Tak dneska zase sumarizace P2P. Na poli P2P částečně klasika, částečně novinky. Mintos super, Zonky dojíždí, Lendy v krachu, ALE… !
U Lendy první vlašťovka v podobě likvidace úvěrů. Vypadá to, že v následujících měsících budeme hrát Lendy bingo, kdy nám budou posílat čísla úvěrů a my budem zjišťovat, jestli trefili ten náš :).
Výherní tikety pro tento měsíc jsou: DFL012, DFL034, DFL037, DFL032. A v druhém kole pak PBL 163, PBL 164, PBL056, PBL 103, PBL 193, PBL 177, PBL 178.
Já trefil DFL012, měl jsem v tom 300GBP, z toho teď v Transactions v MyAccount vidím připsání částek 45.50GBP a 91GBP, tzn celkem 136.50GBP.
A ve výpisu úvěrů pak vidím zbylou část peněz 163.50GBP.
Netuším, jestli se tím pádemem bude vyplácet i nějak ten zbytek, nebo jestli je to už vše. Oficiální cestou nic nepřišlo a na P2P IndependentForum jsem se toho taky moc nedozvěděl (krom naštvaných postů, že dostali jen 45% zpět).
Já osobně jsem vlastně spokojený. Pokud by to šlo takto dále a ze všeho bych získal alespoň 50%, tak je to víc, než kolik očekávám :). Naštěstí mi jak Lendy, tak Mintos už vydělali víc, tak mne to tak netrápí.
Dejte vědět, jak jste na tom s bignem vy. Jestli i ostatní úvěry jsou na 45% vyplacení, nebo je to u každého jinak.
Jako vždy doporučení na Transferwise, které stále rozdává první převod až do výše 500EUR zdarma (v případě, že se registrace přes náš link). Zároveň tím také podpoříte náš blog, protože i my za to dostaneme odměnu.
Zisky
Co se týká zisku z Mintosu, je trochu nižší, protože poslední cca 2 měsíce jsou zastaveny autoinvesty a jen kumuluju peníze na účtu. Je to z toho důvodu, že pokud by ještě jednou spadl Bitcoin pod cca 8000USD, tak budu nakupovat :).
Poznámka: Jelikož se nám trochu pohoupalo Euro i Libra, nejsou teď korunové zisky úplně přesné. Momentálně mám exporty udělané tak, že se používá průměrovaný kurz z doby vkladu, což ale moc neodpovídá momentálně realitě. Pokud by byl čas, budu muset zanést ještě nějak různé kurzy pro různé období (nelze zas použít jen jeden, protože by to snížilo i historické zisky, které už byly vybrány). A tak zatím budu používat kurzy z doby vkladu.
Pro velký úspěch a oblíbenost zahradních postů o lopatění se na zahradě tu máme další takový článek :). Ten dnešní je o úklidu zahrady i okolí domu před zimou, sklizni jablek a výrobě domácího moštu.
Jako první novinka je koupený fukar/vysavač listí od hechtu. Loni jsme listí ještě hrabali, ale jak nám třešeň roste, je z ní víc a víc listů a začal to být dost opruz. Po shlédnutí několika videí a recenzí jsme se nakonec rozhodli pro HECHT 3303, pomocí přeskládání se z něj dá udělat buď vysavač, nebo fukar.
Po prvních několika testování mi docela vyhovuje. Jak na foukání/vysávání listí, tak na očištění dlažby kolem domu. Nedokážu porovnat s ostatníma, ale dle recenzí by měl mít kvalitnější plasty a nemělo by hrozit ulomení různých částí.
Další výhoda tohodle fukaru je, že krom vysávání listí rovnou i trochu naseká. Takže by se pak v komposteru mělo i rychleji rozložit. Ono toho listí ze dvou stromů není zas tak málo, takže rychlejší zkompostování se hodí.
Další akce pak bylo otrhání jablek. Toho se zhostila I. zatímco já jsem foukal fukarem kolem domu a později pak ještě vypouštěl a profukoval veškerou závlahu.
I kdy jsme na jaře nechávali strom prořezat, tak jablek nakonec nebylo úplně málo. Sice méně než loni, ale pořád dost na uskladnění i trochu moštu.
A tak měla I. nápad, že si to zmoštujeme doma sami. Máme na to robotický odšťavňovač, akorát sme už oba zapoměli, jaký bordel z toho je :).
Po cca třech hodinách společného moštování, kdy já jablka krájel a I. dočišťovala a na střídačku moštovali, jsme měli hotovo a taky pěkně zapraseno 🙂
A tady už vymoštovaný zázrak. Nakonec jsme to ještě přecedili, aby byl mošt jemnější. Sice s tím bylo trochu práce, ale je fakt výborný.
2 flašky jsme nechali v ledničce a zbytek jsme (poučeni z let minulých, kdy jsme hodně moštu vyhazovali) dali do mražáku.
Na závěr pak ještě zazimování trampolíny, což prcek nenesl úplně s nadšením, ale nakonec pochopil, že trampoška jde jen spinkat a že na jaře zase může skákat 🙂
A tím máme další venkovní sezónu venku asi za sebou. Čeká nás zima, takže čas dodělávek a vylepšování vnitřků.
PS: Kdyby Vás naše články o zahradě, domu, sekání trávy, hrabání listí či orání hlíny nebavily nebo nudily, není problém si odregistrovat dané téma. Pokud by náhodou ani odregistrace nebyla dostatečná nebo máte pocit, že tady “kafráme” nesmysly, tak tento blog prostě nečtěte 🙂 Díky!
Dneska pro změnu jedno lehké téma :). Blíží se zima, tak bylo potřeba ukončit produkci na našem poli za domem :)))).
Bohužel jsme nenašel žádnou fotku s červenýma rajčátkama 🙂
Musím říct, že se sezóna povedla. Nejvíc nadšení jsme z pěstování vlastních cherry rajčátek. Tady musím říct, že krom obrovské finanční úspory je benefit ještě i v nonstop dostupnosti a ještě lepší chuti, než když si je člověk kupuje. Druhé místo pak obsadily papriky a čili papričky :).
Jako třetí asi brambory, ale tam už takové nadšení neni. Sice jsem “rozmnožil” brambory co se týká počtu zasazného a sklizeného, ale ten efekt nic moc. Když vemu lepší brambory z Rohlíku, chutnají a vypadají stejně a finanční úspora rovněž nula nula prd.
Zkusili jsme i mrkve, kedlubny, hrášek, květáky a saláty, ale rovněž nic moc. Kedlubnů bylo moc, takže už je nikdo nechtěl ani vidět, mrkve nějak nejely. Ještě byly docela dobré saláty, jenže ty byly všechny najednou hned z kraje sezóny a pak už nic.
Na příští rok máme vymyšlený česnek, ten budeme sázet letos někdy v listopadu, na ten jsem zvědav. A příští rok pak zase rajčata a papriky. Asi zkusíme jahody, ale víc toho asi dávat nebudem.
Zkusil jsem i brambory v takových těch brambor-pytlech, ale to bylo taky docela zklamání. Jak je to malá nádoba, strašně rychle vysychá. Takže by se to muselo nonstop zalévat, což je zase zbytečně moc vody.
V zemi rostou lépe. Ale jak jsem psal, je s tím pak strašně práce a jsou to prostě pořád obyčejné brambory. Navíc, i to množství z jedné kytky je nic moc.
