, tak sem zvědav, kolik tun štěrku padne do základu našich skoro sousedů (tímto zdravím 😉 ), když mají pasy mnohem větší. Tam už se podle mě vyplatí koupit vlastní lom, než to kupovat po tunách ;-).

Další zádrhel pak je s dopravou. Ačkoli taková tatra vypadá velká, uveze “jen” 10tun. Další alternativa pak je kamión, jenže tam zas hrozí, že se zaboří v nezpevněném vjezdu a budeme ho tam mít napořád (a napořád a napořád a napořád…..).

Nakonec to vyšlo na osm tater se štěrkem, který pak náš bagrista rozvezl po základech. Jediný drobný zádrhel byl v tom, že jedna otočky tatry do lomu a zpět na pozemek trvala hodinu až hodinu a půl. Takže z osmi hodin bagristy na pozemku se zhruba tři nudil a čekal, než dojede materiál. Chtělo to buď zajistit na vození štěrku tatry dvě, nebo nejprve všechen štěrk nechat navézt na pozemek a pak teprve pozvat bagristu na rozvezení po základech. Co už, až budeme stavět další barák, dáme si na to pozor 🙂

Mohlo by se zdát, že všechnu práci za nás dneska udělal bagrista v bobkovi a část dne to tak opravdu bylo. My jsme v tu dobu jen semtam uhrabali štěrk, přinesli trochu písku na obsypání kanalizace, nebo hutnili štěrk vibrační deskou (což byla sranda, protože to byl takový trénink na kočárek – stejně složité i fyzicky náročné :-))

Jenže pak jsme museli narovnat roxory, které jsme ohnuli přes bednění směrem dolů, aby přes ně bobek přejel. To by byla brnkačka, pokud by na ně nebyl nasypaný štěrk uježděný bobkem a pro jistotu ještě uhutněný vibračním kočárkem. Takže jsme kutali zhruba do hloubky 20 cm, hledali a páčili roxory a u toho nadávali jak špačci.

Pak bylo ještě potřeba očistit vršky ztraceného bednění, které byly zasypané štěrkem a hlínou ještě z předchozí akce. Opět super prácička, v akci pidilopatka, smetáček, minimotyčka a 3 hodiny času tam, kam ani slunce nesvítí. Při 80 metrech tvárnic to utíká dost pomalu.

Pak jsme pro jistotu ještě jednou všechno uhutnili. Domů jsme dovlekli v půl desáté opět totálně grogy. Ale zítra bude pohoda, zítra jenom vrátíme vibrační desku, zajedeme pro dřevo na šalování a nachystáme kari sítě. Nejpozději v osm budem doma jak na koni 🙂

Bohužel video z dnešního dne není nic moc, protože kolem jedné začal stávkovat foťák. Tak aspoň to něco málo.

Jak se krotí žába

July 29, 2015 I Comments 0 Comment

Ačkoli jsme si na dnešek původně naplánovali volno, nakonec bylo potřeba ještě dohnat manko ze včerejška a uhutnit hlínu přeházanou do desky. Celou akci ještě navíc komplikoval fakt, že se nám včera porouchalo auto a žábu proto nebylo jak odvézt.

Naštěstí nám opět přispěchal na pomoc náš kamarád a nabídl převoz svým vozem. Jediný háček byl v tom, že jeho vůz Peugeot 206 se s žábou původně úplně kamarádit nechtěl. Chlapi ho ale nakonec ukecali a proto jeho majitel ode dneška může hrdě prohlašovat, že i Pažout 206 JE stavební auto 🙂

První krůčky se žábou byly poněkud krušné. Žába se totiž chová jako typická ženská. Když se na ni tlačí nebo se jí strikně určuje směr, vzpouzí se, háže sebou a celkově nespolupracuje.

Když se ale zjistí, jak na ni, kde pohladit a kde naopak přitlačit, tak pak už to jde skoro samo. Stačí nechat ji mít pocit, že to ona je ten, kdo tady velí, a pak už poslouchá a přede jako kočka.

Dobře, možná je to trošku těžkotonážní mazlík, v posteli by ho člověk asi nechtěl. 🙂 Ale svoji dnešní práci odvedl na jedničku.