Ještě bych měl vlastně zmínit náš dýňový háj. Ten vznikl v květináčích naprosto neplánovaně. Všechno to vyrostlo z kompostu, který jsme použili na naplnění květináčů. Postupně dýně převzaly vládu nad celým prostorem, takže dýní nakonec máme fakt hodně.
I když jsme hokaida rozdávali horem/dolem, pořád nám zbývá cca takováhle sbírka 🙂
No, ale zpět k dnešku. Dnešní stav zahrady vypadal ráno asi takto:
Rajčata už na konci sil a zarostlé plevelem, druhá půlka zahrady už sklizená a zarostlá plevelem úplně kompletně.
A protože bylo pěkně, tak jsme se pustili do čistky 🙂
Největší pakárna byla oddělávat z rajčat ty vázací červené pásky, tady by bylo o dost lepší, kdyby byly z nějakého rozložitelného materiálu a ne PVC. Takhle musím vše opravdu jednu po druhé sundat, abych si to pak nezaryl do hlíny.
Na druhou stranu, vázání jde s kleštěma fakt super a člověk během celého růstu ušetří hromadu času. Takže holt na konci musí udělat trochu víc. Kdyby byly rajčata přivázány provázkem, asi by se musel taky nějak stříhat a vyhazovat a nenechával by se v záhonech.
Když jsme pak vytrhali veškerý plevel a vetší bordel, přišel na řadu starý známy elektrický orač :). Sice to byla zase fuška na ruce, ale oproti ručnímu rytí nebe a dudy. Za cca hodinku sem to měl 2x zryto křížem krážem a to včetně zarytí kravského hnoje.
Po zrytí jsme to pak ještě trochu uhrabali a zkulturnili a krom sadby česneku a cibulek jarních kytiček je to pro letošek kompletní.
Před zimou nás pak ještě čeká větší úklid kolem domu a technického rohu zahrady, odvzdušnění závlahy, zazimování trampolíny a tak. Ale to už snad nebude taková fuška, jak to rytí :).
Dnešní článek nebude ani o domě, ani bitcoinu, ani zahrádce a ani Arduinu. Teda, vlastně bude, trochu, okrajově, protože ono to všechno tak nějak souvisí.
Impulzem pro tenhle článek byla zřejmě internetová diskuze, kde si zase někdo stěžoval na to, že by chtěl podnikat, ale nemůže, protože…
V kontrastu s tím je totiž moje aktuální práce na CoinScoreru. Je to stále na úrovni hobby projektu, na kterém dělám, když je čas. Nemá to zatím pevný cíl a to, co začalo jako aplikace na evidenci obchodu v krypto světě, se postupně vyvíjí v něco mnohem sofistikovanějšího a složitějšího. A o tom to totiž v podnikání většinou přesně je.
Existuje pár argumentů, které se v těch diskuzích o ne/podnikání melou pořád dokola:
Já bych něco dělal, ale nevím co…
Často slýchám, že by dotyčný chtěl něco dělat, ale neví do čeho se pustit. Že by chtěl podnikat, budovat, ale není v čem. Na toto je strašně jednoduchá rada. Zamyslete se, co vám chybí nebo co vás štve a zkuste to vyřešit. Pokud to totiž vadí či chybí vám, je dost vysoká šance, že to chybí i někomu dalšímu.
A nemusí to být rovnou návrh nového elektrického supersportu. Můžou to být naprosté drobnosti, něco, co dělám rád a jde mi to. Třeba tvorba vánočních dekorací a jejich prodej na fleru, sousedská výpomoc na stavbě domu, sekání trávníku, prostě cokoli.
Ono totiž strašně často vůbec nejde o to, do čeho se pustíte, ale o to, že jste začali. Že hodíte za hlavu všechny myšlenky, proč to nemůže fungovat. I kdyby to nakonec nedopadlo. Za celou naši podnikatelskou kariéru se nám nespočetněkrát stalo, že jsme se pustili do něčeho, co vlastně nakonec třeba ani nikam nevedlo. Ale nasměrovalo nás to novým směrem, který byl někdy ve finále o dost lepší, než ten původní, a který by nás na začátku vůbec nenapadl.
Prvním příkladem je to, kdy jsme založili s.r.o. a rozhodli se dělat systémy na míru pro zákazníky. A i když nám to peníze vydělávalo, nebylo to to pravé. Ale nasměrovalo nás to k vlastnímu software, který nám výrobu těch systémů velmi usnadnil. Ten jsme nakonec začali prodávat celosvětově a systémy na míru úplně vypustili. Nebýt toho, že jsme se pustili do zakázkové výroby, nikdy bychom tento náš software nevyrobili.
Druhý příklad pak třeba naše koketování s kryptoměnama. Začali jsme těžbou, což nás dovedlo k obchodování na burze. Odtud přišela myšlenka na SW na evidenci obchodů, který se postupně dodnes rozšiřuje o další funkce, kde zkoušíme různé nápady. A i když to dnes ještě není komerční aplikace, díky téhle cestě nakonec poslední týdny dělám na programátorské komponentě na zobrazování a analýzu obchodních dat, kde už teď vím, že i kdyby aplikace nedopadla, tato komponenta půjde prodávat.
Prostě takové to “všechno zlé je k něčemu dobré”, ale v podobě “každá cesta je k něčemu dobrá”.
A takto je to vlastně skoro pořád. Kdykoli se do něčeho pouštíme, jdeme do toho naplno s konkrétním cílem, ale většinou nás to odkloní někam úplně jinam. Je důležité se do čehokoli pustit a cestou umět případně přehodnotit cíle a vydat se novým směrem.
Každý to nemá tak snadné jako ajťáci…
Argument, který většinou slyším v zápětí je, že “my v IT to máme děsně snadné, ale jinde je to o dost těžší!”. Nemyslím si, naopak. V případě programování se musí člověk fakt dlouho učit, než něco dokáže. Sice není potřeba velký vstupní kapitál, ale časové nároky jsou obrovské.
Pojďme na to odjinud a vezměme obor naopak úplně nejjednodušší – úklid domácností a firem. V téhle oblasti je spousta peněz a obrovský poptávka v kontrastu se strašně malou nabídkou těchto služeb. Vstup do tohohle byznysu je bez jakýchkoli nákladů a lze začít kdykoli ihned.
Paní na úklid máme už řadu let, jak na firemní prostory, tak domácí. Vyzkoušeli jsme firmy i jednotlivce, takže mám vcelku přehled. Většinou to chodí tak, že veškeré prostředky i nástroje používají ty, co mají lidé doma. Některé firmy mají své vysavače, občas i čistící prostředky, ale většina preferuje vybavení majitelů.
Spousta lidí si chce nechat uklízet jen o víkendech, kdy jsou doma a mohou na to dohlídnout. To se dá přetavit ve výhodu, protože lze začít a vyzkoušet si to klidně i při zaměstnání. Většinou stačí pracovat alespoň trochu dobře a zanedlouho máte od každého zákazníka doporučení na další tři známé. My takto doporučili už nespočet lidí.
Za čas už máte síť lidí takovou, že to jednoho člověka v klidu uživí. Dělat to měsíc, dva, tři a cestou zjišťovat, co lidé vlastně chtějí, jak to chodí a co by se dalo dělat dál. Zanedlouho budete moct svůj bysnys rozšířit, přibrat k sobě dalšího člověka a uklízet ve dvou. Časem třeba přidat doplňkové služby na čistění sedaček, koberců, žaluzií a kdo ví co. A zase to dělat nějaký čas, klidně na půjčeném vybavení. A zkoumat možnosti. A třeba se ukáže, že je nedostatek půjčoven a že namísto úklidu je bysnys v půjčování úklidové techniky. A takhle ta cesta může vést kamkoli. A jediné, co stačilo, je začít.
Úklid určitě není pro každého, tak ještě jeden příklad. Kdybych měl já čas, rozjel bych si nějaký mobilní fastfood. Zní to pitomě, ale fakt mě to láká a jsou v tom obrovské peníze. Sehnat starý karavan, do něj malou kuchyn a o víkendech s ním někam vyrazit. Aby takový projekt měl úspěch, stačí neprodávat ten odpad, co má každý. Žádný párek v rohlíku, smažený langoš nebo nedejbože smažák v housce, ale nějakou grilovanou specialitu.
Třeba trhané maso v bulce. Příprava je snadná, dá se toho udělat kotel a pak to na míste jen přihřát, naládovat do čerstvé bagety, přidat čerstvou zeleninku a prodat i s nějakou domácí omáčkou za 150kč. Naprosto v klidu. Vidím to u nás v Brně na trzích. Něco podobného tam už chvíli funguje. A i když je to fastfood s cenama restaruace, jídlo mají vyprodáno většinou pár hodin po otvíračce.
Výrobní náklady na takovou porci nejsou vysoké, takže si o víkendech lze vydělat slušné peníze, kvůli kterým jiní sedí celý týden v nenáviděném zaměstnání. Určitě to neznamená, že bude mít člověk tyhle peníze hned. Naopak, zase je to cesta. Je potřeba s něčím začít, vyzkoušet, chvíli to dělat a třeba zjistit, že v dané lokalitě mnohem víc frčí něco jiného. Nějaká jiná domácí specialita a tak zkusit to.
A zase na tom dělat, zlepšovat se, získávat zákazníky. A třeba to povede někam dál. Třeba do kamenné restaurace, třeba ke koupi pojízdné restaurace a cestě přes celou zem (pokud se vám tenhle nápad líbí a neviděli jste film Chef, tak vřele doporučuju).
Asi ale chápete podstatu. Stačí prostě začít a na tu cestu se vydat. A cíl se najde sám.
Když já nemám tolik času…
Posledním argumentem pak bývá nedostatek času, povinnosti, hypotéky, děti.
Už jsem to trochu nakousl, prostě, vždy to nějak jde. Samozřejmě záleží na životní fázi, ve které se zrovna člověk nachází. Je rozdíl, když je člověku 20-25let, je na vejšce a má spoustu času a je bez závazků. Stejně tak po škole, bez dětí, v pronájmu se dá riskovat mnohem víc, než v bytě/domě na hypotéku a se dvěma dětma.
Já ale taky neříkám, že mají lidé hned hromadně opouštět zaměstnání, protože je baví vyšívat. Naopak, chce to začít pomalu, postupně. O víkendech, po večerech, prostě, když to jde. Přestat mrhat časem a zkusit si spočítat, kolik času sežerou všechny ty fejsíčky, televize, gamesení, kávičky a hospody. Co je vyměnit za večerní pracovní seance a třeba i s partnerem zkusit zkompletovat první vánoční věnce jako svůj první rodinný byznys. A o víkendech do toho zapojit děti, což krom zvýšení pracovní síly prospěje i budování jejich charakteru a posilování rodinných pout.
Zkrátka, vždycky to nějak jde, pořád je to o tom samém. Začít a pustit se do toho.
PS: Je samozřejmě taky možné, že tou cestou zjistíte, že podnikání není pro Vás. Ale že třeba díky kontaktům, co jste cestou získali, najdete mnohem lepší zaměstnání, než jste měli na začátku. I to se může stát a pár případů znám. A není na tom nic špatného. Důležitá je ta cesta. Třeba to zaměstnání pak jednou povede zas někam dál.
PS: V podobném duchu bych rád průběžně na blog dával oblíbené (nebo nově objevené) recepty. Nebude tu nic moc psaní, jen pár info jak podobnou věc zopakovat 🙂
PS2: Na tyto recepty jsem přidal novou emailovou kategorii. Ve výchozím stavu jsou v ni všichni odběratelé, kteří odebírali ostatní kategorie. Pokud Vás grilování/recepty nebaví, lze si odběr přes nastavení emailů upravit. Naopak, pokud ještě emaily neodebíráte a zaujalo Vás to, použijte na to menu v pravo nahoře “Přihlásit k odběru”.
PS3: Doufám, že další post bude dříve, než zase po čtyřech letech :))))
Blíží se podzim, hnusné počasí a pak zima. A protože se snažím o svůj trávník starat jak nejlépe umím, rozhodl jsem udělat další vertikutaci.
Než jsem začal, trávník byl (ano… čas minulý) krásně zelený, hustý a měkoučký. Postupně jsem při sekání vyladil optimální výšku tak, aby krásně držel vláhu pod sebou, rozrůstal se do šířky a zároveň se v něm dalo ještě pohodlne chodit. Prostě, byla fakt krásný. A aby to zůstalo, je potřeba vertikutovat.
Na vertikutaci je potřeba mít trávník maximálně 2-3 cm vysoký, aby se dal vytrhat veškerý bordel, který se pod zeleným trávníkem nachází. A tak bylo potřeba sekat.
Prvotní nápad, že to posekám najednou, vzal rychle za své. Sekačka to nedávala. Takže jsem sekal nadvakrát. Nejprve na půlku, kdy trávník začal ztrácet svůj lesk, a pak zbytek.
Už když sem dosekal, vypadal trávník (a já s ním) dost smutně. Úplně jsem viděl svůj trávník z dřívějších dob, kdy jsem se ho pořád snažil sekat nakrátko. Největší chyba. Trávníku je potřeba dát prostor, aby mohl růst a byl pěkný.
Po posekání (a naplnění prvního komposteru) přišel na řadu samotný vertikutátor. A tím i dovršení díla zkázy.
Trávník sem vertikutoval nadvakrát, jednou horizontálně, jednou vertikálně. A postupně jsem z něj vytahal opravdu neuvěřitelné množství mechu, mrtvé trávy a dalšího hnusu.
Po dokončení vertikutace jsem potřeboval “vysát” vše, co se při vertikutaci neposbíralo. Zkusil jsem sekačku, ale nebylo to ono. Musel bych každé místo přejet tak 10x.
A v tu chvíli mi došlo, k čemu je dobrý ten druhý nástavec na vertikutátor (ten s takovýma háčkama). Pořád jsem myslel, že je to nějaká šetrnější varianta, co mi nikdy pořádně nefungovala. Ale ne. On je to nástavec ala vysavač.
Strašně dobře to totiž těma háčkama sbírá už vytahaný bordel. Teď si možná říkáte, že je to jasný. Ale já to fakt neveděl a v návodu o tom nic nepsali :).
Tímhle nástavcem jsem pak přejel znovu celý trávník a posbíral poslední zbytky. Když bylo dosbíráno, můj trávník vypadal jak po nějakém tankovém cvičení.
Opravdu doufám, že to té stávající trávě pomohlo a že bude mít díky tomu více světla, vzduchu i prostoru pro další růst tak, jak to slibují reklamní materiály. Protože když se teď na ten svůj trávník koukám, tak moc vesele se netváří.
Po samotné vertikutaci jsem na celou plochu ještě rozházel nové travní semeno, abych trávníku ještě více pomohl.
Krom samotného vysetí jsem mu rovnou ještě nastavil zalévací harmonogram, kdy se bude teď zalévat cca 8x denně po dvou minutách, vždy v rozestupu 2 hodin, aby byl neustále mokrý a nová tráva začla co nejrychleji růst.
Bohužel si tentokrát vertikutace vyžádala i jiné oběti než jen trávník. I když jsem měl trysky označené, stejně se mi povedlo dvě přejet. Jedna se urvala úplně a druhá je teď takhle našišato. Naštěstí stačí vyměnit jen trysku samotnou a né celé tělo.
No, a to je vše. Teď už si můžu jen držet palce, aby se trávník zase co nejdříve zazelenal :).
Tak po delší odmlce zase P2P report. Nějak na reporty nebyla síla a hlavně, opravdu je to pořád to stejné :). Mintos funguje pěkně, Zonky se stále pomalu vybíjí a v Lendy stále řeší krach, ale z pohledu investora toho zatím moc nevyřešili.
Asi jediná zajímavá věc je na Mintosu. Jejich nová funkce Invest&Access, který se na první pohled tváří, že umožňuje investovat a kdykoli peníze vybrat, funguje “trošičku” jinak….
Totiž, peníze opravdu můžete investovat a kdykoli vybrat, POKUD… pokud nejsou investice v defaultu. Jasně, o peníze člověk nepřijde, jenže, musí počkat třeba 2 měsíce, než se k nim dostane. Což je trošku něco jiného, než si představuju pod pojmem Access.
Ono je to asi někde v podmínkách popsáno. Ale přijde mi, že by to možná mohli někde zmínit či zdůraznit. Zkusil jsem do toho vložit 500EUR, a z nich jsem po pár měsících mohl vyndat cca 300EUR. Dalších 200EUR bylo blokováno. Tak jsem vyndal, zastavil další reinvesty a zase počkal. A toto průběžně opakuju. Momentálně je stav takovový, jak jde vidět na obrázku.
Můžu vyndat dalších 75EUR, ale 53EUR je stále blokováno. Jak jsem psal, o peníze člověk nepřijde a při běžném investování je to něco, s čím počítá. Ale pokud bych chtěl opravdu mít přístup ke svým penězům ihned, tak 2-3 měsíce zpoždění už není málo. Tak, to jen abyste věděli.
Jako vždy doporučení na Transferwise, které stále rozdává první převod až do výše 500EUR zdarma (v případě, že se registrace přes náš link). Zároveň tím také podpoříte náš blog, protože i my za to dostaneme odměnu.
Zisky
Co se týká zisku z Mintosu, je trochu nižší, protože poslední cca 2 měsíce jsou zastaveny autoinvesty a jen kumuluju peníze na účtu. Je to z toho důvodu, že pokud by ještě jednou spadl Bitcoin pod cca 8000kč, tak budu nakupovat :).
Poznámka: Jelikož se nám trochu pohoupalo Euro i Libra, nejsou teď korunové zisky úplně přesné. Momentálně mám exporty udělané tak, že se používá průměrovaný kurz z doby vkladu, což ale moc neodpovídá momentálně realitě. Pokud by byl čas, budu muset zanést ještě nějak různé kurzy pro různé období (nelze zas použít jen jeden, protože by to snížilo i historické zisky, které už byly vybrány). A tak zatím budu používat kurzy z doby vkladu.
Už v domě bydlíme nějaký pátek, tak můžu z dostupných statistiky udělat nějakou sumarizaci. První rok v pasivu prý nelze dělat závěry, protože zdi jsou ještě mokré ze všech stavebních procesů, takže je o něco vyšší spotřeba. V našem případě ani druhý rok nebyl úplně ideální, protože nám cca půl roku přes zimu běžely doma težební rigy na kryptoměny, takže jsme celou zimu naopak větrali, abychom se toho tepla zbavili :).
Ale težbu jsem loni v dubnu/květnu ukončil a od té doby běží dům v téměř normální režimu, ze kterého se už nějaká ta čísla dají vyčíst. Téměř normální píšu proto, že náš dům používáme asi trochu jinak, než většina běžných obyvatel.
Před tím, než se pustím do samotných čísel, definujme tedy náš způsob využití domu:
V domě jsme 24h/7dnů v týdnu. Oba pracujeme z domova, z toho vyplývá nonstop využití domu. Tzn doma si vaříme obědy, chodíme na záchod, svítíme,…
Jelikož oba pracujeme v IT, tak nám doma běží většinu dne 2 výkonné PC, což se na spotřebě rovněž projeví a zároveň to přes zimu vytápí pracovnu.
Krom toho nám ještě v technické beží nonstop pracovní server s konstantní spotřebou 300W.
Krom nás dvou s námi doma bydlí ještě náš tříletý syn, což znamená více vody na koupání :).
Dům v zimě vytápíme na 23C-24C namísto “doporučených” 21C, jelikož je mé drahé polovičce stále zima 🙂
Teď trochu k domu samotnému:
dům je pasivní, postavený z VPC šíře 17.5cm, izolace EPS 28cm.
dům je s podkrovím, dolní plocha je 150m2, horní 100m2
dům je orientován na jih, kde jsou velké prosklenné plochy
dům je vytápěn tepelným čerpadlem (Acond, 3.6kw) napojený na slinky tepelný kolektor (hadice 400m na ploše cca 35mx2m)
tepelným čerpadlem se vytápí TUV i dům samotný, vaří se elektřinou
v obyváku máme interiérové peletové kamna o výkonu 1-6kw, které používáme spíše pro atmosféru než na hlavní topení.
na zalévání zahrady využíváme vodu z podružného vodoměru, studnu nemáme, jen retenční nádrž na dešťovku.
TL&DR (Too long; Didn’t read) aneb chci vědět čísla hned.
Pro ty z Vás, co nechtějí prohrabovat hromady grafů a čísel níže, tady jsou celková čísla.
spotřeba vody pro dva dospělé a jednoho tříletého je 114m3 z řádu za 9120Kč (koupání, vaření, praní, mytí)
spotřeba vody na zahradě (tráva a záhony) je cca 40m3 z dešťovky a 40m3 z řádu za cca 1600Kč
spotřeba domu (TUV, vytápění, vaření, běžný chod) je 6.5MWh ročně za 16.000Kč
z toho dělá samotné TUV a vytápění 3.1MWh ročně za 7750Kč
jelikož pracujeme z domu, tak provoz pracovních PC a serveru samotného je 2.7MWh za 7000kč
celková spotřeba domu je tedy 9.2MWh za 23.000Kč
Shrnuto podtrženo, trvale obývaný pasivní dům o s plochou 250m2 (užitná cca 200m2) má roční náklad 16000Kč za elektřinu a 9000Kč za vodu, tzn necelé 2100Kč měsíčně.
Pokud byste v domě nebyli nonstop, ušetříte určitě na vodě a elektřině za denní vaření, takže by byl náklad ještě nižší. Naopak, pokud z domu pracujete, je nutné připočíst ještě elekřinu za trvale běžící PC a další stroje. V našem případě je celkový měsíční náklad na provoz domu 2700Kč měsíčně.
Detailnější grafy a rozpisy jednotlivých spotřeb, včetně spotřeby například ledničky, varné desky, rekuperace,…. najdete níže.
Spotřeba vody
Tady musím rovnou říct, že přístě už bych řešil i studnu. Ačkoli se každý večer jen sprchujeme (a to myslím ještě docela rozumně), vody spotřebujeme celkove docela dost.
Spotřeba 9-11 m3 vody měsíčně na sprchování, praní a mytí nádobí. Celkem loni 114 m3 za rok
Co se týká venkovní spotřeby, bohužel ještě stále nemám napojený vodoměr na statistiky. Spotřeba vody na automatickou závlahu trávníku a záhonů z vodovodního řadu činila 40m3, nedokážu přesně říct, kolik pak bylo z deštovky, ale tipuji tak dalších 40m3.
Spotřeba elektřiny
Jak pravidelní čtenáři jistě vědí, mám v domě elektroměry téměř na každém okruhu (článek1, článek2), takže se jde velmi pěkně podívat, co přesně kolik žere. A protože už data sbírám nějaký rok, mohu se s nima i podělit.
Začnu celkovou spotřebou domu za celou dobu provozu domu, která ale, jak jsem psal, zahrnuje i provoz nonstop běžícího serveru a dvou pracovních PC běžících každý den a především, na začátku roku 2018 i provoz několika těžebních strojů s nemalou spotřebou 🙂
Jak jde vidět na tomto detailnějším grafu, tak rigy (těžební stroje) jsem postupně zprovozňoval od prosince 2017 a bežely do dubna 2018. Proto bylo možné udělat statistiky na web až teď, kdy už mám za sebou více než 12 měsíců nezkreslených dat. Proto se budeme primárně koukat na data od cca června 2018 do teď, kdy už dům běží v onom “běžném” provozu.
Spotřeba se pohybuje od 478KWh za měsíc v červenci do 1.2MWh v prosinci. Celkově tedy 6MWh za tento rok (leden-srpen) a 3.2MWh za loňšký rok (září-prosinec), takže celkem 9.2MWh za posledních 12 měsíců. Při celkové ceně za elektřinu cca 2.50kč (tarif D57d, 1.2Kč samotná elektřina, k tomu distribuce a sluneční ekoteroristi) to dělá 23.000kč ročně za celý dům.
Takto vypadá část výpisu elektroměrů
Nyní se pojďme podívat, kolik by ale byla spotřeba, nebýt pracovního serveru a dvou pracovních PC běžících celý den.
Elektřina server
Začneme serverem, který má spotřebu konstantní. Co je na něm zajímavé, je změna napájecího zdroje. Jelikož mi zbyl jeden kvalitní zdroj z rigů, přešel jsem z obyčejného Silver na Platinum zdroj EVGA.
Pouhou touto změnou jsem stáhl spotřebu denně z 7.4KWh na cca 6KWh.
Takto vypadá pak měšíční graf. Měsíční úspora z cca 220KWh na 180KWh. Tzn cca 40KWh měsíčně, což je cca 100kč měsíčně. Ročně pak úspora 1200kč. Další pokles v březnu 2019 pak byly nějaké další HW změny za úspornější komponenty. U serveru, běžícím 24/7 je znát každá drobná úspora.
Roční spotřeba serveru tedy 2.3MWh loni, letos díky úsporám očekávám cca 1.8MWh, v řeči peněz tedy původně 5750Kč ročně, nově pak 4500Kč za rok.
Elektřina pracovní PC
Dalším velkým žroutem elektřiny jsou pracovní PC. Můj pracovní PC je cca 640KWh ročně a grafy vypadají nějak takto:
Druhý pracovní PC má spotřebu o něco nižší, cca 270KWh ročně. Celkem tedy 0.9MWh, tzn 2250Kč ročně.
Elektřina dům
A tím se dostáváme k “jádru” domu. Nyní už víme, kolik spotřebuje celý dům (9.2MWh – 23.000kč) a kolik spotřebují pracovní počítače celkem (2.7MWh – 7000kč).
Tím pádem na samotný dům připadá 6.5MWh za 16.000kč.
Největší část spotřeby pak tvoří určitě tepelné čerpadlo, které nám celoročně ohřívá vodu a přes zimu vytápí dům podlahovým topením.
Na grafu vlevo jde vidět rozložení vytápění v jednotlivých měsících. Dle očekávání prosinec-leden se topí nejvíce, v létě je pak na ohřev vody spotřebováno nejméně. Rok 2018 je spotřebou nižší, jelikož se topilo pomocí těžebních počítačů. Celková spotřeba za vytápění a ohřev vody za 12 měsíců je pak 3.1MWh, tzn 7700Kč.
Jak jde vidět, vytápění a ohřev TUV dělá 50% celé spotřeby elekřiny v domě. Zbývá už jen 3.4MWh za rok na ostatní spotřebiče. Tato spotřeba už se dělí vcelku rovnoměrně mezi vše ostatní.
Z toho mi i jasně vyplývá, že pokud řešit nový dům, automaticky řešit i tepelné čerpadlo. Pokud vezmu, že tepelné čerpadlo má COP nějakých 3.6 (faktor mezi potřebnou a vydanou energií), tak pokud bych topil elektrokotlem, budu mít 3.6x vyšší spotřebu energie. Tzn namísto 7700Kč ročně bych platil 28000Kč. To je 20.000Kč ročně rozdíl. Za pět let je to 100.000Kč za které se dá tepelné čerpadlo sehnat a to neberu pořizovací cenu elektrokotle. (v ceně neřeším ostatní komponenty ala bojler, expanzka,…, které musíte mít i pro elektrokotel). Tzn za méně než pět let máte investici zpět a pak už jen šetříte nemalé peníze.
Spotřeba chytrých technologií
Další část spotřeby činí chytré technologie. Není to už tolik, ale určitě se to bude hodit pro ty, co plánují například chytrý dům Loxone, rekuperaci a další “chytré” věci, které něco málo neustále konzumují.
Spotřeba rekuperace
Nonstop běžící rekuperace dělá cca 240KWh ročně, tzn 600Kč ročně za přísun čerstvého vzduchu.
Nonstop běžící chytré prvky Loxone, miniserver, relátka, zdroje,… dělají cca 300KWh ročně, tzn 750kč za chytrý rozvaděč.
Elektronika v domě
A tím se dostáváme k poslednímu zbytku žroutů v domě. Po odečtění serveru, pracovních PC, vytápění nám zbývá 3.4MWh za rok. Od toho ještě odečteme chytrý rozvaděč a rekuperaci a jsme na 2.9MWh za rok.
Tuto spotřebu již dělají klasické spotřebiče jako je pračka, sušička, varná deska, elektrická trouba, televize atd. Zde už bude záležet na každém, jak moc co využívá. My například více vaříme, ale na televizi moc nekoukáme (maximálne tlapková patrola večer pro prcka 🙂 ).
Elektroměr pračka
Elektroměr sušička
Elektroměr varná deska
Elektroměr trouba
Elektroměr lednička
Elektroměr myčka
Elektroměr špajz – mrazák
A to je z těch hlavních spotřebičů asi vše. Jak ale vidíte, většina ostatních spotřebičů už jsou jen zlomky spotřeby, většinu stejně spolkne vytápění i v případě tepelného čerpadla.
Krom elektrické energie a vody je pro provoz potřeba také sem-tam nějaký filtr do rekuperace, nebo jiný spotřebák. Ale to se vše dá řešit i levnou cestou, kdy namísto koupě drahých filtrů lze koupit jen filtrační tkaninu za setinu cenu a tu si sám nastříhat, atd.
Pokud by Vás k domu a jeho nákladům něco zajímalo, ptejte se pod článkem. Co budeme vědět, to zodpovíme 🙂
Dodatek 1:
Na základě žádosti přidávám graf teplot v obyváku. Bohužel, po oddálení není úplně přehledný, ale snad bude stačit. Ještě dodám, že toto čidlo je v obyváku uprostřed místnosti u stropu, takže ukazuje o něco vyšší teploty než co bude u země.
Tak ještě čidlo teploty v pracovně, kde je čidlo v úrovni vypínačů. Jde vidět, že teplota je o cca 1.5C – 2C nižší.
Dodatek 2:
Na základě diskuze na Facebooku přikládám naši fakturu za elekřinu. Ano, opravdu máme celkovou cenu 2,5 (konkrétně tedy 2,57kč za Kwh) včetně jističů a dalších nákladů. Prosím, nepiště mi tedy, že neumím/špatně uvádím cenu elektřiny.
Faktura je za loňský rok, jelikož za letošek ji ještě nemáme. Cena obsahuje také náklady na provoz težebních rigů, takže celková výše neodpovídá aktuální letošní spotřebě.
Jak lze vidět zde, základní sazba ve vysokém tarifu je 1.41kč za KWh a 1.20Kč, respo 1.16Kč v nízkém tarifu. Bohužel, díky všem dalším poplatkům je to v součtu uváděných 2.57Kč
Dodatek 3:
Na základě žádosti přikládám graf toho, kdy jede kompresor v tepelném čerpadle a kdy ohřívá teplou vodu a kdy dům. Je to za celý rok, ale jde z toho vidět, jak kdy čerpadlo najíždí na vytápění domu (vlevo ohřev teplé vody, v pravo celkové vytápění)
Dále pak přikládám ještě graf průměrného SCOP faktoru čerpadla. Je to počítáno z aktuálního výkonu, takže tam jsou i peaky, ale v průměru to dává pěkný přehled o efektivitě TČ.
Dodatek 4:
Přidávám další graf, aktuální spotřeba domu během celého dne. Tento graf je užitečný při plánování FVE. Jde vidět, že “klidová” spotřeba domu je cca 400W (z toho 300W je server) a že do cca 3Kw je většina běžné spotřeby. Nad 3Kw jsou pak už jen občasné špičky. Tím pádem 3.6kw FVE bude dostatečná a případné špičky se pokryjí ze sítě.
Jak jsem psal minule, po pergole byl v plánu nábytek na terasu. A jelikož se mi včera nechtělo dělat nic moc jiného, pustil jsem se do něho.
No, skončilo to dřív než začalo. Po projití hromady webů jsem došel k závěru, že námi vyhlínutý nábytek má super poměr cena výkon a že půjdem do něj. A tak jsem tam zavolal.
Bohužel, telefonát skončil velkým utřinosem. Nábytek mají pro letošek vyprodaný a další várka bude příští rok v dubnu. Great!
Teda, prý by na skladech našli tento set, ale v hovínkovo-světlo či tmavo hnědé barvě. Ale, z toho co jsem koukal na fokty, tak tam rozhodně důvod, proč jim zůstal, je :).
Jelikož na netu jsme nic moc jiného zajímavého nenašli, rozhodli jsme se počkat do příštího roku a na jaře objet ještě veletrhy a mrknout, jestli nenarazíme na něco jiného. Jenže, máme tu pergolu a fakt by to něco chtělo, abychom si ji ještě letos užili.
Tak padl nalší nápad. Mrkneme, jaké historické kousky gaučů (klidně interiérových) nabízejí lidé za odvoz, že si je vyčistíme a na ten zbytek sezóny použijeme.
No, tak to bych Vám přál vidět. Zkuste si dát hledat různé “za odvoz” a najdete sbírku takového odpadu, že to nebudou chtít ani ve sběrných dvorech. Fakt humus.
No, tak další kolečko nového zahradního nábytku, kdy jsme došli opět k tomu stejnému. Buď ošklivé, nebo drahé, nebo už od pohledu nepohodlné či nepraktické. Takže opět bez úspěchu, navíc kupovat něco takto narychlo jen abychom něco měli, to nám přišlo dost nešikovné.
Tak jsme se vrátili k bazarům s tím, že prohledáme nabídky s rozumnou cenou. Teda, to mne snad vystrašilo ještě víc. Oni ti lidé za stejné pohovky, které někteří dávají za odvoz chtějí navíc i peníze a občas ne málo.
Tak třeba za tuhle pohovku chtějí na bazoši 3000kč. Jako sorry, ale tohle není dobrý ani k popelnici, natož ke koupi :). Ale nakonec se nám zadařilo a na Facebook Marketplace (dodnes jsem nevěděl, že něco takového vůbec existuje :)) jsme našli následující set křesel.
Jako, taky to není žádná antracitová hitparáda, ale na jeden rok za 1000kč naprosto parádní :). S paní jsme se domluvili, že si dnes pro křesla dojedeme.
Jenže, vyvstal nový problém. Sice jsme dočasně ušetřili za křesla, ale bude je to chtít vyčistit. Takže to bude chtít tepovač :). Ten by se hodil i na hromadu dalších věcí v domě a tak jsme vyrazili do Brna do Karchera omrknout, v čem se jejich modely liší.
S nákupem jsme ani moc nepočítali, protože Brněnský Karcher showroom má ceny nastřelené až víte kam, takže to, co se na internetu prodává za 6500Kč, mají oni za 8600Kč. A to mi přijde za podívání fakt trochu moc. Ale, showroom je od slova show a tak jsme nakukačku vyrazili :).
Po chvíli diskuze s paní, co zrovna prodávala, jsme zjistili, že vlastně opravdu potřebujeme tu jejich nejvyšší žlutou řadu. Jelikož ty nižší se už buď vůbec neprodávají (SE 4001), nebo jsou strašně velké/těžké/neohrabané a doma to mít nechcete (SE 4002), nebo je vůbec nevystavují a neumí (SE 6.100). Takže zbyla SE 5.100.
Co mne trochu nakrklo je, že jsou to vlastně stejné modely jen v odlehčeném designu a váze, ale stojí o 2500kč jinak a ještě u té dražší není všechno příslušenství co v té levnější – malá hubice na tepování čalouněného nábytku, což je vlastně to, proč to kupujeme, že. A tenhle malý kus plastu prý u nich stojí jen 800kč.
No, paní viděla, že z toho asi nákup nebude, tak se začla docela snažit. Nejprve, že když se zaregistrujeme, dostaneme 20% slevu na příslušenství a čistící chemii. No, tak se ptám, jaká bude sleva na ten stroj. Prej bohužel žádná.
Říkám ji, že to teda promyslíme, že ho možná nakonec jen půjčíme. No, tak najednou, že prý může dát individuální slevu 10% na stroj. Což bylo fajn gesto, ale stále nás to nezlomilo. A tak vytáhla nejtvrdší kalibr. Že prý mrkneme na internet a dá nám to za nejlevnjší cenu, za kterou se to kde prodává. No, tak to už bylo zajímavé.
Takže najednou z 8590 bylo 6590. A to už není špatná sleva. Je to sice trochu zvláštní, tahat takhle zákazníky za nos, ale když si to někdo nechá líbit, je to jeho vina :). A tak jsme se pro tepovač nakonec rozhodli. Samotný tepovač za 6590, k tomu holt náhubek s 20% slevou. Ale bez něj by to moc nešlo.
Po nákupu jsme večer provedli ještě další vlnu debordelizace pozemku s tím, že ráno před samotným vyzvednutím gauče ještě vyvezeme bordel do sběrného dvora. Tím jsme nostalgicky zopakovali nakládání a poté upevňování hromady nesourodého bordelu na vlek. Naštěstí, kurtny a plachta řeší téměř každý problém, takže i tentokrát jsme odvezli vše co jsme potřebovali.
Ráno jsme nakonec jeli do Brna do ASA, kde sice člověk zaplatí těch 100kč, ale potká se tam s ochotnou obsluhou a kde není problém vyhodit jakýkoli bordel. Namísto zdarma sběrných dvorů, kterým vládnou tvrdou rukou místní bezdomovci a kteří mi vždy alespoň jednu věc odmítnou vzít jen proto, aby ukázali jejich důležitost.
Po vyložení jsme pak mazali kamsi za Vyškov, kde se naše nová pohovka nacházela. Naložení pohovky byl pak trochu další oříšek, ale opět nic, co by nás zkušené mohlo zastrašit.
Naopak, krom tří kusů sedaček jsem na ten vlek nacpal i stolek, který jsme získali jako bonus zdarma :). Má sice už rovněž pár šrámů na duši, ale nic, co by nějaká dočasná samolepící fólie nevyřešila.
Jak jsme směr vyškov mazali i s vlekem 130km/h, tak jsme cestou zpátky jeli maximálne 50km/h :). I když byl celý náklad k vleku připevněn fakt pevně, pořád jsem měl tak trochu strach, že se to celé někam převrátí. Naštěstí, domů jsme dorazili v pořádku.
Po vyložení z vleku následovalo několika hodinové čištění, nejrpve naším historickým Karcherem vysavačem T502, na který fakt nedám dopustit a později pak moderním tepovačem.
Musím řict, že nejprve jsem tepovač miloval, pak nesnášel, pak zase miloval, pak zase nesnášel a nakonec mi bylo řečeno, že ho máme přeci jen rádi, takže už ho zase miluju :).
Je to s ním totiž trochu složité. Tak zaprvé, žluté Karchery už nejsou co bývaly. Už je to jen obyčejná hobby řada, kde jako první věc v manuálu Vám sdělí, že ho nemáte používat profesionálně. Tak už to mne zklamalo. Celkově i provedení plastů a všeho kolem už není tak bytelné, jako u našeho dědečka vysavače.
Celkové fungování je na první test naprosto super. Voda spolu s chemií prolévá látku a 1400W silný vysavač to ihned tahá zpět. Výsledek je docela suché a čisté křeslo a naprosto špinavá voda ve vysavači. Po prvním cyklu se má celé křeslo projet tepovačem znovu, ale jen vodou. A výsledek je opět naprosto černá voda v kýblu.
To stejné je s kobercem. Jenže, tady je pak to, proč mne naštval. Přes jedno místo v koberci můžete přejet i 10x a stále taháte černou vodu. V praxi to pak znamená, že musíte postupovat strašně pomalu a vše opakovat spoustu krát. A stále taháte další a dlaší bordel.
Tady bych tak trochu čekal, že po prvním namočení a maximálně dvou dalších průchodech už budu mít čistou věc. Jenže, nemám. Ani u dětského koberce, který je uprostřed obyváku a kde se zas tak hrozné věci nedějí.
Další mínus konkrétně tohodle tepovače je, že mu ubrali na základně a vyhnali ho do výšky a k tomu vstupní hadici nedali do boku, ale šikmo nahoru: Takže když poloprázdný tepovač zkusíte zatáhnout za hadici, občas se stane, že ho položíte na bok. A to je problém, protože voda se nemá dostat do motoru, který je nahoře. Zlatá T502, je stabilní, mohutná a člověk ji může tahat jak chce.
Asi bych našel ještě pár dalších mínusů, ale to už jsou spíš drobnosti. Stále není navíjecí kabel, už nelze dát příslušenství dovnitř vysavače, vcelku malá 4l nádoba, … Ale s tím se už dá žít.
Nakonec jsme ale společnými silami sedačky i koberce vyčistili a I. říkala, že je to super. Takže ho ve finále rádi máme. Ale, není to už takové to wow, jako kdysi. Asi bychom museli koupit ten šedý průmyslový, aby to bylo jako dřív. Ale ten už byl za 15.000kč a to je na to naše šmrdlání trochu moc.
Po vyčištění už následovalo jen několik kol pokusů jak umístit nové sedačky, stávající stůl, domeček, pískoviště a dva grily. Jako nevím, někdo mi říkal, že je ta terasa zbytečně veliká. Ale já mám pocit, že už teď je tu nějak málo místa.
A pak už jen testování sedaček, jestli je vše, jak má 🙂
V pátek se uskutečnila dlouho očekávaná a plánovaná akce montáže pergoly. Je to skoro rok (a vlastně možná ještě o něco víc), co jsme začali pergonul více plánovat a shánět. Po prvotním kolečku průzkumu pergol jsme zijstili, že to nebude žádná levná sranda.
Naším požadavkem bylo, aby měla pergola otevírací střechu. Je to z toho důvodu, že jsme kdysi naplánovali terasu ne až tak malou a zabednit to celé pevnou střechou, bude to tu vypadat jak v kobce.
Pokud ještě nemáte terasu a plánujete pergolu, doporučuju si dobře rozmyslet, co kde budete chtít a rovnou zkusit poptat pergolu. My to tenkrát udělali od oka “třeba tady terasa, třeba tady pergola” a po pár letech jsme se nestačili divit, když nám začli chodit cenové nabídky :).
Původně jsme chtěli bioklimatickou pergolu s otočnýma lamelama. No, tak z toho hodně rychle sešlo. Terasa nám vychází na 8x6m, což taková bioklimatická pergola vůbec neumí. Takže by musely být dvě vedle sebe, kde každá z nich by stála něco mezi 300-450k, takže dohromady naprosto nesmyslný ranec peněz.
Chvíli jsme řešili i různé látky, markýzy a další blbiny, jenže to zas nezvládne ani vítr, ani déšť. Je to vlastně k prdu.
U nás fouká opravdu dost, takže jsme potřebovali něco bytelnějšího. Nakonec jsme narazili na zatahovací pergoly, kdy střecha je tvořena trojvrstvou pogumovanou látkou. Jenže, i tady záleží hodně výrobce od výrobce, co u takové plachty garantují a jak ji dovolují použít.
Přes různé SunSystemy a další dodavatele jsme se nakonec díky jednomu členovi z fóra dostali k pekneterasy.sk. Pergoly jsou vyráběné v Turecku, plachty jsou pak Francouzské. Pergola je testována do větru o rychlosti 120km/h, kdy pak jsou už problémem spíš poletující stromy a auta, než plachta samotná :).
Údajně by měla pergola udržet až 60kg/m2, takže i menší sněhová vrstva by neměla být problém. Bohužel, u pergoly našeho rozměru je to dost do rizika, protože v případě většího množství sněhu by byl dost problém sníh ze střechy dostat. Takže to raději nebudeme pokoušet a před sněhovou vánicí pergolu smotáme.
No, ale zpět k montáži pergoly. Termín dodávky vyšel úplně přesně tak, jak jsme se domluvili při zaplacení zálohy.
Měl to být konec července, začátek srpna. Pergolu dovezl kamion 31.7. ve středu a v pátek 2.8. dorazila parta na montáž.
A tady musí ihned přijít další pochvala. Snad za celou stavbu se mi nestalo, že by montáž probíhala takhle bezproblémově, vzniklé komplikace se řešili bez stresu a halekání typu “ježiš, zase problém..” a kde během celé montáže snad nepadlo jediné sprosté slovo. Prostě, profesionální a pohodová montáž.
Montáž byla trochu atypická v tom, že se na ní podílel majitel a jeden jeho kolega ze slovenska a pak tři montážníci z české firmy, kteří se na montáži pod dohledem Slovenského partnera zaškolovali. Ale na celkový průběh to nemělo žádný vliv.
Po příjezdu slovenské party začalo vybalování nářadí. Taková sbírka Hilti nářadí se podle mne nevidí ani na Hilti prezentacích :). Půl zahrady jsem měl zaskládaných mraky červených kufrů. K tomu si dovezli i dva liftery na zvedání dílů pergoly, takže celá montáž byla opravdu profesionální jízda.
Další z věcí, co fakt musím vyzvednout, je přístup k vzniklému problému po rozbalení dílů. Pergola měla bohužel v horních “trámech” navrtané špatně díry (jelikož se dodává s dvěma velikostma nohou a my máme ty menší). Bohužel díry neseděly.
Řešení byla dvě. Buď měsíc počkat na zaslání nových hliníkových profilů, což jsme fakt nechtěli, nebo to převrtat a nějak opravit. Věřím, že každý jiný dodavatel by to vyřešil nějakým “rychle-rychle” řešním, zatímco v tomto případě se to vyřešilo vložením falešných šroubů, ručně nastříkaných do úplně stejné antracitové barvy a ještě zaizolované silikonem. Prostě, ťip-ťop řešení, díky kterému to momentálně na pergole nejde vlastně vůbec poznat.
A ve stejném duchu probíhala celá montáž. I když jsme neměli betonové patky v jedné rovině, nebyl to problém, podložilo se to a vyrovnalo. I když jsme neměli úplně rovnou fasádu, nebyl problém, našel se kompromis jak pergolu usadit. Když nestačila jedna závitová tyč na uchycení do domu, nebyl problém a v osm večer, i když už museli určitě chít jet domů, udělali raději druhé uchycení, aby byla pergola opravdu stabilní. Prostě, opravdu pecka.
Celá montáž pergoly, krom zmiňovaného převrtávání, pak proběhla bez větších problémů. Vše je krásně vymyšleno, takže se do sebe postupně díly nacvakaly a dotáhly.
Do země je pergola chycená na straně u domu skrz ocelové patky, závitové tyče a chemii, na straně druhé (kde neni motor ani taková zátěž) pak pomocí ocelových patek, do kterých jsou vloženy hliníkové sloupy a spojeno nýtama.
Když byla hotová konstrukce, pustil jsem se do elektriky. Jelikož sebou ale neměli specialistu na elektriku (což je právě ten, co mi i pergolu domluvil :), viď Rasťo), musel jsem ho suplovat a zapojovat elektriku sám :)).
Teda, ne že by to vadilo, oni by to vlastně asi i zapojili, ale stejně jsem neměl co dělat a aspoň jsem jim pomohl a oni mohli dělat zatím něco dalšího.
Po zapojení jsme začli poprvé hýbat plachtou a chlapi ji postupně připnuli celou ke konstrukci (tohle všechno pak jde vidět na timelapsu, který je na konci článku).
Napoprvé to byla fakt impozantní podívaná. Z otevřeného prostoru s výhledem na nebe se stala místnost o velikosti většího obýváku, kdy to najednou působilo jak útulná rodinná restaurace :)). A stačilo dalších 68 sekund a je z toho zase open-space prostor s výhledem na hvězdy. Paráda!
Po dokončení plachty se uchytily zbývající nohy k patkám a finišovala se stříška nad návinem plachty. Ta je necelý metr od zdi nad plachtou, aby v zimě, kdy bude střecha shrnutá, byla plachta chráněná před povětrnostními podmínkami.
Stříška je vyrobená z jakéhosi plasto-hliníkového materiálu, což na první pohled vypadá jako fakt křehká záležitost, ale hned po prvním osahání je jasné, že je to zřejmě nesmrtelná potvora. Zlomit se to skoro nedá, prasknout vůbec. Údajně to používají i jako podložky pod nohy v případě, kdy potřebují doladit výšku nohou pergoly.
Tou dobou už bylo kolem osmé večer, takže v tu dobu už byli u nás na montáži více než 12 hodin. Zbyli tu už jen dva lidé, majitel a jeho kolega ze Slovenské firmy. Druhá firma se postupně rozutekla, ale naši slovenští bratia chtěli pergolu dodělat. Za což jsem byl opět rád, že už druhý den budeme moct vše testovat.
Kolem půl desáté pak bylo vše hotovo. Pergola sežízena, dojezdy plachty otestovány, stříška namontována a zasilikonována. A to přišla poslední věc, co mne fakt překvapila. I když byla tma a p. Kaplan spolu s kolegou toho museli mít plné zuby, pustili se do úklidu. Celou terasu ještě vysáli vysavačem od všech železných hoblin a jiného bordelu z montáže. Opravdu, klobou dolů.
A ačokli jsme to ráno za světla luxovali ještě jednou, byly to už jen drobnosti. Prostě, opravdu realizace jak má být. Škoda, že budu čekat pravděpodobně další celý život, než potkám nějakou další takovou firmu :).
Co se týká materiálu pergoly, i tady je to mnohem lepší, než co jsme viděli u ostatních. Jiná cenová nabídka začínala tuším na cca 180.000-200.000Kč, zatímco tato stála 250.000Kč. Opravdu jsme tenkrát hodně zvažovali, jestli nejít raději do té levnější, jestli to má smysl.
A jsem fakt rád, že jsme šli do této. Nohy pergoly jsou mohutné. Jak rozměrem, tak šířkou použitého hliníku. Stejně tak plachta je o dost pevnější, navíc po srolování tam nevisí obrovské “sloní uši”, ale jen malé záhyby. To díky tomu, že je použito o dost více vodících “pacek”, které plachtu v kolejnicích drží. Další kapitolou je uchycení k domu.
Většina dodavatelů není připravena na pasivní domy. Pergoly kotví do zdi bez použití opěrného systému u domu . Občas někdo umí kotvit do pasivu díky různým systémovým prvkům skrz polystyren, ale z toho co jsem viděl, tak já bych na to fakt u této pergoly nespoléhal.
Já jsem chtěl, aby byla pergola samostatně stojící a byla jen zavětrovaná do domu. Pár dodavatelů (ač dost prskalo) bylo schopné vymyslet nějaké “samo-domo” řešení s nějakou konstrukcí, na kterou by se to pak “nějak” přichytlo. Zatímco v tomto případě dorazila celá konstrukce od jednoho dodavatele.
Zatímco pergola je hliníková, zadní nosný rám je železný a má tak mnohem větší nosnost. Ale na pohled byste to nepoznali. Stejná barva, stejný profil, stejné uchycení. Jen jiný materiál. Takže opět plusové body :).
No, a teď nezbývá než pergolu testovat. Včera přes den pršelo, tak jsme testovali sezení venku v dešti. Paráda :).
Musím ještě doladit vsaky pro odvod vody z pergoly (pravděpodobně nějaká díra s kamínky bude stačit), dodělat dlažbu kolem nohou či kolem dosypat hlínu kolem těch, co jsou mimo pergolu, ale to jsou drobnosti.
A ještě nás čeká výběr a nákup nějakého pohodlného nábytku na sezení. Máme zatím pár adeptů, ale uvidíme jak to nakonec dopadne. Favoritem je zatím nábytek, který jsme měli loni v Chorvatsku v pronajaté vile. Tam víme do čeho jdeme, byl pohodlný a není zas tak drahý. Ale, uvidíme. Pokud by měl někdo nějaký tip, budeme za něj rádi, napište nám prosím do komentu 🙂
